72
Nevelké, zhruba 20 000 městečko nás přivítalo tradičním pestrobarevným trhem, přehlídkou zachovalých středověkých staveb, hýřivou květinovou výzdobou a vinnými sklepy, protože se i zde dají zakoupit a ochutnat vynikající vína. V centru města nechyběla socha nejslavnějšího Gaskoňce Cyrana. Potěšili jsme nejen oko, srdce, ale řádně rozdráždili i chuťové buňky, protože jsme se na oběd předzásobili na městské tržnici. Kořist jsme pak nerušeně vychutnávali v autobuse a sledovali malebné okolí. Krajina byla porostlá ořešáky, neboť se jedná o oblast Francie, která je proslulá pěstování vlašských ořechů. Při přehlídce ořechových sadů i polí s nově zasazenými stromy nás v jednom okamžiku napadla ta stejná myšlenka, kam proboha dávají to spadané listí? Středeční etapa byla nejmalebnější. I když jsme měřeno na kilometry nenajeli mnoho kilometrů, ale pohybovali jsme se členitými cestami romantických údolí řeky Dordogne. Z hlubokých údolí vystupovala středověká městečka, na skalách se tyčily hrdé hrady a sevřená údolí se náhle rozvinula do šířky, aby dala prostor sadům, vinicím a polím. Ze svěží zeleně přecházely oči. Na mnoha místech jsme viděli neuvěřitelná zákoutí, které před mnoha stoletími vytvořil člověk i příroda. Ze všech možných lákadel, která jsou turistům servírována na každém kilometru, jsme si vybrali prohlídku zahrad u zámku Marqueyssac. Zahrady jsou tvořeny z 90 % pouze buxusem, kterému se u nás malebně říká krušpánek. 72