OKOO duben 2018

OBČASNÍK KNIHOVEN

OKRESU OPAVA

Duben/2018

OKOO

Elektronické zpracování: Marek Ulička

2

Obsah :  Úvodník (3-4)  Aktuálně  S knížkou do života – Bookstart (5)  Knihovny opavského regionu v roce 2017 (6-30)  Jan Padych o svém románu (31-38)

 Recenze     

Knižní tipy z Kateřinek (39-43) Novinky na DVD (44-46) Nikdy nejsi sám (47-49) Nakladatelství Usborne (50-51) Autobiografické romány (52-56)

 Závěrem  Dárek – mandaly (57)

Pro zvětšení na celou obrazovku klikněte na tento symbol, umístěný v pravém dolním rohu obrazovky

2

3

Krásný jarní den Vám všem!

Jaro se pomalu ani nestačilo rozkoukat a spíše se posunulo k létu. Prudké výkyvy nálad a změn nám nepřináší jen počasí. Neplánované úkoly a zvýšená míra administrativy se na nás doslova valí od začátku roku a úkoly, které je nutno vyřešit, nemají konce. Letošní jubilejní rok 100. výročí republiky jsme připravovali v předstihu s nadějí, že si naplánované akce v klidu a důstojně užijeme. Je to až k nevíře, ale i oslavy republiky umí řádně zkomplikovat úřední šiml. Takže osmičkový rok je věrný svému symbolu nekonečna a jako nekonečné se jeví i pověstné světlo na konci tunelu.

Je skoro půlka dubna a dosud jsme nevyvěsili onen pomyslný bílý prapor, který by oznámil všem, že jsme konečně všichni v práci. Rozmarná zima si vybrala svou daň v různých neduzích, a bohužel i v dlouhodobých nemocenských. Tak to od začátku roku doslova všichni lámeme a krademe chvilky na malé doléčení. Tím se vysvětluje i opožděné vydání letošního prvního čísla.

Přes veškeré nářky jsme se snažili připravit první číslo letošního roku rozmanité a obsahově pestřejší. Náš spolupracovník Dušan Žárský nám připravil několik upoutávek na tvorbu autorů našeho regionu. Nechybí ani nezbytná rekapitulace aktivit knihoven okresu Opava za rok 2017. Trochu však postrádáme typický příspěvek Moniky Ševčíkové, která s humorem sobě vlastním komentuje uplynulý rok v Kravařích. Asi také bojuje svou papírovou válku a na humor už není 3

4

tolik času. Věříme, že Vás nové číslo OKA přívětivě naladí a pomůže Vám s úsměvem zdolat hektickou dobu maturit, závěrečných zkoušek, exkurzí škol, vyhodnocování soutěží a dalších předprázdninových aktivit.

Zuzana Bornová

4

5

S knížkou do života - Bookstart Nově narozená opavská miminka se již v dubnu setkají se svou první knihou do života při vítání občánků. Knihovna Petra Bezruče se stejně jako dalších 160 knihoven v České republice zapojila do projektu Bookstart – S knihou do života.

Projekt je zaměřený na vzdělávací, sociální, citový, kulturní a kreativní rozvoj dítěte v rodině od jeho narození. Novorozenci a jejich rodiče obdrží balíček s dětským leporelem, knihou pro rodiče i nabídkou aktivit Knihovny Petra Bezruče.

Cílem projektu je přivést rodiče k pochopení významu čtenářských dovedností pro rozvoj dítěte i jeho budoucnost, tj. přesvědčit je, že jednou z nejdůležitějších věcí, jež mohou udělat pro své děti od nejútlejšího věku, je věnovat jim svůj čas a strávit jej společně nad knihou (prohlížením, čtením, povídáním, zpíváním). Knihovna chce nabídnout rodičům pomoc nejen metodickou radou, ale i prakticky v rámci svých pořadů v Klubu maminek, nabídnout jim podpůrné aktivity i prostor pro setkávání s ostatními rodiči.

Více informací najdete na stránkách knihovny, pobočka Kateřinky http://kpbo.cz/klub-maminek-a-projekt-bookstart/.

Klub maminek se zaměřuje právě na věkovou kategorii 0-3 roky a kromě her, soutěží a zábavy také nabízí knihy, které jsou vhodné pro tuto věkovou kategorii.

Rodiče, kteří nemohou klub navštěvovat, si mohou stáhnout seznam četby pro děti z webu knihovny. Rodičům i prarodičům nabízíme možnost orientovat se v nabídce kvalitní literatury pro děti. Naším cílem je vytvořit novou čtenářskou komunitu, která bude s naší knihovnou spojena takřka od kolébky.

5

6

Rok 2017 v Místní knihovně Bolatice Předkládáme Vám souhrn, co se událo v knihovně v roce 2017.

Příjemnou zábavu  !

Leden V lednu proběhl první kurz počítačové gramotnosti nejen pro seniory. Součástí byly základy práce s PC, práce s e- mailem, základy wordu a excelu. Únor Únorem začala plánovaná série cestovatelských besed. Přednášející Andrea Kaucká a René Bauer s námi strávili téměř tři hodiny, během kterých se nikdo nenudil.

Přednáška byla velmi poutavá a zajímavá. Na závěr jsme si mohli prohlédnout různé artefakty z jejich cesty po horké Africe, konkrétně Súdánu.

Uskutečnil se další počítačový kurz.

6

7

Na sv. Valentýna byly pro čtenáře připraveny zabalené knihy, které si mohli odnést a zažít tak rande naslepo s knihou.

U příležitosti sv. Valentýna byl také uspořádán chytrý kvíz, samozřejmě s tematikou lásky, jehož se zúčastnilo 35 dospělých osob v sedmi týmech.

Co je chytrý kvíz? Tým o max. pěti lidech bojuje v pěti kolech proti ostatním týmům svým bystrým rozumem a brilantními znalostmi. Každé kolo se skládá ze dvou okruhů po pěti otázkách. Tématem jednotlivých okruhů může být vše možné i nemožné! Jsou však dva stálé okruhy, a to aktuální události a hudba. Po každém kole následuje vyhodnocení odpovědních archů a oznámení průběžného skóre. Po posledním kole následuje ještě bonusová, 51. otázka, která je tipovací. První tři týmy s největším počtem bodů a tým, který bude nejblíže v tipovací otázce, získají odměny! Tyto chytré kvízy jsou velmi oblíbené a nás těší, že se mohou odehrávat v příjemném prostředí naší knihovny.

V rámci kampaně Knížka pro prvňáčka jsme si pro děti prvních tříd připravily malou scénku o tom, jak králíci z klobouku kouzelníka Pokustóna Bob a Bobek navštíví poprvé knihovnu. Pro děti jsou pak tyto informace lépe zapamatovatelné a ještě se pobaví. Poté, co se děti dozvěděly, jak se v knihovně chovat a jak to v ní chodí, pomohly ještě Bobovi a Bobkovi sesbírat ztracené mrkvičky.

7

8

Březen V březnu byly pro žáky třetích tříd uspořádány knihovnické lekce zaměřené na humor v literatuře. Se čtvrťáky jsme si povídaly o Březnu, měsíci čtenářů a také jaké služby knihovna nabízí.

Se zajímavostmi o Jantarové komnatě nás navštívil známý lovec záhad Milan „Zacha“ Kučera.

8

9

Ani tento rok jsme nezapomněli ocenit naše nejlepší čtenáře, kterými byli: Petr Kačmář (64 let), Věra Pisárová (58 let) , Veronika Hahnová (13 let), Radek Seidler (8 let). Nejlepší čtenářskou babičkou se stala paní Erika Grigarcziková (76 let).

Slavnostní akt se konal za přítomnosti bolatického starosty Herberta Pavery,

krajské metodičky Marie Šedé, ředitelky Knihovny Petra Bezruče v Opavě Zuzany Bornové, opavských metodiků Nataši Šlosárkové a Zbyňka Kotziana a ředitelky Knihovny města Ostravy Miroslavy Sabelové.

V poslední březnový pátek jsme se zapojili do celostátní akce Noc s Andersenem.

Ta se letos nesla v duchu Čtyřlístku. Děti v úvodu večera přivítala známá čtveřice,

9

10

Fifinka, Myšpulín, Pinďa a Bobík. Po počátečním vzájemném seznámení byly pro děti na pěti stanovištích připraveny různé soutěžní úkoly. Všechny určitým způsobem odrážely charakter pohádkových postav a nabídka byla opravdu pestrá.

Hospodyňka Fifinka zkoušela děti ze znalosti koření a zručnosti při kuchtění. U chytrolína Myšpulína si lámaly hlavu s bludištěm a početními příklady. Atlet, ale i strašpytel Pinďa měl pro děti připraven skok do dálky, hádanky a lovení předmětů z tajemných nádob. Fyzickou vytrvalost měl pod taktovku silák Bobík, který dětem měřil čas v držení připraveného drobného závaží. Na pátém stanovišti děti mohly nakreslit obrázek. Všechny děti zvládly připravený pětiboj velice úspěšně. Poté už na děti čekala večeře, sladký spánek a strávená noc v knihovně. Ráno přišlo na řadu vyhlášení vítězů. Ti nejlepší byli oceněni sladkostmi a všem byla předána medaile a upomínkové předměty. Před odchodem domů si děti ještě v tombole vylosovaly malý dárek.

Uskutečnil se další počítačový kurz.

Duben Přípravu na velikonoční svátky jsme nepodcenily a pro děti i jejich rodiče jsme připravily tematickou tvůrčí dílnu. Příchozí děti si ze starých nepoužívaných ponožek vytvořily roztomilé králíčky a z připravené vlny pak půvabné ovečky.

10

11

Další cestovatelskou přednášku (Asie)jsme si vyslechli od Martina Sasky z Elektrotechnické fakulty Českého vysokého učení technického v Praze, který se řadí ve svém oboru mezi světovou špičku. Důkazem je vítězství jeho týmu v prestižní mezinárodní soutěží dronů v Abú Dhabí, kde vybojoval kompletní sadu medailí. Tu nejcennější získal ve sběru předmětů pomocí skupiny autonomních helikoptér. Návštěvníky přednášky tak seznámil se zákulisím soutěže, přípravou i samotnou prací s drony. A jelikož šlo také o cestovatelskou přednášku, prostřednictvím svého poutavého vyprávění provedl přítomné po asijských státech jako je Vietnam, Korea, Japonsko, Čína a Pákistán.

Květen Po celý květen mohli čtenáři zažít pravou knižní lásku – byly jim nabízeny vyřazené knihy, ale zabalené tak, aby nebylo poznat, který titul si domů odnesou. Z ohlasů jsme slyšely, že některé se staly opravdovými knižními láskami…  Děti z nižšího stupně místní ZŠ vyměnily sezení v učebně za příjemné dopoledne v knihovně. Cílem byla návštěva vodního světa. Dorazil zde totiž spisovatel, ilustrátor a rybář Jan Opatřil. Ten dětem představil kapříka Metlíka a povyprávěl

jim mnoho zajímavých příběhů a historek, kterými se kapříkův mokrý život hemží.

Děti se moc bavily a knihovnou se tak nezřídka ozýval jejich smích. Na závěr besedy se konala autogramiáda a děti si tak kromě nových dojmů mohly odnést i spisovatelův podpis.

11

12

Skandál! Knihovnou se šířila znepokojivá zpráva, že byl ukraden vzácný a oblíbený komiks Simpsonových! Kdo tento případ vyřeší?! Naštěstí se nejednalo o reálnou krádež, ale pouze o fiktivní. Knihovnu totiž ve čtvrtek 18. května navštívili žáci jedné pražské základní školy a my si pro ně připravily tento zapeklitý detektivní případ. Děti tak musely pomocí otisku prstů, otisků bot, zanechaného vlasu a dalších indicií zjistit, kdo je pachatelem této „krádeže“. Malí kriminalisté se do vyšetřování pustili velice zodpovědně a se zájmem. Smyšlený pachatel byl brzy odhalen. Poté si děti prohlédly prostory knihovny a zahrály vybrané deskové hry, které jsou v knihovně dispozici k půjčení.

Již poosmé byla knihovna svědkem urputných bojů pexesového turnaje. Ve čtyřech kategoriích soutěžilo 25 dětí a fandilo a přihlíželo 12 rodičů. Děti byly rozděleny do čtyř kategoriích dle věku. V jednotlivé kategorii soutěžící svedli boj s každým hráčem, až z nich vzešli tři nejúspěšnější. Na ně pak čekalo finále. Děti se do turnaje pustily s vervou sobě vlastní a bylo vidět, že je klání opravdu baví. V kategorii předškoláků kralovala Verunka Smitková, v závěsu za ní zůstala její sestra Klárka Smitková a třetí skončil Honzík Burian. Nejúspěšnějšími hráči pexesa v kategorii 1. a 2. tříd byli Lucie Večerková, Filip Zoul a vítězka Anička Sněhotová. Ve III. kategorii (4. a 5. tř.) se na stupně vítězů probojovaly třetí Aneta Kocurová, druhá Tereza Martincová a první Nela Halfarová. IV. kategorii (6. a 7. tř.) ovládla Natálka Smitková, která za sebou nechala Honzu Hoblíka a Šimona Harazima.

Všechny děti, které se turnaje zúčastnily, dostaly dárkový balíček a finalisté 12

13

sladkou odměnu. Akci sponzorsky podpořila firma Optys Opava a Česká průmyslová zdravotní pojišťovna Opava.

Chytrého kvízu s podtitulem „sedmičkový“ se zúčastnilo 29 osob v 7 týmech.

Uskutečnil se další počítačový kurz. Červen Za zvuků kytarových strun a poutavého vyprávění se vydali na cestu do Španělska návštěvníci přednášky cestovatele Patrika Kotrby.

13

14

Ten vyprávěl o své cestě do poutního místa Santiaga de Compostela, kam se vydal pěšky ze svého rodného domu v jižních Čechách. Posluchači, kteří se sešli v hojném počtu, se dozvěděli o krásách, útrapách a zajímavých zážitcích z této tisíc kilometrů dlouhé cesty. Vyprávění pak oživil zpěvem a hraním na kytaru a nechyběla ani recitace básní. Žáky z devátých tříd jsme pozvaly na knihovnickou lekci s tématem „holocaust“.

Zároveň si vyzkoušeli vyhledávání v katalogu nejen naší knihovny, ale i v katalozích Knihovny Petra Bezruče v Opavě a Moravskoslezské vědecké knihovny (katalog Carmen a Aleph).

V červnu byli po celoroční práci odměněni prvňáčci pasováním na čtenáře. Museli však dokázat, že se již naučili číst a každý tak přečetl dvě věty z pohádky o Zlatovlásce. Poté byl přečten slib čtenářů, který děti zopakovaly a zavázaly se tak jej dodržovat, a již se přistoupilo k samotnému pasování, kterého se ujal pan

starosta. Listina s podpisem dětí je vystavená v knihovně. Za celoroční práci obdržely knihu Martina Šinkovského „Lapálie v Lampálii“ a ty děti, které dosud nechodí do knihovny, i poukázku k ročnímu členství v knihovně zdarma. Děkujeme Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR a nakladatelství Triton za krásné knihy, které děti získaly!

V letních měsících fungovala na místním koupališti letní knihovna, kdy byly na koupaliště dovezeny jak vyřazené knihy, tak dary čtenářů. Kdokoli si mohl z této 14

15

knihovny půjčit knihu, případně si ji i ponechat. Návštěvníci koupaliště do ní dávali i své časopisy. Červenec V červenci se neuskutečnila žádná významná akce.

Srpen Na besedě jsme přivítaly jednu z nejlepších českých spisovatelek poslední doby, paní Alenu Mornštajnovou. Z autorčina pera zatím vzešla tři velmi zajímavá a

atraktivní díla nazvaná Slepá mapa, Hotýlek a Hana. Všechny knihy spojují osudy těžce zkoušených lidí a možná právě proto jsou čtenáři velice vysoko hodnoceny.

Beseda se těšila velkému zájmu ze strany posluchačů a vyprávění autorky bylo opravdu poutavé.

Září Zejména v září jsme se hodně věnovaly obalování učebnic. Celkový počet knih obalených za úplatu je 1 203ks.

15

16

Započala celoroční hra nazvaná Lovci perel. Ta je určena pro žáky prvních až devátých tříd základní školy. Hra se ze strany dětí těší velkému zájmu, k 31. 12.

2017 je do ní zapojeno 55 dětí a další se mohou stále přihlašovat. Hrát může každý žák, který vlastní průkazku do knihovny. Hráči si najednou mohou půjčit max. 2 knihy označené Perlorodkou. Po přečtení, při vrácení knihy dostanou dotazník, týkající se jejího obsahu. Pokud správně odpoví, získají perlu, kterou si pověsí na šnůru ke svému jménu na tabuli v knihovně. Odpovědět mohou také na nepovinné otázky, za které se získávají fiktivní peníze – Moriony. Koncem školního roku si pak za ně mohou koupit něco pěkného v připraveném obchůdku v knihovně. Nejlepší lovec perel se pak může těšit na sladkou první cenu, kterou bude výtečný dort.

Původ Lovců perel je v Knihovně města Hradce Králové http://projekty.kmhk.cz/.

16

17

Proběhly čtyři lekce k on-line katalogu pro žáky 7. a 8. tříd.

Uskutečnil se další chytrý kvíz, kterého se zúčastnilo 35 osob v 9 týmech.

Nejočekávanější akcí měsíce září byl křest knihy „Společné chromozomy“ z pera bolatického rodáka Jiřího Wittka. Hrdým kmotrem knihy se stal starosta obce Bolatice Herbert Pavera. Spolu s autorem a lahví šampaňského uvedli dílo do literárního života a popřáli mu hodně spokojených čtenářů a prodaných výtisků.

Poté všem návštěvníkům křtu představil své dílo sám autor, a to prostřednictvím autorského čtení. Celá akce se nesla na vlně příjemné atmosféry, pojící se také s nadšením nad bohatou fantazií a talentem mladého autora.

Říjen Již tradičně proběhl Týden knihoven, kdy se registrují noví čtenáři zdarma, odpouští se upomínky, probíhají burzy knih atd. V naší knihovně jsme letos zaregistrovali 13 nových čtenářů a prominuli upomínky v hodnotě cca 500,- Kč.

Každý čtenář při své návštěvě také obdržel malý dárek. Největší akcí letošního Týdne knihoven v Bolaticích však byla návštěva světoznámého spisovatele Roberta 17

18

Fulghuma. Robert Fulghum vyjel s projektem LiStOVáNí představit svou novou knihu Opravář osudů. Součástí bylo také divadelní představení z knihy Co jsem to proboha udělal?. Nechyběla ani možnost si s Robertem Fulghumem popovídat a nechat si podepsat knihy. Tato akce patřila k těm nejzdařilejším za rok 2017.

Uskutečnila se další cestovatelská přednáška, tentokrát jsme se vydali s Petrem Nazarovem do Jižní Ameriky až na Machu Picchu. I přes nemoc přednášejícího byla beseda skvělá.

18

19

Listopad Knihovna byla v obležení komiksů. Stalo se tak v rámci akce Den pro dětskou knihu, která se konala koncem listopadu. Nejen pro děti byl připraven zajímavý program a přehlídka těch nejčtenějších, nejzajímavějších a nejpestřejších komiksů, které má knihovna k dispozici. Komiks zdarma získal každý nově zaregistrovaný čtenář nebo každý, kdo vyplnil zábavný pracovní list. Děti mohly dále nakreslit obrázek nejslavnější komiksové rodiny Simpsonových, který odevzdaly v knihovně.

Nejpovedenější obrázky se pak mohou objevit v jednom z čísel komiksu Bart Simpson. Během akce se hrály deskové hry, zájemci si mohli v komisním prodeji koupit krásné nové knihy a připraveno bylo také sladké občerstvení. Den pro dětskou knihu se konal pod záštitou Svazu knihovníků a informačních pracovníků a vydavatelství CREW, které dodalo komiksy zdarma.

19

20

Prosinec V polovině prosince se knihovna proměnila v poštovní úřad. Děti zde totiž mohly,

v rámci akce Napiš dopis Ježíškovi, napsat nebo nakreslit, co by si přály najít pod stromečkem. Akce se konala druhým rokem a i letos se těšila velkému zájmu.

Setkaly se tu ratolesti všech věkových kategorií. Ti menší a mladší s nadšením psali seznam svých přání do dopisu pro Ježíška. Odrostlejší děti pak tvořily vánoční přání. Všichni si navíc mohli zahrát deskové hry či ochutnat připravený punč pro děti i dospělé. Knihovnou dýchala krásná předvánoční nálada a všichni zúčastnění se již těší na příští rok, kdy se bude opět „psát dopis Ježíškovi“.

Až do daleké Austrálie zavedli návštěvníky knihovny svým poutavým vyprávěním manželé Márovi. V rámci cestovatelské přednášky nazvané Austrálie a Tasmánie se s posluchači podělili o své pestré a zajímavé zážitky a zkušenosti z cest. Akce se konala začátkem prosince. Šlo o milé setkání, doprovázené promítáním krásných fotografií, kterému vévodila příjemná atmosféra. Alena a Jiří Márovi spolu se svým těžce postiženým synem Jiřím navštívili téměř všechny kontinenty.

20

21

Trocha čísel…

Stav knihovního fondu – 14 532 Přírůstky – 910 Úbytky – 476 Počet docházejících periodik – 50 Počet výpůjček – 25 352 - z toho periodik – 4 210 MVS požadavky – 169 Rezervace knih – 864 Počet čtenářů – 835 - z toho do 15 let – 336 Počet návštěvníků knihovny celkem – 12 684 Nejpilnější čtenář – 341 výpůjček Nejvíce půjčované dokumenty 21

22

- Sandra Brown, Mrazivý chlad (14x) - Shari Lapena, Manželé odvedle (14x) - Alena Mornštajnová, Hana (14x)

Další informace V květnu proběhla výmalba dětského oddělení - děkujeme paní Martině Vrublové z KMO.

Nejpůjčovanějšími hrami byly Dobble a Grabolo.

Celoročně jsou nabízeny k prodeji vyřazené knihy.

Nabízíme nové služby – laminování dokumentů a také možnost kroužkové vazby.

Samozřejmostí je tisk a kopírování (barevně i černobíle), skenování, obalování knih…

Návštěvníci knihovny mají možnost posedět u dobré kávy, čaje, domácích sušenek.

Více informací o knihovně naleznete na www.knihovna.bolatice.cz nebo na www.facebook.com/mistni.knihovna.bolatice. Fotogalerie knihovny se nachází na adrese http://knihovnabolatice.rajce.idnes.cz/.

Mgr. Jana Štěpáníková, MK Bolatice 22

23

Přehled kulturních akcí Obecní knihovny Kobeřice za rok 2017 V loňském roce jsme na popud jedné maminky zavedly pravidelná setkání nejmenších dětí v knihovně. Na tento nápad přišla v Anglii, kde jsou tato setkání v krásném prostředí knihoven velmi populární. A hle, také u nás se „Hrátky pro nejmenší děti“ uchytily a mnohdy knihovna praská ve švech. Pro děti je připravený krátký program, pak následuje volná zábava. Nechybí ani malé občerstvení.

Další pravidelnou akcí se staly přednášky otce Daniela Víchy, který působí jako katolický farář v nedalekých Kravařích. Přestože jsou všechna témata nábožensky založena, vždy mají návaznost na aktuální dění nebo soudobé společenské problémy. Uvádíme například Svět Islámu, Věřící v nevěřícím světě nebo Ezoterika – pomoc nebo nebezpečí. O tyto přednášky je nesmírný zájem a posluchače nutí neustále přemýšlet o svých hodnotách i životních cílech.

V měsíci dubnu jsme tak trochu odkoukali od Městské knihovny Kravaře a „s jejím svolením“ jsme se pustili do akce pro věrné a dlouhodobé čtenáře. Na programu bylo historické ohlédnutí za naší knihovnou, přednáška na téma Paraquai, malý kvíz a pohoštění k tomu. Dojatí čtenáři byli moc vděčni a ještě dlouho chodili osobně děkovat.

23

24

Jako absolutní novinku jsme poprvé vyzkoušeli „Knihovnický příměstský tábor“ pro děti z nižšího stupně. Zájem byl veliký, leč míst málo, vzhledem k omezené kapacitě knihovny a psychických sil knihovnic. Netušili jsme, jak je tato práce náročná. Přesto se nakonec vše povedlo, program byl pestrý, zaměřený na práci

s literaturou, odpolední čtení na pokračování a celodenní výlet do muzea a knihovny v Hlučíně. Dětem se náš tábor moc líbil a už nyní máme nápady na ten nadcházející.

V naší knihovně jsme připravili besedu se spisovatelkou Janou Schlosárkovou, která byla velmi příjemná. Společně jsme zavzpomínali na dobu minulou a citovali z její nejnovější knihy několik humorných příběhů. Na závěr si krátce zapsala poznámky našich čtenářů, které by ráda uplatnila v některé, ze svých budoucích publikací.

24

25

Pro děti třetích a čtvrtých tříd jsme pozvali velmi oblíbenou spisovatelku Zuzanu Pospíšilovou. Děti byly z besedy nadšené, skvěle reagovaly a hromadně si zapůjčily všechny její knihy. Paní spisovatelka byla bezprostřední, skromná a srdečná.

Těšíme se na další setkání pro prvňáčky, které budeme plánovat v tomto roce.

Ani v minulém roce jsme nezapomněli na tvůrčí dílny a společně s dětmi i dospělými vyráběli jak šperky, tak papírové tašky nebo krásné obrázky pomocí ubrouskové techniky. Jako výpomoc knihovně v Rohově jsme si připravili adventní dílničku v prostorách obecního domu v Rohově. Téma bylo andělské.

25

26

Vyrobili jsme přibližně stovku andělů. Věříme, že nám přinesou ochranu i štěstí v následujícím roce.

Dorota Letziánová, MK Kobeřice

26

27

Akce a besedy Obecní knihovny v Ludgeřovicích v roce 2017 Knihovna už dávno není místem určeným pouze pro půjčování knih. I v letošním roce se u nás pořád něco dělo.

Pro starší děti jsme pozvali spisovatele Jana Opatřila, který nás „vyděsil“ svým hororovým představením. Beseda se uskutečnila dne 2. února pro 2. stupeň ZŠ.

Pro menší děti jsme uspořádali dne 9. února besedu s Lenkou Rožnovskou, která napsala spoustu pěkných knih pro děti. Beseda s názvem „Strašidýlko z aktovky“ měla u dětí velký úspěch.

V rámci akce „Březen měsíc čtenářů“, proběhla beseda pro žáky 8. a 9. tříd s cestovatelem Patrikem Kotrbou, který k nám zavítal dne 17. 3. a měla opravdu velký úspěch. Cestovatel nám vyprávěl o svém putování do Santiaga de Compostela, a navíc naši besedu nádherně zpestřil hrou na kytaru a zpěvem.

27

28

Další beseda také přispěla k oslavě akce „Březen měsíc čtenářů“. V naší knihovně pěkně vyprávěla a četla ze svých knih naše regionální spisovatelka Jana Schlossárková. Beseda se uskutečnila dne 23. března a děti si zase jednou oživily prajzské nářečí.

Poslední březnovou noc dne 31. 3. se u nás konala již 8. ročník Noci s Andersenem. Děti přišly v maskách hrdinů časopisu Čtyřlístek. Tak se to v naší knihovně hemžilo Myšpulíny, Fifinkami, Bobíky, nesmíme zapomenout na zajíce Pinďu. Děti hledaly poklad, společně jsme si četli až do půlnoci.

.

28

29

Dětská spisovatelka z Bílovce – Zuzana Pospíšilová byla u nás poprvé a velmi příjemně nás překvapila. Nejvíce děti upoutala její kniha Školnice Valerie. Autorské čtení této mladé spisovatelky se uskutečnilo v naší knihovně dne 7. dubna.

Besedu s Alenou a Jiřím Márovými jsme uspořádali dne 20. dubna, bohužel už bez syna Jirky, který své nemoci podlehl. Ještě však stihl naplánovat cestu do Španělska a Portugalska. Děti byly nadšené, jak dosvědčoval závěrečný potlesk. Už se těšíme na další setkání.

Adolf Dudek už k nám jezdí do knihovny 10 let, ale stále znovu nás překvapuje novými nápady a jeho hodinová legrační show děti zaručeně rozesměje.

V letošním roce k nám Adolf Dudek zavítal s novým pořadem – cestoval s dětmi po zeměkouli. Na závěr proběhla autogramiáda a děti odcházely s ptáčkem dudkem na čele.

29

30

Také v letošním roce proběhlo v naší knihovně již tradiční Pasování na malé čtenáře. Starosta obce Mgr. Daniel Havlík – „Rytíř Knihomol“ a „Královna Pohádka“ slavnostně pasovali děti na skutečné čtenáře knihovny. Žáčci 2. tříd byli slavnostně pasováni dne 22. září. Radost byla ještě o to větší, že všechny děti obdržely krásnou knihu Houbové království.

Po velkém úspěchu charismatického cestovatele Patrika Kotrby u dětí jsme se rozhodli, že tohoto cestovatele pozveme také pro veřejnost. Tato akce se uskutečnila dne 2. října. Je to pozoruhodný cestovatel, protože do Santiaga de Compostela ušel ze svých rodných jižních Čech 3000 km.

V „Týdnu knihoven“ k nám zavítal zcela poprvé zkušený cestovatel a dobrodruh Petr Nazarov, který pracoval jako masér na Havajských ostrovech. Beseda pro žáky ZŠ byla ale na téma Jižní Afrika, Namibie, Svazijsko, Lesotho a Jihoafrická republika.

Beseda proběhla 6. Října.

Jako poslední v roce 2017 přijali naše pozvání Monika a Jiří Vackovi – cestovatelé na kolech.

Beseda se uskutečnila dne 1. prosince na téma Austrálie.

Naše knihovna velmi dobře spolupracuje se základní školou a také s mateřskými školkami. Snažíme se děti zábavnou formou naučit lásce ke knihám, mimo besed pořádáme v naší knihovně knihovnické lekce.

Zpracovala: Jana Baránková, MK Ludgeřovice

30

31

Jan Padych o svém románu Prastará tajemství Dobrodružný a mysteriózní šestidílný román „Prastará tajemství“ je volně ke stažení na www.padychbooks.com společně s dalšími knihami autora Jana Padycha.

Když jsem se někdy v roce 1990 rozhodoval, že začnu naplňovat svá klukovská přání a dám se na psaní románů z pravěku, brzy jsem se dozvěděl o Býčí skále. Už tehdy jsem si umínil, že o tajemné jeskyni napíši celý román. Bylo jen otázkou času, kdy se k tomu odhodlám.

Motiv Býčí skály mě opravdu v mé tvorbě sledoval celá desetiletí. Začalo to rozsáhlým článkem „Odkaz Býčí skály“, který jsem v roce 1993 publikoval v Ostravském večerníku. Do Moravského krasu a jeho bezprostředního okolí jsem umístil děj románu „Z pravěkých ság – Nesmrtelný“ z konce doby bronzové, který jsem téměř celý napsal koncem roku 1996 a dokončil v roce 2000. Býčí skála se zákonitě musela projevit i v mých dalších dílech. Dokonce i krátkou epizodkou v románu ze současnosti „Bouře ve sklenici piva“(r. 2004). Býčí skála se projevila také v mém románu z doby neolitu „Čas vlků“, vydaném v r. 2007, kdy jsem do Moravského krasu umístil klan lovců. Motiv Býčí skály nemohl chybět ani v mých dalších dvou publikacích, vydaných elektronicky na autorském webu www.padychbooks.com, v pojednání „Pravěké ženy a jejich velké tajemství“ z r.

2013 a ve sborníku článků „Náš archaický svět“ z r. 2017. Námět Býčí skály jsem však nejvíc rozpracoval v šestidílném dobrodružném a mysteriózním románu „Prastará tajemství“, který vyšel elektronicky na mém autorském webu (2016) a v případném dalším vydání hodlám název „Prastará tajemství“ rozšířit o podtitulek „Příběh Býčí skály“.

Své samostudium pravěku jsem pojal velmi zeširoka, zajímalo mě období od počátku neolitu (před 7 tisíci lety) až do konce pravěku, tedy do začátku doby železné, konkrétně do doby halštatské zhruba na přelomu 1. tisíciletí před naším letopočtem. Velmi fascinující byla pro mě hlavně celá kultura halštatská. Dobové výjevy, zaznamenané umnými reliéfy hlavně na situlách, kovových nádobách, odhalovaly územně velmi rozsáhlou a na svoji dobu nesmírně vyspělou pravěkou kulturu, která v mnohém připomínala prostředí známé z homérských eposů.

31

32

Mnohem podrobněji jsem se s kulturou halštatskou obeznámil až po roce 2005, kdy jsem postupně získával množství informací od archeologa a speleologa Martina Golce, a to při mých návštěvách v Brně, zejména však díky občas značně frekventované korespondenci prostřednictvím emailů a facebooku. Byla to právě jeho zásluha, že jsem svůj román „Prastará tajemství“ pojal v souvislosti s rozsáhlými dobovými událostmi. Ty se odehrávaly na ohromném prostoru střední Evropy zejména kvůli nájezdům armád kočovných pastevců ze stepí od Dunaje (lid vekerzugské kultury) a dokonce až z jihoruských stepí (Skythové). A právě Býčí skále jsem v příběhu přisoudil značný význam v odboji proti zvůli nájezdníků.

Interpretací toho, co se v Býčí skále mělo skutečně odehrát, že došlo k takovému početnému masakru (zhruba 40 osob), je několik. Podle objevitele Jindřicha Wankela (ze sedmdesátých let 19. století) mohlo jít o pohřeb skythského krále a pobití služebnictva, které ho mělo následovat na onen svět. Spekulovalo se také o ukrytých cizincích, pobitých místními obyvateli. Anebo dokonce o výbuchu moučného prachu a zavalení balvany a následném zasypání sutí ze stropu jeskyně.

Vznikly ještě další interpretace a názory. Mne však velmi zaujal docela krátký článek na internetu někdy z jara roku 2015, kde autor článku uvedl, že mohlo jít o kenotaf, což byl v pravěku a ve starověku způsob pohřbívání bez těl. Takové symbolické pohřby, zejména u bojovníků, kteří zahynuli někde daleko v cizině, a bylo třeba jim vystrojit pohřeb s patřičným obřadem. Vzhledem k obecné praxi nájezdníků, zejména kočovných pastevců, kteří posilovali své armády bojovníky z krajin, které ovládli anebo jen vyplenili, považuji za velmi pravděpodobné, že i zde šlo o místní velmože, kteří se odebrali se svými bojovníky na dalekou válečnou výpravu, a když tam zahynuli a nebylo možné dopravit jejich těla do domoviny, uspořádal se jim symbolický pohřeb bez těla, při kterém byl obětován někdo z velmožovy rodiny nebo služebnictva (obětovaných někdy mohlo být víc), aby ho doprovázeli na onen svět. Těmito obětovanými mohla být naprostá většina nalezených zmasakrovaných osob.

A k té nesmírné krutosti, se kterou bylo naloženo s obětovanými. A s tím spojenými kanibalskými hody. V době halštatské šlo o naprosto mimořádný jev.

Zato se podobné masakry podle všeho odehrávaly podstatně dříve, v dobách bronzových. Například ve středočeské kultuře knovízské. Anebo na Moravě v 32

33

kultuře velatické. Odpověď jsem hledal ve starých bojovnických rituálech (M. Eliade), které se bezpochyby praktikovaly od nejstaršího pravěku od Indie po Evropu a projevily se i v době historické, zejména v germánském prostředí, konkrétně v kultu berserkrů. Bojovníci se mysticky stávali dravou zvěří, zejména vlky, a podle toho si v tu chvíli také počínali (zřejmě odtud vyvěrají alespoň některé pradávné pověry o vlkodlacích). Tato mobilizace obyvatelstva, za pomocí téměř dávno zapomenutých bojovnických rituálů, vcelku zapadá do určité nervozity doby, kterou bezpochyby masakr v Býčí skále představuje. A také souvisí se vzniklým odporem místního obyvatelstva proti nájezdníkům z východu a jihovýchodu. Tyto tendence v té době naznačuje také urychlené vybudování řady malých hradisek, situovaných podle všeho jako obranná linie proti směru ohrožení, většinou na vyvýšených polohách. Velká část z těchto hradisek byla následně dobyta a vypálená, našlo se v nich množství skythských trojbokých šipek, které ovšem v té době používal už kdekdo. Nicméně souvislosti s organizovaným odporem místního obyvatelstva zde jsou výrazné.

Mezi badateli se vedly dlouhé spory o tom, zda v 6. století př. n. l. na střední Evropu útočili nájezdníci z historického národa Skythů, anebo jenom kočovní pastevci z podunajských stepí. Přikláním se k názoru, že důkaz o přímé skythské účasti v nájezdech je zřejmý z nálezu zlatého pokladu (Witaszkowo) ze západního Polska, který měl náležet neznámému skythskému králi. Že nebylo nalezeno jeho pohřbené tělo, jenom dokládá obecný zvyk nomádských nájezdníků, že jinde byl pohřben poklad, jinde tělo krále a jinde došlo k pobití služebnictva, anebo náhodně odchycených místních obyvatel, kteří před svým pobitím byli donuceni vykopávat jámy a zahlazovat stopy. V románu „Prastará tajemství“ tyto nájezdy a tažení provádí především nomádi z podunajských stepí, ovšem za vydatné podpory Skythů. Je zde zachycena také zmíněná situace s pokladem skythského krále.

V době halštatské, konkrétně v 6. století před naším letopočtem, prokazatelně existovaly v Evropě větší předstátní celky, zřejmě kmenové svazy, vedené mocnými klany. Takováto mocenská centra ovládala svá rozsáhlá okolí, někdy svoji vládu dávala podmaněným pocítit velmi markantně. Nejčastěji se uvádí německé hradiště Heuneburg s hradbami z nepálených cihel, opevnění bylo vybudováno po vzoru vyspělých antických států. Je příslovečné, že nejmocnější heuneburgské 33

34

hradby se vypínaly právě proti nuzným obydlím a chránily sídla bohaté vrstvy.

Obdobným mocenským centrem bylo bezesporu hradiště Molpír s kamennými hradbami (Slovensko, okr. Trnava). Podle urputnosti, s jakým bylo toto hradiště vydrancováno a vypáleno, se usuzuje nejen na útoky nomádů ze stepí, ale také na určitý sociální aspekt, že místní spojenci útočníků měli těm obráncům co vracet (dobývání hradiště Molpír je součástí děje 2. dílu románu „Prastará tajemství“).

Je příznačné, že halštatští velmoži (ti z jižní Moravy bezpochyby), nebyli pouze vyvolenou šlechtou, nýbrž také docela vydatně podnikali, měli podřízené všelijaké řemeslníky a ovládali místní přírodní zdroje, např. naleziště železné rudy, lesy na dřevo, kvalitní hlínu na hrnčířství, rozsáhlá včelstva na výrobu medoviny, případně i vhodná místa pro sklářské hutě a další. Velmi mocným velmožem, určitě široko daleko nejmocnějším, musel být ten, který ovládal území Moravského krasu, anebo alespoň jeho významnou část s jeskyní Býčí skálou a nalezišti železné rudy s hutěmi. Když navíc zpracování kovů, tehdy především železa, nebylo jen pouhým řemeslem, nýbrž něčím víc. Kováři prodělali zasvěcení jako posvátné osoby a i nadále působili jako mystičtí zasvěcenci. Nikdo nedokázal hutnit a zpracovávat železo tak jako oni, ba ani se o to snad ani nikdo nepokoušel. Pověry učinily své.

Kováři tedy jezdili po krajině a ve dvorcích a osadách konali svoji práci. Část odměny bezesporu náležela velmoži a jeho rodině, jimž byli kováři podřízeni. V té době v této oblasti (kultura horákovská) nebyla plně funkční žádná velká hradiště, zato však vzkvétaly velmožské dvorce. A takovýto dvorec, ovšem rozlehlejší nad ostatní a víc opevněný, jsem si dovolil umístit někam do centrální části dnešního Brna, odkud mocný velmož, někdo jako Pán železa, ovládal širé okolí.

Hodně chvály a úcty se přičítá takzvané Jantarové stezce, jedná se o rozsáhlý pás území v šířce zhruba od Krkonoš po Tatry, jímž vedly všelijak rozvětvené kupecké stezky od Středomoří až po Baltické moře. Putující kupecké karavany přivážely z jihu všelijaké luxusní předměty pro místní velmože a vyměňovaly je za místní komodity, mezi něž patřili také otroci, neboť vyspělé otrokářské státy na dalekém jihu si žádaly neustálý přísun čerstvé otrocké síly. Takže třeba upadnout do nemilosti u mocných velmožů, anebo daleká putování po pravěkých cestách pro jednotlivce nebo malé skupinky poutníků, jistě v těch dobách nebývalo ani trochu bezpečné. Obchod na Jantarové stezce probíhal několika způsoby, zejména 34

35

dálkově a etapově. Uvádí se, že právě ve střední Evropě se takovýmto obchodem ve značné míře zabývali kupci z vekerzugské kultury, tedy z kmenů kočovných pastevců, pocházejících právě z podunajských stepí. Kdo jiný potom mohl mít skvěle vypracovaný průzkum terénu po celé střední Evropě, nežli zrovna tyto nájezdnické kmeny, což jsem si samozřejmě neodpustil, abych tuto evidentní špionáž nezahrnul do románu „Prastará tajemství“.

Mnohé čtenáře v románu jistě překvapí existence tlupy mladých lupičů, mladíků i dívek, kteří se rozhodli být v tlupě po určitou dobu a vrátit se pak do svého klanu, aby se tak podřídili svému údělu. O takových skupinách víme nejenom z keltských pověstí z Irska (například o hrdinovi Cuchulainovi). Tyto ozbrojené tlupy se nazývaly fianny a náčelníci a králové je případně používali jako mobilní vojenskou sílu. Obdobně jako je tomu v románu „Prastará tajemství“. Ovšem takovéto tlupy nejsou pouze irskou výjimkou. Například ve starověké Spartě byla účast v takových tlupách součástí zasvěcení mladíků do stavu dospělosti a byli využíváni také k represi vůči podřízenému zemědělskému obyvatelstvu. Ze starořímských pověstí se dozvídáme, že božská dvojčata Romulus a Remus byla rovněž příslušníky tlupy lupičů, zlodějů dobytka atd.

Proč jsem pro svůj román zvolil konkrétní historické prostředí doby halštatské, avšak žánr dobrodružný a mysteriózní? Právě proto, abych touto formou vyjádřil rovněž své pohledy na tehdejší náboženství, které bylo bezpochyby nesmírně rozmanité a velmi proměnlivé, jak místně, tak i z hlediska času. Je tu každopádně vliv kulturní a s ním i základní božstva (triády). Bohové se vyvíjeli, rodili se a umírali, měli svoji kariéru, příznivou či nepříznivou, často podle toho, zda jejich uctívači ovládali jiné, anebo byli podrobeni a nuceni přijímat bohy svých podmanitelů namísto původních. Je zde také vliv předků a jejich zásahy do osudů živých, něco jako spiritismus. Vliv měli šamani i všelijací vizionáři. Všelijaká zjevení se brala vážně. Astrální svět byl otevřený pro kdekoho. Pro tehdejší lidi takto nebylo vůbec nemožné potkávat bytosti jiného světa, kdykoliv mohl v jejich vědomí obživnout strom nebo kámen. Také každý výrazný sen přinášel nějaké poselství. Zkrátka co kmen, co klan, co rodina, to alespoň zčásti jiné zvyky.

Mezi božstvy, mužskými i ženskými, v románu nade všechny ostatní vyniká dvojhlavý bůh. Kromě toho, že jeho kamenná stéla byla nalezena v posvátné 35

36

lokalitě Krumlovský les a dvojice sloupů s nákrčníky (torques) rozpoznány ve svatyni v Libenici u Kolína, se dvojhlavý bůh Jannus vyskytuje v keltské mytologii a také v římské. V době historické se Římané často podivovali nad tím, jak významné místo a jakou významnou rozlohu zabírá jeho chrám na palatinském pahorku, neboť už sami o tomto nesmírně starobylém bohu nevěděli skoro nic. Dvě hlavy znázorňují nejenom věci minulé a budoucí, ale i to, co je na nebi, ale i na zemi i v podsvětí. Kromě řady dalších funkcí tohoto božstva si uveďme také dozor nad bránami, hranicemi pozemků, nad cestami a cestováním, ale také byl božstvem míru a války. V neposlední řadě byl nesmírně důležitý i jeho dozor nad kalendářem. Jeho funkce napovídají, že mohl být velmi významným božstvem v halštatských kruhových svatyních rondeloidech, a možná i tisíce let předtím, dokonce v neolitických rondelech, které byly podstatně rozsáhlejší, než halštatské rondeloidy a jiné druhy svatých dvorů a polí (stopy po posvátných dvojicích kůlů byly nacházeny nejenom v Evropě). Většinou byly obě hlavy tohoto božstva mužské, avšak nalezeny byly i v páru, jedna hlava mužská, druhá ženská. To ale zřejmě není v rozporu s určením tohoto božstva. Vždyť je mnoho známých bohů kdekoliv na světě, především v antické mytologii, ale třeba i v aztécké, kde mužští bohové mají sobě rovnocenný ženský ekvivalent (M. Eliade). Ještě si připomeňme, že dvojhlavý bůh Jannus byl zároveň patronem dvojčat a že jeden ze zakladatelů věčného města Říma (z dvojčat Romulus a Remus), se nechal nazývat čestným jménem Quirinus, což bylo další jméno božstva Jannuse. Je zřejmé, že dvojhlavý bůh patřil vůbec k nejstarším bohům a přetrval, doslova přežil, i v mladší božské generaci, pokud těch generací bohů, které přežil, ovšem nebylo víc. A ty poslední generace pohanských Římanů, kteří ho spíš jenom brali na vědomí vedle těch mladších, progresivnějších a úspěšnějších božstev, už k němu podle všeho ani neměly příliš blízko, vůbec ne tak, jako k těm ostatním. Docela to svádí přirovnat tohoto dvojhlavého boha k velkému nebeskému bohu, Stvořiteli Světa, který po vykonání svého díla působil jako nesmírně unavený, takže se pozvolna stáhl do ústraní a dal prostor těm novým, mladým, plným síly a elánu…

Vedle mužů coby duchovních hodnostářů v románu vystupují i ženy, kněžky a vědmy. Po celý pravěk byl svět mužů od světa žen důsledně oddělený, jak po stránce kultovní, tak i pracovní. Oba světy měly svá božstva, muži mužská, ženy ženská, přičemž některé slavnosti a obřady bývaly společné, avšak předpokládají 36

37

se tajné společnosti mužské i ženské. Tyto společnosti měly svá tajemství, která si pečlivě střežily. V době halštatské je sice zřejmé určité znovuoživení ženských kultů, hlavně ve srovnání s koncem doby bronzové, avšak otěže nadvlády stále drželi patriarchální bohové, jejichž suverenita se později (už za doby Keltů) stupňovala až natolik, že z některých, původně dobrých ženských bohyní, se v povědomí lidí postupně stávali nebezpeční démoni a z jejich kněžek něco jako čarodějnice.

V příběhu „Prastará tajemství“ byla Býčí skála původně jeskynní svatyní a věštírnou, ke které putovali mnozí poutníci až hodně zdaleka, podle všeho i z okolních regionů. Na prostranství před jeskyní se konala některá shromáždění, slavily se zde i některé svátky, např. beltain, kdy se ve velké proutěné figuríně upalovali zločinci, což bylo známo u Keltů a obdobné zvyky lze očekávat zřejmě i jinde v pravěké Evropě. Do jeskyně se návštěvníci brodili přes nehluboký potok, vytékající na světlo jeskynním vchodem. V hlavní síni, do níž zvenčí pronikal denní svit skalním oknem ve tvaru posvátného trojúhelníku, se konaly nejdůležitější obřady. Stál tam kůl, který bylo možno kdykoliv přestrojit podle potřeby na jakékoliv božstvo, většinou tam byla podoba dvojhlavého boha, neboť jedna jeho hlava hleděla do minulosti a druhá do budoucnosti. Jedna z jeho mnohých funkcí tudíž byla prorocká a věštecká. Stranou u skalní stěny bylo místo, které je dnes nazýváno kovárnou, neboť se tam nalezla kovadlina a kovářské náčiní. V jeskyni se kromě věšteb prováděly také prospektorské a kovářské rituály včetně iniciací, spojených například s přecházením ohniště bosýma nohama, braní kousků rozžhaveného železa do holých dlaní a řada dalších. V příběhu je tedy Býčí skála plně pod nadvládou patriarchálních mužských božstev, třebaže není vyloučeno, že v dávné minulosti tam vydávaly věštby kněžky Velké Bohyně podobně jako v řeckých Delfách sibyly a pýthie. Ovládnutí posvátných míst patriarchálními bohy na úkor ženských božstev nebylo v těch dobách ničím výjimečným. Svatyni a věštírnu v jednom v tomto románu provozuje prorok, svatý muž, se svým nepočetným personálem. V jeskyni i před ní se konají i porady a sněmy svatých mužů, jak bylo běžné u keltských druidů.

Jedna z obětovaných mladých žen v Býčí skále měla na sobě jantarový náhrdelník s medvědím drápem. Je dnes nazývána „Halštatská princezna“. Přestože je 37

38

nepochybné, že šlo o lidskou oběť, uložení jejích ostatků včetně milodarů svědčí o společenském významu této mladé ženy. Za zmínku jistě stojí, že tato takzvaná „Halštatská princezna“ má dnes dvě podoby. Jednu díky odborné rekonstrukci, kde její bysta má nehezkou podobu tváře. Tu předchozí podobu (mladá hezká dívka) však získala dávno předtím díky fantazii kreslířů, kteří zaznamenali nálezové okolnosti. Její příběh (v té mnohem hezčí podobě) je zachycený v románu „Prastará tajemství“, kde obdržela jméno Vekvera.

K sestavení jmen osob a místních názvů jsem použil indoevropský slovníček vytěžený z dostupných etymologických slovníků, což se mi jeví vhodnější, než používat složeniny z českých slov, případně jejich vymýšlení. Použité tvary jsou uvedeny v rejstřících na konci každého ze šesti dílů.

Všem čtenářům románu „Prastará tajemství“ přeji, ať při čtení mají stejně silný prožitek, jaký jsem měl já osobně při samotném psaní.

V Ostravě dne 10. 2. 2018 autor Jan Padych

38

39

Knižní tipy z Kateřinek Wattin, Danny Kluk na větvi Praha: Albatros 2016 Tentokrát představujeme knihu, která vznikla tak trochu jinak než je obvyklé. Napsalo jí totiž 23 autorů. Možná by to chtělo ještě malé upřesnění. Jeden dospělý a 22 dětí. Jak k tomu došlo?

On totiž švédský spisovatel Danny Wattin, docházel za dětmi z druhé třídy nazákladní školu v Uppsale a vyprávěl jim o své práci. Přes vyprávění příběhů se dostali k nápadu napsat příběh o dětech pro děti společně. Děti radily, jak má co napsat a tak vznikla kniha, pravda, trochu bláznivá, o chlapci bez rodičů, který žije v lese na stromě a ze všeho nejvíce si přeje naučit se číst. Ale to by musel chodit do školy a tam jako sirotek nemůže. Poslali by ho do dětského domova. Co si počít?

Chlapci, který se trochu podobá Pipi Dlouhé punčoše, pomůže náhoda. Ale i tak to nebude mít jednoduché. Na cestě do vysněného světa knih ho totiž čeká mnoho překážek. Mimo jiné se musí vyrovnat se šikanou ze strany spolužáků. Držte mu palce, aby všechny nástrahy překonal.

Velíšek, Martin Můj stát: putování za českými patrony Praha: Euromedia 2017 Kdy jste naposledy byli v Praze? Nedali jste si s přáteli sraz na Václavském náměstí? Třeba přímo pod ocasem? Na tuto otázku mohou kladně odpovědět dva malí hrdinové z knihy Martina Velíška, Eliška a Tomáš. Právě oni se u sochy sv. Václava sešli. Proč? To není důležité. Zajímavější je, co se jim tam přihodilo. Jak se tak dohadovali, kdo a proč přišel pozdě, promluvil na ně sám Ardo, tak se jmenuje socha koně sv.

Václava, který už to nemohl poslouchat. Právě byl totiž svátek sv. Václava, a to je jediný den v roce, kdy mohou pražské sochy mluvit. Znenadání se k nim přidal ještě český lev, ze sloupu s lucernami před Národním muzeem. Přišel právě včas,protože Ardo s dětmi nemohl najít společnou řeč. Přece jenom je dělí pár 39

40

století a děti byly tak zvědavé! Jejich noví společníci toho věděli skutečně spoustu.

Děti se dozvěděly, z čeho měl sv. Václav na pravé straně čela jizvu, jakou měl krevní skupinu, jak velká byla jeho lebka, z jaké oceli byl ukován jeho meč, jestli měl zdravé zuby…

Zalistujte v této poučné, ale zároveň zábavné knize i Vy... Prozradí Vám vše o sv.

Václavovi, ale také o sv. Ludmile, sv. Vojtěchovi, sv. Prokopovi a sv. Anežce české.

Kniha je vytvořena zčásti komiksovou formou, ale zároveň jsou zde fakta, životopisná data a dějinné události.

Velíšek, Martin Můj stát: putování s českým lvem za sedmi státními symboly Praha: Knižní klub 2016 V této knize se opět setkáváme s dětmi Eliškou a Vašíkem, kteří jsou žáky páté třídy. Jednou ráno zaspali a běželi do školy na poslední chvíli. U vchodu do školy si Vašek všiml něčeho zvláštního. Na státním znaku v levém horním poli chyběl dvouocasý bílý lev. Vašíka to vylekalo.

Lekla se i Eliška, když na ni někdo za rohem vybafl. Byl to onen ztracený bílý lev.

Dětem se představil a přiznal se, že ze znaku vystoupil schválně a čekal, jestli si toho někdo všimne. Měl totiž pocit, že se lidé o státní symboly své země nezajímají a bylo mu to líto. Společně se domluvili, že se po škole setkají a lev jim bude o symbolech českého státu a jejich historii i současném používání vyprávět. A nezůstalo pouze u znaku. Děti se od lva dověděly spoustu zajímavých a důležitých věcí: o státní vlajce, státních barvách, prezidentské standartě, státní hymně, státní pečeti, o mincích a bankovkách, o poštovních známkách, o národním stromu.

Kniha je vytvořena zábavnou komiksovou formou a jednoduše dětem vysvětluje složité věci týkající se českých státních symbolů.

Obě knihy vznikly z iniciativy obecně prospěšné společnosti Dny české státnosti jako součást projektu Můj stát. Cílem je hledání odpovědí na otázky, co je česká státnost, kdo ji reprezentuje, co ji symbolizuje, a především usnadnit dětem orientaci v současném světě. www.dnyceskestatnosti.cz www.mujstat.cz

40

41

Wohlleben, Peter Slyšíš, jak mluví stromy? Co všechno můžeš objevit v lese Brno: Kazda 2017 Světoznámý lesník Peter Wohlleben už více jak 20 let provází rodiny a školní třídy lesy, aby jim ukázal jejich tajemství. Při těchto výpravách se jej nejen děti ale i dospělí ptali na nejroztodivnější otázky a tak si řekl, že odpovědi nabídne nám všem a vydá o tajuplném lesním království knihu, ve které si každý tu svou odpověď najde. A jaké to jsou? Tak například se dovíme, co dělají stromy v noci, proč stůňou, jak les čistí vodu, proč jsou keře tak malé, kdo se vejde do listu, jestlipak se stromy v létě potí, jestli mohou stromy zhubnout, jestli mívají boláky… a mnoho dalšího.

Kniha je obohacena krásnými fotografiemi autora, ozdobena ilustracemi a doplněna o celou řadu kvízů nebo návodů na pokusy v přírodě.

Doporučujeme všem, kteří mají pocit, že se v lese nudí.

Orlev, Uri Běž, chlapče, běž Praha: Práh 2014 Uri Orlev je izraelský spisovatel, který proslul svým románem Ostrov v Ptačí ulici, za který dostal v roce 1996 Cenu Hanse Christiana Andersena. Za knihu Běž, chlapče, běž, posbíral mezinárodních ocenění ještě více a dokonce se podle ní v roce 2013 natočil film.

Tématem obou knih jsou osudy dětí židovských ghett za 2. světové války v Polsku.

V knize Běž, chlapče, běž, izraelský spisovatel převyprávěl skutečný příběh židovského chlapce Jorama Friedmana, kterému se podařilo v devíti letech utéct z varšavského ghetta. Chtěla utéct celá rodina, ale… chlapec se ocitá sám. Nejprve žije na ulici, později našel útočiště v lesích. Spal v korunách stromů a živil se tím, co si sám ulovil. V létě to zvládl, ale na zimu byl přece jenom donucen vrátit se k lidem. Ve venkovských statcích narazil na lidi ochotné pomoci, ale i na takové,

41

42

kteří jej kvůli penězům udali gestapu.Pro svou bezpečnost si musel změnit jméno a předstírat, že je sirotek z katolické rodiny…

Po válce, kterou jako zázrakem přežil, i když během ní přišel o ruku, se dostal do židovského sirotčince v Lodži.

Z autorova doslovu se dovídáme o jeho dalších osudech. „Osm tříd základní školy dokončil za čtyři roky a čtyřletou střední školu vystudoval za dva. Pak se zapsal na univerzitu, kde vystudoval matematiku. Při studiu na univerzitě dostal pokoj na koleji, invalidní důchod a prospěchové stipendium. Po skončení studií získal místo asistenta v Polytechnickém ústavu. Zamiloval se do dívky Soni. Poté, co se několikrát setkal s otevřenými projevy antisemitismu, emigroval z Polska do Izraele. Zde se poprvé od války sešel se svou sestrou a její rodinou. Zde se také oženil se svou láskou Soňou. Narodily se jim dvě děti, chlapeček a holčička. V Izraeli si změnil jméno na Joram Friedman. Pracoval jako učitel matematiky a vychovatel.

Svůj příběh mnohokrát vyprávěl a vždy jej obecenstvo poslouchalo se zatajeným dechem. A já zrovna tak.“ Autor Jeruzalém 2007

Geislerová, Lela Lili a dvě mámy Praha: Ašta šmé 2016 Spolek Ašta šmé, otevírá další z citlivých témat dospívání.

Formou komiksu přibližuje čtenářům problém pěstounské péče. Jedná se o příběh, který je napsán a nakreslen podle autentických výpovědí. Změněna jsou pouze jména a místa.

Díky otevřenému „rozhovoru“ se ocitáme v pěstounské rodině, kde žije dívka jménem Lili. Nyní jí je 15 let a je studentkou gymnázia a navštěvuje spousty zájmových kroužků. Její cesta do „dobré“ rodiny byla ale složitá. Své o tom ví i její náhradní rodiče, kteří na to stále vzpomínají s trpkostí v srdci.

Lili poprvé odvedli do dětského domova ve čtyřech letech. Z důvodu zanedbání péče. Většinu času byla nechávána bez dozoru v garáži se dvěma velkými psy. Na 42

43

čas ji mamince vrátili, ale po roce ji odebrali natrvalo. V dětském domově žila Lili pět let. Poté se objevili Pekárkovi a její život se změnil. Dostala novou šanci.

Nebylo to ale jednoduché. Všichni se museli velice snažit. Lili prošla velice složitými obdobími, kdy se musela vyrovnat s vytržením z původní rodiny a zvyknout si na život v dětském domově. Těžký byl také kontakt s biologickými rodiči, a to jak pro Lili, tak i pro její náhradní rodiče. Lili stále věřila, že si ji odvede její biologická matka…

Jednou z hrdinek komiksu je i samotná autorka, která z rozhovorů s Lili a jejími náhradními rodiči skládá osnovu celého smutného příběhu s dobrým koncem.

Zajímavé je na komiksu také to, že samotní aktéři jej měli možnost spoluvytvářet.

Další knihy z edice Nejisté domovy:

Romana Martiníková – pobočka Kateřinky

43

44

Novinky na DVD, které si zaslouží vaši pozornost ŠPINA – Lena je sedmnáctiletá holka z obyčejné rodiny. První zamilování, tajné noční dobrodružství, magická rána nad Dunajem.

Její svět plný snů a touhy rozbije znásilnění. Je to jako špína, která se nedá smýt. Lena si musí projít cestou, která už není jenom obyčejným dospíváním, ale spíš bojem se sebe samou. Okolí ji nechápe a už nikdy úplně nepochopí. Je to Lena, kdo se musí změnit, dospět a pochopit, že není obětí a trest si nezaslouží ona, ale ten, kdo jí to udělal. Film režisérky Terezy Nvotové získal dvě Ceny české filmové kritiky a celkem osm nominací na Českého lva.

WIND RIVER - stopař Cory Lambert objeví uprostřed zasněžené pusté krajiny Wyomingu tělo mrtvé indiánské dívky. Vyšetřování se ujímá novopečená agentka FBI Jane Bannerová, která do odlehlé indiánské rezervace Wind River přijíždí z Las Vegas, zcela nepřipravená na drsné podnebí, jež tam panuje. Na pomoc s vyšetřováním si přizve stopaře Coryho a společně se snaží přijít na kloub záhadné smrti. Film získal Diváckou cenu deníku Právo na filmovém festivalu v Karlových Varech a cenu za Nejlepší režii na filmovém festivalu v Cannes.

ČERVENÁ - celovečerní dokumentární film Olgy Sommerové o světově proslulé operní pěvkyni a herečce Soně Červené je příběhem ženy, jejíž malé dějiny byly ovlivněny velkými dějinami Evropy 20. století.

44

45

ZAHRADNICTVÍ: DEZERTÉR - příběh holiče, kterého oholili. Druhá kapitola rodinné kroniky Zahradnictví se odehrává na pozadí převratných událostí v letech 1947-1953. Hlavní postavou je majitel noblesního kadeřnického salonu Valentino v centru Prahy Otto Bock (Jiří Macháček) a jeho rodina, kterou zde zaměstnává.

Podnik je smyslem a naplněním jeho života, po všech válečných útrapách se sem vrací jako uznávaný šéf se svou manželkou Elou (Gabriela Míčová) a jejími sestrami Bedřiškou (Klára Melíšková) a Vilmou (Aňa Geislerová). Sestry společně přežily válku a německou okupaci a staraly se o malé děti svých manželů, kteří byli zatčeni za protinacistický odboj. Teď všichni s ohromným úsilím realizují svůj sen, jenže přichází zlom po únorovém komunistickém puči. Ottova firma je vyvlastněna státem a jemu se podruhé v životě rozpadá svět. Tentokrát jsou však důsledky otřesu pro něj i pro jeho rodinu fatální.

BLADE RUNNER 2049 - třicet let po událostech prvního filmu odhaluje nový Blade Runner a důstojník losangeleské policie K (Ryan Gosling) dlouho ukryté tajemství, které je natolik zásadní, že by mohlo zcela rozvrátit poslední zbytky lidské společnosti. Toto odhalení ho nutí zahájit pátrání po Rickovi Deckardovi (Harrison Ford), bývalém Blade Runnerovi losangeleské policie, který je už 30 let nezvěstný.

TO - mistrovský horor Stephena Kinga ožívá pro další generace.

Sedm kamarádů v americkém Derry spojí své síly proti neskutečně hrůzné bytosti, která už celá staletí děsí jejich městečko. TO s tváří tančícího klauna jménem Pennywise je cosi nevýslovně mocného, stvůra schopná vzít na sebe podobu nejtemnějších běsů člověka.

Uniknout TOMU mohou děti pronásledované nejčernějšími nočními můrami pouze společně.

45

46

SNĚHULÁK - producent Martin Scorsese uvádí thriller Sněhulák, který vznikl podle jednoho z bestsellerů autora Joa Nesboho. Když elitní detektiv (Michael Fassbender) pátrá po ženě, která zmizela s prvním napadaným sněhem, má zlé tušení, že se opět ozval nepolapitelný sériový vrah z minulosti. S pomocí geniální mladé vyšetřovatelky (Rebecca Ferguson) musí najít spojitost mezi desítky let starými případy a čerstvou událostí v naději, že přelstí nepředstavitelné zlo dřív, než napadne další sníh.

VIKTORIE & ABDUL - snímek Viktorie a Abdul vypráví skutečný příběh neobvyklého přátelství, které vzniklo během posledních let pozoruhodné vlády královny Viktorie (Judi Dench). Když mladý sluha Abdul Karim (Ali Fazal) přijíždí z Indie, aby pomohl při oslavách výročí královniny korunovace, nečeká, že si získá náklonnost samotné královny. Navzdory okolnostem se mezi stárnoucí vládkyní a jejím sluhou rodí nečekané, ale věrné přátelství, které však vůbec není po chuti jejím blízkým i poradcům. A zatímco se jejich přátelství prohlubuje, královna začíná vnímat měnící se svět novýma očima a s radostí v sobě znovu probouzí dávno zapomenutou lidskost.

Jana Langová mediatéka

46

47

Irena Kopecká – Nikdy nejsi sám Malebné městečko Příbor s téměř devíti tisíci obyvateli patří k všeobecně oblíbeným. První písemná zmínka o něm pochází z roku 1251. Rozkládá se na obou březích řeky Lubiny, lemováno je krásnou scenérii předhůří Beskyd s vyhlídkou na Štramberskou trúbu, Hukvaldy a staroslavný Radhošť. Právem se chlubí bohatou historií, je jedním z nejstarších v oblasti severovýchodní Moravy a podnes si uchovalo půvab starobylosti.

Město se chlubí nádherným podloubím kolem Náměstí S. Freuda.

Také pitoreskními uličkami, které uchvacují malíře. Jsou zde čtyři kostely: Farní kostel Narození Panny Marie, Kostel sv. Františka, Kostel sv. Kříže, Kostel sv.

Valentýna a navíc Piaristický klášter. Město původně patřilo olomouckému biskupství a biskupové byli městu pro jeho pobožnost velmi nakloněni. Zvláště kardinál František Dietrichstein, který vylepšil městský znak (dodnes umístěný na domě č. 6 na náměstí Sigmunda Freuda), a udělil městu i řadu privilegií a práv. Úpravné a malebné městečko Příbor, plné zajímavostí, dýchá historií i současností zároveň.

Ohlédnutí spisovatelky Ireny Kopecké je v její knížce „Nikdy nejsi sám“ určeno právě tomuto městu. Narodila se v něm, prožila zde dětství a mládí, na místním hřbitově odpočívají její rodiče i prarodiče, působila v Příboře jako učitelka i jako ředitelka školy. A touto celoživotní pupeční šňůrou, třebaže posledních několik let žije jinde, je s městem Příbor stále spojena. „Chci poděkovat Irence Nedomové, která mě neustále prosila, abych napsala své paměti,“ poznamenává autorka ve své knize.

Ohlédnutí Ireny Kopecké za jejím Příborem se odehrává ve třiašedesáti příbězích.

Každý z nich je uveden citací moudrých lidí. Je svým způsobem svébytný a autorka jakoby se pohybovala v jakémsi mezivrství, a současně propojovala duchovno, jímž je její vyprávění prostoupeno s každodenní realitou všedního života svého, svých blízkých, sousedů i známých. „Jste v mých vzpomínkách,“ ujišťuje autorka.

Město Příbor nad řekou Lubinou je plné neobyčejných míst s půvabnými názvy Benátky, Mexický splav, s uličkami a ulicemi pojmenovanými po slavných osobnostech. To všechno zůstává, ale „hejna bílých hus jsou už jen vzpomínkou,“ neboť i malebné městečko Příbor se mění. I zde „je země živých a země mrtvých a mostem mezi nimi je láska,“ jak čteme v jednom z citátu Thortona Wildera.

Své místo však má v knize i syrově realistický dovětek: „Je důležité nechat určité věci odejít. Zbavit se jich.“ 47

48

Ovšem někdy svých činů později litujeme, stále však platí, že „Co kdo zaseje, to sklidí.“ A také ono osudové: „Čas nejde vrátit zpět.“ To vše jen stvrzuje skutečnost, že jsme tím, čím právě v daném okamžiku jsme, v radosti i smutku, neboť právě onen okamžik je naplněním našeho života.

Vyprávění Ireny Kopecké také objasňuje její neutuchající lásku ke květinám, jejich barevně sladěnou záplavu v domě i na přilehlé zahrádce. Vždyť její otec byl významným a uznávaným pěstitelem květin s řadou diplomů i medailí. Ta láska ke květinám zůstala v autorce trvale zakotvena a stala se také nedílnou součástí jejího literárního díla.

48

49

Vyprávění doprovází obrazy květin malíře Miroslava Hanzelky, titulní stranu obálky zdobí jeho modré kosatce.

Kniha Ireny Kopecké „Nikdy nejsi sám“ byla za velkého zájmu uvedena mezi čtenáře 13. října 2017 v refektáři piaristického kláštera v Příboře.

V březnu 2018 kniha vychází v elektronické podobě v nakl. ŽÁR Ostrava.

Richard Sobotka

49

50

Knihy z nakladatelství Usborne – anglické knihy s radostí Nakladatelství Usborne patří mezi největší a velmi úspěšné nezávislé vydavatele dětských knih v angličtině ve Velké Británii.

Existuje od roku 1973, založil ji Petr Usborne. V únoru 2014 byl oceněn Vydavatelem roku. Nabízí kolem 2000 tištěných titulů.

Vydává téměř každý typ dětské knihy pro každou věkovou skupinu, od dětských knih, výukových knih pro nejmenší děti až po romány pro mladé a dospělé.

Pro nejmenší děti jsou to knihy ze sérií leporel Baby´s very first books, Early Years, Puzzle Books. Pro začínající čtenáře existují řady: Get ready for school, Reading programme nebo Beginners. Následují knihy se zaměřením na různé vědní a umělecké obory: Art, Fiction, Music, Discovery, Space, Science, Religion, History, Ancient Egypt, Maths, Geography, Animals and Wildlife. Publikace zaměřené na svátky v roce v edičních řadách: Summer, Easter, Halloween, Christmas. Nebo speciální edice: Gift Editions, Shakespeare, Myths and Stories, Foreign Languages, London a mnoho dalších.

“Usborne knihy jsou koncipovány a vytvořeny editory, spisovateli a designéry v Londýně a ilustrovány umělci z celého světa. Způsob, jakým pracuje nakladatelství Usborne, odlišuje knihy od knih jiných nakladatelů. Jakmile si knihy tohoto nakladatele prohlédnete, zjistíte, že jsou provedeny opravdu krásně a s láskou k dětem a nejmladším čtenářům.“ V nedávné době jsme měli možnost i do naší knihovny získat tituly knih tohoto nakladatelství. Rozšířili jsme tímto nabídku knih v angličtině pro čtenáře ve věku 512 let. Nabízíme knihy s dobrodružnou tématikou, báje a pověsti s antické mytologie a základní výběr knih povinné školní četby v angličtině. Autoři a editoři nakladatelství Usborne upravili tento druh četby pro věk dětských čtenářů v závislosti na jejich jazykových možnostech. Knihy jsou vhodné i pro dospělé, kteří s angličtinou začínají a chtějí své znalosti rozvíjet.

Na ukázku můžeme jmenovat některé tituly dobrodružné literatury: Hrabě Monte Christo, Strašidlo cantervillské, Frankenstein, Tajuplný ostrov, Tři mušketýři a mnoho dalších.

50

51

Tituly k povinné četbě: Gulliverovy cesty, Oliver Twist, Robinson Crusoe, Pýcha a předsudek, Malé ženy …

Nabídka publikací v angličtině je opravdu široká a pestrá, jsme rádi, že jsme pro naši knihovnu tyto knihy získali, protože tak můžeme lépe vyhovět požadavkům čtenářů a pomoci jim v jejich jazykových dovednostech v angličtině.

Pokud se chcete dozvědět více o tomto nakladatelství, můžete si prohlédnout následující video distributorů, viz odkaz: https://www.youtube.com/watch?v=49wrwt0DysI

Hezké čtení Darina Peterková

51

52

Autobiografické romány stále v oblibě Skutečné příběhy obyčejných lidí jsou mezi čtenáři naší knihovny stále žádané.

Realita v čisté podobě je fascinující. Lidé s velkým zaujetím po knihách tohoto typu sahají. Neustále se i nové další příběhy vydávají, lidé mají co sdělovat, mnohdy jsou jejich osudy opravdu zajímavé i poučné, častokrát šokující. „Autobiografický román je román, který popisuje vlastní život nebo životní skutečnost. Není založený na fikci, ale na určitém reálném životopisném prvku.

Autor se vrací k nějaké životní zkušenosti, kterou chce poukázat na minulost. Na její negativní nebo pozitivní vliv. Protože ale i reálné postavy a události v románu popsané jsou vždy pouze literárními postavami, mluvíme většinou o románu s autobiografickými prvky.“1 Ve výčtu románů z reálného života by neměly v žádném případě chybět autentické příběhy účastníků 2. světové války. Ať už své vzpomínky vypráví samotní vojáci z fronty, účastníci bojů či odboje, nebo oběti, které byly násilím odvlečeny do koncentračních táborů. Tyto knihy jsou věčným svědectvím o hrůzách, které války obecně lidem přinášejí. Neustále se objevují nové příběhy a vzpomínky těch, kteří přežili holocaust. Popisují zvěrstva a nepochopitelné útrapy, kterými museli skuteční lidé nebo jejich příbuzní projít během války. Až po letech se mnozí z nich rozhodli o svých zážitcích napsat, aby varovali lidstvo. Mezi nimi jsou například: Senek Rosenbaum – Přežil jsem varšavské ghetto, Bear Grylls - Příběhy skutečné odvahy, Reva Mann – Rabínova dcera, Andrej Pogožev – Útěk z Osvětimi, Chil Meyer Rajchman – Útěk z Treblinky, Antonio G. Iturbe – Osvětimská knihovnice, Novak Helmut – Bojoval jsem u Stalingradu, Denis Avay – Muž, který pronikl do Osvětimi, Mark Smith – Útěk z továrny na smrt, Cioma Schönhaus – Padělatel: neuvěřitelný příběh židovského grafika ve válečném Berlíně.

Teprve v posledních letech se na pultech knihkupectví a také knihoven objevují autobiografické romány z období totalitních režimů evropských i asijských států, popisující příběhy o nespravedlnosti, chudobě a utlačování… uveďme například román autorky Yeonmi Park – Abych přežila: můj útěk ze Severní Koree, nebo dílo 1

Autobiografický román. Wikipedie [online]. [cit. 5.3.2018]. Dostupné z: www.wikipedie https://cs.wikipedia.org/wiki/Autobiografick%C3%BD_rom%C3%A1n

52

53

od Josepha Kima – Pod stejným nebem, Blaine Hardenové – Útěk z tábora 14, Margarete Buber-Neumannové – Zajatkyní Stalina i Hitlera či Ursuly Ruminové – V ženském gulagu u Ledového oceánu a mnoho dalších neméně zajímavých knih.

Nyní se v tématice románů zachycujících skutečné příběhy přeneseme do jiných míst. V těchto autobiografických dílech opravdoví hrdinové bojují se zákeřnými nemocemi nebo s následky těžkých úrazů a nehod. Jsou to příběhy lidí se silnou vůlí, odhodláním a touhou nevzdat se a bojovat třeba i do posledního dechu. Aline Feuvrier-Boulangerová – Bije ve mně cizí srdce. Autorka tohoto zajímavého svědectví dlouho žila normálním životem svých vrstevníků, ve třinácti letech jí ale byla diagnostikována dilatační kardiomyopatie a zdravotní stav se postupně prudce horšil. Krátce před maturitou obtíže, které zapírala sobě, rodičům i lékařům, vyvrcholily akutním srdečním selháním a došlo ke klinické smrti. Přežila jen díky okamžitému zásahu a byla pak odkázána na umělé srdce. Shodou nevšedních náhod byl do čtyřiadvaceti hodin nalezen vhodný dárcovský orgán a provedena jeho úspěšná transplantace. Po vyléčení mohla mladá žena začít normálně žít. S velkou vděčností a prostými slovy vypráví dívka o své nemoci, jejích příznacích, vlastních pocitech i velkém úsilí lékařů.

Diana Fey ve svém Deníku bulimičky popisuje osobní drsné zážitky s nádechem černého humoru a boj s nemocí, která člověka dostane až na samotné dno. I to, jak nad ní přece jen dokázala zvítězit. Obdobně jako česká autorka Petra Dvořáková v autobiografickém příběhu Já jsem hlad.

Jana Svobodová v knize Diagnóza EBD: život s motýlími křídly. Knížka vypráví skutečný příběh malé holčičky Markétky, která trpí nemocí Epidermolysis bullosa dystrophic (EBD), česky zvanou nemoc motýlích křídel.

Uvádíme jen několik titulů knih na obdobné téma. Čtenáři si mohou za pomoci pracovníků knihovny další zajímavé romány dohledat, nabídka je velmi široká.

V 80. let 20. století byl velkým bestselerem román Angličanky Betty Mahmoodyové - Bez dcerky neodejdu. Příběh byl v krátké době také zfilmován.

Odstartoval vydávání knih s tématikou postavení žen-cizinek v islámském světě. „Když si bystrá a energická Američanka Betty ze státu Michigan brala v nejkrásnějších letech života svého ošetřujícího lékaře, nelákala ji vidina blahobytu 53

54

na výsluní místní společenské smetánky. A vůbec už se nedala svést íránským původem svého partnera. Milovala ho upřímně, a ani tři roky romantického vztahu k tomuto amerikanizovanému Peršanovi jí sebeméně nenaznačily, jak trpkou příchuť pro ni bude mít Orient, až ho zakusí doslova na vlastní kůži. Na sklonku čtrnáctidenní dovolené v Teheránu u manželovy rodiny shledala, že nejen ji, ale i její pětiletou dcerku s poetickým perským jménem Mahtob (Měsíční svit) čeká netušené a absurdní poddanství v naprosto cizím ovzduší, ve zcela vzdálené kultuře. Celé dlouhé měsíce jí trvá, než v přísném světě islámu najde nové přátele, kteří jako by vystoupili z perských hrdinských legend a kteří jí posléze pomohou zorganizovat dramatický únik. Povinně zahalena čádorem, v krutých podmínkách války s Irákem, stíhána nepochopením a sama často těžko chápající, nachází Betty na své cestě z íránského zajetí oporu ve své dcerce, bez níž by pro ni nebyl svět svobodný a úplný.“ 2 Na tento román navázala v roce 2013 samotná Mahtob Mahmoodyová, dcera výše zmíněné Betty, vydala knihu s názvem Na útěku.

Tentýž příběh vypráví z pohledu dítěte. Následovaly knihy žen s obdobnými zkušenostmi např.: Ilse Achilles - 6000 kilometrů touhy (1992), Kerstin Wenzel Abája. Své děti ti nedám (2015), Jacky Trevane - Fatwa (2005), Helle Aminová – Shledání v poušti (2008), Doris Glück – Umlčená (2003), Sarah Aziz – Už nežiji ve vašem světě (1995), Donya Al-Nahi – Děti si vzít nenechám (2003) a mnoho dalších …

Další skupinou jsou příběhy žen, které v islámském světě žijí a popisují ve svých knihách zkušenosti a zážitky těžkého života žen v Africe a zemích třetího světa, kdy se musely podřídit přáním a předsudkům rodiny, jsou to knihy o násilí páchané na ženách, o vynucených a domluvených sňatcích, o otroctví žen i o trestech, které jsou v tomto světě za neposlušnost běžné. Ženy vyprávějí o útěcích z pout otroctví, zneužívání a ponižování. Největší vlnu zájmu rozvířila kniha od Dirie Waris - Květ pouště (1999). Po prvním dílu knihy následovalo pokračování - Svítání na poušti (2004) a na knižních trzích se objevily i další knihy zaznamenávající další smutné osudy žen: Warda Saillo – Pláč v poušti (2004), Ayse Onal – Zločiny ve jménu cti (2008), Jacky Trevane – Neviditelné ženy (2004), Safíja Husajní Tungar Tudu – 2

Bez dcerky neodejdu. Databáze knihy [online]. ©2008-2018 [cit. 1.3.2018]. Dostupné z: https://www.databazeknih.cz/knihy/bezdcerky-neodejdu-11816

54

55

Zemřeš ukamenováním, Feven Abreha Tekle – Cesta za svobodou (2004), Leija – Provdaná proti své vůli (2004), Behjat Moaali – Roztrnout závoj bezmoci (2007), Samia Shariff – Závoj strachu (2005).

Z exotických míst se v dalších autobiografických románech přesuneme do civilizovanějších oblastí. I zde se mohou přihodit neočekávané situace. Hrdinové příběhů popisují mnohdy neuvěřitelné skutečnosti. Jaycce Dugardová v knize Uloupený život: příběh unesené dívky popisuje, jak se v jedenácti letech stala obětí únosu. „Desátého června 1991 se Jaycee probudila jako jindy, ale netušila, že večer se už do svého pokoje nevrátí. Cestou do školy ji unesl neznámý muž, zavřel ji do vlhkého sklepa, kde ji znásilňoval a držel celých osmnáct let. Bez lékařské pomoci porodila dvě děti. V současné době vede nadaci na pomoc podobně postiženým rodinám.“3 Edo Jaganjac – Sarajevská princezna. „V létě 1993 celý svět napjatě sledoval osud malého děvčete, které BBC pojmenovalo „Sarajevská princezna". Pětiletá Irma Hadžimuratović byla těžce zraněna během bombardování Sarajeva. Děvče bylo převezeno do nemocnice a dostalo se do rukou mladého chirurga, Edy Jaganjace, který bojoval ze všech sil o jeho přežití. Nejostřejší bitvu ale svedl s neochotou nezainteresovaných, někdy až zlomyslných byrokratů a mezinárodních úředníků, takzvaných mírových sil. Edo Jaganjac napsal svědectví, které se každému čtenáři navždy vryje do paměti.“4 Jenna Miscavige Hillová - K nevíře. „Neteř hlavy scientologické církve Davea Miscavige, vyrůstala uprostřed této kontroverzní a mocné organizace. V jedenadvaceti letech se od církve odvážně odpoutala a riskovala všechno, co kdy měla a milovala, aby scientologii jednou provždy opustila. Nyní vypráví o svém životě, církvi a o dramatickém odchodu, zabíhá do hlubin náboženství, o němž se desetiletí debatovalo a spekulovalo po celém světě.“5

3

DUGARD, Jaycee Lee. Uloupený život: příběh unesené dívky. Vyd. 1. Praha: Ikar, 2013. 301 s.

4

JAGANJAC, Edib. Sarajevská princezna. Překlad Dušan Karpatský. Praha: Gema, [2015], ©2015. 285 stran.

5

Hill, Jenna Miscavige, 1984-. K nevíře. Jenna Miscavige Hillová s Lisou Pulitzerovou. Bratislava: Aktuell, 2016. 391 stran

55

56

Kristina Jonesová – Bez sestry neodejdu. „Otřesný příběh sester, jimž se po dlouholetém utrpení podařilo uniknout ze společenství náboženské sekty, ukazuje, jak neuvěřitelně snadné je propadnout zvrácené ideologii, která zotročuje člověka a umožňuje trýznění ve jménu dobra.“6 Skutečnost je pro nás lidi lákavá, vždy podává určitou hodnotu. Čím je poselství reálného příběhu tíživější, tím více pak pohlížíme na své vlastní starosti a strasti s větším nadhledem. Motivují nás k tomu, abychom nepodléhali beznaději ve svých životech. Posilují nás v našem snažení. Hrdinové autobiografických románů jsou pro nás určitými vzory, jak se nevzdávat v obyčejných dnech každodenní rutiny. Možná proto se ke knihám tohoto typu vracíme a vyhledáváme je. Zlo je opět potrestáno a hrdina po „boji“ vyhrál, třebaže mu zůstaly bolestivé šrámy na těle i na duši. A to je to hlavní poselství.

Ať jsou Vaše životy bez velkých dramat Vám přeje knihovnice Darina Peterková

6

Jones, Kristina, 1976-. Bez sestry neodejdu: děsivý příběh o zvrácenosti ve jménu "zákona lásky". Kristina Jonesová, Celeste Jonesová, Juliana Buhringová. Vyd. 1. Praha: Ikar, 2009. 435 s.

56

57

Dárek na závěr V lednu jsem dostala milý dárek, a tak bych se o něj chtěla podělit se všemi, kteří sbírají čajové sáčky.

Nejen, že rozšiřují sbírku, ale umožňují dětem vyrábět takové krásné mandaly.

Tyto mi přišly z dětského domova z Jihlavy jako poděkování, že k nim naše "přebytky" putují.

Jindra F.

57