Issuu

OBČASNÍK KNIHOVEN

OKRESU OPAVA

Březen/2017

OKOO

Elektronické zpracování: Marek Ulička

2 43-

Obsah :  Úvodník (3)  Aktuálně  Národní kulturní památka (4-10)  Rok 2016 v knihovnách opavského regionu (11-26)  Městská knihovna v Kravařích a statistika (27-28)

 Recenze       

Dystopie (29-36) Literatura pro seniory (37-41) Oddělení pro dospělé doporučuje (42-45) Knižní tipy z Kateřinek (46-51) Novinky na DVD (52-55) OKO BESKYD (56-57) Proměny člověka (58-59)

 Závěrem  Vzpomínka na Boženu Klímovou (60-70)

Pro zvětšení na celou obrazovku klikněte na tento symbol, umístěný v pravém dolním rohu obrazovky

Milí čtenáři, nový rok začal v ostrém a rychlém tempu. Než jsme se prokousali statistikami, byl konec ledna a výčet všech hlášení, zpráv a komentářů zatím nekončí. Začátek roku je čas bilancování a počítání má dát – dal. Jak si vedly knihovny v okresu Opava, a co rok 2016 přinesl nového či osvědčeného v jejich službách se dozvíte v několika příspěvcích z obecních knihoven. 20. února vyhlásila Vláda ČR patnáct nových kulturních památek. Mezi nimi se ocitnula i budova knihovny, objekt ve srovnání s ostatními poměrně mladý, ale bezesporu architektonický skvost z počátku 20. století. O historii objektu bývalé Obchodní a hospodářské komory včetně bohaté fotodokumentace se více dozvíte v tomto čísle. Letošní zima nás obdařila i sněhovou nadílkou, vydatnými mrazy a potemnělou oblohou. Smutnou atmosféru nekončící zimy podtrhla ještě smutná zpráva, že po vleklých zdravotních problémech zemřela naše neocenitelná redaktorka, paní Božena Klímová (+ 24. 2. 2017). Její památce a vzpomínkám na její jiskřivou osobnost je věnována také část tohoto vydání. Paní Boženka byla velkou posilou našeho redakčního týmu a svou pílí a pracovitostí nám byla příkladem. Její humorné fejetony i poezie nám budou chybět. Nicméně o příspěvky z literárního světa Ostravska nebudeme ochuzeni. Pomyslné veslo po Božence Klímové převzal její dlouholetý přítel a vydavatel Dušan Žárský. Jeho příspěvky mapující novinky ve světě literatury plní stránky prvního vydání letošního roku. Dušan Žárský se také stává členem naší redakce. Jaro sice pomalu přebírá vládu nad zimou, věříme, že Vám první vydání OKa letošní roku pomůže ukrátit mrazivé a nevlídné dny, které se stále vracejí. Hezké čtení! Zuzana Bornová 3

KNIHOVNA PETRA BEZRUČE V OPAVĚ SÍDLÍ V NÁRODNÍ KULTURNÍ PAMÁTCE V pondělí 20. února vyhlásila vláda ČR seznam nových kulturních památek. Po tomto oznámení vlády vypukla v Opavě naprostá euforie. Na seznam se totiž dostal objekt bývalé Obchodní a živnostenské komory v Opavě (OHK), kde nyní sídlí Knihovna Petra Bezruče v Opavě. Budova se tak zařadila na seznam prestižních kulturních památek požívajících nejvyšší ochranu. V Opavě, kromě objektu Knihovny P. B., jsou v seznamu národních kulturních památek zapsány: Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie a Kaple svatého Kříže (Švédská kaple) a nedaleký Státní zámek v Hradci nad Moravicí. Budova, které většina obyvatel říká důvěrně „Bezručák“, je bezesporu dominantou Opavy. Je první budovou, o kterou doslova zakopnete, když vystoupíte na vlakovém či autobusovém nádraží, nebo přijíždíte do Opavy po městském okruhu.

Opava byla na počátku 20. století výkladní skříní Slezska, sídlily zde důležité administrativní úřady a instituce, bydlela zde společenská smetánka. V Opavě bylo divadlo (činohra i opera), renomované muzeum a panoval zde čilý spolkový život. Pro koupěchtivé Opavany byl v roce 4

1927-28 postaven obchodní dům Breda, až do 60. let minulého století největší obchodní dům v tehdejším Československu. Novodobá historie mého rodného města je velmi pohnutá. Opava patřila mezi nejvíce zničená města na konci 2. světové války. V samotné Opavě a blízkém okolí probíhaly v dubnu 1945 urputné boje. Opava se ocitla v centru posledního zoufalého odporu německé armády. Následky byly pro město katastrofální. Bylo zničeno takřka 80 % budov. Jako zázrakem přežilo bez větší újmy jen několik objektů, mezi nimi i objekt naší současné knihovny, jejíž bohatá výzdoba i většina vybavení naštěstí nepoznala hrůzy přecházející fronty ani euforii vítězné Rudé armády. Je až s podivem, jak se podařilo uchovat četné původní detaily a mobiliář budovy …

Obchodní hospodářská komora byla v Opavě ustanovena zákonem z 18. března 1850 č. 122. Rozvíjející se uhelný průmysl a obchod a zvyšující se význam Opavy jako administrativního centra Slezska, měl vliv na růst členské základny i zvyšující se prestiž Obchodní a živnostenské komory. Na počátku 20. století představenstvo komory rozhodlo o vybudování nového reprezentativního sídla a vypsalo architektonickou soutěž (1908). Porota vybrala ze 45 soutěžních projektů. Zaujal projekt architekta Leopolda Bauera, vídeňského architekta a rodáka z nedalekého Krnova. Projekt byl původně mnohem velkorysejší. Na požádání představitelů 5

komory byl přepracován, zjednodušen a také bylo ubráno na opulentnosti i přílišné zdobnosti budovy. Ovšem stavba vzniklá podle plánů v letech 1908-1910 není chudou Popelkou. Vnitřní prostory i plášť budovy jsou velmi zdobné. Umělecká výzdoba byla zadána předním slezským umělcům a řemeslníkům. Sochy pocházejí z dílny Josefa Obetha, na zámečnických a kovářských prvcích se podílely firmy Franze Pohla a Ludwiga Bluchy. Autorem návrhů vitráží ve velkém sále je malíř Adolf Zdražila, realizace vitráží byla svěřena firmě Richarda Schleina v Hrádku v Čechách. V roce 2000 prošly vitráže rozsáhlou renovací ve firmě Vitráž v Novém Boru. Devět ženských alegorických postav symbolizuje řemesla a odvětví průmyslu provozované na území Slezska (zlatnictví, stavitelství, sklářství, ocelářství, textilnictví, obchod apod.) a jsou se třemi masívními zlacenými lustry dominantním prvkem velkého sálu. Sochy a reliéfy na průčelí budovy jsou dílem sochaře Josefa Obetha. Vstupní dveře v monumentálním průčelí budovy jsou zhotoveny podle návrhu architekta Leopolda Bauera, který je také autorem návrhů svítidel v jednotlivých reprezentačních místnostech, rostlinných motivů na ozdobných mřížích a kování. Objekt byl jako první v Opavě vybaven centrálním vytápěním, nechyběl ani průmyslový vysavač, jehož mosazné hlavice jsou dosud k vidění na chodbách objektu. Milovníci historie zde mohou obdivovat také původní luxfery, které byly vyrobeny opět podle návrhu Leopolda Bauera a osvětlují unikátní skleněný strop vstupního vestibulu. V přízemí budovy byla v roce 1910 zřízena moderně vybavená knihovna a studovna firemní a patentové literatury, v budově působil živnostenský katastr a registr firem. Ve sklepu objektu se nacházely dílny, kde se odehrávaly učňovské zkoušky. Činnost OHK na počátku 20. let vzkvétala, proto byly k objektu zakoupeny další dvě budovy v těsné blízkosti. Budovu obklopoval park podle návrhu architekta Leopolda Bauera, který 6

se již nedochoval, protože ustoupil městskému okruhu a rušné křižovatce. Objekt sloužil potřebám živnostníků až do zrušení komory. Poté objekt přešel do rukou Československého státu. V roce 1950 zde byla definitivně umístěna i veřejná knihovna, která logicky obsadila místnosti bývalé studovny a čítárny OHK. Tím se tedy vyřešila situace s umístěním veřejné knihovny, která po roce 1945 pracovala v provizorních podmínkách. Podle směrnice z 21. prosince se Bezručova městská knihovna stala Okresní lidovou knihovnou a převzala knihy a inventář Okresní doplňovací knihovny. Tímto opatřením se stala metodickým a poradenským centrem pro všechny lidové knihovny v okrese Opava. Na konci 70. let vznikl centralizovaný systém knihoven v okrese Opava. Opavská knihovna řídila 14 profesionálních knihoven a více než 80 místních knihoven, které byly začleněny do 6 středisek. Zřizovatelem Okresní knihovny Petra Bezruče v Opavě byl Okresní národní výbor v Opavě. V průběhu 50. let zřídilo město Opava novou organizaci Městský dům kultury Petra Bezruče a umístilo ji do objektu bývalé OHK. Téměř 50 let trvalo soužití dvou odlišných institucí v jednom objektu, což vyvolávalo mírné pnutí týkající se zejména prostorových podmínek. Pro knihovnu to znamenalo omezený volný výběr knih, chybělo provozní zázemí knihovny: sklady, šatna pro veřejnost, v objektu byl citelný nedostatek sociálního zázemí, jak pro veřejnost či zaměstnance. Organizace Městský dům kultury Petra Bezruče zanikla v roce 1996. Od 1. ledna 1997 se stalo zřizovatelem Okresní knihovny Statutární město Opava a začaly přípravy na zásadní rekonstrukci objektu. Rekonstrukce trvala 4 roky s omezením provozu knihovny na 6 měsíců v roce 2000 a zhruba 3 měsíce v roce 2002. V první fázi byla opravena střecha. V roce 2000 proběhly největší stavební úpravy, byly vybudovány nové rozvody elektrické i počítačové sítě, rozvody vody a kanalizace. Byla vybudována 7

nová sociální zařízení, moderní plynová kotelna nahradila nevyhovující uhelnou. Byla vybudována kuchyňka, šatny a sprchy a další zázemí pro zaměstnance. V celém objektu byla vyměněna okna, na která bylo nainstalováno původní kování a kliky. Objekt byl vybaven výtahem. Skladovací prostory na půdě byly vybaveny samonosnou podlahou. Zbylé prostory v suterénu byly upraveny pro potřeby skladů jednotlivých oddělení, všechny sklady jsou vybaveny posuvnými regály. Z objektu byly odvezeny vitráže a lustry, které byly renovovány a repasovány. V další fázi byla opravena štuková výzdoba vestibulu a dalších místností, proběhla rekonstrukce mramorové podlahy v přízemí. Jako poslední byla realizována nová fasáda a renovace vstupních soch a kamenných reliéfů. Celkové náklady na rekonstrukci dosáhly 38 mil. Kč. Od roku 2002 převzala naše organizace správu budovy. Samozřejmě objekt vyžaduje permanentní péči. Díky rekonstrukci objektu se výrazně zlepšily prostorové podmínky knihovny, zejména půjčoven včetně jejího zázemí. Posledním velkým zásahem byla úprava bytu správce v suterénu budovy pro potřeby oddělení nákupu a zpracování v roce 2013. Veřejnosti jsou tak vyhrazena dvě patra: půjčovny pro dospělé, oddělení pro děti a mediatéka jsou v přízemí, v prvním patře je internetová studovna, studovna a čítárna a velký sál s koncertním křídlem a varhany. Nachází se zde i kanceláře současné obchodní komory, kde se dochoval i původní nábytek ředitele OHK podle návrhu Leopolda Bauera. Srdce knihovny tvoří oddělení pro dospělé čtenáře, které vzniklo v původních prostorách studovny a čítárny OHK. Je vybaveno původními regály a registraturami, které nám trochu komplikují život v běžné knihovnické práci, protože byly vytvořeny pro jiné formáty dokumentů, než používáme nyní. I když památkáři při rekonstrukci vyšli maximálně vstříc našim potřebám, přesto narážíme na problematické ukládání fondů v historickém mobiliáři, potýkáme se s malou světlostí v místnostech s původním nábytkem. Nicméně se nám podařilo skloubit historický 8

prostor s potřebami moderní knihovny. Památkáři také prosadili původní odstíny barev stěn, tak jak byly realizovány v roce 1910 při otevření budovy. Prostory dětského oddělení a oddělení beletrie pro dospělé jsou pojaty ve výrazné bleděmodré barvě, která zvýrazňuje dominantní bílé obložení oken, dveří a dalších prvků. Najde se zde i několik záhad, na které neuměl odpovědět ani provedený historický průzkum. Například ve sklepě je umístěna jedna z původních skříní, která je tak obrovská, že je záhadou, jak se tam vlastně dostala. V budově se dochovaly i dva původní stoly, které byly ve velkém sále (dříve kongresový sál). Bohužel, až na torzo ve společenském salonku, se nedochovaly původní látkové tapety, které byly při dřívějších necitlivých úpravách odstraněny. Také se nedochoval původní nábytek kanceláří, kromě vestavěných prvků (např. stoly a židle z velkého sálu). O tom, do jakých detailů byl řešen mobiliář objektu, svědčí prostory současné šatny, která je tvořena systémem vestavěných bílých skříní. V kanceláři ředitele je secesní mosazný koš na deštníky, stojací hodiny a masivní psací stůl s dvěma tajnými zásuvkami.

Samostatnou kapitolou je velký sál v „Bezručáku“, kde se v 60. -70. letech odehrávaly legendární plesy a hlavně taneční kurzy pro několik generací Opavanů. Na konci 80. let byly v sálu postaveny varhany a začal sloužit ke 9

svatebním obřadům, koncertům a dalším společenským akcím. Kromě akcí města zde probíhá i Mezinárodní varhanní soutěž Petra Ebena. „Bezručák“ je v mysli několika generací Opavanů spojen nejen s naší knihovnou, ale zejména s nostalgickými vzpomínkami na první lásky, vdavky či plesové sezóny. Objekt je jednou ze tří staveb architekta Leopolda Bauera v Opavě, i když se jeho využití během let měnilo, knihovna zde byla, s nepatrnými prodlevami, stále. Kromě budovy OHK je Leopold Bauer podepsán i pod návrhem kostela svaté Hedviky, který je odsvěcený a neslouží už původním účelům, ale díky různým aktivitám postupně ožívá. Třetí velkolepou realizací architekta Leopolda Bauera je již v úvodu článku zmiňovaný obchodní dům Breda, který je architektonicky naprosto úchvatný a jedinečný. Bohužel díky bezzubosti našich zákonů a nulové vymahatelnosti práva padl za oběť divoké privatizaci a je několik let uzavřen a rychle chátrá. Stává se symbolem pohrdání naší společnosti kulturním dědictvím a neúcty k dědictví po předcích. Pomyslně uzavírá půlkruh kolem zmizelých městských hradeb, na jejichž počátku stojí výstavní a s láskou opečovávaná budova „Bezručáku“. Na vše zpovzdálí dohlíží přísná věž kostela sv. Hedviky, která se svou strohostí a jednoduchostí vymyká opulentní zdobnosti ostatních Bauerových budov v Opavě.

Mgr. Zuzana Bornová

ROK 2016 V KNIHOVNÁCH OPAVSKÉHO REGIONU Rok 2016 v Místní knihovně Bolatice Ve spolupráci s grafičkou získala knihovna logo, které existuje i v barevných mutacích. Logo je užíváno od října 2015. Místní knihovna Bolatice se v roce 2016 velmi dobře zapsala do chodu obce Bolatice. V lednu nebyla uskutečněna žádná významná akce. V únoru proběhl v knihovně chytrý kvíz s valentýnskou tematikou, jehož se zúčastnilo 35 dospělých osob v osmi týmech. Co je chytrý kvíz? Tým o max. 5 lidech bojuje v 5 kolech proti ostatním týmům svým bystrým rozumem a brilantními znalostmi. Každé kolo se skládá ze dvou okruhů po pěti otázkách. Tématem jednotlivých okruhů může být vše možné i nemožné! Jsou však dva stálé okruhy, a to aktuální události a hudba. Po každém kole následuje vyhodnocení odpovědních archů a oznámení průběžného skóre. Po posledním kole následuje ještě bonusová, 51. otázka, která je tipovací. První tři týmy s největším počtem bodů a tým, který bude nejblíže v tipovací otázce, získají odměny! :lekce na téma dobrodružství a dobrodružné knihy, určené pro páté třídy. V březnu byly pro žáky devátých tříd uspořádány dvě lekce na práci s online katalogem a katalogy jiných knihoven, pro žáky pátých tříd byla určena lekce pouze na základní on-line katalog. Také nás navštívily předškolní děti, se kterými jsme si povídali o tom, jak to chodí v knihovně, k čemu slouží, apod. V dubnu, v rámci kampaně Knížka pro prvňáčka, knihovnu postupně navštívili prvňáčci. S těmi jsme probrali nejen co obnáší práce v knihovně, ale také jsme si vykládali o Medvídku Pú a jeho přátelích. Zaskákali jsme si jako Tygr a moc se u toho nasmáli! 11

Proběhla též Noc s Andersenem, v naší knihovně již posedmé. Tématem byla Malá mořská víla, ryby, moře a vše kolem vody. Nechyběly ani výborné buchty od ochotných maminek. S menší účastí proběhla velmi zajímavá beseda s regionální autorkou Evou Tvrdou, známou svou Slezskou trilogií.

Květen byl akcemi opravdu nabitý. Začalo to školkou, která v rámci výuky o povoláních navštívila během jednoho dne obchod, poštu, lékárnu, drogerii, železářství, obecní úřad a nechyběla ani knihovna. Následovala lekce pro žáky osmých tříd o Hlučínsku a související regionální literatuře. Zajímavostí a oříškem bylo otestování porozumění prajzského nářečí. Proběhly dvě besedy se spisovatelkou Ivonou Březinovou. První byla určena prvňáčkům. Paní spisovatelka si s dětmi povídala o tom, jak si hrát na spisovatele, ale i jaká je cesta knihy od jejího vytištění až ke čtenářům.

Pro vyšší ročníky (7. + 8. třídy) byla určena beseda „Holky (ale i kluci) na vodítku“. Bylo to povídání o závislostech na drogách, hracích automatech 13

a hubnutí, spisovatelčiny zkušenosti nasbírané mezi narkomany. Nadšené odcházely nejen děti, ale i pedagogové. Na vlnách odvahy a dobrodružství jsme se vydali se čtvrťáky zkoumat taje napínavých knížek. Největší úspěch měla ukázka z knihy Příběhy Darrena Shana: Madame Okta. Doporučuji k přečtení od strany 66 po stranu 68.

Byl také nejvyšší čas na ocenění nejlepších čtenářů. Vybráni a k malému posezení pozváni byli p. Josef Hafera (61 let), Ing. Lenka Siebertová (29 let), sl. Lucie Kubná (15 let) a Tadeáš Ballarin (12 let). Slavnostního setkání se zúčastnil i starosta obce Bolatice a poslanec Parlamentu ČR Mgr. Herbert Pavera, který všem oceněným předal malé dárky a poděkoval za podporu čtenářství v obci. Účastí nás poctila i ředitelka Knihovny města Ostravy Mgr. Miroslava Sabelová. Již posedmé byla knihovna svědkem urputných bojů pexesového turnaje. Ve čtyřech kategoriích soutěžilo 20 dětí, fandilo a přihlíželo 10 rodičů.

V červnu byli po celoroční práci odměněni prvňáčci. Pro děti to možná nebylo tak jednoduché, protože musely odpovědět na záludné otázky (jaká jsou v knihovně barevná oddělení, jestli hledáme knihu podle jména nebo příjmení autora, kde by hledaly knihu, kterou napsala paní učitelka apod.). Poté byl přečten slib čtenářů, který děti zopakovaly a zavázaly se tak jej dodržovat, a již se přistoupilo k samotnému pasování, kterého se ujal pan starosta. Děti se pak podepsaly na listinu se slibem. Za celoroční práci obdržely knihu Kláry Smolíkové „Knihožrouti“ a ty děti, které dosud nechodí do knihovny, i poukázku k ročnímu členství v knihovně zdarma. Děkujeme Svazu knihovníků a informačních pracovníků ČR a nakladatelství Triton za krásné knihy, které děti získaly!

V letních měsících fungovala na místním koupališti letní knihovna, kdy byly na koupaliště dovezeny vyřazené knihy, ale i dary čtenářů. Kdokoli si mohl z této knihovny půjčit knihu, případně si ji i ponechat. Návštěvníci koupaliště do ní dávali i své, již přečtené, časopisy. Zejména v září jsme se hodně věnovali obalování učebnic. Celkový počet knih obalených za úplatu je 1120 ks.

V říjnu proběhl Týden knihoven, kdy byly odpouštěny upomínky a zdarma byli registrováni noví čtenáři. Pro každého návštěvníka knihovny byl připraven malý dárek. Také jsme přikoupili nové hry, jejich celkový počet je již 89. V rámci prvního úterý v měsíci, kdy je knihovna otevřena do 20:00, byla možnost si všechny nové hry vyzkoušet.

Občané měli možnost zjistit něco o svém původu a jak bádat v matrikách na přednášce o genealogii pod vedením Petry Nevölösové. V listopadu nás navštívila školka z osady Borová, s dětmi jsme probrali medvídka Pú a jeho přátele. V prosinci proběhl první ročník akce „Napiš dopis Ježíškovi“. Knihovnou zněly koledy a vánoční písně, podával se punč pro děti i pro dospělé, nechyběly ani výborné domácí sušenky. A co že bylo hlavním účelem této akce? Samozřejmě napsání dopisu pro Ježíška, ale i vyrábění vánočních přání, různých ozdob, pouštění lodiček a vyprávění o vánočních zvycích. Všichni si mohli přečíst knihy s vánoční tématikou nebo si prostě jen užívat příjemného prostředí knihovny.

Po celý rok se velmi dobře půjčovaly stolní hry, nejvíce Ubongo, Svět kostce a Zlaté Česko. Celoročně jsou nabízeny k prodeji za 3,- Kč vyřazené knihy. 17

Zapojili jsme se do soutěže Kamarádka knihovna, jejíž vyhodnocení proběhne v roce 2017. Více informací o knihovně naleznete na www.knihovna.bolatice.cz nebo na facebooku knihovny. Fotogalerie knihovny se nachází na adrese http://knihovnabolatice.rajce.idnes.cz/.

Mgr. Jana Štěpáníková, MK Bolatice

Činnost Městské knihovny Hlučín v roce 2016 Rok 2016 lze popsat pro hlučínskou knihovnu jako stabilní. Nedošlo k žádným personálním ani ekonomickým změnám. Rozpočet zůstal stejný, jako v předchozím roce. V tomto roce bylo odebíráno 78 titulů periodik. K orientaci ve fondu, který k 31. 12. 2016 obsahuje 29 005 svazků knih, slouží čtenářům on-line katalogy. Na webových stránkách knihovny si mohou uživatelé také z pohodlí domova vyhledávat v on-line katalogu, rezervovat knihy i prodlužovat výpůjčky. Samozřejmostí je již služba zasílání tzv. emailových předupomínek. Nově jsme také zavedli zasílání předupomínek a upomínek formou SMS zpráv. Elektronické služby knihovny každoročně využívá stále více uživatelů. Knihovna je také připojena k sociální síti Facebook, která se stala neformálním propagačním a komunikačním kanálem pro uživatele knihovny. Zájemci jsou bezprostředně informováni o novinkách a zajímavostech s vysokou mírou interaktivity. Ke stránce knihovny je v současné době přihlášeno zhruba 620 odběratelů. V roce 2016 knihovna i s pobočkami registrovala 2 418 čtenářů, z toho 969 mladších 15 let. Celkový počet výpůjček knih a časopisů činí 82 119, evidováno bylo cca 47 500 návštěvníků knihovny. Pro žáky mateřských, základních i středních škol byla připravena řada lekcí knihovnicko-bibliografické přípravy a besed. Tyto lekce slouží nejen k podpoře čtenářství, ale také k rozšíření vědomostí ve školní výuce. Děti z Hlučína i okolních obcí se učí orientovat v knihovně, pracovat s on-line katalogy, seznamují se s poskytovanými službami, které knihovna nabízí. Podle požadavků pedagogů jsou připravovány besedy např. na téma regionální autoři, ilustrátoři dětských knih apod. Tradičně jsou připravovány besedy k jednotlivým ročním obdobím či svátkům. Celoročně probíhají v dětském oddělení knihovny soutěže a vědomostní kvízy pro děti. V prostorách knihovny a na chodbě jsou vystavována díla 19

žáků výtvarného oboru ZUŠ P. J. Vejvanovského. Akce knihovny jsou pravidelně prezentovány v místním tisku, regionálních televizích a na webu a Facebooku knihovny. Nejen čtenáři, ale i další návštěvníci knihovny si letos přišli na své. Opět jsme připravili oblíbenou bezplatnou burzu knih. Lidé mohli do burzy přinést své knihy a zdarma si odnést jiné. Burza probíhala celý týden a byla volně přístupná na chodbě před knihovnou. V březnu byly návštěvníkům nabídnuty zajímavé besedy. Navštívila nás rodina Márových, tentokrát jsme se nechali v myšlenkách přenést na západ USA a Havajské ostrovy. Co dělat, aby nám bylo hezky? – to je název přednášky Mgr. Jany Hochmannové a MUDr. Karla Hrnčíře. Dozvěděli jsme se, co dělat, když máme začínající zdravotní problémy a také o důležitosti relaxace a meditace. Velmi zajímavé bylo autorské čtení Markéty Harasimové. Povyprávěla nám o svém životě, tvorbě a také představila svou nejnovější knihu Pouta z pavučin. Letošní Noc s Andersenem jsme uspořádali opět společně s výtvarným oborem ZUŠ P. J. Vejvanovského. Děti si užily soutěže, dramatické hry, čtení, stezku odvahy i spaní v knihovně. Ráno nás čekala společná snídaně. Kreslíř a ilustrátor Adolf Dudek u nás také nebyl poprvé a rozhodně ani naposled. Letos se skvěle pobavily děti z 3., 4. a 5. třídy Základní školy v HlučíněBobrovníkách. A nejen děti, ale i my. V květnu nás navštívila také známá spisovatelka Ivona Březinová. Mladší žáci se zúčastnili besedy nazvané Lentilka pro dědu Edu. Pro studenty gymnázia si autorka připravila program Holky na vodítku zaměřený především na téma drogových a jiných závislostí. O prázdninách jsme pro děti uspořádali pexesový turnaj a několik dalších soutěží. Proběhl také den deskových her, kterého se zúčastnily děti všech věkových kategorií. Během léta jsme také v knihovně zavedli prodej teplých i chlazených nápojů, což někteří návštěvníci velmi uvítali. Nabízíme pět druhů horkých nápojů, které připravujeme pomocí kávovaru Dolce Gusto a pět druhů 20

chlazených vod a limonád. V červenci proběhla oprava stropních prasklin v interiéru knihovny a na chodbě a rovněž výmalba některých prostor. Na letošním pasování druháčků na čtenáře jsme uvedli do stavu čtenářského děti z pěti druhých tříd hlučínských škol. Velmi zajímavou cestopisnou besedou bylo povídání cestovatele Patrika Kotrby o pěší cestě do Santiaga de Compostela. Beseda byla doplněna hrou na kytaru, zpěvem a ukázkou zajímavých fotografií. V říjnu nás navštívila také dolnobenešovská spisovatelka Anna Malchárková, která nám povyprávěla o tajemných okolnostech, které vedly k napsání knih Kamenný svědek a Záhada kamenného svědka. Děti se naučily vytvořit si vlastní komiks na workshopu s Danielem Vydrou. Dne 31. 12. 2016 zanikla organizace Kulturní centrum Hlučín, jejíž součástí byla od roku 2000 i hlučínská knihovna. Od ledna 2017 se knihovna stala součástí příspěvkové organizace Muzeum Hlučínska. Mgr. Lucie Kostková – MěK Hlučín

AKCE A BESEDY OBECNÍ KNIHOVNY V LUDGEŘOVÍCÍCH V ROCE 2016 Ludgeřovická knihovna je tradičně velmi aktivní. Po celý rok se v knihovně konaly knihovnické lekce pro mateřské školky a také pro děti základní školy. Snaží se děti zábavnou formou naučit lásce ke knihám. Kromě těchto tradičních akcí knihovnice připravuje blok pořadů pro děti i veřejnost. Do Noci s Andersenem a Pasování malých čtenářů se zapojují i představitelé obce.

„Březen měsíc čtenářů“ :  Beseda se scenáristou a záhadologem Arnoštem Vašíčkem  Beseda se spisovatelkou Evou Tvrdou nad románem Pandořina skříňka  Noc s Andersenem - tentokrát se knihovna proměnila ve velikou loď, která nás unášela do dalekých krajin Nového Zélandu a ostrova Samoa, touto cestou nás provázeli mladí cestovatelé Veronika Baránková a Jakub Dostál.  Přednáška: Jiří a Alena Márovi - Jižní Francie  Setkání s ilustrátorem Adolfem Dudkem  Pasování druháčků na malé čtenáře se už také v naší knihovně stalo tradicí. Role pasování se ujal náš pan starosta Mgr. Daniel Havlík Rytíř Knihomol a asistovala mu „Královna Pohádka.“ Děti byly slavnostně pasovány 23, jako dárek obdržely z této slavnosti krásnou pohádkovou knihu.  Komiskový worshop s Danielem Vydrou  Adolf Dudek pořad: Nehulíme, kreslíme  Jan Opatřil: Kapřík Metlík

V měsíci listopadu byla knihovna uzavřena z důvodu onemocnění knihovnice. To se také projevilo v počtu výpůjček a návštěvnosti. Jana Baránková – ObK Ludgeřovice

Činnost Městské knihovny Kravaře v roce 2016 V letošním roce se do opravené budovy knihovny také definitivně vyměnily všechny původní knihovnické regály za nové, moderní. Knihovna se tak stala důstojným kulturním centrem našeho města. Díky finanční podpoře Města Kravaře mohl být nejen dovybaven interiér knihovny, ale hlavně byla knihovna obohacena o 953 nových titulů knih. Důkazem, že je naše knihovna, co se týče obsahu fondu, na velmi vysoké úrovni je také fakt, že se stále zvyšuje zájem čtenářů o naši knihovnu i z okolních vesnic a měst.

Statistické údaje za rok 2016:      

Celkový počet registrovaných čtenářů – 710 Celkový počet výpůjček 25.463 Počet návštěvníků knihovny – 6.703 Celkový počet nových knih – 953 Služba MVS – 80 vyřízených požadavků Rezervace knih – 592 vyřízených požadavků

Kulturní akce, besedy, přednášky a knihovnické lekce – celkem 39 akcí pro školy a veřejnost:         

Svět islámu (přednáška Dr. Daniela Víchy) Papež František a jeho „revoluce“ (přednáška Dr. Daniela Víchy) Jana Schlossarková – autorské čtení Jižní Afrika – Petr Nazarov Jak funguje Vatikán (přednáška Dr. Daniela Víchy) Radana Sladká – autorské čtení pro děti Tvůrčí dílny Pravidelné návštěvy dětí z kroužků organizovaných CVČ Exkurze dětí MŠ Kravaře 25

      

Knihovnické lekce pro ZŠ Kravaře a ZŠ Kravaře- Kouty Knihovnické lekce pro MŠ Kravaře a MŠ Kravaře- Kouty Jak vybrat správně knihu – přednáška pro MŠ Velké Hoštice Setkání s dětmi ŠD Kravaře Noc s Andersenem Zábavné odpoledne pro starší děti Tradiční setkání věrných čtenářů Monika Ševčíková – MěK Kravaře

Městská knihovna v Kravařích a statistika …a teď krátká pohádka „O statistice…“, kterou bych chtěla jen popsat to, co vlastně všichni dobře víme … Všechna jména osob budou změněna a podoba bude čistě náhodná.

Dle statistických údajů má naše knihovna přesně 710 čtenářů…. Do knihovny přichází paní Drahuška, velká čtenářka. „Máte tu fajně teplo“… říká a usedá do křesílka, abych se následně dozvěděla, že v televizi nic není a po klebetach nechodí (a jen mimochodem už vím, co je „na jejich konci“ nového). S velkou radostí jí pak zapůjčím knihu, kterou jsem nad ránem se slzami v očích dočetla (přiznávám, že klasická ruská literatura to zrovna nebyla ).

Vím, že paní Drahuška ji přečte ještě dnes. K odpolední kávě… hezkým knihám říká zákusky. Přichází však až po třech týdnech a s dojetím knihu vrací. „Dala jsem to za tři hodiny…ale sousedka Věrka, i ta její dcera čtou hrozně pomalu“ říká. „Držely to celý týden!!!“ …“A ženské v práci si to přečetly všechny (pracuje v poměrně velké cukrárně) …rekord má Dáša. 2 hodiny 43 minut.“

A já mám z toho radost.

I když dle statistiky si knihu přečetl pouze jeden registrovaný čtenář a do kolonky výpůjček přibyla jen číslovka 1.

Monika Ševčíková, MěK Kravaře

DYSTOPIE NENÍ UTOPIE V poslední době stoupla popularitu žánru pro mládež, která se označuje jako dystopie. Tyto knihy zavádí čtenáře do antiutopického světa, kde je právo na život věcí náhody a vše je jaksi jiné než v klasické fantasy literatuře či sci-fi románech. Přitom z obou těchto žánrů má dystopie něco. Definice a vymezení pojmu by mohlo vypadat takto: „Antiutopie (též dystopie či kakotopie) je opak utopie, myšlenka fiktivní společnosti, která se vyvinula špatným směrem, má zásadní nedostatky (totalitní forma vlády, omezování osobní svobody) vzniklé přehnáním jednoho nebo více ideologických principů. Občané antiutopického světa jsou obvykle neskrývaně utlačováni politickým systémem.“1 „Antiutopie, nebo moderněji dystopie, jsou na západ od nás velkým hitem. Většina těchto knih je řazena mezi tzv. YA (Young adult) literaturu, tedy knihy pro dospívající, ale otázkami, kam náš svět spěje, co s námi bude a jaká budoucnost nás čeká, se trápí stále víc lidí. Proto je najednou dystopií tolik a přibývají stále další.“2 Jinak řečeno dystopická společnost je výrazně neperfektní, neexistuje v ní harmonie ani stabilita. Hlavní hrdina je omezován a je pod kontrolou vládnoucí skupiny zákony, příkazy, zákazy. Nemá vlastní právo volby. Společenské jevy jsou v knihách žánru dystopie dohnány do extrémních podmínek až k absurdním a ničivým aspektům pro většinu. Není odtud úniku. Jedinec je sledován, řízen a donucován zákony k činnostem, které se jeví nesmyslně. Každý krok obyčejného člověka je regulován, každé odchýlení od rozkazů je trestáno. Vládne elita, ti, kdož jsou v hierarchii 1

Antiutopie. [online] Wikipedie [cit. 2017-02-26]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Antiutopie

Dystopie. [online] Vaše literatura. [cit. 2017-03-01]. Dostupné z: http://www.vaseliteratura.cz/aktuality1/2151-dystopie

nejvýše. Existuje velký až propastný rozdíl mezi obyčejným člověkem a představitelem elity. Na rozdíl od utopie, kde společnost funguje perfektně a vše je zde ideální. Někteří odborníci uvádějí, že dystopie je opak utopie, jiní, že je její další variantou. V české literatuře je zástupcem děl s antiutopickou tématikou Karel Čapek knihou „Válka s mloky“(1935), ze světové literatury můžeme jmenovat dílo od Williama Goldinga „Pán much“ (1953), Raye Bradburyho „451 stupňů Fahrenheita (1953), George Orwella „Farma zvířat“ (1945)nebo román „1984“(1949). Z moderní literatury můžeme uvést Anthonyho Burgesse a jeho „Mechanický pomeranč“ (1962), knihu Philipa K. Dicka „Blade Runner“ (1968), Kurta Vonneguta „Mechanické piano“ (1979), Roberta Sheckleye „Omega, planeta zla“ (1991) a další. O antiutopických světech vypráví i mnoho filmů. Např: již zmiňovaný Mechanický pomeranč v režii Stanleye Kubricka, Blade Runner (režie Ridley Scott), Gattaca (režie Andrew Niccol), Ostrov (režie Michael Bay) a mohli bychom pokračovat dále. Z téhož námětu čerpají i počítačové hry.

V roce 2010 byl poprvé v češtině vydán 1. díl série „Hunger Games“ (Hladové hry) od autorky Suzanne Collinsové a žánr dystopie prošel svou renesancí… „Jmenuji se Katniss Everdeenová a posílají mne zemřít.“ V troskách bývalé Severní Ameriky se rozkládá země Panem s nablýskaným hlavním městem Kapitolem a dvanácti okolními kraji. Kapitol jim vládne krutou a tvrdou rukou. Poslušnost si udržuje kláním Hunger games - zvrácenou televizní reality show, ve které každoročně jedna dívka a jeden chlapec z každého kraje nedobrovolně bojují o život. Vítězství znamená slávu a bohatství. Prohra znamená jistou smrt. Šestnáctiletá Katniss chce zachránit svou sestru, která byla vylosována, a nabídne svou účast dobrovolně. Dokáže

přežít v divočině, když se všichni snaží o to, aby nespatřila další úsvit? Do hry o přežití se přidávají i lidskost a láska. Hunger games začínají… A začíná i třídílná série s jednotlivými díly Aréna smrti, Vražedná pomsta a Síla vzdoru. Že nepůjde o romantické čtení, nám napoví samotné názvy. Společně s hlavní hrdinkou Katniss podnikne čtenář dramatickou a nebezpečnou cestu vzpoury a deziluze, poukazující na sociální nespravedlnost, na necitelnou společnost, která se nechá lehce zmanipulovat a slepě důvěřuje mediálním sdělením. „Hladové hry“ jsou symbolem chudoby a hladu, kterým trpí většina obyvatelstva, ale i obrazný hlad diváků po akci, po boji adolescentních gladiátorů v arénách. Den sklizně je den, kdy by se mělo ukončit hladovění a paradoxně se stává počátkem Hladových her.

Další kniha, která se stala u mladých čtenářů velmi oblíbenou je série Veronicy Rothové tzv. Povstalecké trilogie s názvy částí: „Divergence“, „Rezistence“, „Aliance“. Hlavní hrdinka Beatrice (Tris) žije v Chicagu budoucnosti, kde je společnost rozdělena do 5 frakcí a každá z nich se věnuje pěstování určité ctnosti - Odevzdanost, Neohroženost, Sečtělost, Mírumilovnost a Upřímnost. Každý rok ve stanovený den si musí všichni šestnáctiletí vybrat jednu z frakcí, do níž budou patřit po celý svůj život. Beatrice se rozhoduje mezi tím, jestli zůstane s rodinou, nebo bude sama sebou obojí mít nemůže… Čtenář sleduje, jak se Tris neustále rozhoduje mezi svou divergentní identitou, přičemž dochází ke stále více vyostřenějším konfliktům mezi frakcemi a nad všemi visí hrozba války. Společnost je v troskách, je zničená násilím, mocenskými boji a zradou. Ani venkovní svět a nově vzniklá realita nepřináší lehčí život. „Staré objevy jsou zbaveny své důležitosti. Nové pravdy mění srdce lidí, které Tris miluje, aby

znovu dokázala pochopit složitost lidské povahy i své vlastní – zatímco čelí rozhodování o odvaze, oddanosti, obětavosti a lásce.“3

V příběhu s názvem „Bez šance“ se přenesme do dystopického světa autora Neala Schustermana, kde společnost zavedla nový zákon: Každé dítě má právo na život od chvíle početí až do věku třinácti let. Mezi třinácti a osmnácti je ale na rodičích, jestli ho vychovají až do dospělosti, anebo ho pošlou… rozpojit. Tohle nenápadné slovo znamená, že problémové děti, sirotci, anebo prostě ty, které v sobě mají příliš vzdoru, jsou odeslány do sběrných táborů, kde jsou jejich těla rozebrána a orgány předány těm, co je potřebují. Takže technicky žijí dál – alespoň to dětem říkají. Tři z nich: Lisa, Connor a Lev jsou tři puberťáci s různým příběhem. Všechny je ale spojuje stejný osud - přímá jízdenka do sběrného tábora, kde je čeká Rozpojení. Nechce se jim však žít jako končetina nebo mozek někoho jiného. Jediný způsob, jak tomu uniknout, je útěk. A tak začíná jejich dramatický boj o právo na život, při kterém si čtenář spolu s hrdiny bude klást filozofické otázky: - "Je lepší být mrtvý, nebo rozpojený?" - "Jestli je každý tvůj kousek živý, ale v někom jiném… Jsi naživu, nebo jsi mrtvý?" - „Co se vůbec po rozpojení děje s lidskou duší?“ Zatímco v předešlém románu řeší autor problematiku lidského života a nároku na život. V trilogii od další americké autorky Lauren Oliver s názvy „Delirium“, „Pandemonium“, „Requiem“ je nám předložen svět bez „amor deliria nervosa“ čili bez lásky:

Delirium. [online] Databazeknih [cit. 2017-03-05]. Dostupné z:http://www.databazeknih.cz/knihy/povstalecka-trilogie-aliance-182922

„Už je to šedesát čtyři let, co prezident a Konsorcium prohlásili lásku za nemoc. Lék vědci vynalezli před čtyřiceti třemi lety. Celá moje rodina už léčbu podstoupila. Moje starší sestra Rachel je vyléčená přes devět let. Je před láskou chráněná tak dlouho, že si prý už ani nepamatuje příznaky. Já mám léčbu podstoupit přesně za devadesát pět dní. 3. září. Na svoje narozeniny.“4 Co znamená život bez lásky? Pro vládnoucí společnost je to život bez bolesti, bezpečný a předvídatelný. A šťastný. Leně schází jen několik dní, než podstoupí onen zákrok, jenže se jí stane něco nemyslitelného: Zamiluje se… A tím de facto poruší zákon… „Říká se, že v dávných dobách doháněla láska lidi k šílenství. Už to je dost špatné. V KNIZE ŽIVOTA jsou ale i příběhy o lidech, kteří kvůli tomu, že lásku ztratili, nebo ji nikdy nenašli, zemřeli. A to mě děsí úplně nejvíc. To je totiž to nejstrašnější: Zabije tě, i když ji máš, i když ji nemáš.“5

Co se bude dít, když vám společnosti, v níž žijete, odepře i nárok na vzpomínky? Na to poukazuje autorka Lois Lowryová v románu „Dárce“ (1. díl série). V tomto světě se opakovaná, byť i neúmyslná chyba trestá „vyřazením“. „Vyřazují“ se například staří lidé, nebo neprosperující „novoděti“ a každé jedno z identických novorozených dvojčat, protože dvě totožné bytosti mohou pro společnost představovat problém v podobě nedorozumění a neshod. Rada určí každému jeho osud. Někdo je určen k péči o „novoděti“ a staré lidi, horší je ale, když se máte stát profesionální dělnicí nebo rodičkou. O partnera si lze zažádat, vhodný vám bude vybrán radou na základě analýzy povahových rysů a 4 5

Oliver, Lauren. Delirium. [1]. 1. vyd. V Praze: Cooboo, 2012. Str. 7. Tamtéž: Str. 9.

schopností. Máte nárok na dva své potomky. Jejich rodičku nepoznáte a ani ona nikdy nepozná dítě, které porodila. Emoce v tomto světě nehrají žádnou roli, strach hrozí jen ve snech. První milostné vzplanutí „neklid“ je bezpečně „ vyléčen“ spolknutím pilulky. Vše je předem dáno. Neexistují zde války, zločiny, strach ani bolest. Všechno je dokonale organizované, nikdo si kvůli ničemu nemusí dělat starosti. Hlavní hrdina dvanáctiletý Jonas se má stát „příjemcem paměti", uctívaným strážcem vzpomínek. Podrobuje se výcviku, při němž mu dosavadní příjemce paměti předává to, co nikdo jiný nesmí vědět ani cítit – vzpomínky a zkušenosti předchozích generací, dozvídá se o bolesti a utrpení, ale i o kráse, lásce a přátelství a začíná chápat, že jeho společenství žije v dostatku a bezpečí za cenu totální absence citů a možnosti volby. A s tímhle vědomím, s poznáním těchto hodnot už nedokáže žít jako dřív… Ve výčtu dystopických děl bychom neměli zapomenout ani na české autory. Zástupcem naší literární fantasy tvorby je Petra Stehlíková a její 1. kniha série „Naslouchač.“ „Po Velké válce je svět rozdělen na dvě části, jedna je obyvatelná a druhá je zamořená jedovatými plyny. Obyvatelnou polovinu chrání štít, který čerpá energii ze zvláštního nerostu zvaného sklenit. V blízkosti štítu žije národ sklenařů, kteří jako jediní dovedou sklenit těžit. Platí však za to vysokou daň. Nejenže energetické pole štítu odkazuje sklenaře k životu v téměř středověkých podmínkách. Těžba sklenitu způsobuje mnoho nemocí a znetvoření. Navíc byli sklenaři zotročeni lidmi z nížin. Třináctiletá Ilan se jako jedno z mála dětí narodila bez deformací. Aby nebyla odvedena od své rodiny, od dětství se vydává za chlapce a skrývá se v hábitu s maskou, který musí sklenaři nosit na znamení podřízenosti. Díky své schopnosti naslouchat sklenitu se začíná učit sklenářským brusičem. Její dar je tak výjimečný, že si ji vybere sám kapitán pětadvacítky, družiny bojovníků, jež má za úkol chránit sklenářská města před nebezpečnými 34

tvory zrozenými z otráveného vzduchu za štítem, kterým sklenaři říkají Nasterea. Ilan ví, že musí za každou cenu uchránit své tajemství. Před pětadvaceti bojovníky, nepřáteli, kteří zotročili její lid. Přesto se nedokáže ubránit, postupně se s muži sbližuje a zjišťuje pravdu, která byla sklenařům po celá léta tajena.“6 Nutno dodat, že podle čtenářských reakcí, každý kdo se začte do tohoto příběhu, se už nemůže dočkat dalšího pokračování. Česká autorka sklízí za svůj román řadu pozitivních reakcí a recenzí a velmi zdatně sekunduje zahraničním románům zmíněného žánru. Na závěr zmíníme ještě romány z tvorby Kiery Cassové série „Selekce“, „Elita“, „První“, „Dcera“, „Koruna“. Přestože příběh je poněkud zavání romantickým čtením pro dívky, do žánru dystopie podle výše uvedených typických znaků bezesporu patří. Někomu může příběh připadat jako fantasy o Popelce, jiný v něm najde „dívčí“ Hunger games. Hlavní hrdinka America Singerová je společně s dalšími 34 dívkami ve věku 16-20 let vybrána do tzv. Selekce, tedy jakéhosi výběrové řízení na budoucí manželku prince Maxona, který by měl převzít vládu po svém otci v Illey, nástupnické zemi Spojených států amerických. Zde je společnost rozdělena do kast. America patří do té nejnižší kasty pro umělce. Také v tomto světě je postavení a profese člověka determinováno původem a lidé si nemohou vybrat. Existuje jen málo možností, jak se stát členem vyšší kasty. Přihláška do televizní soutěže je nadějí pro zájmy celé rodiny. Soutěž má odvádět pozornost od světových a národních problémů a slouží jako nástroj manipulace. Samozřejmě že i na princovo rozhodnutí mají vliv zákulisní politické a mocenské faktory. Názvy jednotlivých dílů nám napoví, jakým směrem se bude osud hlavní hrdinky ubírat. A její možný vzestup ve společenském žebříčku bude 6

Naslouchač. [online] Databazeknih [cit. 2017-03-06]. Dostupné z: http://www.databazeknih.cz/knihy/naslouchac-275144

dlážděn nejednou osobní ztrátou. „Jediné, co můžeme dělat, je být samy sebou. Budu radši, když mě Maxon pošle domů kvůli tomu, jaká jsem doopravdy, než aby si mě tady nechával jako někoho, kdo ve skutečnosti nejsem.“ 7

Být sama nebo sám sebou o to se snaží všichni hrdinové zmíněných literárních děl. Za každou cenu uhájit své právo na život, na lásku, na vzpomínky i svobodné myšlenky, nevzdat se své vlastní jedinečnosti a osobní identity. I to může být poselstvím pro čtenáře těchto knih.

Hezkou zábavu u dystopií přeje knihovnice Darina Peterková Literatura : 1/ COLLINS, Suzanne. Hunger Games. 1. - 3., Aréna smrti. Vražedná pomsta. Síla vzdoru. Překlad Zdík Dušek. 1. vyd. Praha: Fragment, 2012. 678 s. 2/ ROTH, Veronica. Divergence. Překlad Radka Kolebáčová. 2. vydání. V Praze: CooBoo, 2016. 341 stran. 3/ SCHUSTERMANN, Neal. Bez šance. Vydání první. Praha: Knižní klub, 2016. Světový bestseller. 301 stran. 4/STEHLÍKOVÁ, Petra. Naslouchač. První vydání. Brno: Host - vydavatelství, s.r.o., 2016. 374 stran. 5/ LOWRY, Lois. Dárce. Vyd. 1. Praha: Argo, 2013. 206 s. 6/ OLIVER, Lauren. Delirium. [1]. 1. vyd. V Praze: Cooboo, 2012. 349 s. 7/ CASS, Kiera. Selekce. 1. vydání. V Praze: CooBoo, 2014. 286 stran. 8/ Hrdličková, Marcela. Dospívající hrdina v současné dystopii. In: Sborník textů z 5. ročníků odborného semináře pořádaného 16.11.2016 Městskou knihovnou v Přerově a Muzeem Komenského v Přerově. Přerov: Městská knihovna ve spolupráci s Muzeem Komenského v Přerově, 2016. s. 7-24. ISBN 978-80-87190-37-1.

Cass, Kiera. Selekce. 1. vydání. V Praze: CooBoo, 2014. 286 stran

LITERATURA PRO AKTIVNÍ SENIORY Dávno minuly doby, kdy byl seniorský věk spojován s poklidným sezením na lavičce před domem nebo v parku a krmením holubů. Babičky a dědečkové jen přihlíželi dění okolo sebe. Dnešní senioři jsou vitální, zajímají se stále o nové věci, studují, cestují, zahradničí, chodí na kurzy jógy apod. Takovému trendu se samozřejmě přizpůsobují i knihy, dokumenty a naučné publikace, které jsou určeny právě této věkové kategorii. Samozřejmě ve fondu knihoven a také Knihovny Petra Bezruče nechybí. Můžeme začít krátkým výčtem některých z nich: Pro seniory, kteří se snaží seznámit s novými technologiemi, je tu řada knih, které jim pomohou lépe pochopit, jak tyto věci fungují. Dozví se to v příručkách od Josefa Pecinovského - Internet pro seniory, Digitální fotografie pro seniory a Notebook pro seniory, nebo také v publikaci Jiřího Lapáčka – Počítač pro seniory. „Tito přívětiví průvodci nabízí pomocnou ruku všem, kteří se rozhodli nahlédnout do tajemného světa Internetu a digitálních technologií. Srozumitelný výklad je přizpůsoben potřebám seniorů, nevynechává žádný důležitý krok, vyhýbá se náhlým skokům a látku odměřuje postupně, aby se čtenář neztratil v záplavě novinek.“8 Autor Mojmír Král v knize Komunikace na počítači pro seniory se zamýšlí nad otázkami: K čemu senioři nejčastěji používají počítač? A co senioři nechtějí? Sám si poté na otázky odpovídá. Senioři chtějí komunikovat s

Pecinovský, Josef. Notebook pro seniory: vydání pro Windows 7. Vyd. 1. Brno: Computer Press, a.s., 2011. 216 s.

rodinou a přáteli, posílat jim fotografie, trochu brouzdat po internetu. Nechtějí se v žádném případě zdržovat programy, funkcemi a podrobnostmi, jež k ničemu nepotřebují. Právě k tomuto účelu byla napsaná výše zmíněná kniha a našim dříve narozeným spoluobčanům ji doporučuji. Také při studiu jazyků chtějí být čeští autoři dříve narozeným uživatelům nápomocni. Z rozsáhlého fondu jazykových učebnic nabídky Knihovny Petra Bezruče můžeme uvést příručku Angličtina pro aktivní seniory. Cizí jazyk se můžete učit v každém věku. Nikdy není pozdě! Autorka Iva Dostálová představuje základní témata a gramatiku anglického jazyka, aby studenti získali jistotu ve vyjadřování a hravě se domluvili na cestách, v obchodě nebo třeba v restauraci. Pojem „aktivní senior“ není v současnosti nic neobvyklého, senioři trénují nejen svého ducha, ale neměli by zapomínat také na svou tělesnou schránku. Zde je opět několik tipů, pro zájemce: Miroslav Štilec - Program aktivního stylu života pro seniory. Příručka určená všem, kdo si chtějí udržet tělo i psychiku v optimální kondici i ve vyšším věku, byla zpracována na základě výběrového výzkumu. „Úvodní kapitoly jsou teoretické - probírají stáří a stárnutí, zdraví a prevenci chorob i výsledky výzkumů, které sledovaly tělesné zatěžování staršího organismu. Velký zájem je věnován i životosprávě v pokročilém věku. Další kapitoly se zabývají kondiční přípravou staršího organismu a uvádějí některá cvičení na zlepšení rovnováhy a kloubní pohyblivosti. Následují dechová cvičení, spinální, uvolňovací i výběr jógových a čínských zdravotních cvičení. Na závěr jsou připojeny některé specifické cviky pro páteř a klouby.“9 Útlá knížka Věry Klepalové nese název Dobré ráno, dobrý den – cvičení (nejen) pro seniory a obsahuje širší škálu cviků, ze kterých si každý může 9

Štilec, Miroslav. Program aktivního stylu života pro seniory. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. 135 s.

vybrat podle svých schopností. Marie Blahutková v publikaci V dobré kondici i po šedesátce dává rady, jak se pomalu a bezpečně rozpohybovat. Pohybové aktivity pomohou vypadat a cítit se mladší, zůstat déle aktivní a soběstační, snížit riziko chorob. Pravidelné cvičení z této knihy pomůže v budování svalové síly a vytrvalosti, zpomalí ztráty kostní hmoty, zlepší rovnováhu a přispěje k pocitu „cítit se dobře“ co nejdéle. V knize od Lydie Raisin s názvem Ve formě i po šedesátce autorka nabízí program cvičení na každý den, tentokrát pro věkovou skupinu lidí kolem šedesáti let. Jsou zde cvičení na celkové posilování, udržení pružnosti, uvolňování, zklidnění. Ke cvičení a pravidelnému pohybu patří i dodržování správné životosprávy. Touto problematickou se zabývá publikace Zdravý životní styl a jídelníček pro seniory od autorky Marcely Floriánové. Pokud jste v seniorském věku a zajímá vás, jaký životní styl a jídelníček přispívá k dlouhému a aktivnímu životu? Pokud se chcete udržet v dobré kondici i v pokročilejším věku? Poradí vám, jak na to! Její příručka obsahuje odpovědi na to, jaký je vliv výživy na zdraví seniorů, doporučí změny v jídelníčku, stravování při nejčastějších onemocněních, jaké lze využít doplňky stravy, nechybí ani recepty a tipy na chutný a zdravý jídelníček. Na obdobné téma je i další kniha s názvem Zdraví pro třetí věk, která je vlastně rádcem pro zachování dobrého tělesného zdraví i v pokročilém věku a zabývá se všemi podstatnými faktory, které je ovlivňují, zejména životními návyky, stravou, fyzickou aktivitou, prevencí chorob a emoční a duševní harmonií. Právě výše zmiňovaná emoční a duševní harmonie je pro lidský život tolik důležitá a mnohdy opomíjená, obzvláště v seniorském věku. Lenka Hrivňáková ve svém Průvodci moderním světem pro dědečka a babičku poukazuje na to, že být starým neznamená být odstaven od informací. Tato kniha seznamuje srozumitelným způsobem (a s využitím příkladů) s 39

terminologií a nástrahami současného světa, aby se starší lidé dokázali lépe zorientovat ve spleti podvodných obchodních nabídek pofiderních prodejců a pseudoslev, a uměli lépe čelit pokusům o okradení. Doplněno o užitečné kontakty na organizace pomáhající seniorům. Psycholog Jaro Křivohlavý se v odborné knize Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie pro změnu zaměřuje na kladné rysy stárnutí z hlediska pozitivní psychologie, stranou však samozřejmě nezůstávají ani negativní jevy. „Důraz je kladen na vnitřní postoje lidí a na to, jak přistupují k sobě, k druhým lidem i k životním změnám v průběhu stárnutí – ke zdravotnímu stavu, k otázce smysluplnosti života apod. Zvláštní pozornost je věnována sebepoznávání a sebeovládání, životní bilanci, vztahům mezi lidmi, trénování odolnosti a zvládání změn, řešení problémů, konfliktů a dalších těžkostí – nemocí, bolestí, setkání se smrtí blízkých lidí.“10 V publikaci Tamary Tošnerové - Jak si vychutnat seniorská léta se naši aktivní senioři dozvědí, že se i v pokročilém věku mohou cítit šťastní, spokojení a obklopení blízkými lidmi? Autorka je odbornice na problematiku seniorů a za pomoci svých známých, přátel a dalších lidí ochotných podělit se o své osobní příběhy napsala knihu, která je živá, plná energie a chuti do života. K dobré pohodě a chuti do života může přispět také kniha s názvem Zahrady pro seniory od Brigitte Kleinod, protože přináší mnoho snadno použitelných nápadů jak - vzhledem ke změněným podmínkám zrenovovat zahradu, jaké vysázet rostliny, co zachovat a čeho se zříci, jak uzpůsobit cestičky, schody i odpočívadla. Především však radí, jak pracovat na zahradě, aniž by si senioři zatěžovali některé exponované či nemocné části těla. Aby se pak v konečném výsledku mohli babičky a dědové radovat z výsledků své práce a kochat se kvetoucí a rostoucí

Křivohlavý, Jaro. Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie: možnosti, které čekají. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2011. Psyché. 141 s.

zeleninou, květinami a stromy. Protože i prostředí, v němž žijeme, má vliv na vnitřní pohodu a rovnováhu všech generací.

Zdroj

Darina Peterková Literatura: 1/ Křivohlavý, Jaro. Stárnutí z pohledu pozitivní psychologie: možnosti, které čekají. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2011. Psyché. 141 s. 2/ Štilec, Miroslav. Program aktivního stylu života pro seniory. Vyd. 1. Praha: Portál, 2004. 135 s. 3/ Pecinovský, Josef. Notebook pro seniory: vydání pro Windows 7. Vyd. 1. Brno: Computer Press, a.s., 2011. 216 s

Oddělení pro dospělé doporučuje

AYŞE KULINOVÁ(nar. 1941 v Istanbulu) je turecká spisovatelka a novinářka. Vyrůstala ve vážené rodině tureckého úředníka v Ankaře, vystudovala literární vědu a v současnosti je jednou z nejprodávanějších a nejoblíbenějších tureckých autorek. Proslula svými podmanivými příběhy o lidské vytrvalosti a odvaze, její povídky a romány byly přeloženy do mnoha jazyků a také zfilmovány. V její bohaté tvorbě zaujímají zvláštní místo romány, v nichž je fiktivní příběh postaven na historických faktech. Román Jmenuje se Aylin (1997), považovaný za jeden z nejúspěšnějších tureckých románů, je beletristickým zpracováním životopisu turecké ženy pocházející z význačné osmanské republikánské rodiny, kterou osud zavál až do americké armády. Próza Sevdalinka (1999) se odehrává za války v Bosně po rozpadu Jugoslávie. Děj knihy Loučení (2008), čerpající ze vzpomínek autorčina dědečka, náměstka ministra vnitra sultánské vlády, je pak zasazen do okupovaného Istanbulu v posledních letech osmanské říše po první světové válce. Za knihu Poslední vlak do Istanbulu (2002) získala v roce 2008 cenu Evropské rady židovských obcí. Je to autorčina první kniha přeložená do češtiny. Ústředními postavami románu jsou dvě sestry, dcery penzionovaného osmanského hodnostáře, Selva a Sabiha. Sabiha je manželkou tureckého diplomata a na pozadí jejich manželství můžeme sledovat složitá jednání turecké vlády během 2. světové války. Selva si navzdory nesouhlasu svých příbuzných (hlavně otce) vezme za manžela židovského lékaře a odjedou do Paříže vybudovat si nový život. 42

Po vpádu nacistů do Francie ovšem mladí manželé zjistí, že na ně čekají mnohem horší nástrahy než zatracení vlastními rodinami. Selvě, jako muslimce, sice nebezpečí odvlečení do koncentračního tábora nehrozí, ale odmítne se svého židovského manžela vzdát. Mladý pár využije plánu několika odvážných tureckých diplomatů, kteří chystají záchranu tureckých Židů žijících ve Francii. Oba se společně se svým malým synkem vydávají na strastiplnou cestu vlakem do bezpečí: musejí projet válkou zmítaný kontinent, přejít nepřátelské linie a riskovat všechno v zoufalé snaze získat svobodu. Kniha je věnována památce odvážných tureckých diplomatů, kteří za druhé světové války významnou měrou přispěli k záchraně Židů před holocaustem. Jejich jména autorka uvádí v závěru knihy. Jindřiška Fussová – oddělení pro dospělé

Sendvičová generace Obraz novodobého společenského fenoménu, který vstupuje na scénu. Generace lidí středního věku, kteří se současně starají o své nesamostatné děti a o staré nebo stárnoucí rodiče. Ani jedna strana se bez jejich pomoci neobejde, a proto se tito lidé občas cítí jako v pasti, ze které není úniku. Ocitají se sevřeni mezi svými dětmi a rodiči, které sice milují, ale péče o ně je fyzicky, psychicky i finančně vyčerpává. Nabízím knižní tip MATKA, DCERA A JÁ od autorky Alany Kirk, který je v naší knihovně k dispozici, spolu s dalšími tituly této problematiky. Skutečný, upřímný a inspirativní příběh o vztahu mezi matkou a dcerou, která se snaží skloubit starost o svou rodinu s třemi malými dětmi a péči o nemocnou mámu po mozkové příhodě. Je potřeba podporovat otce, udržet manželství a v neposlední řadě nastartovat svou profesní dráhu…, autorka líčí životní situace a peripetie, které život přináší…, návody jak se s tím poprat, ale i prozření sama sebe.

ALANA KIRK  spisovatelka a novinářka  pracovala pro charitativní organizace a sepisovala jejich příběhy  psala blogy o zápasech žen, které se ocitly uprostřed péče mezi dítětem a rodičem  žije v Dublinu, pracuje jako poradkyně pro financování v neziskovém sektoru

Další titul s touto tematikou: Kniha nabízí zkušenosti lidí, kteří zažili, co obnáší souběžná péče o malé děti a seniory. Kromě praktických rad, jak zvládnout každodenní rodinný provoz, přináší inspiraci, jak může „ten uprostřed“ pečovat sám o sebe, což je pro něj životně nutné. Knihu využijí především příslušníci „sendvičové generace“, tedy lidé, kteří souběžně pečují o děti a seniory ve své rodině. Osloví i příbuzné a přátele těchto osob a také psychology a zástupce ostatních pomáhajících profesí, kteří přicházejí s těmito lidmi do styku. Kristine Bertini je klinická psycholožka. S tématem má osobní zkušenost – pečuje o své rodiče s demencí a zároveň o dvě dospívající dcery. Vanda Scholtzová – oddělení pro dospělé

Pobočka Kateřinky doporučuje: Dědková, Jarmila: Střípek nebe Líbeznice: Víkend, 2016

Dívčí román české autorky Jarmily Dědkové vypráví skutečný příběh 14 -ti leté slečny. V našem příběhu se jmenuje Anička a je vážně nemocná. Se svým handicapem se Anička už narodila, ale lékaři se neustále snaží, aby byl její život co nejsnazší. Přišla na svět s hypotrofií levé nohy. To znamená, že noha byla tenčí, kratší a špatně zakřivená. Do svých 14 -ti let prodělala již osm operací, nesčetně rehabilitací a lázeňských pobytů a stále nemá vyhráno. Nyní stojí před rozhodnutím, zda podstoupit další náročnou operaci. Kdyby alespoň věděla, jestli jí právě tato operace pomůže, aby mohla chodit bez francouzských holí jako její kamarádky. Aby toho nebylo na Aničku málo, zemřel jí tatínek. A právě proto se s maminkou odstěhovaly do města, kde bude pro ně život snadnější. Anička musí totiž stále pravidelně rehabilitovat. Maminka sehnala práci školnice na základní škole, kde budou zároveň bydlet a Anička chodit do 8. třídy. Ze všeho nového, co jí čeká, má velké obavy. Nikoho zde nezná a nikdo nezná ji. Co si o ní pomyslí? Přijmou spolužáci mezi sebe holku, která pajdá o francouzských holích? Ještě že má po tatínkovi výborný hudební sluch a umí hrát dobře na klavír! To je něco, co miluje a drží ji nad vodou. U klavíru vždy na své

trápení a bolest zapomene. Ve městě jí maminka sehnala učitele, který její talent podporuje a připravuje Aničku na klavírní soutěž. Přijde se na její vystoupení někdo ze třídy podívat? Přijede také Dominik, kterého poznala v lázních? Jak se asi teď má, tak dlouho se neviděli… Vyrovnal se Dominik se svým zraněním, které mu překazilo slibnou kariéru baletního tanečníka? Dominik přišel. Přišla i spousta spolužáků s paní učitelkou. Dokonce jí přinesli krásné květiny a všichni v sále ji obdařili ohromným potleskem za to, co dokázala a jak je statečná. Snad díky tomuto okamžiku v sobě našla sílu a odhodlání k další operaci a vůli prát se svým osudem tak dlouho, dokud nevyhraje.

Lennonová, Maria T.: Potížistka proti své vůli Z angl. orig. přeložila Anna Vrbová Praha: Knižní klub, 2016

Hlavní hrdinkou knihy je 12 -ti letá dívka Charlie a je tak trochu „problémová“. Ještě donedávna bydlela její rodina v americkém Malibu, ale museli se odtamtud odstěhovat, protože Charlie vyloučili ze školy a pro celou rodinu bylo nemyslitelné nadále v tomto místě zůstávat. Co se stalo? Do třídy přišla nová spolužačka, která odloudila Charlie nejlepší kamarádku. A tak se Charlie pomstila. Polila ve školní jídelně obědy silným projímadlem a vinu chtěla shodit na spolužačku. Jenže oběd neplánovaně snědly děti ze školky … 47

Nyní dochází Charlie k psychologovi na terapie a ten jí dal na začátek nového školního roku v nové škole nelehký úkol. Má ve své třídě najít nejšikanovanější dívku, spřátelit se s ní a pomoci jí. Tou dívkou je Marta. Pochází z Rumunska a každý ve škole se jí straní- je zanedbaná, špinavá, nosí staré oblečení… Ale v něčem je ze všech nejlepší. A to je gymnastika. Snaží se dostat do školního družstva, ale ve svém postavení nemá šanci. Charlie se do tohoto úkolu nechce, jenže musí. Brzo však zjistí, že Martě před rokem zemřela maminka a ona se musí o sebe starat sama. Proto je tak zanedbaná. Tají, že žije bez matky, protože by skončila v ústavu pro sirotky a bylo by po gymnastice. O místo ve školním gymnastickém družstvu usiluje také jejich spolužačka Trixii - dívka z bohaté rodiny, která je pro svou nominaci ochotná udělat cokoli, a to doslova! Začne Charlie zneužívat a vydírat pro její minulost. Jak se má Charlie zachovat? Na čí stranu se postavit? Naštěstí se rozhodne správně a pomůže Martě, která se tak právem probojuje ke svému snu a Charlie tak napraví své dřívější chyby.

Valach, Pavel: Ztracený aeroplán Praha: Albatros 2016

Kniha pro mladší čtenáře vypráví o dobrodružství tří kamarádů. Odehrává se v malém městečku Jahodov, kam přijíždí osmiletý Jakub za babičkou na letní prázdniny. Jakub se seznámí s místními dětmi - Klárkou a Bidlem. Ze všeho nejraději si Kuba hraje s letadly. Když mu děti prozradí, že mají v Jahodově malé 48

letiště, je štěstím bez sebe. Společně tak obdivují letadla na leteckém dni a všichni zatouží mít svoje opravdové letadlo. Začnou vymýšlet, jak by si na takový stroj vydělaly. Brzo ovšem zjistí, že je to beznadějné. Když ale Kuba u babičky objeví starou fotografii prapradědečka s vlastním letadlem, svitne nová naděje. Nikdo v městečku neví, kam se letadlo ztratilo, ale jsou pevně přesvědčeni o tom, že ho musel prapradědeček odevzdat při vypuknutí 1. světové války vojákům, protože ho nikdy nikdo v okolí nenašel. Teď se ale do pátrání pustily děti… Postupně odtajňovaly zašifrované indicie, aby nakonec dobře ukryté letadlo našly. To bylo radosti! Děti objevily opravdový poklad v podobě letadla historicky nevyčíslitelné hodnoty. Letadlo bylo navíc téměř nepoškozené, a tak jej památkáři umístili do leteckého muzea. A děti? Ty na své dobrodružné prázdniny nikdy nezapomenou!

Colfer,Chris: Země příběhů. 1. díl: Kouzelné přání Z angl. orig. přeložila Veronika Volhejnová Praha: Fragment, 2016

Kniha populárního amerického spisovatele, herce, zpěváka a producenta Chrise Colfera zaujme všechny, kteří mají rádi klasické pohádky a fantasy příběhy. Hlavními hrdiny napínavého příběhu jsou 12 -ti letá dvojčata Connel a Alex. Když byli ještě malincí, babička i rodiče jim často předčítali klasické pohádkové příběhy a oni dodnes jejich hrdiny obdivují. Před rokem jim zemřel při autonehodě tatínek, s jehož smrtí se všichni jen těžko smiřují. 49

A proto dvojčata dostala k narozeninám od babičky starou pohádkovou knihu, ze které jim tatínek tak často čítával. Brzo se ukáže, že to není jen tak obyčejná kniha a děti se jejím prostřednictvím ocitnou v pohádkovém světě. Jsou nadšení a moc se jim tam líbí, ale pak si uvědomí, že neznají cestu zpět. Cestu zpět jim pomáhá hledat Žabák, u kterého najdou přístřeší. Žabák má totiž záhadný deník člověka, který se také kdysi dávno pokoušel dostat z pohádkové říše. Po přečtení deníku děti zjistí, že k návratu budou potřebovat získat několik pohádkových předmětů, které jim společně pomohou splnit jedno přání. A podle seznamu to nebude vůbec lehké. Budou se muset setkat se spoustou pohádkových bytostí a budou muset překonat spoustu nástrah a nebezpečí. Během hledání ovšem zjistí, že nejsou jediní, kdo tyto předměty shání. Setkají se tak tváří v tvář se Zlou královnou, o které se nakonec dovědí, že kdysi byla úplně jiná, než jakou ji všichni znají z pohádky O Sněhurce. Rovněž o své vlastní rodině se děti dozví velice překvapivé věci. Jestli se dětem podaří získat všechny kouzelné předměty a vrátit se do světa lidí se dočtete v této velice dobrodružné knize, ve které není nouze o překvapení a napětí. A protože se jedná teprve o první díl, můžete se už nyní těšit na díly následující, které vás zavedou do říše americké klasické pohádky. Malinko proto mohou být zklamaní obdivovatelé české lidové pohádky.

Rožnovská Lenka: Vlkovi tě nedám! Praha: Albatros, 2016

Kniha pro malé čtenáře české autorky Lenky Rožnovské se dotýká citlivého tématu, se kterým se setkávají malé děti velice často. Tím tématem je narození sourozence. Sára je malá holčička, která teprve chodí do školky. Každé ráno ji tam maminka odvedla a odpoledne si pro ni přišla. Jenomže teď Sára maminku doma nemá a do školky taky nechodí. Proč? Maminka je v nemocnici. Čeká miminko a to miminko maminku zlobí, a proto s ním musí být v porodnici tak dlouho, dokud se nenarodí. Kdyby se narodilo už teď, bylo by hodně nemocné a to samozřejmě nikdo nechce. Má to být holčička a jmenovat se Elenka. Sára tomu všemu moc nerozumí, ale jedno ví jistě, Elenka je zlobivá holčička, která trápí maminku a ta nemůže být se Sárou doma… Sára je teď doma s babičkou. Společně si hrají a hospodaří. Čas běží tak pomalu! Ale jednoho dne se přece dočkají a přivezou si domů krásné zdravé miminko a s ním samozřejmě i maminku. Teď už si Sára nemyslí, že je Elenka zlobivá, vidí, že je moc krásná a hodná. Je pyšná, že má sestřičku a je odhodlaná bránit ji před celým světem i před zlým vlkem!

Romana Martiníková – pobočka Kateřinky

Novinky na DVD, které si zaslouží vaši pozornost Novinky na DVD, které si zaslouží vaši pozornost

JULIETA – nový film španělského režiséra a scénáristy Pedra Almodóvara. Julieta žije v Madridu se svou dcerou Antíou poté, co do jejich šťastného života krutě zasáhl osud. Po smrti Julietina manžela Xoana, Antíina otce, prožívají těžké období. Obě trpí, Julieta se uzavře do sebe a jejich tichá bolest je postupem času odcizuje. Když je Antíe osmnáct let, opustí svou matku bez jediného slova vysvětlení. Julieta po ní léta zoufale pátrá a přitom zjišťuje, jak málo svou dceru skutečně zná. Až náhodné setkání ji přiměje reflektovat svůj život a osudové události, které s ním dramaticky zamíchaly. UČITELKA – další film vzniklý ve spolupráci režiséra Jana Hřebejka a scénáristy Petra Jarchovského. Zdánlivě empatická a laskavě vyhlížející učitelka manipuluje prostřednictvím svých žáků jejich rodiči za účelem osobního obohacení, ať už v podobě materiálních výhod, či dokonce vidiny milostného poměru. Nejen z obavy o prospěch svých milovaných dětí většina rodičů třídní učitelce základní školy podléhá a poskytuje jí nejrůznější služby, dárky a jiné pozornosti. Najdou se však tři rodiny, které se rozhodnou učitelce vzepřít a stávající situaci se společně s ředitelkou školy pokusí zvrátit na konspirativní třídní schůzce. Děj strhujícího a velmi aktuálního snímku o síle lidského charakteru inspirovaného skutečnou událostí se sice odehrává na začátku 80. let, ale 52

jde o příběh univerzální, který by se mohl odehrát kdekoliv a v jakékoli době, neboť zkorumpovanost, stejně jako malost a vypočítavost vládnou světem bez ustání. Film získal Cenu za Nejlepší ženský herecký výkon pro Zuzanu Mauréry na festivalu Karlovy Vary 2016 PŘÍBĚH FILMU : ODYSEA – adaptace Cousinsovy stejnojmenné knihy, je patnáctihodinový dokumentární snímek, který navštěvuje klíčová místa historie filmu; od Hollywoodu po Bombaj, od Hitchcockova Londýna po vesnici, kde byl natočen Pather panchali; přináší rozhovory s legendárními filmaři a herci. Dokument se zbývá vývojem filmu. Popisuje vzrušení z němého filmu, vznik Hollywoodu a systému hvězd, umělecký rozvoj filmu v Rusku, Japonsku, Německu, ve Francii, Itálii, v Británii, Skandinávii, v USA a v dalších zemích. Přináší profily skvělých filmových herců, vykresluje revoluci způsobenou zvukovým filmem a dokumentuje, jak 2. světová válka nejen motivovala ke vzniku komedií, ale přinesla na stříbrné plátno i nový realismus. Procházíme světem 50. let, abychom se přesvědčili o univerzálnosti filmového jazyka. Objevujeme moderní film zrozený v napětí a nejistotě, i vznik skvělých nových vln. Sledujeme, jak z různých experimentů vznikl komerční film, který svými speciálními efekty nadchl především mladé diváky. Mapujeme, jaký vliv na film mělo video a jak s těmito výzvami bojovali nejlepší režiséři planety. Zastavujeme se až v digitálním období, s novými hvězdami, novými generacemi a novými formami natáčení a sledování filmů. Tento film hovoří o průkopnících. O lidech, kteří film skutečně milovali, stvořili ho a neustále ho zdokonalovali. Vypráví prostřednictvím jejich očí. Není o ekonomice filmového průmyslu, ani o marketingu. Klade 53

si otázky: Kteří filmaři byli – bez ohledu na období – nejdynamičtější na planetě? Jaké druhy filmů natáčeli? Jak pokročili? Každá epizoda filmu se natáčela v jiné zemi a svou atmosférou nám připomíná, že filmy se zabývají skutečným světem. Budeme mít pocit, že jsme skutečně procestovali celý svět.

SULLY: ZÁZRAK NA ŘECE HUDSON – 15. ledna 2009 se kapitán Chesley „Sully“ Sullenberger (Tom Hanks) a druhý pilot (Aaron Eckhart) vydávají na rutinní let, který se promění v horor. Sully dokáže nemožné a přistane s nefunkčním letadlem na hladině chladné řeky Hudson, a zachrání tak všech 155 životů na palubě. Přestože je Sully za tuto dosud nevídanou ukázku leteckého umění oslavován, hrozí mu důkladné vyšetřování, jenž může zničit jeho pověst i kariéru. Režie Clint Eastwood.

CAFÉ SOCIETY – Hořkosladká romance Woodyho Allena sleduje cestu Bobbyho Dorfmana (Jesse Eisenberg) z Bronxu do Hollywoodu, kde se zamiluje do půvabné Vonnie (Kristen Stewart), a zpátky do New Yorku, kde ho pohltí pulzující noční život společenské smetánky. Okouzlující příběh zasazený do 30. let minulého století vypráví o snech a citech, které neumírají.

TAXI TEHERÁN – Svoboda nepotřebuje taxametr. Renomovaný iránský tvůrce Džafar Panahí se ve svém druhém snímku natočeném v rámci nuceného domácího vězení proměnil v taxikáře, který prostřednictvím rozhovoru s rozličnými klienty nabízí vytříbeně kritický pohled na íránskou společnost. Tvůrce tu bez jakékoli sebelítosti a s odzbrojujícím humorem nastoluje otázku, jak se má chovat umělec v zemi, která mu neumožnuje svobodu projevu. S kamerou připevněnou za předním sklem svého vozu natočil Panahí film výmluvnější než mnohé sociopolitické studie. Film plný tichého, ale hlubokého rozhořčení, který si právem odvezl z Berlinale 2015 hlavní cenu - Zlatého medvěda.

KUBO A KOUZELNÝ MEČ – Kubo umí vyprávět příběhy tak, že to bere dech. Chlapci Kubovi tento talent pomáhá uživit sebe a nemocnou matku. Den co den opouští jeskyni, ve které společně přebývají, a v přilehlé vesnici ohromuje obyvatele svým vyprávěním, které končí vždy před západem slunce. Domů se musí vrátit před setměním, jinak by ho podle matky mohla stihnout strašlivá kletba. Jednoho večera se však vrátit nedokáže. A varování se promění ve skutečnost. Najednou si uvědomí, že se stal hrdinou vlastního dobrodružného příběhu. V doprovodu chytré a přímočaré Opice a trochu praštěného Brouka se vydává po stopách svého otce, legendárního samuraje. Jeho cílem je nalezení otcovy zbroje, která mu má pomoci obstát v boji se zlem, které má v úmyslu zničit vše, co mu kdy bylo drahé. Tahle výprava bude mnohem dobrodružnější, strašidelnější a zábavnější než cokoliv z toho, co dosud vyprávěl. Jana Langová - mediatéka 55

OKO BESKYD (webová stránka magazínu) Nejen rozsáhlá publikační činnost, ale i další široké aktivity spisovatele Richarda Sobotky z Rožnova pod Radhoštěm svědčí o jeho potřebě sbírat zajímavé informace ze všech oblastí lidského života a pak s nimi velmi poutavou formou seznamovat širokou veřejnost. Náměty čerpá především z prostředí, které je mu nejbližší, a to je Valašsko, Beskydy a pobeskydí. Jeho zájem však tuto oblast daleko přesahuje, a tak se v jeho dílech můžeme dočíst o městských i venkovských lidech, zanikajících nebo již zcela zaniklých řemeslech a památkách nejen v uvedené oblasti, ale v celé naší vlasti. Většinu těchto publikací pak autor vydává buď vlastním nákladem, nebo např. ve spolupráci s Městskou knihovnou v Rožnově pod Radhoštěm, se kterou dlouhá léta velmi úzce spolupracuje. A protože si je vědom, že v dnešní uspěchané době bývá publikování tiskem nejen nákladné, ale i pomalé, rozhodl se urychlit předávání svých již shromážděných i nových poznatků tím nejrychlejším způsobem – pomocí internetu. Vznikl tak jedinečný a velmi chvályhodný projekt OKO BESKYD s podtitulem Magazín Richarda Sobotky, který je svým obsahem i rozsahem přínosný pro všechny generace a regiony. Nejde totiž jen o už zmiňovanou historii, zastoupenou památkami nebo pověstmi, ale třeba i o více či méně známé osobnosti, kteří však svým životem a dílem ovlivnili současné i budoucí generace. Své místo zde mají také zprávy o uplynulých a aktuálních kulturních akcích, například výstavách, zastoupena je samozřejmě také literatura. Se zajímavostmi o jiných autorech a jejich tvorbě úzce souvisejí i rubriky FEJETONY a POVÍDKY. Nejen do nich, ale i do ostatních mohou samozřejmě přispívat i další zájemci, stačí splnit tři podmínky: účast je

naprosto dobrovolná, není honorována a každý odpovídá za svůj příspěvek, který může zaslat autorovi pomocí webového rozhraní.

Dušan Žárský

Irena Kopecká: PROMĚNY ČLOVĚKA O spisovatelce a básnířce IRENĚ KOPECKÉ psala na stránkách tohoto časopisu už Božena Klímová, a to v souvislosti s elektronickým vydáním jejích knih v nakladatelství ŽÁR Proměny duše a Proměny mysli. Přesto není od věci si připomenout, že se jedná o takzvané léčivé knihy, které autorka napsala ve spolupráci s masérkou Annou Pustowkovou a jež obsahují energetické obrázky populární ostravské malířky Sylvy Česlarové. Důvodem elektronického vydání bylo hlavně uspokojit další zájemce po rozprodání tištěného vydání těchto knih. Nejinak je tomu u třetího pokračování série, nazvaného Proměny člověka, které vyšlo v elektronické podobě v nakl. ŽÁR (www.zar.cz) v únoru tohoto roku. Kniha na svých 128 stranách obsahuje neuvěřitelných 79 povídek a zamyšlení, čerpajících z bohatého života, fyzického i duchovního, této skromné a neuvěřitelně lidské autorky.

Sněží Bílý vodopád sněhových vloček se pomalu snáší ke královně zemi. Obléká ji do svatebního krajkoví a ona, celá rozechvělá, nebi za to děkuje. „Jen jestli se budu líbit takhle ustrojená svatebčanům?“ stará se. Vzduch – ženich jí tiše šeptá: „Neboj se, budeš obdivovaná všemi, kdo mají oči k vidění, jsi krásná. Tvůj svatební šat skryl na tvém těle všechny šrámy a jizvy, které ti lidé způsobili. Jsou schovány skládky plné harampádí na březích tvých potoků 58

a řek, i u cestiček a cest, kudy lidé chodí. Je zakryta špína dvorků a ruiny bývalých chalup. I tu nepokosenou trávu v lukách jsi oděla do bílého krajkoví. Věř mi, není půvabnější nevěsty, než jsi ty, země.“ „Ale co potom, až vyjede slunce ve svém zlatém kočáře a zmizí můj šat, i pak se ti budu líbit?“ „Blázínku, když milujeme, chápeme bolesti toho druhého a máme ho ještě raději.“ „Děkuji,“ zašeptala země a nechala si větříkem načechrat bílé sněhové krajkoví. (povídka z knihy Proměny člověka) Sama Irena Kopecká o této trilogii říká: „Všechny tři knihy mají velkou duchovní sílu, stačí se naladit na jejich působení. Pomáhají k odstranění lidského utrpení a bolesti, ukazují cestu k docílení osobní pohody, zdraví a štěstí. A neměly by chybět nikomu, kdo se chce posunout výš na své duchovní cestě.“ Elektronické vydání ŽÁR, únor 2017, 128 stran, ISBN: 978-80-86725-94-9. Ve formátech pdf a ePUB k dostání u všech známých prodejců el. knih, např. www.kosmas.cz či www.alza.cz. Půjčování v el. čtečkách zajišťuje eReading.cz.

Dušan Žárský

Moje autorka Božena Klímová Nepamatuji si přesně na den, kdy jsem se poprvé setkal s Boženkou Klímovou, jak jsme ji zdrobněle říkali, ale bylo to v roce 1991. Pracoval jsem tehdy ve VMCG, první soukromé firmě zabývající se sazbou a grafikou, která sídlila na Zeyerově ulici v Ostravě. Jednoho dne se otevřely dveře a do nich pomalu vstupovala bělovlasá paní, opírající se o dvě francouzské hole. Přestože jí chůze viditelně dělala potíže, místnost jako by se rozzářila její usměvavou tváří. Miloš, majitel firmy, jí dveře přidržoval, pak vešel za ní a představil ji: Tohle je paní Božena Klímová, spisovatelka a básnířka, a my ji vyrobíme a vydáme básnickou sbírku. Usadili jsme ji ke stolu a v tu chvíli veškerá práce ustala, neboť rozpovídaná autorka ze sebe sypala jeden neuvěřitelnější životní příběh za druhým, poutavě a s takovým humorným nadhledem, s jakým jsem se já do té doby nesetkal u člověka, od kterého bych spíše očekával rozmrzelost nad jeho handicapem. Básnická sbírka, kterou jsme pro ni tenkrát vysázeli a Miloš svou firmou VMCG zaštítil její vydání, se jmenuje Jabloňová panna a autorka ji psala jako vzpomínku na svou matku. Byla to její druhá sbírka, tu první, nazvanou Diagnóza život, vydalo rok předtím nakladatelství Profil. Proměníš se v květy jabloní, a rok co rok se budeš vracet, abys nám zavoněla... (vložit obr. Jabloňová panna)

Krátce nato si B. K. pořídila počítač, neboť na psacím stroji s tvrdými klávesami se jí špatně psalo a já jsem jí pomáhal s jeho instalací a zaškolením. Tak jsem se seznámil s jejím manželem Jirkou a čtrnáctiletým synem Lukášem, už tehdy velmi nadějným šachistou. Moje návštěvy u Klímů se staly téměř pravidelnými. Vedli jsme řeči o literatuře i životě, v nichž já jsem byl převážně posluchačem, a žasnul nad osudy této výjimečné ženy a příhodami, které v jejím podání vždy vyzněly humorně, ač tomu tak ve skutečnosti jistě nebylo. Navštěvovali nás muži v kožených kabátcích, převraceli zásuvky, otevírali skříně, nahlíželi do knih a křičeli, ať vydáme korespondenci s uprchlíkem. Žádnou jsme neměli, měli jsme jen víru, že strýc Leopold žije. Byla jsem hezky upraveným dítětem s copánkem a než se naučím číst, pomaluji pastelkami jednomu z vyšetřovatelů notes, a tetička ho, k smrti vyděšena, v kamnech spálí. Díky berlím vznikla tato momentka: Já se synem stojíme na zastávce autobusu. Čekání v mrazivém dnu je dlouze nekonečné. Náhle se mi podaří pěkně se zvednout a zakomíhat nohama tak deset centimetrů nad zemí. Na protějším chodníku přes ulici pozorující pán ztratí orientaci a praští hlavou do sloupu… (Z knihy Baví mne svět) Nejzajímavější vyprávění však byla o přátelství s australským spisovatelem Alanem Marshallem, se kterým si dlouhá léta dopisovala a jenž kvůli ní přiletěl do tehdejšího Československa. Celý příběh jsme později zpracovali do knihy Alan Marshall a já aneb Mé ňadro – tvá dlaň, která vyšla v roce 2002 jako elektronická kniha v pdf (nakl. ŽÁR). Tištěného vydání se bohužel nedočkala. Zatímco Alan Marshall si vybral k příchodu na tento svět krásný květnový den a byl po několika dcerách vítaným synem, já jsem si vybrala prosincovou noc, TŘINÁCTÉHO, a pro tuto zemi osudný rok 1948, ke všemu jsem v pořadí šestá holka. 61

Zatímco Alana tatínek pyšně držel v náruči, mne porodní babka hodila do lavórku se studenou vodou a řekla Ámen, jako by šlo o smrt. Lekla jsem se, že se utopím, „chytnu revma“, tak jsem přece vykřikla to obligátní – UÁ!!!, abych v čase, co přijde, mohla napsat česky do Austrálie: – Ahoj, Alane! Možná to bylo Nazdar. Až jednou, po uplynutí Marshallem stanovené lhůty, otevřou u protinožců zapečetěný balíček mých dopisů a osobní spisovatelův deník, dozví se můj syn, co za oslovení jsem volila v onom památném prvním listu z roku 1965. Ano, zatímco můj jediný syn Lukáš dostal od „Gurrawilly“ k narození šek, mému nejmladšímu bratrovi v normalizačním ovzduší jakýsi nepolepšitelný hňup vměstnal do posudku upocenou větu: – pozor, sestra si dopisuje s kapitalistou! (Ukázka z knihy Alan Marshall a já)

VMCG vydalo v devadesátých letech Boženě Klímové ještě knížku humorných povídek z rodinného prostředí Všichni krásní blázni a další dvě sbírky básní: Příběhy pro optimisty a meditativní verše Rozhovor s Bohem, ve kterém byly básně doprovázeny fotografiemi soch, jež vytvořil bratr autorky, sochař Jeroným Foltýn. K těmto knihám jsme se v pozdějších letech vrátili, tentokrát už pod hlavičkou mého nakladatelství ŽÁR. U Rozhovoru s Bohem to bylo v roce 1998, neboť B. K. nechala tyto verše přeložit do polštiny svým kolegům a přátelům, česko-polským básníkům Wilhelmu Przeczkovi a jeho dceři Lucyně Waszkové. Vznikla tak 62

jedinečná kniha Rozhovor s Bohem / Rozmowa z Bogiem, v níž je v levé části báseň česká, v pravé její polský překlad a mezi nimi foto sochy Jeronýma Foltýna na pauzovacím papíře, takže obě verze zůstaly vedle sebe čitelné.

Meditace ženská Když Bůh tvořil ženu byl jistě v dobrém rozmaru Ty tělesné křivky jsou dokonalost sama Nakrmil její ústa slovem RÁJ, ale ona namísto vděku domluvila se s hadem… Nebýt tamtoho prvotního hříchu smyslnost by prošla mimo nás jako zapomenutý člověk (Báseň z knihy Rozhovor s Bohem) Rozmowu z Bogiem jsme o osm let později zpracovali ještě jednou samostatně, neboť B. K. přišla s nápadem zaslat knihu do Vatikánu, jako dar tehdejšímu papeži Janu Pavlu II. Učinili jsme tak v lednu 1997 a obdrželi poděkování jeho Apoštolského nuncia Giovanniho Coppy. Knihu Všichni krásní blázni jsme pak vydali jako součást knihy Baví mne svět, kde tvoří její první část, druhá, nazvaná Námořník, je humorná povídka o dědečkovi B. K., který opravdu brázdil všechna světová moře a oceány, a třetí část Baví mne svět je sestavena z drobných povídek a fejetonů. Tato kniha se v roce 2013 dočkala i své elektronické verze, stejně jako Příběhy pro optimisty, a jsou stále v prodeji.

V pozdějších letech jsme vydali ještě básnické sbírky Tykání s nebesy a Podzimková. Sedlám motorku značky Harley-Davidson Nasávám její sílu Svištím krajinou Za mnou vzduchem mé francouzské hole… Přihlížející údivem omdlévají A já jsem tak svobodně „HAPPY“ (úryvek básně Harley, Harley ze sbírky Podzimková) Sbírka Podzimková vyšla v listopadu 2008 a k Vánocům toho roku jsem autorku obdaroval k její velké radosti motocyklem Harley Davidson (modelem v měřítku 1:18…). Zhoršující se zdraví jen málokdy dovolilo Boženě Klímové účastnit se pravidelně literárních akcí. Přestože měla neustálé bolesti a o svých chorobopisech tvrdila, že už je za chvíli lékaři ani neuzvednou, byla pořád usměvavá, optimistická a plná humoru. Pokud se cítila jen trochu lépe, jezdívali jsme na čtení autorů Obce spisovatelů v Knihovně města Ostravy či autogramiády jejích kolegů v Domě knihy. Když to možné nebylo, psala si s nimi e-maily, přispívala do různých sborníků i na literární weby. Věnovala se lektoracím, recenzím či medailonům jiných autorů (např.

Jaromír Šavrda, Bohumil Pavlok, Otakar Matušek), některé z nich jsou na stránkách www.kpbo.cz.

Naposledy se Božena Klímová zúčastnila Knižního veletrhu v Ostravě v březnu 2016, kde spolu s ostatními členy ostravské pobočky Obce spisovatelů četla ukázky svých prací. V poslední době publikovala hlavně elektronicky, s velkým úspěchem se setkaly její e-knihy humorných krimipovídek To by nevymyslela ani „Agátka“ a Tajemství korpulentní dámy, z nichž tu první je možno z některých prodejních serverů stáhnout zdarma.

K vydání jsme měli připravenou malou knížečku sentencí, nazvanou Převážně (ne)vážně, a ke svým blížícím se kulatým narozeninám připravovala B. K. básnickou sbírku Vzdalování. Tato literární dílka Boženky Klímové už však zůstanou navždy v šuplíku, vlastně v počítači: 65

VLAŠTOVKA OBECNÁ: okřídlené štěstí, které rádo ulétává na jih. MLADŠÍ SOUROZENEC: vetřelec, kterého máme bůhvíproč rádi. SMUTEK: chvíle, kdy na nás život bez varování vystrčí smrduté pozadí. NOC: doba, kdy slunce laškuje s druhou polokoulí. (ukázky z připravené knihy sentencí Převážně (ne)vážně)

Vzdalování Můj optimismus opadává po vzoru listnatého stromu s pozdním podzimem V zimě usíná medvědím spánkem S jarem povyskočí a předstírá tam těch vzrušujících 16 let … Jenom tělo je opožděno za pocity Klopýtá kilometr za mou duší Chce omdlévat Uložit se vedle chodníku Jako zatoulaný psík Bez obojku a bez pána Hlubokýma očima vyhlížet úžas jistě skrytý za několika rohy domů městských ulic (báseň z připravované sbírky Vzdalování)

Když mi v pátek 24. 2. 2017 volal syn Boženy Klímové Lukáš, že jeho maminka zemřela, zastavil se pro mne na chvíli čas, neboť jsem tomu nemohl uvěřit, několik dní předtím jsme si ještě vyměnili e-maily. Musím přiznat, že první, co mi v duchu napadlo, když jsem složil telefon, že jsem 66

jí v duchu vyčetl: „Klímová, ty jsi ale slibotechna. Téměř rok mi píšeš, že hned jak ti bude trochu líp, dáme si u tebe kafe. A pak si klidně umřeš...!“ Snad se nad tím, s humorem sobě vlastním, pousmála…

Dušan Žárský, ŽÁR

TOHLE JSI NÁM, BOŽENKO, NEMĚLA DĚLAT… Jsem možná trochu pověrčivý, letos už jsem byl nucen napsat nekrology na paměť dvou téměř současně zesnulých někdejších divadelních kolegyň a vtírala se mi myšlenka.: kdo bude třetí? Přesto, když přišla zpráva od Dušana Žárského o Tvém odchodu na věčnost, byla to pro mne rána, i když jsem mohl leccos tušit… Ještě loni na podzim mi Boženka psala o plánovaném almanachu, kde bych také neměl chybět, a slibovala, že pošle novou knížku. Pak se odmlčela a mně bylo jasné, že jí není dobře. Věděl jsem, že je nemocná, věděl jsem i o jejích osobních trablech, jako ona věděla o mých. Nevídali jsme se příliš často – mě s tím smiřovalo vědomí, že Boženka existuje. Vlastně ani nevím, kde jsme se prvně potkali a seznámili, možná na schůzi Obce spisovatelů, ale její zásluhou jsem se stal víceméně členem společenství jejích literárních přátel. Dušan Žárský nám vydal společnou knížečku dvou povídek, já jsem umístil pár jejích věcí v jednom zdejším týdeníku. A na veřejné čtení z její nejnovější knížky v opavské knihovně jsem byl přizván, abych za klavírního doprovodu šéfa opery zpestřil večer svým zpěvem. Odnesl jsem si ze společné akce dojem, jaký v člověku zůstává. Skoro jsme pak nešli spát, prohovořili jsme málem celou noc, a tehdy jsme poznali, že jsme jedné krve. Oceňoval jsem její originální literární styl, ona můj humor… I když vzpomínky nám nikdo nevezme, budeš mi chybět, Boženko. Budeš chybět přátelům i svým čtenářům. Ladislav Muška 68

Není jediné lásky, jediného přátelství, které by prošlo naším osudem a navěky ho neovlivnilo Francois Mauriac

Moje milá paní, paní Boženko … Toto je můj poslední dopis pro Vás. Na počátku našeho seznámení stálo datum 11. září 2001. I přes tento tragický okamžik bylo naše patnáctileté přátelství plné smíchu a dobré pohody. S Vámi to ani jinak nešlo. Naše hovory končívaly pravidelně v záchvatech smíchu. Dokázala jste si dělat srandu naprosto ze všeho, nejvíce ze své chátrající tělesné schránky. Díky naladění na stejnou vlnu jsme si dokázaly dobrou náladu dávat navzájem, i když třeba jedné z nás do smíchu někdy nebylo. Navzdory dlouholetému přátelství jsme se nevídaly příliš často. Vlastně by se naše osobní setkání dala spočítat na prstech jedné ruky. Ale psaly jsme si a volaly. Vždyť od toho e-maily a mobily jsou! V dopisech jsem Vás oslovovala „Moje milá paní, paní Boženo (jako tu slavnou spisovatelku ), a vy jste mi říkala ředitelničko, což v nás obou vyvolávalo záchvaty, pro okolí nepochopitelného, veselí. Ve zřídkavých chvílích našich osobních setkání jsme hladce navázaly tam, kde jsme přestaly, jako bychom se viděly včera. Měla jsem Vás moc ráda, a věřím, že Vy mě taky. Mistrně jste ovládala český jazyk. Uměla jste vypointovat povídku nebo fejeton, při kterém jsem řvala smíchy nebo polykala slzavý knedlík v krku. Psala jste krásné verše, takovou opravdovou poezii, která Vám vycházela ze srdce. Nic pro efekt nebo pózu. Neměla jste ostré lokty, a nikam jste se nesnažila nacpat. Zůstávala jste spíše na okraji literárního dění, aniž byste trpěla pocitem ukřivděnosti 69

nebo závisti. Byla jste velkorysá a neváhala jste upozornit na literární počiny svých spisovatelských kolegů. Svým oblíbencům jste vytvořila na našich stránkách autorské medailony, které díky digitální stopě nezmizí. Ten nejkrásnější je o Vás a o NĚM. A hlavně, bavil Vás život, i když jste jej prožívala na hranici soustavné fyzické bolesti, kterou jste otupovala svým nakažlivým smíchem. Jste pro mě stále trochu záhadou, Boženko! Jak to bylo s tou tajemnou Boženou, které dedikoval slavný Alan Marshall jednu ze svých knih? Tajemství srdce jsou tu však od toho, abychom jen snili, co je za nimi, nebo co by mohlo být… Věřím, že už s ním tiše rozmlouváte a vyprávíte mu, jak šel Váš život po NĚM. Ale co já o tom vlastně vím … Ráda jsem Vás poznala, moje milá paní Vaše Zuzana