130 let školy v Horním Bousově

130 LET ŠKOLY V H ORNÍM B OUSOVĚ 1891–2021 Miloslav Ječný

B OUSOVSKÁ REGIONÁLNÍ KNIHOVNIČKA

Svazek osmý OUSOVSKÁ B OUSOVSKÁ EGIONÁLNÍ R EGIONÁLNÍ KN IHOVNIČKA K NIHOVNIČKA

130 LET ŠKOLY V HORNÍM BOUSOVĚ 1891–2021 Miloslav Ječný

© Miloslav Ječný © Obrazová příloha: archiv města Dolní Bousov, Jaroslava Picková, Václav Šolc © Mapa na přebalu: archiv ČÚZK – Speciální mapy 1 : 75 000 třetího vojenského mapování, rok mapování 1875–1952

Vydalo Město Dolní Bousov, 2021

ISBN 978–80–905841–7–4

BRK 2021

ŠKOLA HORNÍ BOUSOV Historie školy jako vzdělávací instituce v Horním Bousově je zachycena především ve třech školních kronikách. Ty ovšem nejsou psány od počátků vzdělávání hornobousovských dětí. Seznamovat zájemce o její historii se všemi zápisy by pro někoho bylo nudné. Jde o několik stovek stránek, mnohé zápisy se neustále opakují – informace o průběhu školního roku, chování žáků, jejich zdravotní stav, oslavy výročí poplatné době (císařství, Masaryk a vznik republiky, protektorát, euforie z konce války, vítězství pracujícího lidu a jeho představitelů…).

Snažil jsem proto z kronik vybrat zajímavé informace a seskupit je dohromady. Takže toto není přepis kronik školy Horní Bousov, ale výběr zajímavostí, dokumentující nejen vývoj samotné školy, ale potažmo i celé společnosti a obce Horní Bousov samotné.

Začneme nejstaršími zápisy ve školní kronice, které ozřejmují počátky hornobousovské školy jako vzdělávací instituce, nikoliv současné školní budovy. Ta byla slavnostně vysvěcena 25. října 1891, tedy před 130 lety. Od té doby je dominantou obce především při příjezdu od Dolního Bousova. Za 130 let zažila mnohé ve svých útrobách i před sebou. Byly doby, kdy ji navštěvovalo přes sto žáků, kteří byli v jedné třídě nebo byli rozděleni do dvou. Pamatuje jízdu okupačních vojsk německých i sovětských po silnici před sebou. Zažila smutný konec vyučování v Horním Bousově v roce 1976, protože počet žáků klesl na 16 a nastala éra rušení malotřídních škol.

Skončila škola, ale školní budova žila dál. Byt pro učitele byl a je využíván.

V budově školy je umístěna pobočka dolnobousovské knihovny. Budova se dočkala v roce 2016 a 2017 nové střechy a opravy vnitřních prostor. Školní budovu potkal stejný osud, jako objekty škol v okolních obcích. Přestaly sloužit účelům vyučování dětí, jsou využívány místními obyvateli jako zázemí pro pořádání různých akcí. Někde je to intenzivnější (Vlčí Pole, Bechov, Dobšín, Obruby), jinde skromnější. Ale všude jsou školní budovy připomínkou vývoje vzdělávání českého národa a působení venkovských učitelů na kulturní život obcí.

Dolní Bousov, září 2021 Miloslav Ječný 3

130 let školy v Horním Bousově

Úprava knihy Kniha obsahuje velké množství citovaných pramenů. Tyto texty jsou tištěny základním řezem písma, jako tento text. Poznámky autora jsou v textu takto odlišeny písmem kurzívou.

4

BRK 2021

VZNIK A HISTORIE ŠKOLY V KRONICE ŠKOLY Vznik školy neznamenal současně i vznik kroniky, která by zachycovala její historii. Proto máme informace o počátcích hornobousovské školy pouze zprostředkované.

VZPOMÍNKY A PŘEDPOKLADY O VZNIKU ŠKOLY O prázdninách roku 1884 napsal nový správce školy Antonín Bouček do první kroniky tato slova: Když jsem na nové působiště svého povolání učitelského do Horního Bousova se přestěhoval, bylo mojí nejpřednější starostí, abych uvedl do pořádku úřední knihy, týkající se školy v Hor. Bousově. Škola bez kroniky je jako sirotek, který nepoznal rodičů. Jak rád bych se byl dočetl sebeskromnějších úryvků ze života svých předchůdců, kteří v materiální, ducha ubíjející bídě pracovali na půdě vzdělávání ducha lidského. Aby kronika byla přehlednější, rozdělil jsem ji na dobu starou, od počátků po můj příchod, a na dobu novou, kterou začínám stručným životopisem svým. Do doby staré čerpal jsem dílem z vypravování starších lidí, kteří zde se narodili a zde také školu navštěvovali, dílem z pamětní knihy na faře v Dolním Bousově.

Stará doba: Jak dlouho již zde v Horním Bousově mládež se vyučuje a jakým způsobem zde veřejná škola vznikla, nelze ovšem říci, jelikož toho nikde nebylo možno se dopátrati. (Dá se předpokládat, že některé děti nějakou školu navštěvovaly i před prvními zmínkami o škole v Horním Bousově. Období vlády Marie Terezie a Josefa II. představuje důležitou kapitolu ve vývoji českého školství. Uzavírá se epocha, kdy škola byla soukromou doménou církve, vrchnosti a měst, a prosazuje se nové pojetí, kde se školství stává součástí organizace a moci státu. Výrazným mezníkem je rok 1775, kdy vstoupil v platnost všeobecný školský řád, zavádějící povinnou školní docházku pro všechny děti ve věku 6 až 12 let. Školský zákon nelze přeceňovat, české školství nebylo totiž ani v předchozí době slabé a zaostalé, jak se mnohdy soudí. Už v 17. a v průběhu 18. století vznikalo dost škol ve městech i vsích a jejich počet stále rostl. Úroveň školy závisela na vzdělání a schopnosti učitelů a farářů, zájmu či nezájmu vrchnosti. V roce 1775 se počet všech škol v českých krajích pohyboval kolem 1500.) Rozličné okolnosti však nasvědčují tomu, že jako jinde, tak i zde byla počátkem toho škola pokoutní (Vysvětlení z časopisu Školník, časopis katolického učitelstva, 10. 7. 1862: „Kde škola bez vládního povolení se drží, nemajíc pravidelného základu a pojištění, nazývá se pravidelně nezřízená nebo pokoutní.“), a že mládež měla navštěvo5

130 let školy v Horním Bousově

vati školu v Bousově Dolením. Nejstarší paměti o škole zdejší počínají se asi od roku 1812. Tehdáž bývalo dítek něco přes 40. Do Hořeního Bousova také chodívaly dítky ze Přepeř, ale i tam později vznikla škola pokoutní, zvaná Nothschule. Z Vošťovic chodívaly dítky do školy v Sobotce. Zvláštní budovy školní zde nebývalo, učívalo se ve staveních, kde měli velikou světnici. Roku 1829 bylo na Kosti jednáno o tom, aby dítky z Hoř. Bousova chodily do školy v Bousově Dolením, kdež právě se měla stavěti nová, rozsáhlá budova školní. Občané zdejší se usnesli na tom, že darují pro školu obecní domek č. pop. 23, zvaný pastušina. Věc stala se skutkem a škola Horno-Bousovská má od té doby svou vlastní budovu. Touž dobou asi začala sem do školy také mládež z Vošťovic choditi. Z počátku nevyhlížela budova školní tak, v jaké podobě ji nalézáme nyní. Pozůstávala sice také z části kamenné a z části dřevěné. Část kamennou dala obec upraviti pro učebnu, a v části dřevěné bydlil několik let ještě slouha, maje při tom na starosti několik obecních kanců, což se arci s pedagogickým účelem budovy školní nikterak nesrovnávalo. Učitel bydlel společně se slouhou a jen s tím toliko rozdílem, že spával v učebně. V jaké asi vážnosti měli tehdáž učitele, toho se každý dovtípí. Po několika letech vystavěli pastušinu novou a ve školní budově upraven pro učitele byt, který sestával toliko z jedné světničky. Roku 1861 v neděli svatodušní povstal neznámým způsobem veliký požár, který zničil přes 20 čísel ani školy neušetřiv. Než škola do původního stavu opět přivedena byla, chodily dítky do školy v Přepeřích. Jelikož byt pro učitele nepostačoval a hrozil též rozpadnutím, vystavěla obec r. 1875 na témž místě byt nový, značně jej rozšířivše, jak to nalézáme v nynější jeho podobě. Z nedostatku místa, jakož i potřebného světla pro množství dítek byla obec nucena r.

1883 dáti pec ze školní místnosti odstraniti a okna náležitě zvětšiti.

Nikdo nebyl nucen dítky své do školy posílati; proto tehdáž bylo mnoho lidí takových, kteří neuměli ani čísti ani psáti. Postavení učitelů co do působení ve veřejném životě i co do příjmů nebylo příliš skvělé. Učitel učil za školné, tak zvaný sobotáles, který sám po 1, 2, 3, a 4 kr. týdně vybíral. Majetnější platili mu buď po 4 kr., aneb dávali mu za to v náhradu trochu obilí, chléb, máslo, vejce atd. Chudší zůstali mu dlužni a nedali mu konečně ničeho. Obec mu dala k užívání něco polí a platila mu 60 zlatých z obecních důchodů. Za to musel zaopatřovati palivo k vytápění školní světnice a zvoniti klekání. Za takových okolností nezbývalo učiteli jiného, než že byl nucen rozličným způsobem starati se o své živobytí, Učil v tak zvaných privátech, chodíval s hudebníky hráti po hospodách, byl obecním písařem a o sv. Třech králích psával lidem na dvéře C+M+B, při kteréžto příležitosti dostával též něco do nůše, kterou mu nosili obyčejně dva 6

BRK 2021

chlapci ze školy. Mohl-li učitel při tolikerém zaměstnání starati se o vychovávání a vzdělávání mládeže? Naučil trochu čísti, psáti a počítati; hlavní váhu kladl však na to, aby žáci uměli z paměti celý katechismus, a aby uměli odříkávati všeliké řeči uvítací při zkoušce veřejné, kterou ovšem dovedl dobře nalíčiti.

Nejprvnějším učitelem, pokud toho paměť lidská připouští, byl zde jakýsi Kavalírek a byl též baráčníkem v Obrubích. Z Obrub chodíval sem každodenně.

Působil zde asi 10 roků. Po něm přišel jakýsi učitel z hor, jehož jméno neznámo; byl zde asi dva roky. Po tomto následoval učitel Matěj Tomášů, který byl dříve, jak tehdáž se říkalo, pomocníkem učitelským v Dol. Bousově; působil zde asi 30 let. Po smrti Tomášově přišel sem z Dol. Bousova, kde byl taktéž pomocníkem učitelským, můj předchůdce Karel Augusta. Za tohoto nastal zcela jiný obrat ve školství vyjitím nových zákonů školních. Dohlídku ke školám převzal stát, právní poměry učitelstva zlepšeny a mládež nucena do 14 r. choditi do školy. Učitel požíval z počátku ročního služného 400 zl. Zemským zákonem ze dne 19. prosince 1875 povolen učitelům škol jednotřídních též funkční přídavek 50 zl., takže učitel zdejší požíval dohromady 450 zl. ročního služného. Za to museli učitelé odříci se všelikých vedlejších zaměstnání: odbývání privátů, užívání školních polí aj.

Doplněním informací ze školní kroniky je Přípis krajského úřadu v Mladé Boleslavi vrchnostenskému úřadu na Kosti ze dne 20. května 1825. Z kosteckého archivu ho vynesl Josef Baudyš a otiskl ve Věstníku hospodářského skladištního družstva v okrese soboteckém, ročníku XXXI., číslo 10, dne 1. října 1921. Školy na kosteckém panství r. 1825 Naši staří stále vzpomínají na ty dávné doby, kdy oni chodili do školy, kdy ji navštěvovali, jen když chtěli, nebo když tomu domácí a polní práce dovolovaly.

Obyčejně končívají spokojeně: „A také jsme se naučili číst a se podepsat.“ Počítati je naučil ovšem až život. Jak to v těch našich školách, pod kněžským dozorem se nacházejících, vypadalo, jak vrchnostenské úřady staraly se o výstavbu škol, jak podporovaly učitele a jejich postavení, o tom podává nám zprávu přípis krajského úřadu v Mladé Boleslavi vrchnostenskému úřadu na Kosti 20. května 1825.

Na panství kosteckém uvádějí se tehdy tyto školy, jež byly podřízeny vikariátu turnovskému. Byly to školy v Sobotce, v Libošovicích, Horním a Dolním Bousově a Markvarticích. Vrchnostenský úřad staral se o tyto školy přímo macešsky.

Aby nemusel prováděti novostavby škol, nebo na ně přispěti, zdržoval jednání stavební, nedodával dostatečného paliva, hlavně o nedělních odpoledních opa7

130 let školy v Horním Bousově

kovacích hodinách mládež v zimě mrzla a učitelé marně si stěžovali a dožadovali se nápravy. Učitelé bídně živořili, proto ovšem nebylo těch, kteří by si toto vznešené povolání zvolili svým životním posláním. Ve školách jmenovaných musely býti poměry strašné, když vikář jako školní dozorce, dal krajskému úřadu zdrcující zprávu o stavu některých škol, a když krajský úřad hrozí peněžitými pokutami, jestliže vrchnostenský úřad nesplní daných již úředních rozkazů v příčině provedení oprav a stavebního řízení ve školách. Škola v Hořením Bousově umístěna byla v obecním domku čili v pastoušce.

Zpráva uvádí, že školní místnost je úplně nevhodná, malá, nízká a tmavá. Úřady činily již loni nátlak na stavbu školy nové, ale jednání uvázlo, nejspíše vrchnostenský úřad sám věc zdržoval, aby nemusel přispěti na stavbu nové budovy.

Celé jednání jistě se již dlouho táhlo, když krajský úřad hrozí vrchnostenskému úřadu pokutou 10 zlatých, jestliže do 14 dnů se nevysloví, kdy provedeny budou nutné opravy v hornobousovské škole. Učitel v Horním Bousově živořil asi nejbídněji. Vrchnostenskému úřadu se přikazuje, aby uložil obci za povinnost dáti učiteli 19 měřic obilí (jedna měřice bylo 61,49 litru, 19 měřic tedy bylo 1168,31 litru obilí) a záhon pole užívati. Škola dolnobousovská byla sice v lepším stavu, v minulém roce provedeny v ní opravy, ale v přípise se uvádí, že zdi jsou příliš vlhké. Přikazuje se, aby znatel staveb provedl vnitřní isolaci zdí proti vlhku a aby opravu provedl dobře. Nejhrozněji vypadala škola libošovická. Ta líčena jest jako nejhorší z celého turnovského školního obvodu, takže prý hrozí spadnutím. Vrchnostenský úřad má učiniti opatření, aby odvráceno bylo nebezpečí života, aby se postaral o brzké provedení novostavby, ale zároveň aby učinil prozatímní opatření a o tom zprávu co nejdříve podal.

V nejlepším stavu byly školy markvartická a sobotecká, poněvadž se o nedostatcích stavebních ničeho neuvádí. Připomíná se výslovně, že markvartická škola jest sice v dobrém stavu, ale naprosto nestačí pro 195 dětí, které jí navštěvují. Zda-li tolik dětí se skutečně ve třídě tísnilo, nebo byla to návštěva toliko na papíře, neuvádí se. Jestliže skutečně tolik dětí každého dne do školy přišlo, musel býti tamější učitel pedagogický a didaktický virtuos. Bylo zajisté potřebí zříditi druhou třídu. Vrchnostenskému úřadu se nařizovalo, aby se podle možnosti postaral o rozšíření školy.

Nedělním opakovacím hodinám asi nejvíce péče věnoval učitel markvartický a sobotecký. V Sobotce byl to asi pomocník, neboť zde byla nejméně škola dvojtřídní. Oběma však nedostávalo se pro tyto hodiny otopu a proto si na 8

BRK 2021

tento nedostatek stěžují. V přípise se udává, že, ježto dle § 42. politického školního zřízení výslovně se opakující hodiny přikazují a ježto guberniální předloha ze dne 14. prosince 1821 č. 46.662 v 10. odstavci ustanovuje, že pro opakovací hodiny vedle obyčejného poukazu jest nutno, aby vrchnostenské úřady dodaly školám dle velikosti školní místnosti půldruhého sáhu (Délkový sáh byl asi 1,9 metru; sáh dřeva byl tedy 1,9 x 1,9 a délka polen byla 2 nebo 2,5 nebo 3 stopy – stopa byla asi 30 cm. Největší objem u nejdelších polen tedy byl asi 3,4 kubíky.) měkkého dříví ku vytápění místnosti, v níž se v neděli odpoledne vyučuje, vrchnostenský úřad jest povinen potřebné dříví dodati.

PROVEDENÉ ZÁPISY Vraťme se zpět ke školní kronice, kde první kronikář Antonín Bouček pokračuje v líčení historie hornobousovské školy rokem 1884, kdy do ní nastoupil.

Nová doba: Antonín Bouček se narodil 21. září 1853 v Lysé nad Labem. Po čtyřleté farní škole navštěvoval nižší reálnou školu v Brandýse nad Labem a vyšší reálku v Praze. Poté absolvoval tříletý učitelský ústav v Jičíně a v roce 1873 obdržel vysvědčení dospělosti. Vyučoval v Nemyčevsi, Kačákově Lhotě, Libáni. V roce 1878 se podrobil v Praze zkoušce pro nabytí učitelské způsobilosti. Marně žádal o místo učitelské, jsa nejstarším libáňským podučitelem. Až 7. února 1884 byl ustaven provizorním učitelem v Horním Bousově s ročním služným 450 zlatých. Ve škole bylo 84 žáků, kteří se vyučovali ve třech odděleních po 28 hodinách týdně. Náboženství vyučoval dolnobousovský farář Josef Benda. Vypsán byl konkurs na učitelské místo, do něhož se sešlo šest žádostí.

Místní školní rada z nich vybrala tři v pořadí: 1. Antonín Bouček, zatímní učitel v Hoř. Bousově, 2. V. Vágner, podučitel v Chyjicích, 3. Ign. Tynkl, správce školy v Lánech. Dne 4. června 1884 odbývala se veřejná zkouška z náboženství za přítomnosti Františka Černohanze, vikáře v Kněžmostí, Josefa Bendy, faráře v Dol. Bousově a místní školní rady.

31. března 1884 zavítal do školy c. k. Okresní školní inspektor Fr. Rosický, který shledal, že pro tak velký počet žáků školní místnost nepostačuje a budova se vůbec za školu nehodí. V tom čase se jednalo i v Přepeřích o rozšíření školní místnosti, učinila proto c. k. Okresní školní rada v Jičíně návrh, zda-li by se školní obec Hoř. Bousov spojiti nechtěla se školní obcí Přepeřskou a vystavěti společnou školu. Místní školní rada v Hoř. Bousově přijala návrh ten, a oznámila, že se chce spojiti jen pod tou podmínkou, bude-li obec Přepeřská sama ochotna spolčiti se a vystavěti společnou školu v Hoř. Bousově jakožto uprostřed všech obcí přiškolených. Obec Přepeřská však k návrhu tomu nepřistou9

130 let školy v Horním Bousově

pila. 5. října 1884 proto c. k. Okresní školní rada v Jičíně uložila místní školní radě, aby bez odkladu přípravy ku stavbě nové budovy školní konala a do 14 dnů o schválení místa stavebního zažádala vzhledem k žalostnému stavu školní budovy. Protože však do místní školní rady se třináct let nevolilo, konaly se v listopadu volby. Zvoleni byli Václav Antoň, rolník v Hoř. Bousově a Fr. Mrákota, mlynář ve Vošťovicích, náhradníky Jan Nejedlý, rolník ve Vošťovicích a Josef Halbich, kovář v Hoř. Bousově. Ze zákona byli členy starosta obce co předseda, důstojný pan farář, řídící učitel a vlastník velkostatku. Za místního dohližitele školního byl navržen pan Antoň. V prosinci 1884 povolila veleslavná c. k. Zemská školní rada, aby při dosavadní jednotřídní škole v Hoř. Bousově byla zřízena třída druhá, neboť počet žáků to vyžadoval. Místní školní rada měla do osmi dnů vykázati místnost, v níž by se od 1. ledna 1886 vyučovalo. Ta však odpověděla, že nemá žádného příhodného místa pro novou budovu školní, kromě na pozemcích, které náležejí k velkostatku Kost, s nímž by se dříve o postoupení pozemku vyjednávati muselo. C. k. Okresní školní rada nedbala na vyhýbavou odpověď a nařídila, že dne 28. ledna 1885 konati se bude úřední komise o 10 hodině dopolední, aby nynější nedostatky budovy školní zjistila a přiměřené návrhy ku provedení nové budovy školní zjistila a přiměřené návrhy ku provedení nové budovy školní učinila. Nařídila i účast členů místní školní rady, členů zastupitelstev všech do Hořeního Bousova přiškolených obcí a vykopání metr hluboké jámy na místě pro příští budovu školní vyhlédnutém. Komise se v termínu uskutečnila, po skončení šetření protokol sepsala a při té příležitosti bylo nařízeno místní školní radě, by vyzvala obec Přepeřskou, zda-li by se s obcí Hornobousovskou spojila a výsledek c. k. Okresní školní radě oznámila.

Hned následující den vyzvala hornobousovská školní rada školní radu v Přepeřích, zda-li by ochotna byla spojiti se a vystavěti společnou školu v Horním Bousově. Na vybídnutí toto odpověděla místní školní rada v Přepeřích, že k návrhu tomuto nikdy přistoupiti nemůže. To však nevadilo okresní školní radě, která nařídila, že nová budova školní vystavěna má býti na parcele číslo 24 a místní školní rada neprodleně má dáti zhotovit plány a rozpočty a ve lhůtě do čtyř týdnů ku schválení předložiti. Zajímavý je popis školní budovy uvedený v protokolu ze šetření komise: Budova jest stavení přízemní, taškami krytá a těsně mezi stavení sousední vražená. Do předu nalézá se síň 6,1 m dlouhá, 4,65 m široká a 2,43 m vysoká, osvětlena jest čtyřmi okny, z nichž každé jest 1,3 m vysoké a 0,8 m široké. V zadní části budovy školní jest byt správce školy, sestávající ze dvou místností. Prvá jest 4,5 m dlouhá, 3,3 m široká a 2,43 m vysoká.

Místnost druhá má délku 4,5 m, šířku 2,3 m a výšku 2,43 m. Poněvadž do školy 10

BRK 2021

Horno-Bousovské letošním rokem 91 dítek choditi jest povinno, jeví se učebna školy této i co do prostory zvláště však z ohledů zdravotních naprosto nedostatečnou pro tak velký počet žactva.

Pro novou budovu školní byla vybrána místa dvě. Na parcele 67 a 68, ovšem jen v případě, že by obec Přepeře jevila ochotu s obcí školní Hoř. Bousovem splynouti v obec jedinou. Místo druhé na parcele 24 pro ten případ, že by školní obec Horno-Bousovská sama pro sebe školu stavěla. Obě tato místa byla uznána za zcela způsobilá ku stavbě budovy školní a ponecháno na místní školní radě v Hořením Bousově, jaká škola se bude stavět. Pro Horní Bousov dvojtřídní, při přečlenění Přepeř trojtřídní. Ku stavbě budovy školní ať dvoj nebo trojtřídní jest potřebí asi 600 sáhů, aby také tělocvična a zahrada školní mohla býti zřízena. Škola dvojtřídní obsahovala by tyto místnosti: 1. Dvě síně učební. 2. Byt pro řídícího učitele sestávající ze dvou pokojů, kuchyně, spižírny a sklepu, pokud možno také pokoj pro podučitele. 3. Pokojík pro pomůcky, učebnice a knihovnu. Síně učebné musí býti nejméně 70 metrů čtverečných veliké. Budova školy musí býti nejméně 4 metry od silnice vzdálena a zahrádkou oddělena a při ní řádná studnice zařízena. Záchody zařízeny buďte na dvoře v odděleném přístavku. Protože stavba se v roce 1885 provésti nedala, najala školní obec pro druhou nově povolenou třídu místnost v domovním čísle 2 za roční nájemné 70 zlatých. Místnost byla 5,7 m dlouhá, 5 m široká a 2,53 m vysoká, osvětlená čtyřmi okny. To vše c. k. Okresní školní rada schválila a nařídila, by z jara 1886 se stavbou se započalo.

To se ovšem nestalo. Od 1. března 1889 byla pro I. třídu najata jiná místnost v č. 31 za roční nájemné 60 zlatých.

Slavnostní otevření Stavba nové školy se rozběhla a dne 25. října 1891 byla slavnostním způsobem posvěcena nová školní budova. Již z rána vlály z některých budov prapory, škola sama byla co nejvkusněji bohatě ověnčena. K slavnosti dostavili se velebné duchovenstvo z Dol. Bousova, Josef Novák, c. k. Okresní školní inspektor, okolo 20 pánů učitelů z okolí, mnoho vzácných hostů a obecného lidu kolem 600. Ke 3. hodině vyšel průvod ze staré školy se školní mládeží a místním učitelstvem v čele. Před novou školní budovou rozestavila se mládež v špalír.

Nejprve uvítal předseda místní školní rady celé slavné shromáždění. Když odevzdal správci školy klíče od nové školní budovy, předstoupila první z družiček Anna Rejmanová z Vošťovic a přednesla proslov: „Jaký svátek dnes se u nás 11

130 let školy v Horním Bousově

slaví? Proč se sešly hojné lidstva davy? Proč dnes tichá jindy naše víska vítá účastníky z dálky, blízka? Ó, to svátek jakých v žití málo, nebo nadšení zde zbudovalo stánek, kde se mládeži má tak vésti, aby došla vezdejšího štěstí. Ona obec nejvíc sama sebe slaví, která školy pro své dítky staví, ona vínek na své skráni splétá, který kvésti bude po vše léta. Dobrá škola – velké dobrodiní, ona teprv z lidí obraz boží činí, ona učí skutky boží znáti, vlasť svou ctíti, národ milovati. Učí císaře též v lásce míti, učí, jak se máme ctnostmi skvíti, a jak v práci blahé setrvání, nese všemu lidu požehnání. Díky Vám, kdož jste se přičinili, byste pro své dítky postavili, stánek tento. Nechť výmluvně svědčí o té Vaší o své dítky péči. Díky Vám též, vy hosté přemilí, již jste k slavnosti se dostavili, nechať v paměti Vám nevyhasne vysvěcení školy naší krásné“.

Na to předstoupila druhá z družiček Božena Halbichová z Horního Bousova a přednesla následující: „Dnes ples a jásot obec naši plní, cit vděčnosti se srdcem naším vlní, dnes nejkrasší skvost láska skýtá nám: dnes dávná touha bude vyplněna, dnes nová škola bude zasvěcená, dnes otevřen nám bude nový vědy chrám. Ó plesejme! Dnes bohatství nám dáno, dnes rozsvitne se nových činů ráno, dnes uvolní se cesta ku štěstí! Hle trůn ten krásný školou naší bude, kam hlédneš jen, tam péče září všude, jež šťastný lid z nás jistě vypěstí. Co cihel v něm, ty všecky kladla láska, a proto láska bude mocná páska, jež k dobrému povede vždy nás: zde símě naší lepší budoucnosti, zde příklad vzácný zdárných vědomostí, zde mravnosti k nám zníti bude hlas. Nám škola bude před zlem útočištěm, a k dobru jistým, pevným východištěm, z nějž cestu jisté najdem k spasení, v ní věrně pěstit budem lásku k dobru, pak v bouři světa stanem rovni obru – co zmůže proti nám zlé snažení? Zde sémě dobré v zlaté klasy vzklíčí, a anděl sám nám v srdci prapor vztyčí, jenž povede nás jistě k vítězství; ó plesejte již s námi otci, matky, nám péče vaše dává nejryzejší statky, v nichž láska vaše se jak slunce skví. Nuž, neváhejte déle, předůstojný pane, a splňte prosbu, ať se skutkem stane, děj svatý nechť nám školu posvětí, by na všem našem dobrém počínání vždy bylo vidět boží požehnání dnes, po všechna i další století.“ Poté promluvil Josef Benda, farář z Dolního Bousova za asistence Jana Pažouta, dolnobousovského kaplana, školu vysvětil. Následoval proslov okresního školního inspektora a řeč řídícího učitele, jež poděkoval obci za novou školní budovu, a slíbil, že za pomoci rodičů bude škola vychovávati mládež nejen vzdělanou, ale svěží, zdravou a dalšího života schopnou.

Pro novou školu bylo původně od velkostatku zakoupeno 42,37 aru pozemku, 12

BRK 2021

z toho bylo opět odprodáno Gust. Šaškovi 22,63 aru, takže pro školu se zahradou a dvorem zbylo 19,74 aru v ceně 549 zlatých. Dne 16. dubna 1891 ve vší tichosti položen byl základní kámen k nové školní budově. Stavba šla mizerně ku předu, někdy nedostávalo se materiálu (třeba 6 neděl), jindy zase dělníků (třeba pouze 1 zedník byl zaměstnán), tak se podobalo, že toho roku škola se ani nedostaví. Dne 6. října 1891 byla nová budova kolaudována a brzy potom vyplacena subvence 900 zlatých, která byla již v r. 1890 povolena. Po slavnostním vysvěcení se druhý den, 26.10.1891, v nové školní budově začalo vyučovat.

Na jaře 1892 dokončeny a upraveny byly ještě některé věci, jako ploty, tělocvična, záclony do oken, kanálek od studně, srovnání dvorku. Veškerý náklad na zařízení nové budovy školní činil 10.000 zlatých, jenž uhražen byl prvou subvencí 900 zlatých, za prodanou starou školu utržilo se 800 zlatých, druhou subvencí 300 zlatých. Něco utržilo se za hlínu a za vyvrácené stromy na staveništi. Zbytek 8.000 zlatých uhradil se 268,66% ní přirážkou ze 2.977 zlatých 72 krejcarů přímých daní, z čehož připadlo na Hoření Bousov přímou daní 2.388 zlatých 50 krejcarů, přirážek 6417 zlatých. Na Vošťovice s přímou daní 548 zlatých 5 krejcarů přirážek 1472 zlatých 40 krejcarů a na Šlejfernu s přímou daní 41 zlatých 17 krejcarů přirážek 110 zlatých 60 krejcarů. Bousov vypůjčil si z Pražské spořitelny 5.000 zlatých na mnoho let k umořování, zbytek 1417 zlatých zaplatil se 50% přirážkou najednou.

Obec davši ohraditi místo určené pro školní zahradu více se o zařízení její nepostarala, takže řídící učitel byl nucen na svůj náklad zahradu sám do pořádku dáti, ač obec byla povinna dáti vykonati alespoň hrubší práce jako zrytí a urovnání plochy, neboť zahrada byla dříve pozemek nevzdělávaný a hrbolatý. Některé stromy podařilo se mu po mnohém úsilí přece zachovati, jinak by byly vykopány a v dražbě prodány. Několik stromků zaopatřil sám za své peníze.

Následkem toho rozhodl pan c. k. Okresní školní inspektor, že užitek ze zahrady náleží za to řídícímu učiteli.

V letech dalších prováděny byly menší či větší opravy. O prázdninách 1895 byla obec nucena dáti následkem vzniklé houby vytrhati shnilou podlahu v zadním pokoji a část podlahy v předním pokoji a skoro polovici podlahy v I. třídě. Ačkoli byla veškerá stará škvára odstraněna a hlína ještě na rýč vzata o odvežena, základní zdě kolem dokola očištěny a cementem vymazány, přece předpovídá se, že za nějaký rok vyskytne se houba opět, poněvadž se navážel písek i škvára mokré a podlažní prkna nebyla náležitě proschlá. Jelikož také malíři opravovali malbu ve třídách i v pokojích, stála letošní oprava školy asi 200 zlatých. mmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmmm 13

130 let školy v Horním Bousově

14

BRK 2021

1901: Během školního roku provedla místní školní rada následující opravy ve školní budově: pořídila do kuchyně nová kamna, dala do I. třídy a do kabinetu zhotoviti novou podlahu.

1903: Během školního roku provedla místní školní rada tyto opravy: nové záclony do obou tříd, do kabinetu a do bytu druhého učitele, tělocvičné nářadí, které umístěno je v I. třídě, do kuchyně nový měděnec a rošt a opraven byl hromosvod.

1904: Místní školní rada zakoupila v říjnu od firmy V. Novák v Sobotce do obou tříd nová kamna v ceně 160 K. 1906: Místní školní rada dala přeložiti dlažbu v I. poschodí, spraviti zámky a dolní šoupáky skoro u všech dveří a vrat, vycementovat vyšlapané prahy předních i zadních dveří domovních, horní prasklou kamennou část dveřejí hlavního vchodu zajistiti železnými pruty, natříti žlaby okapové, nový žlab (khel) na přední část střechy a položiti na tu část novou břidlici (stropy byly promočeny). Dále upevniti jednu tabuli v I. třídě, nahraditi železné, rzí rozežrané hruškovité těleso kamen v I. třídě novým. Opatřila tři smaltovaná hygienická plivátka. V listopadu při mlhavém a deštivém počasí vypověděl službu komín.

Kouř valil se kamny zpět a naplnil všechny prostory školní budovy. Ve schůzi místní školní rady brzy poté konané bylo usneseno nastaviti komín plechovými rourami a osvědčí-li se toto řešení, nahradit je trvanlivějšími. Osvědčilo se.

1907: Místní školní rada dala opraviti malbu stěn na chodbách, ve třídách i na záchodech, natříti tabule, upraviti cestu před školou.

1909: Teprve nařízení okresní školní rady přinutilo místní školní radu vykonat opravy (nová kamna do obou tříd, lišty na podlahu ve II. třídě, vyčištění studny, nahražení shnilé záchodové krytiny, ventilační zařízení do oken, v bytě učitele odklizení chlebové pece. Došlo i na natření vnějších i vnitřních oken v celé budově, opravu všech dveří (byly zborceny).

1911: Okresní školní rada nařídila vybavit obě třídy řádnými regulačními kamny.

1912: MŠR dala opraviti v poslední nedělní odpůldne před počátkem školního roku propadlou dlažbu odpočívadla v prvním poschodí a to ještě pod pohrůžkou řídícího učitele, že oznámí telegraficky okresní školní rada, že pro tuto nebezpečnou závadu vyučovati se nezačne. Dále dala natříti jednu tabuli po jedné straně, svázati a opraviti několik knih žákovské knihovny, opraviti střechu na školní budově (43,60 K) a spraviti a uvnitř nabarviti děravé okapové 15

130 let školy v Horním Bousově

16

BRK 2021

žlaby (50,25 K). Ostatních oprav a potřeb, kterých se řídící učitel dožadoval, neučinila a neopatřila. Také na zlepšení budovy školní školního nářadí po stránce zdravotní a na zlepšení docházky školní ničeho nepodnikla. Tak starost a snaha jeho o lepší vypravení školy odrážela se bezvýsledně o netečnost a bezměrnou šetrnost místní školní rady. Vymlouvají se všelijak, nejčastějí, že není peněz. Vždyť nevyplácejí ani včas řídícímu učiteli skromný paušál na vytápění a čištění školních místností, nechávajíce ho bezcitně za nynějších drahotních poměrů i přes rok čekati, přivádějíce ho tak do zoufalé peněžní tísně a odbývajíce ho pokořujícími výmluvami a odkazováním, když svého se dožaduje. 12. května 1913 c. k. Okresní školní rada opět nařídila MŠR, aby konečně pořídila do obou školních tříd řádná regulační kamna, jak bylo nařízeno již 2. září 1909, a aby do obou tříd byly postupně pořízeny nové lavice. Zároveň byla MŠR upozorněna, že paušál za čištění a vytápění školy jest nutno správci školy včas vypláceti.

1913: MŠR se usnesla koupiti dvoje kamna Helion číslo 6 po 130 K (celkem 260 K). Dala vyčistit odpadní kanál od studny (4,40 K práce + 4 K štuky), přezkoušeti hromosvod (8 K) a pořídila černý prapor (9,50 K). Ostatních oprav, dožadovaných řídícím učitelem, nevykonala. Také skromný paušál za vytápění a čištění školních místností zůstala mu dlužna.

1915: MŠR dala postaviti v bytě řídícího učitele nová kuchyňská kamna.

K tomu účelu zřekl se řídící učitel odměny za vykonávání úředních prací za místní školní radu za 8 roků (160 K).

1916: MŠR dala opraviti vrátka u silnice a vrata u dvora (tesaři 18,82 K a za latě 16,60 K) a dala zasklíti obraz Otče náš (2,80 K) a manifesty (8,80 K). Koupila obraz Válka (6,72 K).

1921: MŠR dala opraviti plot u dvora a horní zahrady a zabrala bez vědomí, svolení a schválení okresní školní rady větší část dřevníku, odepřela vyplacení příspěvku na udržování školní zahrady na šk. rok 1919/1920 a 1920/1921, povoleného (á 50 K) a nepovolila ho na šk. rok 1921/1922 a nezaplatila správci školy za kancelářské potřeby za roky 1920/1921 a 1921/1922. Jiných nutných oprav nevykonala a také na zlepšení školního nářadí po stránce zdravotní ničeho nepodnikla.

V měsíci březnu 1921 byla okresnímu školnímu výboru v Jičíně podána stížnost podepsaná asi 15 občany zdejší školní obce proti mně (řídícímu učitele Janu Vogelovi) vrcholící v přání, abych byl dán do pense pro neschopnost moji ve službě, aby moje místo dostal „mladší učitel“ (Bohuslav Luštický) jemuž na 17

130 let školy v Horním Bousově

tom nejvíc záleželo. O podařenosti a naléhavosti její svědčí fakt, že se mi později mnozí z podepsaných omlouvali, že nevěděli, co podepisovali. Vlivem vyvinuvších se trapných poměrů byl jsem nucen vzdáti se 20. 6. 1921 obstarávání čištění školních místností. Zaplacení za tento výkon musel jsem se domáhati advokátem, při čemž zvýšení odměny za tento výkon smluvené s bývalým předsedou MŠR panem Fr. Kolátorem jest mi upíráno. Dne 14. listopadu 1921 přišli do školy členové MŠR František Jírovec, Alois Koutek a Josef Rakouš, aby zabrali část dřevníku, jehož používal i můj pan předchůdce pro školní topivo.

Ve své správě podané o tom Okresnímu školnímu výboru v Jičíně ohradil jsem se proti tomuto zabrání provedenému bez jeho vědomí a svolení.

Následovala výměna dopisů mezi Okresním školním výborem a Místní školní radou Horní Bousov. OŠV připomínal MŠR, jaké povinnosti pro ní vyplývají ze zákona ze dne 14. května 1869 a které vůči škole nevykonává. Vše skončilo odchodem učitele Bohuslava Luštického na vlastní žádost na obecnou školu do Sobotky s nástupem 1. září 1922. Jeho zástupkyní se stala Růžena Hořejší, učitelka v Sobotce. A všichni členové MŠR v září 1922 rezignovali. Trvalo celý rok, než byli zvoleni noví členové, kteří složili slibu do rukou ministerského rady Dr. Boh. Pecky dne 7. října 1923 v Sobotce. A změny pokračovaly. Jan Vogel odešel k 1. září 1923 na obecnou školu ve Vršovicích, na uprázdněné místo byl zatímně jmenován Alfonz Havelka, řídící učitel z Dobšína, který se ale po třech dnech místa vzdal.

A tak byl pověřen správou školy Bohuslav Luštický, jenž nastoupil 4. září 1923.

1923: MŠR zakoupila mapu Evropy v ceně 90 Kč a státní vlajku za 165 Kč.

1924: MŠR zakoupila pro školu obraz rodiny pana prezidenta v ceně 40,50 Kč, obrazy Jan Hus před koncilem v Kostnici a Slavný vjezd Žižkův do Prahy v ceně 55 Kč.

1927: V obci byla provedena elektrisace. Též MŠR se rozhodla zavésti elektrické osvětlení ve školní budově. Nejvíce se o to přičinil předseda Josef Helikar.

Avšak pro veliký nedostatek peněz (berní úřad nezasílá přirážek, protože někteří občané neplatí daně) bylo dáno pouze 6 světel. Instalaci provedla firma Čeněk Pekař v Sobotce.

1928: Při parcelaci velkostatku Kosti přičiněním obecního starosty Josefa Jirovce a bývalého předsedy MŠR Josefa Helikara dostala škola 1,3 aru pozemku – bývalé panské cesty. Ta byla připojena k bývalému vjezdu do školního dvora.

Spojením jich získala škola 2,3 aru pěkného pozemku. Jeho úpravou získal i vzhled školy. Zde bude zřízena zelinářská část, pokusné pole a botanické oddělení. Tento příděl dostala škola zdarma. Avšak úprava jeho vyžádala si náklad 18

BRK 2021

celkem 3.037,30 Kč.

1929: Letošního roku byl postaven pomník padlým zdejším rodákům ve školní zahradě. Slavnost jeho odhalení se konala v neděli 6. července 1930. Po jejím skončení předal starosta pomník do opatrování správci školy. Zrušeno bylo dosavadní hnojiště, místo něho byla zřízena zděná jáma pro smetí. Podlahy v obou třídách byly natřeny olejem, třídy byly znovu vymalovány.

1934: MŠR zakoupila do obou tříd tabule, stoly a židle. Do II. třídy byla zakoupena listová tabule od firmy Martínek a syn v Horkách nad Jizerou za částku 1938 Kč. Stoly, židle a tabule pro I. třídu byly objednány od firmy J. Novotný v Libošovicích za částku 2249 Kč.

1935: MŠR dala na budovu školní novou krytinu, protože stará břidlicová byla již zvětralá a nedržela. Pokrývačskou práci provedla firma Jan Fuksa z Ml. Boleslavi krytinou Eternitas za částku 6285,20 Kč. Před školní budovou byl zřízen ochranný řetěz.

1940: Zakoupen byl školní kinoprojektor OP s transformátorem v ceně 4560 K a perličková promítací stěna v ceně 650 K. 1941: Pořízena byla železná pumpa za 1189,20 K. 1950: Byt ředitele byl isolován proti vlhkosti. Zároveň byly instalovány elektrické zásuvky a vedení pro sporák. Zednické práce provedl Holeček, dále pracovali J. Macoun (39 hodin), Čermák (10), Rudolf (5), Zelený (9), Javůrek (10), Jírovec (11), Čejka (3), Roudný (40). Dvůr byl snížen o 80 cm. Javůrek odvezl svým potahem 150 vozů hlíny, odpracoval 64 hodin. Na odklízení hlíny se zúčastnili Semecký, Halbich, Kratochvíl, Slavík, Heligar, Zumr st. i ml., Václavík, Richter, Pažout, Lajbner, Buriánek, Šimůnek st., R. Halbich, Šanoba st., Noha, Hladký, Král J., Karban, Knížek ml., Šanoba ml., Brojír ml., Pozdník ml., Kaska, Svoboda, Prokůpek, Jar. Kyzivát, Saska.

Voda z okapů, dvora, od pumpy a umyvadla byla potřeba odvésti. Kamenný kanál byl úplně zanesen, tím i způsoboval vlhkost bytu. Nenašel se nikdo, kdo by pomohl na jeho odklizení kamenů metrák i více těžkých. Ředitel Roudný sám odklidil kameny, vybral hlínu do hloubky až 3 metry v délce 30 metrů.

Kanál byl spojen se silničním kanálem. Cementové trubky 15 cm položil J. Šimůnek za pomoci Roudného. O prázdninách byly vyzděny čistící jámy na dvoře J. Šimůnkem a řed. Roudným.

Ve škole bylo rozšířeno elektrické vedení o 10 světel (2 místnosti, chodba, 2 půdy, sklep), 6 zásuvek a motorové vedení. Práce provedl obětavý Prokůpek 19

130 let školy v Horním Bousově

20

Velká oprava školy v roce 1971.

BRK 2021

po večerech a nedělích. Vysekání pro el. trubky v délce 150 metrů, zazdění a uhlazení provedl sám ředitel Roudný. Místní spolky, MNV i občané nečinně k tomu přihlíželi. Třídy, kabinet, šatna a chodby byly vymalovány malířem Pokorným z Dolního Bousova.

1952: V listopadu byla postavena železná vrata od Ladislava Janatky, kováře v Ošťovicích. Vnější okna byla natřena nákladem 8000 Kčs.

1961: Školní budova potřebovala by nutné opravy. Omítka opadává čím dál víc, střecha na zadní straně potřebovala by menší opravy. Na rok 1963 byla plánována generální oprava, ale jen „plánována“.

1964: Ve třídách byly instalovány zářivky, byl zaveden el. proud a osvětlení na záchody, budován přístavek mezi školou a záchody (zatím beze střechy), postaven nový plot kolem zeleninové zahrady, vysázeno 8 ovocných stromů, koupeno 30 školních stolků, hasicí přístrojem vysavač, medior, magnetická tabule, gramo. V bytě ředitele školy pořízeny čtvery dveře, natřena okna, položena nová podlaha, zařízena koupelna s odpadem. To vše byla práce nového ředitele Václava Šolce.

1965: Byla vymalována celá škola, položeny parkety v bytě ředitele, provedena podezdívka a plot kolem školní zahrady, dokončena stavba přístavku.

1971: V průběhu prázdnin bylo vyměněno 22 oken, čtvery dveře, provedeny obklady umyvadel, vyspravena venkovní omítka a nastříkána celá budova, vymalováno uvnitř školy, zavedena teplá vody do bytu, oplechovány okenní římsy, natřeny žlaby. Celková hodnota prací je 72.644,05 Kčs. ONV poskytl 30.000 Kčs, ostatní bylo z rozpočtu MNV. 1972: Byla provedena jedna z největších akcí ve škole. Byly strženy staré, prohnilé záchody a vybudované nové, splachovací, umývárny, septik a uhelna.

ONV poskytl 110.000 Kčs, zbytek MNV Horní Bousov. Ředitel školy V. Šolc musel na stavbu zajistit veškerý materiál (cihly, cement, vápno, písek, okna, dveře, zárubně, panely, překlady …), sehnat brigádníky z řad rodičů a ostatních občanů, zajistit řemeslníky (zedníci se před ním i schovávali, instalatér se nechával zapírat, obkladač se vymlouval na přísnou ženu), zajistit veškerou dopravu a v neposlední řadě jít vzorem ostatním a účastnit se všech brigád. Po dobu stavby byl kopáčem, přidavačem, betonářem, asfaltérem, taxikářem, malířem, závozníkem i uklízečkou.

V průběhu roku byly odpracovány tyto brigádnické hodiny: Řemeslníci: O. Svoboda 162, J. Fryč 128, Fr. Mařan 69, B. Kaska 60, Fr. Tvaroh 47, J. Macoun 21

130 let školy v Horním Bousově

Rok 1971 – nahoře před opravou, dole po opravě.

22

BRK 2021

42, J. Král 41, O. Svoboda st. 40, J. Král st. 26, J. Halbych 10. Traktoristé: J. Král 34, J. Dajč 16, J. Třasák 14, J. Prskavec 13, L. Semecký 11, A. Urban 11, J. Klíma 7, M. Drázský 5, J. Ort 5, M. Boček 4, K. Brixí a V. Ondřej 3. Ostatní: V. Šolc 526, Vl. Vaněček 100, J. Šimůnek 59, M. Král 54, J. Šolcová 35, St. Ajchler 29, L. Richtr 28, B. Cerman 26, J. Kozák 22, J. Drázský 15, M. Picek 14, J. Javůrek 12, J. Drázský 11, Fr. Prokůpek 10, J. Jaroš 8, K. Šrytr a J. Dajč 8, J. Helikar a M. Šanoba 6, Fr. Slavík, M. Čejka, A. Urban a J. Andrlík 5, J. Soustružník, J. Kindl a R. Lenc 4 hodiny.

1974: Byla zmodernizována elektroinstalace. Natřeno bylo 15 dveří a zárubní, vrata do uhelny a 13 oken. Tím byla dokončena stavba sociálního zařízení.

Sloužilo ovšem pouze ve školním roce 1975/1976, který byl posledním v historii hornobousovské školy, kdy se v ní vyučovalo. Pro malý počet žáků (16 dětí v pěti ročnících) byla škola 30. června 1976 uzavřena.

23

130 let školy v Horním Bousově

UČITELÉ 10 let – Kavalírek, baráčník z Obrub (1812–1821) 2 roky – bezejmenný učitel z hor (1821–1823) 30 let – Matěj Tomášů, předtím učitelský pomocník v DB (1823–1853) 31 let – Karel Augusta, předtím učitelský pomocník v DB (1853–1984) 1. 3. 1884 – prozatímní učitel Antonín Bouček (nar. 21. 9. 1853 Lysá nad Labem). Podučitel na školách Nemyčeves, Kačákova Lhota, Libáň. 84 žáků.

1. 1. 1885 – nastoupila Marie Bayerová, učitelka ženských ručních prací 1. 3. 1886 – zastupující podučitel Josef Taneček (zast. podučitel ve Veselé a Mn. Hradišti) 18. 5. 1886 – Antonín Bouček jmenován definitivním řídícím učitelem při dvoutřídní škole HB 6. 9. 1886 – Josef Taneček jmenován definitivním podučitelem 11. 8. 1888 – Antonín Bouček se oženil s Marií Bayerovou 1. 9. 1898 – Josef Taneček jmenován správcem školy v Lavici, nastoupil dočasný učitel František Doskočil, dosud doč. uč. v Markvarticích (nar. 12. 11. 1872 v Nemyčevsi, kde děd i otec jeho působili co řídící učitelé). 25. 5. 1899 byl jmenován definitivním učitelem.

26. 9. 1901 – nastoupil výpomocný podučitel Jaroslav Kopecký (ze školy Dětenice) za nemocného Františka Doskočila.

1. 9. 1902 – do služby se vrátil František Doskočil, Jaroslav Kopecký se stal def. podučitelem v Osenicích 5. 6. 1904 dostala výpověď Marie Boučková, učitelka ručních prací ženských.

Podala rekurs, v němž uvedla, že učí na zdejší škole 20 let ku spokojenosti rodičů dívek.

13. 3. 1905 – onemocněl řídící učitel Antonín Bouček, v obou třídách nařízeno polodenní vyučování, správa školy svěřena Fr. Doskočilovi.

15. 4. 1905 – nastoupil výpomocný učitel Oldřich Culík (nar. 22. 8. 1881 v Nové Pace).

14. 12. 1905 – po dlouhé nemoci (zánět míchy) zemřel řídící učitel Antonín Bouček ve věku 52 let. Na škole v Horním Bousově působil téměř 22 let.

1. 1. 1906 – zatímním řídícím učitelem jmenován František Doskočil, zatímním učitelem Oldřich Culík. Do konkursu na místo řídícího učitele se přihlásilo osm žadatelů (Jos. Bernard – správce školy Dobšín, Jan Vogl – učitel v D. Bousově, 24

BRK 2021

Ignác Čermák – říd. uč. v Třtěnici, Jos. Taneček – správce školy v Lavicích, Jan Endrys – učitel v Žereticích, Jan Macoun – učitel v Libošovicích, František Kavan – správce školy v Rovni, Jan Fejfar – správce školy ve Lhotě Zelenecké.

Místní školní rada stanovila pořadí Taneček – Vogl – Macoun. C. K. Okresní školní rada jmenovala řídícím učitelem Jana Vogla.

14. 7. 1906 – svého místa se vzdala učitelka ženských ručních prací Marie Boučková, vdova po řídícím učiteli. Na její místo byla dosazena Emilie Ottomanská, učitelka ženských ručních prací v Dolním Bousově, která nastoupila 15. 9.

31. 7. 1906 – odešel František Doskočil (byl jmenován definitivním učitelem v D. Bousově). Odešel zatímní učitel Oldřich Culík (byl jmenován zatímním učitelem v Samšině).

1. 8. 1906 – nastoupil nový řídící učitel Jan Vogl (narodil se 17. 7. 1850 v Horním Jelení, působil na školách v D. Bousově, Řitonicích a opět D. Bousově).

1. 8. 1906 – nastoupil nový zatímní učitel Viktor Šťovíček (nar. 4. 1. 1883 v Dřevěnicích, působil na školách Ústřední matice školské, pak učil v Jičíně na Novém Městě).

28. 2. 1907 – odešel Viktor Šťovíček do Řitonic 1. 3. 1907 – nastoupil definitivní učitel Josef Vávra (nar. 26. 7. 1879 v Oudrnicích, učil v D. Bousově, na Moravě, v Dětenicích, Slatinách).

9. 7. 1910 – odešel Josef Vávra (do Popovic). Místo něho nastoupil zatímní učitel František Palička (nar. 14. 3. 1988 ve Vyskři, učil v Bystřici, Osenicích, Košíku).

20. 1. 1911 – odešel František Palička (jmenován def. učitelem v Hradišťku).

20. 1. 1911 – nastoupil Bohuslav Luštický (nar. 29. 5. 1882 v Sobotce, učil v Sobotce a Libošovicích). Byl jmenován definitivním učitelem I. třídy. Narodil se 29. května 1882 v Sobotce, vzdělával se v letech 1894 až 1898 na c. k. vyšším gymnáziu v Jičíně, od r oku1899 do roku 1903 na c. k. ústavu pro vzdělávání učitelů v Jičíně, kdež podnikl i zkoušku dospělosti. Poté konal službu jako zatímní učitel na obecných školách v Sobotce a v Libošovicích, podnikl v listopadu 1905 zkoušku způsobilosti učitelské a byl jmenován definitivním učitelem II. třídy v Libošovicích.

6. března 1914 c. k. Okresní školní rada ustavila definitivního učitele I. třídy Bohuslava Luštického zástupcem suspendovaného řídícího učitele Aug. Ber25

130 let školy v Horním Bousově

26

Rok 1947 – učitel Ervín Holas.

BRK 2021

narda v Dobšíně. Za něho jmenovala do Horního Bousova Františka Mládka, kandidáta učitelství z Běchar. Ten se narodil v Běcharech, vzdělával se na měšťanské škole v Kopidlně, na zimní hospodářské škole v Jičíně a na c. k. Ústavu vzdělání učitelů v Jičíně. Službu nastoupil 9. března.

15. července 1914 byl výpomocný učitel František Mládek ze školní služby propuštěn.

16. září 1914 začal školní rok. Jelikož učitel p. Bohuslav Luštický byl povolán k činné službě vojenské, byl ustanoven jeho zástupcem zase František Mládek.

15. ledna 1915 odešel na vojnu zástupce učitele František Mládek. Potom vyučovalo se na zdejší škole polodenně.

16. června 1915 nastoupila zástupkyně učitele slečna Vlasta Kubánková. Ta se narodila 29. dubna 1892 ve Vršcích, chodila do měšťanské školy v Jičíně, jeden rok studovala soukromě, potom I.–IV. ročník učitelského ústavu v Litomyšli, kdež složila zkoušku dospělosti s vyznamenáním 9. července 1912. 15. července 1915 byla zase ze školní služby propuštěna.

16. září 1915 začal školní rok. C. k. Okresní školní rada rozhodla, že se bude vyučovati polodenně, jestliže zdravotní stav řídícího učitele tomu dovolí.

16. září 1916 začal školní rok, opět se vyučovalo polodenně.

10. listopadu 1917 byl ustanoven zástupcem učitele na zdejší škole kandidát učitelství Vladimír Sádlo z Holína. Ale již 14. listopadu odešel, byv telegraficky povolán ke službě vojenské.

16. září 1918 byl zahájen školní rok. Zástupcem učitele byl ustaven Jaroslav Šulc, bývalý zástupce učitele v Dlouhé Lhotě.

15. října byla dosavadní industriální učitelka Emilie Ottomanská zproštěna povinnosti vyučovat na zdejší škole. Od 1. listopadu byla na její místo ustanovena Lidmila Culíková, industriální učitelka v Sobotce.

1. prosince 1918 ujal se vyučování po návratu z vojny učitel Bohumil Luštický.

Jeho zástupce Jaroslav Šulc byl zproštěn služby na zdejší škole a odešel do Rožďalovic.

1. března 1920 nastoupila na místo industriální učitelky místo Lidmily Culíkové učitelka Růžena Ortová ze Sobotky.

21. ledna 1923 místní školní rada sestavila z žadatelů o uprázdněné učitelské místo (po Luštickém) toto pořadí: Zdeněk Petrásek, učitel ve sv. Kateřině (Kut 27

130 let školy v Horním Bousově

28

Rok 1950 – učitel Miroslav Roudný.

BRK 2021

ná Hora), František Kučera, zástupce učitele ve Dlouhé Lhotě, František Zikmund, učitel v Dobšíně.

1. září 1923 byl jmenován řídící učitel Jan Vogel na vlastní žádost řídícím učitelem II. pětitřídní obecné školy ve Vršovicích. Na škole v Horním Bousově působil 17 roků a jeden měsíc. Na uprázdněné místo dosazen byl zatímně Alfonz Havelka, řídící učitel v Dobšíně, k vlastní jeho žádosti. Ale již po třech dnech vzdal se tohoto místa. Okresní školní výbor pověřil zatímním vedením školy Bohuslava Luštického, učitele ze Sobotky. Ten nastoupil 4. září. Vyučováno bylo v jedné třídě.

1. října 1923 dosazen byl zatímní učitel František Kocour. Narodil se 25. srpna 1900 v Jičíně, vychodil gymnázium a čtyři ročníky učitelského ústavu tamtéž.

Od 1. února do 1. dubna zastupoval nemocného učitele Dudka v Řitonicích.

V Horním Bousově vyučovalo se v jedné třídě. 5. května byl Fr. Kocour odvolán zastupovat do Češova. Zde se opět učilo v jedné třídě.

1. června 1924 byl zatímním učitelem hornobousovské školy jmenován Jan Hejn, který se vrátil z dovolené poskytnuté mu za účelem dokončení univerzitních studií. Narodil se 26. května 1890 v Jičíně, kde absolvoval gymnázium.

V roce 1911 vstoupil do kněžského semináře v Litoměřicích, po čase však vystoupil, 6. července 1916 složil doplňující maturitu a 28. listopadu 1918 zkoušku učitelské způsobilosti pro školy obecné. Působil v Dolním Bousově, Dobšíně, Sobotce, Všeborsku a Horním Bousově. Po tu dobu připravoval se ke zkouškám universitním z latiny a řečtiny. Poté, co stal se profesorem, byl jmenován na gymnásium v Pardubicích.

1. listopadu 1923 byla učitelka ručních prací Růžena Ortová přeložena do Sobotky. Do nově upraveného obvodu Horní Bousov – Přepeře – Vlčí Pole byla ustavena Jaroslava Krejčová z Dolního Bousova.

Na uprázdněné místo řídícího učitele podána jediná žádost – Bohumila Luštického. Ten také byl okresní školní radou do funkce potvrzen.

8. září 1924 odešel zatímní učitel Jan Hejn na gymnásium v Pardubicích. Učilo se v jedné třídě. Na uprázdněné místo podali žádost František Kocura, zatímní řídící učitel v Úlibicích a Josef Vaňouček, zástupce učitele v Bystřici. Ovšem následkem malého počtu žáků zrušilo presidium zemské školní rady výnosem ze dne 5. listopadu 1924 jednu postupnou třídu, a proto nebylo místo učitele obsazeno.

20. srpna 1925 byla zdejší dvojtřídní škola redukována pro malý počet žáků definitivně na jednotřídní.

29

130 let školy v Horním Bousově

30

Rok 1953 – učitel Alois Sehr.

BRK 2021

1. září 1925 byla industriální učitelka Jaroslava Krejčová přeložena do Železnice. Její místo bylo uděleno výpomocné industriální učitelce Josefě Vízkové z Dolního Bousova. Ta byla ale 1. listopadu 1925 propuštěna ze služeb učitelských. Vyučování bylo dočasně svěřeno Růženě Ortové ze Sobotky.

1. února 1926 nastoupila industriální učitelka Matylda Rettrová. O prázdninách 1929 podstoupila M. Rettrová operaci slepého střeva a měla zdravotní dovolenou do konce ledna 1930. Zastupovala ji do 31. října 1930 výpomocná učitelka literární Emilie Vepřeková z Umonína u Kutné Hory a poté Gusta Pfeiferová, absolventka průmyslové školy v Hořicích.

1. září 1932 nastoupilo 56 žáků, takže Zemská školní rada povolila zřízení prozatímní třídy postupné (nutný počet žáků pro dvě třídy byl 51). Zatímním učitelem byl jmenován Ladislav Luks, ale dostal zdravotní dovolenou. Výpomocnou učitelkou byla proto jmenována Marie Munzarová.

3. října 1932 se Marie Nováková-Rettová stala obětí dopravní nehody u Pyrámu, když spěchala do školy v Přepeřích. V bezvědomí byla převezena do mladoboleslavské nemocnice, kde konstatováno bylo několik přeražených žeber, otřes mozku, skalpovaná kůže na čele a rukou. Dostala zdravotní dovolenou do 30. června 1933. Zastupovala ji Božena Opočenská ze Sobotky.

1. září 1933 nastoupilo 60 žáků, proto byla opět povolena prozatímní třída postupná. Učitelkou byla ustanovena Marie Pehlíková, rodačka z Jičína, kde i vystudovala.

1. září 1934 nastoupilo 60 žáků, opět byla zřízena prozatímní třída. Pokračovala učitelka Marie Pehlíková.

2. září 1935 nastoupilo 56 žáků, zatímní třída postupná byla opět povolena. V I. třídě vyučoval správce školy Luštický, ve II. třídě Božena Mrlíková. Ta se narodila 29. února 1912 v Třebechovicích pod Orebem. V Hradci Králové vystudovala gymnásium a poté abiturientský kurs při státním ústavu učitelském. 14. ledna 1936 byla zatímní třída přeměněna na definitivní a zatímní místo učitelské při této škole za definitivní.

1. září 1936 zahájilo vyučování 51 žáků. V I. třídě učil správce školy Luštický, ve II. třídě Jan Sochor. Po měsíci byl ale přeložen do Veliše a místo něho 1. října ustanovena výpomocnou učitelkou Eliška Sobíšková. Narodila se 17. ledna 1915 v Nuslích, studovala dvě třídy gymnásia a učitelský ústav v Jičíně. Za nemocnou učitelku domácích nauk Matyldu Novákovou-Rettovou učila ženským ručním pracím výpomocná učitelka Blažena Doudová z Kladna. Když na vlastní 31

130 let školy v Horním Bousově

32

Rok 1954 –Jaromír Severa a Alois Sehr.

BRK 2021

žádost odešla, nastoupila 1. dubna 1937 Lidmila Horynová z Libošovic. Ale po měsíci byla na její místo ustanovena Antonie Berková z Bozkova. NovákováRettová byla nemocná se srdcem, její stav se ani na zdravotní dovolené nelepšil, a tak požádala o propuštění do výslužby dnem 31. 5. 1937.

1. září 1937 nebylo známo obsazení definitivního místa, později dostala definitivní učitelka dovolenou pro mateřství, vyučoval správce školy Luštický do 15. října spojené obě třídy. Pak nastoupila do II. třídy výpomocná učitelka Jaroslava Pažoutová z Hradce Králové. 15. prosince ale byla propuštěna ze služby a od 1. ledna 1938 nastoupila jako výpomocná učitelka měšťanské školy v Libáni.

Správce školy opět vyučoval obě třídy. Od 20. prosince do vánoc vyučovala Marie Šolcová z Dobšína, od 1. ledna 1938 do 15. února 1938 Vojtěch Novotný.

Narodil se ve Veliši 22. dubna 1910, učitelský ústav absolvoval v Jičíně. Odešel do Žeretic. Toho dne nastoupila své definitivní místo Milada CecavováCendelínová. Narodila se 3. března 1909 v Mladé Boleslavi, kde 1928 maturovala na gymnásiu. Absolvovala učitelský ústav v Chrudimi, pak působila na menšinových školách na Hlučínsku a Bruntálsku.

1. září 1938 nastoupilo 49 dětí a učitelé Luštický a Cecavová-Cendelínová. Učitelka domácích nauk Antonie Berková byla přeložena do jiného okresu. Měsíc zde učila Klára Holá-Žďánská ze Sobotky, pak nastoupila Pavla Vaníčková.

V říjnu byla učitelka Cecavová poslána do Přepeř zastoupit řídícího učitele Josefa Kozáka, který byl mobilizován.

1. července 1939 byl poslán na trvalý odpočinek z moci úřední dosavadní řídící učitel Bohumil Luštický. Na hornobousovské škole působil 28 roků a 4 měsíce.

Nástupcem jeho byl zatímně jmenován Ervín Holas.

1. září 1939 zahájilo školní rok 49 dětí. V I. třídě vyučoval zatímní řídící učitel Ervín Holas a ve II. třídě definitivní učitelka Milada Cecavová-Cendelínová.

Učitelku domácích nauk, která nebyla ustanovena, nahradila do 8. 12. 1939 M. Cecavová, po ní učitelská praktikantka Anna Morávková, od 1. 2. 1940 pak Fr. Šubarská a od 1. 4. Marta Ságlová.

2. září 1940 vyučovali zatímní řídící učitel Ervín Holas a definitivní učitelka Milada Cecavová-Candelínová. Ta byla od 24. 2. 1941 do konce roku nemocná a obě třídy byly spojeny (45 dětí). Od 1. 9. 1940 byla ustanovena výpomocnou učitelkou domácích nauk Marta Ságlová. Narodila se 31. 8. 1909 v Petrovicích u Rakovníka.

1. září 1941 zahájil výuku v jediné třídě zatímní řídící učitel Ervín Holas. Defi 33

130 let školy v Horním Bousově

34

Rok 1953 – učitelka Jiřina Chrpová.

BRK 2021

nitivní učitelka Milada Cecavová-Cendelínová byla od 1. 9. 1941 ustanovena zatímní učitelkou při obecné škole v Samšině. 1. 1. 1942 nastoupila definitivní učitelka domácích nauk Klára Holá-Žďánská, která zde již v roce 1938 působila. Výpomocným učitelem německého jazyka se stal kandidát učitelství Josef Horák, narozený 8. 4. 1920 v Jičíně. Skončil 12. 7. 1940. Výnosem zemské školské rady byla od 1. 9. 1941 zrušena druhá definitivní třída postupná, neboť počet žáků klesl pod 51. Škola se stala jednotřídní.

2. září 1942 vyučoval Ervín Holas v jedné třídě 43 žáků. Výpomocným učitelem němčiny byl ustanoven Josef Šindelář. Narodil se 9. 1. 1920 ve Valdicích, zkoušku učitelské způsobilosti vykonal v roce 1941. Dne 13. 4. 1943 byl odveden úřadem práce k povinné pracovní službě. Učitelka domácích prací Klára Holá-Žďánská byla od 1. 11. 1942 do 30. 4. 1943 nepřítomna ve školní službě pro nemoc.

3. září 1943 zahájil Ervín Holas výuku v jedné třídě s 43 žáky. Výpomocným učitelem němčiny byl Václav Lukáš (narozen 28. 10. 1920 v Jičíně). 15. 10.

1943 byl přikázán službou v obecné škole v Mladějově. Dne 18. 1. 1944 nastoupil opět Josef Šindelář, ale 13. 3. byl opět pracovně nasazen. Místo něho nastoupil 1. 5. 1944 Vladimír Sochor (narozen 3. 8. 1921 v Pardubicích). 12. 6. nastoupil v Přepeřích za zatčeného řídícího učitele Josefa Kozáka. 19. 7. pak byl nasazen úřadem práce jako posunovač na nádraží v Jičíně. Ruční práce vyučovala od 9. 9. 1943 Božena Astlová, kterou vystřídala 12. 1. 1944 opět Klára Holá-Žďánská.

5. září 1944 byla výuka zahájena ve dvou třídách. První vyučoval Ervín Holas, druhou výpomocná učitelka Marie Kubínová (nar. 14. 12. 1922 v Jičíně). 28. 9. musela nastoupit do školy v Obrubech, jejíž řídící učitel byl totálně nasazen.

Ruční práce učila L. Horynová (narozena 7. 9. 1914 v Podkosti). Od 15. 2. 1945 do 4. 4. 1945 se nevyučovalo, neboť škola byla zabavena pro vojsko a „národní hosty“. Vyučování bylo slavnostně zahájeno 14. 5. 1945. Dne 4. 6. 1945 nastoupila na výpomoc Milada Odvárková, neboť Ervín Holas vykonával funkci předsedy místního národního výboru.

3. září 1945 zahájil výuku Ervín Holas v jedné třídě s 22 dětmi. Milada Odvárková odešla učit do pohraničí. Ruční práce vyučovala Marie Hercíková. Od 9.

11. do 1. 12. 1945 vyučovala některé předměty Ludmila Hnízdová, neboť řídící učitel vykonával funkci předsedy MNV. Té se vzdal v prosinci 1945.

2. září 1946 nastoupilo 15 dětí, vyučovali Ervín Holas a učitelka domácích nauk Věra Žlůvová.

35

130 let školy v Horním Bousově

36

Rok 1959 – učitelka Eva Novotná.

BRK 2021

1. září 1947 stoupl počet žáků na 28. Vyučovali: Ervín Holas, do 14. 10. Božena Astlová, do 31. 10. Věra Žlůvová, do 30. 11. M. Ortová a od 1. 12. 1947 Jarmila Zetková.

1. září 1948 zahájil vyučování Ervín Holas v jedné třídě s 24 žáky. Dále vyučovaly Jarmila Bydžovská (ruština, ruční práce, tělocvik) a od 1. 12. Jarmila Bázlerová (jen ruční práce).

1. září 1949 byla opět jedna třída (22 žáků), vyučující Ervín Holas a Jarmila Bázlerová-Krchová (ruční práce, tělocvik).

1. září 1950 zahájil nově ustanovený ředitel Miroslav Roudný, který přišel z pohraničí (Velenice, okres Česká Lípa). Ervín Holas byl přeložen na dvojtřídní národní školu v Kněžmostě, později byl ustanoven ředitelem zdejší střední školy. Odstěhoval se ale až koncem března 1951.

1. září 1951 zahájilo školu 30 žáků, vyučoval Miroslav Roudný.

1. září 1952 se škola opět stala dvojtřídní (44 žáků, z toho 8 žáků z uzavřené školy v Přepeřích). V 1. třídě vyučoval Miroslav Roudný (1. a 3. ročník), ve 2. třídě Vojtěch Novotný (2., 4. a 5. ročník). Ten zde krátce působil v roce 1938. 1. listopadu byl přeložen na dvojtřídní národní školu v Markvarticích, místo něho přišla z Veselé Marie Suková.

1. září 1953 zahájil školní rok nový ředitel Alois Sehr, který přišel z Bosně.

Miroslav Roudný byl jmenován odborným učitelem na osmileté střední škole v Dolním Bousově. Zůstala Marie Suková.

1. září 1954 byl padesáti dětem představen dočasný ředitel Jaromír Severa z Dolního Bousova. Alois Sehr onemocněl (žaludek) a byl poslán na léčení. Vrátil se do školy 2. ledna 1955. Zůstala Marie Suková-Litenská. Ta byla 2. února 1955 přeložena do Kláštera Hradiště a místo ní přišla z Dolního Bousova Marie Volfová. Školní roky 1955/56 a 1956/57 v kronice nejsou a nepodařilo se je doplnit.

2. září 1957 zahájilo školu 37 žáků, ředitel Alois Sehr a učitelka Jiřina Chrpová.

13. prosince 1957 náhle ředitel školy Sehr zemřel. Do konce roku vyučovala Chrpová střídavě. 1. ledna 1958 nastoupil na místo ředitele Josef Kozák z osmileté střední školy v Sobotce. Narodil se 9. 7. 1903 v Nadslavi, kde absolvoval obecnou školu. Měšťanku navštěvoval v Libáni, učitelský ústav v Hořovicích.

Působil na Moravě, na Domažlicku a od 1. 9. 1937 v Přepeřích. V roce 1951 odešel na národní školu v Sobotce, aby se po šesti a půl roce vrátil mezi své.

37

130 let školy v Horním Bousově

38

Rok 1962/63 – ředitel Josef Kozák a učitelka Eva Koutová.

BRK 2021

1. září 1958 nastoupilo 37 žáků, ředitel Josef Kozák a učitelka Jiřina Chrpová.

Ta v únoru 1959 odešla na mateřskou dovolenou a na její místo přišla Eva Novotná z Dolního Bousova.

1. září 1959 – ředitel Josef Kozák, vyučující Jiřina Chrpová, 34 žáků.

1. září 1960 – ředitel Josef Kozák, nový učitel Václav Najman, absolvent pedagogické školy v Lomnici nad Popelkou.

1. září 1961 – ředitel Josef Kozák, učitelka Květa Kyselová, která působila v Bakově. Najman odešel na vojnu. Žáků 34.

3. září 1962 začal školní rok zajímavě. Zůstal ředitel Kozák, nastoupila s. Kudláčková z ŠD Kněžmost. Při zahájení oznámila, že jde k lékaři a do školy se již nevrátí. Tak se i stalo. Nastalo celodenní vyučování – dopoledne 1. třída (1. a 3. ročník), odpoledne 2. třída (2., 4. a 5. ročník). 1. října přišla Eva Koutová z Mnichova Hradiště a zůstala do vánoc, pak odešla na mateřskou dovolenou. V lednu se opět učilo celodenně. Od pololetí nastoupily Sylva Krejčová a Jaroslava Stránská z Pedagogického institutu Brandýs a učily do konce dubna. Pak bylo vše opět na řediteli.

1. září 1963 začala škola s ředitelem Josefem Kozákem a učitelkou Zdenkou Holubovou, která přišla ze Samšiny.

1. září 1964 převzal funkci ředitele školy Václav Šolc, rodák z Dolního Bousova, absolvent pedagogické školy v Lomnici nad Popelkou. Přišel ze školy v Horní Rokytě. Josef Kozák odešel na zasloužilý odpočinek. Zůstala Zdenka Holubová, kterou při její nemoci zastupoval Josef Kozák. Žáků bylo 40.

1. září 1965 nastoupilo 38 dětí, které přivítal ředitel Václav Šolc. Zdenka Holubová odešla do důchodu, na její místo měla nastoupit Stanislava SlukováDuňková, která učila v Domousnicích, původem ale ze Sobotky. Odbor školství toto rozhodnutí na poslední chvíli změnil, a do školy nastoupila Alena Klukanová z Dolního Bousova.

1. září 1966 pokračovali ve škole Václav Šolc i Alena Klukanová s 36 žáky.

1. září 1967 bylo složení učitelského sboru stejné, žáků bylo 28.

1. září 1968 zahájil školní rok pouze ředitel Václav Šolc. Dětí totiž bylo jen 25, a proto byla škola změněna na jednotřídní. Alena Klukanová se vrátila do Dolního Bousova.

1. září 1969 byla škola opět dvojtřídní, měla 30 žáků. K řediteli Šolcovi přišel Jaroslav Bernart, dolnobousovský rodák, ze školy v Obrubech, která byla pro 39

130 let školy v Horním Bousově

40

Rok 1969 – ředitel Václav Šolc a učitel Jaroslav Bernart.

BRK 2021

malý počet žáků zrušena.

1. září 1970 nastoupilo do školy 30 žáků. Václav Šolc byl na vojenském cvičení, proto do 14. 9. učila místo něho důchodkyně Janků. Jaroslav Bernart odešel, místo něho učila Marie Jelečková z Dolního Bousova.

1. září 1971 bylo opět 30 žáků. K řediteli Šolcovi přišel Přemysl Sobotka, čerstvý absolvent Pedagogické fakulty UK, obor zeměpis – tělocvik.

4. září 1972 začalo 26 žáků v jednotřídní škole. Přemysl Sobotka odešel do Brodců nad Jizerou.

3. září 1973 pokračovala jednotřídka (23 žáků) i ředitel Václav Šolc.

2. září 1974 začal školu opět nižší počet žáků (16). Od 23. 9. do 20. 10. byl V. Šolc na vojenském cvičení a zastupovala ho Marie Jelečková.

1. září 1975 bylo na zahájení opět 16 žáků, které přivítal ředitel Šolc. A byl to poslední školní rok v historii školy. V rámci úprav sítě škol bylo rozhodnuto se souhlasem MNV Horní Bousov o uzavření ZDŠ 1.–5. ročník Horní Bousov ke dni 30. 6. 1976. Žáci od nového školního roku začali navštěvovat ZDŠ Dolní Bousov, kam přešel také ředitel Václav Šolc. Ten po roce odešel na malotřídku do Horních Stakor, kde vyučoval až do odchodu do důchodu.

41

130 let školy v Horním Bousově

42

Rok 1970 – ředitel Václav Šolc a učitelka Marie Jelečková.

BRK 2021

HISTORICKÉ UDÁLOSTI V KRONICE ŠKOLY Většina učitelů, kteří psali školní kroniku, zaznamenávala i události odehrávající se mimo školu. Vždy to byly samozřejmě zápisy poplatné době, ve které vznikaly.

Jsou to dnes zajímavé texty, ukazující i význam událostí pro školní život.

31. 12. 1900 – všeobecné sčítání lidu: Umí číst i psát

Umí jen číst

mužů

žen

mužů

žen

mužů

žen

mužů

žen

H. Bousov

152

172

1

2

23

44

176

218

Vošťovice

55

45

0

1

6

5

61

51

Osada

Neumí číst ani psát

Dohromady

Atentát v Sarajevu Zpráva ohromující, zpráva, jež zatřásla celou říší a vyvolala úžas v celém světě, zpráva, při níž ruka se chvěla, oči rosily se slzami, srdce podobalo se kamenu, došla dne 28. června 1914 z bosenského hlavního města Sarajeva: následník trůnu arcivévoda František Ferdinand Este i vznešená jeho choť Žofie, vévodkyně z Hohenbergu stali se oběťmi úkladné vraždy, právě když jeli k slavnosti uspořádané na tamní radnici. Dvě bytosti určené dostoupiti nejvyšších stupňů v hodnostech lidských, dvě bytosti spojené svazkem nejvroucnější lásky, klesly náhle v náruč smrti ve chvíli, kdy následník trůnu, zastupuje stařičkého panovníka, konal dílo míru, jimž získané dvě jižní země, bývalému tureckému jhu vyrvané, úžeji než dosud měly býti připoutány k dynastii a říši, kterou byly osvobozeny – Veliká tragika! Určen pro trůn, arcikníže František Ferdinand Este tiše a klidně čekal na dobu, ve které měl naplnit své nejvyšší určení. Se vzácným jemnocitem zdržoval se všeho co by i jen zdaleka se mohlo vykládati za předčasné zasahování v osudy říše. Ve věcech veřejných konal výlučně jen to, co mu bylo voleno majestátem panovníkovým. Jinak byl živ jen své milované choti a svým milým dětem na českém hradě Konopišti, z něhož ještě před několika dny pozdravil obyvatelstvo království, dovoliv, aby uzavřené dříve nádherné sady toho jeho sídla byly na jistou dobu obyvatelstvu učiněny přístupny. Odejel pak netuše, že nikdy již nevrátí se tam, kde strávil nejblaženější chvíle svého soukromého života.

Jen památka zůstává zkalená jen nejhlubším smutkem, který se klade na mysli národů této říše tak, jako by byl náhle spadl veliký černý příkrov na některý kvetoucí lán zahrad konopišťských… Za sídlo posmrtné zvolil si hrobku malé43

130 let školy v Horním Bousově

ho, odlehlého zámku artstettského v Dolních Rakousích, aby tam se svou chotí a se svými dětmi mohl sníti svůj věčný sen.

Stalo se, co se státi musilo. Naše říše, nechtějíc dále si zadávati, byla nucena energicky vystoupiti proti Srbsku, které stále víc a více ohrožovalo její existenci. Dlouho byla shovívavou, dlouho byla toho přesvědčení, že dá se snad Srbsko mírumilovnou cestou přesvědčiti o nespravedlnosti svých rejdů a snah velkosrbských. Ale vše bylo marno. Ukázalo se, že Rakousko musí co nejrázněji zakročiti, nechce-li ukázati se jako státem malého Srbska se bojícím. Vždyť hrůzná tragedie sarajevská, která byla inspirována v Bělehradě ve středu samé armády, ukázala, že marny jsou všechny snahy žíti v míru se Srbskem. Proto rakouská vláda podala srbské vládě nótu, ve které vytkla si podmínky, které chce míti do 48 hodin splněny, jinak že hodlá splnění jejich vynutiti si zbraní.

Jelikož královská srbská vláda po dlouhém vyjednávání nedala do 6 hodin večer dne 25. července dostatečnou odpověď, byly ihned přerušeny s ní diplomatické styky a v úterý odpoledne dne 28. července byla Srbsku formálně vyhlášena válka. Téhož dne nařízena částečná mobilisace rakouské armády a námořnictva a v několika dnech mobilisace všeobecná. Říšská rada byla uzavřena a císař František Josef vydal manifest Mým národům.

Občané Horního Bousova ve válce Do služby u vojska vstoupili z Horního Bousova: Luštický Bohuslav, definitivní učitel I. třídy (průstřel plic na srbském bojišti), Mládek František, zástupce téhož (raněn do ruky v Karpatech, potom pro žaludeční chorobu pobyt v různých nemocnicích), Vogel Bohumil, syn řídícího učitele, absolvent obchodní akademie a účetní praktikant okr. výboru v Libáni (byl vyhozen u Boroviče na Styru jihozápadně od Kolhi na Volyňsku granátem do bažiny, přičemž utrpěl prudký otřes nervů a pozbyl řeči a sluchu), Adamec Václav (byl propuštěn a doma zemřel na tuberkule), Bobek Josef, Dvořák Antonín, kovář, Dufek František, Edle František, zedník (zajat v Rusku, vstoupil do legie ve Francii), Edle Josef, obuvník, Folprecht Josef (raněn do nohy u Gorlice v Haliči), Heligar Josef (raněn v Rusku do nohy), Hladík Antonín, šafář (poprvé raněn do nohy u ruské Rávy, podruhé do ramene), Javůrek Václav (zemřel v nemocnici turnovské), Jirovec Josef (raněn do ruky v Srbsku, tam zajat, v legii), Jozek Karel, technický úředník cukrovaru, Karban Josef, rolník, Koliska František, zedník (zajat v Něgotíně v Srbsku, tamtéž zemřel), Konopáč Jan, Koutek Alois (padl v Karpetech), Král Josef, Kratochvíl Karel, Kratochvíl Josef, Kratochvíl Václav, Kratochvíl František, Krejčík Josef (zajat v Rusku, v legii), Kyzivát Jaroslav (raněn v rus44

BRK 2021

kém Polsku), Kyzivát Josef, Kyzivát František, Němeček Václav (raněn do nohy, nezvěstný), Ort Josef, Richter Karel (padl v Karpetech), Rakouš Josef, Rulc František, Rulc Václav, Saska František, Slavík Matěj (dostal zánět plic), Soustružník Josef, Soustružník Václav, Studecký Jaroslav, Šimůnek Josef (raněn do nohy v Haliči), Šuma František, Tomáš Josef. Z Vošťovic: Brojír František (zajat v Rusku, nezvěstný), Janatka František (otřes nervů), Klaban Pavel, Nejedlý Jan, rolník, Nejedlý František, rolník, Nejedlý Václav, rolník, Semecký Alois (raněn), Ort Josef, zedník, Rejman Josef, rolník, Strnad Josef, nájemce mlýna, Tůma Josef. Ze Šlejferny: Havlík Josef (legionář), Jirků Václav (zajat v Rusku), Kořínek František, Kořínek Václav, Lammr Václav (legionář), Lammr František,Lammr Jan, Zahrádka František. (Zápis v kronice v roce 1915, doplněný později informacemi o legionářích).

Smrt císaře Františka Josefa I. Bolestná, překvapující, drtivá zvěst letí celou říší: Jeho Veličenstvo císař a král František Josef I. zesnul v Schönbrunně v úterý dne 21. listopadu 1916 o 9. hodině večerní. Ještě nedávno vyhlášen byl zdravotní stav panovníkův přes jeho vysoký věk za příznivý. Statečně také vzdorovalo tělesné ústrojí mocnářovo nemocem, které v posledních letech několikrát ohrožovaly jeho život. Nyní však pojednou neúprosná smrt zvítězila. Vůlí nejvyššího vládce říší a trůnů vstupuje na osiřelý trůn habsburský mladistvý, svěží, nadějný, hrdinský nový náš vládce Jeho Veličenstvo císař a král Karel František Josef, ustanoven byv k tomu zvěčnělým císařem a králem Františkem Josefem I.

Vznik samostatného Československa Rychlostí blesku rozšířila se dne 28. října 1918 před polednem zpráva, že Rakousko – Uhersko přistupuje na Wilsonovy podmínky, že uznává práva Čechoslováků i Jihoslovanů na samostatný, neodvislý stát. Samostatnost českého národa vstává v mocném rozmachu k mocnému a bohdá i lepšímu životu. Národní výbor přejímá správu česko-slovenského státu a poslal národu tento vzkaz: „Lide československý! Tvůj odvěký sen stal se skutkem. Stát československý vstoupil dnešního dne v řadu samostatných kulturních států světa.

Národní výbor, nadaný důvěrou veškerého lidu československého, přejal jako jediný a odpovědný činitel do svých rukou správu Tvého státu. Lide československý, vše, co podnikáš, podnikáš od tohoto okamžiku jako nový svobodný člen velké rodiny samostatných svobodných národů. Novými činy v těchto chvílích zahajují se nové a bohdá slavné dějiny Tvoje. Nezklameš očekávání celého kulturního státu, který se žehnáním na rtech vzpomíná Tvých slavných 45

130 let školy v Horním Bousově

dějin, jež vyvrcholily v nesmrtelné výkony československých legií na západním bojišti a v Sibiři. Celý svět sleduje Tvoje kroky do nového života, Tvůj vstup do země zaslíbené. Zachovejž štít čistý, jako jej zachovalo Tvoje národní vojsko: Československé legie! Nezapomínej národní kázně! Buď si stále vědom, že jsi občanem nového státu nejen se všemi právy, ale i povinnostmi! Na počátku velikého díla ukládá Ti Národní výbor, ode dneška Tvá vláda, aby Tvé chování a Tvá radost byly důstojny veliké chvíle nynější! Naši osvoboditelé Masaryk a Wilson nesmí býti zklamáni ve svém přesvědčení, že dobyli svobody lidu, který dovede sám sobě vládnouti. Ani jediným rušivým činem nesmí býti zkaleny nynější veliké okamžiky, ani jediný z vás nesmí se dopustiti ničeho, co by mohlo vrhnouti stín na čisté jméno národa. Každý z Vás musí bezvýhradně šetřiti všeho, co jinému je svato. Svobody osobní i majetku nesmí býti dotčeno.

Podrobte se bezvýhradně rozkazům Národního výboru! V Praze dne 28. října 1918. Ant. Švehla, Dr. Alois Rašín, Jiří Stříbrný, Dr. Frant. Soukup, Dr. Vávro Šrobár.

Před opětným zahájením vyučování dne 4. listopadu 1918 byl z příkazu Národního výboru žactvu vysvětlen věku památný převrat dne 28. října 1918, kdy československý národ převzal řízení svých osudů a prohlásil svou státní samostatnost. Žactvu byl vyložen význam národní svobody a zároveň bylo zdůrazněno, že pravá svoboda vyžaduje od každého plnění povinností občanských a tuhou sebekázeň, u žactva pak opravdovou snahu a svědomitou práci školní. Školní rok 1938/1939. Slavnosti a proslovy: Dne 7. března 1939 bylo vzpomenuto důstojnou formou 89. narozenin prvého presidenta republiky T. G. Masaryka. Dne 20. dubna 1939 v den 50. narozenin Vůdce a říšského kancléře Ad. Hitlera bylo prázdno. Budova školní byla ozdobena státní vlajkou. Události dějinné: Loni na podzim (1938) se značně zhoršily poměry v Evropě. Došlo až k těžkému sporu mezinárodnímu. Aby byl zachráněn mír, byly žádány na nás velké oběti. Dne 5. října odstoupil president republiky Dr. Edvard Beneš. Presidentem byl zvolen Dr. Emil Hácha. Dne 30. listopadu byly postoupeny Sudety říši. Dne 14. března bylo Slovensko osamostatněno. Dne 15. března byl zřízen v Čechách a na Moravě protektorát pod nejvyšší správou říše německé. Školní rok 1939/1940: Dne 15. března 1940 bylo vzpomenuto výročí zřízení Protektorátu Čechy a Morava. Dne 19. dubna 1940 v poslední dopolední vyučovací hodině shromáždilo se žactvo obou tříd ve společné místnosti, aby vyslechli slavnostní projev k poctě 51. narozenin Vůdce a říšského kancléře. Školní rok 1940/1941: Po celý školní rok bylo vyučováno bez učebnic. Musely 46

BRK 2021

býti nahrazeny přípravami na tabuli. Rovněž půjčování knih ze žákovské a učitelské knihovny bylo zastaveno. Četné knihy, pomůcky a mapy musely se vyřaditi, zapečetiti a uložiti v uzamčených skříních. Občanská nauka a výchova byla zrušena a novým povinným předmětem se stala němčina. Školní rok 1941/1942: Němčina byla zavedena již od 1. postupného ročníku 4 hodiny týdně, ve 3.–5. ročníku byl zvýšen počet na 7 hodin týdně, v 6.–8. ročníku na 6. Nařízeny byly německočeské tiskopisy úřední. Němčiny se počalo užívati i při písemném styku úředním. Školní rok 1942/1943: Učitelstvo muselo předložiti výkaz o svém prázdninovém nasazení při žňových a jiných pracích. Bylo pokračováno ve sběru odpadních hmot, léčivých bylin, pecek, lopuchového semene. Dvakráte byl proveden mimořádný sběr papíru a nařízena mobilisace kovů, hlavně mědi a mosazi. Též knihy pro naše dělníky v říši byly sbírány. Konána byla i sbírka obnošeného šatstva a odpadních tkanin. Zavedeny byly povinné kursy němčiny pro učitelstvo (4 hodiny týdně). Učitelstvo bylo předvoláno k všeobecné zkoušce z němčiny a zúčastnilo se přeškolovacího kursu pro učitele dějepisu v Jičíně. Školní rok 1943/1944: Také po letošních prázdninách musilo učitelstvo předkládati potvrzené výkazy o vykonané prázdninové práci. Vyplňování statkových archů, výpočet mléčných jednotek, vyplňování 105 školních záznamů pro soc. biolog. šetření na školách o žactvu 5. ročníků z let 1913–1933, týdenní 12 hodinové požární hlídky, úklid půd a kabinetů, přijímání, třídění a odvoz odpadních hmot si vyžádalo přes 400 pracovních hodin. Ve sběru odpadních hmot bylo i v tomto roce pokračováno, byl proveden sběr šípků, koňských kaštanů, žaludů a pecek, šatstva a obuvi a léčivých bylin, rovněž mimořádný sběr papíru a obuvi pro české dělníky v říši. Z nařízení úřadů prohlédlo žactvo v září 1943 všechny pozemky s brambory a rajčaty pro zjištění mandelinky bramborové, hubilo polní myši otráveným obilím a koncem školního roku plevel na dvorských a jiných pozemcích. Školní rok 1944/1945: Dne 15. 2. 1945 byly školní místnosti zabaveny pro ubytování vojska, několikráte přespalo v ní 50–120 uprchlíků – „národních hostí“ ze slezských krajů, zachvácených válkou. Od konce ledna táhly proudy těchto uprchlíků zdejší silnicí a ode dne 20. 2. byly vystřídány proudy zubožených válečných zajatců, kterým české obyvatelstvo místní i okolní sváželo a rozdávalo potraviny. Asi 55.000 zajatců různých národností, nejvíce však Rusů, v doprovodu asi 5.000 surových dozorců a ještě surovějších velitelů prošlo zdejší obcí. Uprchlé zajatce skrývali místní lidé přes nebezpečí trestu smrti.

47

130 let školy v Horním Bousově

Jeden ruský zajatec zemřel v Ošťovicích, jeden tam byl zastřelen jen proto, že vystoupil z řady. V Horním Bousově byli dva surově popícháni vidlemi a zbiti, poněvadž zaspali nástup zahrabáni ve slámě. Z uprchlých zemřeli později ještě dva. Byli tajně pohřbeni v Hajku a Kampíšku. Po osvobození byli převezeni na sobotecký hřbitov. První dva odpočívají na oseckém hřbitově. Čest jejich památce! Vyučování bylo opět zahájeno po řádném vyčištění školní budovy dne 4. dubna 1945. Jedné třídy používala do 5. května 1945 obecná škola v Dolním Bousově.

Květen 1945 Dne 5. května 1945 volal pražský rozhlas o pomoc a vyzýval k boji proti okupantům. Všude nastalo a propuklo revoluční nadšení. Český národ, utlačovaný 6 let, povstal, aby svrhl nenáviděné jho. Holýma rukama a lstí zmocňoval se zbraní svých nepřátel a pouštěl se do boje se svými utlačovateli a trýzniteli. Na domech zavlály československé prapory i rudé vlajky. Jediná starost tížila srdce všech věrných Čechů, vydrží-li Praha, proti které soustředil německý běs poslední svůj nápor všemi silami. Praha, naše zlatá Praha odolávala všem hrůzám, které rozpoutal nepřítel, rozzuřený svou porážkou, a odolala díky včasné pomoci statečné Rudé armády.

Hned v sobotu dne 5. května postavili zdejší občané ozbrojené i neozbrojené hlídky a spojky, odzbrojovali slabší jednotky. V neděli dne 6. května v noci přijelo od Dolního Bousova auto s 20 ozbrojenými esesáky ke škole pod záminkou kapitulace, a když je naše stráže chtěly odzbrojiti, počali stříleti z kulometu. Ve zmatku, který nastal výbuchem ručního granátu, hozeného pod jejich auto, podařilo se našim bojovníkům dostati se z dosahu střel beze ztrát, k čemuž přispěla též úplná tma a prudký déšť. Poněvadž od školy bylo na ně vystřeleno, vynutili si okupanti hrozbami vstup do školy, kterou opustili po bezvýsledné prohlídce s pohrůžkou, že se vrátí a odvezou ženu, dceru řídícího učitele a nájemníka jako rukojmí. Využili však klidu a s porouchaným autem ve vleku odjeli s jinou skupinou k Mladé Boleslavi.

V pondělí dne 7. května se pokračovalo v odzbrojování s větším nebo menším výsledkem, byly získány 2 automatické pušky a několik automatických pistolí, 2 motocykly, 1 nákladní a 1 osobní auto. Ústup německé armády se obrátil na klamnou zprávu, že se od Mnichova Hradiště blíží ruské tanky, jiným směrem.

V úterý ráno dne 8. května zaujali hornobousovští a přepeřští bojovníci za svobodu připravené pozice na křižovatce u Pyrámu. Krásný květnový den sli48

BRK 2021

boval klid a pohodu. Jen v dáli hřměla děla postupující vítězné Rudé armády.

V Horním Bousově zabavili motocykl a odzbrojili dva okupanty. V místním hostinci se konala sbírka prádla a léků pro terezínské vězně. Kolem deváté hodiny hlásila telefonní služba příjezd dvou aut a hlášení bylo dodáno bojovníkům u Pyrámu, kteří se na jejich přivítání náležitě připravili. Vzápětí nato hlásil telefon ze stanice od Mladé Boleslavě, že se blíží dva německé tanky. Tuto zprávu nebylo již možno podati k Pyrámu, neboť právě projížděla obě auta od Sobotky, na které bylo těsně za vsí vystřeleno a které palbu opětovalo. Vtom již zazněly dělové rány a do vsi padaly granáty. To již chlapci u Pyrámu byli v ohni kulometů z pancéřovaného auta a z obou tanků. Hučením ze směru od Mladé Boleslavě byl pozorovatel chvíli před tím upozorněn, že se blíží motorová vozidla odjinud než od Sobotky a dalekohledem zjistil nepřátelský tank, hned druhý a za nimi pancéřové auto, ale chlapci ve svém bojovém zápalu nedbali výstrahy. Spoléhali se na pancéřové pěsti a na své nedostatečné a zastaralé zbraně. Tolik let očekávaný okamžik, kdy mohli svou potlačovanou nenávist ukojiti i za cenu svých životů a pomstíti nesmírné utrpení svých českých bratří, přikoval je k místu. Ve vsi se již střílelo, ale i ze zatáčky boleslavské silnice počala střelba z kulometů i z děl. Palba byla přesná, neboť nedlouho před tím přeletělo nad pozicemi neohrožených bojovníků za svobodu německé výzvědné letadlo, které se objevilo i v průběhu líčené události. První tank přejel značnou rychlostí křižovatku a blokoval silnici k Turnovu, druhý zastavil u Pyrámu a sjel k Přepeřům a do Přepeř za neustálé střelby. I pancéřové auto střílelo ze čtyř kulometů na všechny strany.

Naši hrdinní chlapci měli již několik raněných a ustupovali, jak se ta těchto okolností dalo, neboť nerovný boj byl ztracen. Okupanti, ozbrojení ještě ručními automaty, prohledávali Přepeře, vnikli do Horního Bousova, kde zastřeli pana Fr. Ságla, hostinského, pana Tůmu z Přepeř, vyrabovali hostinec, zranili pana Pavlíčka z Ošťovic, pana Zahrádku z Oseka. Z Přepeř přivlekli chycené a raněné k Pyrámu, kde je postříleli. Tam padli z Horního Bousova Fr. Hrádek a Jaroslav Pelc, z Přepeř pánové Král, Mařan, Smolík, Žďánský, z Kněžmostu Rejsek, dva Slováci V. Šebeň a I. Bödi, a pan Förster z Přepeř podlehl svému zranění nedlouho potom. Zraněn byl též ruský partyzán a V. Brož z Horního Bousova při zkoušení pancéřové pěsti.

Ve středu dne 9. května potěšila všechny radostná zpráva o příjezdu Rudé armády do Prahy a ve čtvrtek dne 10. května vítali jsme i u nás bratry Osvoboditele. V pátek dne 11. května konal se dopoledne v Sobotce pohřeb J. Pelce a 49

130 let školy v Horním Bousově

Rok 1967 – paní učitelka Alena Klukanová.

50

Rok 1968 – žáci 1. třídy.

BRK 2021

odpoledne hromadný pohřeb hrdinů v Dolním Bousově. Obou pohřbů se zúčastnili zástupci Rudé armády, školní mládež, úřady a korporace i občanstvo v nevídaném počtu. Čest památce padlých hrdinů, jejichž odkazu věrni zůstaneme! Sláva a zdar hrdinné Rudé armádě, naší Osvoboditelce! Ať žije president Beneš a maršál Stalin! Dne 14. 5. 1945 bylo slavnostně zahájeno vyučování v osvobozené vlasti. Školní rok 1947/1948: Nejvýznamnější událostí pro náš vývoj k socialismu bylo únorové vítězství lidu nad reakcí zásluhou správné politiky KSČ od květnové revoluce za obezřetného vedení jejího předsedy soudruha Klementa Gottwalda. Rekonstrukce vlády na základě obrozené Národní fronty ústavní cestou, očista veřejného života, další znárodnění a pozemková reforma, zákon o jednotné škole, odhlasování ústavy 9. května, postup a práce vlády i ÚNS při zajišťování a upevňování politické i hospodářské moci lidu byly schváleny v květnových volbách dne 31. 5. 1948, kdy se téměř 90 % voličů rozhodlo pro jednotnou kandidátní listinu. Výsledek volby v naší obci: z 300 voličů (146 mužů, 154 žen) volilo 260 osob (124 mužů, 136 žen). Pro jednotnou kandidátku se vyslovilo 248 voličů, tedy 95,4 %. Bílé lístky odevzdalo 12 voličů, tedy 4,6 %. Školní rok 1967/1968: V říjnu a v prosinci probíhalo v Praze plenární zasedání ÚV KSČ. Progresivní složka ÚV vedená A. Dubčekem kriticky ukázala na nedostatky v metodách a stylu vnitrostranického řízení, na chyby v uplatňování zásad centralismu a vnitrostranické demokracie. 5. a 6. ledna se sešlo zasedání pléna ÚV KSČ, které zvolilo A. Dubčeka 1. tajemníkem KSČ. A. Novotný zatím zůstává presidentem. 22. března na nátlak veřejnosti rezignuje A. Novotný na funkci presidenta ČSSR. Národní shromáždění jeho abdikaci přijímá a stanoví volbu nového presidenta republiky na 30. březen. Jako kandidát byl navržen složkami NF armádní generál Ludvík Svoboda, který byl také drtivou většinou poslanců zvolen. Z 298 přítomných poslanců hlasovalo v tajných volbách pro L. Svobodu 292. Poté podala demisi vláda vedená J. Lenártem. President její demisi přijal a pověřil O. Černíka sestavením nové vlády. 8. dubna nová vláda složila slib.

21. srpna 1968 Toho dne vnikla vojska pěti spřátelených zemí do ČSSR. Jejich cílem bylo prý potlačit v naší zemi kontrarevoluci, zabránit infiltraci agentů ze Západu, ochránit naší vládu a KSČ. Kontrarevoluce ani agenti imperialismu však u nás nebyli! Prvé přepadové oddíly obsazují v časných ranních hodinách sídlo ÚV KSČ a zajišťují její předsednictvo, které právě zasedá. Tanky obkličují staro51

130 let školy v Horním Bousově

slavný Pražský hrad. Hradba obrněných uzavírá parlament se 196 poslanci.

Jsou obsazeny budovy, ve kterých sídlí redakce českých novin. Obsazen je též rozhlas, televize, Akademie věd a další. 24. srpna odlétá president republiky L. Svoboda na jednání do Moskvy, kterého se jeho zásluhou mohou zúčastnit i Dubček, Černík a Smrkovský. 28. srpna se vrací čs. delegace z Moskvy. V rozhlasovém projevu vystoupil president ČSSR Ludvík Svoboda a 1. tajemník ÚV KSČ Alexandr Dubček. Školní rok 1968/1969: 16. října byla v Praze podepsána smlouva mezi ČSSR a SSSR o podmínkách dočasného pobytu zahraničních vojsk na našem území. 27. října schválilo Národní shromáždění ústavní zákon o Československé federaci.

17. dubna se sešlo plénum ÚV KSČ, které přijalo rezignaci A. Dubčeka a zvolilo Gustava Husáka 1. tajemníkem ÚV KSČ.

ŠKOLNÍ VÝLETY První zmínka o školním výletě, či spíše poučné vycházce, je z roku 1893. Do té doby školní mládež chodila vždy koncem školního roku do Dolního Bousova na přezkoušení z náboženství, kterého se zúčastnili církevní hodnostáři z bousovské farnosti i okolí. Také zahájení školního roku a jeho ukončení konalo se v dolnobousovském kostele službami božími. Dne 29. března 1893 zúčastnila se v průvodu svých učitelů mládež zdejší školy od 3. školního roku počínajíc národopisné výstavky v Kněžmostě, kterou uspořádalo tamní a okolní učitelstvo jakožto ukázku národních památností pro velkou všeobecnou národopisnou výstavu, která bude uspořádána v Praze roku 1895.

Je pravděpodobné, že učitelé absolvovali s žáky krátké vycházky do okolí Horního Bousova za účelem doplnění učiva a poznávání přírody. O školním výletě je zmínka ve školní kronice až jedenáct let po návštěvě Kněžmosta. Dne 11. července 1904 podnikly dítky zdejší školy počtem 68 celodenní výlet na Trosky a Hrubou Skálu. Výletu tohoto zúčastnilo se mimo sbor učitelský též několik občanů.

Povozy (3) obstaral předseda Místní školní rady, pouze každé dítko složilo obnos 14 haléřů, které odevzdány vozkům na útratu. Podařený výlet zanechal zvláště v malých účastnících mocný dojem, který jim z paměti nikdy nevymizí.

Dalších dvacet let není o školních výletech v kronice žádná zmínka. Buď se nekonaly, nebo řídícím učitelům nestálo za to se o nich rozepsat.

1923/1924: Žáci I. třídy podnikli do okolí 5 polodenních výletů za účelem vyučovacím. Žáci II. třídy podnikli 2 vycházky za účelem vlastivědným; krom těchto jeden celodenní výlet turisticko-vlastivědný na Trosky. Nájemce zdejší52

BRK 2021

ho dvory pan K. Back zapůjčil laskavě k témuž jeden povoz zdarma.

1924/1925: Žactvo zdejší podniklo 5 polodenních vycházek do okolí za účelem vyučovacím. Starší žáci navštívili dvě poučná představení biografická v Sobotce.

Totožný zápis je i v roce 1925/1926.

1926/1927: Žáci podnikli 4 polodenní vycházky do okolí za účelem domovědným. Starší žáci jeli 14. června na celodenní výlet na Bezděz za účelem turistickovlastivědným.

Další dva roky je v kronice zmínka jen o vycházkách po okolí.

1929/1930: Během tohoto školního roku podnikly dítky několik polodenních vycházek do okolí za účelem domovědným. Krom těchto byla pořádána jedna celodenní do Plakánku a na Kost. Vzdálenějších výletů nebylo možno pořádati, poněvadž ve škole je většina menších žáků, kteří se jich zúčastniti nemohou.

1930/1931: Během školního roku podnikli žáci se svým učitelem několik polodenních vycházek do okolí za účelem domovědným. Dne 22. června byl uspořádán celodenní výlet na Trosky, Hrubou Skálu a Valdštýn.

1931/1932: Po celý rok byly konány četné vycházky do okolí za účelem domovědným. Dne 15. června podnikli žáci celodenní výlet autobusem na Bezděz a do Doks k Máchovu jezeru. Výletu se zúčastnili někteří rodiče dítek. Místní školní rada věnovala naň 60 Kč.

1932/1933: Během tohoto školního roku byly konány se žáky obou tříd časté vycházky do okolí za účelem vyučovacím. Dne 26. června uspořádala učitelka II. třídy se svými žáky celodenní výlet na Tábor a do Lomnice. Tam prohlédli se tkalcovskou školu, přádelnu a Jínovu továrnu na cukrovinky. Žáci I. třídy byli se svým učitelem na Kosti.

1933/1934: Během školního roku byly pořádány se žáky obou tříd časté vycházky do okolí za účelem vyučovacím. Učitelka domácích nauk uspořádala celodenní výlet se žákyněmi z Dobšína, Horního Bousova a Přepeř do Králova Dvora, Hořic, Ostroměře a Jičína.

1936/1937: Celodenní výlet se žáky letos opět konán nebyl. Učitelstvo odmítá vzíti odpovědnost při výletě za své žáky. Následek loňské tragédie rakvické (V Rakvicích se 26. 5. 1936 při školním výletě utopilo 31 dětí, když se prám převrhl do rozvodněné Dyje.). Bylo vykonáno několik vycházek do okolí za účelem domovědným.

53

130 let školy v Horním Bousově

1937/1938: Celodenní výlet se žáky se letos nekonal pro vážnou dobu. Byly konány jen vycházky do blízkého okolí. Žáci I. třídy vykonali 16 vycházek, žáci II. třídy tři vycházky za účelem domo a vlastivědným.

Několik dalších let není v kronice o výletech žádný zápis.

1943/1944: Dne 8. 7. 1944 podnikla škola výlet žáků na Trosky a Hrubou Skálu. Děti odvezl traktorem do Rovně pan J. Rejman.

1945/1946: V týdnu dětské radosti byly podnikány vycházky do blízkého okolí, uspořádán 20. 6. školní výlet na Valečov, Mužský a Drábské světničky, děti byly pohoštěny zmrzlinou, zákusky, čajem a třešněmi.

1946/1947: V Týdnu dětské radosti ode dne 16. 6. do 22. 6. 1947 zúčastnilo se všechno žactvo vycházky na hrad Kost, na zámek Humprecht a do Sobotky, do Drhlen, do Dolního Bousova, výletu do Jičína a Prachovských skal, dvakrát bylo pohoštěno zákusky a zmrzlinou, obdrželo zdarma po 1 krabici amerických cukrovinek zakoupených v Sobotce a rovněž dopravu autobusy a vlakem hradila správa školy.

1947/1948: Školní výlet na Hlavatici, Valdštejn a Hrubou Skálu konal se 16. 6.

1948/1949: Dne 21. 6. konal se školní výlet na Bezděz a k Máchovu jezeru.

1949/1950: Školní výlet se konal dne 19. 6. 1950. Jeho cílem byla hora Tábor a Lomnice nad Popelkou.

1950/1951: Letošní školní výlet byl dvoudenní: Babiččino údolí, Náchod, Hronov, Teplické skály, Jánské Lázně (Černá hora), Harrachov (vodopády), Železný Brod (muzeum), Rohozec (zámek). Zúčastněno bylo 25 žáků a 8 dospělých lidí.

1951/1952: Letošního roku se žáci zúčastnili dvou výletů: 1. státní muzeum Kačina, Sedlec, Kutná Hora, Žleby, Poděbrady. 2. Liberec, Frýdlant, Lázně Libverda, Sychrov. Výlet z části platili žáci sami a z části z uspořených peněz z besídek a sběrů.

1952/1953: Dva školní výlety: Kokořín, Mělník, Říp, Terezín, Doksy a Praha, Konopiště, Štěchovice, parníkem do Prahy.

1953/1954: Dne 22. června uspořádala škola výlet autokarem do Krkonoš.

Shlédli jsme Černou horu (výstup a sestup lanovkou), potom Pec a odtud lanovkou přes Růžovou horu na Sněžku a zpět.

1954/1955: V pátek 10. června byl školní výlet autokarem do Prahy do mausolea Klementa Gottwalda, na letiště Ruzyně a do parku kultury a oddechu Julia 54

BRK 2021

Fučíka.

Další dva školní roky nejsou v kronice vůbec zaznamenány.

1958/1959: Před koncem školního roku uspořádán výlet do Českého ráje. Žáci shlédli Trosky, Hrubou Skálu a Valdštejn.

1959/1960: Tak jako v roce minulém, tak i letos pomáhali žáci JZD při ničení plevelu, výsadbě 2 ha kukuřice, kterou ošetřovali až do sklizně. Při výroční členské schůzi JZD byla jim dána odměna 500 Kčs na výlet, který byl uskutečněn před ukončením školního roku do Prahy a na Slapskou přehradu. Pěkné počasí přálo a děti vrátily se radostně domů.

1960/1961: V červnu vykonán výlet do Krkonoš. Počasí bylo pěkné.

1965/1966: V pondělí 16. května jsme odjeli spolu s rodiči dvěma autobusy na výlet do Prahy na Hrad, kde byly otevřeny reprezentační místnosti. Jim a okolí Hradčan jsme věnovali celé dopoledne. Ve 12 hodin jsme pozorovali orloj na Staroměstské radnici. Odpoledne jsme si vyjeli parníkem po Vltavě. Domů jsme se vrátili plni dojmů a dárků z Prahy. Všichni žáci školy a žáci 6. ročníku, kteří se výletu zúčastnili, měli tento zdarma. Vydělali si na něj divadelním představením a uspořádáním karnevalu.

1966/1967: 30. dubna byl uskutečněn školní výlet do Prahy. Dopoledne jsme si prohlédli Národní divadlo a obdivovali se jeho výzdobě a kráse. Odpoledne jsme navštívili představení ND v budově Tylova divadla, Lucernu. Tato hra a hlavně herecké výkony členů ND v nás zanechaly nezapomenutelné dojmy.

1967/1968: Během školního roku jsme podnikli několik kulturních zájezdů.

V neděli 5. listopadu autobusový zájezd do Sportovní haly do Prahy na dětskou revue Pohádka na ledě, ve které vystupovala i pozdější mistryně Evropy v krasobruslení Hana Mašková. Zájezdu se zúčastnili i bývalí žáci naší školy. 6. prosince se uskutečnil zájezd do Mladé Boleslavi na divadelní hru O pejskovi a kočičce. 24. dubna opět do Mladé Boleslavi na hru Kubula a Kuba Kubikula. Školní výlet jsme podnikli 29. května na trase Mělník, Terezín, Litoměřice, Lány, Kokořín a Lidice. Odjezd v 5 hodin ráno, zastávka na Mělníku u soutoku Labe s Vltavou. Dále jsme pokračovali do Terezína. Památníkem nás provedl jeho bývalý politický vězeň a bývalý ředitel zdejší školy J. Kozák. Jeho poutavé a věcné vyprávění poslouchali všichni přítomní s pohnutím. Po obědě, který byl v Litoměřicích, jsme pokračovali v cestě na Lány. Zde jsme navštívili hrob prvního presidenta ČSR T. G. Masaryka, Kulturní dům a park u místního zámku.

Na Křivoklátě jsme se obdivovali překrásným obrazům a kapli. Na závěr naše55

130 let školy v Horním Bousově

ho výletu jsme navštívili město Lidice. Pro pokročilejší dobu, 5 hodin odpoledne, bylo již muzeum zavřeno. Prohlédli jsme si však růžičkový sad, nové Lidice, místo popravy lidických mužů a památník. Výlet, i když značně náročný, se nám vydařil a všem se líbil.

1968/1969: 14. listopadu jsme podnikli zájezd do divadla J. Wolkra na představení hry Kašpárek, Honza a zakletá princezna. Při této příležitosti jsme navštívili i pražskou ZOO. 30. května jsme navštívili představení hry O Bruncvíkovi, s kterou hostovala východočeská loutková scéna v Sobotce.

1969/1970: 19. září jsme šli do Sobotky na loutkové představení hry Žabák hrdina, kterou uvedlo východočeské loutkové divadlo Drak. 27. ledna odpoledne jsme se zúčastnili v Mladé Boleslavi hry Ferda Mravenec. 24. dubna jsme uspořádali zájezd do Prahy do divadla J. Wolkra na představení Jak se stal Rumcajs loupežníkem. Odpoledne jsme navštívili Národní technické muzeum a stadion Sparty. 26. června jsme měli školní výlet na trase Horní Bousov, Ruzyň letiště, Koněprusy jeskyně, Karlštejn a Slapy. Dětem se nejvíce líbilo na letišti v Ruzyni a jízda parníkem po Slapské přehradě. Počasí nám přálo, a tak se výlet velmi vydařil.

1970/1971: 21. května jsme jeli dvěma autobusy na školní výlet do Opočna, Náchoda, Dobrošova a Dvora Králové. V Opočně a Náchodě jsme si prohlédli státní zámky, v Dobrošově podzemní pevnost z 2. světové války a ve Dvoře Králové jsme navštívili ZOO. Škoda, že od 16 hodin pršelo; ZOO jsme procházeli za deště a bouřky.

1971/1972: 6. června jsme jeli dvěma autobusy na školní výlet: Sychrov, ZOO Liberec, Botanická zahrada, Ještěd. Velmi se nám líbilo na zámku v Sychrově, v ZOO a pěší výstup na Ještěd.

1972/1973: 8. 6. jsme jeli na školní výlet do Tábora a na Orlík. V Táboře jsme si prohlédli muzeum husitského hnutí a podzemní chodby pod náměstím, odpoledne jsme navštívili krásný zámek Orlík, odkud jsme jeli parníkem po Orlické přehradě k betonové hrázi, kde na nás čekal autobus. Musím zde ještě poznamenat, že cestou z Prahy jsme jeli prvních 20 km po první čs. dálnici. I když nám na výletě pršelo, vydařil se a všem se líbil. 27. 6. jsme vyjeli na mimořádný školní výlet za odměnu žákům 5. ročníku, kteří po celých pět let školní docházky na naší ZDŠ plnili vzorně své povinnosti. První malá zastávka byla nově otevřené safari v ZOO ve Dvoře Králové. Odtud jsme odjeli do Pece pod Sněžkou a lanovkou na vrchol nejvyšší hory v Čechách – Sněžku. Na závěr nás autobus zavezl k Vrbatově boudě na Zlatém návrší a odtud jsme vyrazili pěšky: 56

BRK 2021

Hančova mohyla, Pančický vodopád, Labská bouda, která je ve výstavbě, pramen Labe, mohyla Hanče a Vrbaty. Počasí bylo po celý den překrásné, náplň výletu skvělá, všichni účastníci výletu se o něm na zpáteční cestě vyjadřovali s nadšením. Na oba výlety jely děti zdarma, protože na zaplacení bylo použito peněz z Dětského karnevalu.

1973/1974: 25. května byl uspořádán zájezd do Prahy. Dopoledne jsme si prohlédli Národní divadlo a Karlův most, svezli jsme se metrem, odpoledne navštívili Smetanovo divadlo a operu L. Janáčka Liška Bystrouška. Na závěr dne jsme si ještě zajeli na mezinárodní letiště do Ruzyně. 19. června jsme vyjeli na školní výlet do ZOO Děčín, parníkem Hřensko – Děčín a na Máchovo jezero.

1974/1975: 16. května jsme jeli na školní výlet. Nejdříve jsme si ve Frýdlantu prohlédli zámek, v Liberci ZOO a Botanickou zahradu. Po obědě jsme vystoupili na vrchol Ještědu. Na zpáteční cestě jsme se zastavili ve Světlé v Podještědí u pomníku Světlé, prohlédli si prameny řeky Ploučnice a Čertovu stěnu. Výlet se vydařil, všem se líbil.

1975/1976: 16. června jsme jeli na školní výlet do Kutné Hory, Kačiny a Poděbrad. V Kutné Hoře jsme si prohlédli hornické muzeum, Vlašský dvůr, chrám sv. Barbory a město, na zámku v Kačině jsme navštívili zemědělské muzeum a na závěr jsme se prošli po lázeňské kolonádě v Poděbradech.

TRAGICKÉ UDÁLOSTI ZACHYCENÉ VE ŠKOLNÍ KRONICE Hornobousovští učitelé se ve svých zápisech v kronice zmiňují i o tragických událostech, které se přihodily v obci i okolí.

1906/1907: Žák II. třídy Josef Tůma, syn Václava Tůmy, obuvníka z Vošťovic, opatroval za nepřítomnosti svých rodičů a mladších sourozenců malého svého bratříčka. Kdesi doma našel starou pistoli otcovu. Hráli si na myslivce – a hru tuto zaplatil chlapeček smrtí. Když jsem nešťastnému střelci domlouval, jevil hroznou lítost a tvrdil, že nevěděl, že pistole je nabitá. Po celý rok nedal třídnímu učiteli příčiny k nespokojenosti chovaje se velmi mravně, ačkoli před spáchaným činem nebýval žákem právě nejposlušnějším. Krajský soud v Mladé Boleslavi uložil zdejšímu obecnímu úřadu potrestání viníka, ale ten se k tomu odhodlati nemohl.

1907/1908: Den hrůzy ve Voseku. Den sv. Václava (28. září 1907) zůstane nesmazatelným písmem zapsán v paměti nejen obyvatelů voseckých, ale i všech, kdož byli svědky hrozného požáru, toho dne ve Voseku vzniklého. Kvetoucí obec se v několika málo hodinách proměnila z polovice v sutiny. Bohatá 57

130 let školy v Horním Bousově

úroda letošní, uložená ve stodolách, dravým živlem zničena. Obyvatelstvo připraveno o vše, co mělo, ježto na záchranu nebylo lze pomysliti. Před 4. hodinou odpolední hrál si hošík (4 letý) rolníka Františka Bernarda v přístodůlku a rozžehl si ohníček. Plazivý plamének nespokojil se však potravou snesenou nerozumným děckem, nýbrž záhy zachvátil celou stodolu, a v málo okamžicích stálo nejen stavení Bernardovo, ale i sousední budovy v jednom plameni. Lidé byli na polích, když truchlivě zazněl zvon z památné zvonice kostelíka druhdy českobratrského, volaje osadníky domů k ochraně majetku. Pronikavé zvuky trubek hasičských mísily se v praskot hořících budov, řev dobytka, vytí psů.

Srdcelomný nářek postižených obyvatelů zvyšoval hrůzy dne. Leč přesto, že dostavily se záhy 22 hasičské sbory, mezi nimiž i sobotecký s parní stříkačkou, nebylo možno k žárovišti se přiblížiti pro nesmírné vedro. Hasiči museli se omeziti na chránění zbylé části vesnice, avšak i tuto práci znesnadňoval jim veliký nedostatek vody. Aby míra neštěstí byla dovršena, zanesena větrem jiskra do hromady vynesených svršků a ty se v okamžiku vzňaly. Vyhořelo 18 celých rolnických usedlostí (č. 17, 18, 19, 20, 21, 22, 23, 24, 25, 26, 27, 28, 31, 32, 33, 35, 36, 37) a chlév z čísla popisného 45. Zničeno vše, co plamen zničiti mohl. Veškerá úroda, domácí a hospodářské náčiní, 6 velkých kusů hovězího dobytka, přes 20 vepřů a veškerá drůbež. Těžké popáleniny v obličeji a na rukou utrpěl rolník, u něhož oheň vypukl; menších úrazů a popálenin bylo velmi mnoho. Způsobená škoda odhaduje se na 400.000 K. Budovy – a to nejen obytné – byly pojištěny velmi nízko.

K požáru dostavilo se ohromné množství lidu z dalekého okolí a také zemský a říšský poslanec J. G. Maštálka ze Sobotky a okresní starosta a župní hasičský dozorce pan Fr. Havlík, kteří řídili práce záchranné. Teprve ráno bylo lze přehlédnouti celý obraz hrůzy. Z hořících zbytků stavení dosud vyšlehovaly plameny, aby dokonaly dílo zkázy; hromady popela značily místa, kde včera uloženy byly bohaté výsledky žní. Zdechliny zvířat, pokud nebyly obráceny v popel, zvyšovaly obraz děsného díla ničivého živlu. Naříkající muži, ženy a děti, strnule na dílo spousty pohlížející, potáceli se mezi zbytky svého majetku. Dojemno bylo patřiti na to, kterak upřímný a dobrý poslanec pan J. G. Maštálka, který od časného jitra mezi touto spoustou dlel, na všech stranách radou i skutkem obětavě pomáhal, začež mu ubožáci vroucími, zaslzenými pohledy děkovali. Ve prospěch pohořelých ve zdejší obci podniknutá sbírka vynesla 320 K, 46 h. Nájemce dvora zdejšího pan Václav Novák přispěl k ní 100 K. Mimo peněz dostalo se jim pomoci pící, stelivem i potravinami a obilím k setí.

58

BRK 2021

Dne 3. října 1932 dopoledne za silného větru se ubírala paní Matylda Nováková-Rettrová, učitelka domácích nauk, do přepeřské školy za svým povoláním. Na křižovatce silnic byla zachycena rychle jedoucím autem od Mladé Boleslavě a smýkána asi 10 metrů po silnici. V bezvědomí byla odvezena do boleslavské nemocnice. Zde shledali, že má přeraženo několik žeber, skalpovanou kůži na čele a rukou a otřes mozku. Následkem tohoto těžkého úrazu se stala neschopnou zastávati svůj úřad. Proto jí byla poskytnuta zdravotní dovolená do 30. června 1933.

Dne 6. května 1954 ve dvě hodiny odpoledne vypukl v obci velký požár, jemuž padly za oběť 4 usedlosti: Holečkova, Rulcova, Erlerova a Hasprova.

K zdolání ohně se sjelo 16 hasičských jednot s motorovými stříkačkami, z nichž nejúčinnější byla mnichovohradišťská. Po dlouhotrvajícím suchu byl v obci naprostý nedostatek vody. Voda z obecního rybníčku na návsi byla ve dvaceti minutách vyčerpána a jiné nebylo. Byla proto mnichovohradišťská stříkačka nasazena až k rybníku Šlejferna a odtud tlačila vodu až do obce, kde ji přijímaly druhé stroje a vzdor prudkému větru lokalizovaly požár. Věcná škoda je značná. Požár způsobil žák 1. třídy V. H., který byl u dědečka Rulce. Jeho rodiče bydlí v Liberci, jsou oba zaměstnáni, a proto dali chlapce k dědovi. Zde chlapec vzal zápalky a s kamarádkou J. S. si chtěli zapálit ohníček na zahradě za Holečkovou stodolou, kde pásli housata. Vítr zanesl hořící papír do stodoly a tím byl způsoben požár.

59

130 let školy v Horním Bousově

Rok 1971 – učitel Přemysl Sobotka 60

BRK 2021

POČTY ŽÁKŮ A VYUČUJÍCÍ V JEDNOTLIVÝCH LETECH (1) v kolonce Celkem – znamená: vyučovalo se v jedné třídě Rok

Chlapců

Dívek

Celkem

Učitelé

Náboženství

1881

33

37

70 (1)

Karel Augusta

Josef Benda

1882

37

37

74 (1)

Karel Augusta

Josef Benda

1883

41

43

84 (1)

Antonín Bouček, Marie Bayerová

Josef Benda

1884

41

50

91 (1)

Antonín Bouček, Marie Bayerová

Josef Benda

1885

42

46

88

Antonín Bouček, Josef Taneček, Marie Bayerová

Josef Benda

1886

37

42

79

Antonín Bouček, Josef Taneček, Marie Bayerová

Antonín Bouček

1887

48

44

92

Antonín Bouček, Josef Taneček, Marie Bayerová

Antonín Bouček

1888

48

43

91

Antonín Bouček, Josef Taneček, Marie Boučková

Jan Paţout

1889

44

45

89

Antonín Bouček, Josef Taneček, Marie Boučková

Jan Paţout

1890

44

46

90

Antonín Bouček, Josef Taneček, Marie Boučková

Jan Paţout

1891

45

47

92

Antonín Bouček, Josef Taneček, Marie Boučková

Jan Koppa

1892

59

48

107

Antonín Bouček, Josef Taneček, Marie Boučková

Jan Koppa

1893

52

51

103

Antonín Bouček, Josef Taneček, Marie Boučková

Jan Paţout

1894

50

47

97

Antonín Bouček, Václav Sehr, Marie Boučková

Jan Paţout

1895

50

48

98

Antonín Bouček, Josef Taneček, Marie Boučková

Jan Paţout

1896

49

48

97

Antonín Bouček, Josef Taneček, Marie Boučková

Jan Paţout

1897

47

48

95

Antonín Bouček, Josef Taneček, Marie Boučková

František Soukal

61

130 let školy v Horním Bousově 1898

49

48

97

Antonín Bouček, František Doskočil, Marie Boučková

František Soukal

1899

52

44

96

Antonín Bouček, František Doskočil, Marie Boučková

František Soukal

1900

48

45

93

Antonín Bouček, František Doskočil, Marie Boučková

František Soukal

1901

43

50

93

Antonín Bouček, Jaroslav Kopecký, Marie Boučková

František Soukal

1902

45

45

90

Antonín Bouček, František Doskočil, Marie Boučková

František Soukal

1903

47

49

96

Antonín Bouček, František Doskočil, Marie Boučková

Josef Černý

1904

51

49

100

František Doskočil, Oldřich Culík, Marie Boučková

Josef Černý

1905

51

47

98

František Doskočil, Oldřich Culík, Marie Boučková

Josef Černý

1906

45

47

92

Jan Vogel, Oldřich Culík, Emilie Ottomanská

Josef Černý

1907

42

55

97

Jan Vogel, Josef Vávra, Emilie Ottomanská

Josef Černý

1908

44

55

99

Jan Vogel, Josef Vávra, Emilie Ottomanská

František Vencl

1909

47

56

103

Jan Vogel, Josef Vávra, Emilie Ottomanská

František Vencl

1910

43

50

93

Jan Vogel, František Palička, Emilie Ottomanská

Jan Brabenec

1911

40

47

87

Jan Vogel, Bohuslav Luštický, Emilie Ottomanská

Jan Brabenec

1912

38

50

88

Jan Vogel, Bohuslav Luštický, Emilie Ottomanská

Jan Brabenec

1913

40

40

80

Jan Vogel, Bohuslav Luštický, Emilie Ottomanská

Jan Hrachovina

1914

45

41

86

Jan Vogel, František Mládek, Emilie Ottomanská

Václav Eliáš, Jan Chromý

1915

49

40

89

Jan Vogel, Vlasta Kubánková, Emilie Ottomanská

Jan Chromý

62

BRK 2021 1916

50

43

93

Jan Vogel, Vlasta Kubánková, Emilie Ottomanská

Josef Jakubec

1917

51

52

103

Jan Vogel, Jiří Soukup, Emilie Ottomanská

Josef Jakubec

1918

55

50

105

Jan Vogel, Bohumil Luštický, Lidmila Culíková

Jan Hrachovina

1919

47

45

92

Jan Vogel, Bohumil Luštický, Růţena Ortová

Fr. Kollátor (kat.), Boţena Ţďánská (čsl. náboţenství)

1920

36

38

74

Jan Vogel, Bohumil Luštický, Růţena Ortová

Fr. Kollátor, Boţena Ţďánská

1921

34

36

70

Jan Vogel, Bohumil Luštický, Růţena Ortová

Fr. Kollátor, Boţena Ţďánská

1922

25

25

50

Jan Vogel, Bohumil Luštický, Růţena Ortová

Fr. Kollátor, Boţena Ţďánská

1923

25

29

54

Bohumil Luštický, František Kocour, Růţena Ortová

Fr. Kollátor, Boţena Ţďánská

1924

22

14

36 (1)

Bohumil Luštický, Jaroslava Krejčíková

Fr. Kollátor, Boţena Ţďánská

1925

20

16

36 (1)

Bohumil Luštický, Růţena Ortová

Fr. Kollátor, Boţena Ţďánská

1926

22

16

38 (1)

Bohumil Luštický, Matylda Nováková-Rettrová

Fr. Kollátor, Boţena Ţďánská

1927

22

15

37 (1)

Bohumil Luštický, Matylda Nováková-Rettrová

Fr. Kollátor, Boţena Ţďánská

1928

24

21

45 (1)

Bohumil Luštický, Emilie Vepřková

Fr. Kollátor, Boţena Ţďánská

1929

26

31

57 (1)

Bohumil Luštický, Matylda Nováková-Rettrová

Fr. Kollátor, Boţena Ţďánská

1930

26

28

54 (1)

Bohumil Luštický, Matylda Nováková-Rettrová

Fr. Kollátor, Boţena Ţďánská

1931

23

32

55 (1)

Bohumil Luštický, Matylda Nováková-Rettrová

Fr. Kollátor, Boţena Ţďánská

1932

25

31

56

Bohumil Luštický, Marie Munzarová, Boţena Opočenská

Fr. Kollátor, Boţena Ţďánská

1933

28

32

60

Bohumil Luštický, Marie

63

130 let školy v Horním Bousově Pehlíková, Matylda Nováková-Rettrová

Náboženství se samozřejmě vyučovalo i v těchto letech.

Ve školní kronice bohužel jména vyučujících nejsou uvedena.

1934

29

31

60

Bohumil Luštický, Marie Pehlíková, Matylda Nováková-Rettrová

1935

29

27

56

Bohumil Luštický, Boţena Mrlíková, Matylda Nováková-Rettrová

1936

27

24

51

Bohumil Luštický, Eliška Sobíšková, Blaţena Doudová

1937

24

23

47

Bohumil Luštický, Milada Cecavová-Cendelínová, Antonie Brzková

1938

27

22

47

Bohumil Luštický, Milada Cecavová-Cendelínová, Pavla Vaníčková

1939

23

26

46

Ervín Holas, Milada Cecavová-Cendelínová, Marta Ságlová

Jan Fornůsek, Vojtěch Svoboda

1940

20

25

45

Ervín Holas, Milada Cecavová-Cendelínová, Marta Ságlová

Jan Fornůsek, Josefa Valentová

1941

24

18

42 (1)

Ervín Holas, Klára HoláŢďánská

Jan Fornůsek, Josefa Valentová

1942

23

20

43 (1)

Ervín Holas, Klára HoláŢďánská

Jan Fornůsek, Vojtěch Svoboda

1943

22

21

43 (1)

Ervín Holas, Klára HoláŢďánská

Jan Fornůsek, Vojtěch Svoboda

1944

17

16

33

Ervín Holas, Marie Kubínová, Ludmila Horynová

F. Benda

1945

12

10

22 (1)

Ervín Holas, M. Hercíková

Jan Fornůsek, Jiřina Bendová

1946

8

7

15 (1)

Ervín Holas, Věra Ţlůvová

Jan Fornůsek

1947

13

15

28 (1)

Ervín Holas, Jarmila Zetková

Jan Fornůsek, Evţen Chromý

1948

9

15

24 (1)

Ervín Holas, Jarmila Bázlerová

Jan Fornůsek

64

BRK 2021 1949

9

13

22 (1)

Ervín Holas, Jarmila Bázlerová-Krchová

Jan Fornůsek, Josef Franc

1950

10

17

27 (1)

Miroslav Roudný

1951

12

18

30 (1)

Miroslav Roudný

1952

19

23

44

Miroslav Roudný, Marie Suková

1953

20

26

46

Alois Sehr, Marie Suková

1954

23

27

50

Jaromír Severa, Marie Suková-Litenská

1955 1956

V kronice nejsou žádné zápisy. Výkazy z těchto let nejsou ani v okresním archivu.

Počet žáků a vyučující se mi nepodařilo zjistit.

1957

17

20

37

Alois Sehr (1.1.58 Josef Kozák), Jiřina Chrpová

1958

16

21

37

Josef Kozák, Jiřina Chrpová

1959

20

14

34

Josef Kozák, Jiřina Chrpová

1960

18

15

33

Josef Kozák, Václav Najman

1961

15

19

34

J. Kozák, Květa Kyselová

1962

16

19

35

J. Kozák, Eva Koutová

1963

18

19

37

J. Kozák, Zdenka Holubová

1964

14

26

40

Václav Šolc, Zd. Holubová

1965

13

25

38

V. Šolc, Alena Klukanová

1966

14

22

36

V. Šolc, Alena Klukanová

1967

15

13

28

V. Šolc, Alena Klukanová

1968

12

13

25 (1)

Václav Šolc

1969

20

10

30

V. Šolc, Jar. Bernart

1970

19

11

30

V. Šolc, Marie Jelečková

1971

18

12

30

V. Šolc, Přemysl Sobotka

1972

17

9

26 (1)

Václav Šolc

1973

16

7

23 (1)

Václav Šolc

1974

9

7

16 (1)

Václav Šolc

1975

9

7

16 (1)

Václav Šolc

Od roku 1950 se náboženství ve školách přestalo vyučovat. Místo toho zde byla organizace Pionýr. Její činnost vždy závisela na osobě vedoucího. Ve škole v Horním Bousově to někdy byli samotní vyučující, jindy studenti či studentky.

65

130 let školy v Horním Bousově

MÍSTNÍ ŠKOLNÍ RADA Pro pochopení role Místní školní rady musíme trochu nahlédnout do historie.

Ministerstvo školství v habsburské monarchii bylo zřízeno 23. března 1848. Původní název zněl Ministerstvo veřejného vyučování, po čtyřech měsících byl změněn na Ministerstvo kultu a vyučování poté, co ministerstvo převzalo též záležitosti náboženské a církevní. V roce 1860 bylo nahrazeno nově zřízeným Státním ministerstvem, aby v roce 1867 bylo opět zřízeno Ministerstvo kultu a vyučování.

Náležela mu nejvyšší správa veškerého školství a dozor nad nimi. Od roku 1868 byla vykonávána trojstupňovým systémem školních rad (zemských, okresních a místních školních rad). To platilo do roku 1918. Nově vzniklá Československá republika převzala tzv. Recepčním zákonem, první právní normou, kterou přijal Národní výbor československý 28. října 1918, celý právní řád a systém rakouskouherské monarchie pro české země. 2. listopadu 1918 byl zřízen Úřad pro správu vyučování a národní osvětu, brzy se však ustálil název Ministerstvo školství a národní osvěty. Zachován zůstal systém školních rad (zemské školní rady, okresní školní výbory a místní školní rady). Místní školní rady působily na základě zákona č. 292/1920 Sb. v každé obci, ve které byla škola. Po vyhlášení Protektorátu Čechy a Morava 15. března 1939 bylo zřízeno Protektorátní Ministerstvo školství a národní osvěty. V roce 1942 byly zrušeny zemské školní rady, v roce 1943 i okresní školní výbory a místní školní rady. Pravomoci přešly na starosty obcí.

Výše zmíněný zákon 292/1920 říká v § 17: V každé školní obci zřídí se místní školní rady školní jakožto úřad veřejný. § 18: Místní školní rada se skládá: 1. z předsedy, 2. ze zástupců školy, 3. ze zástupcův obce školní. § 23: Funkční období místní školní rady trvá čtyři léta. § 25: Místní školní rada jest oprávněna a povinna: 1. spravovat místní školní fond, 2. přechovávat cenné papíry a listiny škole náležející, 3. pečovat o budovy a pozemky školní, o nářadí školní, o pomůcky a vést příslušný inventář, 4. vykonávat práce, spojené s opatřováním věcných potřeb školních, 5. sestavovat rozpočet, 6. dělat soupis školní mládeže, vést školní matriku, 7. podporovala učitelstvo v jeho povolání, bdít nad tím, jak se mládež chová mimo školu. Je jasné, že Místní školní rada byla i v Horním Bousově. K němu patřily i další obce: Ošťovice, Šlejferna a Střehom. Zatímco první dvě byly tzv. přiškolenými obcemi (děti z nich navštěvovaly školu v Horním Bousově), Střehom byla přiškolenou obcí ke škole v Sobotce. A proto se Horní Bousov musel podílet nejen na provozu sobotecké školy, ale v roce 1886 i na stavbě nové školní budovy v Sobotce. V okresním archivu v Mladé Boleslavi se o tom ve složce Místní školní rada Horní Bousov dochoval doklad.

66

BRK 2021

Vyhláška: Místní školní rada v sezení dne 2. června 1886 schválila kupní smlouvy s majiteli prostorných místností pro stavbu nové školní budovy v Sobotce a usnesla se požádati od přiškolených obcí obnos 951 zl. 64 kr. na zaplacení stavebního místa a předběžných prací pro tutéž stavbu. Za příčinou tou vypsala 60 % přirážku ku všem přímým daním, jež poplatníci školské obci Sobotecké ve ¼ letních napřed jdoucích lhůtách platiti mají. Z místní školní rady v Sobotce, dne 3. června. Ant. Sakař, člen m. šk. rady.

Součástí této vyhlášky je i rozpis, kolik která obec či instituce má zaplatit. Jsou v něm dvě částky – obnos daně a 60% přirážka ve zlatých a krejcarech.

Rozpočet místní školní rady v Sobotce k ukrytí výloh vzešlých zakoupením staveb. Prostory pro novou školní budovu, zděláním plánů a jiných výdajů.

1. Sobotka 5681, 98 – 3409,18.

2. Předměstí 641,57 – 384,94.

3. Březno 780,07 – 468,00.

4. Lhota Staňkova 435,47 – 261,28.

5. Čálovice 551,43 – 330,85.

6. Spišová 936,20 – 561,72.

7. Kdanice, Trní 601,68 – 364,00.

8. Osek 1573,21 – 943,92.

9. Nepřívěc, Vesec, Stéblovice 2118,59 – 1271,15.

10. Střehom 511,74 – 307,44.

11. Velkostatek Kost 1666,02 – 999,60.

12. Kostel Nepřívěc 43,12 – 25,87.

13. Děkanství 316,16 – 189,69.

Dohromady 15807,24 – 9517,64. Doručeno dne 2/7 1886.

Z tohoto dokumentu vyplývá, že obec Horní Bousov, ke které Střehom patřila, musela na stavbu (vlastně jen na nákup pozemků a plány) přispět více než osmi sty zlatými. Jakou částkou musel Horní Bousov přispět na samotnou stavbu, v archivu není. Tento stav (přiškolení Střehomi ke škole v Sobotce) platil ještě několik desítek let. A že se nejednalo o malé částky, které musela obec Horní Bousov za Střehom platit, dokládají dochované rozpočty Místní školní rady v Sobotce na roky 1924 a 1925. První rok platil Horní Bousov 1.660,96 Kč, o rok později 2.011,56 Kč. Až v roce 1931 zažádala obec o změnu, která byla vyslyšena v roce 1936. O tom ale podrobněji ve výpisu z obecní kroniky.

V archivu se dochovaly i rozpočty MŠR Horní Bousov z let 1933, 1935 a 1938.

V roce 1933 byla plánovaná vydání 8880 Kč, příjmy 300 Kč. Na schodku 8580 Kč 67

130 let školy v Horním Bousově

se podílel Horní Bousov částkou 6900 Kč, Ošťovice 1494 Kč a Osek – Šlejferna 186 Kč. V roce 1935 byla plánovaná vydání 5183 Kč, příjmy 300 Kč. Ze schodku 4883 Kč připadalo na Horní Bousov 3794 Kč, Ošťovice 1008 Kč a Šlejfernu 81 Kč. A na rok 1938 byla vydání 9315 Kč, příjem 100 Kč, schodek 9215 Kč. A ten byl podle předepsaných daní rozdělen takto: Horní Bousov 6579 Kč, Ošťovice 1348 Kč, Střehom 1158 Kč a Šlejferna 130 Kč. Pro porovnání se podívejme na rozpočet na rok 1950, který připravoval MNV Horní Bousov. Náklady byly ve výši 13.369 Kčs (uhlí 2400, uskladnění 100, doprava 300, učební pomůcky 269, dříví 400, řezání a štípání 100, energie 600, udržování investic 6000, různé věcné náklady 2500, pojistné 500, daně 200 Kčs).

První zmínka o Místní školní radě Horní Bousov ve školní kronice je z roku 1884.

A pak se zápisy více méně opakují – volba nové MŠR, její členové, jejich starání se o stav školní budovy. Někdy byly vztahy řídící učitel – Místní školní rady bezproblémové, ale někdy to hodně skřípalo. Ostatně čtenář se na následujících řádcích přesvědčí sám.

Okresní školní inspektor Rosický shledal, že budova se za školu vůbec nehodí.

Okresní školní rada v Jičíně navrhla MŠR Horní Bousov, aby se spojila s MŠR v Přepeřích a vystavěly společnou školu. MŠR Horní Bousov souhlasila za podmínky, že se bude stavět v Horním Bousově, což MŠR Přepeře odmítla.

Hornímu Bousovu proto bylo nařízeno, aby co nejdříve postavil novou školní budovu. Protože však se do MŠR třináct let nevolilo, nařídila Okresní školní rada volby nové MŠR. Ty proběhly 1. listopadu 1884 a členy se stali: Václav Antoň, rolník v HB, Fr. Mrákota, mlynář ve Vošťovicích, Jan Nejedlý, rolník ve Vošťovicích, Josef Halbich, kovář v HB. Pan Antoň navržen byl za místního dohližitele školního. Při volbě do MŠR dne 1. dubna 1888 konané navržen a dekretem c. k. okresní školní rady jmenován byl Václav Antoň, rolník z HB, opět místním školdozorcem. 3. prosince 1893 konala se volba nové MŠR, při které zvoleni byli co členové Jan Nejedlý, rolník z Vošťovic, Václav Antoň a V. Kavalír, oba rolníci z HB, náhradníky V. Kollátor a Mat. Slavík, oba rolníci z HB. Všichni skládali slib u c. k. okresní školní rady v Jičíně dne 22. ledna 1894. Místním školním dozorcem jmenován byl Jan Nejedlý. 28. července 1895 konána volba nového představenstva obecního, při kteréž za starostu zvolen byl Jindřich Šolc, mistr truhlářský, čímž zároveň stal se též předsedou místní školní rady.

Volba nové MŠR zdejší konána dne 9. července 1898 a zvoleni jsou za členy: Jindřich Šolc z HB, Alojs Havlík, mlynář ze Šlejferny a Jan Nejedlý z Vošťovic. Za náhradníky Frant. Halbich a Alojs Kollátor, oba z HB. Všichni složili slib v Jičíně 68

BRK 2021

dne 15. července 1898. Za místního školního dozorce navržen opět Jan Nejedlý.

Dne 12. dubna 1902 provedena volba nové MŠR, do kteréž zvoleni byli za členy Jindřich Šolc, mistr truhlářský v HB, Jan Nejedlý, rolník ve Vošťovicích a Alojs Havlík, mlynář ve Šlejferně. Za náhradníky Alojs Kollátor, hostinský a Václav Kavalír, rolník, oba v HB. Při volbě MŠR zdejší dne 24. června 1906 zvoleni byli za členy: Jan Nejedlý z Vošťovic, Alois Havlík ze Šlejferny, Václav Kavalír z HB. Náhradníky: Josef Haspra z HB a Josef Pavlů v Vošťovic. Ve školním roce 1909/1910 měla MŠR jediné sezení a k tomu došlo teprve tehdy, když Okresní školní rada učinila předsedu osobně zodpovědným za vykonání jí nařízených úprav ve škole.

Místní školní dozorce nebyl ve škole ani jednou, ačkoliv jej o návštěvy řídící učitel žádal. Stejná situace byla i v letech následujících.

Dne 2. září 1912 složila MŠR slib. Pro nové tříletí byli zvoleni: František Brixí z HB, Jan Nejedlý z Vošťovic, Alois Havlík ze Šlejferny, náhradníky Josef Kyzivát a František Edler, oba z HB. Do MŠR byli zvoleni zástupci občanstva Jos. Jirovec, Alois Koutek, Jos. Rakouš z HB a Frant. Nejedlý z Vošťovic a náhradníci Frant. Brixí, Václav Halbich z HB a Frant. Zelený v Vošťovic. Slib složili dne 20. března 1921. Tato MŠR měla velké spory s řídícím učitelem Janem Voglem, které skončily její rezignací a odchodem řídícího učitele pryč. Okresní školní výbor v Jičíně vzal rezignaci na vědomí a nařídil volby nových členů MŠR. Ty proběhly v září 1923 a 7. října nová MŠR složila v Sobotce slib v ruce ministerského rady Pecky. Členy byli Josef Helikar (předseda), Josef Kratochvíl, Josef Halbich, všichni z HB, František Nejedlý (místopředseda) z Vošťovic a náhradníky Ferdinand Báček, Karel Václavík a František Šuma, všichni z HB. V květnu 1925 byla volena nová MŠR. Zvoleni byli Josef Helikar, rolník HB 2, Josef Halbich, kolář HB 53, Josef Kratochvíl, chalupník HB 13, František Nejedlý, rolník Ošťovice 1, náhradníkem František Šuma, tesař z HB. Nová MŠR složila slib do rukou přednosty okresní správy politické v Jičíně, vládního rady Aloise Sluky dne 2. června 1925.

V roce 1929 skončilo čtyř leté období MŠR a byla vykonána nová volba. Členy byli zvoleni za Horní Bousov Josef Tomáš, kolář, za Ošťovice František Nejedlý, rolník. Náhradníky se stali Josef Bobek, rolník z HB, Josef Šimůnek, zedník z HB a Josef Podobský, rolník z HB. Nová MŠR složila slib do rukou okresního inspektora Václava Zavadila dne 22. července 1929 ve školní budově zdejší.

69

130 let školy v Horním Bousově

Dne 22. července 1933 skončilo funkční období MŠR. V nové MŠR budou dva členové sboru za učitelstvo a čtyři zástupci občanstva. Zvoleni byli tito pánové: Josef Podobský a Václav Brož za HB, František Nejedlý a František Pavlíček za Ošťovice. Za náhradníky byli zvoleni z HB Václav Slavík, Josef Král a Karel Václavík. Ustavující schůze se konala 22. srpna 1933 za předsednictví okresního inspektora. Předsedou byl zvolen Josef Podobský, místopředsedou Václav Brož a školním dozorcem František Pavlíček.

Dne 28. července 1937 skončilo čtyřleté funkční období MŠR. Z nařízení okresního výboru školního byly vypsány nové volby. Ve schůzi obecního zastupitelstva dne 4. července byli zvoleni za členy nové MŠR tito pánové: Josef Král, cestář z HB, Josef Podobský z HB, František Pavlíček a Josef Drbohlav. Za náhradníky byli zvoleni z HB Jar. Erdle, Karel Václavík a Jindřich Konejl. Ustavující schůze MŠR se konala za předsednictví pana okresního inspektora profesora V. Zavadila. Předsedou byl zvolen Josef Podobský, místopředsedou František Pavlíček a školním dozorcem Josef Drbohlav. Ve stejném složení pracovala MŠR i ve školním roce 1940/1941, kdy školu zastupovali E. Holas a M. Cecavová-Cendelínová. Vládním nařízením z 8. 8. 1940 č. 115 Sb. pozbyli jmenovaní svých funkcí a pravomoc vykonával do jmenování nových členů MŠR předsedou okresního úřadu dosavadní předseda MŠR. To se stalo na podzim 1941.

Předsedou byl jmenován J. Drbohlav, rolník ve Střehomi, náměstkem E. Holas, zatímní řídící učitel, členem J. Král, cestář z HB. Později byla MŠR rozšířena o náměstka Fr. Pavlíčka, rolníka v Ošťovicích, člena J. Podobského, rolníka v HB a náhradníky J. Rejmana, rolníka v Ošťovicích a F. Orta, zedníka v Oseku. Všichni složili předepsaný slib zástupci Okresního školního výboru v Jičíně. MŠR fungovala do konce války. Po ní systém školních rad přestal, řízení školství se plně ujal stát a po roce 1948 především KSČ.

70

BRK 2021

ŠKOLA HORNÍ BOUSOV V OBECNÍ KRONICE Roku 1857 vystavěla se nová pastušina. Též nová světnička pro p. učitele.

V roku 1870 převzala vláda řízení školní a učitelstvo vypláceti z c. k. kasy.

Pan Karel Augusta, učitel v Hor. Bousově odebral se po 32 letech působení v této akci na zasloužilý odpočinek a po něm, t.j. 1. března 1884 nastoupil p.

Antonín Bouček, dříve učitel v Libáni.

Dne 1. března 1886 otevřena při dosavadní zdejší jednotřídní škole ještě třída druhá, pro kterouž najata byla místnost v č. 2 za roční nájemné 70 zl. Řídícím učitelem stal se dosavadní správce školy p. Ant. Bouček a prvním podučitelem p. Josef Taneček rozený v Staňkově Lhotě u Sobotky.

V prosinci roku 1905 zemřel řídící učitel p. Bouček. Po něm ustanoven p. řídící učitel Jan Vogel, který nastoupil až v novém školním roce 1906. Zatímní správu školy vedl p. uč. Doskočil.

V podzimu 1913 koupena pro školu dvoje nová kamna, na nátlak p. řídícího učitele Vogla, ač stará kamna ve škole byla úplně dobrá. Ale prý špatně vyhřívala. Brzy i tato nová kamna nevyhovují. Děti si stěžují na zimu ve škole (Něco tomu chybí, řádně topit). Topení měl p. říd. uč. paušálem.

V únoru roku 1923 koupena místní školní radou část zahrady za školou na hřiště od velkostatku Kost za 2700 Kč. Dosud tato část zahrady byla pronajata k č. p. 32.

Dne 8. května 1931 konala se komise od okres. Úřadu v Jičíně, stran podání žádosti naší obce o přeškolení Střehomi od Sobotky do Horního Bousova. Komise zúčastnili se od okresního úřadu p. vládní rada Sluka, ing. Meduna, okresní lékař Vrba a pan škol. inspektor Zavadil. Za naši obec a školu pan Brixí starosta, Frant. Tůma, Jan Ort čp 3 ze Střehomi, řídící učitel Boh. Luštický, Jos. Tomáš, předseda školské rady a Frant. Nejedlý, člen místní škol. rady. Za Sobotku starosta p. Maštálka, tajemník Šolc a slečna ředitelka Mačenková. Z přiškolených obcí k Sobotce Frant. Pažout z Oseka a starosta Koťátko z Kdanic.

Cesta od zdejší školy změřena po státní silnici ke Šlejferně, pak kolem Buškovského mlýna ke Střehomi, do středu obce. Odtud pak zase přes Osek ke škole v Sobotce, přičemž zjištěno, že ze Střehomi je do školy v Horním Bousově cesta bližší o 1292 metrů než do školy v Sobotce. Při sepisování protokolu ihned upozornil p. insp. Zavadil pana okresního lékaře na špatnou komunikaci ze Střehomi ku Šlejferně a sám do protokolu prohlásil, že v zájmu lepšího vyučo71

130 let školy v Horním Bousově

vání dítek jest, by Střehom zůstala přiškolena k Sobotce (Dítky z Hor. Bousova vem č..rt!). Pan ing. udal do protokolu stav cesty celkem správně, ale za to p. okr. lékař učinil prohlášení ohledně cesty do Bousova takové, že cesta zvláště v zimě jest stálým nebezpečím pro zdraví dítek, neb bývá stále zafoukaná sněhem a neschůdná, a o přednostech cesty k Sobotce se nijak nevyjádřil. (Pro tvrzení o zafoukání cesty sněhem připadá posudek divně, neb jistě v lékařské praxi se posuzování terénu neučil.). Dle posudku samých občanů Střehomských vždy cesta k Oseku trpí více zavátím než cesta ke Šlejferně. Zástupci Sobotky, Oseka a Kdanic prohlásili, že se staví za učiněná prohlášení zástupců okresního úřadu, s kterým se úplně ztotožňují. (Ve skutečnosti jim jde jen o zájem finanční.). Slečna řed. Mačenková zastupující stranu školy v Sobotce pravila, že jest v zájmu dítek ze Střehomi a jich lepšího vyučování, by zůstala Střehom nadále přiškolena k Sobotce. Pan řídící učitel Boh. Luštický upozornil, že dítky ze Střehomi by takořka nikdy nechodily po cestě měřené, ale že by použily cesty Ošťovicemi, o mnoho kratší, což by bylo velikou výhodou pro dítky, a zvláště malé, neb cesta tato jest většinu roku schůdnou, a mezi osadami k chůzi používaná. Zástupci obce Hor. Bousov poukazují, by byl vzat zřetel na výhodnost kratší cesty, uchránění zvláště mladších dítek od možného úrazu při veliké frekvenci automobilové po státní silnici (na což zvláště kladl důraz p. Jan Ort ze Střehomi), dále tím na možnost k řízení školy dvoutřídní, ulehčení práce p. říd. učitele a lepšího vyučování dítek. Dále se zavazují, že cestu ze Střehomi za Buškovským mlýnem upraví, což však se nemůže říci o části cesty k Oseku, která jest ve špatném stavu, že by ji obec Osek upravila. Dle však celkového jednání bylo vidno, že okresní výbor v Jičíně nedoporučí zemské školní radě přiškolení Střehomi do Hor. Bousova, nýbrž navrhne by Střehom zůstala školou ku Sobotce.

V dubnu 1932 došlo obci zamítnutí žádosti o přeškolení Střehomi do Hor. Bousova, oproti čemuž podáno odvolání k ministerstvu školství a národní osvěty.

Začátkem školního roku 1932/33 byla zase zde otevřena 2. třída ve škole.

Vybavení škol. Dne 15. října 1936 došlo konečně vyřízení ohledně přiškolení osady Střehom do Horního Bousova tím, že odvolání Sobotky bylo ministerstvem školství zamítnuto. Tak po několika letech bylo konečně vyhověno spravedlivé věci obce zdejší.

1939: Koncem školního roku odešel do penze řídící učitel Boh. Luštický, na místo jeho dosazen řídící učitel Ervín Holas, jež mnoho let byl učitelem v Jablonci.

72

BRK 2021

Předchozí záznamy psali různí obecní kronikáři. Následující informace psal Josef Kozák.

1957: Do zdejší školy podle zákona z 20. 4. 1948 chodí děti jen pět let a pak navštěvují školu střední v Dol. Bousově a Sobotce. Do národní školy chodí děti z Horního Bousova, Ošťovic a Střehomi. Školní budova, která se nachází na frekventovaném místě, není tak upravena, aby svou úhledností mohla vévoditi školám ostatním. Ona by měla být jednou z prvních, neboť se dívá do širokého okolí a každého návštěvníka již z dálky vítá. Učebny jsou prostorné, v přízemí vlhko. Podlahy jsou ve špatném stavu. Pořízeny parkety, ale položení jich se do konce roku neuskuteční. Letošního roku bylo pro lepší zevnějšek uděláno dosti a snad v příštím roce dočkáme se, že dostane i nový kabátek. Vyměněny okapné žlaby, do tříd koupeny dvě velké skříně a jedna malá a kamna do 2. třídy.

A tu vidíme, že jsou pryč doby, kdy škola – přehlížená Popelka – poníženě prosila alespoň o drobeček z bohatého stolu mocných. Dnes stát vzal do rukou školství a zařadil výstavbu a vybavení škol na přední místo. S radostí zapisuji jako nově zvolený kronikář, že za krátkou dobu mého působení na škole, našel jsem plné pochopení ze strany NV a jeho funkcionářů, že nebyl jsem ani jednou odmítnut, když jsem pomoci pro školu žádal. A proč tomu je dnes a proč tomu nebylo dříve? Vždyť pracující lid převzal vládu do svých rukou a chce, aby všem dětem dostalo se náležitého vzdělání, aby při své práci žily v pěkném prostředí, kde by se cítily jako doma.

A teď něco o dětech. Do naší školy chodí 38 žáků. S jejich chováním jsme byli zpočátku spokojeni. V poslední době se tu a tam nějaká stížnost přece vyskytla.

Nakonec si po všech domluvách řekneme: jsou to jen děti. Žijí daleko lépe – krásněji. Spějí k lepší budoucnosti a my – starší, často se nad jejich lepším životem pozastavujeme, v duchu jen tak si pozasteskneme. Snad si někdy řekneme, že dáváme dětem příliš mnoho, ale při tom bychom si již nikdy nepřáli, aby chodily bosy, otrhané, trpěly hlad, nemusely těžce pracovat již v útlém mládí.

U nás již takových dětí nemáme. Od vstupu do školy dívají se na učitele veselé tvářičky, ohníčky září z očí a v nich čteme, co dětská dušička prožívá. Dnes už jim budeme vyprávěti o žebrácích ne jako skutečnosti, ale jen o princích a princeznách v pohádce. A přece se tak někdy sám sebe ptám: Poví někdy otec nebo matka svému dítěti jak žili oni? Učí je někdy poznávat hodnoty lidské práce a cenit si ji? Zacinkne-li ke kapsičce dítěte nějaký peníz, doví se dítě, že je to kusem tátovy a máminy práce? Nepovažuje dítě vše, co mu dáváme, za samozřejmé? Tak a snad jen rok a naše škola dočká se alespoň částečného vybavení, které bude stačiti, aby stala 73

130 let školy v Horním Bousově

se školou takovou, jak si ji dnešní společnost představuje. Do dalších let přeji jí i ty, milý čtenáři, hodně úspěchů.

1959. Usnesení posledních sjezdů KSČ a KSSS vyvolalo při uskutečňování spojení vyučování s produktivní prací velkou iniciativu našich škol a učitelů. Jde hlavně o hledání takových forem, které by přispěly k tomu, aby školy připravovaly všestranně vzdělané lidi, kteří ovládají základní poznatky vědy a techniky, kteří by byli způsobilí pro kvalifikovanou fyzickou práci a byli připraveni účastnit se uvědoměle budování komunistické společnosti. V tomto období bouřlivého vývoje musí naše škola připravit všestranně vzdělané lidi nového typu, jenž by stačili na tyto nové úkoly, člověka s širokým politickým vzděláním i všeobecným. (Následuje ještě stránka podobných myšlenek).

Spolupráce školy a MNV byla dobrá. Zakoupen plot v rámech do průčelí školy, ale k postavení již nedošlo. Rovněž 100 m pletiva odpočívá na dvoře a marně čeká, aby sloužilo svému účelu. Pro lepší hygienu zakoupen boiler. Zavedení vodovodu odloženo na příští rok. Doufal jsem, že škola dostane alespoň v tomto roce, když ne nový, alespoň opravený kabátek, ale nestalo se tak. Smutně dívá se jako opelichaná slepice a čeká, až se nad ní někdo smiluje.

1960. V životě školy nenastalo podstatných změn. Po novém územním rozdělení přidružena byla naše obec k okresu Mladá Boleslav. S. učitelka Chrpová přeložena na školu do Sobotky a od 1. září ustanoven na zdejší školu absolvent PŠ v Lomnici nad Popelkou Václav Najman, rodák ze Židněvse. Očekávalo se, že příchodem mladého učitele nastane zlepšení v práci Svazu mládeže a tím i v osvětové činnosti obce, ale zůstalo jen v dalším očekávání. Osvětová činnost přešla jako i v jiných letech na školní mládež, která svými kulturními pořady vystoupila při významných dnech: VŘSR, 25. únor, 8. březen, 1. a 8. máj a MDŽ.

1961. V životě naší školy nenastaly žádné změny pro další zlepšení. Po odchodu učitele V. Najmana k vojenské službě ustanovena na zdejší školu uč. Květoslava Kyselová, která vyučovala na škole v Bakově nad Jizerou. K vnějším opravám školní budovy přikročeno nebylo, neb se počítá s opravou ve větším rozsahu v roce 1963. Osvětová činnost se i přes veškeré snahy členů divadelního spolku Jirásek neobnovila. Škoda. Mládež touží po něčem jiném – vzrušujícím životě. Naučila se jen přijímat, ale aby z přijatého alespoň část vrátila, k tomu ji nikdo nedonutí. Tak nejnutnější osvětovou činnost obstarala školní mládež.

1962. Ani škola neměla v tomto roce mnoho klidu v práci. Po ustanovení s. uč.

Kyselové v Dol. Slivně zůstalo místo ve 2. třídě neobsazeno od 1. září. Od 1. října je ustanovena s. Koutová, která koncem prosince odchází na mateřskou 74

BRK 2021

dovolenou.

1963. Škola – zas i v tomto roce zní její jméno na stránkách kroniky a to vším právem. Na ni nebudeme nikdy zapomínati, ale vždy s láskou a vděčností vzpomínat, dokud její červená střecha bude se zhlížeti v zrcadle Červenského rybníka. Uvnitř rok od roku se zlepšuje její zařízení, ale kabátek je ošumělý.

Musíme šetřit, říkají soudruzi z ONV Mladá Boleslav a slovo dodržují, ovšem ke škodě celku. Někdy, jak jsem se přesvědčil, se zbytečně vydávají peníze. Kde by se šetřit nemělo, tam se šetří. Naše škola je nejen stánkem výuky a výchovy našich dětí, ale je i důležitým činitelem při osvětě v obci. Je dosti význačných oslav během roku a koho na nich vidíme? Jsou to školní děti, které připraví za vedení učitelů pěkný program.

1964. Od 1. 8. 1964 nastává na zdejší škole změna. Tímto dnem odchází na zasloužilý odpočinek ředitel školy Josef Kozák a na jeho místo byl ustanoven Václav Šolc, rodák z Dolního Bousova. MNV provedl za tím účelem opravy bytu.

Provedeno za pomoci rodičů oplocení zbývající části dolní zahrady. Přeji novému řediteli školy, aby se mu na novém působišti líbilo, aby učitelskou práci a vše, co s ní souvisí, měl opravdu rád.

1965. I na školu je rok od roku pamatováno. Přibližuje se svým poznenáhlým vybavením na úroveň škol městských, v mnohém je i předčí. To nasvědčuje vybavení v roce 1965, kdy pořízeno do učeben 15 stolků, 30 židlí, zářivky, přístavek k záchodům, vysavač, gramo, Medior, sluchátkové zařízení. Vysazeno 12 ovocných stromků. ONV poskytl náhradu ve výši 3500 Kčs, jinak placeno z rozpočtu MNV. 1966. Kulturní život v obci udržuje škola a knihovna. S. učitelé vzpomínají MDŽ, májových oslav vždy vhodnými besídkami, které bývají hojně navštěvovány. Ředitel Šolc pořádá pro děti karneval. Dobrá myšlenka pro výchovu ve společnosti, ale malé pochopení diváků. Jak radostnější by bylo odpoledne pro děti, které by se mohly nadýchat čistého vzduchu a ne vzduch prosycený různými pachy kouře.

1968. Škola v letošním roce stává se po dlouhé době školou jednotřídní, neboť počet dětí klesl na 25. Do 1. ročníku nastoupili Zdena Šanobová, Jiří Král, Božena Dányšová, Jaroslav Vodháněl, Ladislav Slavík, Miloš Rejman. Do 6. třídy v Sobotce odchází Josef Vozka, do Dolního Bousova Milan Král.

1969. Žáci zdejší školy oslavili MDŽ dne 8. března ve 14 hodin. Přednesli básně oslavující ženu matku a po vyčerpání programu následoval karneval. Oslav 1.

75

130 let školy v Horním Bousově

máje zúčastnili se v Dol. Bousově. Vzpomínková slavnost u Pyrámu konána dne 8. 5. Dne 30. 5. byli v loutkovém divadle v Sobotce – hra o Bruncvíkovi. Dne 5.

6. podnikli výlet do Babiččina údolí, České Skalice a ZOO ve Dvoře Králové. Na ukončení roku uspořádán dne 29. 6. Dětský den.

1970. Škola, která měla jen jednu třídu, stává se opět školou dvoutřídní. Ve 2. třídě vyučovala s. Marie Jelečková (již v důchodu) z Dol. Bousova.

1971. Škola, která po delší dobu volala po opravě, se jí dočkala zařazením do akce Z a vyžádala si nákladu přes 70.000 Kčs. Vyměněna okna, dveře, vymalovány třídy a chodby a opravena omítka. Dnes už se dívá veseleji do kraje. Dík patří všem, kteří se o zlepšení zasloužili. Od 1. září ustanoven na zdejší školu Přemysl Sobotka z Mladé Boleslavi a vyučoval žáky druhé třídy.

1972. V letošním roce zůstává škola opět jednotřídní školou. Nabyla již pěkného vzhledu nejen zvenčí, ale i uvnitř. Zásluhu o zlepšení stavu školy a jejího vybavení má nejen NV s předsedou s. Vaněčkem, ale i ředitel Šolc, který se všemožně stará, aby i naše škola odpovídala požadavkům školy socialistické.

I nadále je počítáno se zlepšením v úpravě školy. Do prvního ročníku přišli jen dva žáci.

1973. Po úpravě školní budovy přikročeno k dalšímu jejímu vzhledu, k opravě – lépe k nové výstavbě záchodů. Staré zbourány a dnes na tomtéž místě stojí nové, vyhovující všem požadavkům dnešní doby. Byla to práce nemalá, neboť veškerá tíha spočívala na řediteli školy. Od nejmenšího hřebíčku až po největší panel, řemeslníky, brigádníky a ještě další musel opatřit s. Šolc. Bylo to dílo, které si vyžádalo značných finančních nákladů. Odbor školství poskytl částku 110.000 Kčs, zbývající část hrazena z rozpočtu MNV. Dobré dílo se podařilo. Školička se konečně dočkala toho, po čem již tak dlouho toužila. Stala se z ní skutečná dílna lidskosti, ze které si děti do života budou odnášeti vše potřebné.

Všem, kteří se o toto dílo zasloužili, patří upřímný dík.

1974. Škola uspořádala dne 10. března besídku k MDŽ a po vyčerpání programu karneval. Dne 16. května uskutečněn zájezd do Prahy spojený s prohlídkou Národního divadla, Karlova mostu, projížďka metrem a ve Smetanově divadle shlédnutí Lišky Bystroušky. Dne 19. června uspořádán výlet do Děčína, Hřenska, ZOO, projížďka parníkem po Máchově jezeře. V okresní soutěži ve sběru léčivých bylin obsadili žáci druhé místo. Do 1. ročníku nastoupily J. Bočková z Přepeř a I. Helikarová ze Střehomi.

1975. Ve školním roce 1974/75 navštěvoval naší školu nejnižší počet žáků – 76

BRK 2021

16 (9 chlapců a 7 dívek). V tomto roce vyučováno nepovinnému předmětu Pohybové hry dvě hodiny týdně. Navštěvovalo je 9 chlapců a při nich nacvičována skladba na spartakiádu s létajícími talíři. 1. června se zúčastnili vystoupení na okrskové spartakiádě v Mnichově Hradišti. A tam byli nejlepší. Potom cvičení dne 8. 6. v Mladé Boleslavi, které narušeno špatným počasím. A konečně Praha. V pátek 27. 6. první vystoupení a v neděli 29. 6. druhé. Úspěch byl veliký.

I v letošním roce udrželi si již potřetí 2. místo v okresní soutěži ve sběru bylin žáci naší školy. Odevzdali 66,60 kg léčivých bylin v hodnotě 490 Kčs. Průměr na žáka činil 4,16 kg v ceně 30,63 Kčs. Nejvíce sebral L. Jirků – 32,45 kg za 263 Kčs a D. Semecká – 10,15 kg za 84,20 Kčs. Oba byli okresní komisí odměněni.

Jirků dostal 250 Kčs, Semecká 150 Kčs a škola 600 Kčs.

1976. Od 1. září byla škola rozhodnutím OV uzavřena a žáci dojíždějí do Dolního Bousova.

77

130 let školy v Horním Bousově

78

Rok 1965 – nácvik spartakiády.

BRK 2021

HISTORICKÉ INFORMACE Z DALŠÍCH PRAMENŮ Informace o hornobousovské škole lze nalézt i v historických dokumentech.

V prvním případě vlastně spíše nenalézt. V publikaci Jana Šafránka vydané v roce 1913 pod názvem Školy české je informace o školách v boleslavském kraji, kterou dokončil krajský školní inspektor Antonín Zelner 17. listopadu 1798 (Nákladem České matice). V tomto soupisu škola v Horním Bousově není, tedy se dá odvodit, že v té době ještě neexistovala. Zajímavé samozřejmě je, v kterých místech školy byly. a) Hlavní škola v Mladé Boleslavi; učili na ní piaristé ve 4 třídách; vyučovací jazyk ve třetí a čtvrté třídě byl německý, aby se budoucí řemeslníci a průmyslníci naučili mu jako druhému jazyku zemskému. b) Městské školy trojtřídní byly v Liberci a Bělé pod Bezdězem, kde vyučovali augustiniáni a škola byla v klášteře. c) Dívčí školy samostatné měly Mladá Boleslav a Bělá. d) Městské farní školy byly v Mělníce, Nymburce a Turnově. e) Farní školy měly osady: Bakov, Benátky, Bezno, Boseň, Brodce, Březno, Dolní Bousov, Dětenice, Dobrovice, Kosmonosy, Krnsko, Kovaň, Dolní Krupá, Libuň, Luštěnice, Markvartice, Mcely, Mladějov, Mnichovo Hradiště, Rovensko, Rožďalovice, Semily, Skalsko, Slivno, Sobotka, Všejany, Všeň (celkem 96 – uvádím jen některá místa). f) Filiální školy: Kamenice, Katusice, Klášter, Kněžmost, Vrátno, Vtelno (celkem 37 – opět uvádím jen některé). h) Soukromé školy: židovské v Mladé Boleslavi a Turnově, evangelické v Nebuželi a Vysoké u Mělníka, pro děti místních obcí: Göhe, Horka, Hruštice, Kněžnice, Libovice, Stará Skalka, Ullersdorf, Wünschendorf, Ždár (celkem 13). Úhrnem 221 škol.

Dalším zajímavým dokumentem je Popis obecného školství v království Českém z roku 1889. Zde jsou popsány všechny školy, tedy i škola Horní Bousov. A co se zde o ní uvádí? Informace, které jsou obsaženy i ve školní kronice.

Horní Bousov; třída služného IV, třída školného 3; daň 3084 zlatých (úhrnná částka přímých daní v celé školní obci). Přiškolené obce: Horní Bousov (404 obyvatel, fara Dolní Bousov), Vošťovice (místní obec Horní Bousov), Šlejferna (místní obec Osek, berní okres Sobotka). Obyčejná obecná škola smíšená, 2 třídy, 94 žáků, budova nevhodná, 1 třída najímaná. Řídící učitel Antonín Bouček, podučitel Josef Taneček, industriální učitelka Marie Boučková. Pošta Dolní Bousov. V tomto přehledu je Střehom, místní obec Horního Bousova, přiškolenou obcí školy v Sobotce.

79

130 let školy v Horním Bousově

POHLED DO STARÝCH ŠKOLNÍCH VÝKAZŮ Nejstarším dochovaným dokumentem je Výkaz návštěvy a prospěchu žáků I., II. a III. třídy obecné školy v Hořením Bousově na školní rok 1880/1881. Tehdy byl řídícím učitelem Karel Augusta. Seznam žáků a jejich otců či poručníků nám dává mnoho informací o řemeslech v obci. Kdo tedy před téměř půldruhým stoletím hornobousovskou školu navštěvoval?

Zápisy mají následující strukturu: pořadové číslo, jméno a příjmení žáka, příjmení otce či poručníka, adresa, povolání – není u všech.

1. Halbich Jan, Halbich, HB 2, rolník. 2. Tomáš František, Tomáš, HB 44, kolář.

3. Zahrádka Dominik, Zahrádka, HB 19, cestář. 4. Keller Václav, Keller, HB 49, krejčí. 5. Kunst Václav, Kunst, HB, tesař. 6. Buryán Josef, Buryán, HB 7, truhlář.

7. Rejman Václav, Rejman, Vošťovice 10, zedník. 8. Rejman Jan, Rejman, Vošťovice 10, zedník (dvojčata). 9. Antoň František, Antoň, HB 48, baráčník. 10.

Buryán Václav, Buryán, HB 7, truhlář. 11. Kuna Josef, Kuna Marie, HB 35. 12.

Koliska Josef, Koliska, HB, baráčník. 13. Zahrádka Josef, Zahrádka, Vošťovice 19, cestář. 14. Rejman Alojs, Rejman, Vošťovice 10, zedník. 15. Tvaroh Alojs, Tvaroh, HB 4, oráč. 16. Haspra Josef, Haspra, HB 10, rolník. 17. Šimánek Josef, Šimánek, HB 9, oráč. 18. Drbohlav Adolf, Drbohlav, HB 9, ovčák. 19. Šimůnek Josef, Šimůnková, HB 40, baráčnice. 20. Koliska Josef, Drholec, HB 9, oráč. 21.

Halbich František, Halbich, HB 36, domkář. 22. Zahrádka František, Zahrádka, Vošťovice 9, krejčí. 23. Král Josef, Král, HB 39, domkář. 24. Zelený Václav, Zelený, HB 47, baráčník. 25. Šuma Václav, Šuma, HB 17, rolník. 26. Koliska Václav, Koliska, HB 50, baráčník. 27. Keller Josef, Keller, HB 49, krejčí. 28. Trchlik Josef, Trchlik, HB 13, nádenník. 29. Rejman František, Rejman, Vošťovice 10, zedník.

30. Zahrádka František, Zahrádka, Vošťovice 19, cestář. 31. Semecký František, Semecký, Vošťovice 20, baráčník. 32. Fogel Josef (Němec, HB 15). 33. Jihlavcova Anna, Jihlavcova, HB 13, baráčnice. 34. Dráskýho Anna, Dráský, HB 31, zedník. 35. Šimůnkova Anna, Šimůnek, HB 40, baráčnice. 36. Mrákotova Marie, Mrákota, Vošťovice 5, mlynář. 37. Rulcova Julie, Rulc, HB 43, tesař. 38. Poznikova Anna, Poznice, Vošťovice 3, rolnice. 39. Buriánova Františka, Burián, HB 7, rolník. 40. Hasprova Kateřina, Haspra, HB 10, rolník. 41. Šumova Anna, Šuma, HB 17, rolník. 42. Rejmanova Marie, Rejman, Vošťovice 10, zedník. 43.

Semeckýho Marie, Semecký, Vošťovice 20, baráčník. 44. Antoňova Marie, Antoň, HB 48, baráčník. 45. Halbichova Anna, Halbich, HB 24, baráčník. 46. Drholcova Marie, Drholec, HB 9, baráčník. 47. Brojírova Marie, Brojír, HB 37, chalupník. 48. Brojírova Františka, Brojír, HB 37, chalupník. 49. Pozníkova Julie, Po80

BRK 2021

znice, Vošťovice 3, vdova. 50. Janatkova Anna, Janatka, Vošťovice 18, kovář. 51.

Janatkova Elenora, Janatka, Vošťovice 18, kovář. 52. Semeckýho Anna, Semecký, Vošťovice 20, baráčník. 53. Halbichova Julie, Halbich, HB 24, baráčník. 54.

Augustova Julie, Augusta, HB 28, učitel. 55. Šumova Františka, Šuma, HB 26, tesař. 56. Tomášova Františka, Tomáš, HB 44, kolář. 57. Janatkova Alojsie, Janatka, Vošťovice 18, kovář. 58. Kollátor Marie, Kollátor, HB 13, rolník. 59. Králova Kateřina, Král, HB 39, baráčník. 60. Hanušova Anna, Hanuš, HB 26, zedník.

61. Kavalírova Anna, Kavalír, HB 23, rolník. 62. Bečkova Marie, Bečka, Vošťovice 4, rolník. 63. Cílova Anna, Cíle, HB 11, rolník. 64. Kunstova Marie, Kunst, HB 42, tesař. 65. Poznikova Barbora, Poznice, Vošťovice 3, vdova. 66. Bittnerova Anna. 67. Slavíkova Julie, Slavík, HB 25, rolník. 68. Koliska Marie, Koliska, HB 30, baráčník. 69. Tomášova Anna, Tomáš, HB 43, kolář. 70. Vozábova Julie, Vozábka, HB 40, místní obyvatel. 71. Zelenýho Marie, Zelený, HB 47, baráčník.

72. Májova Marie, Máj, HB 9, oráč. 73. Zvěřinova Marie, Zvěřina, HB 9, oráč. 74.

Brojírova Marie, Brojír, Vošťovice 17., obyvatel. 75. Folprechtova Marie, Folprecht, Vošťovice 8, rolník.

Podívejme se také do výkazů prvního školního roku v nové budově, tedy školního roku 1891/1892. Správcem školy (řídícím učitelem) byl Antonín Bouček, který učil I. třídu. II. třídu učil Josef Taneček. A kdo tehdy školu navštěvoval?

I. třída. 1. František Bareš, Josef Bareš, Vošťovice 10, nádenník. 2. Anežka Folprechtová, František Folprecht, HB 29, obuvník. 3. Růžena Folprechtová, Matěj Folprecht, Vošťovice 8, rolník. 4. Dominik Groh, Ignác Groh, HB 4, nádenník. 5.

Marie Hořejšová, Jan Hořejší, HB 36, hodinář. 6. Anna Janková, Josef Janek, HB 48, nádenník. 7. Josef Jirka, Šlejferna-Osek 43, zedník. 8. František Jirsa, František Jirsa, HB 31, poklasný. 9. Robert Jozek, Karel Jozek, HB 6, kupec. 10. František Koliska, Jan Koliska, HB 50, nádenník. 11. Josef Kollátor, Václav Kollátor, HB 15, rolník. 12. František Kořínek, Jan Kořínek, Šlejferna-Osek 44, nádenník.

13. Jan Kratochvíl, Václav Kratochvíl, HB 12, chalupník. 14. Josef Kuba, Josef Kuba, HB 45, tesař. 15. František Lammr, František Lammr, Šlejferna-Osek 42, nádenník. 16. Marie Mánková, Václav Mánek, Vošťovice 6, nádenník. 17. Božena Míšková, Josef Míšek, HB 9, šafář. 18. Anna Nejedlá, Jan Nejedlý, Vošťovice 1, rolník. 19. Václav Nejedlý, Jan Nejedlý, Vošťovice 1, rolník. 20. Marie Ortová, Josef Ort, HB 19, chalupník. 21. František Pozník, František Pozník, Vošťovice 3, hostinský. 22. Anna Prchlíková, Čeněk Prchlík, HB 38, čeledín. 23. Marie Rejmanová, Josef Rejman, Vošťovice 15, rolník. 24. Marie Rulcová, Josef Klimeš, DB, nádenník (stravovatel: Jan Rulc, HB 43, tesař). 25. Eugenie Šašková, Josef 81

130 let školy v Horním Bousově

Šašek, HB 4, rolník. 26. Marie Šašková, Gustav Šašek, HB 9, nájemce dvora. 27.

Božena Šumová, Jan Šuma, HB 17, chalupník. 28. František Šuma, Jan Šuma, HB 17, chalupník. 29. Kateřina Tomášová, František Tomáš, HB 44, kolář. 30. Marie Tomášová, František Tomáš, HB 44, kolář. 31. František Tůma, Josef Tůma, Střehom 6, zedník. 32. Jan Vojnarek, Jan Vojnarek, Vošťovice 7, zedník. 33.

Rudolf Zumr, Václav Zumr, HB 14, kolář. 34. Václav Fliegl, František Fliegl, HB 33, obuvník. 35. Karolina Jirková, Josef Jirka, Vošťovice, čeledín. 36. Františka Baláková, Čeněk Balák, Vošťovice 8, rolník. 35. František Balák, Čeněk Balák, Vošťovice 8, rolník.

II. třída. 1. Josef Bareš, Josef Bareš, Vošťovice 10, dělník. 2. Karel Bayer, Kateřina Bayerová, HB 5, vdova. 3. Josef Brojír, Josef Brojír, Vošťovice 4, dělník. 4.

František Brixí, Josef Brixí, HB 1, dělník. 5. František Čihulka, Barbora Čihulková, HB 49, vdova. 6. František Edle, Jan Edle, HB 11, chalupník. 7. Marie Edlová, Jan Edle, HB 11, chalupník. 8. Anna Folprechtová, Matěj Folprecht, Vošťovice 8, rolník. 9. Julie Folprechtová, František Folprecht, HB 29, obuvník. 10. Josef Groh, Ignác Groh, HB 4, čeledín. 11. Božena Halbichová, Josef Halbich, HB 30, kovář. 12. Božena Halbichová, Terezie Halbichová, HB 36, vdova. 13. Josef Halbich, Jan Halbich, HB 53, dělník. 14. Václav Halbich, František Halbich, HB 33, domkář. 15. Marie Janková, Josef Janků, HB 48, dělník. 16. Václav Jirka, Josef Jirka, Šlejferna 43, zedník. 17. Josef Jirsa, František Jirsa, HB 31, poklasný. 18.

Marie Jirsová, František Jirsa, HB 31, poklasný. 19. Marie Jozeková, Karel Jozek, HB 6, obchodník. 20. Růžena Jozeková, Karel Jozek, HB 6, obchodník. 21. Josef Kalvach, Josef Kalvach, HB 39, dělník. 22. František Keller, Josef Keller, HB 46, krejčí. 23. Marie Kellerová, Josef Keller, HB 46, krejčí. 24. Anna Kolisková, Jan Koliska, HB50, dělník. 25. Božena Koliskova, Jan Koliska, HB 50, dělník. 26.

Josef Kostrba, Václav Kostrba, HB 31, kočí. 27. František Král, Josef Kalvach, HB 39, dělník. 28. Bohumil Kuba, Josef Kuba, HB 49, tesař. 29. Marie Kunstová, Josef Kunst, HB 9, čeledín. 30. Anna Kunstová, Josef Kunst, HB 9, čeledín. 31.

Anna Masopustová, Josef Masopust, HB 20, dělník. 32. Josef Masopust, Josef Masopust, HB 20, dělník. 33. Josef Míšek, Josef Míšek, HB 9, šafář. 34. Marie Míšková, Josef Míšek, HB 9, šafář. 35. Marie Nejedlá, Jan Nejedlý, Vošťovice 1, rolník. 36. Václav Ort, Josef Ort, HB 19, chalupník. 37. Hedvika Pozníková, František Pozník, Vošťovice 3, hostinský. 38. Marie Pozníková, Jiří Pozník, Vošťovice 2, rolník. 39. Marie Prchlíková, Čeněk Prchlík, HB 38, dělník. 40. Anna Rejmanová, Josef Rejman, Vošťovice 15, rolník. 41. Barbora Rejmanová, Václav Rejman, Vošťovice 13, zedník. 42. František Rejman, Josef Rejman, Vošťovice 15, rolník. 43. Jaroslav Rejman, Václav Rejman, Vošťovice 13, zedník. 44. Josef 82

BRK 2021

Rulc, František Rulc, HB 47, tesař. 45. Kateřina Semecká, Josef Semecký, Vošťovice 11, dělník. 46. Matěj Semecký, Josef Semecký, Vošťovice 11, dělník. 47.

Marie Svobodová, Josef Svoboda, HB 45, krejčí. 48. Anna Šumová, Václav Šuma, HB 45, krejčí. 49. Marie Šumová, Václav Šuma, HB 45, krejčí. 50. Marie Šumová, Josef Šuma, HB 26, tesař. 51. František Šuma, Jan Šuma, HB 17, chalupník. 52.

Marie Šumová, Jan Šuma, HB 17, chalupník. 53. Jan Tůma, Josef Tůma, Střehom 6, zedník. 54. Josef Tůma, Jan Tůma, Střehom 6, zedník. 55. Bohumil Zelený, Jan Zelený, HB 9, dělník. 56. Josef Zelený, Hynek Zelený, Vošťovice 17, zedník. 57.

Karel Zelený, Jan Zelený, HB 9, dělník. 58. Božena Zvěřinová, František Zvěřina, HB 38, čeledín. 59. Josef Zvěřina, František Zvěřina, HB 38, čeledín. 60. Anna Klímová, Václav Antoň, HB 21, rolník. 61. František Fliegl, František Fliegl, HB 33, obuvník. 62. Josefa Paříková, Jan zelený, HB 9, čeledín. 63. Anna Kočová, František Kočí, HB 9, nádeník. 64. Antonie Zikmundová, Terezie Zikmundová, HB 9, dělnice.

Zajímavé je, že řídící učitel Antonín Bouček používal výrazu nádenník, zatímco učitel Josef Taneček výrazu dělník.

A třídní výkaz do třetice, tentokrát z roku 1931/1932. To byl řídícím učitelem Bohumil Luštický, učitelkou domácích nauk Marie Nováková-Retková a náboženství vyučovali František Kollátor a Božena Žďánská. V jedné třídě bylo 57 žáků.

1. Josef Bobek, Josef Bobek, HB 59, rolník. 2. Jindřiška Konejlová, Jindřich Konejl, HB 40, dělník. 3. Marie Konejlová, Jindřich Konejl, HB 40. 4. Josef Král, Josef Král, HB 38, panský kočí. 5. Marie Pavlíčková, František Pavlíček, Ošťovice 10, rolník. 6. Jiřina Semecká, František Semecký, HB 23, rolník. 7. Antonín Varhaník, Jan Varhaník, HB 89, gazda. 8. Miloslav Zahrádka, František Zahrádka, Šlejferna 45, zedník. 9. Stanislav Brojír, František Brojír, Ošťovice 10, dělník. 10. Jiřina Brožová, Václav Brož, HB 31, rolník. 11. Josef Buriánek, František Buriánek, HB 34, řezník. 12. Miloslav Dvořák, Antonín Dvořák, HB 30, kovář.

13. Milada Halbichová, Alois Halbich, HB 66, rolník. 14. Miloslav Heršálek, František Heršálek, Markvartice (poručník František Balák, Ošťovice 8, rolník).

15. Věra Holečková, Ladislav Holeček, HB 48, rolník. 16. Josef Kratochvíl, Oldřich Kratochvíl, HB 4, kovář. 17. Antonie Kropáčková, František Kropáček, HB 46, dělník. 18. Miroslav Ort, Jan Ort, Šlejferna 68, dělník. 19. Anna Pažoutová, František Pažout, HB 38. 20. Božena Podobská, Josef Podobský, HB 18, rolník.

21. Josef Prokůpek, Josef Prokůpek, HB 54, dělník. 22. Ladislav Richtr, Bohuslav Richtr, HB 67, obuvník. 23. Marie Rulcová, Václav Rulc, HB 47, rolník. 24. Miluše Rulcová, Václav Rulc, HB 47, rolník. 25. Marie Semešcká, František Semecký, 83

130 let školy v Horním Bousově

HB 23, rolník. 26. Anna Slavíková, Václav Slavík, HB 65, tesař. 27. Božena Slavíková, Václav Slavík, HB 25, rolník. 28. Marie Slavíková, Václav Slavík, HB 65, tesař. 29. Božena Šanobová, Viktor Šanoba, HB 56, panský kočí. 30. Josef Šimůnek, Josef Šimůnek, HB 32, zedník. 31. Božena Zelená, František Zelený, Ošťovice 17, rolník. 32. Josef Zumr, Josef Zumr, HB 14, zedník. 33. Miroslav Bobek, Josef Bobek, HB 59, rolník. 34. Emilie Brožová, Václav Brož, HB 31, rolník. 35.

Václav Dvořák, Antonín Dvořák, HB 30, kovář. 36. Václav Dvořák, František Dvořák, HB 50, drůbežník. 37. Anna Erdlová, Josef Erdl, HB 51, domkář. 38.

Blažena Halbichová, Josef Halbich, HB 53, kolář. 39. Jiří Helikar, Josef Helikar, HB 2, rolník. 40. Libuše Hladká, Josef Hladký, HB 3, dělník. 41. Lidmila Hladká, Josef Hladký, HB 3, dělník. 42. Marie Holečková, Ladislav Holeček, HB 48, rolník. 43. Vladimír Janatka, Václav Janatka, Ošťovice 18, kovář. 44. Marie Kratochvílová, Oldřich Kratochvíl, HB 4, kovář. 45. Anna Kropáčková, František Kropáček, HB 46, dělník. 46. Miroslav Luštický, Bohuslav Luštický, HB 55, učitel.

47. Jan Pavlíček, František Pavlíček, Ošťovice 10, rolník. 48. Miroslava Pozníková, Josef Pozník, Ošťovice 3, rolník. 49. Věra Richtrová, Bohuslav Richtr, HB 67, obuvník. 50. Josef Soustružník, Václav Soustružník, HB 43, dělník. 51. Marie Šimůnková, Josef Šimůnek, HB 32, zedník. 52. Marie Tomášová, Josef Tomáš, HB 44, kolář. 53. Božena Vršťalová, Čeněk Vršťala, Ošťovice 4, rolník. 54. Jaroslav Zelený, František Zelený, Ošťovice 17, rolník. 55. Marie Hellerová, František Heller, HB 41, dělník. 56. Jaroslava Pažoutová, František Pažout, HB 38, kočí. 57. Václav Semecký, František Semecký, HB 23, rolník.

84

BRK 2021

VZPOMÍNKY NA ŠKOLU V HORNÍM BOUSOVĚ VÁLEČNÁ VZPOMÍNKA Na konci druhé světové války byla dolnobousovská škola využívána jako lazaret pro německé vojáky (dokonce na střeše byl namalován vápnem velký kříž).

Vyučování proto bylo organizováno, jak se dalo. Já jsem v té době byla žákyní 3. třídy a naší paní učitelkou byla Marie Hakenová, později vdaná Rejfová. Naše vyučování bylo půldenní ve škole v Horním Bousově. Dne 5. května 1945 jsme po dvanácté hodině společně s paní učitelkou (sešli jsme se všichni u hospody V Baráčku) odešli do Horního Bousova. Ve 13 hodin začalo vyučování. Asi po hodinovém učení se na chodbě za dveřmi ozvaly nějaké zvuky a ruch. Za chvíli se dveře otevřely a za nimi houf našich rodičů. Přišli si pro nás, protože v Praze začala revoluce. Praha volala o pomoc, na bousovské nádraží v jednu hodinu přijel vlak s vlajkou na lokomotivě. Tento zážitek je pro mne stále živý. Do školy v Horním Bousově jsme se už potom nevrátili.

Jiřina Vacková, Mladá Boleslav

VZPOMÍNKY JAROSLAVY PICKOVÉ NA ŠKOLU Nejstarším žijícím bývalým žákem hornobousovské školy je Jaroslava Picková, za svobodna Jírovcová (narozená 1941). Do školy nastoupila v roce 1947, tedy před pětasedmdesáti lety. A na školu má stále pěkné vzpomínky.

Na školu mám vzpomínky jen ty nejlepší. Byla to má dětská léta. Od první třídy mi život připadal normální, problémy na mě a naši rodinu přišly až později.

Můžu říci, že jsem ve škole v Horním Bousově nikdy neměla problémy. Vzpomínám si i na své tehdejší učitele. Živě vidím před sebou pana učitele Ervína Holase, tedy řídícího učitele, jak jsme říkali. Ten mě učil první tři roky. Po něm mě učil dva roky Miroslav Roudný. Do školy mě vedl Helmut Ditrich, který byl o čtyři roky starší. Jeho rodiče byli Němci, kteří sem přišli z Nového Boru. On mluvil bez problémů česky a navštěvoval zdejší školu. Já jsem byla v první třídě, on v páté, ale byli jsme pohromadě, protože zde byla jednotřídka. Na to, jak mě vedl do školy, si dodnes živě pamatuji.

Pan řídící učitel Holas byl cholerický člověk, který se rozčílil při každé maličkosti. Záchranou pro nás děti byla jeho manželka. On měl kudrnatou kštici, když začal řádit, hlava mu poskakovala a já jako prvňáček jsem z toho byla hodně vyděšená. Byl rudý, až brunátný, ale paní řídící to vždycky zachránila – přiběhla do třídy za ním, že něco okamžitě potřebuje. A on svoji droboučkou 85

130 let školy v Horním Bousově

manželku poslušně následoval ven ze třídy, a když se vrátil, bylo vše v klidu.

Větší děti z toho měly švandu a často vytvářely situace, aby se pan řídící rozčílil a my se neučili. V Horním Bousově byl dvůr, v němž pracovalo mnoho zaměstnanců, kteří měli hodně dětí. Ty s námi chodily do školy, já si dokonce pamatuji jména těch žáků, kteří se mnou chodili do první třídy, až na jednu dívenku.

Někteří z nich by už věkem měli chodit na měšťanku, ale chodili s námi. Brali jsme je jako kamarády, nedělali jsme nějaké rozdíly. Po mé třetí třídě pan řídící Holas odešel do Kněžmosta a nastoupil Roudný. Tomu se chození starších dětí do zdejší školy nelíbilo a snažil se, aby odešly. Vzpomínám si na jednu spolužačku, která byla o dost starší, ale matka tvrdila, že nemůže chodit do Dolního Bousova, že má nemocné srdce. A za pár let jezdila každý den do Strojtexu do práce.

Vzpomínám si, že v té době se dělaly nějaké opravy ve škole, protože tatínek tam vozil potahem písek. Mně se ve škole líbilo, byla jsem tam šťastná, neměla jsem nikdy problémy. Po páté třídě jsem nastoupila do první měšťanky do Dolního Bousova, někteří spolužáci šli do Sobotky a přestali jsme se vídat. Na školu mám dodnes jednu vzpomínku, jak jsem se málem zabila. Před školou byl proti schodům natažený řetěz, aby se nevybíhalo přímo na silnici. O svačině jsme chodili ven, přes silnici pod kaštany k pomníku. Pan řídící Roudný nás přišel zavolat, my jsme se zvedli a jeden za druhým ten řetěz přeskakovali. A já jsem si nějak nevšimla, že ten, který skákal přede mnou, ho rozhoupal. A když jsem skočila, nohou jsem se za řetěz chytila a hlavou padala na schody. Naštěstí jsem stačila dát hlavu nahoru, takže jsem spadla na prsa a bradou spadla na první schod. Vyrazila jsem si dech, naštěstí pan řídící přiběhl, zvedl mě a začal bušit do zad, takže jsem dech popadla. Doma jsem samozřejmě nic neřekla, přestože jsem se čtrnáct dní nemohla pořádně nadechnout ani se zasmát, jak mě všechno bolelo.

Tehdy se ještě vyučovalo i náboženství. Naše rodina byla u československé víry, takže na hodiny faráře Fornůska jsem nechodila. Já jsem byla zvědavá, tak jsem tam jednou šla. Ale on mě vyvedl ven, že jsem jiného vyznání a nemám tam co pohledávat. Byli jsme děti, které nedělaly rozdíl mezi námi z vesnice a dětmi ze dvora. Tehdy se nekoukalo na to jak je kdo oblečený nebo jakou má tašku nebo svačinu. To nikdy nebylo. Když jsme zlobili, zlobili jsme všichni.

Třídu jsme měli v přízemí, protože jsme byli jednotřídka. Místnost v patře byla prázdná, občas jsme do ní chodili na tělocvik. Ale neměli jsme tam žádné nářadí. Pokud bylo pěkně, chodili jsme cvičit ven. Přestože byl za školou sad a vedle 86

BRK 2021

pozemek, nevyučovaly se pozemky. Na záchody se chodilo na dvůr, kde byly klasické dřevěné „kadibudky“. Samozřejmě ne splachovací. Ve třídách se topilo v kamnech. To byla vysoká litinová násypná kamna, která dávala velký žár.

Paní Buriánková, která uklízela, do nich vždy připravila na zátop, pan řídící zatopil a přikládal. Já jsem sedávala blízko nich, takže mi ve třídě nikdy zima nebyla. Ta kamna si po zavření školy půjčovali hasiči na sál, aby ho před zábavami vytopili. Školní sešity z té doby žádné nemám. Když po roce 1953 došlo k persekuci naší rodiny, všechny takové věci někam zmizely. Zůstaly mi jen vzpomínky na spolužáky.

Po skončení školy jsme se občas potkávali, hlavně s těmi, kteří zůstali v Horním Bousově. Ale na nějaká plánovaná setkání nebyl čas. Zůstala jsem sama s maminkou a musely jsme se hodně ohánět. Všichni jsme samozřejmě měli v té době jiné starosti. Dnes už je převážná většina mých vrstevníků po smrti, s ostatními při každém setkání vzpomínáme na hornobousovskou školu. Kdo byl mojí největší kamarádkou ve škole, nemůžu říct. Já jsem byla kamarádkou se všemi. Dost jsem kamarádila s Hanou Brixovou, která ale pak šla do školy v Sobotce a moc jsme se neviděly. Svými školními výsledky se nechci moc chlubit. Vždy jsem měla jedničky, jen občas nějakou dvojku. Škola mi dost šla, proto mě mrzelo, že jsem po měšťance nemohla jít studovat. Pamatuji si na jedinou pětku, ale to bylo až v Dolním Bousově. Byla za to, že jsem neměla ruský slovníček… Já jsem ho nepotřebovala, protože jsem vše znala, ale neměla jsem ho a byla za to kule. Neměla jsem oblíbený předmět. Milovala jsem češtinu, šla mi matematika, zeměpis i další předměty. Tehdy platilo, že co řekne pan učitel, to je svaté. Já jsem ve škole nikdy problém neměla. A nepamatuji si, že by jiní rodiče na školu nadávali. Za pana řídícího Holase vládla rákoska. A nikdo z dětí, když s ní dostal, si doma nestěžoval. Dostal by od rodičů ještě přidáno. Nepamatuji si, že bychom za řídícího Holase byli na školním výletě nebo na nějaké vycházce po okolí. Vzpomínám si, že ve čtvrté nebo páté třídě jsme byli na dva dny v Krkonoších, v Úpě. Živě si pamatuji, jak jsme se ráno myli v řece.

Ve škole se nacvičovala různá vystoupení k jednotlivým výročím.

Kdybych se mohla vrátit o tři čtvrtě století zpět, nastoupit znovu do první třídy, asi bych to uvítala. Ale jen za podmínky, že si budu moci další roky a život uspořádat jinak, než jak jsem ho prožila. Kdyby mělo být vše stejné, odmítla bych to. Takové krušné roky bych znovu prožívat nechtěla. Na hornobousovskou školu vždy vzpomínám a budu vzpomínat ráda. Bylo to sice pouhých pět let, ale ty se mi do paměti vryly nesmazatelně. Budova školy je už mnoho let 87

130 let školy v Horním Bousově

prázdná, dětský smích se v ní neozývá. Jako místnímu patriotovi jsem ráda, že v posledních letech přestala škola chátrat, že se do ní investovalo a budova je v dobrém stavu. Budovu školy postavili místní občané, naši předkové. K obci vždy patřila, byla její součástí a vizitkou. Když do ní před lety zatékalo a budova chátrala, bylo mi to líto. Dnes jsem spokojená, ještě bych jí přála, aby dostala nový kabát. A aby její využití bylo větší, než je v současnosti. Doufám, že budova školy bude stát ještě mnoho desítek let.

POSLEDNÍM ŘÍDÍCÍM BYL VÁCLAV ŠOLC Za dobu existence hornobousovské školy se v ní vystřídalo mnoho řídících učitelů.

Je zajímavé, že mezi nimi není ani jedna žena. Tím posledním, který na škole působil, byl Václav Šolc.

Narodil se v roce 1941 Dolním Bousově, jeho otec byl nejmladším ze čtyř synů rodu Šolců z Kolonie (dnes je na tomto místě proti vjezdu do bývalého Strojtexu soukromé parkoviště). Václavovi rodiče bydleli v přízemí domu Hellerových v Palackého ulici (nyní je zde parkoviště). Po základní škole nastoupil do Lomnice nad Popelkou na Pedagogickou školu a v osmnácti letech začal učit v Horní Rokytě. Zde pobyl pět let (z toho dva roky vojny) a byl poslán do Horního Bousova, kde nastoupil po Josefu Kozákovi. Zde působil v letech 1964 – 1976. Poté, co byla škola zavřena, učil rok v Dolním Bousově a pak odešel na školu do Horních Stakor, kde si postavil rodinný dům. Ve Stakorách učil pětadvacet let, aby v roce 2002 odešel do důchodu. A tak jsem ho v Horních Stakorách navštívil a zeptal na jeho vzpomínky na působení ve škole v Horním Bousově.

Dvanáct let jsem učil na malotřídce v Horním Bousově, je to téměř půl století, kdy jsem odešel, ale vzpomínám jenom v dobrém. Tam nám bylo krásně.

S manželkou Janou a jedním synem jsme přišli, druhý se zde narodil. Problém byl, že když jsme se nastěhovali, nebyla tam koupelna. Tu jsme museli vybudovat. Ale jinak to tam bylo krásné. Uvítala to i máma, že budu blíž. Když jsem nastoupil do Rokyty, brečela, že tam budu jak Havlíček ve vyhnanství.

Některé roky jsem učil sám, někdy jsme byli ve škole dva. Na své kolegy a kolegyně si samozřejmě ještě vzpomínám. Když jsem přišel, byla ve škole Holubová, která učila předtím pod Kozákem. Takže mě seznámila s potřebnými věcmi.

Po ní jsem učil tři roky s Álou Klukanovou. S tou jsme si rozuměli, takže když jsem pak přišel do Bousova, nechtěla mít společně tělocvik s nikým jiným, jen se mnou. Rok učil v Horním Bousově i Járinek Bernart, můj spolužák ze základky i z Lomnice. A pak tam také rok zaskakovala v té době už důchodkyně Marie Jelečková, kterou pak na rok vystřídal čerstvý absolvent fakulty Přema Sobot88

BRK 2021

ka. No a poslední tři roky jsem vzhledem k malému počtu žáků učil všech pět tříd sám.

Když jsme do Horního Bousova přišli, nebyla v bytě koupelna. A tu jsme nutně potřebovali. Pan Tvaroh z Přepeř, šéf zednické party, nasedl ke mně na motorku a jeli jsme do Kněžmosta do traktorky. Že tam bojler určitě mají. Měli dva – jeden už byl prodaný. A Tvaroh povídá – ten druhý bude náš a bude v Horním Bousově. A tak se i stalo. Když ho můj tchán zabudoval, byla moje žena vrcholně spokojená. A s tchánem jsem si užil, když jsem ho na motorce přivážel. Ukazoval jsem, že budu odbočovat doleva ke škole a on řval, ať zastavím. Tak jsem zastavil a ptám se, co se děje. Za námi musel zastavit autobus, aby nás neporazil. Já mu povídám „Vždyť jsme měli přednost!“ A tchán říká „Jakou přednost, když jsem ho měl za zadkem!“ Největší akcí za mého působení na hornobousovské škole bylo budování záchodů. Na jejich stavbě se podílelo hodně rodičů i ostatních občanů Horního Bousova, takže jsem nemohl zůstat stranou ani já.

Přijel vedoucí stavby z Dolního Bousova, jméno už si nepamatuju, všechno důležitě změřil, nařídil mi, jak hluboká musí být vysekaná kapsa do starého zdiva, aby se do ní zasunuly panely. Všechno jsme podle jeho pokynů udělali, on přijel, zkontroloval, a že zítra přijedou. A taky jo. Jeřáb, náklaďák s panely, málem se to nevešlo na dvůr. Začali panely pokládat a ejhle, ony přečnívaly přes zdivo – špatně to změřil. Ale spravilo se to, udělala střecha nad záchody i skladem uhlí a bylo hotovo. Škola i byt měly krásné splachovací záchody.

Nikdy jsem nebyl hasič, v té době vlastně požárník. Až přišel Jirka Jaroš, který byl tenkrát svobodný a přesvědčil mě, ať začnu s dětmi cvičit. Tehdy byl svobodný, měl na nás čas a začal nás to učit. Děti byly vnímavé a učenlivé. Když se to naučily ty starší, od nich se to učily i ty mladší. A pak jsme měli čtyři družstva, starší a mladší kluky a starší a mladší holky. A s nimi i úspěchy. Na jednu akci mám vzpomínky dodnes. To jsme jeli na soutěž někam ku Praze, a když jsme tam přijeli, tam spousta lidí a družstev. A kluci z Ošťovic za mnou přišli, co prý bude, když vyhrajeme. Tak jsem jim neuváženě slíbil výlet na hory. A co čert nechtěl, tři družstva vyhrála. A já jsem několik nocí nespal při představě pobytu na horách s dětmi, z nichž některé byly obtížně zvládnutelné. Ale řešení jsem našel. V Liberci se konalo Mistrovství republiky ve skocích z můstku.

Chtěl jsem objednat autobus na sobotu, kdy se mělo skákat z velkého můstku.

Neměli, že prý jen v neděli. Tak jsme museli jet v neděli. Ale v sobotu foukal velký vítr, závody byly odložené na neděli a my jsme viděli dlouhé skoky a výhru Rašky.

89

130 let školy v Horním Bousově

Často jsme připravovali kulturní vystoupení na různé akce i dětské maškarní bály. To s sebou nesla doba, připravit pár básniček k různým oslavám a akcím se považovalo za školní povinnost. A maškarní jsme dělali v hospodě nahoře na sále, přišlo vždycky spousta lidí a vybrané vstupné jsme použili na zaplacení výdajů při školních výletech. Hrával Slávek Kocvera s trumpetistou a bubeníkem.

Na většinu žáků si vzpomenu ještě dnes, především při prohlížení školních fotografií. Ve škole v Horním Bousově to byly roky, na které se nezapomíná.

Václav Šolc

90

BRK 2021

Rok 1972 – ředitel Václav Šolc.

91

130 let školy v Horním Bousově

Rok 2016 – budova školy s novou střechou.

92

BRK 2021

BUDOVA ŠKOLY HORNÍ BOUSOV A INVESTICE Dlouhé roky byla školní budova, co se týče údržby a oprav opomíjená. Až teprve havarijní stav střechy si vynutil v roce 2016 velkou investici. Klempíř a tesař Jaroslav Král z Obrub provedl opravu vadných dřevěných konstrukcí, nainstaloval nové klempířské prvky a položil novou krytinu. Celkový náklad byl 749.411 Kč. O rok později investice pokračovaly. Byla vyměněna okna (zhotovitel OKAY Plast Sobotka) nákladem 366.267 Kč, opraveno sociální zařízení a kanalizace firmou Miroslav Rejzek, voda topení plyn z Horního Bousova nákladem 234. 740 Kč. Opraveny byly i elektrické rozvody nákladem 217.896 Kč – práce provedla firma Pro-elektro Otty Kisse z Přepeř. Oprava omítek, podlah a vymalování si vyžádalo investici 53.163 Kč a infra topení od firmy Van Top Otakara Vaníčka z Horního Bousova stálo 79560 Kč. To slouží především k temperování v zimních měsících. Celková investice do budovy školy v těchto dvou letech byla 1. 701.037 Kč. Škola potřebuje ještě nový kabát, ale to bude muset počkat na vhodný dotační titul.

Miroslav Boček, starosta

93

130 let školy v Horním Bousově

94

BRK 2021

Škola HB na nedatovaném plánu z let mezi 1930 – 1950.

95

130 let školy v Horním Bousově

96

BRK 2021

PÁR SLOV NA KONEC Škola byla vždy v každé obci či městě důležitou institucí. Tím nemám na mysli roli vzdělávací, ta vždy plynula ze zákonů. Především v menších sídlech, jako je i Horní Bousov, hrála vždy škola důležitou roli i v oblasti mimoškolní. Učitelé se aktivně zapojovali do kulturního dění a byli jeho tahouny (divadelní spolek Jirásek), spolu s dětmi připravovali různá vystoupení, často i samotné děti hrály divadlo či pořádaly maškarní bály. To vše přispívalo ke stmelování občanů, stejně jako práce při opravách školní budovy či jejím zvelebování. Bohužel škola jako vzdělávací instituce skončila v Horním Bousově v roce 1976. Zůstala ale školní budova nejen jako symbol skončené éry vzdělávání v obci, ale především jako odkaz předků, kteří školní budovu postavili a pečovali o ni. A mohla by se stát místem, kde se budou občané Horního Bousova setkávat.

Miloslav Ječný

97

130 let školy v Horním Bousově

OBSAH ŠKOLA HORNÍ BOUSOV............................................................................................3 Vznik a historie školy v kronice školy................................................................5 Vzpomínky a Předpoklady o vzniku školy......................................................... 5 Provedené zápisy .......................................................................................................... 9 Učitelé ..............................................................................................................................24 Historické události v kronice školy .................................................................. 43 Školní výlety ..................................................................................................................52 Tragické události zachycené ve školní kronice ............................................57 Počty žáků a vyučující v jednotlivých letech ..................................................61 Místní školní rada ......................................................................................................66 Škola Horní Bousov v obecní kronice ............................................................. 71 Historické informace z dalších pramenů ....................................................... 79 Pohled do starých školních výkazů ....................................................................80 Vzpomínky na školu v Horním Bousově ........................................................ 85 Válečná vzpomínka ...................................................................................................85 Vzpomínky Jaroslavy Pickové na školu ............................................................85 Posledním řídícím byl Václav Šolc ......................................................................88 Budova školy Horní Bousov a investice ......................................................... 93 Pár slov na konec ..................................................................................................... 97 Obsah ............................................................................................................................ 98

98

130 LET ŠKOLY V HORNÍM BOUSOVĚ 1891–2021 Autor textu: Miloslav Ječný Editor: Ing. Dita Říhová Sazba a grafická úprava: Ing. Dita Říhová Vydalo: Město Dolní Bousov nám. TGM 1, 294 04 Dolní Bousov Vyšlo jako 8. svazek BOUSOVSKÉ REGIONÁLNÍ KNIHOVNIČKY Vydání 1., 2021 Náklad 80 ks Tisk: MSD, spol. s r.o., Minská 103, 616 00 Brno ISBN 978–80–905841–7–4

Městská knihovna a infocentrum Kostelní ul. 141, 294 04 Dolní Bousov tel. 322 312 001, knihovna@dolni-bousov.cz www.knihovna.dolnibousov.cz