Studia Mediaevalia Bohemica novovÄ›ku“ pĹ™es „zboĹžnost“ aĹž k nanejvýť obtĂĹžnĂŠmu termĂnu „devotio moderna“, kterĂĄ je cennĂĄ pro kaĹždĂŠho badatele na poli stĹ™edovÄ›kĂ˝ch dÄ›jin zboĹžnosti. Van Engen zde vĂce mĂŠnÄ› shrnuje svĹŻj fundamentĂĄlnĂ Ä?lĂĄnek (Multiple Options: e World of the Fifteenth-Century Church, Church History , ). SvĂŠ mĂnÄ›nĂ k badatelsky znaÄ?nÄ› zatĂĹženĂŠmu pojmu devotio moderna vyjadĹ™uje tĂm, Ĺže od nÄ›j ve svĂŠ studii docela upouĹĄtĂ a nahrazuje ho teologicky podloĹženĂ˝mi oznaÄ?enĂmi modern day devout (nejspĂĹĄe pĹ™eloĹžitelnĂŠ jako „zboĹžnĂ dneĹĄnĂ doby“) nebo new devotion („novĂĄ zboĹžnost“). HlubokĂĄ znalost pramenĹŻ k problĂŠmu holandskĂŠ „novĂŠ zboĹžnosti“, vÄ?etnÄ› tÄ›ch dosud tĂŠměř neznĂĄmĂ˝ch Ä?i nedostateÄ?nÄ› zpracovanĂ˝ch, umoĹžnila Van Engenovi vytvoĹ™it materiĂĄlovÄ› bohatĂ˝ rozklad, coĹž Ä?tenĂĄĹ™i pĹ™inĂĄĹĄĂ nejen ĂşÄ?ast na intelektuĂĄlnÄ› neobyÄ?ejnÄ› inspirativnĂch interpretaÄ?nĂch vĂ˝konech autora, nĂ˝brĹž i moĹžnost uĹžĂvat jeho knihu jako jakĂ˝si lexikon nejdĹŻleĹžitÄ›jĹĄĂch osobnostĂ hnutĂ a jejich dÄ›l. Autorova pregnantnĂ charakteristika jeho zĂĄmÄ›ru se tak jevĂ snad aĹž pĹ™ĂliĹĄ skromnou (s. !): “ is is a book about the enterprise of self-conscious ‘converts’, who undertook to found a new form of community, in which to care for their religious selves, about its community-building, and its self-making. It is not a textbook history of the Modern devotion as such, not in the institutional sense of narrating its houses and their adherents, also not in the cultural sense of surveying ‘devotion’ as an amorphous rubric for later medieval religion.â€? PořådajĂcĂm principem autorovy analĂ˝zy je pojem, resp. fenomĂŠn (vnitĹ™nĂ) konverze (conversio), kterĂ˝ Van Engen povaĹžuje za klĂÄ?ovĂ˝ dynamickĂ˝ element pozdnÄ› stĹ™edovÄ›kĂŠ, dalo by se ale Ĺ™Ăci i obecnÄ› stĹ™edovÄ›kĂŠ zboĹžnosti. PĹ™i hledĂĄnĂ jeho poÄ?ĂĄtkĹŻ se vracĂ hluboko do . a . stoletĂ, mohl by vĹĄak zajĂt aĹž do pozdnĂ antiky. Tam totiĹž jeho chĂĄpĂĄnĂ vnitĹ™nÄ› kĹ™esĹĽanskĂŠ konverze koĹ™enĂ, jak vysvĂtĂĄ z jeho odkazĹŻ na dĂla Petera Browna a jeho ĹĄkoly (s. ): “ e experience of turning inward deďŹ ned for them [tj. pro „novĂŠ zboĹžnĂŠâ€œ] a social and religious position awkwardly poised between church and society, religious community and social kin.â€? Znovu si lze ověřit, Ĺže Peter Brown formuloval ve svĂŠm dĂle zĹ™ejmÄ› nejĹživotnÄ›jĹĄĂ koncept pro porozumÄ›nĂ stĹ™edovÄ›kĂŠmu kĹ™esĹĽanstvĂ vĹŻbec. Bylo by moĹžnĂŠ se ptĂĄt, na jakĂ˝ch ĂşrovnĂch se takto chĂĄpanĂ˝ pojem konverze stĂ˝kĂĄ s weberovskĂ˝m pojmem charismatu. Oba termĂny se dle mĂŠho
nĂĄzoru snaŞà podchytit stejnĂ˝ fenomĂŠn, totiĹž princip charismatickĂŠ obnovy, kterĂ˝ je v kĹ™esĹĽanskĂŠm nĂĄboĹženstvĂ imanentnÄ› pĹ™Ătomen. PojednĂĄnĂ o holandskĂ˝ch „novĂ˝ch zboĹžnĂ˝ch“ rozdÄ›lil autor do osmi kapitol, kterĂŠ jednak sledujĂ dÄ›jiny jednotlivĂ˝ch domĹŻ (konventĹŻ) „novĂ˝ch zboĹžnĂ˝ch“, a zĂĄroveĹˆ diskutujĂ vĹždy urÄ?itĂ˝ interpretaÄ?nĂ problĂŠm: PrvnĂ kapitolu, kterĂĄ je vÄ›novĂĄna deďŹ nici pojmu „vnitĹ™nĂ“ konverze, nĂĄsleduje vĂ˝klad k poÄ?ĂĄtkĹŻm „novĂŠ zboĹžnosti“ doprovĂĄzenĂ˝ Ăşvahami ke speciďŹ ckĂŠmu charakteru konverze „dneĹĄnĂ doby“. DalĹĄĂm krokem pĹ™istupuje autor k analĂ˝ze rozmanitĂ˝ch reakcĂ institucionĂĄlnĂ cĂrkve na holandskĂ˝ impuls obnovy, odkud vede cesta k otĂĄzce formovĂĄnĂ a charakteru sociĂĄlnĂ struktury jednotlivĂ˝ch domĹŻ. PĂĄtĂĄ kapitola zkoumĂĄ sociĂĄlnĂ pole „novĂŠ zboĹžnosti“, jejĂmiĹž centry jsou jednotlivĂŠ domy, chĂĄpanĂŠ zĂĄroveĹˆ jako organizaÄ?nĂ jednotky. OtĂĄzka po charakteru jejich interakce s okolĂm tvořà pĂĄteĹ™ vĂ˝kladu. AnalĂ˝za rozliÄ?nĂ˝ch aktivit v prĹŻbÄ›hu zavedenĂ novĂŠ praxe nĂĄboĹženskĂŠho Ĺživota (napĹ™. formy obrany proti ĂştokĹŻm zvenÄ?Ă Ä?i formy symbolickĂŠho posvÄ›cenĂ vlastnĂ Ä?innosti, mimo jinĂŠ hagiograďŹ ckou produkcĂ) pĹ™edchĂĄzĂ Ĺ™eĹĄenĂ obtĂĹžnĂŠ otĂĄzky po sebevnĂmĂĄnà „novĂ˝ch“ konvertitĹŻ jako novĂŠho, speciďŹ ckĂŠho spoleÄ?enskĂŠho stavu „dokonalĂ˝ch“ (estate of the Perfect). PoslednĂ dvÄ› kapitoly pojednĂĄvajĂ pod vĂ˝mluvnĂ˝mi tituly Taking the Spiritual Oensive a Private Gatherings and Self-Made Societies in the Fifteenth Century hlavnĂ linie nĂĄboĹženskĂŠ praxe, kterou „novĂ zboĹžnĂ“ uskuteÄ?Ĺˆovali v rĂĄmci pozdnÄ› stĹ™edovÄ›kĂŠ spoleÄ?nosti a kterĂĄ mÄ›la na tuto spoleÄ?nost nezanedbatelnĂ˝ vliv hluboko do sedmnĂĄctĂŠho a osmnĂĄctĂŠho stoletĂ, jako napĹ™. novĂŠ deďŹ nice nĂĄboĹženskĂŠho spoleÄ?enstvĂ na zĂĄkladÄ› lidovĂŠho jazyka, novĂŠ deďŹ nice admonitio a exhortatio, novĂŠ deďŹ nice „privĂĄtnĂ“ a „veĹ™ejnĂŠâ€œ sfĂŠry atd. Van Engen hovořà v tĂŠto souvislosti o „dlouhĂŠm patnĂĄctĂŠm stoletĂ“ a hledĂĄ vliv „novĂ˝ch zboĹžnĂ˝ch“ napĹ™Ăklad u Erasma RotterdamskĂŠho, Martina Luthera, Jana KalvĂna a IgnĂĄce z Loyoly. V poslednĂch dvou kapitolĂĄch se Van EngenĹŻv cĂl, pojednat dÄ›jiny holandskĂ˝ch „novĂ˝ch zboĹžnĂ˝ch“ v celĂŠ jejich komplexitÄ› a rozpornosti, projevuje nejzĹ™etelnÄ›ji: Rezignuje totiĹž na zĂĄvÄ›reÄ?nĂŠ shrnutĂ, kterĂŠ by napĹ™Ăklad za pomoci sociologickĂŠ Ä?i kulturologickĂŠ terminologie obsahovalo pokus deďŹ novat „podstatu“ Devotio moderna. To mĹŻĹže vypadat na prvnĂ pohled jako nedostatek, ale to by bylo mylnĂŠ pochopenĂ smyslu knihy,