Mamka
Tak tentokrát jsem tu zpropadenou tramvaj nedoběhla. Domlouvala jsem se před odchodem s kolegyní Marcelou, že jí na neděli upeču dort na oslavu její tříleté dcerky. Jenže Marcela se dlouho nemohla rozhodnout, jestli bude chtít kakaový nebo vanilkový krém, dvakrát to změnila, a když jsem zaklapla svůj poznámkový blok, kam si píšu požadavky zákazníků, bylo mi jasné, že dneska nestíhám. Mrknu na jízdní řád, další tramvaj sice jede za deset minut, ale nakonec se rozhodnu pro malou procházku městem. Vlastně už jsem se takhle neprošla ani nepamatuju, možná naposledy ještě s Péťou v kočárku? Hodně mi chybí být chvíli jen tak sama se svými myšlenkami. Obvykle vstávám s tisícem úkolů v hlavě, přemýšlím, co bude v ten den potřeba zařídit, nakoupit, vyzvednout. Po příchodu domů z práce nastává kolotoč večeře, kontrola úkolů, něco lehce poklidit a nahnat děti do postelí. Ráda bych si večer třeba přečetla knížku, ale obvykle usínám vteřinu poté, co se moje hlava dotkne polštáře.
Tak teď se můžu konečně s chladnou hlavou zamyslet nad tím, jak rychlý spád nabralo Juliino tancování. Ještě na začátku měsíce si chodila dvakrát týdně zatancovat a popovídat s kamarádkami. Na soutěže s Markem moc nejezdili, takže pro nás to bylo celé tak nějak bez starostí. A najednou je všechno jinak. Energie a nadšení z Julie vyzařuje kudy chodí. Přeje si nové boty, jedny na standard a jedny na latinu, těší se na letní soustředění, a hlavně si s Jakubem naplánovali mezinárodní soutěž. Vůbec nevím, jak tuhle její zálibu zvládneme finančně, ale Pavel mi včera večer před spaním řekl, ať to neřeším.
Když dorazím domů, mám šílenou žízeň, přeci jen je venku i teď navečer skoro 30 stupňů, a taky hlad jako vlk. Protože jsem před odchodem do práce upekla brownies, těším se, až si s ním a ledovou kávou sednu na balkón. Jenže když otevřu troubu, krčí se tam poslední kousíček. Vlítnu na Péťu (zas ta hysterická matka), který se bez okolků přizná, že skoro celý plech buchty snědli oni dva s Julií! Nedá se nic dělat, poslední kousek nechám Pavlovi, taky má brownies moc rád a já si namažu rohlík máslem a vychutnám si aspoň tu kávu. Potom si vezmu tužku a papír a napíšu pár věcí, které si Julie nesmí zapomenout vzít na školní výlet. Zítra ráno vyráží vlakem na Máchovo jezero. Přiznám se, že jí závidím, taky bych hned vypadla z města ven.