Ráčkův mlýn v Kněžicích - zaměření a rozbor

Ráčkův mlýn v Kněžicích Kněžice (JI) č.p. 42

Jan Čech, Jana Watersová zaměřeno v listopadu a prosinci 2019

Historické stavby a sídla I Lidové stavitelství a venkovská architektura Fakulta architektury ČVUT zimní semestr 2019/2020

Děkujeme panu PhDr. Ivanu Minářovi, Ph.D. za sjednání mimořádně zajímavého objektu k prozkoumání a zaměření, za poskytnutí fotografického materiálu a za jeho otevřenou, živou a srdečnou komunikaci s námi.

Děkujeme panu Jaroslavu Obůrkovi za bezproblémové umožnění zaměřování jeho mlýna.

Ráčkův mlýn v Kněžicích Kněžice (JI) č.p. 42

Obsah: textová část a. Základní charakteristika objektu b. Celkové hodnocení objektu v kontextu tradiční zástavby regionu, včetně památkových hodnot c. Seznam použité literatury a pramenů

grafická část a. Situace mlýna dle katastrální mapy b. Půdorysy mlýna 1:100 Půdorys přízemí Půdorys mezipatra Půdorys patra Výkres krovu / Půdorys půdy Schéma plné vazby krovu c. Příčný řez přízemím v místě předpokládané černé kuchyně 1:100 fotodokumentace, ikonografie a. Fotografie celku, interiérů a detailů b. Dostupná historická ikonografie

textová část

a. Základní charakteristika objektu Urbanistická situace Historie Popis budovy Popis exteriéru Popis interiéru

Konstrukční, výtvarná a slohová charakteristika Stavební vývoj b. Celkové hodnocení objektu v kontextu tradiční zástavby regionu, včetně památkových hodnot c. Seznam použité literatury a pramenů

a. základní charakteristika objektu Urbanistická situace Zaměřovanou stavbou je bývalý vodní mlýn s pilou, který se nachází v obci Kněžice (okres Jihlava). Podle posledního mlynáře Miloše Ráčka mlýn nazýváme Ráčkův.

Mlýn stojí na severním okraji obce a je poslední stavbou ve vsi. Nachází se na okraji nivy v mělkém údolí říčky Brtnice. Vodu pro pohon mlýnského stroje zajišťoval náhon, který se z říčky odděloval v místě vzdáleném od mlýna asi 350 metrů proti proudu. Náhon kolem mlýna procházel z jeho severovýchodní strany a pokračoval dále na severozápad, kde se po zhruba 350 metrech znovu vléval do říčky Brtnice.

Celková délka náhonu činila tedy zhruba 700 metrů a mlýn se nacházel zhruba v jeho polovině. Dnes již náhon není schopen plnit svou původní funkci. V části nad mlýnem je sice stále možné poznat, kudy náhon vedl, ale na většině míst je již znatelný jen jako mělká terénní nerovnost. V části pod mlýnem náhon zůstal ve formě hlubší rýhy, v níž teče potůček, který je zřejmě napájený splavenými srážkami z polí nad mlýnem. V místě, kde náhon prochází okolo mlýna, se zachoval v původní formě koryta širokého zhruba 1,5 metru a hlubokého zhruba 1 metr s boky z masivních kamenných desek.

Samotný mlýn byl, a je i dnes, součástí souboru více objektů.

Nejstarší detailnější zobrazení mlýna, které máme k dispozici, jsou mapy stabilního katastru z roku 1835.

Na císařských otiscích i na indikačních skicách můžeme vidět, že objekty původně tvořily jakýsi přední dvůr, který byl ze tří stran uzavřený zděnými budovami a zadní dvůr, který byl ze dvou protějších stran ohraničen zděnými budovami, ze strany k mlýnskému náhonu dřevěnou budovou a ze strany příjezdové cesty byl volný.

Přední dvůr je zřejmě starší a souvisel s obytnou částí mlýna. Ze strany směrem ke vsi byl dvůr uzavřen zdí s vjezdovou bránou a dvěma brankami pro pěší, které se zachovaly dodnes. Budova uzavírající dvůr ze severovýchodní strany je hlavní budova vodního mlýna. Protější, jihozápadní stranu dvora tvořila zděná hospodářská budova chlévů, která se zachovala dodnes. Na mapě stabilního katastru vidíme, že dvůr byl ze severozápadní strany uzavřen třetí, také zděnou budovou. Tato budova se nezachovala, ale podle proporcí půdorysu se zřejmě mohlo jednat o budovu podobně velkou jako vedlejší zachovaná hospodářská budova.

Předpokládáme tedy, že šlo zřejmě o budovu vozové kolny, popř. stájí. Budova mlýna a budova chlévů měly ze strany ke vsi malé předzahrádky a k mlýnu také náležel sad/zahrada nacházející se u příjezdové cesty od vesnice k mlýnu.

Zadní dvůr byl zřejmě mladší a souvisel s obsluhou mlýnice a pily. Na severovýchodní straně dvora vidíme dřevěnou podlouhlou budovu s přímým napojením na mlýnský náhon, která se na jihovýchodní straně dotýká budovy mlýna. Jedná se buď o budovu původní pily nebo možná o skladovací budovu pro ukládání řeziva, která byla po požáru v roce 1908 nahrazena zděnou přístavbou s pilou v přízemí, skladem dřeva v patře a pokoji pro dělníky v podkroví. Tato mladší budova pily se dodnes zachovala.

Poslední stavbou, která kolem roku 1835 náležela k mlýnu byla zděná budova na severozápadní straně zadního dvora. Tato budova se nezachovala, ale domníváme se, že vzhledem k poloze u příjezdové cesty a umístění v rámci souboru staveb, se mohlo jednat o stodolu. Vedle této stavby se nacházela ještě zadní zahrada, možná sad.

Do dnešního dne se z této původní situace zachoval pouze vodní mlýn se svou severozápadní přístavbou pily z počátku 20. století a hospodářská stavba na protější straně předního dvora, která je dnes o něco delší, než jak se jeví na mapě stabilního katastru.

Na severozápadní straně budovy mlýna a prvorepublikové pily se nachází nejmladší budova areálu – jednopodlažní budova nové pily. Tato pila je – na rozdíl od obou předchozích, které byly poháněny vodní silou, již poháněna elektricky. V této budově dnes provozuje svou živnost současný majitel mlýna, pan Jaroslav Obůrka.

Přední dvůr je nyní pokryt blátem a slámou a je využíván jako výběh pro drůbež a dobytek, který je ustájen v hospodářské budově na jihozápadní straně dvora. Původní hlavní vchod do vstupní chodby mlýna není příliš využíván a jako hlavní vchod je nyní používán spíše vchod ze strany původního náhonu.

Přední část přízemí mlýna je používána jako zázemí dnešní pily, zadní část jako sklad dřeva na zátop.

Mezipatro a patro mlýna nejsou využívané a předměty v nich uskladněné pochází zřejmě z doby okolo druhé světové války. Zadní část hlavní budovy – původní pila, je dnes využívána jako sklad dřeva a pokoje v podkroví nejsou využívány.

Původní zadní dvůr již kompletně zanikl, na jeho místě se nyní nachází skladovací a manipulační plochy nové pily, která je primárně přístupná právě odtud.

K areálu mlýna stále patří obě předzahrádky a zahrada na straně k vesnici. Zahrada s předzahrádkou před budovou mlýna je dnes využívána částečně jako zahrada, částečně jako pastvina pro dobytek. Na předzahrádce před hospodářskou budovou jsou umístěny včelí úly.

Historie O historii tohoto mlýna je známo poměrně málo. Nepodařilo se nám najít ani mnoho zmínek v písemných pramenech. Většina zdrojů je charakteru obecně historického. Po archivní plánové dokumentaci jsme z časových důvodů nepátrali, je ovšem možné, že nějaká existuje.

Vlastivěda moravská z roku 1901 ve svazku věnujícím se Jihlavskému okresu uvádí stručnou informaci, že v Kněžicích v té době fungovaly dva mlýny s pilami.

Cenným pramenem je pozoruhodná kniha Domovopis Kněžic u Jihlavy (dále zmiňován pouze jako Domovopis) od Jana Večeři z roku 1937, který působil v první polovině 20. století v Kněžicích jako řídící učitel místní školy. Zde se můžeme dočíst, že v samotných Kněžicích fungovaly v té době stále dva mlýny – Brettschneiderův a Ráčkův. O Ráčkově mlýně Domovopis konkrétně uvádí: „Mlýn Ráčků, od r. 1769 půllán Leop. Jirkasa, náleží nyní Mil. Ráčkovi. Jeho otec koupil jej od Eug. Špalka, mlynáře, jako spáleniště r. 1899. Nový majitel jej téhož roku opravil. Při mlýně je pila.“ Známe tedy čtyři mlynáře, kteří mlýn v minulosti vlastnili a některá data, kdy došlo ke změně majitele.

Poněkud problematická je formulace informace o Leopoldu Jirkasovi. Nejsme si jisti, zda půlláník Leopold Jirkasa v roce 1769 mlýn zakoupil, nebo zda ho toho roku postavil. Tak nebo tak, můžeme ovšem zřejmě brát tento letopočet jako informaci o tom, že v roce 1769 zde již nějaký mlýn stál. Nevíme ovšem, zda je dnes stojící mlýn oním zmiňovaným mlýnem, nebo zda je jeho nástupcem na stejném místě.

Dále se v Domovopisu, konkrétně v soupisu požárů, které Kněžice postihly, můžeme dočíst, že v roce 1898 byl požárem poničen mlýn č.p. 42 (Ráčkův) a v roce 1908 lehla popelem pila u č.p. 42. To jsou poměrně cenná data vzhledem k určení stáří přístavby pily a výstavby patra mlýna.

Ne zcela akademicky korektním, ale přesto zajímavým zdrojem, který by neměl být opomenut, je internetová stránka Historie Kněžic na stránkách obce Kněžice. Zde se nejprve v části Období druhého nevolnictví (1620-1740) dozvídáme, že v roce 1679 je lánským rejstříkem uváděn pouze jeden mlýn.

Jednalo se o pozdější Brettschneiderův mlýn pod hrází Kněžického rybníka. Víme tedy, že Ráčkův mlýn vznikl určitě později, než ke konci 17. století.

V části Přechod od feudalismu ke kapitalismu (1710-1848) je zmíněný soupis vrchnostenského majetku na území Kněžic uváděný v dominikální pozemkové knize. V tomto soupisu figuruje jeden mlýn v č.

107 (pozdější Brettschnedierův) a pila v č. 42, což odpovídá mlýnu Ráčkovu. Je zajímavé, že je uváděna pouze pila. Je tedy možné, že funkci mlýna předcházela pila a mouka se začala mlít později. Bohužel tato zmínka o soupisu vrchnostenského majetku není datovaná. Je však zasazená mezi zmínkami o stavu vrchnostenského majetku kolem poloviny 18. století. Podrobnější informace bychom získali dohledáním příslušné pozemkové knihy.

V části Od revoluce 1848 do rozpadu Rakouska-Uherska (1848-1918) je již pouze zmínka o požáru pily v čísle 42 v roce 1908, o kterém jsme se dozvěděli již z Domovopisu.

Dalším zdrojem informací by mohl být Seznam a mapa vodních děl republiky Československé z let 1932 až 1934, který udává stav v roce 1930. K tomuto dokumentu jsme se přímo nedostali, ale můžeme zřejmě použít informace v kartě mlýna na portálu vodnimlyny.cz, který se na tento seznam odkazuje. Podle tohoto zdroje byla v roce 1930 u mlýna pila a mlýn byl osazen dvěma koly na vrchní vodu se spádem 4,2

m/4,2 m a výkonem 15 koňských sil. Je zde také zmiňován majitel mlýna pan Miloš Ráček, což se shoduje s informací uvedenou v Domovopisu.

Vhodným zdrojem informací o historii mlýna nám mohou být také zobrazení na historických mapových dílech.

Na mapě I. vojenského mapování z let 1764-1768 jsou zachyceny v podobné poloze dvě budovy s emblémem mlýnského kola. Když se ovšem podíváme na polohu tohoto mlýna vzhledem k cestě do Brtnice, vidíme, že mapa ukazuje poněkud jiné umístění mlýna, než je jeho dnešní pozice. Nabízí se tedy interpretace, že mlýn je mladší než zmiňovaná datace, a měl nedaleko, zřejmě na stejném náhonu, svého předchůdce. Z nějakého důvodu pak starší mlýn zanikl a vznikl mlýn na místě, kde se nachází dnes. Je ovšem také možné, že mapa z I. vojenského mapování není vzhledem k metodě svého pořízení natolik přesná, aby se dalo spolehnout na přesnou pozici a zobrazený mlýn je opravdu pozdější Ráčkův mlýn.

Přeci jen na této mapě přesné zachycení zástavby nebylo prioritou. Vidíme navíc, že například i říčka Brtnice má na mapě I. vojenského mapování téměř rovný tok, což vzhledem k terénním podmínkám nebylo možné. Pokud by se jednalo o jiný mlýn v jiné poloze, mohl by existovat pouze zhruba 70 až 80 let a pak by musel beze stopy zaniknout. Tento scénář se nám zdá nepravděpodobný, a proto se domníváme, že jde o nepřesné zobrazení mlýna v dnešní pozici.

Na již výše zmiňovaných mapách stabilního katastru z roku 1835 je areál budov souvisejících s mlýnem zobrazen ve výše popsané podobě s předním dvorem a zadním dvorem, čtyřmi zděnými budovami a jednou dřevěnou. Vzhledem k půdorysu dřevěné budovy a jejímu napojení na mlýnský náhon je možné usuzovat, že se jednalo o původní pilu.

Na mapě II. vojenského mapování z let 1836-1852 je mlýn zobrazen již na dnešní pozici. Vzhledem k faktu, že mapy stabilního katastru jsou zhruba ze stejné doby a zobrazují tehdejší stav pozemků podrobněji a přesněji než mapa II. vojenského mapování, není pro nás v tomto případě tato mapa příliš užitečným zdrojem informací.

Pro mapu III. vojenského mapování z let 1876-1878 toto platí podobně. Na mapě jsou rozlišitelné tři budovy v dnešní pozici, z nich jedna obytná a dvě hospodářské, a symbol mlýna. Vzhledem k měřítku 1:25000 je ovšem třeba zobrazení vnímat spíše jako symbolické a není možné se na něj spolehnout při odhadování podoby areálu v této době. Zajímavé ale je, že je uveden pouze symbol mlýna a nikoli pily.

Posledním zdrojem informací, který se nám podařilo najít, je pozoruhodné vyprávění pana Karla Dohnala z Kněžic, pamětníka posledních let provozu Ráčkova mlýna, nahrané a zapsané Vlastislavem Janíkem v rámci projektu Příběhy 20. století a zveřejněné na webových stránkách projektu Paměť národa. Vyprávění pana Dohnala se věnuje především vzpomínkám na konec 2. světové války, na fungování partizánského odboje proti nacistickému režimu na Jihlavsku a na události spojené s koncem války. Mezi těmito vzpomínkami se ale objevují vzpomínky na mlynáře Miloše Ráčka a jeho rodinu, neboť pan Dohnal byl kamarádem mlynářových dětí. Z vyprávění vyplývá, že pan Ráček byl důležitou postavou místního odboje a pan Dohnal popisuje jeho činnost za doby protektorátu. Nejzajímavější částí vyprávění z hlediska naší práce je pak popis konce války a tragické smrti pana mlynáře, z níž běhá mráz po zádech.

Dále uvádíme přímé citace ze zápisu vyprávění pana Dohnala: „Rodina Ráčkova měla kromě mlýna i pilu a dobytek: velká rodina zvládala hospodařit sama bez pomoci děveček a jiného pomocného personálu.” „V Ráčkově mlýně se konaly zábavy pro známé Ráčkovy rodiny, které měly za úkol odvést pozornost od skrytých parašutistů a činnosti ilegální vysílačky, důmyslně uschované pod turbínou mlýna. Nebyla to originální vysílačka parašutistů, ale zařízení podomácku sestrojené pány Fialou a Doležílkem v Želetavě. „V tý samý mlejnici nějakej Holzmann, on jezdil autobusem, ten se tam cvičil s kulometem, a najednou to zmáčk’ a spustil to.“ Omítka zůstala úplně rozstřílená.”

V této vzpomínce se objevují dvě zajímavé informace. První je zmínka o vysílačce uschované pod turbínou. Mlýn v dnešním stavu totiž opravdu je osazen turbínou. Toto je zvláštní fakt, neboť podle Seznamu vodních děl měl mít ještě v roce 1930 dvě mlýnská kola. Pokud jsou informace z obou zdrojů pravdivé, nebohý pan Ráček musel turbínu instalovat těsně před vypuknutím války. To by ovšem vysvětlovalo, že bylo možné pod ní mít vybudovanou skrýš, kterou zmiňuje pan Dohnal.

Druhou zajímavostí je historka o střelbě v mlýnici. Při zaměřování se nám totiž skutečně v jednom místě podařilo objevit poškození omítky, které by mohlo být způsobené střelbou. V době průzkumu jsme byli názoru, že místnost, v níž jsme poškozenou omítku našli, je skutečně mlýnicí. S odstupem se ovšem domníváme, že šlo spíše o komoru.

Další vzpomínky se týkají událostí po válce a konce života pana Miloše Ráčka. „Už v březnu 1945 se v Kněžicích sestavovaly revoluční výbory. Jak jinak než pod taktovkou mlynáře Ráčka.” „Po válce se v revolučním chaosu strhly nečekané události. Možná i kvůli nesourodosti obyvatel, kteří neměli partyzány rádi. To se začalo projevovat s končícím válečným konfliktem: nejdříve byli odbojáři osočeni z kolaborace, po roce 1948 zažívala krušné chvíle rodina Ráčkova. Partyzány v čele s Ráčkem zavřeli „tajní“ na zámku, kde je „oholili a mlátili“.” „Ráček v dalších letech proklamoval, že půjde na západ, a poté se po něm slehla zem. Vzhledem k těžké nemoci (pamětník mluví o „krční tubeře“) postupně nabyli ostatní dojmu, že někde zemřel. Za několik let ho našli, přivedeni mrtvolným zápachem, v jedné ze skrýší, která byla důmyslně vytvořena u mlýnského kola. „To byl ten sedmej bunkr, o kterým nikdo nevěděl. Dalo se tam nějak projít, jen když se odpustila voda. Tam on šel a zemřel.“ Jeho rozkládající se tělo bylo bez velkého prohlížení posláno do Brna na pitvu, kde na něm explodovala plastická trhavina z války. „To mohlo bejt v roce tak nějak… Tak nějak kolem 60. roku.“” Víme tedy, že poslední mlynář pan Miloš Ráček byl mrtev nalezen někdy kolem roku 1960. Co se s mlýnem dělo dále nevíme, ale domníváme se, že byl znárodněn a po dlouhou dobu musel zůstat nevyužívaný napospas povětrnosti, až se dostal do dnešního stavu. Když se poté stal majitelem pan Obůrka, mlýn již byl značně poškozen.

Bohužel to ale nevíme jistě. Tato naše nevědomost je způsobená naší velkou chybou – že jsme se totiž při návštěvách mlýna zapomněli nynějšího majitele mlýna pana Obůrky pořádně vyptat na minulost mlýna. Je téměř jisté, že on informace o nejmladší historii mlýna má.

Co jsme se tedy z písemných pramenů o historii mlýna dozvěděli?

V roce 1679 mlýn na severní straně obce ještě neexistoval.

Okolo poloviny 18. století je na dnešní adrese mlýna uváděna vrchnostenská pila.

Na mapě I. vojenského mapování z let 1764-1768 je objekt zobrazen již jako mlýn.

V roce 1769 je jako majitel uveden Leopold Jirkasa.

Domníváme se tedy, že zkoumaný mlýn byl ve své první podobě postaven někdy kolem poloviny 18. století jako vrchnostenská pila, která byla záhy rozšířena na mlýn a v roce 1769 odkoupena Leopoldem Jirkasou.

Na stabilním katastru z roku 1835 je mlýn s pilou již zobrazen jako poměrně rozsáhlý soubor převážně zděných staveb.

Ke konci 19. století byl vlastníkem mlýna pan Eugen Špalek.

V roce 1898 mlýn vyhořel a Eugen Špalek další rok, tedy 1899, prodal spáleniště panu Ráčkovi staršímu, který ho ještě téhož roku obnovil. Z tohoto roku tedy zřejmě pochází mladší patro mlýna a také krov jeho střechy.

Bohužel již o 9 let později, v roce 1908, úplně shořela původní budova pily. Mladší zadní část dnešní hlavní budovy byla tedy zřejmě postavena po tomto požáru.

V roce 1930 byl mlýn poháněn dvěma mlýnským koly na horní vodu a jeho součástí byla pila. Jeho majitelem byl již Miloš Ráček, syn mlynáře Ráčka, který mlýn koupil od Eugena Špalka.

Někdy v dalším desetiletí byla instalována vodní turbína, která zřejmě nahradila jedno nebo obě kola.

Miloš Ráček umírá v 50. letech 20. století a zřejmě od té doby mlýn chátrá.

Dnešní majitel Jaroslav Obůrka mlýn zřejmě získal již poničený a v severozápadní části vybudoval novou budovu pily, která ho dnes živí. V prosinci 2019 nám sdělil, že se na jaře chystá mlýnu dát nový krov, protože stávající je v havarijním stavu.

Popis budovy Dále se budeme zabývat již pouze obytnou částí budovy, resp. jihovýchodní částí hlavní budovy mlýna, neboť ostatní hodnotné části se nezachovaly v původní podobě.

Popis exteriéru Budova je patrová, zděná z pálených cihel, se sedlovou střechou s nízkým sklonem, která je ve štítu ukončena polovalbou. Štítem je obrácená k jihovýchodu, tedy směrem příjezdu od vesnice.

Okna v přízemí jsou obdélníková, dvojitá, vnější i vnitřní okno je dvoukřídlé s křídly dělenými na tři tabulky. Vnější okno je v líci fasády. Mezi okny je vložená mříž. Díky poškozené omítce je vidět, že okenní otvor je z vnější strany zaklenut rovným záklenkem na výšku jedné cihly na výšku.

Okna v patře jsou větší, také dvojitá s vnějším oknem v líci. Jsou dělená na spodní větší část a horní menší část v poměru zhruba 2:1. Obě části jsou dvoukřídlé otevíravé – vnitřní okna dovnitř, vnější okna ven.

Křídla ve spodní části okna jsou dělená každé na dvě stejné tabulky. Díky poškozené omítce je vidět, že okenní otvor je z vnější strany také zaklenut rovným záklenkem – stejně jako v přízemí.

Okna na půdu jsou jednoduchá dvoukřídlá otevíravá ven. Jsou umístěna v líci fasády. Každé křídlo je dělené na tři stejné tabulky.

Fasáda byla původně cele omítnutá a nabarvená na okrovou barvu doplněnou bílými štukovými prvky v klasicizujícím stylu. Dnes je však velká část omítky poškozená a opadává.

V úrovni podlahy patra a probíhá po celém obvodu budovy profilovaná římsa. Pod střechou je fasáda ukončena také římsou tvořenou jedním kymatem a jednou simou Tato římsa probíhá v rovině přes štítovou fasádu a vizuálně tak odděluje patro od půdy. Vrchol štítu je ovšem také ukončen plochou římsou.

Ve štítové fasádě jsou v přízemí patrné zbytky velmi plochých pilastrů jednoduchých tvarů ukončených zjednodušenou toskánskou hlavicí, která přímo přechází v římsu.

Nad okny v přízemí jsou ve štítové a dvorové fasádě se nachází štukové motivy ve tvaru zřejmě rostlin a vějířovitých útvarů. Tyto motivy by se daly interpretovat jako jakási lidová varianta festonů v klasickém tvarosloví, ale spíše připomínají motivy z lidových oděvů, výšivek, popř. malovaného nádobí. Dala by se v nich také najít jakási lehká inspirace secesními motivy. Toto je však pouze dohad. Nevíme s jistotou, z jaké doby tento štukový dekor pochází a jestli je taková inspirace vůbec možná.

Okna v patře jsou rámovaná štukovou výzdobou ve formě výrazného parapetu, dvou úzkých bočních pilastrů s dvěma předstupujícími proužky a výrazné profilované římsy v nadpraží okna.

Malá půdní okna v lichoběžníkovém štítu mají profilované štukové pasparty.

Celkově je dnes štuková výzdoba ve velmi špatném stavu. Zejména na rozích budovy chybí celé velké kusy omítky, výzdoba nad okny v přízemí je málo kde zachována celá.

Hlavní vstup ze dvora do obytné části budovy tvoří zdobené dvoukřídlé dřevěné dveře v kamenném ostění s nadsvětlíkem. Dveře jsou rámové konstrukce s výplňovými deskami zdobenými vyřezávanými motivy a zdobeným středovým sloupkem.

Vstup ze strany od náhonu tvoří dvoukřídlé dřevěné dveře v kamenném ostění, které jsou rozměrově i konstrukčně velmi blízké dveřím ze dvora, nejsou však zdobené.

Ze dvora je do budovy možné vstoupit ještě jednoduchými otevíravými dveřmi vedoucími do hospodářských místností mlýna.

Popis interiéru Přízemí Hlavní vstupní prostor obytné části mlýna tvoří dlouhá příčná chodba, do níž je možné vstoupit ze dvora i od náhonu zmíněnými dvoukřídlými dveřmi. Z chodby je možné vstoupit dveřmi do hlavní obytné místnosti v přední části přízemí, do hospodářské části v zadní části přízemí nebo po strmém schodišti do mezipatra. Z chodby vedou také zabedněné dveře do nynější toalety, dříve zřejmě černé kuchyně.

Chodba je zaklenuta čtyřmi poli plackové klenby klenutými do pěti klenebních pasů eliptického tvaru.

Klenby včetně klenebních pasů mají jednoduchá elegantní štuková zrcadla. Zhruba uprostřed chodby je ve výklenku v jihovýchodní stěně úložný prostor / vestavěná skříňka.

V přední části budovy od chodby směrem ke štítové stěně se nachází obytné prostory. Hlavní obytná místnost (zřejmě původní světnice) je zaklenuta dvěma poli mohutné plackové klenby klenutými do tří klenebních pasů eliptického tvaru. Klenební pole i pasy mají profilovaná štuková zrcadla. Místnost má dvě okna do štítové stěny a dvě okna do dvora. Okna jsou umístěna do okenních nik zaklenutých nízkými klenbami. V rohu světnice se nachází kachlový sporák na čtyřech nohách. Kouř z něj je odveden do tahového komína v rohu místnosti.

Ze světnice se vchází do užší místnosti zaklenuté dvěma poli plackové klenby klenuté do dvou širokých klenebních pasů. Tato místnost mohla být v původní podobě zřejmě světničkou, resp. další menší obytnou místností, ale její poslední známý účel je kuchyň kombinovaná s koupelnou. Místnost má jedno okno ve štítové fasádě a jedno směrem k náhonu.

Poslední a nejmenší místností v obytné části přízemí je místnost s komplikovaným tvarem a nejasnou historií. Jedná se zřejmě o původní černou kuchyni. Vzhledem k rozměrům celého mlýna je ale překvapivě malá. Místnost je úzká pouze 90 cm, podlouhlá a nízká. Tvar jejího stropu spolu s vloženou přepážkou stoupající plackové klenbičky naznačují původní dymník. Dnes tato místnost zřejmě není využívána vůbec, její poslední funkcí ale zřejmě byla toaleta. Řez touto místností je přiložen jako část c grafické části.

Popisu možného vývoje této místnosti se budeme zabývat v části Stavební vývoj.

Do zadní, hospodářské části mlýna se z hlavní chodby vchází přes vysokou místnost zaklenutou vysokou valenou klenbou kruhového průřezu. Tato místnost dnes slouží převážně jako sklad dřeva na zátop, její původní funkce není zcela jasná.

Z této místnosti se skrz svažující se průchod nosnou stěnou vstupuje do větší místnosti, která má úroveň podlahy níže než ostatní místnosti v přízemí. Místnost je zaklenuta dvěma poli plackové klenby klenuté do tří klenebních pasů. Na klenebních polích i na pasech jsou jednoduchá štuková zrcadla. Místnost má dvě nízká zamřížovaná okna směrem k náhonu. Ve místnosti jsou dva velké zední výklenky, které dosahují k zemi a jeden malý, který k zemi nedosahuje. U paty stěny na severozápadní straně místnosti je zazděný otvor ve zdi. Místnost celá je dnes v zuboženém stavu, je zde vlhko a omítka na stěnách je poškozená. Ve výšce očí zhruba uprostřed stěny na jihovýchodní straně místnosti jsou v poškozené omítce neobvyklé jamky, které vypadají jako způsobené střelbou. Dnes se místnost již nevyužívá. Náš původní názor byl, že tato místnost byla původně mlýnice. Z původních místností je ostatně nejblíže k pozici vodního kola.

Po důkladnějším promyšlení si ale myslíme, že je skoro jisté, že tato místnost není původní mlýnice ale komora. Ostatně tomu také odpovídají nízká okna a snížená úroveň podlahy, která zajišťovala, aby v místnosti bylo chladněji než v ostatních místnostech. V budově se navíc nenachází žádná další místnost, která by mohla funkci komory plnit. Je tedy téměř jisté, že tato místnost byla komorou.

Poslední nepopsanou místností v přízemí mlýna je místnost, která je fakticky propojená s místností zaklenutou vysokou valenou klenbou. Jedná se o malou místnost, zaklenutou plackovou klenbou klenutou do dvou klenebních pasů s vysokým vzedmutím. Do této místnosti vede vstup jednokřídlými dveřmi ze dvora. S předchozí místností je propojen pouze průchodem v nosné zdi. V severozápadní stěně zdi se nachází výklenek se segmentovým záklenkem a dvoukřídlími dvířky a vedle něj zazděný průchod do zadní části budovy. Toto zřejmě byl průchod z obytné části do mlýnice. Nevíme ovšem, jak dlouho fungoval, kdy byl zbudován a kdy zazděn. Vzhledem k poloze pod klenebním pasem se ovšem zdá, že je druhotně zbudovaný. Poněkud nečekanou součástí této místnosti jsou také kamna, která se nachází přímo proti zazděnému průchodu. Smysl této místnosti je zatím zahalený tajemstvím a k jeho objasnění bude zřejmě potřeba ještě další průzkum. Naši teorii o její funkci se pokusíme objasnit v části Stavební vývoj.

Mezipatro Po strmých úzkých schodech se ze vstupní průchozí síně dostaneme do mezipatra. V tomto mezipatře se nachází pouze dvě menší místnosti a jedna vyloženě malá. Celé mezipatro se nachází pouze nad sníženou komorou v přízemí.

Dvě místnosti v mezipatře jsou si tvarově velmi podobné. Obě jsou zaklenuty jedním polem plackové klenby klenuté do dvou klenebních pasů eliptického tvaru. Na stěnách a na klenbách, včetně pasů, jsou

vzorované výmalby. V obou místnostech se nachází jedno okno směřující směrem k náhonu.

Místnosti jsou odděleny zděnou příčkou v tloušťce jedné cihly umístěné pod klenebním pasem. Z jihovýchodní místnosti se stoupá do patra po schodišti, které se po průchodu nosnou zdí zatočí doprava.

Jeho nástupní část je na poměry vesnické stavby pojednána poměrně velkolepě – na schodiště se nastupuje mezi dvěma polosloupy s podstavci a sraženými hranami, jejichž výmalba imituje mramor. Je až zarážející, v jakém kontrastu je řešení tohoto schodiště se schodištěm, které do mezipatra vede ze vstupní síně. Proč je najednou tento nástup do patra tak velkorysý, když do mezipatra vede tak strmé a úzké schodiště?

Druhá místnost v mezipatře má vstup pouze z místnosti se schodištěm. Domníváme se, že toto mohla být kancelář mlynáře, především kvůli jisté reprezentativnosti výzdoby. Je pozoruhodné, že dveře v příčce mezi místnostmi jsou umístěné na osu se schody do patra a jsou obklopeny také dvěma polosloupy, resp. rozšířením příčky. Tyto polosloupy a tento pohled však jsou viditelné pouze z druhé místnosti – kanceláře.

Posledním prostorem v mezipatře je malá místnůstka naproti schodům z přízemí. Tato místnůstka je velmi úzká, podlouhlá a dnes plná haraburdí. Pozoruhodné je, že v její pravé stěně se nachází malý výklenek s dymníčkem. Tedy soustava, která se zdá být buď osvětlovacím krbečkem, nebo možná spíše reziduem přikládacího místa kamen umístěných ve vedlejší místnosti. V tom případě by tato místnůstka byla zatápěcí místností pro vedlejší místnost. Toto vysvětlení se nám zdá poměrně pravděpodobné, pokud opravdu vedlejší místnost byla kanceláří mlynáře. Myslíme si tedy, že v rohu mlynářovy kanceláře se mohla nacházet kachlová kamna obsluhovaná z této úzké místnůstky. Přední část místnůstky by byla manipulačním prostorem pro obsluhu kamen, zadní část skladem topiva.

Patro Po zatočených schodech se z mezipatra dostaneme do patra obytné části mlýna. Tato část domu je již na první pohled mladší – všechny místnosti mají rovné vysoké stropy, vysoké dveře a velká okna, výzdoba není řešena štukem ale výmalbou dekorativními válečky. Dveře mají profilovaná ostění a jsou zdobené kvalitním fládrováním. Místnosti v patře jsou si všechny konstrukčně velmi podobné, nebudeme je tedy popisovat tak důkladně jako místnosti v přízemí.

Centrální místností v patře je hala se schodištěm, která má okno směrem k náhonu a z níž vedou dvoukřídlé fládrované dveře do dvou velkých předních obytných pokojů a schůdky do zvýšené zadní části patra a schody na půdu.

V přední části domu se nachází dva velké obytné pokoje ve stopě světnice a světničky v přízemí. Z většího pokoje se dá vejít dvoukřídlými fládrovanými dveřmi do třetího obytného pokoje.

Tato soustava tří pokojů byla zřejmě obytnými místnostmi mlynářovi rodiny.

Po čtyřech schůdkách se z haly dostaneme do zadní části patra, kde se nachází větší místnost půdorysně nad komorou v přízemí a mezipatrem, z níž se lze dostat do malé místnosti u dvorové fasády. Tyto dvě místnosti zřejmě mohly sloužit jako samostatná bytová jednotka pro personál mlýna nebo jako úložné prostory. Dnes se ve větší místnosti nachází velká bedna plná zrní.

Půda / krov Na půdu se dostaneme po schodech ze zvýšené části patra.

Půda je volná, nebylo do ní nic vestavěno. Kromě dvou komínových těles zde vidíme jen krov.

Krov má 5 plných vazeb, z nichž jedna – okrajová u štítu, je jiná než ostatní kvůli polovalbě. Typická plná vazba je tvořena šikmými sloupky načepovanými do vazných trámů, rozepřenými zhruba ve ¾ rozpěrou a spojenými ve vrcholu přeplátováním. Do sloupků jsou zhruba v polovině z boku načepovány vaznice podepřené začepovanými pásky. Krov tedy musel být sestaven postupně z jedné strany, aby bylo možné vaznice načepovat.

Krokve jsou v místě plných vazeb přímo položené na sloupcích, začepované do vazného trámu a ve vrcholu spojené přeplátováním. V jalové vazbě jsou krokve načepované do krátčat, osedlané na vaznice a spojené ve vrcholu přeplátováním. Krátčata jsou přeplátováním spojena s trámovými výměnami, které jsou začepovány do vazných trámů plných vazeb. Vazné trámy a krátčata jsou osedlána na pozednici.

Trámy krovu jsou zakryté záklopem a na krajích záklopu je pohled na osedlané trámy zakryt fošnami.

Mezi první a druhou plnou vazbou směrem ze severozápadní strany jsou dvě jalové vazby. Mezi čtvrtou a pátou plnou vazbou jsou čtyři jalové vazby. Mezi druhou a třetí a třetí a čtvrtou jsou vždy tři jalové vazby.

Jedná se v podstatě o pozdní variantu tzv. Ránkova krovu, která je trochu upravena místními tesaři a která je, dle informací od pana Jana Pešty, v podobné podobě typická pro krovy z konce 19. století na jižní Moravě. Ivan Minář ve své knize uvádí, že tato varianta Ránkova krovu se spojenými sloupky na Vysočině objevuje od 80. let 19. století.

Podle informací o historii mlýna se zdá pravděpodobné, že tento krov je buď přímo z roku 1899, nebo z doby těsně po roce 1908. Toto usuzujeme ze zaznamenaných informací o požárech mlýna. V roce 1899 vyhořel celý mlýn, a ještě téhož roku byl znovu vystavěn. Myslíme si, že z této doby pochází patro obytné budovy a zřejmě i krov. Je ovšem možné, že je krov o něco mladší a byl obnoven po požáru pily spolu se zadním traktem mlýna. Domníváme se ale, i vzhledem k požární stěně, která odděluje krov obytné části od podkroví hospodářské části, že Krov je z roku 1899.

Poněkud matoucím údajem je nápis na vnitřní straně štítové stěny, konkrétně nad oknem, kde je béžovou barvou štětkou napsán letopočet 1924. Není jasné, k čemu se tento letopočet vztahuje. Zdá se nám nepravděpodobné, že by se jednalo o datum vybudování krovu, neboť tento typ krovu se na stavbách objevuje spíše do roku 1900 a v této době by se zřejmě již jednalo o krov vaznicový. Je možné že jde o datum osazení či natírání oken. Je ale také možné, že jde o reálné datum vybudování krovu.

Konkrétní dataci bychom zjistili dendrochronologickou sondou.

Zbývá doplnit, že střešní krytinou jsou v současném stavu raženky.

Konstrukční, výtvarná a slohová charakteristika Stavba je z konstrukčního hlediska zděnou stavbou z pálených cihel. Způsob založení nám není znám.

Konstrukce všech stěn jsou zděné cihlové. Zastropení všech místností v přízemí a v mezipatře je provedeno pomocí cihelných kleneb, nejčastěji plackových kleneb klenutých do klenebních pasů, ale vyskytují se i valené klenby a malorozponové segmentové záklenky. Zastropení místností v patře je provedeno rovnými trámovými stropy, pravděpodobně s rákosníkovými podhledy. Krov je pochopitelně dřevěný a je pozdější lokální variantou Ránkova krovu. Střešní krytina je keramická pálená taška typu raženka s volně uloženými hřebenáči.

Okna jsou dřevěná dvojitá s vnějším oknem v líci fasády. Jsou uložena do ustupujících okenních nik se segmentovým zaklenutím z vnitřní strany a rovným záklenkem z vnější strany. Dveře jsou v naprosté většině případů dřevěné rámové konstrukce s dřevěnými obložkovými zárubněmi. Dveřní otvory jsou provedené tradičně pomocí pažení dřevěnými rámy a opláštění profilovanými obložkami. Vstupní dveře jsou usazeny v kamenných rámech.

Navenek má stavba znaky lidově přejatých prvků baroka a klasicismu. Příkladem barokních znaků může být tvar vjezdové brány do dvora. Jako ozvuky baroka můžeme interpretovat také štukové rostlinné motivy nad okny. Tyto by se však také daly interpretovat jako prvky secesní. Hojněji zastoupené jsou ovšem spíše klasicistní znaky. Jako příklady klasicistních znaků můžeme uvést členění římsami, štukové dekorace ostění oken v patře nebo pilastry na přízemí štítové fasády. Vztahování slohů vysoké architektury na výzdobu tradičního stavitelství je ovšem problematické.

Zevnitř bychom mohli spatřit doznívající pozdní baroko v použití plackových kleneb s poměrně vysokým vzedmutím (poměr výšky a rozponu 1:4, někde i 1:3), které jsou použity téměř ve všech místnostech v přízemí. Takové klenby odpovídají staršímu typu plackových kleneb, u nichž Ivan Minář uvádí, že byly používány z počátku 19. století. Toto časové zařazení by odpovídalo i zhruba předpokládanému stáří Ráčkova mlýna. Pozdnímu baroku by také odpovídalo užití štukových zrcadel. V polosloupech rámujících schodiště z mezipatra do patra pak můžeme spatřit jakousi lidovou verzi klasicismu. Mladší patro je pak příkladem stavební produkce přelomu 19. a 20. století, v níž se nezřídka využívaly klasicistní prvky.

Stavební vývoj Stavební vývoj tohoto mlýna je složité téma. Předně proto, že se pohybujeme téměř výhradně na poli dohadů.

Ze stabilního katastru zhruba víme, jak vypadal areál mlýnských budov v roce 1835. Nevíme však téměř nic o tom, jak vypadal na počátku svého fungování nebo kdy přesně došlo ke kterým změnám.

Předpokládáme, že přízemí obytné části a mezipatro jsou starší než nástavba patra. Toto předpokládáme především kvůli velkorysým rozměrům pokojů v patře, které mohly být již vytápěny lokálními topeništi v podobě tahových kamen. Na rozdíl od dispozice přízemí, která odpovídá nutnosti vytápění světnice pecí, popř. kamny ovládanými z černé kuchyně.

Rozdíl v dispozičních řešeních jednotlivých částí se zdá jako přesvědčivý důkaz většího stáří přízemní části. Nevíme ovšem, jak vypadal mlýn před nastavěním nového patra. Dalo by se očekávat, že budova byla v první fázi své existence pouze přízemní. Dispozice přízemí by této teorii odpovídala. Je ovšem matoucí, že místnosti v mezipatře jsou zaklenuty stejným typem kleneb jako přízemí. Vypadá to tedy, že vzniklo již s přízemím a schody do patra byly vybudovány druhotně, nebo budova již od počátku byla patrová, ale původní patro bylo poškozeno při požáru v roce 1898 a bylo proto nahrazeno novým.

Vypadá to, že nápovědou by mohlo být ono záhadné mezipatro. Je zde několik podivných okolností.

Předně je vybudováno na vyvýšeném místě nad přízemím, což se zdá z pohledu přízemní budovy spíše jako komplikace. Dále nástupní situace vytvořená před schodištěm do patra vypadá jako by byla inscenovaná na pohled z místnosti kanceláře mlynáře, nikoli pro příchod po úzkém strmém schodišťátku.

Toto navíc budí dojem, že bylo vytvořeno dodatečně (vzhledem ke složitému tvaru chodbičky). A do třetice příčka mezi místnostmi v mezipatře budí dojem, že je také druhotně přidaná.

Hádanka má navíc stále jednu důležitou neznámou část – jak vypadala původní mlýnice. Domníváme se, že rozkrytí této části by mohlo pomoci rozkrýt celý zapeklitý stavební vývoj.

Popisovaná a zaměřovaná část mlýna je totiž pouze obytná část původního areálu. Především proto, že ostatní části se dodnes nezanechali. Když se ovšem podíváme na polohu dnešní turbíny (shodná s předpokládanou polohou původních vodních kol – viz grafická část – situace dle katastrální mapy) a dispozici námi zaměřené části, vyjde nám, že původní mlýnice musela být v zadní části budovy – přímo za severozápadní stěnou komory, kanceláře mlynáře a místností s pecí u dvorové fasády), v místě, kde dnes je sklad dřeva. A vzhledem k tomu, že soukolí mlecí stolice vyžaduje poměrně velký prostor, je pravděpodobné, že původní mlýnice byla poměrně velká místnost. Je logické, aby kancelář mlynáře měla přímou vazbu na mlýnici, nikoli nutně na obytnou část. Domníváme se tedy, že mlýnice byla vyšší prostor v zadní části budovy, že hlavní vstup do ní vedl ze zadního dvora, a že z mlýnice vedlo schodiště se vstupem do mezipatra obytné části. Původní primární vstup do mezipatra tedy zřejmě byl ze strany od mlýnice.

Domníváme se, že stavební vývoj měl zhruba tři hlavní fáze: V první fázi byla celá budova přízemní, přibližně v dnešní dispozici přízemí. Mezipatro bylo již zbudováno, ale mělo vstup pouze ze strany mlýnice. Vstup od mlýnice z obytné části zajišťoval průchod z hospodářské části přízemí (dnešní místnost s kamny). Místnost v mezipatře byla vytápěna kamny obsluhovanými z místnůstky v centru dispozice domu. Světnice v přízemí byla vytápěna pecí (jejím pozůstatkem může být výklenek oblého tvaru v rohu místnůstky) a kamny obsluhovanými z černé kuchyně, která nad sebou měla dymník.

V druhé fázi došlo (zřejmě po požáru v roce 1898) k vystavění patra, které již mohlo být velkorysejší, díky tahovým kamnům. Vytápění přízemí se změnilo z kamen s nepřímým ovládáním na sporák s přímým ovládáním, dymník byl zrušen (nebo možná zničen při požáru) a na jeho místo byl vestavěn tahový komín. Z černé kuchyně se stala toaleta. V jejím stropě se dá ovšem stále číst, že byl dymníkem. Při budování patra byl vytvořen velkorysý nástup do patra z mlynářovy kanceláře a pro spojení s přízemím bylo přidáno úzké schodiště spojující síň v přízemí s chodbičkou k přikládací komůrce. Propojení obytné části s mlýnicí dále zůstávalo skrze průchod v přízemí a přes hlavní vstup do kanceláře mlynáře.

Ve třetí fázi (možná po vyhoření pily v roce 1908, ale zřejmě ještě později) došlo k přestavění mlýnice.

Možná to bylo při budování nové pily, možná nová pila nejdříve fungovala podobně a k zásadním změnám

došlo až později. V některém momentu ovšem došlo k zazdění vstupu do kanceláře z mlýnice i zazdění přístupu z přízemí obytné části. V mezipatře se zazděný otvor zaomítal a přebarvil a dnes již není znát.

Zbyla tedy dnešní poněkud paradoxní situace.

Myslíme si, že tento vývoj v mlýně mohl proběhnout. Ke konstatování přesnějšího závěru by ovšem bylo třeba dalšího zkoumání. Děkujeme panu Ivanu Minářovi za navedení na tyto myšlenky především díky jeho emotivnímu údivu nad nelogickou dispozicí mezipatra.

b. celkové hodnocení objektu v kontextu tradiční zástavby regionu, včetně památkových hodnot Dle našeho nepříliš odborného názoru se jedná o hodnotnou stavbu v rámci svého kontextu. Dle našeho soudu jsou nejhodnotnějšími součástmi zachovaného stavu: celkové nevšední prostorové řešení budovy mlýna, fasádní dekor, kvalitně zachované plackové klenby se štukovými zrcadly v přízemí a mezipatře Celkový areál mlýna utrpěl bohužel již velké ztráty na autentičnosti a dnes funguje vlastně velmi odlišně než kdysi. Většina budov byla ztracena úplně. Velkou škodou je ztráta původní mlýnice, která zřejmě ukrývá klíč k pochopení celého prostorového uspořádání mlýna. Poslední autenticky zachovanou hodnotnou částí je tedy obytná část hlavní budovy mlýna, která je v této práci zdokumentována.

Asi největší hodnotou je prostorové řešení mlýna s vloženým mezipatrem. Toto řešení již utrpělo na autenticitě, ale stále si zanechává něco ze své pozoruhodnosti.

Fasádní dekor je přes svůj značný stupeň poškození stále dobrým svědkem o podobě tradičních zděných staveb na Jihlavsku. Mlýn stále nese charakteristické rysy dekoru, díky nimž ho zřejmě bude možno zařadit do souvislosti s ostatními podobně starými díly lidového stavitelství v regionu.

Velkou hodnotou Ráčkova mlýna jsou zachované plackové klenby v přízemí a mezipatře, včetně štukových zrcadel. Hodnotné jsou především klenby ve světnici a světničce a v původní komoře.

Nezajímavým určitě není ani krov, který ukazuje svébytnou variantu řešení krovu, který zřejmě místní tesaři vyvinuli jako odpověď na používaný systém Ránkova krovu.

Díky vzpomínce pana Karla Dohnala také víme, že místo má nemalou hodnotu jako důležité místo v rámci dějin protinacistického odboje na Jihlavsku za druhé světové války.

c. seznam použité literatury a pramenů MINÁŘ, Ivan. Lidová architektura v Kraji Vysočina: zděné stavby 19. století. Telč: Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Telči, 2019.

VEČEŘA, Jan. Domovopis Kněžic u Jihlavy. Místní odbor Národní jednoty pro jihozápadní Moravu, 1937 PÁTEK, Alois Josef: Vlastivěda moravská, okres jihlavský, Nákladem Musejního spolku, V Brně 1901 Období druhého nevolnictví (1620–1740). Historie Kněžic [online]. [cit. 2020-02-04]. Dostupné z: http:// www.knezice.com/student/knhn.htm Přechod od feudalismu ke kapitalismu (1710–1848). Historie Kněžic [online]. [cit. 2020-02-04]. Dostupné z: http://www.knezice.com/student/knhfk.htm Od revoluce 1848 do rozpadu Rakouska-Uherska (1848–1918). Historie Kněžic [online]. [cit. 2020-02-04].

Dostupné z: http://www.knezice.com/student/knhru.htm Mlýn a pila v Kněžicích I. Vodnimlyny.cz [online]. [cit. 2020-02-04]. Dostupné z: http://vodnimlyny.cz/ mlyny/objekty/detail/4845-mlyn-a-pila-v-knezicich-i Mlýn a pila v Kněžicích II. Vodnimlyny.cz [online]. [cit. 2020-02-04]. Dostupné z: http://vodnimlyny.cz/es/ mlyny/estates/detail/4846-mlyn-a-pila-v-knezicich-ii Karel Dohnal (* 1933): Pomoc v každém věku. Paměť národa [online]. [cit. 2020-02-04]. Dostupné z: https://www.pametnaroda.cz/cs/dohnal-karel-20100116-0 I. vojenské (josefské) mapování – Morava, mapový list č.60. Prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska [online]. [cit. 2020-02-04]. Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer. pl?lang=cs&map_root=1vm&map_region=mo&map_list=m060 II. vojenské (Františkovo) mapování – Morava, mapový list W_9_IV. Prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska [online]. [cit. 2020-02-04]. Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/map_ viewer.pl?lang=cs&map_root=2vm&map_region=mo&map_list=W_9_IV III. vojenské mapování - 1:25 000, mapový list 4255_4. Prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska [online]. [cit. 2020-02-04]. Dostupné z: http://oldmaps.geolab.cz/map_viewer. pl?lang=cs&map_root=3vm&map_region=25&map_list=4255_4 Císařské povinné otisky map stabilního katastru Moravy a Slezska 1:2880 (1824-1843) [1213-1]. Archivní mapy ČÚZK [online]. [cit. 2020-02-04]. Dostupné z: https://archivnimapy.cuzk.cz/uazk/com/com_ data/1213-1/1213-1-003_index.html

grafická část

a. Situace mlýna dle katastrální mapy, 1:1000 Situace mlýna podle katastrální mapy (aktuální) Situace mlýna císařského otisku mapy stabilního katastru (1835) b. Půdorysy mlýna 1:100 Půdorys přízemí Půdorys mezipatra Půdorys patra Výkres krovu / Půdorys půdy Schéma plné vazby krovu c. Příčný řez přízemím v místě předpokládané černé kuchyně 1:100

30

51

/1

0

773/1

772/4

539 773/2

říčka Brtnice 783/1

4 784/1

774

dnešní pila 780

poloha stávající turbíny a původních vodních kol

781

3029/11

/3 57

30

3029/14

silnice do Brtnice

zaměřená část mlýna

trasa mlýnského náhonu

782

467

6

2

9/

02

3

1 /2 29

30

151/4 798

30

29 /3

151/3

2

803

151/1

124/2

2988 127

3034

124/3

285/1 123/2

807

285/2 454

808/3

2990

534

123/3

123/1 80

9/

3

150/3

Situace mlýna podle katastrální mapy (aktuální), 1:1000 0

GSEducationalVersion

10

20

30

40

50

2991

100 m

121/1

Situace mlýna podle císařského otisku stabilního katastru (1835), 1:1000

GSEducationalVersion

Půdorys přízemí, 1:100 0

1

2

3

4

5

10 m

GSEducationalVersion

PĹŻdorys mezipatra, 1:100 0

1

2

3

4

5

10 m

GSEducationalVersion

PĹŻdorys patra, 1:100 0

1

2

3

4

5

10 m

GSEducationalVersion

Výkres krovu / Půdorys půdy, 1:100 0

1

2

3

4

5

10 m

Výkres krovu / Půdorys půdy, 1:100 0

GSEducationalVersion

1

2

3

4

5

10 m

0

1

2

3

4

5

10 m

Schéma plné vazby krovu, 1:100

Půdorys přízemí, 1:100 0

GSEducationalVersion

1

2

3

4

5

10 m

0

1

2

3

4

5

10 m

Příčný řez přízemím v místě předpokládané černé kuchyně, 1:100

fotodokumentace, ikonografie a. Fotografie celku, interiérů a detailů b. Dostupná historická ikonografie

Pohled na obytnou část z příjezdové cesty foto: Jana Watersová, prosinec 2019

Vjezdová brána z příjezdové cesty foto: Jana Watersová, listopad 2019

Zadní vchod do obytné části a část mlýnského náhonu foto: Ivan Minář, červen 2019

Pohled na dnešní pilu a místo, kde byla osazena mlýnská kola od zadního vstupu do mlýna foto: Jana Watersová, listopad 2019

Okno v přízemí štítové fasády s torzem štukové výzdoby foto: Jana Watersová, listopad 2019

Štuková výzdoba nad hlavním vchodem do budovy mlýna ze dvora foto: Ivan Minář, červen 2019

Okno v přízemí štítové fasády s torzem štukové výzdoby foto: Jana Watersová, listopad 2019

Světnice v přízemí foto: Jana Watersová, listopad 2019

Světnice v přízemí foto: Jana Watersová, listopad 2019

Květinový motiv ve štukovém zrcadle v poli plackové klenby ve světnici v přízemí foto: Jana Watersová, listopad 2019

Plackové klenby a klenební pasy se štukovými zrcadly ve světničce v přízemí foto: Jana Watersová, listopad 2019

Průchod do hospodářské části budovy mlýna foto: Jana Watersová, prosinec 2019

Komora v přízemí foto: Jana Watersová, prosinec 2019

Komora v přízemí foto: Jana Watersová, prosinec 2019

Anomáli v klenbě komory v přízemí foto: Jana Watersová, listopad 2019

Chodba / průchozí síň v přízemí foto: Ivan Minář, červen 2019

Komora v přízemí foto: Jana Watersová, prosinec 2019

Strop původní černé kuchyně v přízemí foto: Jana Watersová, listopad 2019

Přední místnost v mezipatře foto: Jana Watersová, prosinec 2019

Schodiště z mezipatra do patra foto: Jana Watersová, prosinec 2019

Pokoj v patře foto: Jana Watersová, prosinec 2019

Pokoj v patře foto: Jana Watersová, listopad 2019

Pokoj v patล e foto: Jana Watersovรก, prosinec 2019

Pokoj v zadní části patra foto: Jana Watersová, prosinec 2019

Pokoj v patře foto: Jana Watersová, prosinec 2019

Půda - krov a tahový komín foto: Jana Watersová, prosinec 2019

Štítová strana půdy, patrný nápis 1924 foto: Jana Watersová, prosinec 2019

Krov foto: Jana Watersovรก, prosinec 2019

Začepování krokve do krátčete foto: Jana Watersová, prosinec 2019

Začepování krokve do krátčete, pozednice, trámová výmena a trámy podlahy půdy foto: Jana Watersová, prosinec 2019

Sporák ve světnici v přízemí foto: Jana Watersová, prosinec 2019

Torzo turbíny foto: Jana Watersová, prosinec 2019

Mapa I. vojenského mapování, 1764-1768 zdroj: Prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska

Mapa III. vojenského mapování, 1876-1878 zdroj: Prezentace starých mapových děl z území Čech, Moravy a Slezska

Povinný císařský otisk map stabilního katastru, 1835 zdroj: Archivní mapy ČÚZK