Almanach hřebečské školy by Jiri Bulan

MASARYKOVA

JUBILEJNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA 1929 – 2009 HŘEBEČ MASARYKOVA JUBILEJNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA HŘEBEČ

MASARYKOVA JUBILEJNÍ ZÁKLADNÍ ŠKOLA HŘEBEČ

1929 – 2009 Vydala Masarykova jubilejní základní škola Hřebeč vlastním nákladem v listopadu 2009 u příležitosti oslavy 80. výročí založení školy. © Masarykova jubilejní základní škola Hřebeč 2009. Publikace může být volně kopírována, rozmnožována a rozšiřována v jakékoliv formě, vždy však s uvedením zdroje.

OBSAH KONCEPCE ŠKOLY OD ROKU 2009 DO ROKU 2019•••4 HISTORIE ŠKOLY•••6 PRVNÍ KROKY••••••••••••••••••••••••••••••••6 HŘEBEČ BUDE MÍT ŠKOLU!••••••••••••••••••••••••••••••••6 POLOŽENÍ ZÁKLADNÍHO KAMENE••••••••••••••••••••••••••••••••7 OTEVŘENÍ ŠKOLY••••••••••••••••••••••••••••••••8 ŽIVOT V NOVÉ ŠKOLE••••••••••••••••••••••••••••••••8 ŠKOLA PŘED VÁLKOU••••••••••••••••••••••••••••••••9 LÉTA VÁLEČNÁ••••••••••••••••••••••••••••••••10 ŠKOLA PO VÁLCE••••••••••••••••••••••••••••••••11 50. LÉTA 20. STOLETÍ••••••••••••••••••••••••••••••••12 60. LÉTA 20. STOLETÍ••••••••••••••••••••••••••••••••13 70. LÉTA 20. STOLETÍ••••••••••••••••••••••••••••••••14 80. LÉTA 20. STOLETÍ••••••••••••••••••••••••••••••••14 ŠKOLA PO ROCE 1989••••••••••••••••••••••••••••••••15

HISTORIE OBCE•••16 TVRZ TASOV••••••••••••••••••••••••••••••••16 PO NÁSTUPU HABSBURKŮ••••••••••••••••••••••••••••••••17 PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA••••••••••••••••••••••••••••••••18 PRVNÍ REPUBLIKA••••••••••••••••••••••••••••••••18

DODATEK•••19 ŘÍDÍCÍ UČITELÉ A ŘEDITELÉ ŠKOLY••••••••••••••••••••••••••••••••19 PEDAGOGIČTÍ PRACOVNÍCI••••••••••••••••••••••••••••••••19 POČTY ŽÁKŮ••••••••••••••••••••••••••••••••24

KONCEPCE ŠKOLY OD ROKU 2009 DO ROKU 2019 Masarykova jubilejní základní škola Hřebeč navazuje ve svém působení na dlouholetou tradici vzdělávání v obci. Základem vize pro další období je péče o prostředí školy a snaha o zachování příznivého, bezpečného školního klimatu. Obec Hřebeč podporuje školu v rámci krátkodobých i dlouhodobých investic do oprav a zlepšení materiálně technického vybavení školy. Správně načasovala celkovou rekonstrukci a přístavbu školy, protože demografický trend je rychle vzrůstající. V půdních prostorách a v suterénu jsou nové učebny, další prostory škola získá po vybudování nové mateřské školy.

Škola je zakládajícím členem sdružení Mozaika. Členské školy společně připravují metodické materiály, pořádají odborné semináře a školení pro pedagogy, zlepšují spolupráci škol i jejich zřizovatelů. Školní vzdělávací program nabízí tyto tradiční celoškolní akce a projekty:

Putování k první třídě Zápis dětí do první třídy.

Tetka Abecedka – první školní den prvňáčků Projekt pro rodiče a děti.

Kapacita základní školy je nyní 155 žáků. Součástí školy je školní družina a školní jídelna. Ve školním roce 2011–2012 se ve škole bude učit ve všech devíti postupných ročnících.

Motýlí výlet

Díky spolupráci s odbornými pedagogickými pracovišti má škola mnoho zkušeností a dobré podmínky pro integraci žáků se speciálními vzdělávacími potřebami.

Celoškolní soutěžní hra

Stěžejním prvkem pro zlepšení dovedností žáků je začlenění informačních a komunikačních technologií (ICT) do běžné výuky. Žáci i učitelé si zvykají, že počítače propojené do Internetu se stávají samozřejmými součástmi života a nesmějí chybět v procesu učení. Masarykova jubilejní základní škola Hřebeč s ostatními partnerskými školami, sdruženými v Mozaice, získala pro roky 2009–2011 finanční dotaci Evropské unie z Operačního programu Vzdělávání 4

pro konkurenceschopnost. Grantový projekt má název Podpora výuky základů informatiky na 1. stupni základní školy podle RVP ZV.

Zahájení práce v novém školním roce, utvoření třídních kolektivů, osobnostně sociální výchova.

V tomto školním roce na téma Z deníku řeholníka Benedikta.

Vánoční a velikonoční vystoupení a prodejní výstavy Spoluúčast na projektech obce – vystoupení pro seniory, vítání občánků, zlaté svatby.

Cíle, které vedení školy spolu se všemi pracovníky bude dosahovat v období následujících let:

4. Smysluplné zapojování do celostátních projektů

1. Rozvoj kurikula

5. Spolupráce s rodiči

a) vytváření bezpečného prostředí pro učení žáků i práci pedagogů b) využívání aktivních metod učení při rozvíjení jednotlivých klíčových kompetencí (k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské) c) úspěšné naplnění cílů získaného grantu Operačního programu Vzdělání pro konkurenceschopnost Zkvalitnění výuky informatiky na 1. stupni základní školy podle RVP ZV

2. Rozvoj pedagogického týmu a výchovně vzdělávací proces a) pedagogický sbor • pokračovat v cíleném a stále trvajícím hledání nových a kvalitních cest k vybudování tvořivého pedagogického týmu • hledat a přivádět do školy kvalitní a tvořivé učitele ochotné dále se vzdělávat b) realizace vlastního školního vzdělávacího programu • v dalších letech jeho úpravy podle potřeb školy, žáků i učitelů c) učíme se i mimo školu • vycházky, exkurze, výlety, kulturní akce, letní i zimní školy v přírodě, tábory

3. Další vzdělávání pedagogů • vzdělávání uvnitř školy a v rámci projektu spolupráce málotřídních škol - vlastní připravené pracovní dílny s výstupy • výběr DVPP na základě priorit stanovených v ročním plánu školy • studium k doplnění a zvýšení kvalifikace

• sledování možností získání dalších finančních prostředků z vyhlašovaných grantů • otevřenost školy umožňuje rodičům zapojovat se do školních i mimoškolních akcí školy • škola nabízí vhodné služby v rámci prostorových a personálních možností (počítačové kurzy, pronájem tělocvičny)

6. Spolupráce se základními školami • pokračovat v navázané spolupráci s plně organizovanou školou v Kladně • pokračovat se spolupráci se školami v rámci sdružení málotřídních škol Kladenska Mozaika

7. Rozvoj kvality - naplňování všech programů školy • Školní vzdělávací program a Školní vzdělávací program pro žáky s lehkým mentálním postižením • Minimální preventivní program (MPP) - spolupráce s PPP Kladno, Centrem protidrogové prevence, Střediskem výchovné péče Slaný • Program environmentálního vzdělávání (EVVO)

8. Komunikace s veřejností • informujeme o dění ve škole, přednášíme, publikujeme • vítáme odezvu okolí Pro zdárný rozvoj školy v příštích letech je nutné získat další výukové prostory. V plánu obce Hřebeč je vybudování nové mateřské školy. Předání jejích stávajících učeben základní škole vyřeší problém s nedostatečnými prostory. Tento plán počítá také se zvětšením tělocvičny a vybudováním zázemí pro žáky i sportovce. 5

HISTORIE ŠKOLY V době, kdy škola v obci nebyla, navštěvovaly děti školu v Lidicích. Ta byla společná pro tři obce: Lidice, Hřebeč (s Netřeby) a Makotřasy, které ji společně vydržovaly. Na počátku školního roku 1911-1912 chodilo do obecné školy v Lidicích ze Hřebče 129 chlapců, 130 dívek, tedy celkem 259 dětí, z Netřeb 8 chlapců a 11 dívek, celkem 19. Z Makotřas školu navštěvovalo 84 dětí a ze samotných Lidic jen 56. Do Lidic chodili žáci do 10 – 11 let a pak přestoupili do měšťanské školy, chlapci do Kročehlav a dívky do Kladna. Děti řemeslníků docházely do pokračovacích škol podle místa svého působení: do Kladna, do Unhoště nebo do Buštěhradu.

PRVNÍ KROKY Postavit samotnou školu ve Hřebči chtěli někteří občané již roku 1911. Zřízení a vydržování školy bylo zemským výborem království českého povoleno výnosem ze dne 30. 11. 1911 čís. 111850 VI z.v. Vzhledem k odporu, který projevili místní rolníci, byla celá akce zdržena a po začátku 1. světové války byla zastavena úplně. Z tehdejších propagátorů školy se však někteří (jmenovitě p. Josef Fechtner a p. Karel Filip) nevzdali a podařilo se jim nakonec stavbu školy prosadit. Dalším krokem bylo vyslání deputace do Prahy v roce 1919. Deputace místního zastupitelstva měla za úkol projednat mimo jiné i vybudování školy v obci. Výprava byla neúspěšná, protože na stavbu školy nebyly finanční prostředky.

HŘEBEČ BUDE MÍT ŠKOLU! V roce 1924 byla vzhledem k rostoucímu počtu obyvatel v obci školním výborem doporučena stavba školy. Počáteční práce byly ovšem zdržovány tím, že velkostatek Peklov byl od roku 1871 přiškolen do Velkého Přítočna (výnosem c. k. okresního školního rady na Smíchově 6

ze dne 29. dubna 1871 č. 592) a bylo nejdříve nutno přiškolení změnit. Celou záležitost musela řešit školní inspekce ve složení: předseda okresního školního výboru vládní rada Němec, okresní školní inspektor J. Smazal, okresní zdravotní rada Pokorný a vrchní stavební rada ing. Křeček, dále byli přístupni zástupci Hřebče, Lidic, Makotřas a Velkého Přítočna. Komise posoudila stav lidické školy, délku cesty do Hřebče, Velkého Přítočna a Peklova. Závěr jednání byl jednoznačný, to znamená, že stavba byla doporučena a byla zřízena samostatná školní obec Hřebeč (vynesení zemské školní rady ze dne 10. 6. 1926 čís. 1-710a i 1926 č. z. š. r. 41 009). Na schůzi obecního zastupitelstva 25. prosince 1926 byla stavba školy odhlasována všemi hlasy mimo dvou rolníků. V lednu 1927 byla zadána zakázka na zhotovení plánů školní budovy u pana architekta a stavitele Benna Kabáta a bylo vybráno místo pro stavbu na pozemku č. k. 484/1 patřící p. V. Chvojkovi. (Tento pozemek leží na pravé straně silnice vedoucí k Netřebám, přibližně v polovině). Z nařízení okresního školního výboru se konala za přítomnosti okresního inspektora Josefa Smazala dne 21. srpna 1927 ustavující schůze místní školní rady. Zvoleni byli: V. Kafka – č.p. 144 – předseda, J. Fechtner – č.p. 20 – místopředseda, A. Otomanský – řídící učitel z Lidic – zapisovatel, dále: F. Šesták – č.p. 172, V. Hamouz – č.p. 74, V. Břicháček – č.p. 152, K. Filip – č.p. 52, D. Kratochvílová a A. Kratochvílová – učitelky z Lidic. Náhradníky byli zvoleni: A. Danda – č.p. 40, V. Šindelář – č.p. 14, J. Varhnlík – č.p. 23. Na vyzvání o. š. výboru ze dne 14. 11. 1927 byla stanovena komise za účelem schválení plánů, prohlédnutí a schválení místa určeného pro školu. Dne 25. listopadu téhož roku byly plány beze změny schváleny a za stavební místo ve výměře 1 600 čtverečních sáhů bylo nabídnuto 40 Kč za sáh (1 sáh = 1,896 m2). Zástupci obce a místní školní rady byli nuceni na tuto cenu přistoupit, protože majitel pozemku, p. Chvoj, odmítl slevit. Pro úplnost dodejme, že p. Chvoj patřil již od počátku

k odpůrcům stavby školy v obci, proto také neměl pochopitelně sebemenší zájem stavbu školy usnadnit. Místní školní radě však bylo nabídnuto místo levnější, a tak bylo od jednání s p. Chvojem ustoupeno a bylo navázáno jednání s p. Karlem Vovsem – č. p. 3 – o koupi pozemku č. k. 75. Komise složená z předsedy o. š. výboru p. Němce, okr. školního inspektora J. Smazala, zdravotního rady Dr. Kleinhampla a stavebního rady ing. Haerpfera dne 20. 1. 1928 místo ke stavbě doporučila. Pozemek byl od manželů Karla a Barbory Vovsových vykoupen za 35 Kč za sáh. Dalším krokem a povinností zástupců obce a místní školní rady bylo postarat se o finanční prostředky na stavbu školy. Bylo navázáno jednání s několika peněžními ústavy, kladně však žádost vyřídila jen Městská spořitelna Unhošť, u které bylo požádáno o půjčku ve výši 460 000 Kč. Dále bylo osloveno tehdejší Ministerstvo školství a národní osvěty, které dalo subvenci 50 000 Kč, Ministerstvo Veřejných prací také 50 000 Kč, Zemský správní výbor daroval 15 000 Kč. Nesmíme zapomenout ani na dar p. Františka Fridricha, který věnoval pro potřeby školy svou spořitelní knížku a na dar Jednoty Proletářské výchovy, která věnovala ze svých prostředků také určitý obnos. U dvou posledních darů není známa výše částky, školní kronika ji neuvádí.

POLOŽENÍ ZÁKLADNÍHO KAMENE Vzhledem k novému zákonu o obecním hospodaření se vyřízení půjčky zdrželo téměř o celý rok, půjčka byla poskytnuta až v září 1928 a stavba mohla začít. Protože bylo nutné získané subvence zajistit, byla stavba započata již 22. srpna 1928. Z tohoto důvodu byl také základní kámen položen 14. října 1928 asi 2,5 metru nad úroveň země.

Zakázky na práci na školní budově byly zadány takto: • Práci stavitelskou: p. Karel Brynda, architekt a stavitel v Hřebči • Práci tesařskou: p. V. Kříž, mistr tesařský v Hřebči • Práci truhlářskou: p. E. Kučera, mistr truhlářský v Úhonicích • Práci kovářskou: p. J. Fechtner, mistr kovářský v Hřebči • Práci lakýrnickou: p. A. Bunda, mistr lakýrnický v Hřebči • Práci zámečnickou: p. M. Fafejta, mistr zámečnický v Unhošti • Obecní zastupitelstvo bylo v té době složeno následovně: • Kafka Václav - hutník - č. p. 144 – obecní starosta – komunista • Benda Václav – krejčí – náměstek – nár. socialista • Šesták František – zedník – č. p. 171 – člen obecní rady – komunista • Fridrich Václav – horník – č. p. 80 – člen obecní rady – komunista • Frechtner Josef – kovář – č. p. 20 – člen obecní rady – domovinář • Hlásek František – hutník – člen obecní rady – soc. demokrat • Frehl Václav – hutník – č. p. 107 – člen obecního zastupitelstva – komunista • Břicháček Václav – zedník č. p. 151 – člen obecního zastupitelstva – komunista • Buzek Jan – hutník – č. p. 115 – člen obecního zastupitelstva – komunista • Šindelář Václav – provisiant – č. p. 14 – člen obecního zastupitelstva – komunista • Krátký Josef – horník – č. p. 178 – člen obecního zastupitelstva – komunista • Hájek František – dělník – č. p. 174 – člen obecního zastupitelstva – komunista • Marjánko Emanuel – hutník – č. p. 215 – člen obecního zastupitelstva – komunista • Macák Bohumír – železniční zřízenec – člen obecního zastupitelstva – nár. socialista 7

• Zemek Václav – hutník – člen obecního zastupitelstva – soc. demokrat • Bunda Antonín – řezník – člen obecního zastupitelstva – živnostník • Chvoj Václav – rolník – člen obecního zastupitelstva – agrárník • Martinovský Václav – rolník – člen obecního zastupitelstva – agrárník

OTEVŘENÍ ŠKOLY Citujeme ze školní kroniky. Slavnost ku příležitosti otevření nové školy proběhla v neděli dne 18. srpna 1929 „pod protektorátem okresního školního výboru z Kladna za přítomnosti zástupců vlády Č.S.R.“ Program byl následující: 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. 9.

Ráno o 6. hodině budíček. O 10. hodině dopolení předání školy stavitelem p. Bryndou místní školní radě. O půl 1. do 2. hodiny odpolední vítání přibylých hostí a korporací u pomníku padlých. O 2. hodině odpolední odchod s hudbou na místo slavnosti. Uvítání přibylých zástupců vlády, samosprávy a občanských korporací a hostí. Proslov. Odevzdání školy veřejnosti. Poděkování. Prohlídka školní budovy.

Po slavnosti volná zábava a taneční veselice u p. Oplta a E. Čermáka.“ Při proslovu okresní školní inspektor Josef Smazal poznamenal: 8

„Škola v místě má příznivý vliv na vnější chování dětí, které se stávají slušnějšími, když vědí, že jsou takřka pod stálou kontrolou místního učitelstva. Děti v obcích beze školy této kontroly nemají, bývají ponechány často samy sobě a bývají ve svém chování neušlechtilé a hrubé. Již sama pěkně upravená škola působí výchovně, předvádějíc stále vzor čistoty a vkusu.“ Výtěžek z již zmíněných tanečních veselic byl věnován ve prospěch školy.

ŽIVOT V NOVÉ ŠKOLE První řídící učitel František Jirka se do Hřebče přistěhoval dne 5. srpna 1929 a získal služební byt ve školní budově. Kromě nového řídícího učitele do školy přesídlil také Obecní úřad a poradna matek. Z vyprávění pamětníků si můžeme dobře představit, jak vypadala škola v době svého otevření. Podlahy byly dřevěné, lavice těžké, dřevěné se sklápěcími sedadly, měly šikmou desku, na které byl otvor na kalamář a žlábek na tužku. Původní lavice byly vyměněny až v roce 1984. Na zadní straně třídy byly věšáky, tabule visela v dřevěných kolejnicích na provazech. Ve škole byly suché záchody, plechová umyvadla na stojánku a pro vodu se chodilo na dvůr ke studni. Topilo se ve velkých kamnech, která stála ve výklenku ve třídách, do kamen se přikládalo z chodby. Ve třídách se svítilo petrolejem, elektrické osvětlení budovy udělali až Němci po r. 1942. V tělocvičně byla hrazda, kruhy, bradla, ribstoly a u stropu visela kolovadla. Tělocvična měla i vlastní sklad nářadí, který byl v místech nynější jídelny. Jedna třída, pravděpodobně v prvním patře, byla zařízena jako učebna domácích nauk, škola vlastnila i šicí stroj. Pro chlapce byla ve sklepě zřízena dílna, která byla patrně velmi dobře vybavena. Na půdě bylo v pozdějších letech vybudováno loutkové divadlo. Byt řídícího učitele byl tam kde je byt dnes, ovšem současná kancelář ředitele patřila k bytu a byl to pokoj pro služku. K bytu

patřila prádelna ve sklepě, ta se nacházela na dnes neznámém místě a byla před válkou zrušena. Školní kuchyně byla v místech nynějších šaten, bývalého bytu školnice, a vcházelo se do ní vchodem od zahrady. Stravování fungovalo na jednoduchém principu – učitelé mezi dětmi vybrali peníze, za ty se nakoupily potraviny a uvařilo se jídlo. Tyto „vyvařovací akce“ byly víceméně pravidelnou záležitostí. Kuchyně byla zrušena také před válkou a byl z ní vytvořen byt pro obecního tajemníka. Školní pomůcky si děti mohly koupit přímo v obci u různých obchodníků – u Šafrů, u Rabasů, u Hrabětových, u Kulhavých, u Nováků, učebnice se půjčovaly ve škole.

zavádění přezouvání dětí: „Veškeré děti ve všech třídách se přezouvají. Ze začátku se jevily jisté potíže a maminky hubovaly, ale nyní si zvykly maminky i děti a jde to dobře.“ Školního roku 1932–33 byla ve škole zřízena výnosem zemské školní rady jedna třída zatímní při druhé třídě a 2. zatímní pobočka při 1. definitivní třídě, ve školní kronice se také objevuje zápis o organizaci školy: 1.a – 1. ročník, 1.b – 2. ročník, 2.a – 3. a 4. ročník, 2.b – 5. – 8. ročník, dále bylo zjednodušeno písmo a byly zavedeny nové sešity. V témže roce proběhla i volba nové místní školní rady, poprvé se v ní objevil i zástupce rolníků – p. Václav Martinovský.

ŠKOLA PŘED VÁLKOU

V roce 1933–34 řídící učitel Jirka od února do srpna onemocněl a zastupující řídící učitelkou byla jmenována Drahomíra Kratochvílová. Do důchodu odešel p. inspektor Smazal a novým byl jmenován p. Jan Ryšavý. Ve škole se objevila menší epidemie záškrtu a spalniček. Od školního roku 1934–35 začaly platit ve školách nové osnovy. V r. 1935-36 byla vynesením zemské školní rady změněna zatímní školní pobočka v definitivní, dále se zde dočteme zajímavou zprávu: „Místní Živnostenská záložna darovala 50 Kč na sešity pro chudé a všem dětem v 1. třídě, které začaly choditi do školy, po 1 vkladní knížce s 5 Kč.“ V kronice se také poprvé objevuje tabulka o stavu žáků na konci školního roku, předtím se zapisovaly údaje ze začátku šk. r. Od šk. r. 1936–37 začal platit zákon, kterým se mění a doplňují zákony o zřizování a vydržování veřejných měšťanských škol, o docházce a o jejich správě. Byly zřízeny tzv. újezdní měšťanské školy a ustanovena povinná školní docházka dětí v jejich obvodě.

První školní rok byl zahájen 2. září 1929. Učitelský sbor působil ve složení: František Jirka – definitivní řídící učitel, Drahomíra Kratochvílová – definitivní učitelka, Anna Stádníková – Kratochvílová – zatímní učitelka, Karla Topinková – učitelka ženských ručních prací a domácích nauk. Náboženství vyučovali: Josef Štemberka – římskokatolické, Ladislav Funda – českobratrské-evangelické, František Jirka – československé. Vynesením o. š. v. byl zástupcem školy místo Adolfa Otomanského, řídícího učitele v Lidicích, ustaven Fr. Jirka (výn. ze dne 14. 11. 1929 č. 7217). Hned na začátku školního roku byla škola rozšířena o jednu pobočku, tedy z původně dvoutřídní na trojtřídní. Školu navštěvovalo celkem 141 dětí (70 chlapců a 71 děvčat). Během roku byl do školy koupen šicí stroj, v prosinci se konala první besídka a na konci školního roku byla uspořádána školní výstava. Školní zpráva, tedy vysvědčení, byla vydávána čtyřikrát ročně, vždy v listopadu, v lednu, v dubnu a v červnu. V dalším školním roce bylo pořízeno loutkové divadlo, žáci byli pojištěni proti úrazu a škola byla opět rozšířena na 2 třídy postupné a 3 třídy pobočné. V roce 1931–32 školní kronika popisuje nesnáze při

V r. 1937–38 byly zpracovány podrobné osnovy branné výchovy a tento předmět začal být na školách vyučován. Školní kronika se zmiňuje o čtyřech poplachových a o jednom pochodovém cvičení, které bylo v rámci branné výchovy pořádáno. Dále byla na škole zřízena Školní 9

protiletecká obrana – jak je vidět, na válku se připravovalo všude. V kronice najdeme povzdech: „Spolek přátel školy jako vloni i letos spal spánkem spravedlivých. Ani loňského roku ani letos nebyly vybírány příspěvky, čímž škola utrpěla značnou škodu. Řídící učitel upozorňoval vedoucí spolku, by konali svoji povinnost i svolal schůzi rodičů – nadarmo (…). Obec zadlužená stavbou školy nemívala nikdy dostatek peněz pro potřebu školy. Bylo snad také chybou, že starosta obce byl zároveň předsedou místní školní rady a při rozhodování svém vždy více starostou obce. Často škola ocitla se v nemilém postavení. Nebylo na potřeby školní a často se vyskytly případy, že v tuhé zimě byla škola bez uhlí. Ale v nouzi našel se opravdový přítel školy, který vždy pomohl. Je to pan Václav Martinovský, rolník č. p. 27, který vždy rád pomáhá, nejen radou, ale i skutky.“ Je to velmi zajímavá poznámka, vzpomenemeli si, že pan Martinovský patřil zprvu k odpůrcům stavby školy. Školní rok 1938–39 byl jubilejním desátým rokem trvání školy. Dění ve škole bylo pochopitelně ovlivněno politickou situací. Komunisté byli zbaveni členství ve školních radách, byl vyměněn školní inspektor a starosta obce, ve škole docházelo k neustálým přesunům učitelských sil a byl zde umístěn tzv. přebytečný učitel, a tak vzniklo pět tříd. Dříve na toto opatření nebylo pochopitelně myšleno a ve škole bylo málo místností, z tohoto důvodu bylo vyučování organizováno polodenně. „Snaha správy školy umístiti třídu v zasedací síni skončila nezdarem, jelikož se proti tomu postavili nejen někteří členové obecního zastupitelstva, ale i někteří členové m. š. rady, že prý by utrpěla representace obce, kdyby byl obecní úřad opět umístěn do bývalé budovy obecního úřadu. Prospěch školy a dětí byl vedlejší věcí. Obec potřebovala byt pro obecního tajemníka, aby mu nemusela platit přebytečné a byl stále po ruce. Zrušila školní kuchyni a z této a přiléhající dílny, která sloužila účelům školy, byl upraven byt a oddělen přepážkou zděnou od sklepa školního. V pádu slíbila obec, že novou 10

kuchyň zřídí z prádelny řídícího učitele a prádelnu zřídí ve sklepě vedle.“ Jak je vidět, situace byla kritická. Téhož roku odešel řídící učitel František Jirka na trvalý odpočinek.

LÉTA VÁLEČNÁ Zápis v kronice za školní rok 1939–40 byl zapsán až po válce „dle poznámek zastupujícího řídícího učitele Zdeňka Bergmana, které byly nalezeny v zapečetěné kronice po květnové revoluci.“ Tak je uvedeno ve školní kronice poválečným zastupujícím řídícím učitelem Arnoštem Knorem. Zápisy za školní roky 1940–41 až 1945–46 jsou údajně v kronice, která byla vedena za doby německé okupace. Tato kronika však zatím nebyla nalezena. Zajímavé ovšem je, že v zápisech do stávající školní kroniky pokračováno během války nebylo, je mimo jiné otázkou, kdo ji po celou válku ukrýval, ale v inventární knize jsou z období okupace zápisy. Je tedy zřejmé, že škola fungovala, nevíme ovšem jak, žádné oficiální doklady nemáme. Od pamětníků víme, že výuka pokračovala v budově školy do roku 1942. Při vypálení Lidic zahynul i farář Štemberka, který odmítl vesnici a s ní své věřící opustit. Po atentátu na Heidricha, v době vypálení Lidic, bylo ve škole ubytováno německé komando a vyučování probíhalo v hostinci U Kozlů, později na Dříni. Ve 4. třídě dělaly děti zkoušky, kdo uspěl, začal chodit na měšťanku do Kročehlav, kdo ne, pokračoval v Hostouni. Řídícím učitelem byl do roku 1940 Zdeněk Bergmann, dále Bohumil Čížek, působili zde tito učitelé: Zdeněk Bergmann, pan učitel Rašplička, Císař a paní učitelka Heralová, Hana Hamouzová, Žofie Vokounová a paní učitelka Suchá. Za případné nesrovnalosti v této pasáži se omlouváme, údaje od pamětníků se nedochovaly. O organizaci školství, o problémech, se kterými se musely školy potýkat, se však dočteme v kronice měšťanské školy na Buštěhradě. Tehdejší ředitel Karel Skřivánek napsal: „ V roce 1940 byla nařízena

revise všech učebnic, takže žactvo nemohlo se učiti doma a učitelům bylo pod osobní zodpovědnost zakázáno veškeré učebnice používati. (…) Každá vzpomínka na Československou republiku musela býti začerněna, ba i na obrazech i všech pomůckách zničena. Dne 13. 2. 1941 vykonal zemskou inspekci zemský inspektor A. Sturm, který zle řádil zvláště v učitelské a žákovské knihovně. Řediteli a učitelům hrozil okamžitým suspendováním, nebude-li učiněna náprava. Prohlásil: „Máte-li o knize jen 1 % pochyby, musí býti odstraněna.“ (…) 15. 4. 1941 prohlášena němčina jako povinný předmět a nařízeno vyučovati tomuto předmětu pět hodin týdně. Od 9. 4. 1941 nařízeno, aby děti znaly německé hymny. Počet dětí ve třídě od 1. 9. 1941 zvýšen na 60, přičemž Němcům bylo ponecháno 45. (…) Těžkou ranou pro měšťanskou školu bylo nařízení o revisi obrazů, pomůcek i pomocných knih. Tímto nařízením pozbyla škola všechny mapy, mnoho historických obrazů a knih, které musely býti odvedeny okresnímu úřadu a tam zničeny. Všechna tato nařízení nemohla zničiti vnitřního ducha školy, pokud nenastoupil tzv. ministr Em. Moravec. (10. 1. 1942) Jeho snaha byla uváděti českou školu v soulad s říšskou školou, nařízeno, že říšská myšlenka (nacistická) musí pronikati všechny předměty a říši germánskou propagovati všude a ve všem. (…)Učitelstvo provádělo nařízení tak, aby vůči Němcům bylo učiněno zadost, ale vnitřně se školy nedotkla. Bylo to neradostné vyučování, plné trpkosti, nikdo z nás nevěděl, zda-li se po vyučování vrátí domů. (…) Dne 1. 6. 1942 bylo nařízeno zastaviti vyučování dějepisu, učitelé byli nuceni absolvovati zvláštní kurz dějepisu, ve kterém byly historické pravdy upraveny zcela (až směšně) k ideologii říše a naši velikáni uráženi a podceňováni. Palackého – Dějiny národa českého – byly zakázány. (…) Pro učitelstvo nařízeno konati jazykové zkoušky, propadnutí při zkoušce znamenalo odsun postupu o půl roku a 20 % srážky z platu. (…) Všichni učitelé museli předložiti doklady o svém původu. (…) S nesmírnou oblibou byli čeští učitelé

i učitelky nasazovány pod pláštíkem vlastenecké práce (ovšem pro říši) do totálního procesu práce a přikazovány jim nejhrubší práce, jako vykládání koksu, skládání cihel, přidavačství u zedníků. Mnozí pracovali v dolech. (…) Od 1. 9. 1942 zavedeno již 8 vyučovacích hodin němčiny týdně a vyučování češtiny bylo přiměřeně omezeno. (…) Nejdůležitější činností školy byly sběry různých odpadových hmot, těmi ztratila škola mnoho vyučovacího času. Vyučování vlastně bylo vedlejší věcí. (…) Od 15. června 1942 bylo nařízeno vésti veškerou agendu jen německy, protože na místo okresního hejtmana byl ustaven Němec. Hned byla zavedena němčina jako úřední jazyk okresního úřadu a celý okres byl ihned veden německy. (…) 6. 4. 1943 byly zrušeny okresní školní výbory a bylo zavedeno nové zřízení – školská úřadovna u okresních úřadů. (…) V r. 1944 byly zrušeny místní školní rady a jejich působnost přenesena na obec a starostu. (…) Nálety byly skoro každý den. Na poplašný signál bylo vyučování přerušeno a děti propuštěny domů. (…) Výnosem okresního úřadu ze dne 26. 4. 1945 pro letecké nebezpečí vůbec zastaveno. (…) 19. května nastoupili mnozí z učitelského sboru vojenskou službu a mnozí se opět vraceli ke školské službě.“ Tolik kronika buštěhradské školy.

ŠKOLA PO VÁLCE První poválečný školní rok 1946–47 byl ve Hřebči zahájen 2. září, řídícím učitelem byl Arnošt Knor. Dětí bylo celkem 73, což je proti předválečným 163 značný pokles. Škola byla organizována jako dvoutřídní s jednou definitivní pobočkou až do 31. prosince 1946, kdy byla výnosem ZŠR v Praze zredukována na dvoutřídní bez poboček. Rodičovské sdružení bylo ustaveno společně pro obecnou i pro mateřskou školu. V tomto školním roce se začaly ve škole pořádat sběry: „Výsledky nebyly nijak veliké, protože jeví se nechuť u občanstva a tím i u dětí ke sběru vůbec.“ Během prázdnin se učitelský sbor účastnil dobrovolně prací v zemědělství a mnoho občanů pomáhalo zdarma při 11

opravě střechy tělocvičny a při úklidu školy. Zajímavá je následující zpráva: „Americký Červený kříž daroval našim dětem kakao, sušené mléko, sušená vejce a bonbony. Také dorost Amerického Červeného kříže poslal dětem dárky, které jim byly rozdány za účasti samosprávy.“ V rámci plnění dvouletého plánu se v obci uskutečnila stavba hřbitova, úprava silnic atd. Pan řídící si však povzdechl: „ Bohužel na otázky školy se vůbec při zpracování plánu zapomnělo.“ Během prázdnin se ze školy stala noclehárna pro účastníky pracovní brigády cizinců – hostů Festivalu demokratické mládeže. Ve škole bylo ubytováno celkem 240 cizinců, kteří pracovali na obnově Lidic. Na dvoře školy byly postaveny umývárny, byly přivezeny postele, slamníky a přikrývky. Všichni se dle jejich slov cítili u nás dobře, protože byli přátelsky přijímáni a hoštěni o nedělích v rodinách.“ Každý týden byl uspořádán táborový oheň, při kterém „byly zpívány písně zúčastněných národů.“ Ve školním roce 1948–49 byly zavedeny nové učební osnovy a „školní docházka byla dobrá, podařilo se odstranit neomluvené půldny.“ V témže roce byl přijat pětiletý plán školy. Z obsahu: 1. Zvýšíme sběr odpadových hmot 2. Doplníme žákovskou a učitelskou knihovnu o 120 svazků (24 ročně) 3. Uspořádáme ročně 2 besídky nebo divadelní představení 4. Budeme pracovat s OPS 5. Zavedeme patronát nad školou 6. Do školy budeme zvát dělníky a rolníky, aby vypravovali dětem o svojí práci 12

7. Učitelé budou spolupracovat s MNV a MRO 8. Budeme se žáky sledovat plnění kontingentů místních rolníků 9. Bude vybudována žákovská organizace a uspořádána tři shromáždění ročně 10. Učitelé odpracují 500 a žáci 100 hodin ročně

50. LÉTA 20. STOLETÍ V 50. letech škola fungovala nadále jako dvoutřídní, 1. třída – 1. a 2. postupný ročník, 2. třída – 3., 4. a 5. postupný ročník. V r. 1949–50 byla ve škole založena Pionýrská organizace, vedl ji s. Karel Krátký. Ve šk. r. 1950–51 byla postavena nová školní kuchyně a dne 1. dubna 1951 byla mateřská škola oddělena od školy národní. Ve šk. roce 1952–53 se počet dětí zvýšil na 90 a škola byla opět organizována jako trojtřídní. Další velkou změnou , která se svých důsledcích postihla i školu, bylo zrušení lístků a provedení měnové reformy 1. 6. 1953. V r. 1953–54 byl dosavadní ředitel školy Arnošt Knor jmenován od 1. září ředitelem národní školy v Kladně-Dříni a na jeho místo byl dosazen bývalý učitel národní školy v Kladně Vrapicích Antonín Čubrt. Z důvodu odchodu učitelky 3. třídy Věry Dočekalové na mateřskou dovolenou byla škola od 7. 6. 1954 (při 97 dětech) opět organizována jako dvoutřídní. „Dne 7. 6. psalo žactvo dopisy svým matkám, aby pomohly včas při jednocení a okopávce řepy cukrovky v naší obci.“ V témže školním roce byla ve škole nacvičována sestava s lavičkami na krajskou spartakiádu. Školní rok 1954–55 začal změnami. Školu navštěvovalo 102 žáků, a proto byly zřízeny 4 třídy s pěti postupnými ročníky. Čtvrtá učebna byla získána přestěhováním mateřské školy do Poradny matek a dětí. Od 1. září tohoto roku byl na škole ustaven novým ředitelem Antonín Bašta. Během prázdnin proběhla v celé školní budově oprava vodovodu, byla natřena okna a dveře a okna v bytě

ředitele školy. Od tohoto školního roku jsou už také zachovány zápisy ze schůzí SRPŠ. V obci bylo dne 4. října 1954 v místnosti u Filipů otevřeno agitační středisko, při zahájení účinkovali na besídce i žáci místní školy. Opět začaly přípravy na spartakiádu (tentokrát 1. celostátní), na níž byly získány prostředky prodejem odznaků. Ve škole začal znovu pracovat loutkoherecký kroužek, který sehrál v témže roce již několik představení. Od 17. ledna začal ve škole fungovat školní rozhlas. Během prázdnin před školním rokem 1955–56 byla dokončena oprava plotu a střechy. Zápis ve školní kronice je podobný těm následujícím jako vejce vejci. Ve škole pracovala SRPŠ, slavilo se všechno, co bylo možné slavit, byly pravidelně prováděny zdravotní prohlídky žáků, žáci spořili, vystupovali na besídkách a o Vánocích a na konci školního roku dostávali dárky. Měnily se jen názvy navštívených divadelních představení, počty odpracovaných hodin na zvelebení školy a učitelé. Školní rok 1958–59 byl prvním rokem, kdy začala na zdejší škole působit jako učitelka paní Miloslava Pelcová. Během roku děti nacvičovaly na Spartakiádu, která se konala 31. května ve Hřebči, 7. června v Hostouni a 21. června na Kladně. Koncem června bylo také otevřeno v obci zdravotní středisko. Ve školním roce 1959–60 byla vybudována ve sklepě školní dílna a začalo se s úpravou zahrady. Do oken školy byly „zhotoveny zahrádky a konzolky na praporky“.

60. LÉTA 20. STOLETÍ Ve školním roce 1960–61 byla škola opět organizována jako čtyřtřídní, celkový počet žáků dosáhl 100. Na chodbách školy byly zřízeny šatny a během prázdnin byly všechny třídy vymalovány, byly natřeny lavice a ve všech třídách napuštěny parkety. Následující rok

byla škola již pětitřídní při 112 žácích na 5 učitelů. Do všech tříd byly koupeny rozhlasové přijímače a „tím nám bylo umožněno provádět ranní pětiminutovky a soustavně sledovat pořady školského rozhlasu“. V roce 1962–63 bylo žáků jen 96 a počet tříd se snížil na čtyři. Ve školní kronice je z této doby zajímavé následující doporučení pro práci učitelů: „ … hodnotit výchovně-vzdělávací práci školy nelze odškrtáváním počtu různých akcí, ale podle výsledků v komunistické výchově, v celé výchovně-vzdělávací činnosti. Komunistická výchova se nedá vyučovat jako zvláštní předmět, ale těžiště této výchovy je především v samé denní výuce a musí organicky pronikat každou vyučovací hodinu. (…) Průměrně nadané dítě, a těch je v každé třídě většina, si má co nejvíce odnést z učitelova výkladu. A to, kolik si žák odnese, závisí na učitelově pedagogickém mistrovství, které je podmíněno především učitelovou pílí, houževnatostí v práci, plným soustředěním na výchovně-vzdělávací činnost a pochopitelně i zkušenostmi, které učitel získává vlastní sebekritikou své práce, individuálním studiem i od starších pedagogů.“ Ve školním roce 1964–65 bylo v rámci květnových oslav uskutečněno setkání žáků s Rudoarmějci, v kronice je vložen lístek s „vlastnoručním poděkováním s. plukovníka pionýrům“. Začátkem července se děti z hřebečské školy zúčastnily III. Celostátní spartakiády v Praze. Během prázdnin byla opravena střecha tělocvičny a do tříd byla dána nová kamna. V listopadu 1966 byl změněn vzhled školy tím, že místo vikýřů byla střecha opatřena padacími okny. Učitelům byly zvýšeny platy. V zápise z r. 1967–68 je uvedeno: „Pro nedostatek dospělých vedoucích byla činnost PO zastavena, členové 4. oddílu přešli do zájmové organizace Junák, která pod vedením s. Horáka začala slibně pracovat. Junáci si v bytě po školnici vybudovali klubovnu, za vsí si budují tábořiště, konají výlety s tábořením apod.“ Výuka byla také „modernizována využitím gramofonu, magnetofonu i 13

rozhlasových přístrojů a magnetických tabulí“. Na začátku školního roku 1968–69 byl zaveden pětidenní pracovní týden, všechny soboty byly volné. V kronice je také zapsáno: „Téměř po roce byla vyjasněna i otázka o příčinách vstupu pěti vojsk do naší vlasti: Vojska k nám vstoupila na ochranu našeho socialistického zřízení před kontrarevolucí.“ Následně byl od dalšího roku přejmenován Junák p. Horáka na oddíl Pionýra. Vnější tvář školy byla změněna výměnou oken v celé budově.

70. LÉTA 20. STOLETÍ Další velké úpravy proběhly během školního roku 1971–72, kdy byla vybudována kotelna, uhelna, byl přistaven nový komín a v celé škole bylo instalováno ústřední topení. Dále se postavila nová přepadová jímka a suché záchody byly nahrazeny splachovacími. Školní rok 1974–75 byl také plný změn. Již na konci předchozího roku byl změněn klasifikační řád a na začátku nového odešel do důchodu ředitel školy p. Ant. Bašta. Funkcí ředitelky školy byla pověřena dosavadní učitelka paní Miloslava Pelcová. V těchto letech se prováděly opravy oken a dveří v celé školní budově včetně bytu ředitele. V roce 1976–77 vstoupilo v platnost ustanovení o novém uspořádání základní školy na I. a II. stupeň školy po čtyřleté docházce. Zároveň se „zavádí nové pojetí ve vyučovacím a výchovném procesu všech předmětů s modernizací matematiky od 1. třídy“. Pro úplnost dodejme, že šlo o zavedení množinové matematiky. Dne 7. listopadu 1976 se žáci se svým „kulturním pásmem“ zúčastnili slavnostního napouštění přehrady pod Lipovcem. V přízemí byla v bývalé 1. třídě zřízena místní lidová knihovna, kterou vedl Fr. Sušický. Během 14

prázdnin v roce 1977 se začala v celé školní budově opravovat elektroinstalace, práce pokračovaly i během následujícího školního roku. Mimo jiné byl opraven školní byt, protože od září roku 1977 na škole začala působit jako učitelka současná ředitelka paní Věra Komárková a byt jí byl dán k užívání. Školní rok 1978-79 byl jubilejním 50. rokem od založení školy. Oslavy se konaly 2.června a zúčastnil se jich například i bývalý ředitel Arnošt Knor. V tělocvičně byla uspořádána výstava a v sále kulturního domu vystoupili žáci. V kronice je poznamenáno, že oslavy proběhly důstojně. Z úprav nesmíme zapomenout na opravu předzahrádek před budovou. Byly poraženy čtyři okrasné hlohy a zasazeny smrky a byla ohrazena školní zahrada. Změnila se i úprava ulice, zbudovaly se chodníky a byla vybagrována cihlová dlažba, tu zde nechalo německé likvidační komando po roce 1942.

80. LÉTA 20. STOLETÍ V roce 1981-82 bylo přikročeno k opravě střechy tělocvičny, vzhledem k havárii (promáčení stropu a plesnivění stěn) se nakonec tělocvična rekonstruovala celá, včetně nového obložení stěn, oprava trvala celý školní rok až do listopadu roku následujícího (1982). Ve školním roce 1982–83 žáci vyjeli na školu v přírodě, děti týden strávili v osadě Lesná v Jiřetíně pod Jedlovou, okr. Děčín. Následující školní rok 1983-84 byla škola opět organizována jako trojtřídní a pro nedostatek prostoru se II. třída učila ve spodní třídě, kde byla i místní knihovna. Téhož roku se vznítily ve sklepě brikety, přivolaní požárníci z Kladna oheň včas uhasili, a tak k žádným větším škodám nedošlo. Do tříd byly koupeny nové lavice, staré, dubové s litinovými podstavci a s pevnými podlážkami, které byly ve škole od založení, byly za pomoci rodičů rozebrány.

V roce 1985 proběhly oslavy 700 let trvání obce, při této příležitosti se konaly různé besedy, výstavy a vystoupení. Mimo jiné byla vydána pamětní publikace, která obsahuje informace od první zmínky o obci z roku 1285 až po rok 1985. Je to nejen první souhrnný text tohoto druhu, ale také do současné doby jediný. Ve školním roce 1984–85 začal cyklus 10leté povinné školní docházky a 1. ročník začal pracovat podle nových osnov a pokusně se v něm neznámkovalo. V r. 1987 byla přestěhována knihovna do nově zbudovaného Domu služeb a třída v přízemí začala být používána jen pro výuku, v tomto roce byl také upraven kabinet a jeho sbírky. Vzhledem k havarijnímu stavu topení byly vyměněny nejvíce poškozené radiátory.

ŠKOLA PO ROCE 1989 Po roce 1989 začalo pro zdejší školu období velkých změn. V roce 1990 byl výnosem ministerstva školství škole navrácen její původní název Masarykova jubilejní základní škola. Ve vestibulu školy byl umístěn reliéfní portrét TGM, který daroval p. Karel Chýský a je datován r. 1920. Obraz byl však následující rok ukraden. Dnem 31. července 1992 odchází do důchodu ředitelka školy p. Miloslava Pelcová, v konkurzním řízení byla funkcí pověřena Mgr. Věra Komárková. Paní Komárková působila na hřebečské škole v letech 1977–1989, poté tři roky pracovala jako učitelka na II. stupni ZŠ Buštěhrad. Ve školním roce 1992–93 výuka probíhala na základě experimentu povoleného a sledovaného ŠÚ a Českou školní inspekcí tak, že hlavní předměty – český jazyk a matematika – vyučovala v obou třídách podle svého zaměření jedna vyučující. Pro žáky 3. a 4. ročníku probíhal kurz němčiny. Od ZŠ Buštěhrad získala škola starší počítač a tak mohl začít pracovat kroužek práce na počítači. Byly také provedeny rozsáhlejší

úpravy a opravy. V 1. patře byla vybudována sborovna, v celé škole byly natřeny dveře a tabule, do tříd byly koupeny nové závěsy a záclony. Před Vánoci proběhlo slavnostní rozsvícení „vánočního“ stromu před školou, tato akce se stala již tradicí. V následujícím školním roce začala kompletní oprava WC a byla upravena školní zahrada na dvoře. Od r. 1994–95 je škola organizována jako trojtřídní s jedním oddělením školní družiny. Děti začaly navštěvovat kurz angličtiny, tři skupiny dětí pracovaly vždy dvakrát v týdnu. K tradici rozsvícení vánočního stromu se přidala ještě vánoční a velikonoční prodejní výstava výrobků dětí. V tomto školním roce se škola také poprvé zapojila do celosvětové akce Den země a děti pomohly s úklidem okolo obce. Ve školním roce 1995–96 začala 1. a 2. třída pracovat podle projektu Obecná škola, výuka ve 3. a 4. ročníku probíhala podle osnov Základní školy, ve 4. ročníku podle tzv. „rozvolněné varianty“. Od roku 1996–97 se škola rozšířila o 5. postupný ročník a všechny třídy začaly pracovat podle programu Obecná škola. Obecní úřad nechal obložit vestibul dřevem, byly opraveny šatny a parkety, proběhla také kompletní rekonstrukce hromosvodů. V roce 1997-98 byl zaveden na přání rodičů ranní provoz školní družiny, dále byli poprvé integrováni s vlastním studijním plánem čtyři žáci s projevy dysgrafie, dyslexie a dysortografie, pracovala zde i romská přípravka. Škola začala spolupracovat se ZUŠ Buštěhrad a přímo v budově probíhala výuka hry na kytaru a klavír a tanec. Na portálu hlavního vchodu byl opět instalován nápis Masarykova jubilejní základní škola a celý vchod byl opraven. V roce 1999 škola oslavila 70. výročí. Sešlo se mnoho pamětníků, bývalých učitelů i žáků. Významnou událostí roku 2000 bylo uspořádání první zimní školy 15

v přírodě. Prostory školy začala vytápět nová plynová kotelna.

HISTORIE OBCE

V červnu 2002 byla uvedena do provozu školní počítačová pracovna se čtyřmi počítači připojenými na internet v rámci projektu MŠMT Internet do škol (INDOŠ).

TVRZ TASOV

V listopadu 2004 začaly stavební práce na přístavbě školy, v červnu 2005 byla otevřena nová školní jídelna a kuchyně, dvě učebny a zázemí pro učitele – sborovna. O prázdninách proběhla v původní budově školy kompletní rekonstrukce elektroinstalace, rozvodů vody, výměna oken a dveří. Byl vybudován výtah a plošina pro imobilní žáky. Šatny byly přestěhovány do suterénu (do bývalého bytu školníka). Celá budova byla zateplena a dostala novou žlutou fasádu. V dubnu 2007 dostala škola k užívání novou učebnu v půdní vestavbě, pracovnu v suterénu školy a zrekonstruovanou keramickou dílnu. Do roku 2006 byla škola málotřídní s 1. až 5. postupným ročníkem. Od školního roku 2006–07 se postupně naplňují také ročníky 2. stupně základní školy. Ve školním roce 2011–12 se ve škole bude učit ve všech devíti postupných ročnících.

První zmínka o zřícenině tvrze Tasov, která se nachází východně od Hřebče, najdeme již na počátku 11. století, kdy tvrz s přilehlým okolím dostal vojvoda Tas od syna knížete Oldřicha, pozdějšího knížete Břetislava I. Podle pověsti měla tvrz ze tří stran hradební valové zdi a ve střední části vysoké zděné čtvercové stavení. Byla obklopena lesem a jen ze stráně vedla cesta, která sloužila k přístupu do tvrze a k vyhánění dobytka. Tvrz sama měla výhodnou polohu a bylo z ní vidět široko do kraje. Z tvrze vedla také tajná podzemní chodba, která umožňovala v případě nebezpečí uniknout. V prvních letech vlády Václava II. (1278– 1305) byly Čechy krutě drancovány a Tasové uprchli na své panství na Moravě. Kolem roku 1280 byla tvrz vypleněna a zničena. Po odchodu Braniborů roku 1285 zakládá Polák Vojslav Rebecki v blízkosti Tasova osadu. Ze jména Rebecki později vzniklo i jméno obce. V roce 1333 podstoupil Vojslavův syn celý grunt duchovnímu Martinovi, který se již začal psát „ze Řebče“. Mezi léty 1349–1381 měnil dvůr velice často majitele a z té doby pochází i první zápis v deskách dvorských. Během husitských válek spravoval obec bohatý pražský kupec Petr Meziříčský. Koncem května 1420 byla Hřebeč při pochodu husitského vojska vypálena a zůstala řadu let pustá. Mezi majiteli vesnice z let 1429–1545 byla řada známých rodů, např. Slavatové a Švarcenberkové. Kolem roku 1545 připadla Hřebeč pánům Kladenským z Kladna a Zděnek z Kladna odkázal celou ves s platem a robotami k záduší kladenského kostela. V roce 1548 zdědil obec Zdeněk Žďárský ze Žďáru. Z tohoto roku je také první zmínka o usedlících. Ve vesnici žili: Vaněk, rychtář a mlynář (vodní mlýn byl založen r. 1540 a naposledy

se v něm mlelo v roce 1905), Jan, starý rychtář, Petr, který platil úrok ze dvora, Vítek Skalka, který úrok neplatil, ale robotoval, Burian Beneš, Jan Dvořák, Havel, Jíra, Vítek a Jan Skalka. Byl zde rybník nad mlejnicí, ve kterém bylo vysazeno 5 kop ryb, rybník pod vsí a třetí malý rybník ve vsi. Domky nebyly číslovány, nelze proto říci, kde kdo bydlel.

PO NÁSTUPU HABSBURKŮ V letech 1557–1652 patřila Hřebeč Žďárským ze Žďáru. Roku 1653, za vlády Ferdinanda III., panství zdědil František Adam Eusebius. Z roku 1666 se připomínají již tyto usedlosti: grunt Kašpara Škody, grunt Klátilovských, Jirkovský (Roztočilovský), Bendovský (Povejšiloský), Zápotocký, Cardovský, Sokolovský (Novotných), Žákovský (Zemanovský), grunt Matěje Jiráta, mlýn Klimenta Tyce (Týče) a mlýn Kašparovský. Podle zápisů na Slánském vikariátu z roku 1670 bylo ve Hřebči 30 občanů schopných zpovědi a přijímání svátosti. Po smrti Eusebia, posledního hraběte z rodu Žďárských, který zemřel svobodný, přešlo celé panství roku 1688 na pět Eusebiových sester a Hřebeč připadla Anně Kateřině, hraběnce z Magni. Po roce 1702 se majitelé opět rychle střídali a podle zápisů bylo v obci již 83 občanů schopných přijímat svátost (pro srovnání například v Kladně jich bylo 224). V roce 1725 koupil Hřebeč hrabě Breda. Vinou jeho krutého chování získal patrně své jméno statek Peklov, který založil na půdě odejmuté sedlákům z trestu. Od roku 1732 patřila vévodkyni toskánské Anně Marii, v majetku tohoto rodu zůstala až do r. 1777. Podle Tereziánského katastru z r. 1757 bylo v obci 10 hospodářů a usedlíků. Po r. 1777 přešlo panství na Karla Augusta, vévodu zweibrikenského a po mnoha peripetiích se stalo nakonec soukromým císařským

jměním Ferdinanda V., po jeho smrti přešlo vlastnictví na Františka Josefa I. Roku 1848 měla Hřebeč již 42 domů, ve kterých žilo 329 obyvatel, a v tomto roce se také poprvé připomíná osada Netřeby, která měla 10 domů s 69 obyvateli. O sedm let později, r. 1850, byla v obci zvolena první samospráva v čele se starostou, rolníkem Václavem Novotným. V r. 1870 vypukl v obci od jiskry z parního mlýna veliký požár, při kterém shořelo 5 usedlostí. V té době nebyla v obci žádná okresní silnice. Na všechny strany vedly pouze vozové cesty a napadlo-li více sněhu, nebylo možné z obce vůbec vyjet. Teprve kolem roku 1875 byla postavena okresní silnice z Unhoště přes Netřeby, Hřebeč a Lidice do Buštěhradu. Další silnice byla postavena až v roce 1897 směrem ke Dříni a o dalších 17 let později okresní silnice k Hostouni. Počet obyvatel se rychle zvyšoval. V roce 1880 je jich ve Hřebči již 705, bydleli v 83 domech. Z tohoto počtu připadá na Netřeby 105 obyvatel a 12 domů. Vraťme se ještě jednou k názvu obce. Jméno Řebeč vzniklo pravděpodobně ze jména bývalého majitele obce Vojslava Rebeckého. Jako důsledek špatných zápisů se v některých spisech objevovalo i Hřebeč. Po roce 1890 se na úředních dokladech používalo výhradně jména Řebeč. A v r. 1924 se název změnil, snad vzhledem k jednodušší výslovnosti, na Hřebeč. Na konci 19. století a na začátku 20. století se obec díky rozvoji průmyslu v Kladně velmi rychle rozvíjela. Vznikaly nové části domů, ve kterých bydleli převážně dělníci zaměstnaní v dolech a hutích. Zvyšování počtu obyvatel mělo vliv i na správu a život v obci. Roku 1895 bylo nastálo obsazeno místo obecního strážníka a písaře, o rok později měla obec již i svého ponocného. V roce 1897 vznikl v obci Vzdělávací a průmyslový spolek Havlíček, který podporoval své členy 17

při nemoci a v případě úmrtí poskytoval zdarma hudbu, rakev a věnce. Svaz dobrovolných hasičů byl v obci založen v r. 1904, stříkačku obec koupila již v r. 1898. O rok později byla založena Dělnická tělocvičná jednota a r. 1910 Společnost majitelů domů a poplatníků pro Hřebeč a okolí. V r. 1911 se začalo také poprvé uvažovat o výstavbě školy.

finanční prostředky, na připojení obce ke Kladnu nebyl zájem, ale obec byla pojata do všeobecného elektrizačního plánu. Vzhledem k nedostatku bytů bylo v obci r. 1919 založeno Všeobecně prospěšné bytové a stavební družstvo, které do konce r. 1920 postavilo 20 nových domů.

PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA

V r. 1921 se konalo sčítání lidu s těmito výsledky: Hřebeč 1298, Peklov 49, Netřeby 89. V r. 1923 byly v obci volby, ve kterých získali komunisté většinu.

Zprávu o všeobecné mobilizaci obdržel tehdejší starosta Václav Chvoj v neděli 26. července 1914 v pět hodin ráno. Všichni vojíni do 36 let byli povinni okamžitě nastoupit vojenskou službu. Obec musela odevzdat osm párů koní s plně vybavenými vozy a dalších pět koní bylo odebráno sedlákům. Z obce během 1. světové války padlo nebo zemřelo v zajetí 23 osob. Na konci války bylo ve vsi 11 statků, 10 menších rolníků a tito živnostníci: šest obchodníků, pět hostinců, dva holiči, dva řezníci, tři obuvníci, krejčí, kovář, lakýrník, podnikatel staveb, vodní mlýn, tři povozníci a dvě prodejny tabáku. Všechny tyto údaje jsou zaznamenány již v místní kronice, která byla založena z rozhodnutí představenstva obce dne 29. prosince 1915.

PRVNÍ REPUBLIKA První volby do zastupitelstva v nové republice se uskutečnily 15. června 1919. Starostou se stal hutník Václav Kafka (č. p. 144). V tomto roce byla také vyslána do Prahy deputace místního zastupitelstva, která měla za úkol projednat na příslušných orgánech tyto tři záležitosti: 1. vybudování místní školy 2. odtržení obce od okresu Unhošťského a její připojení k okresu Kladno 3. získání informací o možnosti elektrifikace obce Deputace nebyla příliš úspěšná. Na vybudování školy nebyly 18

Od r. 1923 začínají být údaje v kronice značně neobjektivní a pro naše účely i zbytečné. Jednou z nezkreslených informací je zpráva o stavbě vlastního hřbitova v r. 1926, která byla ovšem odložena a místo něj se začala stavět škola, kterou obec potřebovala víc. Další důležitou událostí bylo otevření knihovny na podzim r. 1926 a v témže roce zřízení první autobusové linky přes Hřebeč do Prahy. Pro nás je však nejdůležitějším rokem rok 1928, kdy byl 14. října položen základní kámen budoucí školy.

DODATEK ŘÍDÍCÍ UČITELÉ A ŘEDITELÉ ŠKOLY

Kratochvílová, Karla Topinková, Václav Prošek, Josef Štemberka, František Varch

František Jirka (1929-39)

1932–33

Zdeněk Bergman 1939

František Jirka, Drahomíra Kratochvílová, Anna Stádníková – Kratochvílová, Rudolf Prošek, Marie Balíková, Josef Štemberka, Milada Řepová

Bohumil Čížek (1940-46?) Arnošt Knor (1946-53) Antonín Čubrt (1953-54)

1933 - 34 František Jirka, Drahomíra Kratochvílová, Anna StádníkováKratochvílová, Karel Dvořák, Marie Voráčková, Marie Ungerová, Josef Štemberka, Milada Řepová

Antonín Bašta (1954-74)

1934 - 35 Miloslava Pelcová (1974-92) Věra Komárková (1992 – dosud)

PEDAGOGIČTÍ PRACOVNÍCI 1929–30 František Jirka, Drahomíra Kratochvílová, Anna Stádníková – Kratochvílová, Karla Topinková, Marie Redlerová, Josef Štemberka, Ladislav Funda

1930–31 František jirka, Drahomíra Kratochvílová, Anna Stádníková – Kratochvílová, Karla Topinková, Josef krupička, Marie Ajbišová, Josef Štemberka, Ladislav Funda

1931–32

František Jirka, Drahomíra Kratochvílová, Václav Klůc, Jiřina Ovesná, Zdeňka Samková, Josef Štemberka, Milada Řepová

1935 - 36 František Jirka, Václav Klůc, Jiřina Ovesná, Josef Veselý, Marie Ungerová, Josef Štemberka, Jan Kučera, Ladislav Böhm

1936 - 37 František Jirka, Václav Klůc, Anna Pospíšilová, Jana Nachtigalová, Blažena Dubská, Karel Tydlidát, Karel Budil, Josef Štemberka, Josef Jokl, Vlasta Culovská

1937 - 38 František Jirka, Karel Budil, Václav Klůc, Miloslava Hankeová, Marta Bauerová, Jaroslav Tumpach, Marie Tinhoferová, Josef Štemberka, Josef Jokl, Vlasta Culovská

František Jirka, Drahomíra Kratochvílová, Anna Stádníková – 19

1938 - 39

1952–53

František Jirka, Anna Petrmanová-Fabianová, Růžena Mladá, Žofie Vokounová, Zdeněk Bergman, Marta Milcová-Kutzerová, Karel Knecht, Růžena Frühhaufová, Josef Štemberka, Josef Jokl, Vlasta Culovská

Arnošt Knor, Rad. Müller, Eva Pidrmanová, Věra Kohlíčková

1953–54 Antonín Čubrt, Eva Svobodová-Pidrmanová, Věra DočekalováKohlíčková

1939–40 Zdeněk Bergman, Žofie Vokounová, Václav Císař, František Pech, Blanka Bukáčková, Josef Štemberka, farář Fatka, Vlasta Culovská

1954–55

1940–41 AŽ 1945–46

1955–56

Zápisy chybí

Antonín Bašta, Květa Hlísová, Marie Baštová, Marie Ulbrychová

1946–47

1956–57

Arnošt Knor, Antonie Heralová, Vojtíšková-Sasková, Anna Machutová, Jindřiška Bláhová, Jiří Dítě

Antonín Bašta, Marie Baštová, Marie Krausová

1947–48

Antonín Bašta, Marie Baštová, Zdena Trunečková

Arnošt Knor, Antonie Heralová, Jindřiška Bláhová, Jiří Dítě

1957–58 1958–59

1948–49

Antonín Bašta, Marie Baštová, Miloslava Pelcová

Arnošt Knor, Antonie Heralová, M. Šrajerová, Jiří Dítě, Vlasta Culovská

1959–60

1949–50 Arnošt Knor, Antonie Heralová, Věra Panochová, Vlasta Kuncová

1950–51 Arnošt Knor, Antonie Heralová

1951–52 Arnošt Knor, Marie Schäferová, Květoslava Otcovská, Rudolf Jilma 20

Antonín Bašta, Antonín Čubrt, Marie Baštová, Eva Svobodová

Antonín Bašta, Marie Baštová, Miloslava Pelcová

1960–61 Antonín Bašta, Marie Baštová, Eva Holá, Lidmila Kadlecová

1961–62 Antonín Bašta, Marie Baštová, Lidmila Kadlecová, Eva Holá, Jaroslava Valentová, Milada Peciválová

1962–63

1972–73

Antonín Bašta, Marie Baštová, Eva Holá, Lidmila Kadlecová

Antonín Bašta, Marie Baštová, Miloslava Pelcová

1963–64

1973–74

Antonín Bašta, Marie Baštová, Eva Holá, Zviaková Olga, Miloslava Pelcová, Jiřina Hoffmannová

Antonín Bašta, Miloslava Pelcová, Marta Slavíková

1974–75 1964–65

Miloslava Pelcová, Marta Slavíková, Jarmila Bauerová

Antonín Bašta, Marie Baštová, Eva Holá, Lidmila Pivarčiová, Miloslava Pelcová

1975–76 Miloslava Pelcová, Marta Slavíková,

1965–66 Antonín Bašta, Marie Baštová, Eva Holá, Miloslava Pelcová

1976–77 Miloslava Pelcová, Marta Slavíková – Hanfová

1966–67 Antonín Bašta, Marie Baštová, Miloslava Pelcová

1977–78 Miloslava Pelcová, Věra Komárková

1967–68 Antonín Bašta, Marie Baštová, Eva Pivoňková, Miloslava Pelcová

1978–79 Miloslava Pelcová, Věra Komárková

1968–69 Antonín Bašta, Marie Baštová, Eva Holá, Miloslava Pelcová

1979–80 Miloslava Pelcová, Věra Komárková, Ilona Macáková, Antonín Roháč

1969–70 Antonín Bašta, Marie Baštová, Miloslava Pelcová, Vlasta Hadravová

1980–81 Miloslava Pelcová, Antonín Roháč, Ilona Macáková

1970–71 Antonín Bašta, Marie Baštová, Miloslava Pelcová

1981–82 Miloslava Pelcová, Alena Šmídová, V. Humlová, J. Dlouhá

1971–72 Antonín Bašta, Marie Baštová, Miloslava Pelcová 21

1982–83

1991–92

Miloslava Pelcová, Věra Komárková, Marie Kučerová

Miloslava Pelcová, Hana Hamplová, Růžena Čermáková

1983–84

1992–93

Miloslava Pelcová, Věra Komárková, Hana Hamplová, Marie Kučerová

Věra Komárková, Hana Hamplová, Alena Tichá

1993–94 1984–85

Věra Komárková, Hana Hamplová, Alena Tichá – Holá

Miloslava Pelcová, Věra Komárková, Hana Hamplová, Marie Kučerová

1994–95 Věra Komárková, Hana Hamplová, Jitka Krupičková, Alena Holá,

1985–86 Miloslava Pelcová, Věra Komárková, Hana Hamplová, Marie Kučerová

1995–96

1986–87

1996–97

Miloslava Pelcová, Věra Komárková, Hana Hamplová, Marie Kučerová, Růžena Čermáková

Věra Komárková, Jitka Krupičková, Jindřiška Pinkasová, Iva Barancová

1987–88

1997–98

Miloslava Pelcová, Věra Komárková, Hana Hamplová, Růžena Čermáková

Věra Komárková, Hana Hamplová, Jitka Krupičková Jindřiška Pinkasová, Iva Barancová

1988–89

1998–99

Miloslava Pelcová, Věra Komárková, Hana Hamplová, Růžena Čermáková

Věra Komárková, Hana Hamplová, Jitka Krupičková, Jindřiška Pinkasová, Iva Barancová, Milena Trojanová

1989–90

1999–2000

Miloslava Pelcová, Hana Hamplová, Růžena Čermáková

Věra Komárková, Jitka Krupičková, Jindřiška Pinkasová, Iva Barancová, Milena Trojanová

1990–91 Miloslava Pelcová, Hana Hamplová, Růžena Čermáková 22

Věra Komárková, Hana Hamplová, Jitka Krupičková, Alena Holá

1999–2000

2007–2008

Věra Komárková, Jitka Krupičková, Jindřiška Pinkasová-Čermáková, Iva Barancová, Milena Trojanová

Věra Komárková, Jitka Krupičková, Jindřiška Čermáková, Irena Škvárová, Věra Preissová, Anna Cachová, Markéta Škodová, Lenka Dvořáková, Marcela Vaníčková, Jiřina Kothanová

2000–2001 Věra Komárková, Jitka Krupičková, Jindřiška Čermáková, Iva Barancová, Milena Trojanová

2001–2002 Věra Komárková, Jitka Krupičková, Jindřiška Čermáková, Iva Barancová, Milena Trojanová

2008–2009 Věra Komárková, Jitka Krupičková, Jindřiška Čermáková, Irena Škvárová, Věra Preissová, Anna Cachová, Markéta Škodová, Lenka Dvořáková, Marcela Vaníčková, Jiřina Kothanová, Mária Lauková, Markéta Chaloupková

2009–2010 2002–2003 Věra Komárková, Jitka Krupičková, Jindřiška Čermáková, Iva Barancová, Milena Trojanová

2003–2004 Věra Komárková, Jitka Krupičková, Jindřiška Čermáková, Iva Barancová, Milena Trojanová, Květoslava Jedličková

Věra Komárková, Jitka Krupičková, Jindřiška Čermáková, Irena Škvárová, Věra Preissová, Anna Cachová, Lenka Dvořáková, Marcela Vaníčková, Jiřina Kothanová, Mária Lauková, Markéta Chaloupková, Dagmar Bulanová, Emil Červený, Jiřina Kučerová, Kateřina Janoutová

2004–2005 Věra Komárková, Jitka Krupičková, Jindřiška Čermáková, Věra Preissová, Iva Barancová

2005–2006 Věra Komárková, Jitka Krupičková, Jindřiška Čermáková, Věra Preissová, Iva Barancová – nahrazena v únoru Lenkou Dvořákovou

2006–2007 Věra Komárková, Jitka Krupičková, Jindřiška Čermáková, Věra Preissová, Anna Cachová, Marcela Vaníčková, Lenka Dvořáková, Jiřina Kothanová 23

POČTY ŽÁKŮ

1954–55

202

1974–75

1994–95

1929–30

141

1955–56

107

1975–76

1995–96

1930–31

153

1956–57

1976–77

1996–97

1931–32

164

1957–58

1977–78

1997–98

1932–33

155

1958–59

1978–79

1998–99

1933–34

152

1959–60

1979–80

1999–00

1934–35

167

1960–61

100

1980–81

2000–01

1935–36

166

1961–62

112

1981–82

2001–02

1936–37

165

1962–63

1982–83

2002–03

1937–38

162

1963–64

1983–84

2003–04

1938–39

158

1964–65

1984–85

2004–05

1939–40

163

1965–66

1985–86

2005–06

1946–47

1966–67

1986–87

2006–07

1947–48

1967–68

1987–88

2007–08

1948–49

1968–69

1988–89

2008–09

101

1949–50

1969–70

1989–90

2009–10

134

1950–51

1970–71

1990–91

1951–52

1971–72

1991–92

1952–53

1972–73

1992–93

1953–54

1973–74

1993–94

2009–10

2007–08

2005–06

2003–04

2001–02

1999–00

1997–98

1995–96

1993–94

1991–92

1989–90

1987–88

1985–86

1983–84

1981–82

1979–80

1977–78

1975–76

1973–74

1971–72

1969–70

1967–68

1965–66

1963–64

1961–62

1959–60

1957–58

1955–56

1953–54

1951–52

1949–50

1947–48

1939–40

1937–38

1935–36

1933–34

1931–32

1929–30

WŽēĞƚ ǎĄŬƽ 250

200

150

100

Masarykova jubilejní základní škola Hřebeč Školská 262 273 45 Hřebeč www.hrebec.cz/skola