Muka negativních lidí aneb 3 způsoby, jak nespadnout do černých děr 24.10.2015
Když jsem, ještě jako utřinos, vezl svého dědečka do nemocnice, spěchal jsem a sakroval, kdykoli mi padla červená na semaforu. Dědeček tehdy postřehl: „Vždycky si stěžuješ, když Ti padne červená. Ale nikdy se neraduješ, když máš zelenou.“ Tím mi ve 14 slovech vysvětlil rozdíl mezi pozitivním a negativním životem. Všichni negouše potkáváme. Někdy si říkáme, že bychom je raději minuli. Myslíme si totiž, že nám ubližují. Zmateně se ptáme: Proč nás napadají? Proč nás pomlouvají? Proč nás zpochybňují? Proč nás odrazují? A proč vždycky nakonec tvrdí, jak jsme jim lhostejní, a přitom nám znovu a znovu nedávají pokoj? Nevadí mi negativní lidé. Ale vadí mi, kdykoli pozitivní lidé ve svých křehcích začátcích ztrácejí energii, odvahu, chuť se posunout a zlepšit jen proto, že narazí na silně negativního člověka. Tímto článkem nechci v žádném případě vytvářet nevraživost vůči negativním lidem. Naopak chci, abychom se je pokusili pochopit, ba dokonce – promiňte, negativní lidé – využít je ve svůj prospěch. Kdo to vlastně je Negativní člověk je v zásadě nemocný člověk. Má vnitřní problém, který není schopen řešit. Oběma větám ovšem musíme správně porozumět.