Architektura (a) divadla

Slovácké divadlo

Divadlo Husa na Provázku

Divadlo Reduta

BuranTeatr

HaDivadlo

Divadlo Alfred ve dvoře

Michal Zetel

Jiří Hakulín Václav Králíček Miroslav Masák Petr Oslzlý

Antonín Novák Pavel Borák

Juraj Augustín

Tomáš Rusín

Vladimír Burian

Divadlo Na zábradlí

Divadlo Spirála

Švandovo divadlo

Divadlo Petra Bezruče

Horácké divadlo

Divadlo Andreja Bagara

David Vávra Radovan Lipus

J. R. Schmiedtová

Tomáš Brix

Ján Surovka Márius Žitňanský

Marek Tichý Dora Viceníková

ARCHITEKTURA (a)

divadla

autoři | Jan Schleider, Ivana Lososová, Vít Kučera

Anotace

Tato publikace vznikla jako teoretický podklad pro diplomové práce zabývající se návrhem nového Slováckého divadla v Uherském Hradišti. Tvoří ji krátký rozbor 12 českých a slovenských divadel různých typů, z nichž většinu jsme měli možnost navštívit osobně. Výběr zkoumaných budov je rovnoměrně rozdělen mezi objekty s tradiční a s experimentální divadelní scénou.

Zkoumali jsme podařené novostavby, přestavby i renovace z posledních let. Zajímal nás způsob, jakým architekti k návrhu divadel přistupují, a jak současná divadla vnímají divadelníci, kteří v nich působí.

Jako největší přínos proto vnímáme názory a postřehy divadelníků a architektů, kteří jsou s vybranými divadly spojeni. Skrze rozhovory jsme hledali, jak s vlastním návrhem závěrečné práce postupovat.

U divadel zjišťujeme informace o komplikovaném divadelním provozu a jeho proměnlivosti. Zkoumáme a hodnotíme typologické návaznosti a využití podlažní plochy budovy.

Zaměřili jsme se také na to, do jaké míry uměleckou činnost a provoz divadla ovlivní adaptace dříve nedivadelní budovy.

Pozoruhodným ukazatelem je poměr plochy návštěvnické a provozní části divadla. Obecným předpokladem je, že tyto plochy jsou přibližně stejně veliké. Během průzkumu ovšem zjišťujeme, že ne vždy tomu tak je, a že tento fakt závisí zejména na typu divadelní budovy – adaptace / novostavba.

Veškeré informace o jednotlivých divadlech jsou porovnány mezi sebou, zhodnoceny a slouží nám jako podklad při návrhu divadelního objektu.

Poděkování Děkujeme vedoucím ateliéru Ústavu experimentální tvorby Fakulty architektury na Vysokém učení technickém v Brně Ing. arch. Nicol Galeové a MgA. Svatoplukovi Sládečkovi, bez nichž by tato publikace nemohla vzniknout. Děkujeme za jejich čas i ochotu, které nám během dvouletého studia magisterského studijního programu na FA VUT v Brně věnovali.

Děkujeme osloveným divadelníkům a architektům za jejich cenné názory a postřehy, které k tématu divadelní architektury poskytli. (Jména jsou uvedena v abecedním pořadí).

MgA. Juraj Augustín MgA. Pavel Borák Doc. Ing. arch. Tomáš Brix MgA. Vladimír Burian Ing. arch. Jiří Hakulín Ing. Akad. arch. Václav Králíček Mgr. Radovan Lipus, Ph.D. Prof. Ing. arch. Miroslav Masák Ing. arch. Antonín Novák Prof. Mgr. Petr Oslzlý Doc. Ing. arch. Tomáš Rusín MgA. Janka Ryšánek Schmiedtová Ján Surovka Ing. arch. Marek Tichý Ing. arch. David Vávra Mgr. Dora Viceníková Ph.D. MgA. Michal Zetel, Ph.D. Doc. Ing. arch. Márius Žitňanský, PhD. Zvláštní poděkování patří vedoucímu diplomové práce Slovácké divadlo II., MgA. Svatoplukovi Sládečkovi, který nás osloveným divadelníkům a architektům představil, a pomohl nám rozhovory uskutečnit.

Děkujeme Marietě Malíkové, která se podílela na prvním zpracování publikace, rozhovorech a fotodokumentaci.

Děkujeme uvedeným divadlům, která nám poskytla informace, a která jsme mohli navštívit a nahlédnout do zákulisí. (Divadla jsou uvedena dle pořadí v publikaci).

Slovácké divadlo v Uherském Hradišti Divadlo Husa na Provázku v Brně Divadlo Reduta v Brně Divadlo Buranteatr v Brně Divadlo HaDivadlo v Brně Divadlo Alfred ve dvoře v Praze Divadlo Na zábradlí v Praze Divadlo Spirála v Praze Švandovo divadlo v Praze Divadlo Petra Bezruče v Ostravě Horácké divadlo v Jihlavě Divadlo Andreja Bagara v Nitře

Zdroje Hilmera, Jiří - Česká divadelní architektura. = Czech theatre architecture. Hilmera, Jiří. Praha : Divadelní ústav, 1999. 319 s., il., plány. ISBN:7008-087-6 LIPUS, Radovan, POPELOVÁ, Lenka a Eva ŠPAČKOVÁ, ed. Svět architektury a divadla: architekt Ivo Klimeš. Praha: Grada, 2014. ISBN:978-80-247-5268-6.

SVOBODA, Josef. Tajemství divadelního prostoru. Praha: Odeon, [1992]. Klub čtenářů (Odeon). ISBN 80-207-0170-2. diplomová práce: Pohybové divadlo v současné společnosti, autor: Lenka Eidlpesová, vedoucí: Mgr. Petr Christov, Ph.D., Karlova Universita http://www.theatre-architecture.eu/cs/db.html https://www.i-divadlo.cz https://www.cka.cz/cs https://www.archiweb.cz http://www.tak2002.cz https://www.masak-partner.com/cz/kontakt http://www.ad-studio.eu/index.php/cs/cs-kontakt http://atelierkava.cz/kontakt http://www.drnh.cz http://www.raw.cz http://www.archicakes.cz/cs/marius-zitnansky http://www.slovackedivadlo.cz/slovacke-divadlo http://www.sokol-uh.cz/o-sokole/ http://prazsky.denik.cz/ https://www.provazek.cz http://www.ndbrno.cz/o-divadle/budovy/divadlo-reduta https://www.obnova.sk/clanok/rekonstrukce-chatrajiciho-brnenskeho-divadla-reduta-zacala?quicktabs_diskusie_koment_ online=2 https://kultura.zpravy.idnes.cz/reduta-jednorozec-s-penisem-dpx-/divadlo.aspx?c=a170331_120630_divadlo_ts https://www.hadivadlo.cz http://hadivadlo.blogspot.cz http://www.alfapassage.cz/historie/ http://www.buranteatr.cz http://www.hdj.cz https://www.kr-vysocina.cz/horacke-divadlo-jihlava/d-4085046 http://encyklopedie.idu.cz/index.php/horácké_divadlo http://www.dab.sk http://www.bezruci.cz/text/46/historie http://www.alfredvedvore.cz/cs/ https://www.divadloarcha.cz/cz/ http://2003.archatheatre.cz/main.php?s1=editor&id=22 https://www.archalab.cz/cz/ https://www.divadlodisk.cz http://www.nazabradli.cz/cz/ http://www.praguecityline.cz/prazske-pamatky/divadlo-spirala http://tn.nova.cz/clanek/opustene-prazske-divadlo-se-po-letech-poprve-otevrelo-verejnosti.html https://www.lafabrika.cz http://www.svandovodivadlo.cz http://neviditelnypes.lidovky.cz/architektura-ladislav-machon-djl-/p_architekt.aspx?c=a130310_200810_p_architekt_wag http://www.divadlozilina.eu http://www.anima-tech.cz/

OBSAH 12

20

SLOVÁCKÉ DIVADLO 16

Plošná analýza

18

Michal Zetel, rozhovor

HUSA NA PROVÁZKU 24

Plošná analýza

26

Jiří Hakulín, rozhovor

28

Václav Králíček, rozhovor

30

Miroslav Masák, rozhovor

32

Petr Oslzlý, rozhovor 1:500

38

48

DIVADLO REDUTA 40

Plošná analýza

42

Antonín Novák, rozhovor

44

Pavel Borák, rozhovor

BURANTEATR 52 Plošná analýza 54

60

Juraj Augustín

HADIVADLO GSEducationalVersion

66

62

Plošná analýza

64

Tomáš Rusín, rozhovor

ALFRÉD VE DVOŘE 70

Plošná analýza

73

Vladimír Burian, rozhovor

1:500

74

DIVADLO NA ZÁBRADLÍ 79 Plošná analýza 81 Marek Tichý, rozhovor 82 Dora Viceníková, rozhovor

86

DIVADLO SPIRÁLA 90 Plošná analýza 1:500

92

ŠVANDOVO DIVADLO GSEducationalVersion

94 Radovan Lipus, rozhovor 96 David Vávra, rozhovor

100

DIVADLO PETRA BEZRUČE 102 Plošná analýza 104 J. R. Schmiedtová, rozhovor

GSEducationalVersion

106

HORÁCKÉ DIVADLO 110 Plošná analýza 112 Tomáš Brix, rozhovor 1:1000

114

DIVADLO ANDREJA BAGARA 116 Márius Žitňanský, rozhovor 119 Ján Surovka, rozhovor

OTÁZKY A ODPOVĚDI V rozhovorech s architekty a divadelníky jsme pokládali totožné Ano i ne Ne otázky dle odpovídajícího profesníhoAno zaměření respondenta.

Bojí se dle vašeho názoru divadelníci Odpovědi,stěhování názory a postřehy na tyto otázky nám přiblížili probledo jiných budov, lokalit? matiku složitého divadelního provozu a divadelní architektury.

Vzpomenete si, jestli nevhodné provozování divadelní budovy negativně ovlivnilo jeho architekturu?

Je pro vás jako diváka nějaký soubor, nebo pojetí divadla ideální?

Bojí se dle vašeho názoru divadelníci Je něco podstatného, co byste stěhování do jiných budov, lokalit? změnil/a na divadelní budově, kterou jste navrhovali? si, jestli nevhodně Vzpomenete provedená budova ovlivnila Ovlivní divadelní tvorba zásadním Ovlivní divadelní tvorba zásadním způnegativně vaši způsobem Vašipráci? architektonickou sobem vaši architektonickou práci, kdyžpráci, když navrhujete divadelní budovu? navrhujete divadelní budovu?

Blíží se nějaká divadelní budova Architektů, kteřívašemu by navrhovali ideálu? více divadel,

Ano

ANO

Ano i ne

Ne

ANO A NE

NE

Architekti

je málo. Tudíž se nedá zcela tvrdit, že by na Je něcoodborník podstatného, co byste jejich návrh existoval změnil/a na divadelní budově, ve které působíte?

Ovlivní divadelní budova zásadním způsobudova Ovlivní Bojí se divadelní dlepráci? vašeho názoruzásadním divadelníci bem vaši uměleckou způsobem Vaši uměleckou práci? do jiných budov, lokalit?

Divadelníci, si stěhování divadelní prožívají denně, vědí o důsledcích navržených dělsi,více jejich arVzpomenete jestlinež nevhodné chitekti. Budovy divadel zásadním provozování divadelní způsobem budovy ovlivňují jejich uměleckou práci. jeho architekturu? negativně ovlivnilo Je pro vás jako diváka nějaký soubor, nebo pojetí divadla ideální?

Bojí se dle vašeho názoru divadelníci

Je něco podstatného, co byste na Je něco podstatného, cojiných byste změnili stěhování do budov, lokalit? změnil/a na divadelní budově, divadelní budově, kterou jste navrhovali? kterou jste navrhovali? si, jestli nevhodně Vzpomenete Velmi špatně vyšly z odpovědí skladovací provedená budova ovlivnila Ovlivní divadelní tvorba prostory a servis divadla.

Ne vždy jezásadním toto však negativně vaši práci? způsobem Vaši architektonickou práci, vinou architektů, neboť jde o rozměrné prostokdyž navrhujete divadelní budovu? ry, které jsou drahé.

Blíží se nějaká divadelní budova

Ano

ANO

10

Ne

ANO A NE

NE

Divadelníci

Ano ANO

Architekti

vašemu ideálu?

Je něco podstatného, co byste na Je něco podstatného, co byste změnili změnil/a na divadelní budově, divadelní budově, ve které působíte? ve které působíte?

Divadelníci vědí o nedostatcích jejich působiště nebo jim Ovlivní připisují větší důležitost než divadelní budova zásadním architekti. způsobem Vaši uměleckou práci?

Ano i ne

ANO

Divadelníci

Ano i ne

Ne NE

provozování divadelní budovy negativně ovlivnilo jeho architekturu?

Je pro vás jako diváka nějaký soubor, Je pro vás jako diváka nějaký soubor, nebo pojetí divadla ideální? nebo pojetí divadla ideální?

Architekty typyBojí divadelních pojetínázoru nebo divadelníci soubose dle vašeho Je něco podstatného, co byste ry neovlivní a snaží se navrhovat vzhledem k stěhování do jiných budov, lokalit? změnil/a na divadelní budově, jiným okolním souvislostem.

(U rekonstrukce kterou jste navrhovali? si, jestli nevhodně Vzpomenete samotná konstrukce stavby).

provedená budova ovlivnila Ovlivní divadelní tvorba zásadním negativně vaši způsobem Vašipráci? architektonickou práci, když navrhujete divadelní budovu?

Blíží se nějaká divadelní Blíží se nějakábudova divadelní vašemu budova ideálu? vašemu ideálu?

ANO

Architekti Ano

ANO A NE

NE

Ano i ne

ANO

Ne

ANO A NE

Divadelníci

Divadelníci mají v paměti ve většině případů podstatného, co byste budovu, která Je jimněco z hlediska divadelního prozměnil/a na divadelní budově, vozu vyhovuje. ve které působíte?

Ano

Ano i ne

Ne

Bojí se divadelní dle vašeho názoruzásadním divadelníci budova Ovlivní stěhování do jiných budov, lokalit? způsobem Vaši uměleckou práci? si, jestli nevhodné Vzpomenete Vzpomenete si, jestli nevhodné provozoprovozování divadelní budovy vání divadelní budovy negativně ovlivnilo negativně ovlivnilo jeho architekturu? její architekturu?

Z odpovědí architektů vyplývá, že provozování Je pro vás jako diváka nějaký soubor, budovy ji nemůže ohrozit.

Archinebozásadně pojetí divadla ideální? tekturu ovlivní až zásahy donázoru budovy, v Bojídalší se dle vašeho divadelníci něco podstatného, co byste průběhu životaJe budovy, na jiných které budov, již architekt stěhování do lokalit? změnil/a jako autor nemá vliv. na divadelní budově,

kterou jste navrhovali? si, jestli nevhodně Vzpomenete provedená budova ovlivnila Ovlivní divadelní tvorba zásadním Vzpomenete si, jestli nevhodně provedenegativně vaši práci? způsobem Vaši architektonickou práci, ná budova divadla ovlivnila negativně vaši když navrhujete divadelní budovu? práci?

Blíží se nějaká divadelní budova Mnoho divadelníků dělá divadlo navzdory nevašemu ideálu?

vyhovujícím prostorům. Jsou i divadelníci, kteří Je něco podstatného, o konkrétních problémech ví a vadí co jim.byste Z jejich změnil/a divadelní budově, odpovědí je patrné, žena záleží na jejich povaze ve kterékpůsobíte? a osobnímu přístupu umělecké práci.

Ovlivní divadelní budova zásadním

Bojí se dle vašeho divadelníci Bojí se názoru dle vašeho názoru divadelníci způsobem Vaši uměleckou práci? do jiných budov, lokalit? stěhování dostěhování jiných budov, lokalit?

Architekti s tímto nemají zkušenost, proto ve Vzpomenete si, jestli nevhodné většině neodpovídají.

ANO

NE

Architekti

Ano

Ano i ne

ANO

Ne

ANO A NE

NE

Divadelníci

Ano ANO

Ano i ne

Ne

ANO A NE

NE

Architekti

provozování divadelní budovy negativně ovlivnilo jeho architekturu?

Je pro vás jako diváka nějaký soubor, nebo pojetí divadla ideální?

Bojí se dle vašeho názoru divadelníci Odpovědi divadelních respondentů jsou velmi Je něco podstatného, co byste stěhování do jiných budov, lokalit? různorodé. změnil/a na divadelní budově, kterou jste navrhovali? si, jestli nevhodně Vzpomenete provedená budova ovlivnila Ovlivní divadelní tvorba zásadním negativně vaši způsobem Vašipráci? architektonickou práci, když navrhujete divadelní budovu?

Blíží se nějaká divadelní budova vašemu ideálu?

Ano ANO

Ano i ne

Ne ANO A NE

NE

Divadelníci

11

SLOVÁCKÉ DIVADLO Slováckého divadlo se řadí mezi nejvýznamnější domácí profesionální scény. Založeno bylo roku 1945 a dnes sídlí v budově bývalé sokolovny.

V jeho počátcích se kromě sokolovny hrávalo i v Redutě v historickém jádru města.

Reduta měla být sídlem instituce, její plánovaná rekonstrukce se však neuskutečnila, a tak byly pro potřeby divadla adaptovány prostory sokolovny, které jsou dodnes domovskou scénou Slováckého divadla.

Foto: Marieta Malíková, 2018

12

O současné budově Slováckého divadla Stávající Slovácké divadlo má v současnosti dvě scény ve dvou různých objektech, které nebyly postaveny jako budovy divadelní.

Budova divadla s velkou scénou leží na okružní Velehradské třídě, a z historického centra města je takřka ihned přístupná. Hlavní fasáda objektu je obrácena na komunikační tepnu, divadlu tak chybí neodmyslitelný prostor divadelního náměstí.

Budova Malé scény Slováckého divadla leží na Mariánském náměstí.

V Uherském Hradišti tak lze uvažovat o návrhu nové divadelní budovy, která by nahradila současné provizoruim dvou objektů Velké a Malé scény.

Budova původně sloužila pro účely Sokola jako sokolovna. Byla vystavěna v roce 1928 jako přiléhající objekt k původní, první sokolovně Uherského Hradiště. Nová sokolovna měla v přízemí vestibul a velký sál. V suterénu sprchy s bazénem, v prvním poschodí prostorné galerie, balkony, sál pro stálé loutkové divadlo a knihovnu s čítárnou.

SLOVÁCKÉ DIVADLO

ROK ZALOŽENÍ 1945, v současné budově od r. 1956

UMÍSTĚNÍ Tyršovo nám. 480, Uherské Hradiště

PŮVODNÍ BUDOVA Sokolovna

KAPACITA 380 diváků

ARCHITEKT -

OSOBNOST DIVADLA Michal Zetel

UHERSKÉ HRADIŠTĚ

ŘEKA MORAVA

VELEHRADSKÁ TŘÍDA

VELKÁ SCÉNA SLOVÁCKÉHO DIVADLA

GYMNÁZIUM

MALÁ SCÉNA SLOVÁCKÉHO DIVADLA

FRANTIŠKÁNSKÝ KLÁŠTER

KNIHOVNA B. B. BUCHLOVANA BÝVALÁ SYNAGOGA

MARIÁNSKÉ NÁMĚSTÍ

STARÁ RADNICE

Foto: Mapy.cz

13

14

Foto: Marieta MalĂ­kovĂĄ, 2018

Divadlo má regionální dosah, na jeho představení se sjíždí autobusy diváků z okolí. To z divadla dělá velmi významnou kulturní součást regionu i národního divadelního povědomí.

Komornější inscenace se hrají v budově Malé scény, která k divadlu patří od roku 1978 a sídlí na Mariánském náměstí, naproti budovy velké scény.

V roce 1956 byl objekt Sokolům zabaven a předán nově vznikajícímu Slováckému divadlu. Prostory divadlu slouží doposud, přestože byly v roce 1996 navráceny původnímu majiteli.

V současné době patří Sokolu Uherské Hradiště tedy budova Slováckého divadla (původně budova nové sokolovny), hřiště vedle tělocvičny (původní staré sokolovny), restaurace Koruna, vinný sklep a chata na Smraďavce.

To, že budova nepatří městu představuje problém pro divadlo, pokud by se chtělo pustit do rozsáhlejších rekonstrukcí nebo přístaveb.

Foto: Marieta Malíková, 2018

Foto: Marieta Malíková, 2018

15

SLOVÁCKÉ DIVADLO: PLOŠNÁ ANALÝZA 1:500

Půdorys 1.NP

Podélný řez

16 GSEducationalVersion GSEducationalVersion

,,Změnil bych hloubku jeviště a boční jeviště, které nemáme. Výšku provazového komína, která je nedostatečná. Také máme malé foyer a nedostatečné srocovací místo před divadlem.“ Michal Zetel

Divácká část 1649 m2 | 43 %

57 %

Provozní část

2166 m2 | 57 %

Diváci: kulturní zážitek 1507 m2 | 40 %

Plochy umělecké činnosti 281 m2 | 7 %

3815 m2 | 100 %

Diváci: zázemí 142 m2 | 4 %

Provozní zázemí 1885 m2 | 49 %

Současné prostory jsou velmi stísněné až nevyhovující (pro divadlo regionálního významu). Není zde dostačující provaziště, zadní a boční jeviště, málo skladovacích prostor a nevhodně zpracovaný (bariérový) prostor pro příjem kulis z externích skladů. Je zde také malý bar, foyer i toalety. Ttyto prostory určené divákům velmi obtížně zvládají nápor o přestávkách nebo po skončení představení.

17 GSEducationalVersion

Rozhovor s M. Zetelem o Slováckém divadle Jak probíhá váš běžný den v divadle?

Pokud jsem přítomen v budově a nezkouším, trávím většinu dne ve své kanceláři a stýkám se s kolegy - ať již individuálně nebo na různých poradách. Pracuji běžně od 8 do 16:30 s obědovou pauzou kolem 12:00. Nejčastěji se pohybuji na administrativním patře mezi kancelářemi tajemnice uměleckého souboru, ekonomky divadla a manažerky.

,,Přál bych si, aby budova sama o sobě byla uměleckým - architektonickým dílem a inspirovala tak všechny kolegy ke skutečně umělecké práci.“ Pokud zkouším, jsem čtyři hodiny na zkušebně nebo na sále a zbytek dne doháním resty, které mi tím vznikly.

Ovlivní divadelní budova zásadním způsobem vaši uměleckou práci?

Ano, potřeboval bych se o ní nestarat a tudíž mít více volné kapacity na umění. Navíc bych Foto: theatre-architecture.eu

18

Foto: Marieta Malíková, 2018

MICHAL ZETEL Foto: slovackedivadlo.cz

Michal Zetel je ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti ředitelem, uměleckým šéfem, režisérem a hercem.

Vystudoval brněnskou JAMU, v roce 2003 založil divadlo Buranteatr v Brně a později pomohl vybudovat divadlo Tramtarie v Olomouci.

Se Slováckým divadlem spolupracuje od roku 2012 a od roku 2015 je jeho ředitelem.

si přál, aby sama o sobě byla uměleckým - architektonickým dílem a inspirovala tak všechny kolegy ke skutečně umělecké práci.

Je něco podstatného, co byste změnil na budově Slováckého divadla?

Ano. Hloubku jeviště a boční jeviště (alespoň jedno), které nemáme.

Výšku provazového “komína”, která je nedostatečná. Také máme malé foyer a nedostatečné srocovací místo před divadlem. Chybí nám kanceláře a sklady. Navíc je vše již v dezolátním stavu.

Nejzásadnější problém je ovšem vlastník, respektive to, že jím není město.

Blíží se nějaká divadelní budova vašemu ideálu?

Ano i ne. Pro náš typ divadla (regionální repertoárové) bych uvedl zřejmě menší verzi Mahenovy činohry i brněnské Reduty, ale i tyto mají jisté nedostatky. Moderní funkční oblastní divadlo asi neznám.

Vzpomenete si, jestli nevhodně provedená budova divadla ovlivnila negativně vaši práci?

Ano i ne. Prakticky celou svou kariéru působím v nevyhovujících prostorách. Na druhou stranu se s tím během zkoušení počítá.

Věc, která ale velice výrazně ovlivňuje divadelní divácký zážitek je komfort v hledišti a to zejména teplota a kvalita vzduchu, tedy klimatizace.

Bojí se dle vašeho názoru divadelníci stěhování do jiných budov, lokalit?

Ano. Myslím, že se obecně bojí nejistoty. A co se týče stavby nových divadel v poslední době v ČR, není se čemu divit. Myslím, že řada rekonstrukcí se moc nevyvedla a zejména kukátkové prostory jsou po rekonstrukcích obrovský problém. Namátkou Švandovo divadlo (Praha), Horácké divadlo Jihlava, Reduta (Brno).

19

HUSA NA PROVÁZKU Divadlo Husa na provázku je alternativní divadlo, je to přední české experimentální divadlo, které svými výjimečnými autorskými inscenacemi a neotřelými divadelními tvary výrazně formuje tvář současného českého divadla.

Pravidelně hostuje na českých scénách i v zahraničí. Účastní se mezinárodních i domácích festivalů a mezinárodní festivaly a projekty také pořádá.

Umělecká práce Divadla na provázku má laboratorní charakter a vše je vytvářeno nepravidelnými postupy.

Foto: theatre-architecture.eu

20

O budově divadla Husa na provázku a jejím návrhu Divadlo sídlí v objektu barokního paláce, ke kterému byl v 80. letech přistavěn nový objekt.

Barokní palác vznikl v letech 1707-08 přestavbou staršího objektu. Představuje významnou architektonickou památku a zásadní urbanistický prvek historického prostoru Zelného trhu.

V letech 1986-1990 byl palác adaptován pro potřeby divadla Husa na provázku. 1. suterénní podlaží s valenou klenbou na pasech slouží jako sklepní scéna. Ve 2. podzemním podlaží jsou spletité chodbičky sklepů jako galerie.

Zadní fasáda byla upravena, proti ní přistavěna nová budova divadla a mezi nimi vytvořený prostor venkovní scény s ochozy. Rekonstruovaná budova barokního paláce se otevřela v roce 1992 podle provedení architekta Jana Konečného.

V roce 1983 vytvořili členové libereckého SIALu Miroslav Masák a Václav Králíček návrh divadelní novostavby, situované na Římské náměstí. Karel Hubáček, další člen SIALu, umístil svůj projekt do zahrady kláštera minoritů, s prolukou do Orlí ulice. Ani jeden z plánů ovšem komunistická administrativa neschválila.

HUSA NA PROVÁZKU

ROK ZALOŽENÍ 1967

UMÍSTĚNÍ Zelný trh 294/9, Brno

PŮVODNÍ BUDOVA Novostavba + barokní palác

KAPACITA 183 - 200 diváků

ARCHITEKT Karel Hubáček Jiří Hakulín Jan Konečný

OSOBNOST DIVADLA Petr Oslzlý

BRNO ŠILINGROVO NÁMĚSTÍ

KATEDRÁLA SV. PETRA A PAVLA

DIVADLO HUSA NA PROVÁZKU

MORAVSKÉ ZEMSKÉ MUZEUM ZELNÝ TRH

DIVADLO REDUTA

MASARYKOVA TŘÍDA

Foto: Mapy.cz

21

Foto: hakulinarchitects.com

22

Foto: theatre-architecture.eu

Možnosti realizace se dočkal až návrh Václava Králíčka z roku 1985. Králíčkův koncept pracoval s rekonstrukcí a dostavbou barokního paláce pánů z Fanálu.

Hlavní důraz kladl na vznik volného, proměnlivého prostoru, který by dovoloval mnohotvárné inscenační postupy a formy.

Finální verze projektu, kterou předložil v roce 1988, však nebyla schválena.

Na jeho místo poté nastoupili architekti Karel Hubáček a Jiří Hakulín.

V roce 1993 byl celý areál sestávající se z barokního paláce a Nové scény otevřen veřejnosti.

Velký sál Divadla Husa na provázku je variabilní prostor, bez zřetelně vyznačeného jeviště. Jeviště ani hlediště nejsou pevně umístěny a v různých inscenacích tak mohou zaujímat jiný prostor.

Foto: theatre-architecture.eu

První a druhé patro paláce slouží jako administrativní a provozní zázemí divadla. V části podzemních prostor je zřízena šatna, hygienické zařízení a Galerie katakomby – obdélná síň, chodbou přímo spojená s vlastním divadelním sálem.

Sklepní scéna: Divadelní sál v barokní budově paláce je v suterénu, vznikl propojením původních středověkých sklepení.

Sál je překlenut valenou klenbou a mohutný klenební pas vymezuje přibližně prostor jeviště a hlediště. Hlediště sklepní scény má kapacitu zhruba 70 diváků.

Alžbětinská venkovní scéna propojuje obě budovy barokního paláce a Nové scény.

Zároveň je samostatnou otevřenou scénou, kterou obklopují zastřešené ochozy. Kapacita Alžbětinské scény je přibližně 250 míst.

Velký sál Divadla Husa na provázku je variabilní prostor, bez zřetelně vyznačeného jeviště.

Jeviště ani hlediště nejsou pevně umístěny a v různých inscenacích tak mohou zaujímat jiný prostor. Kapacita hlediště je při každé inscenaci jiná, pohybuje se od 120 do 200 míst.

Mezi jednotlivými dny, kdy probíhají různé inscenace, je třeba, aby se změnilo seskupení hlavního sálu. Přestavování sálu probíhá přes noc. Variabilita prostoru má tak časově i fyzicky svou cenu.

23

HUSA NA PROVÁZKU: PLOŠNÁ ANALÝZA 1:500

Půdorys 1.NP

Podélný řez

24 GSEducationalVersion GSEducationalVersion

Alžbětinská venkovní scéna propojuje obě budovy barokního paláce a Nové scény.

Zároveň je samostatnou otevřenou scénou, kterou obklopují zastřešené ochozy.

Divácká část

Provozní část

Diváci: kulturní zážitek 961 m2 | 26 %

Plochy umělecké činnosti 570 m2 | 16 %

1047 m2 | 29 %

2586 m2 | 71 %

3633 m2 | 100 % Diváci: zázemí 87 m2 | 2 % Provozní zázemí 2015 m2 | 56 %

25 GSEducationalVersion

JIŘÍ HAKULÍN Jaké divadlo jste navrhoval?

Divadlo DISK, Husa na provázku, a vytvořil jsem studii experimentálního divadla střední umělecké školy.

Jaký máte vztah k divadlu, chodíte do divadla?

Kladný, chodím, představení si vybírám náhodně, nebo na doporučení.

Ovlivní divadelní tvorba zásadním způsobem vaši architektonickou práci, když navrhujete divadelní budovu?

Ano. Nejvíce mě ovlivnila Laterna magika.

Hra používala mix všech složek (hudba, zvuk, obraz, kouře). To bylo velmi inspirující.

V letech 1991-92 působil v libereckém architektonickém ateliéru SIAL, později byl pedagogem Technické univerzitě v Liberci na Fakultě umění a architektury. Od roku 2017 je hlavním architektem kanceláře hakulin architects.

Je spoluautorem divadla Disk v Praze a Husa na Provázku v Brně. Na návrzích se podílel společně s architektem Karlem Hubáčkem.

Model nové podoby Divadla Husa na Provázku na Zelném truhu; Foto: kniha SIAL

26

Rozhovor s architektem Jiřím Hakulínem o návrhu divadel Foto: ad-studio.eu

Je něco podstatného, co byste změnil na divadelní budově, kterou jste navrhovali?

Ano. V průběhu času přišly nové věci, které úplně neladí, je to trochu komplikované. Některé věci se nepovedly udělat kvůli penězům, nebo se nepodařilo přesvědčit investora. To se ale dá říct o každé stavbě.

Je pro vás jako diváka nějaký soubor, nebo pojetí divadla ideální?

Ne. Vzpomenete si, jestli nevhodné provozování divadelní budovy negativně ovlivnilo jeho architekturu?

Ano. V divadle DISK z foyer udělali kavárnu a funkci změnili a nebylo to úplně ono. Komerční tlak převážil.

Bojí se dle vašeho názoru divadelníci stěhování do jiných budov, lokalit?

To záleží. Někdy to může být inspirací, přinést nové podněty.

S jakým úmyslem jste řešili atmosféru, kterou prožije divák ve vaší stavbě?

Měl by se cítit příjemně, nemělo by ho nic rušit, v sále by měly prvky směřovat, aby bylo zvýrazněné to divadlo.

Jak byste pojmenoval sloh, nebo styl ve kterém je vaše stavba postavena?

To je na mě moc komplikované. Takový funkcionalismus. Obě divadla jsou kombinací různých prvků. Ale nejsem na to úplně fundovaný.

A jak to bylo s divadlem Husa na provázku?

Původní studii a prováděcí dokumentaci vypracoval pan Králíček, během procesu přišla revoluce, Králíček souhlasil s tím, že práci dokončí Hakulín s Hubáčkem, protože už byl vyčerpaný z těch problémů. Projekt se změnil v takových věcech, jako třeba v tom, že za komunismu nebylo možné navrhnout režné zdivo, ale po revoluci už to šlo.

Divadlo Disk; Foto: theatre-architecture.eu

27

VÁCLAV KRÁLÍČEK Jaké divadlo jste navrhoval?

Do realizace šlo Divadlo Husa na provázku v Brně a Horácké divadlo v Jihlavě.

Se scénografem Miroslavem Melenou jsem nakreslil řadu soutěžních návrhů a studií. Soutěžní návrh do České Lípy, soutěžní návrh na přestavbu Divadla Járy Cimrmana na Žižkově.

Jaký máte vztah k divadlu, chodíte do divadla?

Můj vztah k divadlu je určitě kamarádský a vřelý (Jako SIAL a Ypsilonka jsme byli v Liberci takřka jedna rodina), ale do divadla dnes jdu popravdě jen občas, když už to stojí zato a čas to dovolí.

Ovlivní divadelní tvorba zásadním způsobem Vaši architektonickou práci, když navrhujete divadelní budovu?

Ano i ne.

U Divadla Husa na provázku to byl především herní naturel divadla, který zásadním způsobem formoval organismus stavby (proto experimentální „Blackbox“ a alžbětinská venkovní scéna).

U Horáckého divadla to naopak byla specifická společenská úloha tohoto divadla v širším regionu Vysočiny – a to i ve smyslu tradice.

Za tímto divadlem se vždy putovalo a jeho návštěva byla pro diváky slavnostní událostí samou o sobě bez podstatného ohledu na repertoár (proto konzervativní kukátko s „barokním“ hledištěm).

Nejdůležitějším a nenahraditelným partnerem při projektování divadla je pro architekta zkušený scénograf. Důležité pro mne byly byť jen teoretické diskuze s dalším guru české scénografie – Jaroslavem Malinou (J.M. byl malíř, scénograf, kostýmní výtvarník, grafik, pedagog, jeho tvorba zahrnovala realizace pro činohru, operu, loutkové divadlo, film i televizi; pozn. autora).

Scénograf má totiž na rozdíl od architekta zažitý na vlastní kůži skutečný provoz divadla.

Neznám typologicky složitější úlohu, než divadlo. Jeho provoz je třeba prožít.

28

V letech 1991-92 působil v libereckém architektonickém ateliéru SIAL, později byl pedagogem Technické univerzitě v Liberci na Fakultě umění a architektury. Od roku 2017 je hlavním architektem kanceláře hakulin architects.

Je spoluautorem divadla Disk v Praze a Husa na Provázku v Brně. Na návrzích se podílel společně s architektem Karlem Hubáčkem.

Je něco podstatného, co byste změnil na divadelní budově, kterou jste navrhovali?

Určitě ano, ale to už by bylo na diskuzi nad výkresy či procházku na místě.

Je pro vás jako diváka nějaký soubor, nebo pojetí divadla ideální?

Ano. Programově pokleslý projekt využití divadelní budovy se musí nutně projevit i na architektuře případné novostavby či přestavby.

Mám na mysli adaptace různých objektů na prvoplánově muzikálový provoz.

Vzpomenete si, jestli nevhodné provozování divadelní budovy negativně ovlivnilo jeho architekturu?

Ne. Možná uvnitř něco upravili, a fasáda je chráněná. Takže tady maximálně co se týče údržby. Úspěch je, že budova zůstala divadlem.

Bojí se dle vašeho názoru divadelníci stěhování do jiných budov, lokalit?

Otázkou je, zdali za divadelníky považujete

Rozhovor s architektem Václavem Králíčkem provozovatele divadla nebo herecký soubor.

Bázeň z rekonstrukce či demolice a novostavby divadelní budovy chápu jako obavu souboru o jeho osud, a ta je pochopitelná a oprávněná. Při přechodu na stadiónový typ divadla to znamená dokonce plánovaný zánik souboru.

S jakým úmyslem jste řešili atmosféru, kterou prožije divák ve Vaší stavbě? Člověk je ovlivněn dobou a atmosférou.

Jak byste pojmenoval sloh, nebo styl ve kterém je Vaše stavba postavena?

Husu na provázku bych pojmenoval jako dodýchávající postmodernu.

Divadlo v Jihlavě, při rekonstrukci tam zůstala jenom fasáda. Dodali jsme tam slavnostnost, takové tradiční repertoárové divadlo. Ředitel Miloš Stránský znemožnil možnost horního přirozeného osvětlení, pro herce je to hrozné, být pořád zavřený v černé díře. Zavrhnul pomalování stropu malířem (Jiří Sopek, téma obloha).

Soutěž na Redutu jsme prohráli s Novákem o jeden hlas, pan Melena to dělal s oběma týmy.

Divadlo Husa na provázku 29

MIROSLAV MASÁK Jaké divadlo jste navrhoval?

Navrhoval jsem jedinou scénu a to pro brněnské divadlo Na provázku (dnes Husa na provázku). Místo – Františkánské (Římské) náměstí provokovalo k tomu, aby se samo stalo divadlem, aby se část centrálního města v divadlo proměnila. Nová budova je soubor staveb, využitelných pro provoz divadla.

Jaký máte vztah k divadlu, chodíte do divadla?

Zájem je standardní, na dobrá představení chodím rád (divadlo „Y“, Na Jezerce, Husa na provázku), ale ne zase příliš často.

Ovlivní divadelní tvorba zásadním způsobem vaši architektonickou práci, když navrhujete divadelní budovu?

Jejich různost je taková, že odpovědí je ne.

Miroslav Masák je český architekt, podílel se na založení ateliéru Sdružení inženýrů a architektů v Liberci (SIAL), kde pracoval s Otakarem Binarem, Karlem Hubáčkem, Johnem Eislerem a Martinem Rajnišem.

Od roku 1994 byl deset let pedagogem na Fakultě architektury VUT v Brně, kde byl později jmenován profesorem.

Je autorem soutěžního návrhu divadla Husa na provázku na Římském náměstí v Brně.

Je něco podstatného, co byste změnil na divadelní budově, kterou jste navrhovali?

Ne, ale nebyla realizována.

Je pro vás jako diváka nějaký soubor, nebo pojetí divadla ideální?

Ne, neustálý vývoj myšlení, vztahů a technologií brání kladné odpovědi.

Vzpomenete si, jestli nevhodné provozování divadelní budovy negativně ovlivnilo jeho architekturu?

Ne. Neznám pádný příklad.

Bojí se dle vašeho názoru divadelníci stěhování do jiných budov, lokalit?

To bude asi případ od případu. Jiné to bude s velkými divadly, jiné s malými scénami. Semafor může být výmluvným příkladem.

30

,,Ten projekt byl ideální. Do této architektonické představy bylo zahrnuto celé náměstí, stal by se z toho takový divadelní distrikt. Šlo o skvělý urbanistický projekt, který byl v pořadí desátým nerealizovaným pokusem o stavbu divadelní budovy a divadelního prostoru odpovídajícího divadelní poetice Husy na provázku.“ Petr Oslzlý

Rozhovor s architektem Miroslavem Masákem

Soutěžní návrh Husy na Porvázku na Římském náměstí v Brně, Foto: kniha Architekti SIAL

31

PETR OSLZLÝ Ovlivnila divadelní budova, její atmosféra, uspořádání a architektonické pojetí zásadním způsobem vaši uměleckou práci?

V případě Husy na provázku je otázkou, nakolik naši uměleckou práci ovlivnila budova Domu umění a nakolik naše umělecká práce ovlivnila posléze architektonický tvar divadelního areálu Divadla Husa na provázku na Zelném trhu.

Odpověď na první část otázky je: zásadním způsobem!

Na počátku Husy na provázku jsme měli k dispozici nedivadelní prostor Procházkovy síně (Procházkova síň v Domě umění města Brna, 184 m2 / kapacita 150 lidí; pozn.). Jednalo se o tzv. prázdný prostor, vyjádřeno pojmem Petera Brooka, který neměl být využíván pro divadlo. Je to výstavní sál, který měl jako jednu ze svých určených funkcí také veřejná vystoupení, čímž však nebyla myšlena regulérní divadelní představení. A tato skutečnost se zásadním způsobem propojila s naší potřebou hrát ve variabilním prostoru. V tom prázdném prostoru jsme mohli dělat nejrůznější prostorové experimenty, které nebyly svazovány fixním divadelním prostorem. Historie Husy na provázku je prostoupena snahou o postavení vlastního prostoru. Ale zároveň jsme si při této možnosti experimentovat uvědomovali, jaké možnosti by nám poskytoval prostor, postavený jen pro nás. Od počátků naší aktivity jsme tedy uvažovali o stavbě divadelního prostoru, který by plně odpovídal našemu hledání nového divadelního jazyka.

Takže i odpověď na druhou část otázky je: zásadním způsobem! Divadelní areál, který dnes stojí na Zelném trhu, je ukázkou zhmotnění prostorového myšlení Husy na provázku. Je završením dlouhé cesty, jedenáctým realizovaným pokusem po deseti neúspěšných.

Projekt hlavního sálu - tzv. Velké scény – je vytvořen na základě všech našich dosavadních zkušeností jde o maximálně variabilní divadelní prostor. Ve své variabilitě nemá v 32

Petr Oslzlý působí jako divadelní dramaturg, scenárista, herec, pedagog a divadelní ředitel.

Od roku 1993 je ředitelem Centra experimentálního divadla v Brně, které sdružuje soubory divadla Husa na provázku, HaDivadla a Divadlo u stolu.

V divadle Husa na provázku byl dramaturgem i uměleckým šéfem a vytvořil zde více než padesát hereckých rolí.

Od roku 2018 je rektorem Janáčkovy akademie múzických umění v Brně. České republice obdobu, blíží se mu pouze prostor Divadla Archa.

Celkový tvar areálu je ovlivněn shakespearovským divadelním názorem, který nám byl z divadelní historie nejbližším. Uprostřed areálu je moderní variace na alžbětinský divadelní prostor – Alžbětinská scéna.

Kdybychom to zobecnili, tak prostor nesporně v současném divadle ovlivňuje silně práci a tvorbu divadelních tvůrců. Například v Mahenově divadle nebo ve Stavovském divadle nejde plnohodnotně inscenovat moderní hry, protože celkový tvar a historická výzdoba prostoru se jejich duchu brání, někdy jim přímo protiřečí. Myslím, že prostor, v němž pracuje, ovlivňuje každého tvůrce.

Nás by zajímalo, jestli divadelníci o architektonickém prostředí divadla přemýšlejí, nebo divadlo dělají spíše navzdory prostoru samotnému.

U mne je to tak, že pokud si nevytvořím

Rozhovor s Petrem Oslzlým o divadelní architektuře vizuální inscenační představu, nedokážu psát scénář. Scénář píšu jako situační pohybovou a slovní akci příští inscenace do konkrétního prostoru, i když ten v té chvíli existuje částečně jen v mé představě.

A když analyzuji již napsanou divadelní hru, tak neanalyzuji jen text, ale i v textu imanentně přítomný pohyb herců v prostoru. Některé texty vám jej moc nenapovídají, jiné hodně. Například hry Václava Havla jsou psány do přesných půdorysů, která si on nejprve promyslel a často i nakreslil na papíře a po této – řekněme dramaturgické – přípravě mohl hru začít psát. Inscenujeme-li Havlovy hry, aniž bychom tento půdorysný pohyb respektovali, situace na scéně nebudou fungovat.

Divadlo je akcí, která se děje v prostoru, proto je prostorové myšlení v divadle pro mne téměř zásadním. Mohl bych parafrázovat Brooka: ,,Jde člověk prostorem a jiný člověk ho pozoruje. A tím vzniká jev divadla.“. Tím neříkám, že text není důležitý, ale Brook takto v roce 1968 ve své knize Prázdný prostor vyjádřil proměnu divadelního myšlení. I historie divadla byla původně psána téměř výhradně jako historie dramatu a až ve 20. století se myšlení historiků začalo měnit a historie dramatu začíná být chápána jen jako část – i když nesporně nesmírně důležitá – mnohem širší a bohatší historie divadla.

Je něco podstatného, co byste změnil na budově Husy?

Nic není zcela ideální. Je nutno chápat, že to bylo promýšleno a stavěno jako areál.

Byl limitován historickou budovou, která je památkově chráněna, ale vytěžili jsme z toho maximum. Rozhodně by se v tom areálu dala více propracovat ta Alžbětinská scéna.

Autoři byli Václav Králíček jako hlavní autor a Karel Hubáček. Hubáček byl i učitelem Mirka Masáka a Masák byl učitelem Králíčka. A Králíček navázal na projekt Miroslava Masáka.

V knize o SIALu je maketa naší budovy, ale je tam i maketa předchozího návrhu situovaného na Římské náměstí. Ten projekt byl ideální. Do

Foto: wikipedia.org, autor: Ben Skála

této architektonické představy bylo zahrnuto celé náměstí, stal by se z toho takový divadelní distrikt. Šlo o skvělý urbanistický projekt, který byl v pořadí desátým nerealizovaným pokusem o stavbu divadelní budovy a divadelního prostoru odpovídajícího divadelní poetice Husy na provázku. Králíček převzal řešení variabilního divadelního prostoru, které mu Masák věnoval. Hubáček se v poslední fázi skrze mne snažil ovlivnit, aby Alžbětinská scéna byla poněkud jiná. On chtěl, aby nebyla kovová, ale dřevěná. Vytvářelo by to samozřejmě jiné akustické podmínky a bylo by to více „alžbětinské“. Ale v té chvíli už stála kovová konstrukce budoucí Alžbětinské scény napojená na ocelovou konstrukci hlavní budovy. A přestože jsem byl v té době poradcem prezidenta (Václava Havla; pozn.) na Pražském 33

hradě, neměl jsem možnost, abych do stavby placené městem Brnem takto podstatně zasáhl.

Ale Alžbětinská scéna by se dala vylepšit i teď, aniž by to byl estetický zásah do jejího projektu. Pro herce během představení je hlavní vstup na alžbětinskou scénu řešen otevíratelnými velkými bočními dveřmi prosklené stěny hlavní budovy. Když se hraje na Alžbětinské scéně, foyer Velké scény se stává jejím zázemím neboli „zákulisím“. A když se může na Alžbětinskou scénu vstupovat jen bočními dveřmi, je to již trochu omezeno. Proto jsem dlouho řešil možnost udělat úpravu, aby se i střední dveře otevíraly tak, že by vyjížděly nahoru.

Také bych po dnes již bohaté praktické zkušenosti usiloval o propracování možností toku scénické akce v celém prostoru budovy Velké scény. Herci vstupují částečně stejnými schodišti, kterými vstupují i diváci, musí běhat dolů a opět nahoru a musí se s tím v časové kompozici inscenace počítat. Herec to tak rychle neoběhne a musí se mu dát čas nebo vědět, že do scénické akce vstoupí zadýchaný. Ale to jsou limity, které byly dány pláštěm budovy, a nedovedl bych říct, jak by se to v něm dalo jinak řešit.

A to jsou věci, které jsou v Masákově návrhu vyřešeny lépe?

Ne, ten vlastní prostor ne, ale ten celkový komplex byl různorodější. Byl tam vedle divadelní budovy – tam, kde je dnes parkoviště – barokní dům a Mirek Masák projektoval, že tam budeme mít hospodu a malý hotýlek pro své hosty. Tam, co je dnes malý obchodní dům, měla být administrativní budova s ateliéry. V areálu přilehlého kláštera – myslím, že v dodnes nerekonstruovaných a nevyužívaných částech – měly být sály pro studentské workshopy a do prostor řeznictví, jež bylo na rohu náměstí, navrhl studentskou free restauraci. A to vše udělal v době komunistické totality.

Urbanistické řešení projektu získalo prestižní 34

cenu v zahraničí – myslím, že ve Francii – Krajský výbor KSČ poté prohlásil, že nebudou stavět stavby oceňované západními kapitalisty.

Ale to nebyl hlavní důvod, ten byl osobnější. V domě, namísto nějž měla být postavena hlavní budova divadla, sídlil Svaz rybářů a tajemník krajského výboru KSČ byl rybář. Tak přízemní zdůvodnění zamítnutí skvělého projektu bychom si – bohužel – dovedli představit i dnes.

Nejdůležitější bylo Masákovo řešení variabilní scény, které Králíček po dohodě s námi navrhl v podstatě se stejnými parametry. Její řešení bylo výsledkem ideální spolupráce architekta se zadavatelem. Mirek Masák analyzoval kolem padesáti shlédnutých našich představení v Procházkově síni, po nichž jsme vždy podrobně diskutovali o prostorovém řešení. A na tomto základě Masák vytvářel projekt variant variabilního divadelního prostoru a podrobně jsme diskutovali, jak budeme s variabilitou prostoru pracovat při nepravidelné inscenační praxi.

To je základní ponaučení pro stavbu divadel: Divadlo se musí stavět z vnitřku ven, nikdy se nesmí stavět z vnějšku dovnitř. Nejdříve vytváříte jádro a smysl divadla, což je hrací prostor – scéna a kolem něho celý divadelní prostor, tedy kompozici scény a hlediště, foyer, tzv. zákulisní prostory, šatny herců atd. A teprve podle toho přizpůsobujete vnější vzhled stavby.

Máte i jiný ideál kromě Husy?

Husa je v středoevropském kontextu téměř ideální variabilní divadelní prostor, ale ještě lepší by byl variabilní divadelní prostor, který by byl více propojitelný s okolním vnějším prostorem. Kdyby budova Husy stála na volném prostranství, mohla by se její stěna otevírat do tohoto volného prostranství a to by se pak stávalo rozšířeným scénickým prostorem, ať již pouze opticky nebo tak, že by se sem přesouvala scénická akce a spolu s ní i její diváci.

Taková otevřenost by byla nesporně ideální a divadelní prostor by měl další – možná nečekané – kvality. Tato otevřenost by fungovala i

do městského prostoru, nejen do přírodního.

Ale to nedovolilo zasazení do historického jádra Brna, tedy městské památkové rezervace, které má jinou zcela nezaměnitelnou kvalitu, ale otevření hlavního sálu do vnějšího prostoru nedovoluje.

Ovlivnila nějaká budova negativním způsobem vaši uměleckou práci?

Prostor Procházkovy síně měl velkou řadu limitů. Nemohli jsme jej například otevřít do vedlejších výstavních sálů. Ale její prostor odpovídal naší hlavní potřebě práce s nepravidelným neboli variabilním prostorem. Svou dramaturgii jsme programovali jako nepravidelnou a dramaturgická nepravidelnost penetrovala do všech složek divadelního tvaru. A „nepravidelní“ jsme byli ve všem, takže ty všechny limity se nám podařilo převést do pozitiv. Ale jistým negativem bylo, když jsme museli naši práci s variabilním prostorem přenášet při domácích nebo zahraničních zájezdech do prostorů, které neměly takovou variabilitu. Své inscenace jsme stavěli do variabilního prostoru, a proto jsme alespoň v mezích možností vozili tu variabilitu – praktikábly, osvětlovací techniku atd. – s sebou.

Nejhorší bylo, když jsme naše inscenace museli přenést na klasickou scénu. V zásadě jsme to odmítali, ale tam, kde to mělo význam, jsme i pro tento tradiční prostor vytvářeli alternativní řešení. Vedle prostorového a technického řešení to vyžadovalo i zkoušky, aby

,,Divadlo se musí stavět z vnitřku ven, nikdy se nesmí stavět z vnějšku dovnitř.

Nejdříve vytváříte jádro a smysl divadla. A teprve podle toho přizpůsobujete vnější vzhled stavby.“

si herci na jiný prostor zvykli. A někdy na ně nebylo tolik času. Diváci to většinou nepostřehli, byli nadšeni, že mohou vidět naše divadlo, ale my jsme věděli, v čem ta která inscenace není v té podobě, v jaké by měla být.

Myslíte si, že divadelníci vnímají negativně změnu působiště při stěhování souboru? Co může změna působiště v souboru ohrozit?

Pokud by ta změna divadelní soubor přenesla do prostoru, který méně vyhovuje jeho poetice, tak je to samozřejmě velice negativní.

Mohlo by to práci divadla paralyzovat a to by pak sešlo umělecky na úbytě.

Ale i v případě stěhování do lepšího prostoru to není jednoduché. Každý člověk si vytvoří zvykové chování v prostoru, v němž žije a o to více herci v divadelním prostoru, v němž hrají. Divadlo je živý organismus. Zabýváte-li se divadelní architekturou, musíte vědět, že nestavíte neutrální prostor, kam herec přichází vykonávat své zaměstnání, ale stavíte prostor, v němž ti lidé, herci a celý tvůrčí i technický soubor budou žít a který budou naplňovat životem – uměleckým i reálným. Prostor celého divadla je prostorem pro život – pro život fiktivní i reálný. Divadlo není výrobou, je živým organismem. Každý, kdo je jeho součástí, by se zde měl cítit jako doma, vytvářet si v něm i trošku své intimity. A stejně jako každý člověk při změně bydliště i divadelní soubor si při přestěhování do jiného – třeba i mnohem lepšího prostoru – musí kompletně přizpůsobit všechno své zvykové chování ,,Na novou funkčnost si musíte zvyknout.“ Třeba tam u nás (pozn. myšleno soubor Husy na Provázku, když ještě působil v Domě umění) to bylo tak, že tam, kde je teď restaurace Kohout na víně, byly tehdy naše prostory.

Tam, kde je kuchyň, tak tam jsme v takové malé místnosti seděli my všichni, kteří jsme to divadlo vedli – dramaturg, režiséři, tajemnice, prostě všichni dohromady. Hned vedle, kde je dnes restaurační prostor, byla zkušebna, 35

šatna a o kousek dál v takovém pidiprostoru pracovali výtvarník, scénograf, kostymérky i inspicient. Všichni jsme byli na jedné hromadě, stále jsme do sebe naráželi, bylo to šíleně namáhavé a zároveň i nesmírně funkční. A najednou jsme se ocitli oproti těm předchozím v komfortních podmínkách ... (pozn. Divadlo Husa na provázku na Zelném trhu).

Kolik let trvala vaše adaptace, než jste si na to zvykli?

Herci a divadelníci vůbec jsou velice prostorově adaptabilní, což je dáno i historicky, poněvadž cestování k divadlu patří. Potulní komedianti hrají tam, kde se hrát dá. Adaptabilita je asi rychlejší u divadla než u jiného podnikání. Soubor Husy se musel adaptovat ze dne na den, všechny inscenace bylo potřeba přenést do nového prostoru, který sice byl pro ně a podle nich postaven, ale najednou byl technicky komfortnější a o něco větší, což vyžadovalo adaptaci herecké pohybové kompozice a všeho. Práci v novém prostoru zahájili jedenadvacetidenním mezinárodním festivalem Divadlo v pohybu, v jehož rámci jsme v novém prostoru sehráli většinu svých tehdejších inscenací, ale ta skutečná adaptace trvala pár měsíců. Trvalo asi rok, než jsme si plně vytvořili (Divadlo Husa na provázku na Zelném trhu, pozn.) nové zvykové cesty a než jsme se v tom prostoru začali cítit intimně jako doma.

Je potřeba při současných inscenačních postupech provaziště?

Ano. Na fixní scéně je nezbytné, ale je potřeba i ve variabilním prostoru.

A je plnohodnotně využívané?

I ve variabilním prostoru Husy na provázku je provaziště nezbytné. Má-li tento prostor být plně variabilní, tak do něho musí jít vestavět i tradiční, třeba i kukátkové jeviště. A to vyžaduje provaziště. Ale nejen to, skutečně variabilní prostor, odpovídající plnohodnotně všem současným postupům divadelní práce, musí mít v 36

provazišti nad potenciálním prostorem tradiční scény tyčové a nad celým prostorem bodové tahy. Pak je plně vybaven.

Vezměte si třeba nový cirkus, což je nesporně velmi současná forma, ten potřebuje technickou možnost bezpečného zavěšení všech hrazd a lan pro akrobaty, a to bez provaziště nedokážete. Samozřejmě některé funkce nahradí jen technický rošt pod stropem sálu, který částečně může nahradit ve variabilním prostoru provaziště. Ale nikdy není tak funkční jako správně vybavené provaziště.

Provaziště je třeba chápat jako otevření scénického prostor směrem nahoru a ne jako technické zařízení. Proto jsem velkým zastáncem provaziště. Potřeba je, aby v něm bylo aspoň pár tahů tak bezpečných a tak dimenzovaných, že by na nich mohl být zavěšen člověk tak bezpečně, aby mohl nad

,,Klasické divadelní budovy s portálovým jevištěm nepřestanou existovat, budou stále užívány, sídlí v nich historický duch evropského divadla.“ prostorem létat. I u nás (pozn. Husa na Provázku), pokud jsme něco takového v inscenaci potřebovali, jsem u všeho jako ředitel musel podepsat vlastní zodpovědnost. Zcela ideální pro současné divadlo by bylo, aby herec mohl najednou vzlétnout a nahoře v provazišti zcela zmizet.

Jaký je váš pohled na studiovou scénu v porovnání s kukátkovou scénou?

Nejdříve si musíme porozumět, co chápeme jako kukátkovou scénu. Klasické postavení scény či jeviště proti hledišti ještě nevytváří kukátkovou scénu, o ní mluvíme tehdy, když je orámována portálem. A klasické divadelní

budovy s portálovým jevištěm nepřestanou existovat, budou stále užívány, sídlí v nich historický duch evropského divadla. Ani ve variabilních prostorech nikdy nepřestane být užíváno tradiční postavení jeviště proti hledišti.

Ale – myslím si – mohlo by se vyvinout v technicky dokonalejší podobu. Například by mohlo portálové rámování vyjíždět z bočních stěn. Je však otázkou, na kterém místě by to mělo být?

A pohyblivé stěny by nesměly narušit estetičnost prostoru.

Ano, pohyblivé stěny jsou náročné.

To rozhodně ano. Jsou obtížně ovladatelné a velice často se stávají posléze nefunkčními, jako na Nové scéně Národního divadla v Praze.

Ta byla původně postavena tak, že tam mohlo být ještě jedno malé hlediště postavené proti velkému hledišti. A ti architekti, kteří byli ovlivnění námi a naší divadelní poetikou, nás tam potom pozvali, abychom jim ověřili, je-li to opravdu funkční. A trochu bylo, pokud by s tím uměli zacházet. Bylo to dost hamátné a pro techniku hodně fyzicky namáhavé a režiséři a především herci – vůbec nevěděli, jak v tom hrát, protože se jinak hraje ve variabilním prostoru a jinak se hraje v tradičně postaveném prostoru. Nakonec tuto alespoň částečnou variabilitu Nové scény přestali užívat a následnými úpravami zrušili.

Takže si nemyslím, že by tradiční prostor zmizel. Jednak stále budou existovat takto postavené divadelní budovy, stále se v nich bude hrát a stále bude většina divadelníků zvyklá hrát v tomto typu prostoru.

A si pamatujete nějakou novostavbu variabilního prostoru ve světě?

Já už teď tolik necestuji, ale jezdili jsme s divadlem téměř na všechny evropské festivaly. V Avignonu nebo v Edinburghu je řada prostorů velice dobře adaptovaných k větší či menší variabilitě. Žádný z těch, které jsem však navštívil, není úplně variabilní. Třeba v Edinburghu je areál vestavěný do starého klášterního

komplexu, je dobrý, ale limitován památkovou ochranou. Ideální je vestavět variabilní divadelní třeba do továrních hal, které jsou prázdným a ne tak památkově cenným prostorem, takže si tam můžete hodně dovolit.

To se právě děje hodně, ale my se pídíme po tom, jestli jsou nějaké budovy, které odpovídají potřebám divadelníků, které jsou fakt nové, na zelené louce.

Nás totiž zajímalo, jestli tady ty vestavby a přestavby různých průmyslových prostor nevznikají proto, že architekti neví, jak by mělo takové novodobé divadlo vypadat. Že vlastně dříve to byla forma nějakého klasického paláce a jak se vlastně tady ten pohled na věc proměňuje.

To má jiný, daleko utilitárnější důvod. Pro divadlo není dobré, ledaže by na tom postavilo svoji výjimečnost, aby nebylo v nejživějším nebo širším centru města. A středy měst nenabízejí moc prostor, v němž by mohla vzniknout novostavba divadla. Tu zcela unikátní možnost jsme měli my, protože za historickým Domem pánů z Fanalu, což je první budova našeho areálu, byla proluka po již neexistujících zahradách toho městského paláce, takže zde šlo postavit Alžbětinskou scénu a novou budovu s velkým variabilním divadelním prostorem.

Tady v Brně byly ještě nedávno takové možnosti v areálu Vaňkovka a mohly by být po zbouraných starých textilních fabrikách ve středu města. Ale takové prostory se dnes nenabízejí architektům pro stavbu divadel.

Pokud se někde najde prázdný prostor, tak jej uchvátí někdo jako developeři, aby tam stavěl něco daleko výhodnějšího, než je divadlo, které nemůže fungovat bez dotací. To by musel nějaký hyperboháč propadnout lásce k divadlu a koupit některou z těch volných parcel v centru, aby zde mohlo být postaveno nové variabilní divadlo. Proto je stavba areálu Divadla Husa na provázku uprostřed městské památkové rezervace vedle katedrály naprosto unikátní v celém středoevropském prostoru.

37

DIVADLO REDUTA Divadlo Reduta je součástí Národního divadla v Brně V současné době v budově účinkují se svými inscenacemi všechny soubory NDB a celková koncepce i vlastní produkce Reduty je utvářena a realizována jejím samostatným uměleckým úsekem. Personální zastoupení herců je proměnlivé, většinu tvoří členové NDB, někdy bývají doplněni hosty.

Reduta je multi-žánrový společenský prostor pro divadelní představení, koncerty, módní přehlídky, konference, slavnostní setkání Foto: kultura.cz

38

Historie divadla Reduta od baroka po D.R.N.H. Divadlo Reduta je nejstarší divadelní budova ve střední Evropě. Podoba dnešní budovy divadla se měnila nepřetržitě po několik staletí.

Roku 1600 koupilo město nárožní dům, ve kterém byla zřízena tzv. Nová taverna, později nazývaná Velká. Tento objekt byl využíván pro oficiální recepce, v některých místnostech se scházela městská rada.

V roce 1634 město přikoupilo vedlejší dům, jehož propojením se stávající budovou vznikl zrekonstruovaný uzavřený jednopatrový komplex, odpovídající rozsahem dnešní budově divadla. Občasné divadelní produkce se konaly v této budově pravděpodobně již od 60. let 17. století. Avšak teprve roku 1733 bylo ve východním křídle již zmíněného komplexu vystavěno vlastní divadlo lóžového typu s hlubokým perspektivním jevištěm.

Významnou událostí pro divadlo bylo první české představení roku 1767, s názvem Zamilovaný ponocný, na němž se se svojí

DIVADLO REDUTA

ROK ZALOŽENÍ 1640, nejstarší divadlo ve střední Evropě

UMÍSTĚNÍ Tyršovo nám. 480, Uherské Hradiště

PŮVODNÍ BUDOVA Měšťanské domy

KAPACITA Divadelní. sál 259, Mozartův sálu 350, slav. sal. 70 míst

ARCHITEKT Antonín Novák

OSOBNOST DIVADLA Pavel Borák

BRNO

HLAVNÍ NÁDRAŽÍ

MORAVSKÉ ZEMSKÉ MUZEUM DIVADLO REDUTA

DIVADLO HUSA NA PROVÁZKU

ZELNÝ TRH

ŘÍMSKÉ NÁMĚSTÍ

STARÁ RADNICE MASARYKOVA TŘÍDA

Foto: Mapy.cz

39

Antonín Novák krátce o divadle Reduta sestrou podílel i tehdy jedenáctiletý skladatel Wolfgang Amadeus Mozart. Jako připomínka této události byl v roce 2008 před Redutou odhalen Mozartův pomník od sochaře Kurta Gebauera.

Další rekonstrukce podle Bohuslava Fuchse, Kamila Fuchse, v padesátých letech minulého století adaptovaly prostor Reduty výhradně pro divadelní účely, o dvacet let později byla v historickém podzemí budovy zřízena vinárna s vinotékou Reduta klub.

Současnou podobu Redutě vdechl svým návrhem brněnský ateliér D.R.N.H., v.o.s., který ve svém projektu respektoval cíl vrátit objektu vedle jeho divadelní funkce také jeho dřívější funkci společenskou a reprezentativní.

Rekonstrukce z let 2002-2005 radikálně změnila interiér Reduty a otevřela dlouho skryté a pouze technicky využívané prostory. Zároveň citlivě propojila historické části budovy s moderním prostorem atria.

Jaký máte vztah k divadlu, chodíte do divadla?

Divadlo nijak zvlášť nevyhledávám, nepreferuji.

V některých ohledech ho dokonce nemám rád, což ale neznamená, že bych se mu vyhýbal.

Ovlivnila divadelní tvorba zásadním způsobem vaši architektonickou práci, když jste navrhoval Redutu?

Ne. Je něco podstatného, co byste změnil na Redutě?

Ne. Je pro vás jako diváka nějaký soubor, nebo pojetí divadla ideální?

Ne. Vzpomenete si, jestli nevhodné provozování divadelní budovy negativně ovlivnilo její architekturu?

Ne. Bojí se dle vašeho názoru divadelníci stěhování do jiných budov, lokalit?

Nevím.

40

Foto: theatre-architecture.eu

ANTONÍN NOVÁK Antonín Novák založil společně s Petrem Valentou brněnskou architektonickou kancelář D.R.N.H. v roce 1990.

Navrhoval novou podobu divadla Reduta na Zelném trhu.

Soutěž proběhla roku 2000 a realizace byla dokončena v roce 2005.

Foto: lidovky.cz; Petr Topič, MAFRA

Kompletní tým ateliéru D.R.N.H., který v soutěži zvítězil byli Antonín Novák, Petr Valenta, Radovan Smejkal a Eduard Štěrbák.

K návrhu divadelní části byl přizván Miroslav Melena za divadelní část a jako výtvarník Petrem Kvíčala.

Foto: theatre-architecture.eu

41

DIVADLO REDUTA: PLOŠNÁ ANALÝZA 1:500

Půdorys 1.NP

Půdorys 2.NP

42 GSEducationalVersion GSEducationalVersion

Divácká část

Provozní část

Diváci: kulturní zážitek 1507 m2 | 40 %

Plochy umělecké činnosti 281 m2 | 7 %

1649 m2 | 43 %

2166 m2 | 57 %

3815 m2 | 100 %

Provozní zázemí 1885 m2 | 49 % Diváci: zázemí 142 m2 | 4 %

Objekt se zastřešeným vnitřním dvorem - středová komunikace obsluhuje všechny provozy divadla.

Velkorysé foyer i vstupní prostor je velkou devízou pro pohyb i pobyt návštěvníků Reduty.

Vrata servisní části přímo z ulice přesvědčivě slouží nákladu kulis a ulehčují efektivitě průběhu zásobování.

Hloubka jeviště hlavního sálu spolu s prudší elevací hlediště vytváří dynamický prostor. Mozartův sál bez elevace je naproti tomu slušným prostorem k poslechu hudby.

43 GSEducationalVersion

PAVEL BORÁK V jakém divadle působíte?

Jako scénograf na volné noze působím v mnoha různých divadlech, např.: SND Bratislava (nová budova – velký sál a studio, historická budova), ND Brno (Mahenovo divadlo, Janáčkovo divadlo, Reduta), MD Zlín, SKD Martin (Národný dom), DAB Nitra (velký sál a študio), ND Praha (historická budova), ND Moravskoslezské Ostrava (Divadlo A. Dvořáka a Divadlo J. Myrona), CED Brno (DHNP, HaDivadlo) a další.

Jak probíhá váš běžný den v divadle?

Technická /osvětlovací zkouška – liší se divadlo od divadla, zpravidla první den technická zkouška (stavba scény) a osvětlovací zkouška, která většinou pokračuje i druhý den. Kostýmová zkouška se světly, atd...

Ovlivní divadelní budova zásadním způsobem vaši uměleckou práci?

Samozřejmě půdorys jeviště, jevištní technologie atd. V některých případech může být samotná budova inspirací ke scénografické koncepci – např. v nedávné inscenaci Výlety páně Broučkovy v ND Praha byla jednou z inspirací historická budova ND – použili jsme sousoší Trigy, a také zmenšený model budovy, který v závěru vzplanul.

Jindy mohou být inspirující materiály, použité v budově atd.

Je něco podstatného, co byste změnil na divadelní budově, ve které působíte?

Ano. Ve většině divadel postavených od 60 let dál, s výjimkou Janáčkova divadla.

Co konkrétně vnímáte jako problémy v těchto budovách? Je něco, co se často opakuje?

Např. MD Zlín a nová budova SND mají stejný problém: půdorysně je jeviště jakýmsi hybridem mezi klasickým kukátkem a arénou – jeviště není zakončené rovně, ale obloukem (viz půdorysy, předpokládám, že 44

Narodil se v Brně a zde také vystudoval Divadelní fakultu na JAMU, kterou úspěšně ukončil roku 1999.

Jako scénograf působí od roku 1994 a dodnes pracoval na více než 100 realizací.

Opakovaně spolupracuje s režiséry Matějem T. Růžičkou, Zojou Mikotovou, J. A. Pitínským, Ondřejem Elbelem a dalšími.

Získal ocenění DOSKY za nejlepší scénografii sezóny 2009 až 2010 na Slovensku za scénu Moliérova Misantropa. jsou ke stažení na webových stránkách), výrazně se tak snižuje viditelnost z krajních míst hlediště, jsou tam i akustické problémy, na forbíně navíc chybí jevištní tahy a nedá se ani kvalitně nasvítit.

Velký počet nových divadel má nevhodně řešenou barevnost hlediště (příliš světlé), např. Reduta (nešťastné „lóže“ u jeviště), DAB Nitra, Horácké divadlo v Jihlavě, rekonstruovaný Národný dom SKD Martin. Při předním svícení se pak celý sál „rozsvítí“.

Nová budova SND + DAB v Nitře – naprosto chybí jakékoli skladovací prostory přímo v divadle nebo u jeviště, i když jsou stavby obou divadel mohutné kolosy – scéna se proto vždy „naváží“ na každé představení, většinou ze skladů na druhém konci města.

Ve většině novějších divadel (s výjimkou Janáčkovy opery) chybí dříve běžné zadní jeviště.

Rozhovor se scénografem Pavlem Borákem Blíží se nějaká divadelní budova vašemu ideálu?

Ano, Janáčkovo divadlo v Brně.

Vzpomenete si, jestli nevhodně provedená budova divadla ovlivnila negativně vaši uměleckou práci?

Ano, za všechny nová budova SND (Slovenské národní divadlo Bratislava, pozn. autora).

Co byly hlavní důvody?

Už samotný půdorys jeviště (nepoměr šířky a hloubky jeviště), nekvalitní nebo chybějící jevištní technologie (např. nedostatečně vysoký „komín“ pro jevištní tahy, nefungující vykrytí horizontu, nevyhovující umístění železné opony, absolutně nevyhovující akustika, nedostatečná nosnost jeviště. V tomto divadle je skoro všechno špatně – např. veškerá dekorace do Studia (které je větší, než Stavovské divadlo) se na jeviště dostává „panelákovými“ dveřmi, takže vše musí být při výrobě přizpůsobené těmto podmínkám.

Bojí se dle vašeho názoru divadelníci stěhování do jiných budov, lokalit?

Neřekl bych, že se bojí, spíš mají důvodné obavy.

Co považujete za tyto důvodné obavy?

Důvodné obavy jsou založeny na problémech s novými budovami, které jsem popsal výše.

A také jde o to, že k prostoru mají divadelníci často intimní vztah a změny jsou vnímány velmi citelně.

Myslíte si, že je potřeba mít při současných inscenačních postupech provaziště?

Je dnes plnohodnotné provaziště dostatečně využívané?

Pokud mluvíme o klasickém kukátkovém jevišti, je provaziště takřka nezbytné. Z vlastní zkušenosti i z práce kolegů vím, že provaziště rozhodně využívané je - je třeba si uvědomit, že tahy neslouží jen k zavěšení plošných kulis,

Foto: ndbrno.cz

ale jsou daleko častěji používány jinak Např. pro fixaci scénické stavby, zavěšení projekčních ploch, světel, různých objektů, apod. Často jsou nepostradatelné při stavbě náročnější scény. „Současné“ inscenační postupy se mohou týkat způsobu využití provaziště, i když tam osobně nevidím žádnou souvislost.

Na provazišti, stejně jako dalších „klasických“ divadelních technologiích (točna, pohyblivé vozy, jevištní stoly) nevidím nic archaického.

Jde jen o to, jak se použijí. U studiového prostoru mají tahy také svou funkci, i když se nejedná o klasické provaziště (s komínem). Častěji se zde také využívají tahy bodové.

Předpokládá se, že tahy probíhají celým prostorem, aby byly využitelné v různých variacích prostoru.

45

46

V provazišti Divadla Reduta v Brně; Foto: Jan Schleider, 2019

Jaký je váš pohled na studiovou scénu v porovnání s kukátkovou scénou? Myslíte, že v budoucnu uspořádání studiové scény zcela nahradí uspořádání kukátkové?

Studiová a kukátková scéna si nekonkurují, ale doplňují se. Pokud se jedná o činohru, je ideální, když divadlo disponuje oběma prostory – velká kukátková scéna a menší variabilní studiový prostor. U opery i klasického baletu je kukátková scéna s orchestřištěm samozřejmostí. Rozhodně si nemyslím, že „kukátko“ časem zmizí.

Problém ovšem je, když se klasické kukátko nějakým způsobem variuje či kombinuje s alternativním prostorem – což je bohužel případ mnoha divadel od 2. pol. 20. stol. po dnešek. Častá je kombinace arény s kukátkem (Md Zlín, SND Bratislava), kdy vzniká předscéna ve tvaru oblouku – neobsloužená technologiemi, odtržená od jevištního prostoru za portálem a znemožňující viditelnost do hloubky z krajních míst zakřivené elevace.

,,Pokud mluvíme o klasickém kukátkovém jevišti, je provaziště takřka nezbytné.“

Takže i když studio umožňuje různé kompozice elevace a jiná „kouzla“ (pohyblivé segmenty podlahy v Nitře), nevyužívají se, protože jsou náročné na čas, musí se převěšovat světla, přestavovat elevace atd., což komplikuje provoz divadla. Zde je vhodné připomenout, že česká divadla fungují repertoárově. tzn. každý den jiné představení, přičemž se v daném prostoru ještě přes den bežně zkouší, na rozdíl od hraní v blocích. U některých konkrétních divadel pak studiové scény vznikly z někdejších zkušeben (SND Bratislava), takže není dořešeno např. navážení kulis apod.

Nebo není prostor adekvátně technologicky vybaven (Z studio ve Zlíně).

Znáte novostavbu, která svým výrazem a vnějším vzhledem vystihuje vaši představu o soudobé divadelní budově? Můžete uvést příklad kdekoli ve světě?

Z osobní zkušenosti neznám, pokud nepočítám Janáčkovo divadlo v Brně (výborný divadelní prostor s bezkonkurenční technologií a skvělou architekturou), což je dnes už historická památka.

Navíc je tomto prostoru odlišná akustika, zvuk se láme a vznikají hluchá místa. Z hlediska scénografie je také problém, že tyto předscény sahají před železnou oponu, kde v místě dopadu ze zákona nesmí stát žádný scénický prvek (nejen kulisa, ale např. ani minimálně zvýšená podlaha).

Stejně jako v případě provaziště, jde především o to, jak se daný prostor naplní. Na kukátku vznikají silná, současná představení, stejně jako ve studiovém či alternativním prostoru vznikají představení nudná a „stará“...

Pokud bych měl hodnotit studiové prostory (CED, HaDi, SND Bratislava, Studio Marta, DAB Nitra atd), vidím problém v tom, že z provozních důvodů se často nevyužívá plný potenciál prostoru.

DAB Nitra; Foto: Jan Schleider, 2019

47

BURANTEATR Divadlo BuraTeatr se řadí mezi nejvýznamnější divadla v celorepublikovém kontextu, v posledních letech proniká i do zahraničí. Na nezávislé brněnslé scéně se pohybuje od roku 2005.

V letech 2008 – 2010 sídlilo divadlo v 1. patře knihkupectví Dobrovský na Joštově ulici. Byl to prostor prázdného skladu s betonovou podlahou a holými stěnami. Tento malý sál pojmul 60 diváků. Během těchto let divadlo získalo stabilní diváckou obec a také zájem ze strany médií. Poté se toto syrové divadlo přestěhovalo do prostor Sokolského Stadionu.

Foto: facebook buranteatr

48

Kromě vlastní divadelní produkce BuranTeatr zaštiťuje a ve svém prostoru pořádá jiné kulturní aktivity, jakými jsou tréninky fyzického divadla, workshopy, autorská čtení, aj.

Koresponduje tak s celkovým multikulturním duchem Stadecu, Sokolského Stadionu.

Od začátku divadelní sezony 2015/2016 je novým uměleckým šéfem BuranTeatru režisér Juraj Augustín, jenž repertoár obohacuje především o projekty, které využívají principů pohybového a fyzického divadla.

Prostory divadla v sokolském Stadecu Prostory sokolského Stadionu, které dříve již několikrát měnili svou funkci, jsou divadlu BuranTeatr kontinuálním působištěm už od roku 2010. Útroby Stadecu se v čase všelijak proměňovaly, podstatné ale je, že vždy sloužily kultuře. Bylo zde kino, nahrávací studio Českého rozhlasu a dokonce stagiona, kdy tady hrálo divadlo Feste (nyní hrají v multifunkčním kulturním prostoru INDUSTRA) a Oorphane.

BURANTEATR

ROK ZALOŽENÍ 2003, na ul. Kounicova od r. 2010

UMÍSTĚNÍ Kounicova 686/22, Brno, 602 00

PŮVODNÍ BUDOVA Sokolský Stadion

KAPACITA velká scéna 150, malá scéna 80 div.

ARCHITEKT -

OSOBNOST DIVADLA Juraj Augustín

BRNO

TJ SOKOL BRNO

BURANTEATR TYRŠŮV SAD VOŠ ZDRAVOTNICKÁ BRNO

KOUNICOVA ULICE

Foto: Mapy.cz

49

50

Foto: facebook buranteatr

V roce 2016 byl zrekonstruován hlavní sál, zkušebna, foyer a bar, který se nakonec dokonce přeměnil na kavárnu s menším jevištěm, kde nyní probíhají četby scénářů, autorská čtení, apod.

Divácká kapacita je celkem 230 diváků, v praxi to ovšem funguje tak, že velká i malá scéna jsou spolu ve velkém sále a není tak možné provádět představení na obou scénách zároveň.

Při inscenacích na malé scéně je návštěvníkům zbytek sálu skryt za sametem. Malá scéna nemá podium, hraje se přímo na podlaze. Elevace malé scény je strmá, vystavena z praktikáblů, a je orientována příčně vůči zbytku sálu s velkou scénou. Strmější elevace je daná šířkou sálu, ale také tím, aby při pohybových incenacích viděl divák přímo na podlahu, kam se herci často uchylují.

Velká scéna má 1 metr vysoké podium o šířce 11 m a hloubce 9 m. Je vystavěná jednoduchá mírná elevace.

Podlaha jeviště je hlučná, protože desky jsou na ocelové konstrukci pouze položené. Jeviště nemá kvůli položeným deskám ani příliš vysokou nosnost.

Foto: buranteatr.cz

Sál, ve kterém se obě scény nachází, má výšku 5,7 m, což v kombinaci s metrovým jevištěm velké scény podstatně snižuje výšku stropu. Sál nebyl budován na divadelní provoz, tudíž postrádá prostorové převýšení provaziště. Nad celým prostorem je zavěšena světelná technika a lávky.

Do skladů se vleze 1-2 představení. Ostatní se řeší externím skladem.

,,Chceme vytěžit co nejvíce z toho prostoru.

Protože prostoru, co máme teď, je v Brně kvantum. Ale prostor, který má na šířku 14 m, v Brně tolik není.“ Juraj Augustín

51

BURANTEATR: PLOŠNÁ ANALÝZA 1:500

Půdorys 1.NP se vstupní halou z ulice Kounicova

,,Dnes je minimálně třetina až polovina divadelní produkce, která se do kukátka opravdu nehodí.“ Juraj Augustín

Půdorys 2.NP s divadelním sálem a barem

52 GSEducationalVersion GSEducationalVersion

Divácká část

Provozní část

Diváci: kulturní zážitek 335 m2 | 34 %

Plochy umělecké činnosti 130 m2 | 13 %

365 m2 | 37 %

628 m2 | 63 %

993 m2 | 100 %

Diváci: zázemí 30 m2 | 3 %

Provozní zázemí 498 m2 | 50 %

Sál divadla by se měl dočkat rekonstrukce, skýtá velký potenciál a možnost dělat pohybové divadlo, které cílí zájem na diváky. Přesto, že jsou v jednom prostoru dvě scény, je pro Buranteatr důležité udržet si obě. Malou na komorní inscenace, které má divadlo i divák v oblibě, a velkou scénu, se kterou mohou konkurovat dalším brněnským divadelním prostorám. Rozměry, se kterými se dá počítat pro novou velkou scénu jsou 14 m šířky na portál při hraní přímo na podlaze a 10 m hloubky takového jeviště. Brněnských divadel s šířkou jeviště alespoň 14 m je málo. (Janáčkovo divadlo, Mahenovo divadlo, Husa na Provázku).

V divadle je vysoká paměť místa – vždy sloužilo a slouží kultuře.

53 GSEducationalVersion

JURAJ AUGUSTÍN V jakém divadle působíte?

Působím v divadle BuranTeatr. Je to i moje domovská scéna pro režii. Hostujeme v Nitře, Zlíně, Pardubicích, ale ne v divadle.

Většinou mám jednu režii za rok v BuranTeatr a jednu hostující jinde. To je takový můj standart a myslím, že víc ani nedám, protože přitom jsem na doktorantuře. V Praze dělám stálého asistenta režie a stagemanagera ve Farmě v jeskyni (Mezinárodní divadelní studio v Praze, zaměřené na tvorbu, vývoj a výzkum lidského výrazu; tvorba souboru překračuje hranice žánrů fyzického, tanečního nebo hudebního divadla; pozn. autora). Mají náročné scénografie, co se týče stavby, prostor, dovozu, technologie, atd. Stěhují se do nových prostor DOX+, což je taková velká betonová krychle, ale není to jen divadelní prostor, je to multifunkční. Potkáváme se tam s řadou problémů, např. že některé inscenace tam není možné přemístit.

Jak probíhá váš běžný den v divadle?

Dnes jsem přišel na osmou a hodinu a půl jsem řešil záležitosti do Farmy, protože na přelomu měsíce máme reprízu. Poté řeším telefonáty a maily.

Následně mívám pracovní schůzky. Po obědě mám zkoušku s herci k dnešku. Od čtyř máme sraz se osvětlovačem, se zvukařem a se zpěvačkou na komplet. Pak rozdám půlhodinový trénink na rozcvičku. V sedm mám každý čtvrtek pravidelnou pracovní schůzku s Katkou Eichlerovou, která je provozní baru.

Spolu dáme dohromady program, atd.

A potom mám reprízu - jsem na každé své repríze. Po ní dávám půlhodinové připomínky Potom mám pravidelnou čtvrteční schůzku s produkční zázemí divadla a pak půjdu domů.

To je můj den. Takhle to vypadá s obměnami vždy.

Ovlivní divadelní budova zásadním způsobem vaši uměleckou práci?

Ano a ne. Nemyslím, že člověk potřebuje specifickou budovu, aby tam něco normálního 54

Juraj Augustín je umělecký šéf, režisér a technik v divadle BuranTeatr v Brně. V Brně také studoval na JAMU. Hostuje v Nitře, Zlíně a Pardubicích.

V Praze je stálým asistentem režie a stagemanagerem v mezinárodním divadelním studiu Farma v jeskyni, které se zaměřuje na tvorbu, vývoj a výzkum lidského výrazu. udělal. Ve Zlíně se těšíme z toho, že má studio specifické parametry, že to není blackbox. Ale dá se v něm postavit aréna. To, že nejde o blackbox, ale něco hnědo-zlatého, má výrazný vliv na použití materiálů a barevnost scény.

Když jsem dělal v Martě, kde jsou ochozy po obou stranách, takže herci procházejí všemi, a mohou po tyčích slézat nahoru a dolů...

Z toho prostoru se vychází, ale aby byl tak stěžejní, že bych si řekl: ,,Tady já režírovat nemůžu, protože ten prostor je divný.“, to asi ne. Těším se z toho, co je.

Myslím si, že to je špatně formulovaná otázka.

Nedá se na odpovědět nějak zajímavě.

Ale my nepotřebujeme zajímavé odpovědi.

Tak dobře.

Je něco podstatného, co byste změnil na divadelní budově, ve které působíte?

Tady v téhle? (Buranteatr, pozn.autora) Nemusí to být tahle, může být i jiná.

Tady je určitě něco, co chceme změnit. Už něco připravujeme a jsme v kontaktu s projektantem. Tohle je bývalé kino, pak z toho bylo nahrávací studio Českého rozhlasu filharmonie, poté z toho vznikl takový divadelní stánek a teď jsme tady my.

My hrajeme na malou scénu, elevace bývá větší, nebo hrajeme na velkou,kde se dostává

Rozhovor s Jurajem Augustínem o divadelním a nedivadelním prostoru elevace z praktikáblů. Co chceme udělat je, že zboříme metr vysoké pódium, abychom mohli hrát na podlaze, a vyhodíme samety.

Bez sametů se dostaneme z šířky 9 m na 14 m, což je už krásný portál. V podstatě se může rovnat Huse nebo Národnímu divadlu.

Do hloubky dostaneme asi k 10 m. A bez pódia se navýší výška sálu o metr.

Když počítáme, že chceme dělat pohybové věci, jako LaFabrika nebo nový cirkus, tak už se s tím dá pracovat.

A samozřejmě že když budeme začínat na nule - na podlaze, tak potřebujeme strmou elevaci, aby diváci viděli na podlahu. Protože pohybáři nejsou jenom chodící hlavy, ale rádi se válej.

Od toho se to odvíjí. K tomu chceme zachovat funkci malé scény, protože na velkou by byla kapacita 160 lidí, ale my většinou hrajeme komorní věci, na které je malá scéna ideální.

Pro 80 lidí a diváka nablízku. Pak budeme měnit světla a dávat nové rošty, protože tady je to docela provizorní.

Vy jste teď vlastně v nedivadelním prostoru. Dá se říct, že si ho potřebujete zdivadelnit?

Ne. Tohle v podstatě je divadelní prostor. Ale myslím si, že to je divadelní prostor který si hraje na kulturák, nebo kukátko, ale ty predispozice na to vůbec nemá. Protože nemá žádné prostory, odkud by se daly vytahovat velké rekvizity.

Není tady provaziště ani žádný portál, a vy to chcete zdivadelnit na studiové divadlo.

Ne, pro ty činoherní věci, by to vlastně stačilo.

Možná že pro činohru je dnes i lepší vyvýšené jeviště a vysametování, tzn. že se nástupy dají dělat odkudkoli atd.

Ale my chceme vytěžit co nejvíce z toho prostoru. Protože prostoru, co máme teď, je v Brně kvantum. Ale prostor, který má na šířku 14 m, v Brně tolik není. Jsou to vlastně jenom Janáčkárna, Mahenka, Husa, a po nich jsou

Foto: buranteatr.cz

všechny radikálně menší. Např. Háčko (HaDivadlo) to má, ale už jsou taky degradovaní prostorem, protože jsou taky v bývalém kině.

My to chceme přizpůsobit tak, aby se daly dělat velké krásné pohybové věci. Aby Brno mělo scénu, kde se na fyzické divadlo nebo nový cirkus může chodit, a nebude to jen Nároďák, který to má o velkých produkcích. A na to potřebujeme taneční podlahu velké šířky a co největší hloubky.

A co jiné budovy, ve kterých jsi působil Pardubice, Zlín?

V Nitře nebo ve Zlíně mají velké hlediště a mají problém s akustikou, což se řeší. Někde je to strašně široké nebo forbína je hluboká, takže se s tím těžko pracuje. Ale nemyslím si, že jde o velké překážky.

55

Dá se tedy říct, že je problém, když jsou sály příliš velké?

Ne, nemyslím si. Ale je s tím potřeba pracovat.

A není Zlín, který je obrovský, limitující?

Tak že se v tom divadle některé věci vůbec nedají dělat?

No, já si hlavně myslím, že je utopismus ze strany architektů, že se dá vytvořit univerzální divadelní budova. Ty snahy tady byly. Hlavně v posledních 50, 100 letech. Proto vznikl blackbox - aby to bylo všude převozitelné.

Myslím že je to škoda. Je to uniformnost a těm prostorům něco schází.

Co se týče Zlína, tak tam je největší problém úplně pragmatický, a to je 700 míst. Na Zlín jako maličké městečko. Jim by stačilo 300 míst a byli by úplně v pohodě. Už tam byly pokusy, že se to rozdělí v půlce hlediště. Jsou tam nosníky a tyče se sametami, které to zmenší na to studiové 200 místné divadlo. Ale to jsem v praxi nikdy neviděl.

Není ten problém velkého počtu míst problém kdekoliv? Kromě opery, kde se očekává lačné operní publikum a kde se nepremiéruje tak často, takže se hlediště naplní. Není to přes těch 350 míst už moc?

No, nemyslím, že to je moc, protože někdy jsou velké produkce, kde se na to dá dívat z dálky a je to vlastně lepší.

Ale hlavně když se podíváte na ekonomiku divadla, které nemá více než 300 míst a nemá drahé vstupenky, jeho soběstačnost hraničí pouze s 15 %. V Česku a na Slovensku pomáhá stát. Ale divadlo by mělo být aspoň do nějaké míry samostatné.

Janáčkovo divadlo bude míst 700 míst a má drahé operní vstupenky, a to jim pokryje náklady. Což si myslím, že je dobře. Když my hrajeme pro 80 míst a chtěli bychom mít normální honoráře pro herce, tak nepokryjeme ani náklady večera.

Když na to město má, aby hlediště zaplnilo, tak je to z ekonomického hlediska dobře.

56

A z uměleckého hlediska? Když říkáš, že všechno nejde dělat na velké produkce.

To ano. Ale zase všechna velká divadla, co si vybavím, mají studiovou scénu na těch 150 – 200 míst. Jako třeba Nitra. Protože některé komorné věci je zvěrstvo dělat na 120 m k divákovi.

Myslím, že by divadlo strašně utrpělo, kdyby byly sály jen do 200 míst. Filozofie, která se teď drží toho, že má divadlo veliký sál, který ho dokáže z části uživit a k tomu má malý sál pro komorní představení, mi přijde jako ideální kombinace.

,,Bojím se, že architektů, kteří se zajímají o divadelní architekturu, je strašně málo a divadelníků, kteří jsou s architekty schopni normálně komunikovat, je strašně málo.“ Blíží se nějaké divadelní budova vašemu ideálu?

To je těžké. Nemám konkrétní budovu, ale mám rád to, co mají např v Německu. Tam má jedna škola studio pro 200 míst. (Akademie für Darstellende Kunst, pozn. autora) Je to velikánská betonová krychle s variabilním jevištěm... Mají velký sál, kukátko, ale nově postavené. Jsou tam technické vychytávky, které jsou funkční. Budova je v parku, má klasický portál, jeviště je vysametované, mají prostor pro zákulisí. Mají veliká vrata, vychází na terasu, jde se plynule ven. A já jsem viděl představení, kde nás párkrát otočili na jevišti a byli jsme venku.

Mají tam studio 14x14x14 m, které se mohlo ihned změnit na blackbox. Ale dá se tam zkoušet a pracovat bez blackboxu s denním světlem. Což začíná být konečně móda. Mít

zkoušky a mít tam denní světlo je strašně dobré. Mají tam 4 světlíky, které se na tlačítko odkryjí. A přes den se nemusí svítit, což na užívání je strašně pohodlné. Šetří to elektřinu na přestavby scény a je to příjemné pro herce.

Protože jinak by byli dva měsíce ve tmě.

Dá se pak udělat to, že se to odsametuje a vznikne v tomhle případě pohledový beton na všechny strany. Mě se strašně líbí, když je po odsametování hmatatelná budova. Ať už oprýskané zdi nebo jiné.

Myslím si , že současné divadlo má hodně rádo takový duch site-specific. Jakože že duch budovy překračuje do ducha představení. Jako např. Studio hrdinů.

Tohle všechno jsou budovy většinou staré. Pro jiný účel. Je možné, že by tohle fungovalo i u nové budovy? Tys říkal, že v Německu ano.

V tom Německu ano a pak se o to samé pokouší v DOX+. Tam je ten stejný princip s pohledovým betonem.

A co třeba Nitra nebo Husa?

No u Husy byl stejný pokus, o kterém mluvíme, který ale nevyšel. Tam, mám pocit, se s tím perou - s těmi cihličkami. Když se před ně postaví člověk, tam se ztrácí v jejich struktuře.

A dřevo v Nitře?

To myslím, že je docela dobré. Přijde mi škoda, že to vysametovávají Myslím, že by obecně měla být možnost udělat hned blackbox. Ale začaly se stavět blackboxy, které zatáhnete samety, ale když je odtáhnete, tak jsou stěny pořád černé. Všechno je černé. Což je škoda. protože mnohým současným inscenacím sluší světlé prostory, sluší jim otevřený prostor, veliký, prosvětlený.

Buď v industriálních nebo moderních místech.

Ale to jsou zase prostory s druhým užitím.

Nedivadelní. Záleží jestli se tam ta atmosféra dá dostat, když je to nové.

Myslím si, že se to daří s pohledovým betonem.

Ale ten je přece akusticky velmi problematický. To nemůže být samotný beton.

Nemůže, ale tohle řešili v DOXu. Strop je celý pokrytý akustickými panely, které mají každou stranu jinou a otáčí se podle toho, jestli se pořádá koncert, přednáška nebo divadlo. A mají to pojato jako tři holé stěny s pohledovým betonem a jednu stěnu nad diváky z akusticky pohltivého materiálu. A se zvukem tam potíž nemají.

Těch budov, o kterých mluvíte, známe strašně málo. Máme málo typů. Máme barokní divadla, pak objekty jako divadla ve Zlíně, Nitře, Janáčkovovo divadlo,... Arény alá antika, kde všichni vidíme stejně, jsme si rovnocenní, a štědré kukátkové jeviště bez zbytečných prvků a portálů. Potom známe předělané prostory a nové prostory jako DOX, který ještě ověřený není.

Bojím se, že architektů, kteří se zajímají o divadelní architekturu, je strašně málo a divadelníků, kteří jsou s architekty schopni normálně komunikovat je strašně málo. Tzn, že architekt si pak udělá to, co uzná za vhodné, vytvoří jim studio, na které jsou všichni naštvaní, protože to vlastně nikdo nechtěl.

Mám pocit, že u bytových domů, kde se architekt a investor už komunikovat naučili, to funguje. Ale divadel se staví tak málo, že se to ještě nenaučili.

Vzpomenete si, jestli nevhodně provedená budova divadla ovlivnila negativně vaši uměleckou práci?

Ne, nemyslím si. Jen strašně nemám rád klasické kulturáky. Mají portál, dělá se tam i taneční sál, je tam rovná elevace a ještě nějaké lóže. A to mě strašně irituje - když je řada úzká a dlouhá. Ani mi nevadí, že chybí elevace, ale to, že diváci mají být u herců. Herci pak posílají energii někam úplně pryč.

57

A máte tím pádem raději divadla s kapacitou větší jako 300 - 500 nebo spíše ty menší?

Ne, já jsem na ty menší. Těch 300 je pro mě ideál. Kvůli tomu kontaktu s herci. Pokud je to nad 300 míst, tak musí herec výrazně změnit charakter herectví. Gesta musí být veliká, pokud musí přejít k druhému herci, tak musí jít obloučkem, aby to bylo na tu dálku cítit.

Protože lidi vidí jenom kompozici těch postav.

Samozřejmě jakákoli intimní komunikace, šeptání, to nemůže být. Herci musí nasadit jiné zručnosti na svůj hlas. To herectví je nad 300 úplně jiné.Pod 300 jde o trochu intimní práci.

Pokud pak herci dobře artikulují, mohou mluvit normální hlasitostí.

Bojí se dle Vašeho názoru divadelníci stěhování do jiných budov nebo lokalit?

Já nevím, mám pocit, že se vždycky těší na nový barák.

Těší se Farma do DOX+?

No, oni se těší, protože nemají prostor. Neměli nikdy stálou scénu. Měli stálou zkušebnu, ale jinak jenom hostují.

Není klasické kukátko nakonec nejlepší?

Pro klasické věci je kukátko asi ideální. Protože je tam technické zázemí, které představení s velkou scénografií potřebují. Co se týče tahu, točny, atd. Ale myslím si, že je to už tak 20 let dozadu. Dnes je minimálně třetina až polovina divadelní produkce, která se do kukátka opravdu nehodí.

Koncem 80. let a na začátku 90. let to vypadalo, že kukátku úplně odzvonilo. A že všechno budou studiové scény. Ale zkušenosti s prvními takovými scénami nebyly dobré. Je podle tohoto kukátko nejuniverzálnější a je možné v něm dělat prakticky cokoliv?

Jsem přesvědčen, že toto je špatná premisa. Že by fungoval univerzální prostor. Ta snaha, aby se dalo hrát všechno, je strašná.

58

,,Skladovací prostory jsou největší téma skoro každého divadla, kde jsem byl.

Nikdo nemá dostatek skladovacích prostor.“ Ale ta snaha je proto, že ta stavba je obrovská a drahá. A když už se postaví, tak se chce, ať umí co nejvíce. Vytvoří se z ní takový švýcarský nůž.

Ale právě švýcarský nožík nakonec nikdo nevyužívá, protože si raději vezme ten pořádný kuchyňský nůž, kterým si krajíc odkrojí.

A tohle je podle mě největší chyba těch staveb. Protože to není tak, že se všechno dá hrát v kukátku a ne všechno se dá hrát ve studiu.

Ale občas je vidět, že si arénu postaví i v kukátku. Druhou elevaci postaví na jeviště, a to kukátko pak umožní více než studio.

To ano, ale já tím nemyslím, co vše se tam dá udělat. Jde mi spíše o to, jaká představení jsou vhodná a jak se na něj má divák dívat. To, že herci jsou úplně u diváka, např. v Mahenově divadle nikdy není - protože když herec vyjde na forbínu, tak vyjde ze světla a už ho nenasvítí, když portál a tahy nechá za sebou.

Jde o to, že atmosféru studia to kukátko nikdy nenahradí a opačně. Nejde o kapacitu, ani co to kukátko umí, ale o vztah s divákem. Některá kukátka jsou monstra, která umí všechno.

Kdežto studio je taková krychlička, “myši sežerte mě”.

Skladovací prostory jsou největší téma skoro každého divadla, kde jsem byl. Nikdo nemá dostatek skladovacích prostor. Ne, že by měli velké sklady a plno. Ale ty sklady jsou fakt miniaturní. Protože se říká, že kam se nikdo nepůjde podívat, tam se dá prostor ušetřit.

Tam tratí každé divadlo.

Během rozhovoru v divadle Buranteatr; Foto: Jan Schleider, 2018

59

HADIVADLO HaDivadlo patří do jedné ze tří brněnských scén Centra experimentálního divadla (spolu s Husou na provázku a Divadlem U stolu).

Specifickým znakem je autorský přístup herců k jejich rolím i tématu samotné inscenace.

Společně s Divadlem Husa na provázku se HaDivadlo podílelo na listopadovém převratu 1989. Dodnes se nebojí vystoupit proti současné politice a aktuálnímu dění.

Sídlí ve známé Alfa pasáži v prostoru bývalého kina.

Foto: hadivadlo.cz

60

Z minulosti HaDivadla a jejich současné prostory HaDivadlo sídlilo dříve v Prostějově pod jménem Hanácké divadlo, odtud název HaDivadlo.

Hanácké divadlo toužilo po alternativním prostoru, proto se brzy přestěhovali z divadla s kukátkovým uspořádáním prostoru do nepravidelného přednáškového sálu v Národním domě od architekta Jana Kotěry.

V polovině 80. let se stěhovali do Brna, a od té doby jsou zde známí jako HaDivadlo.

I v Brně své místo hledalo HaDivadlo delší dobu, mezi léty 1991 a 2004 se hráli na ulici Sukova, kde vytvořili Kabinet múz s dodnes nezapomenutelnou atmosférou.

Dnes jejich inscenace spatříme v pasáži Alfa, v prostoru bývalého kina. Celý objekt Paláce Alfa je dílem slavného brněnského architekta Bohuslava Fuchse a je chráněn jako kulturní památka České republiky.

Proměnu kina ve variabilní divadelní prostor měl na starosti ateliér RAW s architektem Tomášem Rusínem.

HADIVADLO

ROK ZALOŽENÍ 1974 v Prostějově, v současných prostorách od 2004

BRNO

UMÍSTĚNÍ Alfa pasáž v paláci Alfa, Poštovská 8d, 602 00 Brno

PŮVODNÍ BUDOVA Bývalé kino v prostorách paláce Alfa

KAPACITA 145 – 200 (dle uspořádání), 400 (pouze stání)

ARCHITEKT OSOBNOST DIVADLA Tomáš Rusín B. Fuchs (palác Alfa)

DOMINIKÁNSKÉ NÁMĚSTÍ

NÁMĚSTÍ SVOBODY

MASARYKOVA TŘÍDA PALÁC ALFA

HADIVADLO

UL. KOBLIŽNÁ

KOSTEL SVATÝCH JANŮ

UL. JÁNSKÁ

MALINOVSKÉHO NÁM.

Foto: Mapy.cz

61

Tomáš Rusín krátce k navrhování divadla Vzhledem k původnímu účelu kinosálu zde není velké zázemí pro herce, sklady kulis, nebo klasické provaziště. Je zde ovšem citelná paměť místa.

Sál HaDivadla tvoří blackboxový prostor. Má navíc malé postranní jeviště o šířce 7,5 m, hloubce 3,5 m a výška podia je 1 m.

Do sálu je možné dopravit kulisy výtahem.

Největší hrací prostor je široký 10 m a hluboký 9 m.

Při takovém uspořádání má kapacitu 145 míst.

Pokud chceme maximální kapacitu sálu, hrací prostor jeviště se zmenší na 6 x 10 m.

Při stání je kapacita sálu 400 míst.

Prostory sálu jsou vysoké 6,5 m, dlouhé 14 m a šířka se zužuje z 12 na 10 m. Do sálu vede 5 nástupů. Pod celým stropem sálu je rošt se světelnou technikou, ale žádné tahy. Je zde pojízdná lávka k nasvícení.

62

Jaká divadla jste navrhoval?

Kabinet múz, Hadivadlo, rekonstrukce Divadla Komedie, Semilasso.

Jaký máte vztah k divadlu, chodíte do divadla?

Kladný, ano.

Ovlivní divadelní tvorba zásadním způsobem vaši architektonickou práci, když navrhujete divadelní budovu?

Zásadně ne, protože jde většinou o rekonstrukce. Návrh ovlivní samotná budova.

Je něco podstatného, co byste změnil na divadelní budově, kterou jste navrhovali?

Ne. Je pro vás jako diváka nějaký soubor, nebo pojetí divadla ideální?

Ano. Divadlo Archa (Praha) a Studio hrdinů (Praha).

Vzpomenete si, jestli nevhodné provozování divadelní budovy negativně ovlivnilo jeho architekturu?

Ne. Bojí se dle vašeho názoru divadelníci stěhování do jiných budov, lokalit?

Ne.

Foto: hadivadlo.cz

TOMÁŠ RUSÍN Studoval na Fakultě architektury v Brně. Dnes působí v brněnském ateliéru RAW, který založil s architektem Ivanem Wahlou v roce 1990. Věnují se komplexní projektové činnosti návrhům obytných budov, interiérů i velkých urbanistických celků. Kromě architektury a urbanismu se ateliér RAW zabývá scénografií.

Palác Alfa v Brně; Foto: Petr Šmídek, 2007

Pracovali na inscenaci Libuše (NdB, režie Jiří Heřman), Hledání ztraceného času (NdB, režie J. A. Pitínský), Smrt Pavla I. (MdB, režie Hana Burešová), Ignorant a šialenec (Slovenské Nár. div. Bratislava, režie J. A. Pitínský).

Foyer v HaDivadle; Foto: hadivadlo.cz

63

HADIVADLO: PLOŠNÁ ANALÝZA 1:500

Půdorys 1.PP

V prostorách bývalého kinosálu není velké zázemí pro herce, sklady kulis, nebo klasické provaziště. Je zde ovšem citelná paměť místa.

64 GSEducationalVersion

Divácká část

Provozní část

Diváci: kulturní zážitek 547 m2 | 31 %

Plochy umělecké činnosti 215 m2 | 12 %

1110 m2 | 63 %

655 m2 | 37 %

1765 m2 | 100 %

Diváci: zázemí 564 m2 | 32 %

Provozní zázemí 440 m2 | 25 %

65 GSEducationalVersion

ALFRED VE DVOŘE Novou budovu ve dvoře nechal v roce 1997 vybudovat mim, choreograf, režisér a pedagog prof. Ctibor Turba. Věnoval se i uměleckému vedení divadla a jeho představení se prezentovala na mnoha festivalech v zahraničí. V divadle hostovala řada zahraničních souborů.

Od roku 2001 je divadlo pronajato spolku Motus, který je charakteristický neotřelou tvorbou a autorskými projekty českých i zahraničních umělců.

Motus se snaží o zlepšování podmínek nezávislým tvůrcům a propagaci projektů v českém divadelním prostředí.

Foto: stavbaweb.dumabyt.cz

66

O budově divadla Alfred ve dvoře Divadlo navrhli architekti Jindřich Smetana a Tomáš Kulík, postaveno bylo v roce 1997.

Původní koncepce návrhu spočívala ve včlenění objektu divadla do dvora s jasnou sociální strukturou. Objekt působí jako odložený předmět, přesně takový jako můžeme na starých zašlých dvorech najít stovky. Rezavějící, zašlý a zarostlý objekt, který se stává nedílnou součástí dvora a utváří jeho poetický charakter.

Vize architektů byla, aby objekt uměl stárnout, aby se stal zapomenutým předmětem, který milují právě ty skupiny lidé, které tam dělají divadlo.

Jelikož na stavbu byl omezený rozpočet pěti milionů korun, vznikla stavba pouze jako sezónní divadlo, ale používá se celoročně.

Náročný provoz, při kterém se často mění inscenace, přináší v malém prostoru řadu problémů. Ovšem hmota definující vnitřní prostor má nesporné kvality a jasně daný geometrický princip podporuje akustiku sálu. Charakter hlavního sálů vytváří stupňovitě řazené portály propojené prosklenými pásy s luxferami.

ALFRED VE DVOŘE

ROK ZALOŽENÍ 1997

UMÍSTĚNÍ Františka Křížka 495/36, 170 00 Praha 7-Holešovice

PŮVODNÍ BUDOVA Novostavba v městském vnitrobloku

KAPACITA 85 diváků

ARCHITEKT Jindřich Smetana Tomáš Kulík

OSOBNOST DIVADLA Vladimír Burian

PRAHA

KINO BIO OKO

NÁRODNÍ GALERIE PRAHA VELETRŽNÍ PALÁC DIVADLO ALFRED VE DVOŘE

VELETRŽNÍ ULICE

HŘBITOV HOLEŠOVICE

Foto: Mapy.cz

67

68

Foto: theatre-architecture.eu; Martina Novozรกmskรก, 2009

Jeviště má velikost 7,5 x 12m, což může být problém u tanečních vystoupení, které vyžadují větší prostor. Velkým lákadlem a výhodou divadla je možnost rozšířit se směrem ven do dvora, probíhali tu letní divadelní festivaly, ale v dnešní době je venkovní provoz omezen kvůli soukromí obyvatel okolních domů.

Toto omezení ovšem silně narušuje původní koncepci a vůbec celé fungování divadla ve dvoře.

Foto: stavbaweb.cz

,,Určitě bych změnil jak rozměry hrací plochy, tak výšku stropů, přístupy na scénu.“ ,,Všeobecně bariéry mezi technikem a scénou jsou obrovským problémem.“ Vladimír Burian, jevištní technik v Alfredovi ve dvoře

Foto: Alfred ve dvoře

69

ALFRED VE DVOŘE: PLOŠNÁ ANALÝZA 1:500

Půdorys 1.PP

Půdorys 1.NP

Podélný řez

70 GSEducationalVersion GSEducationalVersion

Divácká část

Provozní část

Diváci: kulturní zážitek 93 m2 | 21 %

Plochy umělecké činnosti 52 m2 | 12 %

126 m2 | 29 %

Diváci: zázemí 33 m2 | 8 %

307 m2 | 71 %

433 m2 | 100 %

Provozní zázemí 255 m2 | 59 %

71 GSEducationalVersion

72

Foto: theatre-architecture.eu; Martina Novozรกmskรก, 2009

VLADIMÍR BURIAN Vladimír Burian vystudoval VŠUP v Praze. V letech 2011 až 2014 působil jako hlavní jevištní technik v divadle Alfred ve dvoře. Od roku 2008 vyučuje scénický světelný design na HAMU (Hudební a taneční fakulta Akademie múzických umění) v Praze. Od roku 2016 působí také jako pedagog na JAMU v Brně v Ateliéru světelného designu.

V jakém divadle působíte?

Momentálně nepůsobím v žádném divadle, předtím jsem pracoval v Alfrédovi ve dvoře.

Vzhledem k tomu že jsem dělal tanec, tak jsem dělal hodně zájezdové věci.

Jak probíhá váš běžný den v divadle?

Každý den v divadle je úplně jiný. Podle náplně práce, pokud jsem měl práci v divadle, tak záleží na tom, jestli se jedná o zkoušky, nebo už o technologický setup. Jestli byla příprava nějakého představení nebo ne. Lidi, kteří pracují v divadle jsou podle mě známi tím, že zásadně nemají nějaký denní režim.

Ovlivní divadelní budova zásadním způsobem vaši uměleckou práci?

Teď je potřeba rozlišovat, kam ta otázka míří, divadelní budova je široký pojem. Jestli myslíme divadelní budovu jako celou, nebo především jako divadelní sál. Každopádně, co se týče rozvržení provozních přístupových cest, tak je to samozřejmě velice stěžejní.

Je něco podstatného, co byste změnil na divadelní budově, ve které jste působil?

Tu bych přestavěl úplně celou. Určitě bych změnil jak rozměry hrací plochy, tak výšku stropů, přístupy na scénu.

Rozhovor s technikem Alfreda ve dvoře Blíží se nějaká divadelní budova vašemu ideálu?

Rád bych zmínil Hellerau, to mi přijde jako že se blíží ideálu, a potom samozřejmě dvě moderní divadla které jsou v Praze a to je Archa a Ponec.

Vzpomenete si, jestli nevhodně provedená budova divadla ovlivnila negativně vaši práci?

To rozhodně. Vzpomínám si na to, že jsme byli na množství zájezdů, které se proměnili na totální ostudu jakéhokoli tvůrce té budovy. Když tam pracujete, tak to je poznat hned. Když v nějakém divadle musíte jít přes bzučákový dveře, když jdete posunout jedno světlo, tak to není nic, co by jste chtěl. Když kvůli maličkosti kterou chcete na scéně upravit musíte opustit kabinu a projít dlouhou chodbou a třema schodama, tak to nechcete. Pamatuju si na krásnou scénu – Lichtenštejnský palác v Praze – kde je venkovní scéna a k tomu je přístup, kde uprostřed toho přístupu architekt udělal třícentimetrový schod. Takže všechny casy které tam taháte dvacetimetrovým průjezdem, tak se uprostřed musí vzít a zvednout.

A to je zlo. Všeobecně bariéry mezi technikem a scénou jsou obrovským problémem.

Bojí se dle vašeho názoru divadelníci stěhování do jiných budov, lokalit?

V zásadě si myslím že divadla se moc nestěhují, kancelář přesunete, to není problém, ale myslím si že to divadlo je naprosto fundamentálně vázaný na budovu. Je to tak, že je otázka, co to vlastně to divadlo je – jestli je to produkční skupina, produkce, nebo vlastně ta budova, místo. Tyto dvě věci jsou do sebe zamíchaný. Divadlo by se podle mě mělo dělat tak, aby se nemuselo stěhovat.

Je ale běžný jev, že divadelníci na všechno nadávají, ale tím že je překonají, tak… Kupříkladu Hradiště (Slovácké divadlo; pozn. autora) je velice zavedený soubor, takže pro toho architekta by to byla obrovská challenge, a divadelníci jeho práci určitě patřičně skritizujou.

73

DIVADLO NA ZÁBRADLÍ Divadlo Na zábradlí patří mezi přední scény současných divadelních tendencí. Název nese podle uličky vedoucí z Anenského náměstí, kde divadlo leží na nábřeží. Divadlo vzniklo v roce 1958 v návaznosti na alternativní hudební a divadelní aktivity, které pocházely už z konce 19. st.

Od roku 2013 je ředitelem Divadla Na zábradlí Petr Štědroň, uměleckým šéfem Dora Viceníková a kmenovým režisérem Jan Mikulášek. Společně působilii v Divadle Reduta v Brně.

Foto: Marieta Malíková, 2018

74

Proměny budovy Divadla Na Zábradlí Po rekonstrukci hlediště v r. 1996, kdy se odstranila sedladla z hlediště a vybudovala nová podlaha (realizace Technoart, Újezd u Brna), probíhala od roku 1998 pod vedením architektky Jany Vávrové také rekonstrukce budovy. Hlavním cílem bylo využití půdních prostor pro novou zkušebnu a ateliér pro výtvarníky.

Do prostor druhého podlaží dvorního traktu se přestěhovaly sklady kostýmů. V protější části budovy jsou kanceláře.

V letech 2007–2009 proběhla třetí etapa adaptace komplexu (opět J. Vávrová). Šlo o podkrovních prostor, kam byly umístěny sklady, archiv, hostinský pokoj, administrativní zázemí divadla. Obnovila se také fasáda budovy.

Největší přestavba Divadla Na zábradlí v jeho dosavadní historii se však konala během sezony 2016 - 2017. Architektem návrhu byl Marek Tichý.

Venkovní dvůr byl přikryt pod skleněnou střechu, což vytvořilo chrakteristické „dvorní“ foyer divadla. Ochozy v druhém patře vznikly z výrazně rozšířených pavlačových balkónů.

DIVADLO NA ZÁBRADLÍ

ROK ZALOŽENÍ 1958

UMÍSTĚNÍ Anenské náměstí 209/5, Praha 1, Staré Město

PŮVODNÍ BUDOVA Nedivadelní

KAPACITA Pruhovaný sál 165, Eliadova knihovna 40, Podkrovní studio 30 div.

ARCHITEKT Marek Tichý

OSOBNOST DIVADLA Dora Viceníková

PRAHA

SMETANOVO NÁBŘEŽÍ

KOSTEL SV. ANNY

DIVADLO NA ZÁBRADLÍ

ANENSKÉ NÁMĚSTÍ

STAROMĚSTSKÁ VODÁRNA

KŘÍŽOVNICKÉ NÁMĚSTÍ KARLŮV MOST

Foto: Mapy.cz

75

76

Foto: theatre-architecture.eu; Pavel Vรกcha

Foto: Marieta Malíková, 2018

Historické části dále dotváří celkovou atmosféru centrálního společenského místa divadla.

Záměrem architekta bylo poukázat na estetiku historické budovy, kterou propojil se soudobými konstrukčními detaily. Při vstupu do divadla si tak návštěvník vidí propojení starého a nového ve konstrukci stavby, ale uvidí také současný neotřelý divadelní soubor, který vychází z letitého vývoje kvalitního divadla.

Ve vstupní hale (dříve průjezd do dvora) se nachází pokladna, v pravé části traktu šatna, v levé kavárna. Komunikace vede diváka přes kavárnu do prostorného foyer a odtud do sálu hlediště (kapacita 176 míst). V sále s mírnou elevací je pouze jedna boční ulička a dva východy na dvůr.

Ke komornějším inscenacích slouží sál Eliadovy knihovny (s kapacita 50–70 míst), je to volný prostor s mobilní elevací, vybavený zvukovou a světelnou aparaturou, který lze upravovat podle daných potřeb. K divadelním produkcím je možné využít i druhou podkrovní zkušebnu (kapacita 50 diváků).

Hlediště v rekonstrukci, Foto: vltava.rozhlas.cz; Michal Hančovský, 2017

77

DIVADLO NA ZÁBRADLÍ: PLOŠNÁ ANALÝZA 1:500

Půdorys 1.NP

Podélný 2.NP

78 GSEducationalVersion GSEducationalVersion

Divácká část

Provozní část

Diváci: kulturní zážitek 342 m2 | 17 %

Plochy umělecké činnosti 235 m2 | 13 %

392 m2 | 20 %

1537 m2 | 80 %

Diváci: zázemí 50 m2 | 3 % 1929 m2 | 100 %

Provozní zázemí 1302 m2 | 67 %

79 GSEducationalVersion

80

Foto: Marieta MalĂ­kovĂĄ, 2018

MAREK TICHÝ

Marek Tichý krátce k divadelní architektuře

Vystudoval Fakultu architektury na pražské ČVUT. Později po nabytí pracovních zkušeností se vrátil na domovskou školu jako pedagog Ústavu navrhování.

Od roku 2002 působí ve velkém pražském ateliéru TAK, který se díky své silné základně podílí na projektech všemožného určení a rozsahu. Marek Tichý osobně se aktuálně podílí například na projektu rekonstrukce Masarykova nádraží v Praze, výstavbě obytného souboru v Praze Hostivaři, na rekonstrukci obchodního domu Bílá Labuť a mnoho dalších.

Foto: novinky.cz; Milan Malíček, Právo

Jaký máte vztah k divadlu, chodíte do divadla?

Velice pozitivní, do divadla chodím.

Je pro vás jako diváka nějaký soubor nebo pojetí divadla ideální?

Ne.

Ovlivní divadelní tvorba zásadním způsobem vaši architektonickou práci, když navrhujete divadelní budovu?

Jen okrajově, ale třeba v případě Divadla Na zábradlí se celkové pojetí divadelní práce, která má hlubokou tradici a sahá třeba až k prvním představením Václava Havla, vlastní návrh poměrně ovlivnilo.

Vzpomenete si, jestli nevhodné provozování divadelní budovy negativně ovlivnilo jeho architekturu?

Ne.

Je něco podstatného, co byste změnil na divadelní budově, kterou jste navrhoval?

Ne.

Bojí se dle vašeho názoru divadelníci stěhování do jiných divadelních budov?

Do značné míry záleží na repertoáru a požadavku na vazbu s diváky, která je v určitých typech scén specifická.

81

DORA VICENÍKOVÁ Jak probíhá Váš běžný den v divadle?

Tak můj běžný den je, že dítě vstává v 6 ráno... Já teď nemám úplně běžný divadelní den, já se tady tak s dítětem plácám a něco při tom řeším...

Ovlivní divadelní budova zásadním způsobem vaši uměleckou práci?

I když by se nabízela odpověď ano, tak určitě ne. Ať už to divadlo bylo tady nebo v Redutě, tak ho děláme pořád stejně, což je důkazem, že to milijé na to nemá přílliš velký vliv. Co má vliv tak to není budova, ale počet míst v hledišti, protože dramaturgie se musí odvíjet jinak, když má sál 600 míst a jinak když má 200 – 300 míst, jako měla Reduta. Tady máme 160 míst.

My inklinujeme k menšímu hledišti, protože to umožňuje mnohem větší svobodu a flexibilitu.

Je něco podstatného, co byste změnila na divadelní budově Na zábradlí?

Ona je čerstvě změněna, takže je to spíš kritika toho nového. Díky výrazné architektonické proměně došlo i k proměně atmosféry. Co bych změnila, je stávající bar.

Což i architekti vědí, že s ním jsme nespokojeni a tvrdí, že se už na něj nedostalo dostatek sil a času, a že se to nedotáhlo.

Předtím to působilo jako obývák u někoho doma a nyní je to takový studený prostor, takový bezpohlavní. Takže se tomu budeme snažit navrátit útulnější rozměr.

Zábradlí je s barem více než spojeno, protože dřívě ještě před naším řpichodem se sem nechodilo tolik do divadla jako spíš na bar. Byl to nejnavštěvovanější prostor a v tuto chvíli tomu tak rozhodně není, protože ten charakter se výrazně proměnil.

Blíží se nějaká divadelní budova vašemu ideálu?

Blíží se mu ta, kde jsme. Je to jeho kapacitou i umístěním. Dělat divadlo v Praze je jednodušší než ho dělat v Brně. Díky milié, vlastně všechny faktory, které tady jsou zaklety, tak 82

Dora Viceníková vystudovala Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a absolvovala doktorandské studium na FAVU v Brně.

Spolupracovala s Českým rozhlasem a Českou televizí. V letech 2005 - 2007 působila jako dramaturg Mahenova divadla.

Pedagogicky působila na JAMU a FF MU v Brně. Mezi léty 2007 a 2013 byla na postu uměleckého šéfa a dramaturga v divadle Reduta, NdB. Od roku 2013 je uměleckým šéfem divadla Na zábradlí a pedagogem na DAMU v Praze. nám přispívají k tomu, že divadlo děláme tak, jak ho děláme.

Vzpomenete si, jestli nevhodně provedená budova divadla ovlivnila negativně vaši práci?

Moji osobně určitě ne, protože zkušeností tolik nemám. Tolik jsem toho neobrazila. Mohu říct, že v Redutě, ne že by to negatvině ovlivnilo naši práci, protže jak říkám, my to divadlo děláme navzdory tomu prostředí, ale vytvořilo se tou rekonstrukci slavností budova, kam se mě báli lidi chodit v džínách a chovat se tam uvolněně a svobodně. Takže to se mě na tom prostoru samozřejmě nelíbilo, že jsme tam byli trošku nepatřiční. A nebo bychom tam byli patřiční, kdybychom tam vydrželi a ti následovníci, by kráčeli ve stejných šlépějích a trošku by se to přizpůsobilo.

Rozhovor s Dorou Viceníkovou, uměleckým šéfem divadla Na zábradlí Že to bylo málo zapatinovaný?

Přesně tak. Člověk se cítil špatně když tam vešel ve svetru. Je to sice hezká architektura, ale ne úplně pro divadelní účel.

Bojí se dle vašeho názoru divadelníci stěhování do jiných budov, lokalit?

Tak všichni divadelníci mají samozřejmě rádi ty špinavý prostory, takže ty nový si musí přizpůsobit obrazu svýmu. Ne že by se toho báli, ale myslím, že všem je příjemněji v těch zajetých budovách.

Navíc i vzhledem k tomu, že s novou dobou přicházejí čím dál víc opatření a omezení, ať už kuřáckých, činnostních, atd. Takže nová doba spíš spěje k nesvobodě divadelního života nebo k jeho výrazného omezení. Z toho důvodu je to jakoby méně inspirativní.

Ty jsi říkala, že při té přestavbě, která na první pohled přijde zdařilá, že vám architekt hodně vyšel vstříc, že nemáte dojem kompromisů, a přes to jsi se podivovala tomu, že ten výsledek vlastně není optimální.

To je spíše otázka osobního estetického cítění než funkčnosti a zdařilosti té věci. Největší výhrady mám, a nejsem sama, k tomu baru.

A co se týká toho zbytku tak … Já když jsem mluvila s architektem Tichým, který předložil návrhy, tak jsem jen říkala, aby tady nevzniklo další paladium, další unifikovaný prostor. Myslím, že teď je to tak na půl cesty, že to třeba mohlo být více industriálnější, více syrovější.

Budeme měnit například židle, které jsou nevyhovující z toho důvodu, že už jsou zničenené a jednak je to takový nabýtek, který tady není tolik žádaný.

Aby to bylo trochu upatlanější. Nechceme z toho zkrátka dělat zaměnitelný prostor.

Takže se dá říct, že je to málo patinované?

Ani ne tolik patinovaný. Tady jsou bílé, v kavárně jsou černé. Dřív se tu člověk cítil jako doma

Foto: vltava.rozhlas.cz

a teď je to jako na 10 minut a pryč a k delšímu pobytu to neláká.

Kdybych měla zmínit svůj ideál, tak je to např.

MeatFactory nebo Fabrica, který jsou původně sice industriální prostory, ale zůstalo to tam.

Tady, kde dřív byl dvorek, se snažili zachovat dlažbu, která přípomíná městskou dlažbu, ale na můj vkus je toho syrové tady málo. Ale jsou tady i povedené věci, jako oddělení zákulisí a kanceláří, kam se nikdo nedostne, to je fajn.

,,Díky výrazné architektonické proměně došlo i k proměně atmosféry.“ Dora Viceníková 83

84

Divadlo Na zábradlí, ve zkušebně; Foto: Marieta Malíková, 2018

To jsou ovšem budovy, které byly transformované z jiného účelu na divadlo v nedávné době, po revoluci. Těch se potsavilo hodně. My se pídíme po tom, jestli vůbec lze postavit novou budovu tak, aby ti divadelníci byli spokojení. (Když to není takovej repas jako LaFabrica nebo MeatFactory)...

Je to samozřejmě problém, protože to divadlo v sobě potřebuje jakousi paměť místa. Ale myslím, že to jde třeba u těch blackboxů. Když se třeba otevřela Archa, což je stejný prostor jako Husa na provázku, prostě černá díra, tak tam si myslím, že tam nemusel být problém, protože je to univerzální...

Kdežto když jsme byli v Redutě, což je divadlo klasicky řešeno na portál-hlediště-jeviště, a chtěli jsme obnažit jeviště, tak ono nebylo hezký. Narozdíl oproti Mahence, která když se odmašlí, tak je to krásněj prostor, který hraje sám, takže je to asi jen o charakteru scény.

Foto: Marieta Malíková, 2018

Ale jde vlastně hodně o atmosféru. Z tvého hovoru tuším, že si to dovedeš tady představit trochu jinak a vyhohovalo by ti to.

Ano, to je vlastně dekor, co tady kritizuju.

A ta mezifáze v Komedii?

Tam byl zase vybydlenej prostor až moc, což znamená, že se o to vlastně nikdo nestará. A když jsme to otevřeli, tak to tam bylo asi rok ladem, nechali tam ležet hrnky a odložené spodní prádlo, zavěšený kostým, a tam se neměnila ani akustika, neměnilo se tam vůbec nic...

85

DIVADLO SPIRÁLA Divadlo Spirála je dnes mimo provoz. Uzavřené je od roku 2002, kdy ho zatopily povodně.

Zatopen byl suterén a parter objektu, kde byly provozní technologie a prostory pro diváky. Statika budovy ale přitom porušena nebyla.

V současné době se plánuje rekonstrukce.

Poté by Spirála na pražském výstavišti mohla sloužit jako multifunkční kulturní sál, který umožní divadelní inscenace i koncerty.

Foto: theatre-architecture.eu

86

Stavba divadla, konstrukce budovy a koncept Dříve bylo v plánu budovu divadla odstranit, zbourání by však bylo neekonomické. Proto vznikl návrh divadlo opravit a začlenit do kulturní scény na výstavišti.

Prostor bude fungovat jako multifunkční sál s hledištěm pro maximálně 500 diváků.

Divadlo Spirála vzniklo přestavbou bývalého panoramatického Kruhového kina. V roce 1991 u příložitosti československé výstavy.

Na architektonickém návrhu rekonstrukce pracovali architekti Jindřich Smetana, Jan Louda, Tomáš Kulík a Zbyšek Stýblo z ateliéru Anima-Tech. Návrh získal ocenění Grand Prix Architektů v kategorii rekonstrukce.

(Jindřich Smetana s Tomášem Kulíkem realizovali i divadlo mimů Alfred ve dvoře.)

Budova Spirály je postavena jako montovaná ocelová konstrukce ve tvaru válce. Zázemí je umístěno pod terénem v okolí stavby. Do objektu se vstupuje rampou zapuštěnou do země.

DIVADLO SPIRÁLA

ROK ZALOŽENÍ 1991

UMÍSTĚNÍ U výstaviště 262/1, Praha

PŮVODNÍ BUDOVA Kino

KAPACITA 800 diváků

ARCHITEKT OSOBNOST DIVADLA Jindřich Smetana, Jan Louda Tomáš Kulík, Zbyšek Stýblo

PRAHA

VÝSTAVIŠTĚ HOLEŠOVICE DIVADLO SPIRÁLA

DIVADLO GOJA MUSIC HALL

KŘIŽÍKOVA FONTÁNA

PRŮMYSLOVÝ PALÁC

Foto: Mapy.cz

87

88

Foto: theatre-architecture.eu

Hned za pláštěm budovy je spirálový systém lávek, z kterého jsou postupně směrem vzhůru přístupná sedadla pro diváky. Sedadla jsou vedle sebe umístěna už vodorovně a jednotlivé řady jsou v poměrně strmé elevaci.

Hlavní sál je zastropen ocelovou prutovou kupolí, která vytváří technický rošt, na kterém jsou osvětlovací lávky a osvětlovací a promítací kabina v centru technického roštu.

Konstrukce a celý prostor lze využít pro specifické prostorové efekty, napínání membrán, hrazd a podobně.

Foto: theatre-architecture.eu

Spirála je experimentální divadelní prostor s centrálním uspořádáním v půdorysném i vertikálním směru.

Od klasického kukátkovitého pojetí divadelního sálu s hledištěm na jedné a jevištěm na druhé straně, se koncepce Spirály liší ve vertikálním a centrálním pojetí. Prostor pro inscenace je pak téměř kulový. Dle záměru se těžiště incenace soustředí na dno sálu, uprostřed výšky, nebo nahoře.

Celý centrální prostor obklopuje pětipodlažní spirálový ochoz.

Foto: mistamehomesta.cz

89

DIVADLO SPIRÁLA: PLOŠNÁ ANALÝZA 1:500

Půdorys 1.NP

Charakteristický řez

90 GSEducationalVersion GSEducationalVersion

„Autonomní korpus inscenačního prostoru je hmotově nezávislý na servisních dispozicích, umístěných volně pod terénem v okolí objektu.“ Ateliér Anima-Tech

Divácká část

Provozní část

Diváci: kulturní zážitek 835 m2 | 21 %

Plochy umělecké činnosti 299 m2 | 7 %

1828 m2 | 46 %

2169 m2 | 54 %

3997 m2 | 100 %

Diváci: zázemí 993 m2 | 25 %

Provozní zázemí 1870 m2 | 47 %

Divadlo Spirála je výjimečným alternativním konceptem inscenačního prostoru. Vzhledem k centrálnímu umístění jeviště a spirálové rampě, která prostor inscenace obklopuje a táhne se do nejvyšších míst, má objekt méně typický poměr mezi plochami určenými pro diváky.

Objekt Spirály má dostatek provozních ploch koncentrovaných do podzemí. Pod úrovní terénu jsou také prostory diváckého zázemí - foyer, šatny, toalety, prodejna lístků.

Díky úspornému využití suterénních prostor a centrální konfiguraci prostoru nadzemní části je možné mít iscenační prostor s velkým objemem, zatímco budova se navenek jeví minimální.

91 GSEducationalVersion

ŠVANDOVO DIVADLO Švandovo divadlo na Smíchově se po velké rekonstrukci znovu otevřelo v roce 2002.

Hlavním architektem rekonstrukce divadla je David Vávra,přizváni byli scénografové Luboš Hrůza a Jan Duška.

Nová forma vycházela z kubistických principů budovy.

Ve Švandově začal působit zcela nový soubor, jehož členi se dali dohromady už během studia na DAMU v Praze. Někteří spolu hráli v Divadle Disk, v Ústí nad Labem a v pražském Činoherním klubu.

Foto: Ivana Lososová, 2019

92

Vývoj divadelního souboru a budovy Kočovná společnost Pavla Švandy se na Smíchově usadila už roku 1881. Do budovy se po proměně v r. 1900 vstupovalo z ul. Štefánikova, před tím se chodilo přes zahradu.

V průběhu první poloviny 20. století se realizovaly další změny, nejznatejnější je kubistická proměna hlavní fasády.

V roce 1997 byl jmenován nový ředitel (Richard Kraus), ale krátce k tomu došlo na rozpuštění souboru a budova Švandova divadla byla od té doby uzavřena.

Divadelní budova je začleněna do řadové zástavby Štefánikovy ulice, která je tvořena zejména neorenesačními a neoklasicistními bytovými domy. Nájemní dům čp. 6 se stal postupně součástí divadelního komplexu.

V 1. podlaží je hlavní divadelní sál a potřebné zázemí pro návštěvníky. Vstupní prostor plynule přechází portálem do foyer. V interiéru se objevují kubistické principy jako trojúhelníkové prvky.

ŠVANDOVO DIVADLO

ROK ZALOŽENÍ 1881

UMÍSTĚNÍ Štefánikova 6/57, Praha

PŮVODNÍ BUDOVA Divadelní budova

KAPACITA 300 d. velká scéna, 50-80 studiová s.

ARCHITEKT David Vávra

OSOBNOST DIVADLA Radovan Lipus

PRAHA PETŘÍNSKÉ SADY

ŠVANDOVO DIVADLO

ŠTEFÁNIKOVA ULICE NÁMĚSTÍ KINSKÝCH

ARBESOVO NÁMĚSTÍ

Foto: Mapy.cz

JUSTIČNÍ PALÁC

93

Radovan Lipus krátce o divadelní zkušenosti Do volného prostoru vedou dvě točitá schodiště na balkon.

Hlavní divadelní sál podélného půdorysu s má v hledišti rozmístěna divácká křesla tak, že jejich řady plynule kopírují oblouk rampy. Za poslední řadou je čtveřice čelně orientovaných lóží. Balkon je veden ze tří stran po obvodu hlediště.

Administrativní část divadla je orientovaná do ulice. V této části je také zkušebna, nahrávací studio a pronajímatelné prostory.

V suterénu je variabilní sklepní scénu, kterou tvoří volný nedělený prostor. Tento sál je podélný a má valenou klenbu.

Přístup do suterénu zajišťuje další točité schodiště.

V jakém divadle působíte?

Po absolvování DAMU jsem působil 18 let v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, pak dva 2 roky ve Švandově divadle v Praze. Kromě toho jsem hostoval v řadě divadel v České republice a na Slovensku. Baví mě střídat formáty a témata, takže jsem dělal jak site specific projekty na Haldě, bývalé Šachtě, loutkové a komorní studiové inscenace, až po velké scény jako je Národní divadlo v Praze, Ostravě, Brně, či Divadlo Na Vinohradech.

Celkem těch inscenací a projektů bylo už víc než 70.

Jak probíhá váš běžný den v divadle?

Dopoledne většinou zkouším 4 - 5 hodin.

Odpoledne následují schůzky s výtvarníky, hudebníky, choreografy, dramaturgy. Příprava na další zkoušku. Průběžná příprava na další inscenaci.

Ovlivní divadelní budova zásadním způsobem vaši uměleckou práci?

Ano.

Foto: theatre-architecture.eu

94

RADOVAN LIPUS Radovan Lipus je divadelní, televizní a rozhlasový režisér.

Působí jako host v několika divadlech. Studoval na pražské DAMU. Mezi léty 1992 až 2008 působil jako režisér činohry NdM v Ostravě. Od r. 2008 do r. 2010 působil jako režisér Švandova divadla v Praze. Režíroval v mnoha českých divadlech, mj. i ve Slováckém divadle v Uherském Hradišti.

Je autorem a režisérem cyklu Šumná města. Na jeho i dalších scénářích spolupracoval s Davidem Vávrou.

Je členem odborné komise projektu Brněnské architektonické stezky, členem Umělecké rady NdM v Ostravě a členem Akademie České ceny za architekturu.

Je něco podstatného, co byste změnil na divadelní budově, kde působíte?

Působím jako host v mnoha divadlech, nemohu odpovědět konkrétně.

Blíží se nějaká divadelní budova vašemu ideálu?

Obecně se dá říci, že s klasickým divadelním prostorem uměli znamenitě pracovat vídenští architekti Ferdinand Fellner a Herman Hellmer.

Z novější doby mě baví Freiwaldova divadla v Chrudimi, Kolíně a Hronově. Z poválečných realizací je výzvou divadlo Jiřího Myrona.

Foto: vcd.cz

Inspirativní je prostor Husy na provázku, Studia Marta (Brno, pozn.), Malé scény v Liberci, komorní scény Aréna v Ostravě a řada nedivadelních prostor. Neopakovatelného genia loci má Slovácké divadlo, ač se jedná o přestavěnou sokolovnu.

Vzpomenete si, jestli nevhodně provedená budova divadla ovlivnila negativně vaši práci?

To je zase na dlouhou řeč. Obecným problémem velkého množství divadel je nedostatečná jevištní technika, málo prostoru v portálech a absence zadního jeviště.

95

DAVID VÁVRA Jak byste popsal svůj běžný den?

Já nemám běžný den v architektuře. Divadlo je 47 let způsobem bytí, koexistence. Divadlo je emociálně vypjaté prostředí, kde se vztahy emočně rychle vypotřebují. Přes den jsem architektem, pokud zrovna nemusím jet na zájezd. Hrajeme jen posledních 10 dnů v měsíci, pak konzultuji projekty po kavárnách a večer jdu na fotbal nebo jdu hrát divadlo.

Chodíte do divadla jako divák?

No, ne tolik jako v mládí. V mládí musím vidět všechny divadla a pak se toho naplním, takže ve stáří už jich tolik vidět nemusím. Moje nevlastní sestra je scénografka, takže díky tomu ano. Radovan Lipus, Šumná města, a abych viděl jeho a její inscenace, tak je ta frekvence tak 4 divadelní kusy za rok.

Ovlivní vaše divadelní tvorba vaši architektonickou tvorbu?

To se navzájem všechno ovlivňuje. Přihrávka na fotbale je pro mě stejně důležitá jako dvouhodinový Shakespeare a nevím, jak se uloží v paměti, nevědomě se to pak projevuje. Vím, že když je šatna vzdálená 60 m od jeviště, což se v řadě divadel stává, tak se člověk naběhá a není to dobře. Člověk si do podvědomí ukládá prostorové, výtvarné vjemy, takže když člověk dělá záměrně nějakou věc, tak nad tím moc nepřemýšlím, prostě to tak nějak vyplyne.

A až když mám nějakého oponenta, tak si ty věci musím argumentačně zdůvodnit.

Myslíte, že to funguje naopak tak, že stavba samotného divadla může ovlivnit tvorbu divadla? Životní prostředí nás vždycky ovlivňuje, takže když přicházíte do divadla a máte tam nějaký výtvarný vjem, tak vás vždycky nějak ovlivní.

Druhá věc je, že jsou to nějaké situace, které můžou pomoct životu v souboru, to ale nevidí divák. Když jsme dělali Švandovo divadlo, tak jsme nechtěli, aby šatny byly jako kóje, protože šatny většinou jsou navržené jako kobky, pokud to není nějaký sbor. V té kobce 96

David Vávra je architekt, herec a spisovatel.

V 70. letech se podílel s Milanem Šteidlerem na založení divadla Sklep v Praze.

Jako architekt pracoval na rekonstrukci interiéru Švandova divadla v Praze a na kompletní rekonstrukci Městského divadla Kladno.

Na scénářích spolupracuje s Radovanem Lipusem. je nějaký psychicky vyčerpaný herec, který se užírá a odkládá střet s těmi ostatními, se kterými se třeba večer předtím pohádal. Ale tady jsou záměrně společné šatny a je tam nesymetricky udělané jeviště, volný prostor je jen na jedné straně, na druhé je stěna, tak šlo udělat dvě společné šatny, které ústí do střídačky. Je to něco jako hokejová střídačka, něco na ten způsob, kde je něco mezi zábavou a relaxací. Často je to holky proti klukům, manýry hvězd holek, a tady v té střídačce se to promělní.

Udělal jsem něco podobného v kladenském divadle zase střídačkou, ale stejné na obou stranách a ti chlapi s těmi ženami se nepotkají a to nemám moc rád, i když je to provozně dobré. A tam to bylo ochuzenější a ty dveře ze šatny do střídačky hned po prvním měsíci zazdili. Nefunguje to univerzálně. To je běžná věc architektury, že architekt předpokládá jiný život než soubor v daném čase a daném místě má.

Je něco, co byste na Švandově divadle změnil?

Nevím, všechny změny, který se měly stát, se staly během té realizace, takže tam byla alternativní scéna. Protože díky současný

Rozhovor s architektem Davidem Vávrou na téma architektury Švandova divadla dramaturgii, která ne vždycky potřebuje to ostrý vymezený kukátkový divadlo, ale chce nějaký jiný uspořádání, arénu, chodník, ulici, prostě jiný uspořádání, takže lidi sedí na scéně a hraje se v zákulisí nebo jiný inovátorský, tak jim radši uděláme tu alternativní scénu, aby se tohle mohlo odehrávat tam. Ale když se to všechno přetočí, tak je to taková výjimka. Takže když se udělala nová scéna na Švanďáku, kde bylo kdysi divadlo Labyrint, taková alternativní scéna, ale byla propojená s vedlejším barákem, kde už nebyla možnost to takhle udělat, protože to byl jinej majetek a chtělo se prorazit schodiště, tak jsme si řekli dobře, tento prostor by se mohl stát pamětí divadla. Takže všechny ty starý židle, rekvizity, kulisy židle, dáme to na stěny, všechen ten bordel. Ukrajinští dělníci vyčistili omítky na cihly na kámen a až potom jsme zjistili, že tohle je ta paměť divadla, ta vlastní architektura té stěny, ne ten chaotickej bordel a tak jsme to zrušili, vyčistili ten chaos a zůstalo tam takhle neutrální pozadí. Takže jakoby věci, který byly blbě nám přišly už během tý rekonstrukce naštěstí. Jinak teda vím, že když po deseti letech fungování, když psal ten Hrbek, tak se vlastně nic nezměnilo, to bylo dobrý. Kromě teda, jim se nelíbily lampy, který připomínaly pisoáry v baru a dali tam místo toho veliký větráky, aby to bylo jako v americkém baru.

Je pro vás jako diváka nějaký soubor nebo pojetí divadla ideální?

Jde o to, že divadlo nikdy nemá být ideální, to má být nějaká boží harmonie, to my tady na zemi nemůžeme docílit. Blížíme se v něčem, máme určitý harmonický období, jsou chvíle, které jsou dobré, ale že by to bylo ideální, to se mi zdá moc nadnesené. Takový soubor neznám a asi by byl nezajímavý.

A nějaký velmi pozitivní příklad?

Máme spoustu období velice silných divadel, které v dané době přinášely zcela nový pohled na svět, nebo zprostředkovaly pohled na svět skrz divadlo. Takže třeba když jsem jako dítě

Foto: brno1.evangnet.cz

poprvé viděl Fialku, tak jsem byl fascinovaný abstraktností. Pak mi teda přišlo, že mě to časem nudí a viděl jsem Ctibora Turbu s Hybnerem a vlastně hráli abstrakci, ale hráli ji tak jak to člověk v patnácti letech vnímal ten svět.

Máme tři základní kameny ve sklepě, jmenovaný Ctibor Turba, Cimrmani a Vodňanský se Skoumalem, to pro nás byly velmi silné podněty za doby normalizace.

Je nějaká budova, která se blíží ideálu, velmi pozitivní příklad divadelní budovy?

Já si nejsem jistý, jestli nějaká není, protože já mám rád téměř všechny. Téměř nejhůř funguje divadlo Na Hybešce, které dělal můj tatínek v akci z a já jsem ho kolem roku 2000 přestavoval. Kde všechno z tohohle pohledu je naruby. Šatny jsou o patro níž, vstup na šatny 97

je úzký, 50 cm široké schodiště, kde se dva lidé nevyhnou a to je přistavené, taková příšatnička, to jsme dělali až při rekonstrukci. Ale vevnitř je to nejlepší prostředí, největší zpřítomnění, to divadlo nejvíc rezonuje. Ta šlupka je špatně, je tam modrá s oranžovou, působí tam barvy, ten systém je špatně, ale přesto je tam dobře. Takže na to neexistuje nějaká, divadlo jsou to stánky z 50., 60., 70. let, které jsou trošku jako lehce impotentní kulturáky, ale i to je v něčem inspirativní. nemůžu říct, že mě něco úplně nadchlo a něco úplně odradilo.

Pak by mi to bylo líto, že jsem to divadlo takhle pomluvil.

doby. Tehdy to divadlo bylo součástí nějakého politického uvolnění, i když oni by si to nepřipustili. Politický podtext tam byl už v tom, že někdo se může svobodně vyjádřit, nemusím říkat politické deklamace, vlastně vyjadřuju jenom vnitřní svobodu.

Ještě bych se na chviličku vrátila k tomu, co jste říkal o těch dobrých a špatných divadlech. Je něco, co by mělo dobré divadlo vždycky mít?

Architektura bez lidí je mrtvá, potřebujeme lidi, kteří naplní jakýkoli prostor. Prostě ti lidi, když tam v ten okamžik jsou, tak zdramatizují jakýkoliv prostor. Protože divadlo, do kterého

Bojí se podle vašeho názoru divadelníci stěhování do jiných budov či lokalit?

To nevím, já se v životě nepřestěhoval. Ve sklepě na Dobešce hrajeme od nepaměti, prošli jsme si takovým vývojem přes akropoli, gong a pak jme se zase vrátili na Dobešku. Já to nemůžu posoudit, já jsem toho vlastně moc nepoznal.

My máme součástí diplomové práce divadlo v Uherském Hradišti, tam se ředitel zdráhá přesunout se do nové budovy.

To je jasné, Uherské Hradiště je přesně ten případ, že se potkají v daný okamžik inspirativní lidi a prožijí spolu silné tvůrčí období a mají to štěstí, že pro tyhle lidi najdou vhodné režiséry, kteří s nimi umí pracovat a umí vytvořit představení. Nevím, jestli kdyby ten Pitínský tam tak dlouho nepůsobil, má charakter pocitu jižní Moravy v sobě, tak jestli by to bylo tak silné. Jenom hostující režiséři tu autenticitu souboru tak nevytvoří. Je dobré, když je tam kmenový režisér, všechny tyhle silné věci spíš vznikaly z nějakého tandemu dramaturga s režisérem. Činohra v 70. letech, Krejča s Krausem Na zábradlí, to byly dvojice, které vymyslely dramaturgie, které dokáže daný herecký tým naplnit. Nemáme vždycky štěstí, aby se narodili takoví lidé, aby to dokázali takhle hrát. Prvně se to musí najít a současně se to vždycky hledá součástí nějaké

,,Všechny složky divadla by měly být v harmonii. Jedná se o optickou, akustickou, výtvarnou.“

98

nechodí lidé, je blbost.

Snažíme se zjistit, do jaké míry architektura ovlivňuje divadlo.

Většina souborů, když jsou na vrcholu, tak to divadlo většinou nemají. Pak se z nich stane nějaká instituce, to divadlo se pro ně postaví a oni ztratí tu sílu výpovědi. Pak se třeba reinkarnují... Třeba Provázek (Divadlo Husa na provázku v Brně, pozn. autora), to byla nejsilnější alternativní scéna a najednou je každý jinde, jeden je v Národním divadle, tenhle si dělá sám a pak tam musel přijít Morávek, který tomu zase dal něco nového. Většinou soubory ty budovy dostávají pozdě, ale to tak je. Těžko se v té nové budově realizuje to, co bylo v té garáži nebo kotelně.

Nedávno mluvili s paní Dorou Viceníkovou v Divadle Na zábradlí a to, co jí na tom nejvíc chybí, je nějaká patina, nějaká atmosféra toho, že jsou tam doma.

Zábradlí je nově zrekonstruované? Zábradlí má kapesní charakter, že tam to nahrazují ty pro-

story ve středověkých uličkách, to se osahá rychle. Když tam žil Lébl, tak dělal takové ruční tapety, labyrint. Je to tam dost čistě bílé, tak ať to poblejou.

Co byste změnil v divadle, ve kterém působíte?

Už jsem to udělal. Změnili jsme toho hodně, nebyla šatna, jediná byla ve sklepě, to byla schůzovní místnost s kinem. V rámci dobové lásky tam byla udělaná osvětlovací a zvuková kabina a jeviště bylo na rovnoběžkách, které nebyly kolmo ke stěně, byly na šikmo.

Mělo to nějaký konkrétní důvod?

Scéna se rozšiřovala, byla to manýra 60. let, přistavěli jsme šatnu nahoře, šatnu pro diváky nahoře, to byla dřív otevřená terasa a připojili jsme tam schodiště, které jde dolů. Přednost té Dobešky je, že je to komunitní centrum.

Děti se tam učí keramiku, jógu, jazyky, je tam hospoda, místo, které je cenné pro všechny lidi z lokality a k tomu to kino, vedle je dřevěný barák. Vzduchotechnika tam nebyla, měli jsme další projekt na přístavbu dalších šaten z venku a zázemí v další patře na přespání, třeba pro kapely, aby tam mohly přespat. Pár divadel takhle známe a cítíme se tam dobře. Že na tom pódiu, kde se hraje, může člověk pak zapařit. Myslím, že v Děčíně to tak je.

Připomněl jste komunitu, a že bez lidí divadlo fungovat nebude.

Jedině kdyby tam nikdo nepřišel a někdo by to nafilmoval, tak to může být pro historii zajímavý záznam.

Vzpomenete si, jestli nevhodně provedená budova divadla ovlivnila negativně vaši práci jako divadelníka?

Vždycky to byli spíš lidi a neochota lidí než vlastní budova. Třeba nějaký technik co prudí, že něco nejde. Buď byli za doby socialismu nadšení technici, nebo technici, kteří tam pracovali, a strašně je to nudilo. A to bylo víc, než že někde není přístup na scénu. V rámci toho je to jinak, my nemáme tak velký

důraz na scénografii a výtvarnou stránku věci, kabaret nemá žádné kulisy, my potřebujeme jako rekvizitu jenom stůl, a ten si nevozíme s sebou. Ale jiná divadla jsou založená takhle, takže chápu, že jim něco může chybět a že ne všechny divadla tohle můžou naplnit. Všechny složky divadla by měly být v harmonii – jedná se o optickou, akustickou, výtvarnou, ale i to, že můžu rychle měnit kulisy, velké scény v bocích, velká táhla a můžu je ve vteřině změnit.

Ale nikdy tahle formální stránka nepřekoná v ničem to sdělení, které v sobě ty lidi nosí jako lidé. Když mám mluvit o nějaké ideální budově, tak je to skloubení alternativy a zároveň kukátkového divadla a většinou dojdeme k tomu, že je to nemožné.

Kam se to bude dál ubírat?

My děláme jedno řešení, rekonstrujeme divadla. Na Kladně vznikly dokonce čtyři nové scény. Zvětšila se zkušebna, ta plní funkci alternativní scény. Přistavěla se kavárna s malou literární scénou a udělala se dvě venkovní jeviště, která jsou zakázána zatím kvůli akustice. Může se tam dělat nějaký festival, je tam variabilita. Roztodivná dramaturgie tam najde vždycky nějaké svoje místo. V takových divadelních institucích bych měl kukátko a alternativní scénu, protože když se vymýšlí univerzální prostor tak ztrácí charakter, jsou lehce impotentní nebo tovární haly. Ale divadlo by mělo být i takové, že vás opanuje i to vnitřní uspořádání, i to je součástí kvality. Poměr balkónů, člověk ze zkušenosti ví, že se mi lépe hraje do klasického divadla ne s dvěma galeriemi, ale s jedním balkónem s prudší elevací než do kina nebo pěti balkónů. Když máte ty diváky takto proti sobě, tak je to lepší a jsou blízko. Když je v činohře orchestřiště, tak se hůř hraje, než přenesete tu energii přes to propadlo, tak to trvá. Nesnáším v Trutnově v Uffu, že není pódium, elevace bez pódia, mám pocit, že jsem na kluzišti. Stačí aspoň dvacet centimetrů, nebýt ten nejspodnější v hierarchii prostoru. Chybí tam pódium. jinak prostor je to příjemný.

99

DIVADLO PETRA BEZRUČE Divadlo Petra Bezruče získalo několik ocenění a je zachováno v dobrém povědomí mezi kritiky i diváky. Umělecky se řadí knejvýraznějším divadlům v České republice.

Hrají často pro mladé publikum. Kladou důraz na tvůrčí rozmanitost a neotřelost.

Drží se regionální tématiky a zaměřují se také na dramaturgii, která zahrnuje moderní ztvárnění klasických děl. Hledají možnosti pro nová dramatická díla a soustředí se na nové zpracování literárního a filmového díla.

Foto: wikipedia.cz; Petr Šmerkl

100

Prostory Divadla Petra Bezruče v Ostravě Budova divadla leží na tahu ulice 28. října, poblíž Domu kultury Ostrava. Jde o divadlo menší, ale postrádá řádný veřejný prostor divadelního náměstí.

Budova je postavená v tradičních formách „nového klasicismu“.

Divadlo má hlavní divadelní sál a ještě malý studiový prostor v suterénu zvaný Márnice.

Chybí místnost zkušebny, což přitěžuje provozu na jevišti.

Během lezi 2011 a 2012 prošlo divadlo výraznou rekonstrukcí interiéru.

Sál v podobě studiové scény s černou výmalbou má hlediště o rozměrech 12 x 14 metrů s kapacitou 135 míst na vestavěné variabilní elevaci.

Márnice má kapacitu přibližně 30 osob.

Jeviště o rozměrech 5 x 7 metrů s portálem o šířce 5,5 metru je opatřeno černou látkovou oponou a černým horizontem.

Výška jeviště od podlahy k tahům je 5 metrů.

Je vybaveno variabilní elevací, praktikáblovou stavebnicí a deskami.

V zadní části hlediště je umístěna kabina světelné techniky a zvuku.

DIVADLO PETRA BEZRUČE

ROK ZALOŽENÍ 1945 (v současné budově od r. 1990)

UMÍSTĚNÍ 28. října 120, 702 00 Ostrava

PŮVODNÍ BUDOVA nedivadelní (dílny)

KAPACITA velká scéna 135, malá scéna 30 div.

ARCHITEKT -

OSOBNOST DIVADLA J. R. Schmiedtová

OSTRAVA MĚSTSKÁ NEMOCNICE

NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV

DŮM KULTURY MĚSTA OSTRAVY DIVADLO PETRA BEZRUČE

TŘÍDA 28. ŘÍJNA

Foto: Mapy.cz

101

DIVADLO PETRA BEZRUČE: PLOŠNÁ ANALÝZA 1:500

Půdorys 1.PP

,,Velmi by nám ulehčilo, kdyby v budově existovala zkušebna a kdyby malá scéna divadla byla odhlučněná. Největší bolestí jsou ale skladovací prostory dekorací a kostýmů, kterých je velmi málo.“ J. R. Schmiedtová

Půdorys 1.NP

102 GSEducationalVersion GSEducationalVersion

Divácká část

Provozní část

Diváci: kulturní zážitek 497 m2 | 24 %

Plochy umělecké činnosti 67 m2 | 3 %

588 m2 | 28 %

Diváci: zázemí 91 m2 | 4 %

1491 m2 | 72 %

2079 m2 | 100 %

Provozní zázemí 1424 m2 | 69 %

103 GSEducationalVersion

J. R. SCHMIEDTOVÁ V jakém divadle působíte?

Divadlo Petra Bezruče v Ostravě. Jsme spíše mladé divadlo pro v duši mladé, nehrajeme úplně klasické kusy, mnohé naše inscenace vyžadují alternativní/variabilní prostor.

Jak probíhá váš běžný den v divadle?

9:30 až 13:30 zkouška na jevišti. Po zkoušce technika bourá náznak, ve kterém se zkoušelo, a staví scénu na večerní představení. Po zkoušce probíhají na vedení schůzky nebo porady. V 17:30 se herci připravují na večerní představení, které začíná v 18:30. Po představení technika bourá scénu a staví náznak na zkoušku, co proběhne další den.

Ovlivní divadelní budova zásadním způsobem vaši uměleckou práci?

Ano. Velmi by nám ulehčilo, kdyby v budově existovala zkušebna (takže by se nemuselo tolik přestavovat na jevišti), kdyby malá scéna divadla byla odhlučněná (takže by se mohlo souběžně hrát na velké i malé scéně divadla) a kdyby klub divadla nebyl v mínus prvním patře. Dále nám chybí důstojné venkovní a v zimě vnitřní prostory pro diváky kuřáky.

104

Janka Ryšánek Schmiedtová působí na pozici uměleckého šéfa v Divadle Petra Bezruče v Ostravě od roku 2015.

Vystudovala činoherní režii na JAMU v Brně, poté absolvovala stáž v Lisabonu a Glasgow.

Kromě Divadla Petra Bezruče režírovala v divadelním studiu Marta v Brně, Divadle Šumperk, HaDivadle, Městském divadle Zlín, Zlínské vyšší škole umění, Divadle Radost, Divadle J. K. Tyla v Plzni, Národním divadle v Brně, Bratislavském Bábkovém divadle a studiu L+S v Bratislavě.

Foto: facebook Divadlo Petra Bezruče Ostrava, 2018

Rozhovor s uměleckou šéfkou DPB v Ostravě Co je ale naší největší bolestí, to jsou skladovací prostory dekorací a kostýmů, kterých je velmi málo.

Během zájezdů, vyjedeme na zhruba 30 ročně, se opakovaně dostáváme do míst, která se tváří jako plně funkční divadla, ale jsou předimenzovaná (příliš velká hlediště i jeviště, nebo malá jeviště a velká hlediště), mají malé a nefunkční jeviště (technologicky), portály, tahy a také světelný park. Vlastně ve výsledku velmi ubírají našim inscenacím, které se ke všemu často na naší domovské scéně hrají na variabilním prostoru, rozumějte ne na jevišti, což jsou věci, které na zájezdech musíme velmi upravovat.

Foto: ndm.cz

Blíží se nějaká divadelní budova Vašemu ideálu?

Ano, velmi dobře variabilním prostorem je Divadlo Archa v Praze a Divadlo Husa na provázku v Brně.

Vzpomenete si, jestli nevhodně provedená budova divadla ovlivnila negativně vaši práci?

Ano, divadlo Radost Brno – světlé portály (velmi špatné při svícení inscenace), nedostatek WC pro diváky na malé scéně divadla a zátěžový koberec na jevišti.

Divadlo Zlín – příliš velké jeviště i hlediště.

Divadlo Šumperk – obecně nepodařená rekonstrukce divadla, špatná elevace v hledišti, opět koberec na jevišti.

,,Velmi dobře variabilním prostorem je Divadlo Archa v Praze a Divadlo Husa na provázku v Brně.“

Bojí se dle vašeho názoru divadelníci stěhování do jiných budov, lokalit Ano. Divadla jako taková mají velmi specifickou atmosféru a nová budova je vždy neútulná a neosobní, což jsou dvě věci, které divadelníci považují za důležité. V nových budovách také často chybí kuřárny a hlavně klub pro herce, což dělá z celého divadelního provozu neosobní provoz. Po roce 1989 bylo kromě toho postaveno a zrekonstruováno mnoho divadel a ne vždy, téměř nikdy, tato stavba nebo rekonstrukce nedopadla dobře. Budovy jako takové nerespektují divadelní provoz, stavební firmy nejsou často schopné splnit to, co si vykomunikují divadelníci s architekty. A hlavně nové nebo zrekonstruované budovy musí dodržovat veškerá byrokratická nařízení, která jsou ale v přímém rozporu s divadelním provozem – nehořlavý zátěžový koberec na jevišti, nutnost, aby byly vidět únikové východy, atd.

105

HORÁCKÉ DIVADLO Jihlavské divadlo je významným činoherním představitelem nejen pro celou svou spádovou oblast s mnohaletou tradicí. Horácké divadlo započalo roku 1939, divadelní soubor získal koncesi a mohl hrát česky. Tím vznikla první česká scéna v kraji Vysočina.

Kladou důraz na kvalitativně a umělecky svéhlavou produkci, která zaujme široký záběr diváků vysočanského kraje.

V repertoáru mají díla pro náročné diváky i více populární výtvory.

Foto: psj.cz

106

O divadelní budově Horáckého Divadla v Jihlavě Od roku 1945 využívá divadlo budovu městského divadla v Jihlavě.

V roce 1989 započala plánovaná rekonstrukce podle návrhu arch. Sedláka, který však neřešil hlavní nevýhodu stávající budovy, a to úzké hlediště a jeviště. Demoliční práce byly proto v roce 1990 zastaveny a byla vypsána soutěž na nové řešení.

V roce 1992 začala výstavba komplexu divadelních budov podle návrhu Václava Králíčka, Tomáše Brixe, Vladimíra Krátkého, Jana Vančury a Miroslava Meleny. Tento návrh zachoval podle zadavatele soutěže klasicistní část přední fasády. Autorský tým atelíéru OMICRON – K rozdělil dispozici do tří stěžejních budov.

První budova vznikla na místě staré budovy divadla (zachována byla pouze klasicistní fasáda). Tento objekt ukryl oválný modul hlavního sálu s podkovovitým hledištěm, otevřené schodiště a foyer v přízemí.

Druhou část sloužící převážně ke komerčním účelům tvořila nová nárožní budova, která měla v přízemí prostory obchodů. V suterénu a prvním patře byl společenský klub a restaurace.

HORÁCKÉ DIVADLO

JIHLAVA

ROK ZALOŽENÍ 1939, historie divadla v Jihlavě sahá do 16. st

UMÍSTĚNÍ Komenského 1359/22, Jihlava, 586 47

PŮVODNÍ BUDOVA Novostavba s původní fasádou starého divadla

KAPACITA 320 diváků

ARCHITEKT Tomáš Brix Vladimír Krátký Václav Králíček

OSOBNOST DIVADLA -

LESOPARK HEULOS

KOSTEL POVÝŠENÍ SVATÉHO KŘÍŽE

HORÁCKÉ DIVADLO

UL. KOMENSKÉHO

UL. PALACKÉHO

Foto: Mapy.cz

107

108

Foto: theatre-architecture.eu; kniha Miroslav Melena, autor Marie a Josef VomĂĄÄ?ka, ISBN 978-807-0082-553

Nejvyšší podlaží bylo vyčleněno divadelnímu zázemí ze zkušebnou, která sloužila jako alternativní malá scéna (kapacita 150 diváků).

První a druhý objekt architekti Brix, Králíček a Krátký spojili proskleným krčkem s hlavním vstupem, pasáží a vstupem do foyer. Šlo o radikální spojení v podobě vzdušné celoprosklené konstrukce a křehkou konstrukcí kovových schodišť rozvádějících návštěvníky do všech veřejných částí. (Při návrhu pasáže se architekti nechali inspirovat jihlavskou stavební raritou - renesančním krytým dvorem v domech soukeníků, kteří v nich vystavovali své rozměrné látky). Můžeme také sledovat také výmluvnost zakřivené stěny, která vypovídá o vejčitém hledišti, a která v kontrastu s přímou rovnou formou stěny protější připomíná oblibu arch. Brixe kombinovat čtvercové a kruhové geometrické objekty.

Třetí část komplexu přiléhá z východní strany k hlavnímu sálu a jde o čistě provozní část se

servisními a technickými provozy.

Komplex je konstrukčně řešen kombinaci železobetonu, zdiva a oceli.

Složité základové poměry si vyžádaly založení na pilotách. Nová fasáda objektu je tvořena obkladem jurským mramorem.

Nedávná rekonstrukce V roce 2017 si nutná expanze divadelního provozu vynutila rekonstrukci v nárožní části divadla. Zmizely komerční prostory obchodů, které nahradil nový prodej vstupenek a prostor nové Divadelní kavárny. Restaurace v prvním patře byla nahrazena velkou Zkušebnou s vinylovou podlahou. Je zní přístup přímo na ochozy galerie v pasáží, ale soukromí pro zkoušky se řeší černými samety.

Foto: theatre-architecture.eu; kniha Miroslav Melena, autor Marie a Josef Vomáčka, ISBN 978-807-0082-553

109

HORÁCKÉ DIVADLO: PLOŠNÁ ANALÝZA 1:500

Půdorys 1.NP

110 GSEducationalVersion GSEducationalVersion

První budova vznikla přesně na místě starého divadla.

Objekt ukryl oválný modul hlavního sálu s podkovovitým hledištěm, otevřené schodiště a foyer v přízemí. Druhou budovou byl nárožní objekt s obchody v přízemí, ty jsou dnes nahrazeny dalšími provozy divadla.

Divácká část

Provozní část

Diváci: kulturní zážitek 2200 m2 | 28 %

Plochy umělecké činnosti 570 m2 | 7 %

2415 m2 | 31 %

5368 m2 | 69 %

7783 m2 | 100 %

Diváci: zázemí 216 m2 | 3 %

Provozní zázemí 4798 m2 | 62 %

111 GSEducationalVersion

TOMÁŠ BRIX Foto: theatre-architecture.eu

Jaké divadlo jste navrhoval?

Divadlo v Jihlavě. Tým lidí, každý dělá něco.

Duchovním otcem byl pan Melena, už je po smrti.

Jaký máte vztah k divadlu, chodíte do divadla?

Jako každý normální vzdělanec, občas jdu i do divadla.

Ovlivní divadelní tvorba zásadním způsobem vaši architektonickou práci, když navrhujete divadelní budovu?

Ano, je to součástí celé kultury.

112

Tomáš Brix je český architekt, od roku 1996 působí ve vlastní arch. kanceláři B.R.I.X. V roce 1973 završil studium na FA ČVUT v Praze. Během studia absolvoval stáž na Université de Caen ve Francii a na New York University v USA. Do roku 1990 působil v architektonickém Ateliéru 7 Od roku 1990 působil jako vedoucí ateliéru tvorby na FA ČVUT, kde byl později jmenován docentem.

Mezi léty 1990 až 1996 působil v architektonickém ateliéru Omicron, kde společně s V. Králíčkem, V. Krátkým, M. Melenou, navrhl Horácké divadlo.

Je něco podstatného, co byste změnil na divadelní budově Horáckého divadla?

Ano.Trochu se to nepovedlo, věčný problém je, že to lidi vezmou trochu jinak, takže architektura by měla být otevřená, aby snášela aktualizace. Tady byla obchodní pasáž, která neměla moc využití.

Je pro vás jako diváka nějaký soubor, nebo pojetí divadla ideální?

Ne. Podstatné je, co hrají, co se hraje... Dá se hrát i pod širým nebem, vždy je to o hercích.

Rozhovor s architektem Tomášem Brixem Vzpomenete si, jestli nevhodné provozování divadelní budovy negativně ovlivnilo její architekturu?

Ne. Možná uvnitř něco upravili, a fasáda je chráněná. Takže tady maximálně co se týče údržby. Úspěch je, že budova zůstala divadlem.

Arch. Tomáš Brix, Foto: novinky.cz; Václav Jirsa, Právo, 2013

Bojí se dle vašeho názoru divadelníci stěhování do jiných budov, lokalit?

To nevím, ale stěhování nemá rád nikdo. Loni jsme se stěhovali a ztratíte identitu, a všechny věci zmizí někde v krabicích. Mizí i kognitivní mapa v mozku.

Jak byste pojmenoval sloh nebo styl, ve kterém je postaveno Horácké divadlo?

Postmoderní fáze popírá slohovost. Otevření všech možných inspiračních zdrojů.

Poučky postmodernistů se daly snadno uchopit a je z toho trochu guláš.

(Kritika minimalismu, v Čechách je sklon k doktrínám, což se dá ilustrovat na naší formě komunismu).

Foto: theatre-architecture.eu

113

DIVADLO ANDREJA BAGARA Historie nitranského divadla je známa už od r.1883. Divadelní budova měla tehdy kapacitu 360 míst a stála na stejném místě jako dnes.

Během Druhé světové války byla zničena. Nové prostory divadelní soubor našel v nitranském Národním domě, v tělocvičně Sokola (podobně jako v Uherském Hradišti), kde hrál až do roku 1992. Poté se přestěhovali do nové stavby, která je stále jednou z nejmodernějších divadelních budov na Slovensku.

V inscenacích vládne silná osobitost režisérů, výrazný rukopis, estetický styl a poetika.

Foto: theatre-architecture.eu

114

Budova nitranského divadla Moderní budova divadla byla dokončena roku 1992 avšak první myšlenky na novou divadelní budovu pro nitranský soubor sahají až do roku 1972. Tehdy se přijalo rozhodnutí postavit nové divadlo než stále přizpůsobovat provizorní a zastaralé prostory. První návrhy vycházely z architektonické soutěže, porota z nich pak vybrala 6 projektů, které postoupily do užšího výběru. Vítěznou studii navrhl Anton Rokošný, jehož návrh nejlépe reflektoval potřeby nového nitranského divadla. Proces projektování a následné výstavby byl velice zdlouhavý a po autorově smrti projekt dokončili Juraj Hlavica, Márius Žitňanský a Štefania Rosincová.

Samotná budova má propracovanou hmotovou kompozici, která vznikla průnikem dvou čtvercových hmot. Ve větší z nich je umístěna činoherní scéna s kapacitou 577 míst, v menší pak studiová scéna s kapacitou 120-150 míst dle uspořádání scény. Rohy čtvercových hmot jsou pak navenek diagonálně seříznuté, detailnější členění pak v objemu vytváří venkovní terasy a odstupňovanou střechu, která skrývá provaziště.

DIVADLO ANDREJA BAGARA NITRA

ROK ZALOŽENÍ 1883, v současném objektu od r.1992

UMÍSTĚNÍ Svätoplukovo náměstí 4, 950 53 Nitra, Slovensko

PŮVODNÍ BUDOVA Novostavba divadla z roku 1992

KAPACITA Velký sál 577, Studiová scéna 150 div.

ARCHITEKT Juraj Hlavica Márius Žitňanský Štefánia Rosincová

OSOBNOST DIVADLA Ján Surovka

NITRA

MOSTNÁ ULICE

DIVADLO ANDREJA BAGARA

SVATOPLUKOVO NÁMĚSTÍ

PONITRIANSKÉ MUZEUM

KOSTEL SV. DUCHA MĚSTSKÉ LÁZNĚ

Foto: Mapy.cz

115

MÁRIUS ŽITŇANSKÝ Pohled z technického roštu do studiové scény, Foto: Jan Schleider, 2019

Márius Žitňanský působí jako architekt a pedagog na Fakultě architektury Slovenské technické univerzity v Bratislavě, kde absolvoval také své studium.

Spolupracoval s architektem Antonem Krajčovičem a díky tomu měl blízko ke scénografii.

V Projektovém ústavu kultury (PÚK) v Bratislavě spolupracoval při projektu (1978) a reailzaci (1991) Divadla Andreja Bagara v Nitře pod vedením architekta Juraje Hlavici.

Jaký máte vztah k divadlu, chodíte do divadla?

Dobrý, chodím rád. Kdysi jsem dělal scénografii, dokonce i filmy. Ke kultuře jsem měl silný a dobrý vztah. S trnavským divadlem byla zajímavá a dobrá spolupráce.

navrhl stavbu polyfunkčně.

Problémem jsou nové technologie, radši mám nízkonákladová divadla a nové druhy divadel, performance. Už neděláme se studenty, ale děláme pro 250 diváků.

Ovlivní divadelní tvorba zásadním způsobem vaši architektonickou práci, když navrhujete divadelní budovu?

Ano. Chtěl jsem dělat spíše scénografii než architekturu, všechno muselo mít nějaký příběh, svoji scénografii, nitranské divadlo jsem dělal jako mladý.

Je pro vás jako diváka nějaký soubor, nebo pojetí divadla ideální?

Dobrý kubismus, dobrý funkcionalismus...

I v divadle jsou dobré a zlé věci, nechtěl bych to nějak kategorizovat. Mám rád malé i velké scény.

Je něco podstatného, co byste změnil na budově Divadla Andreja Bagára?

Ano. Už i tehdy jsem cítil, že divadlo je víceúčelový objekt, ale vždy bylo zavrhnuto, že bych

Vzpomenete si, jestli nevhodné provozování divadelní budovy negativně ovlivnilo jeho architekturu?

Je to vždycky problém komínu na provaziště,

116

Rozhovor s architektem M. Žitňanským vždy je hodně vidět. Snažili jsme se to nějak trochu schovat. Divadlo v Oslu je otevřené po celý den, foyer je propojeno s okolním prostorem, takže je možné jím projít i když nejdu přímo do divadla. Jeviště jsou na střeše s pohledem. Provaziště jsou pozadím k vnějším jevištím.

Bojí se dle vašeho názoru divadelníci stěhování do jiných budov, lokalit?

Když děláte divadlo, spolupracujete se scénografy, kteří by chtěli mít všechno super, ale je otázka, jestli to technici budou umět ovládat.

Jestli to nevadí hercům, technikům, personálu.

S jakým úmyslem jste řešili atmosféru, kterou prožije divák ve vaší stavbě? Řešili jsme pocity diváka při příchodu. Divadlo by mělo být co nejvíce flexibilní, takže je dobré umět diváka zapojit do děje.

Jak byste pojmenoval sloh, nebo styl ve kterém je vaše stavba postavena?

Období moderny, trochu se snaží rozbít hmotu, studio je samostatný objem a interiér se svítidly je možná trochu postmoderní.

Foto: bigsee.eu; Danaja Jovandič, 2018

Velký sál, Foto: theatre-architecture.eu; Martina Novozámská, 2009

117

118

Studiová scéna, Foto: theatre-architecture.eu

JÁN SUROVKA Ján Surovka působí jako šéf umělecko-technického provozu a technického úseku v divadle Andreja Bagara v Nitře. Zabývá se zejména koordinací technických provozů v budově a jejich správné fungování. Zajišťuje také stavbu scénických dekorací v domácím divadle v Nitře i na zájezdech.

Rozhovor s manažerem výpravy umělecké tvorby DAB Foto: dab.sk, 2017

V jakém divadle působíte?

Divadlo Andreja Bagara v Nitre (repertoárové – divadlo, zaměřené na činohru a muzikál) Jak probíhá Váš běžný den v divadle?

Ráno přijdu, uvařím si kávičku a to by bylo asi tak všechno. (Děkuji Milanovi Lasicovi a Júliusovi Satinskému, od kterých jsem si vypůjčil úryvek z jejich textu).

Ovlivní divadelní budova zásadním způsobem vaši uměleckou práci?

Ano, ovlivní.

Je něco podstatného, co byste změnil na divadelní budově Andreja Bagára v Nitře?

Ano. Bohužel je toho dost, ale dovolím si tvrdit, že budova našeho divadla patří k top – a to v rámci Československa (Záměrně jsem použil název státu, který už dnes neexistuje.

Platí to pro obě země).

Blíží se nějaká divadelní budova vašemu ideálu?

Ano. Tohle je poměrně složitá otázka. Záleží, zda myslíme budovy tzv. současné (vznikly po roce ´89), nebo historické a zda lze brát v potaz prostor CZ/SK, nebo minimálně Evropu.

Z mého úhlu pohledu, když bereme v potaz Evropu a divadlo, se kterým mám i praktickou zkušenost,je to Opera di Firenze ve Florencii.

Vzpomenete si, jestli nevhodně provedená budova divadla ovlivnila negativně vaši práci?

Ano. Na tohle také není příliš snadné odpovědět. Vzhledem ke své praxi jsem absolvoval nespočetné množství zájezdů a hostování po mnoha budovách, které se nazývaly divadlem.

Je těžké najít jakéhokoliv reprezentanta (minimálně v prostoru CZ/SK). Když chybí základní proporce, které má divadlo mít, tak je vždy problém.

Bojí se dle vašeho názoru divadelníci stěhování do jiných budov, lokalit?

Ano. Soudím na základě vlastní zkušenosti, kdy se naše divadlo stěhovalo do nové budovy (září 1992), reakce kolegů byly minimálně rozpačité a to jsme se stěhovali jen na opačný konec pěší zóny, takže se nejednalo o výraznou změnu lokality.

119

DIVADLO ANDREJA BAGARA 1:1000

Půdorys 1.NP

Podélný řez

120 GSEducationalVersion

Velký sál, Foto: theatre-architecture.eu; Martina Novozámská, 2009 GSEducationalVersion

121