NA STŘEPECH Na střepech lásko má nechalas přec jen kus sebe. Nehodná důvoda dělila dnes srdcí dvou a myšlenky statné se vzpomínkou každou zažitou pro ortel pravdy jen rvou. Proč jen ten bolný vrub hryznul v můj krk zač tolik úzkosti v řadách těch všech rtů rtů mojich otisklých ve tvojích očích vzývaných nyň tebou k branám všech čertů. Nechci a nemohu věřit té chvíli co jen té do mlhy lásek nás zmámila posečkej prosím v chvil nových a přejných miluj mě prosím, zas jako dřív má milá.
36