Kulturní dimenze Geerta Hofstedeho a jejich odraz ve výuce cizího jazyka

Ústav jazykové a odborné přípravy Univerzity Karlovy v Praze

Dvousemestrální zdokonalovací kurz k výuce češtiny jako cizího jazyka 2010/2011

ROČNÍKOVÁ PRÁCE Kulturní dimenze Geerta Hofstedeho a jejich odraz ve výuce cizího jazyka

2011

Vedoucí práce: Mgr. Jana Čemusová

Autorka práce: Jana Slavíková

Prohlášení Prohlašuji, že jsem ročníkovou práci „Kulturní dimenze Geerta Hofstedeho a jejich odraz ve výuce cizího jazyka vypracovala sama s využitím uvedených zdrojů a literatury.

V Praze dne 22. května 2011

…………………………

Podpis

Poděkování Chtěla bych poděkovat Mgr. Janě Čemusové za její čas, konzultace a trpělivost při vedení mé ročníkové práce. Dále bych chtěla poděkovat dalším lektorům, kolegyním a kolegům ze Zdokonalovacího kurzu pro učitele češtiny jako cizího jazyka (především Aleně Klabanové), za jejich zkušenosti, tipy a rady, které při výuce sdíleli. V neposlední řadě bych chtěla poděkovat všem, se kterými jsem spolupracovala v programu Varianty Člověka v tísni a v neziskové organizaci Meta, neboť mi v tomto roce velmi rozšířili obzory v oblasti inkluzivního vzdělávání. Nezměrný dík nakonec samozřejmě patří i všem mým studentům, s nimiž a od nichž se neustále učím.

Abstrakt Práce je věnována charakteristice kulturních rozdílů mezi Rusy, Američany a Čechy.

Základem pro srovnání je šest kulturních dimenzí Geerta Hofstedeho: index vzdálenosti moci, index individualismu, index vyhýbání se nejistotě, index maskulinity, index dlouhodobé orientace a index požitkářství. Do srovnání je zařazeno i Slovensko, pro jasnější prezentaci nezávislosti kulturních rozdílů na jazykových rozdílech. Ruská kultura vychází ze srovnání celkově české kultuře nejbližší, americká nejvzdálenější, ačkoli v některých aspektech je i ona české kultuře bližší než slovenská. Učitelé si musí být kulturních rozdílů vědomi, neboť se mohou projevovat v obsahu i způsobu výuky, motivaci a hodnocení studentů, ale i v jazyce samotném.

Klíčová slova Hofstede, kulturní rozdíly, Rusové, Češi, Američané, výuka, čeština pro cizince

ZKUČ 2010/2011

Jana Slavíková

Kulturní dimenze Geerta Hofstedeho a jejich odraz ve výuce cizího jazyka

Obsah 1

Úvod .................................................................................................................................... 6

2

Projevy kulturních dimenzí Geerta Hofstedeho ve výuce .................................................. 7 2.1

Kultura ......................................................................................................................... 7

2.2

Kulturní dimenze ......................................................................................................... 7

2.2.1

Vzdálenost moci (PDI) ......................................................................................... 9

2.2.2

Individualismus vs. kolektivismus (IDV) .......................................................... 10

2.2.3

Maskulinita vs. femininita (MAS) ..................................................................... 12

2.2.4

Vyhýbaní se nejistotě (UAI) .............................................................................. 13

2.2.5

Dlouhodobá vs. krátkodobá orientace (LTO) .................................................... 15

2.2.6

Požitkářství vs. zdrženlivost (IVR) .................................................................... 16

3

Závěry ............................................................................................................................... 17

4

Použitá literatura ............................................................................................................... 19

5

ZKUČ 2010/2011

Jana Slavíková

Kulturní dimenze Geerta Hofstedeho a jejich odraz ve výuce cizího jazyka

1 Úvod Cílem této práce je ukázat možné projevy rozdílů mezi kulturami podle Hofstedeho kulturních dimenzí při výuce češtiny jako cizího jazyka, se zvláštním důrazem na výuku Američanů a Rusů. Hlavní otázka, kterou by tato práce měla zodpovědět, je, v jakých dimenzích se podle Hofstedeho Češi a tyto dvě národnosti liší a jaké problémy či nedorozumění mohou proto vyvstávat ve výuce. Práce představuje Hofstedeho pojetí kultury a jeho kulturní dimenze, které jsou jednotlivě rozebrány s důrazem na školu a vzdělání, načež je porovnáno skóre daných zemí a vyvozeny dílčí závěry pro výuku češtiny pro cizince. V závěrečné části práce následuje celkové shrnutí. Práce se opírá o studium bibliografických zdrojů a vlastní praxi.

K 31. březnu 2011 bylo v ČR evidováno celkem 425 167 cizinců (oproti cca 240 000 v roce 2003), což představuje asi 4 % populace. Bylo mezi nimi zastoupeno 173 různých státních občanství, přičemž nejčastější země původu byly Ukrajina, Slovensko a Vietnam. Školy v České republice ve školním roce 2009/10 navštěvovalo 60 721 cizinců, což představovalo 2,9 % všech žáků a studentů. V mateřských, základních a středních školách byly nejpočetnější Vietnamci, těsně následováni Ukrajinci a s odstupem Slováky. Nejvíce cizinců však studovalo na vysokých školách (34 552, tj. 56,9 %), přičemž nejčastěji pocházeli ze Slovenska (64,3 %).

Za posledních šest let pak právě počet cizinců na vysokých školách nejvíce vzrostl, a to 2,6krát. Téměř stejně vzrostl i počet cizinců na středních školách, 2,2krát. (ČSÚ 2011) Čtrnáct nejzastoupenějších zemí původu lze rozdělit do několika skupin: země východní Evropy (Ukrajina, Rusko, Moldavsko, Bulharsko, Rumunsko, Bělorusko), země střední Evropy (Slovensko, Polsko), asijské země (Vietnam, Čína, Mongolsko) a země „Západu“ (Spojené státy, Spojené království, Německo). Jak ukážou následující kapitoly, a jak jistě všichni jazykoví učitelé vědí, stejný nebo velmi podobný jazyk s sebou zdaleka nenese i totožnost kulturní, jak je zřejmé např. z rozdílů mezi Čechy a Slováky, ale jak je také možno vypozorovat mezi národnostmi bývalého SSSR nebo anglofonními zeměmi.

Co se týče mě osobně, setkala jsem se již se studenty z USA, Ruska, Ukrajiny, Běloruska, Indie, Moldavska, Egypta, Thajska, Nového Zélandu, Velké Británie, Maďarska, Francie, Brazílie, Peru, Číny a Vietnamu. Američanů a Rusů jsem zatím učila nejvíce, učím však soukromě a má výuka je převážně individuální, případně ve velmi malých skupinkách, proto je také rozsah mého pozorování přece jen omezený. Při zpracovávání této práce jsem si uvědomila dvě věci: 1. Sama si nepřipadám jako „typická Češka“. 2. Nedokázala jsem ze svých zkušeností vypozorovat a doložit mnoho zjevných rozdílů.

6

ZKUČ 2010/2011

Jana Slavíková

Kulturní dimenze Geerta Hofstedeho a jejich odraz ve výuce cizího jazyka

2 Projevy kulturních dimenzí Geerta Hofstedeho ve výuce 2.1 Kultura Kultura je mnohoznačný termín. Může být pojat jako fyzické památky určitého společenství, ve smyslu konkrétních institucí či akcí, jako určité společenské zvyky, tradice, hodnoty apod.

V Hofstedeho pojetí je kultura jakýmsi „softwarem mysli“, mentálním naprogramováním myšlení, pocitů a potenciálních činů osob, které se formuje vlivem sociálního prostředí a je sdíleno osobami, které v daném prostředí žijí nebo žily. Není to tedy něco geneticky daného, nýbrž naučeného, co od sebe odlišuje různé skupiny lidí. Zároveň mají všichni lidé něco společného – „lidskou povahu“ – a všichni se vzájemně liší – specifickými osobnostními charakteristikami. (Hofstede 1991: 4-6) Kulturní rozdíly se projevují různými způsoby, které Hofstede (1991: 7-9) shrnuje do následujících skupin: 1) Zvyky / praktiky: symboly (slova, gesta, obrazy či předměty, kterým je přisouzen zvláštní význam); hrdinové (skutečné nebo imaginární postavy oplývající uctívanými vlastnostmi a sloužící jako vzory pro chování); rituály (společenské aktivity považované v daném společenství za nezbytné). 2) Hodnoty (jádro kultury – tendence preferovat určitý stav nad jiným).

Hofstedeho výzkum se zaměřuje na porovnávání národních kultur, sám však poukazuje na to, že „národ“ je v lidské historii relativně nedávný konstrukt, který by neměl být zaměňován s pojmem „společnost“. Zatímco „společnost“ je sociální organizace, která se v historii organicky vyvinula, a proto u ní můžeme mluvit o společné kultuře, „národ“ je vytvořená politická jednotka. Některé národy jsou přitom na „kulturní“ či „pokrevní“ sounáležitosti založeny více a některé méně (např. francouzské občanské pojetí národa). Přesto jsou určité charakteristiky v mezinárodním prostředí obecně připisovány národnostem, protože je to snazší – a snazší je také získat pro taková společenství data. (Hofstede 1991: 11-12)

2.2 Kulturní dimenze Hofstede své kulturní dimenze odvodil z výzkumu, který provedl v různých národních pobočkách společnosti IBM. Dokládá však, že mnoho jiných výzkumů dochází ke stejným či obdobným závěrům. Každá dimenze vystihuje určitou stránku kultury, kterou lze měřit a porovnávat s jinými kulturami. Skládá se z různých jevů či trendů, které se v dané společnosti vyskytují. Tyto jevy se nemusí nutně vyskytovat ve všech kulturách, které mají stejné skóre v dané dimenzi, ale existuje statistická pravděpodobnost, že tomu tak je. Ve svém

7

ZKUČ 2010/2011

Jana Slavíková

Kulturní dimenze Geerta Hofstedeho a jejich odraz ve výuce cizího jazyka

původním výzkumu Hofstede pracoval pouze se čtyřmi dimenzemi, k nimž posléze přibyla dimenze pátá a v posledním vydání jeho publikace z roku 2010 je zařazena ještě dimenze šestá. (Hofstede 2010: 27-49) Pro ČR, Rusko i USA jsou k dispozici výsledky ve všech dimenzích. Ráda bych ale kromě toho zařadila do srovnání i výsledky Slovenska, pro ilustraci v předchozí kapitole uvedené poznámky o zavádějícím předpokladu kulturní blízkosti na základě blízkosti jazykové.

Graf 1: Celkové srovnání všech kulturních dimenzí čtyř srovnávaných zemí PDI

Země

IVR

IDV

LTO

ČR

PDI IDV MAS UAI LTO IVR 57

58

57

74

70

29

Slovensko 104

52

110

51

77

28

Rusko

93

39

36

95

82

20

USA

40

91

62

46

26

68

MAS Skóre ve vztahu k ČR

nejbližší

střední

nejvzdálenější

UAI ČR

Slovensko

Rusko

USA

Zdroj dat: Hofstede (2010)

Na grafu výše vidíme, že zatímco v některých dimenzích má Česká republika výsledky téměř identické se Slovenskem (indexy individualismu, dlouhodobé orientace a požitkářství), u jiných se více či méně výrazně liší (indexy vzdálenosti moci, maskulinity a vyhýbání se nejistotě). Pokud bychom předpokládali Rusko a USA jako dvě strany kontinua, mezi kterými se budou Česká republika a Slovensko nacházet, očividně bychom se mýlili, neboť Slovensko má v některých indexech extrémní hodnoty. Avšak co se týče České republiky, její výsledky se skutečně vždy nachází mezi hodnotami USA a Ruska. V některých indexech se blíží spíše USA (vzdálenost moci a maskulinita), ve většině je však blíže Rusku (individualismus, vyhýbání se moci, dlouhodobá orientace a požitkářství). Rusko ostatně ze srovnání vychází jako české kultuře nejbližší, a to v tom smyslu, že nevykazuje žádné extrémní hodnoty jako Slovensko, které má jinak k ČR tři nejbližší skóre. USA se od ČR liší nejvýrazněji.

Podrobněji jsou rozdíly ve skóre vybraných zemí v jednotlivých dimenzích rozebrány v následujících podsekcích. Předem však pár obecných pozorování. Podívá-li se čtenář na

8

ZKUČ 2010/2011

Jana Slavíková

Kulturní dimenze Geerta Hofstedeho a jejich odraz ve výuce cizího jazyka

grafy u jednotlivých dimenzí, vypozoruje vzájemné souvislosti: Obecně, čím vyšší je ve vybraných zemích index vzdálenosti moci, tím nižší je index individualismu, a čím vyšší je index vyhýbání se nejistotě, tím nižší je index maskulinity. Čím vyšší je index individualismu, tím vyšší je index požitkářství a tím nižší je index dlouhodobé orientace.

2.2.1 Vzdálenost moci (PDI) Index vzdálenosti moci (PDI) vypovídá „o vztahu závislosti v zemi“ (Hofstede 2006: 45), o výskytu a míře akceptování nerovností. Čím vyšší je vzdálenost moci v zemi, tím více jsou nerovnosti akceptovány, je preferován autokratický styl řízení a mezi osobami mocnými a jim podřízenými (nebo na nich závislými) je také velká emocionální vzdálenost. Kromě toho s velkou vzdáleností moci souvisí cenění si takových hodnot, jako jsou skromnost, neangažovanost, sledování střední cesty a málo tužeb; společnosti s nízkou vzdáleností moci si zase cení přizpůsobivosti a obezřetnosti. Co se týče školství a vzdělávání, základní rozdíly jsou uvedeny v tabulce.

Tabulka 1: Hlavní rozdíly mezi společnostmi s malou a velkou vzdáleností moci – škola Malá vzdálenost moci Velká vzdálenost moci Studenti jednají s učiteli jako se sobě Studenti jednají s učiteli s respektem, a to rovnými i mimo školu Učitelé očekávají od žáků ve třídě iniciativu Od učitelů se očekává, že sami převezmou veškerou iniciativu ve třídě Učitelé jsou odborníci, kteří předávají Učitelé jsou mudrci, kteří předávají osobní neosobní pravdy moudrost Kvalita učení je dána výtečností učitelů Kvalitu učení zajišťuje obousměrná komunikace a výtečnost studentů Vzdělanější lidé zastávají méně autoritářské Vzdělaní i méně vzdělaní lidé zastávají hodnoty než ti méně vzdělaní autoritářské hodnoty Politika vzdělanosti se zaměřuje na střední Politika vzdělanosti se zaměřuje na školství univerzity Zdroj: Hofstede (2006: 53) Graf 2: Index vzdálenosti moci – komparace vybraných zemí 120 100 80 60 40 20 0 Slovensko

Rusko

Zdroj dat: Hofstede (2010) 9

ČR

USA

ZKUČ 2010/2011

Jana Slavíková

Kulturní dimenze Geerta Hofstedeho a jejich odraz ve výuce cizího jazyka

Nejvyšší skóre indexu vzdálenosti moci mezi vybranými zeměmi má Slovensko (104), následuje Rusko (93), s odstupem ČR (57) a nejmenší vzdálenost moci je v USA (40).

Vidíme, že v rámci této dimenze má ČR výrazně blíže k USA než k Rusku (a Slovensku).

Větší vzdálenost moci se může projevovat například tím, že je v ruské společnosti vykání, které souvisí s vyjadřováním respektu, častější než v české, a také je tam větší míra formality.

Jinak si rozdíly příliš neuvědomuji. Moji ruští studenti však jsou a byli převážně vysoce vzdělaní lidé a i Hofstede dokládá, že se index vzdálenosti moci liší mezi sociálními třídami – u těch vyšších je nižší. Kolegyně, která učí na české základní škole, však doplnila, že u ruských žáků skutečně pozoruje velký respekt k učiteli, že jsou „více zvyklí plnit úkoly, povinnosti (zpočátku – než otupí v české škole).“ Ačkoli by podle skóre měla být ČR blíže USA, podíváme-li se na výše uvedenou tabulku, věřím, že mnozí z nás vidí český vzdělávací systém, kterým prošli, spíše ve druhém sloupci, který odpovídá Rusku. Opačným směrem se teprve postupně ubírá. Především starší učitele by proto mohl zarazit „rovný“, neformálnější a velmi iniciativní přístup amerických studentů.

Jedná-li se pak o smíšenou skupinu, učitel si musí dávat pozor, aby Američané třídu neovládli, ale zároveň je nesmí svým autokratičtějším stylem příliš utlumit. Kromě toho si musí zvyknout na to, že jeho „pravdy“ mohou být ze strany Američanů zpochybněny – aniž by to znamenalo útok na jeho autoritu.

2.2.2 Individualismus vs. kolektivismus (IDV) „Individualismus přísluší společnostem, v nichž jsou svazky mezi jedinci volné: předpokládá se, že každý se stará sám o sebe a svou nejbližší rodinu. Kolektivismus, jako jeho opak, přináleží ke společnostem, ve kterých jsou lidé od narození po celý život integrováni do silných a soudržných skupin, které je v průběhu jejich životů chrání výměnou za jejich věrnost.“ (Hofstede 2006: 66) Děti se v prvním případě učí myslet pomocí „já“, ve druhém pomocí „my“. Zatímco „v individualistické společnosti nejsou vztahy s druhými lidmi zřejmé a předem dány, jsou vytvářeny dobrovolně a musí se o ně pečovat“ (s. 69), v kolektivistické společnosti je předem určeno, kdo jsou přátelé jedince – příslušností k rodině nebo skupině.

Kolektivistické společnosti se snaží vyhýbat přímé konfrontaci, a to i prostému slovu „ne“.

Hlavní rozdíly v prostředí školy zachycuje následující tabulka.

10

ZKUČ 2010/2011

Jana Slavíková

Kulturní dimenze Geerta Hofstedeho a jejich odraz ve výuce cizího jazyka

Tabulka 2: Hlavní rozdíly mezi kolektivistickými a individualistickými společnostmi – škola Kolektivistická společnost Individualistická společnost Od studentů se očekává, že budou ve třídě Studenti vystoupí, jen když to skupina mluvit za sebe schvaluje Smyslem vzdělání je naučit se, jak se učit Smyslem vzdělání je naučit se, jak konat Diplomy zvyšují ekonomickou hodnotu Diplomy jsou vstupenkou do skupin s vyšším jedince a jeho (její) sebeúctu statutem Zdroj: Hofstede (2006: 86) Graf 3: Index individualismu – komparace vybraných zemí 100 80 60 40 20 0 USA

ČR

Slovensko

Rusko

Zdroj dat: Hofstede (2010) Nejvyšší skóre indexu individualismu mezi vybranými zeměmi má USA (91), následuje s odstupem ČR (58), Slovensko (52) a nejméně individualistické je Rusko (39). V této dimenzi má ČR podle skóre blíže k Rusku než k USA (a se Slovenskem je na tom téměř stejně) a vlastní zkušenost tomu odpovídá.

Jak se projevuje větší kolektivismus Rusů? V první řadě je nutno upozornit, že u těch, kteří do ČR přicházejí za studiem či prací, je míra individualismu pravděpodobně vyšší ve srovnání s těmi, kteří zůstali v domovské zemi. I tak je nicméně možné pozorovat např. větší soudržnost ruských (či rusky mluvících) studentů na českých vysokých školách. Při vytváření pracovních skupinek by proto učitel mohl narazit na neochotu se rozdělit, ale osobně takovou zkušenost nemám.

Dalším projevem kolektivismu je, že v ruštině stejně jako v češtině častěji mluvíme o „naší“ zemi, „našem“ městě apod. a pro vyjádření obecné pravdy či trendu pak používáme osobu „my“, zatímco v angličtině a USA je to „moje“ země, „moje“ město a při projevu pak neosobní „one“ (jeden) nebo „you“ (ty, vy). To je něco, co by si měl učitel uvědomit při výuce amerických studentů, pro které „naše“ znamená „týkající se mě a mých nejbližších – tj. rodiny“, nikoliv občanů téhož města nebo státu.

11

ZKUČ 2010/2011

Jana Slavíková

Kulturní dimenze Geerta Hofstedeho a jejich odraz ve výuce cizího jazyka

2.2.3 Maskulinita vs. femininita (MAS) „Maskulinita se vztahuje na společnosti, ve kterých jsou sociální rodové role jasně odlišeny (tj., od mužů se očekává, že budou průbojní, drsní a budou se zaměřovat na materiální úspěch, zatímco od žen se očekává, že budou spíše mírné, jemné a orientované na kvalitu života); femininita se vztahuje na společnosti, ve kterých se sociální rodové role překrývají (tj., jak o mužích, tak i o ženách, se předpokládá, že budou nenároční, jemní a orientovaní na kvalitu života).“ (Hofstede 2006: 97) Míra maskulinity se liší nejen mezi národnostmi, ale samozřejmě i mezi pohlavími, navíc klesá s věkem – roste femininita. Femininita je spojena s péčí o vztahy s druhými, skromností, jemností a citlivostí, zatímco maskulinita se soutěživostí, materiálním úspěchem, asertivitou a ambiciózností. Rozdíly týkající se školy jsou v následující tabulce.

Tabulka 3: Hlavní rozdíly mezi femininními a maskulinními společnostmi – škola Maskulinní společnost Femininní společnost Normou je nejlepší student Normou je průměrný student Konkurence ve třídě; snaha vyniknout Žárlivost vůči těm, kdo chtějí vyniknout Selhání ve škole je pohroma Selhání ve škole není věcí příliš závažnou Soutěživé sporty jsou součástí výuky Soutěživé sporty nejsou součástí výuky Agresivita u dětí se akceptuje Chlapci i děvčata jsou socializováni k neagresivně Studenti přeceňují svoje výsledky; posilování Studenti podhodnocují svoje výsledky; ústup ega ega U učitele je oceňována jeho brilantnost U učitele je oceňována přátelskost Volba zaměstnání je založena na možnostech Volba zaměstnání je založena na vnitřním kariéry zájmu Chlapci a děvčata studují různé předměty Chlapci i děvčata zčásti studují stejné předměty Ženy učí malé děti Muži i ženy učí malé děti Zdroj: Hofstede (2006: 114) Graf 4: Index maskulinity – komparace vybraných zemí 120 100 80 60 40 20 0 Slovensko

USA

Zdroj dat: Hofstede (2010)

12

ČR

Rusko

ZKUČ 2010/2011

Jana Slavíková

Kulturní dimenze Geerta Hofstedeho a jejich odraz ve výuce cizího jazyka

Nejvyšší skóre indexu maskulinity mezi vybranými zeměmi má Slovensko (110), následuje s velkým odstupem USA (62), ČR (57) a nejméně maskulinní je Rusko (36).

Ve srovnání podle indexu maskulinity se ČR blíží spíše USA než Rusku, zatímco Slovensku je velmi vzdálená. Rozdíly v této dimenzi jsou relativně zjevné a z vlastní zkušenosti mohu doložit, že slovenští studenti na českých vysokých školách jsou se svou aktivitou, asertivitou a ambiciózností nepřehlédnutelní – především muži. Američany bychom ve srovnání s českou společností pravděpodobně také považovali spíše za maskulinní společnost, ač by podle dosaženého skóre neměly být tak vzdálené.

Měla jsem možnost učit dlouhodobě jeden americký a jeden ruský pár. Když jsem si pro ně připravila stejnou nebo podobnou aktivitu, v níž měli soutěžit nebo stát proti sobě, narazila jsem na to, že zatímco američtí studenti se do toho s chutí pustili, u ruských to takové nadšení nevyvolalo a měli tendenci spolupracovat nebo si pomáhat.

V neposlední řadě je důležitý i rozdíl v sebehodnocení. Měla jsem již mnoho ruských studentů, kteří si nevěří a hodnotí svoje jazykové schopnosti jako horší, než ve skutečnosti jsou. Američtí studenti si naopak věří a dokážou se prezentovat tak, jako by vše znali – i když tomu tak zdaleka není. Český učitel na to musí být připraven – ruské studenty povzbuzovat a sebedůvěru amerických nebrat jako chlubení; a osobně mít zdravé sebevědomí.

Nejsem si zcela jistá, na jakém místě zařadit problematiku genderových rozdílů, zda zde, nebo výše u vzdálenosti moci. Neboť ačkoli se u definice femininní společnosti píše, že se rozdíly mezi rolemi pohlaví stírají, je to právě femininní Rusko (a v menší míře i ČR), kde je stále zažitý tradiční model rozdělení sociálních rolí – v domácnosti či ve společnosti. Tento model se pak odráží v učebnicích češtiny a američtí studenti tím mohou být pohoršeni.

2.2.4 Vyhýbaní se nejistotě (UAI) Vyhýbání se nejistotě „může být definováno jako stupeň, v němž se příslušníci dané kultury cítí ohroženi nejistotou nebo neznámými situacemi. Tento pocit je, kromě jiného, vyjadřován nervovým napětím a potřebou předvídatelnosti, a tedy také potřebou psaných i nepsaných pravidel.“ (Hofstede 2006: 131) V zemích s vysokým vyhýbáním se nejistotě mluví lidé více zvýšeným hlasem, jsou expresivnější, připadají zaneprázdnění, nepokojní, citově nestálí, agresivní a podezřívaví. Lidé ze zemí se slabým vyhýbáním se nejistotě naopak působí jako lhostejní, vyrovnaní, neteční, ovládající se a líní. Vyhýbání se nejistotě vede k omezování víceznačnosti vytvářením struktury, předvídatelnosti a jednoznačnému porozumění situacím.

13

ZKUČ 2010/2011

Jana Slavíková

Kulturní dimenze Geerta Hofstedeho a jejich odraz ve výuce cizího jazyka

Vysoké vyhýbání se nejistotě je také spojeno např. se strachem z odlišného a s různými způsoby oslovení pro různé druhé. Jak se rozdíly projevují ve škole, zachycuje následující tabulka.

Tabulka 4: Hlavní rozdíly mezi společnostmi se slabým a silným vyhýbáním se nejistotě – škola Slabé vyhýbání se nejistotě Silné vyhýbání se nejistotě Studentům nevadí úkoly s nejasným Studentům vyhovují jasně strukturované vyústěním a mají rádi diskusi úkoly a zajímají je správné odpovědi Učitelé mohou říci „já nevím“ Předpokládá se, že učitelé znají všechny odpovědi Výsledky jsou přisuzovány vlastním Výsledky jsou přisuzovány okolnostem nebo schopnostem osoby náhodě Učitelé žádají rodiče o spolupráci Učitelé rodiče informují Zdroj: Hofstede (2006: 141) Graf 5: Index vyhýbání se nejistotě - komparace vybraných zemí 100 80 60 40 20 0 Rusko

ČR

Slovensko

USA

Zdroj dat: Hofstede (2010) Nejvyšší skóre indexu vyhýbání se nejistotě mezi vybranými zeměmi má Rusko (95), následuje s odstupem ČR (74), s dalším odstupem Slovensko (51) a ještě o něco menší je vyhýbání se nejistotě v USA (36).

Ve srovnání podle tohoto indexu se ČR opět blíží spíše Rusku než USA (kterému je naopak blíže Slovensko). Vyhýbání se nejistotě je dimenze, která se ve výuce jazyků jasně projevuje.

Zatímco čeští (a ruští) studenti mohou být bez jasně strukturovaných úkolů a cílů ztraceni, s americkými studenty můžete prodiskutovat celý den. Na to si ostatně stěžovala i jedna moje známá, která je sama cizinka, ale pracuje s Čechy: že jim při zadání úkolu musí všechno dopodrobna popsat, zatímco americké kolegyni stačilo pár slov a pustila se do práce. Otázkou samozřejmě je, jak přesné odpovědi či výsledky potom od studentů vyžadujete, a zda se cení preciznost či kreativita. Ani jedno přece není horší než to druhé.

14

ZKUČ 2010/2011

Jana Slavíková

Kulturní dimenze Geerta Hofstedeho a jejich odraz ve výuce cizího jazyka

Čeští učitelé mívají hrůzu z neznalosti, protože se od nich očekává, že všechno vědí.

S americkými studenty se této fobie mohou zbavit – musí se jen připravit na to, že tito studenti mohou zpochybňovat jejich „správné“ odpovědi. Další rozdíly mohou být pozorovatelné v motivaci – zatímco u amerických studentů lze apelovat na zvýšení úsilí, které povede k lepším výsledkům, ruští mohou přisuzovat úspěch náhodě a neúspěch nepříznivým okolnostem, což roli učitele-motivátora příliš neusnadňuje.

2.2.5 Dlouhodobá vs. krátkodobá orientace (LTO) „Dlouhodobá orientace spočívá v pěstování ctností zaměřených na budoucí odměny; zejména vytrvalosti a šetrnosti. Na opačném pólu krátkodobá orientace spočívá v pěstování ctností týkajících se minulosti a současnosti, zejména úcty k tradicím, zachování „tváře“ a plnění společenských závazků.“ (Hofstede 2006: 162) Obecně tedy v zemích s krátkodobou orientací panuje přesvědčení, že úsilí má přinést výsledky rychle, zatímco dlouhodobě orientované kultury věří, že k získání výsledků vede vytrvalost a pokračující úsilí; v prvním případě se ctí osobní stabilita, ve druhém přizpůsobivost. Dlouhodobě orientované kultury učí děti, „že píle je dobrá a zábava špatná“, a jsou lépe vybaveny pro řešení dobře definovaných (tj. „formálních“ spíše než „otevřených“) problémů s jasnými cíli. (Hofstede 2006: 167-8) Více o rozdílech v rámci školy opět v tabulce.

Tabulka 5: Hlavní rozdíly mezi společnostmi s krátkodobou a dlouhodobou orientací – škola Krátkodobá orientace Dlouhodobá orientace Studenti přisuzují úspěch a selhání náhodě Studenti přisuzují úspěch úsilí a selhání jeho nedostatku Talent pro teoretické a abstraktní vědy Talent pro aplikované a konkrétní vědy Méně dobří v matematice a řešení formálních Dobří v matematice a řešení formálních problémů problémů Zdroj: Hofstede (2006: 167) Graf 6: Index dlouhodobé orientace – komparace vybraných zemí 100 80 60 40 20 0 Rusko

Slovensko

Zdroj dat: Hofstede (2010) 15

ČR

USA

ZKUČ 2010/2011

Jana Slavíková

Kulturní dimenze Geerta Hofstedeho a jejich odraz ve výuce cizího jazyka

Nejvyšší skóre indexu dlouhodobé orientace mezi vybranými zeměmi má Rusko (82), následuje s mírným odstupem Slovensko (77), ČR (70) a s výrazně nejkrátkodobější orientací pak USA (26).

Skóre ČR (stejně jako Slovenska) se v indexu dlouhodobé orientace opět velmi blíží Rusku a liší od USA. Vyplývá z toho, že zatímco ruské a české děti jsou vychovávány tak, že vytrvalé úsilí může přinést výsledky až v dlouhodobém horizontu, pro Američany je nutné, aby je viděli hned – nebo co nejdříve. Více než u ruských studentů proto může být potřeba upozorňovat Američany na to, čeho už dosáhli, a stanovovat dílčí cíle, protože příliš dlouhodobé cíle je mohou frustrovat. Stejně jako u předchozí i skóre v této dimenzi naznačují, že problémy či aktivity „otevřené“ diskusi budou pro americké studenty to pravé.

2.2.6 Požitkářství vs. zdrženlivost (IVR) Dimenzi „požitkářství“ lze definovat jako tendenci připouštět relativně volné uspokojování základních a přirozených lidských tužeb spojených s užíváním si života a zábavou. Na opačném pólu, tzn. jako „zdrženlivost“, stojí přesvědčení, že takové uspokojování musí být potlačováno a regulováno přísnými společenskými normami. (Hofstede 2010: 281) Podrobněji o obecných rozdílech viz následující tabulka (tato nová dimenze není rozpracována stejným stylem jako ty předešlé a škole není věnována zvláštní část).

Tabulka 6: Hlavní rozdíly mezi požitkářskými a zdrženlivými společnostmi – obecně Požitkářská společnost Zdrženlivá společnost Větší procento velmi šťastných osob Nižší procento velmi šťastných osob Pocit kontroly nad vlastním životem Pocit bezmoci: co se děje, není mým přičiněním Větší důležitost volného času Menší důležitost volného času Větší důležitost přátel Menší důležitost přátel Uvolněná společnost Přísná společnost Méně morální disciplíny Více morální disciplíny Pozitivní přístup Cynismus Více extrovertních osobností Více introvertních osobností Větší optimismus Větší pesimismus Volně předepsané role mužů a žen Striktně dané role mužů a žen Úsměv je normou Úsměv je podezřelý Svoboda projevu je relativně důležitá Svoboda projevu není příliš důležitá Zachování pořádku není velkou prioritou Zachování pořádku je velmi důležité Zdroj: Hofstede (2010: 291, 297)

16

ZKUČ 2010/2011

Jana Slavíková

Kulturní dimenze Geerta Hofstedeho a jejich odraz ve výuce cizího jazyka

Graf 7: Index požitkářství - komparace vybraných zemí 80 60 40 20 0 USA

ČR

Slovensko

Rusko

Zdroj dat: Hofstede (2010) Nejvyšší skóre indexu požitkářství mezi vybranými zeměmi má USA (68), následuje s velkým odstupem ČR (29), Slovensko (28) a Rusko (20).

Tato dimenze může ovlivňovat atmosféru výuky. V extrému stojí na jedné straně pozitivní, uvolněný, optimistický a extrovertní přístup usměvavých Američanů a na druhé cynický, přísný, pesimistický a introvertní přístup zachmuřených Rusů (a v lehce menší míře i Čechů), kdy první ctí svobodu slova a druzí zachování pořádku… Rozdíl v „užívání si života“ se může projevovat různě. Američané si například stěžují, že se Češi na ulicích či v metru málo usmívají. Také odpověď na otázku „Jak se máš?“ se v anglofonních zemích a Rusku (nebo ČR) liší – zatímco v prvním případě je konvencí „Dobře.“, ve druhém je normální si postěžovat. Moje americké studentky si také občas stěžují na přílišnou formalitu a rozlišování mužských a ženských rolí – i ve stylu oblečení; ruská kultura je však v tom směru ještě vyhraněnější než česká. Pro výuku z toho vyplývá, že studenti mohou mít různá očekávání, co se týče oblékání, úsměvu, možnosti projevu či dodržování pořádku ve třídě, a tak je nutné, aby učitel o rozdílech věděl a být připraven udělat kompromis.

3 Závěry Celkově se ukázalo, že česká kultura je podle Hofstedeho dimenzí nejblíže kultuře ruské – respektive je jí definitivně blíže než kultuře americké, a i slovenské kultuře je v určitých dimenzích velmi vzdálená. Učitelé by si měli být vědomi kulturních rozdílů při výběru materiálů, organizaci výuky, hodnocení, motivování, stanovování cílů, ale i rozdílů týkajících se oblékání, míry formality či usmívání se. Charakteristiky amerických a ruských studentů lze shrnout následovně:

17

ZKUČ 2010/2011

Jana Slavíková

Kulturní dimenze Geerta Hofstedeho a jejich odraz ve výuce cizího jazyka

Američtí studenti jsou více individualističtí, ambiciózní, asertivní a soutěživí. Jejich ego je relativně silné, v projevu a myšlení se častěji objevuje „já“ a student vystupuje sám za sebe.

Jejich cílem je vynikat a selhání se jich může velmi dotknout. Mají tendenci své schopnosti nadhodnocovat, být pozitivní, optimističtí, uvolnění, extrovertní a méně formální. Svůj život mají pod kontrolou a úspěchu dosahují díky svým schopnostem – nebo náhodě. Je pro ně důležité vidět rychle výsledky své práce, ale není tak důležité, aby odpovědi a řešení byly jasné a jednoznačné. Cení se originalita. Učitel je pro ně odborník, se kterým mohou diskutovat jako rovný s rovným, který jim předkládá neosobní pravdy a má právo něco nevědět. Váží si brilantních učitelů, ale na výsledku vzdělávacího procesu se aktivně podílejí studenti sami a očekává se, že budou iniciativní. Co se týče rozdílů mezi pohlavími, ideálem je drsný muž a jemná žena, ale ve společenských rolích panuje rovnoprávnost a genderové rozdíly nejsou tak výrazné.

Ruští studenti jsou více kolektivističtí, neangažovaní, skromní, citliví a nekonfliktní. Jejich ego je více potlačené, v projevu a myšlení se častěji objevuje „my“ a studenti reprezentují svou skupinu. Normou je průměrný student a vynikání může vzbuzovat žárlivost. Mají tendenci se podceňovat, být cyničtí, pesimističtí, upjatí, introvertní a formální. Mohou se cítit bezmocní, protože jejich život je ovlivňován vnějšími okolnostmi či náhodou, ale nedosáhnou-li úspěchu, přisuzují to nedostatku úsilí. Jsou schopni vytrvale pracovat pro dlouhodobé cíle, ale potřebují, aby jejich úkoly a cíle byly jasně definovány a strukturovány.

Cení se přesnost a hledají se správné odpovědi. Učitel je pro ně mudrc, který všechny odpovědi zná a ke kterému mají respekt, protože jsou vůči němu v nerovném postavení.

Chtějí však, aby k nim byl přátelský. Ve výuce má hlavní iniciativu učitel a měl by být zachováván pořádek. Muži i ženy jsou relativně jemní a citliví, ale mají jasněji definované společenské role a v domácnosti, na pracovišti a v jiných sférách se projevují genderové rozdíly.

Např. moje kolegyně se však na základě své praxe na základní škole o Rusech domnívá, že se „projevují jako individualisté, dominantní, suverénní; selhání ve škole je pro ně pohroma – většinou chtějí dosáhnout dobrých výsledků (leckdy pro to ale příliš nedělají). Často jsou tito žáci negativně proslaveni – chováním – lehce agresivní, drzí, hluční, … Mám pocit, že jim vyhovuje model přísného učitele, který vyžaduje disciplínu, než model učitele – kamaráda. To potom nevědí, jak s ním naložit. Když učitel řekne, že neví, srazí tím dojem toho erudovaného odborníka, ztratí autoritu. Selhání = náhoda – docela často se vytáčí, vymlouvají, neradi

18

ZKUČ 2010/2011

Jana Slavíková

Kulturní dimenze Geerta Hofstedeho a jejich odraz ve výuce cizího jazyka

přiznají neúspěch.“ Ne všechna její pozorování odpovídají výše uvedeným závěrům. Lidé se však mohou projevovat v cizím prostředí jinak, vytvářet si obranné mechanismy apod. Přes veškeré vyjmenované rozdíly musí učitel zůstat otevřený a přizpůsobivý: o možných rozdílech vědět, ale nebrat je jako determinující a neměnné. Jak bylo řečeno na počátku, „národní“ kultura je jen jednou z vrstev každé osobnosti – učitele i žáka.

4 Použitá literatura Český statistický úřad: Cizinci podle kraje, okresu a typu pobytu (údaje k 31. 3. 2011). URL: <http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/t/840042A262/$File/c01t02.pdf> [cit. 2011-05-11] Český stat istický úřad: Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství (údaje k 31. 3. 2011).

URL: <http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/t/84004268BF/$File/c01t01.pdf> [cit. 2011-05-11] Český statistický úřad: Cizinci podle typu pobytu, pohlaví a státního občanství (údaje k 31. 3. 2011).

URL: <http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/t/840042C6A3/$File/c01t03.pdf> [cit. 2011-05-11] Český statistický úřad: Cizinci v ČR – vzdělávání. URL: <http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/kapitola/ciz_vzdelavani> [cit. 2011-05-11] Český statistický úřad: Děti, žáci a studenti podle státního občanství na mateřských školách, základních, středních a vyšších odborných školách a konzervatořích ve školním roce 2009/10.

URL: <http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/t/69004BB19C/$File/c06t01.pdf> [cit. 2011-05-11] Český statistický úřad: Mateřské, základní a střední školy, konzervatoře, vyšší odborné školy a vysoké školy – studující cizinci; 2003/04-2009/10. URL: <http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/t/2700322E8F/$File/c06r01.pdf> [cit. 2011-05-11] Český statistický úřad: Studenti VŠ – cizinci podle státního občanství; 2003-2009 (31. 12.). URL: <http://www.czso.cz/csu/cizinci.nsf/t/69004BB19C/$File/c06t01.pdf> [cit. 2011-05-11] Český statistický úřad: Vybrané země: zaměstnaní cizinci podle postavení v zaměstnání (15 nejčetnějších zemí) - 31. 12. 2010. URL: <http://czso.cz/csu/cizinci.nsf/tab/65004F27C8> [cit.

2011-05-13] Hofstede, G., Gofstede, G. J., Minkov, M.: Cultures and Organizations. Software of the mind. (3rd Edition) 2010.

Hofstede, G., Hofstede, G. J.: Kultury a organizace. Software lidské mysli. (2. vydání) Praha 2007.

Hofstede, G.: Cultures and Organizations. Software of the mind. (1st edition) London 1991.

19