Zin #3 Znečištění/Pollution Matter(s)

Zin #3 Poll ution Ma tt er (s) 9

788090

514966

‟Bestarium / beast, men, gods & bits’’_ NewT/M4/2013–18

Zin #3 Pollution Matter(s) represents an attempt to transcribe the interview of Jakub Kopec with François Roche. It took place on May 26, 2019 in Berlinka in Bratislava in Frenchglish / it was transcribed into English / and translated by Google into Czech / then re-translated by Google into English / and partially edited in English / then partially edited in Czech in the end to be published in both of these unfinished mutually altered versions speaking the Babel languages of the worlds in an intrinsically confusing misunderstanding_ mishearing.

turbulent period political and philosophical motivations?

JK: You led your practice in a during the fall of the Eastern Bloc and the rise of neoliberalism. Time called Francis Fukuyama at the end of history. It seems interesting to

start at the end. What were your

FR: It’s very big and very wide, making me

uncomfortable, which is by nature something limbo of my own certificate.

I appreciate, it’s the

If I have a claim or posture, it is delegating my attitudes. I was supposed to be an architect, an architect, and work to define in what state I could be an architect, and what is the perimeter of this fortress of knowledge in which I am excited and in which I must escape.

This movement of defining the degree of appropriation, expertise

disciplinary system of knowledge, based on skill, discipline, the

is mainly made to emancipate from this pretense or illusion of values ​​or discourse of the master. Much of what we were able to identify, at a time when it was a comparison of the digital and post-digital we were coming up with, we faced an exclusive system of expertise, strength, barricade, architects barricated themselves sometimes in pedantism, sometimes in metalanguage to verify own knowledge that cannot be assumed. If I have any purpose, it is destabilizing the discourse of the master, my own experience, the education system, which is becoming academic again. Academy means transfer from generation to next, which has already been verified, certified, stamped and petrified to ensure that the authority of the transfer can be taken over. So we are on this jade, where necrosis, sclerosis of attitude everywhere provokes an extreme symptom of dejav, a symptom of repetition, a symptom of the bourgeoisie that I came from, not directly from the bourgeoisie, but because I am French, I know the pathology of the bourgeoisie. If I am in philosophy, I first avoid one and realize that I have been harmed since I was a student since 1979. I was in Paris at the Deleuze Free University in Vincennes, I went to listen Rancière and Negri, with whom I did Log 25, for many reasons I tried to avoid Derrida, of course I followed Agamben, the evolution 5

French theory of post-structuralism, of Zizek, especially the

which reassessed the former, politics and being, and I was very irritated by Michel Foulcault who questioned the organization of power we are the vectors and apparatus of this organization of power, and in recognition of the fact that we are hostages to the illusion of propaganda that we designed as an architect, the technology used to repeat, reproduce, copy - Candella, Niemeyer, to control what has already been done, what has already happened to extremely high pedantism, rewriting and It is a long tradition of the aristocratic system of the bourgeoisie that confirms knowledge in its state, never scratching, organization, a privilege based on knowledge. In fact, I come from what Deleuze spoke, developed and explained, did not hinder, unfolded the ????

the act of creation was an act of resistance. of the film school in Paris, justifying that

Not with the banner on the street, not in romantic fringe positions, it is an act of resistance in the process of doing, thinking, on average and meaning. It is an act of resistance to infiltration in the tradition of copywrite fashion on Negri, but was not the only one called the working class. You don’t get up from the outside, you get up from the instruments, from the

discourse,

from the organization that develops in the mainstream, it’s an act of resistance to the working class, which means opening the box of Pandora from the inside. …

We could add some words like

territorialization, detectivization, rhizome, panopticon, abstract machine, 6

social code

like Foucault who can use these words as a school driver, we need words like a school driver to operate surgerically (like surgery) , operate the offender system, system value system.

JK: Back to Deleuze. Bernard Cache, in the introduction to his book Projectiles, stated: “… simply mentioning the name of this philosopher immediately provokes a huge misunderstanding, especially when it appears in the context of architectural theory.”

How do you perceive such a claim as one of his students? ?

FR: Architects never read, Eisenman use one Derrida Book, other architects red folder, reader digest ... When I was at GSAPP in 1990s, there was one Bible, ‚‘the Fold‘‘ by Deleuze, only Deleuze not Guattari in this period before Anti Oedipus and „One thousand Plateaux“. The file describes the relationship between the mood bend, the bend of the soul, a concept that originated at the beginning of Antoine Artaud, for example, when expressing

catato-

nia,

intelligible intellectual position,

sleeping animal in its own mind. and the sound of a

The Fold describes Baroque through religious warfare, the incomplete building of society as a system that both reflected the vulnerability or fragility of man in determining the position

between intimacy and exhibitionism, between instance and ecstasy,

while paralleling the algebraic geometry of Leibnitz, Euler able to bridge what we have called in this period by in situ analysis, the beginning of a topology, able to ask for linkage, a relationship between calming geometry, able to reorganize or re-analyze the logic of a situation. Topology comes as a trick, as a strategy for adjusting geometry to create a different relationship system.

Between the relationship of algebraic geometry, topology, and the fold of the soul, the fold of the mind that human complicity was an extremely beautiful paradigm of knotting and repulsing every chimney or intertwine, something that seems to be science, an extreme degree of code and fraction and something of 8

my own pathology.

Leibnitz did the same before, but that’s why Deleuze is actually so close to Leibnitz, it’s in keeping Leibnitz between vitalism and machinism. We tend to separate, differentiate, extract, autonomize discipline as a fortress. In my opinion, the architect defines more of a rift between the niche of power. We need to define something that is very close to our psyche, something that is our psychic drama

body logic without the organ of Deleuze and Antonio Artaud, and

bending logic, geometry logic. Geometry does not make the last Azerbaijani Museum, the last stadium in Qatar, it is the most fossilized, vulgar, libertarian, stupidity like Marc Fornes, the stupidity to use geometry in fetishism to represent geometry 9

with arrogance in the vomit of its own fetischism.

Geometry does not speak of a debate about society, it does not direct our paradoxical situation as a human, specifically face geometry, face science, it has become a niche of positivism like Auguste Comte in philosophy, a niche of expertise that is lobotomization, arrogance, outrage, meaning that you buy this identification of limiting knowledge, architects disqualify everything that does not fit this new libertarian vision of society, excessive capitalism. It’s more than simple, in this process we could see an analysis that noticed that juggling architectures are made extremely traditionally, juggling futures never change the structures of knowledge, work structures, medium importance, company organization. The number of people in Pakistan is dying for doing the building at that time because it is not considered in Qatar, I do not want to point out exactly, but that is an extreme situation. We cannot say that Zaha Hadid was responsible for this, she was a vector, and Patrick Schumacher is more than a vector, a criminal, he knew the situation.

JK: How to work as an architect to oppose such fetish masterpieces?

not

FR: When we started using the first computers to evaluate the possibility, the hypothesis that the design is based on a

process, design as a process, 12 If we accept

on modelization.

like Cedric Price, how we choose the parameters, under which conditions we realize the signal, and how we could gestalt, understand or interpret what is the result of an artifact from the situation, from the system. In fact, it means culturally well prepared to face something we do not know, and well prepared to try something that we are not completely monopolized, driven by our authority, fetishism, fantasm of control. It was in nineteen of this orientation through technology, computers were open sources, unfinished buildings, Kiesler came again as a giant, as is, an

unfinished discovery process,

as in the Middle Ages in fact, very far from the Renaissance period to reconsider the state of the architect ex machina and understanding technology as a passage, meaning architect as a process as a passage...

JK: Does that mean being critical?

FR: Yes. Change the way you program the situation to edit the situation, what is the recipe for the original, what should not be edited. In fact, I question architecture as a discovery of how sad I am as an artifact. 2004 I think a corporate architect like Zaha Hadid, not so many Rem Koolhaas, and the others and all the epigones around started using computers ten years after Greg Lynn and me. It was a bénéfice that goes back to the 19th century, when the owner of a digital machine has the ability to own a stamp and promote its branding and through the development of extreme control in modeling, inventing expertise, obsession with the rigidity of building construction, which must be a copy of the original appearing on the screen, people could die, society could be a system of iliberalism, a regime that does not take into account human, women, LGBT, no matter. Everyone in this dense temple 13

of knowledge produces what is supposed. And of course in 2001, September 11, who created a paranoia of a society modifying the fight against technology in a meteor system predicting terror or patriotic act in America to organize through feelings of society’s terror, the framework in society’s attitude to behavior we naturally arrived at I did not support the only industry in which we thought technology, the approach to computation could contradict exactly the universe in order to preserve the commission system, the verification system, the branding system, the printing system that disappeared mainly, the printing architecture disappeared everywhere, in no diary in France, he is not a critic of architecture, and all the press is mainly the property of a billionaire. So it’s not just architecture, the whole society is now facing a huge postcapitalism that organizes fiction, profit, contradictions with resources and data. It means that if you are an architect, you could just make a small building like Alise Andrasek, I know she lives everywhere in a five-star hotel, never walks on the street, when it’s dirty, Marc Fornes pretends to value because he knows architect, could we do that, bravo, for what reason? If an architect is to do such a kind of action that never doubts who I got a commission from, usually the Lacanian Institute, where I got a commission, under what conditions I am authorized to abuse this situation from top to bottom, whom I am talking about what my organization is legitimate for. As an architect who speaks to whom you speak, under what conditions you are authorized to speak, is the major part of the world. Perfectly we are children of technology, as a child I was a mathematician before architecture, not so good, so I quit before I fired. I’m a frustrated architect that I’m a mathematician, that’s a bit of a joke, we have to realize where we come from.

Science is an extreme strategy of deduction, induction, theorem is contracted by the axiometric system and again who decides the axiom. Axioms do not prove many times, maybe we need an axiom to create a sentence, there is an incredible system of repackaging like a Russian doll that comes from man. The fifth Euclid axiom is 14

still not proven and we need the Euclidean to construct the analysis of the world. We must project some speculation about geometry and mathematics that are capable of compiling certification. If we scratch or testify from this convenience value that is quite interesting. In fact, in this hypothesis you remain working with the instrument, with the question of the origin of the instrument as something that is speculation inside, to describe your environments so that you can develop the illusion of description, to get the illusion of this construction. Bezier curves than the Euclid line, this is the fifth Euclid axiom. But this means that if we mystify science, we end up with speculative materialism, an ontological object for a stupid architect doing wrong philosophy, there is no philosophy in architecture, just vulgarization of philosophy - Manuel DeLanda, Benjamin Bratton, who are just children of thinkers, never understood, never red, never published anything by themselves, never developed a concept like Deleuze, philosophers develop concepts. This means that we now have knowledge that means nothing but pedantism of people abusing philosophy to satisfy this position. Originally a long debate of the 19th century, there were two types of intellectuals who had the opportunity to use education to develop, rebuild, re-adapt knowledge and this pyramidal situation of the organization.

There are intellectuals who use intelligence to strengthen the system of power, the organization of power from which they have obtained privileges, position, and during their lifetime received a gift from the owner for refinement. And there is one that I could compare during the Dreyfus period between Zola and Bares.

Bares was not really anti-Semitic, but he protected the army, he protected the organization of anti-Semitism because from where he managed to get feedback, get back vacation, resistance.

There is a rise in discrimination or disqualification on the site.

We are always in a situation where the intellect cares about disillusion and disruption of power, the intellectual who stabilizes 15

it, it was in communism, and it is the same in post-capitalism, and the one who scratches disputes the parameters of value, and bottom-up. Obviously, architecture must not be chosen, architecture is in the middle, cool. We work for the king, just as Semper in the Austrian monarchy built the Dresden Opera for the king, and in the mid-19th century

he designed a barricade of rebellious Dresden rebellion.

Simultaneously ??? for re-concentrating power and barricades for bottom-up people who are able to question the society they are in slavery or addicted. This is a philosophical approach in design, and I will finish your first question. Godard, Truffaut, Nouvelle Vague justified this simple sentence: we need to make a political cinema. This means that it is enough to make a banner, it must understand the format to re-adjust the production format, production structure. As Thomas Kuhn called the paradigm, the paradigm of today, we must reconcile grace today. What might emerge, not seeing that the old paradigm may be an erotic, sympathetic facade or jiggling of a building in a situation that you shouldn’t or for a reason you don’t understand, but how topology is part of a relationship. The first building in the calculation I made in 1995,

Soweto,

Orlando, in the middle of Sowet near Johannesburg, just at the end of Apartheid, we made the movement of the earth, the bend of the earth, , it has become a museum or archive museum where we work with the Mandela Group to bring back all the Sowet Township archive while creating a memorial to the children who were just killed during the Afrikaner riots in the mid-1970s, while creating a township economy that is usually completely excluded from the economy centers of the capital Johannesburg. So technology is to disappear, means to reuse underground space, because usually people working in the Oppenheimer mine, which was forced to benefit from wealthy Africans of their own country. It is also a whipping machine like the turbulence of the situation. This is a

social machine.

That’s technology. The abstract machine technology, the diagram, is completely offended by the Eisenman diagram from the beginning of the reductionism diagram and how the architect uses the reductionism diagram to enhance performative lobotomization. We are not in reductionism. The social scheme is to approach something that talks about 17

science, technology, the political situation,

the environmental situation, the ecosophical situation, your subjective situation and your creative behavior. The way you could manipulate this antagonism as an architect forces something to develop without erasing the situation. I come from French philosophy, I’m sorry. It is not a discussion among teachers who never retreat on campus, never understand philosophy correctly, it is a tool for action,

activism , transformation and operatively constructing a way of production and resistance.

JK: In terms of diagram, I like Deleuze Foucault’s book in the same name. The thesis that force is clearly functional is not an attribute but a relationship. It is not only caused from top to bottom like a king, but is also initiated from bottom to top through our parents, neighbors or colleagues. It still seems to be true in our economically divided opinion.

FR: … how to resist the temptation of embracing the complex mess of intricacy of the real or what appears to be real by reducing its parameters, through a meta-vision, a reductionist agenda, a graph of simplified relations, by lines or codes of 18

correspondences… to express my human “rights” of explanation (etymologically “making flat”)… and predation with the phantasm to draw the map at the place of the “Aleph’’ map, caressing my self-indulgence to be able to be the Faustian chief orchestra of the complexities and paradoxes, to point and validate what should appear and erase the bad data, the dirty substances, the human part… and to reject my own vulnerability. …how to resist to this strategy of representation, institutionalizing the

“discourse of the master’’, legitimizing a tool which is by its intrinsic nature the secular arm of any political power.

19

Diagram singularities

But… could be viewed, in opposition, as a critique of representation, “comme sa mise en abime”, as an assemblage of deduced from the flow… with flux of human vulnerability, political circumstances and conflict, ecosophical dependencies and catastrophes, where subjective matters crossed formal data … in a choreography of vortex and dynamism, from vitalism to machinism… which articulate the passage, the transformation, the

alchemistry

of values (material and immaterial) in a bio-political context of knowledge…

It is so easy to identify the formal diagram of the Pennsylvania Penitentiary, to its exclusive Panopticon wings schema and to resist this simplification of appearance, which ignores the informal relation, political and social organization, at the origin of the apparatus, where bodies and minds are the very substances of the diagram.

The Diagram is constituted from this fluctuating process, describing the flexible, elastic and incorporeal functions before being petrified in a definitive shape. This approach re-evaluates the hylemorphic theory – the correlation between form and matter – as well as the relationship between means and meaning, content and expression, thought and image, and the fissure 20

between representation and non-representation.

It values the unformed, the state of flux, the dynamic, the movement toward actualization.

It also deals with organization, forces at work in social and cultural constructs; it is a way to travel from one system to another, to consider architecture as a tension, as a conflict of force, which doesn’t abolish the risk to be human, where weakness and consciousness, rational and mad, crossed by emotion, passion, chemistry and pathos, are the lines on paper… able to change direction, mind, choice, orientation, to be lost, undecided… hesitating, stuttering, stammering… with multitudes of procrastination.

The diagram hegemony developed in the 1990’s which remapped the cartography (mainly from northern Europe) by erasing/ignoring/ disqualifying this “filthy” dimension are the umpteenth collateral effect of modernity cynicism (?)… which never died in Architecture disciplinary managerial systems.

The Diagram I’m talking about allows glitches and lines of escape, indeterminism and conditional situations, in a state that comes before the formation of an object, and still exist after its formation, its emergence.

The

‘bestarium

Diagram’ “modulations”

presented here, proceeds on those zones of ambiguity, articulating sciences, human pathology, knowledge and uncertainties…. Where the

(Simondon-Deleuze) reveal the relation between the mold/robot and the clay/matter/extrusion… in an interdependency and co-relation with real sensor interface (RSI), signals, inputs, analogue or digital, collected through UPD signal and the chain of Processing, Firefly, Grasshopper, Rhinoceros and re-injected (every 2m/s) in the ‘parcours’ of the machine, creating a permanent conditional position, between ‘the point where the machine was’ to ‘the point where the machine should be’, as a vector of translation in an iterative redefinition… without ever reaching any vanishing intention as a goal of achievement, 22

producing perturbations and stochastic positioning, in real time, where the trajectory of the nozzle and its secretion are reacting to the robot’s very noise, to the human vibes (mental or physical), to the environmental suppression and amnesia…

Those agents corrupt the programmed predictable work and modify, in real-time, the path of the fabrication, as a stuttering feedback coming from the intrinsic protocol of doing, increasing the intricate meanders of the tool in an ever permanent inaccuracy of positioning, introducing non-linear processes...

territorializing technologies, as a way of

but with the condition to never ignore the diagram of their relations… where data and algorithm are neither inoffensive, neither innocent and participate in the diagram of control, of servitude, repression, merchandising…

Making with robot incestuously copulating with human data, it’s mainly to face the violence of parametric (revival of the 5 points), the violence of the pseudo-scientific approach, caressing positivism and expertise propaganda to maintain a “discourse of

Diagram “my false friends”. the master”… diagram or

-----------------I live....my lab is now in Thailand, which is a monarchy, which is a military regime, all of which meant the worst country in the world. But there is a blur between top to bottom and bottom up, there is a shift between them, top to bottom makes this show of importance that has no direct bottom-up impact, creating two companies like ?????? and the other, two companies that 23

move and abduct and create more a systemic organization system that is most interesting in terms of dependencies and independence, relationships, correlation, and decorelation, of course, there is a policy. Our Western system, which seems to

democratic,

‘naturally’ ....that does not work in my French education, I know perfectly what it means that French is completely in this kind of disturbing, dystrophic world, this kind of hypocritical relationship between what we demand from in terms of the egalitarian value of society, in terms of the new libertarianism and the way we apply it, which is in fact the perpetuation of a top down social organisation, mainly

oligarchy, aristocracy, the ancient regime anxiety,

... as architects we must recognize, we must identify the drama of the society creating sorrow, populism. From where I am, there are many ways to be abandoned, creating this strength of knowledge according to their own value, which justifies self-confidence, self-determination, a teaching system – academy, performative ways to verify something that never cares about the injustices of the way technology has linked the situation, mainly because the people in charge of this kind of discourse of masters do not understand anything about technology, so mainly or especially because of this we are opening the door to surrendering the people we ignore, disqualifying. Only some people go to the museum. The museum is no longer a secular zone of emancipation or provocation that affects the lower and middle class, is reserved as a consumer of a situation, in fact good agents, already trapped in feigned values, I’ve been trapped, artists, architects ... and where we naturally participate as the origin of populism. Populism is a result of our cultures, cultural production, 24

was imprisoned, was organized as self-legitimacy, is very out, is very delicate, certainly not made many friends, I could open the door of some enemy by nature, but it is in e-flux in New York, which works as the red carpet of Trump. You can’t drink

Millesime champagne LGBT

all the

time and talk about in Chechnya without talking about suffering of middle and lower class, without to broom in front of your door. You can’t take advantage of some case studies that effectively abuse human conditions everywhere in the world, but at distances without directly facing who is ahead of you. So actual comfortable leftists stand behind the academy, pretending to be behind the wall, and I hope that the Rector’s flag will be running ten times more production than just new work, which is extremely important for belonging to the protest. The protest, as I said, like

politically political design, Godard, is to create the situation of a

protest

....it could be a

on the street, but we are skeptical to caress the temptation of gregarian voices.

JK: Let’s talk more about the transition from globalism to populism. Have you been expecting scandals about data misuse and its impact on so many elections around the world?

25

FR: The Cambridge Analytica scandal was predictable because, since the age of 15, it was predictable that data natures an intangible collection of bits that are a good product you are using, it was a very naive exploration of the potential to develop missens (Greg Lynn) is able to create them. The owner of the machine is now robots, ....robots that come from google, facebook, cookies, from the owner of cookies, as in the 19th century, the owner of weaving machines, creating the over concentration of power, data, ressources. We are now coming in a very interesting time as we face our participation in reorganization, resource sharing, renegotiation with the lobby, with something that has never been regulated because it is global. Each nation creates regulation during the 20th century, labor, to prevent abuse for merge and a way to find what we imperfectly call true democracy, which explores completely, no longer before globalism, populism even ??????. We are now creative intellectual actors involved in the situation. We have to identify our enemy, it’s not that easy, the script, the database, the deep language writes itself, naturally has a degree of independence, but someone initially chooses the parameters, makes the citation parameters. As asked by Cedric Price, who decides the parameters and who benefits from the situation, it has been predictable since the mid-1960s. The question of what happened was stolen by people, the authors, because architecture completely and exclusively amends the success, the fiction of the system, the narration of the success of parametric architectures that completely

loboto-

mized production,

which never question anything again. . The supremacy of mathematical globalism - mathematics is a debate, it is research – Gödel’s completeness has opened that mathematics cannot so easily define proof of its own validity.

We are subjective matters, science is part of subjective matters, maybe we are not in a pure correlation of accounts where everything is in this nomination of mind. There is, of course, a degree of independence between science and us, developed by Simondon, the independence of the object, where the object is able to

abstract machine

re-describe, the is able to rebuild in relation to other objects and itself. So not in the situation of man as the top of the chain, which is, I think, not the work we do, the hypothesis we work on. However, we believe that we have a passage and we are a “passeur”, we are able to transact, the architects are in the transaction, including the subject and the human being. We may be correlated and decorated, but we are not schizophrenic in nature. When you see an architect abusing 27

decoration to completely separate himself to curb criminals, the design is like a crime, we are criminals. As it decriminalizes our attitude, it is extremely interesting, not digitizing,

decriminalizing

the means to reorganize this relationship between correlation and decorelation, between man, technology, society organization, the environment - not green washing. We are facing the end of history, because there is no ideology that can replace our lobotomization, we must restore our legitimacy, our vulnerability. Obviously, because in a posthumous situation, where we should normally arrive time according to Elon Musk to the position of singularity, when a robot takes power, and hopefully a posthumous man with increased strength fighting a robot. This is the kind of fiction that organizes education to maintain paranoia, feelings, and the organization of power from top to bottom. And the architect is at the center of this conflict, this ambiguity, this paradoxical situation. We must renew today’s debate, exploitation of our fragility, our exclusion, the risk of becoming an architect. To be an architect, we cannot eliminate this risk. It is a risk, not a temple of security, on which we design the building, exactly the opposite.

And every history of a heroic architect is about being good and bad, it’s about evaluating the relationship to society. We have this amusement to come back before we were excluded, we are already excluded. We have to redenominate in such a way that we identify people who work, corporations are in line, not research. OMA is a corporation, since 1972, when the Exodus project copied and corrupted Natalini’s Continuous Monument, initially a psychedelic structure with a roof in a mirror reflecting clouds, with the family inside as a tribe rediscovering environmental considerations, solitude, becoming a Corbusean Roof, in homage of its functionalism refunctionalized, introducing experimental architectures in a cynical market to mirror not any more the cloud but the cynicism of politics with managerial 28

storytelling about needs and programmation. We need to realize Rem Koolhaas is a corporation. At the Venice Biennale, when I asked him, “Rem, you seem frustrated, so you have such a desire to dominate any project you want to win.” ... It could be a symptom from Orson Wells’ first Citizen Kane movie from the rosebud sleigh scene, which means the nanny pussy he couldn’t reach. The frustration of the nanny roses, created the condition to be an architect... in its monstrosity of domination...a white Caucasian heterosexual violence symptom. What is Rem, what Zaha must have been because of that she died.I could say she died because she was forced to be a masculine heterosexual white. In appearance, in the position of impact force, I have met her many times, I appreciated her intimacy, she was human, while Patrick was not ... I asked, “Rem, what is your pink bird that frustrates you, who makes that kind of person to become your monstrous system of power and cynicism? “He stood up and left ... We are vectors of narration. It’s time to edit or disassemble it.

JK: Who do you recognize as a critical practice? Who has remained critical from the heroic generation of nineteen to now?

FR: I’ll send you a list with your question. I have many books on polyquestioning genetics, epigenetics, philosophy ... we have the spirit of Foucault, done by Deleuze, jumped out the window, left the laundry, committed suicide. It is not now to restore encyclopedic knowledge or philosophy at this intensity of discourse and attitude ... If you mean the heroic generation of the 1990s, it is Mark Goulthorpe, Bernard Cache, Greg Lynn, KOL/MAC, Reiser + Umemoto ... check the list of exhibitors from the Architectures Non Standard exhibition (in the center of Georges Pompidou in Paris, 2003-04), we all came teachers, abandoned… I don’t abandoned books ... Long time ago, Pascal Häuserman went to a plantation in Bombay and made a 29

restaurant, Claude Parrent was completely lost in his own house, detached, ignored, Yona Friedman played the deaf… I was the only one we interviewed in the 1990s. and Borromini closed the shutters…. Check the article in ERA21 about this historical ping pong between innovation period and compliance bourgeoisie… I have seen what loneliness of architects is when they are discriminated against or disqualified. I couldn’t be so far from this situation. There is a risk of becoming an architect, and therefore this reason for fascination, this work, this practice, this temptation of practice ... both dreamer and producer, schizoid between Don QuiXote and Machiavel… and It is hard not to acknowledge that this heroic period in the 1990s was similar to the 1960s that stopped in In 1973, when the gasoline crisis came to Europe, it was a justification for the gasoline crisis, because gasoline modified everything to justify the need to be more serious, to make more use of the direct products of capitalism Production. It was exactly the same between the Werkbund and the early Bauhaus between van de Velde, who wanted to define a strategy for using the technology of knowledge and approach to using the prototype facing Muthesius and Gropius focused more on massifying the production of flattering design in this free process. Van de Velde returned to Brussels and Gropius became this arrogant person who for me is a cannibal architect, a terrorist,… look precisely of how many of Bauhaus teachers were knocking at the door of the German Nazi period…trying to be the friend of Goebbels…until the design of d’AuschwitzBirkenau done by Frits Ertl, until the Neufert standardisation, until, until....

Bauhaus is an historical and criminal hoax. a libertarian architect. Still flattering people from Bauhaus 30

thought it was ingenious production, I was caught by an architect, a student from Bauhaus. It was a self-promotion of a group of teachers until Mies van der Rohe dealt with a bad German period as a client. We are in time, we need to identify ourselves historically, we need to re-identify the point, the zothe shift was made, because all the critical shift was abandoned, so we gave up the opportunity to talk about self-organization. Specifically with calculations, computers, data etc., If the data is used for some political reason or for self-organization, it could be used partially, not to mention every nail and hammer, I’m talking about regression way. We need to take care of the resource, social organization, how we define society, urbanism with the extreme violence of spatial planning. As the mayor, who chose the architect, chose the facts about the will of abuse of power, he invites the development of the city as the place where the author lives in the city. I live in Thailand in a monarchy and again in a regime that is a show of absurdity, a show of authority. I construct a small production without totalization, without the delegation of power, because there is a bottom-up with the specificity to do it alone, the vitality organizations, machines or robots are able to express their self-reliance in the system without being under the projectors of control ???? what is good and what is bad. In fact, we can see with populism that it now applies a law, a Napoleonic law originating mainly from France, which according to egalitarian vision organizes the security of the whole society, which must comply with the law it organizes from top to bottom.

A small country that is stupid from top to bottom creates a glitch, something from bottom to top that is ten times more vague, uncertain and in the anthropo-design process with technology or not, ten times asking for feasibility, the process of living together.

JK: Could you tell me more about your methodology, not only in your architectural practice, but also about teaching?

31

FR: It is really difficult to be linear in the architectural intent and process of evolving logic. Over time, we define four departments – plateaus or layers – 1) where architecture is erasable for clients, not where the world has to keep and I care to die – dying, erasing, necrosis, decomposition – it’s a company problem why architects do not include, 2) we develop the separation of this fiction as a political strategy, again Foucault, when talking about knotting and denying the perception of reality. So we use fiction to

destabilize the situation. research and exhibition.

3) Another is speculation, which is mainly for

If you ask me for a retrospective… I prefer to create a group with scientists, biologists, mathematicians, able to develop the hypothesis of bottom-up production, self-organization…. in terms of the logic-illogic through complex human signal, not only language but also physiology, biology, neurobiology, so this is a kind of emerging situation, articulation of desire,

misunderstanding,

additive singularity, opposite of perfect construction. 4) And since 5 years in Bangkok, we have developed another, a last –

mythomania

– with people living on the street in a difficult condition, in a lower class. We tried to get a signal, very similar to the speculative method, but in resistance in production.

How machines are predominantly vectorized by movement and how we could influence movement trajectories during production by an external signal that is capable of producing an artifact of emerging design, meaning that unmodelized design appears only by movement of production. Again, it’s very close to Deleuze’s approach to film. When you compare a photo and a movie, it is moving. So we can’t compare it, there’s a strange movement. And 32

34

there is the movement of the robot – all we use is 3D motion, which is absolutely stupid, 3D printing is a copy of what you see on your computer, you use the robot as a process that can be transformed, corrupted, but the algorithm could be modified by many inputs producing different outputs. I like the cathedral of middle age, not planned as in the Renaissance, questioning organization of labor, of

scratching the authority of authorship means and meanings and

…..

swarms intelligences of ‘Stereotomic’ craftsmen, in an extraordinarily high value of correlation, co-dependancies….. On the contrary, when Brunelleschi emerged at the Renaissance, created the status of architect, where we are still…with anticipation,

deus ex machina

“The expertise and control, top-down, with the perspective instrument…an instrument of power.

….

control of tooling, Technic and Sciences,

as computation-Robotic, as AI-deep learning

are actually the main mode to maintain and

reproduce the structures of power�.

JK: Does this mean some feedback on the situation?

FR: Yes. For example, we are building a building in Japan, where we searched the underground, the scan revealed the first bombing of the Allies, when during the seven-day war the US attacked Japan for the first time with napalm and destroyed 90% of Okayama in one night. There are sets of residues, we searched it and we would make the building underground.

!???

Rabelais Or we scanned ??? this.....syndrome

sits in front of my studio ....where we work, created for him a small building where we scanned the pathology ??? the syndrome of that re-knit shelter, which comes directly from its psyche, stocks, turbulence, catatonia, which means that the building is not a bunker that ignores the situation of its own imperfections, again vulnerability, it is something that extends the possibility the right to be different as the right to be a human being. This is my important research in the field of mythomania, because this

anthropotechnic,

which Sloterdijk developed, is mainly a domestication of the creature, the book of 2000 was extremely interesting again - ??? This science in man, which was initially impossible, forbidden to legitimately produce... because we are all in memory of Mengele and a Nazi camp using science as a brilliant fantasy in Bavaria. Sloterdijk opened the door, we cannot let the research lab ethics mission anywhere in the world without being ourselves an architect, a designer involved in this society debate. We need to face domestication 40

of the being, DNA, cloning, genetics, epigenetics, genome.

It was the first part about how science finally implemented something in our reproduction... we cannot ignore this dimension as an architect who will act in a situation of debate, conflict.

Swear, we’re working on these departments, working on data.

We miss the robots, it was a way to force the school to get the machine as a way to renegotiate, we did everything I do with the movement and the loss of control, but the final production is like Natalini counting on the typewriter the movement of a woman in the kitchen.

A storytelling able to de-alienate the storytelling....

The machine is a golem, a dream, a fantasy or perfection of precision, it is precisely control, a delegation to a production system, but also the ability to be overthrowed, corrupted, modified, altered.... and create trajectories of knowledge and production which is conditional, relational...by successive glitches of mis-calculation...

vitalism and machinism... mis-hearing... empirism and sciences,

JK: Don’t you understand the machine as an extension of a human being?

FR: According to Deleuze and Simondon, we are desirable machines, we are alone with the thread, step, tunnel, we are not only in the organistic vision of man, this modernist vision of organization only functionalization of organs, we have hippocrates temperaments , cortisol and the type of psyche based on the 41

hypothalamus, the rectal part of your own brain that activates your psyche. We have three psyche - an epigenetic system that organizes your DNA according to the response to the environment, which means that even if I code you, I don’t understand you, there is software that organizes many

codes overwritting the code

…for unpredictable artifacts JK: There are nonlinear processes.

non-linear,

heuristic, FR: Yes,

disturbing,

haptic,

where something really sweats, digesting the machine of a human being, my machine, the living machine, the subjective machine can be implemented in the process through vectorization of production, machine that is robot and there is an apparatus, as he called Foucault, which means an apparatus of power of knowledge that is in a loop, a constant production loop, independence in relation to dependencies. All we’re talking about is addiction. Today we are not in the future, the future has become a thing of the past, modernist is vintage, the future is a Kubrick film, it is not a Patrick Schumacher building or MAD in China with the same pathology as the epigon.

The future is a word that no longer exists,

we do not know how to qualify tomorrow, because it is tomorrow, the 43

arrow of time is not so clear, past and future, we live The déjà vu technology reproduces déjà vu everywhere to consider that we are only consumers. It is precisely the time when architects, artists, designers have to reconnect society, reopen, re-discuss our ubiquity. We are totally unnecessary and the more we are unnecessary, the more we are proletarians, at school, professionally, people who meet in their forties in the production chain at the Ford Museum in Detroit have no reason to pay. If you ask about making machines, cars must match the different desires of a massive manufacturing company instantly your entire fire.

JK: Thank you for your patient response. I have the last questions.

Why did you come to Central Europe? What do you value here?

FR: From the outset, I reject the banners between post-communism and proto-capitalism, which make it a condition for limbo, something that is not clarified as trapped as Western, trapped by the violence of today’s Russia. I do not know so many differences between extremely different cultures and countries, some of you come from plural as Ukrainians, there is a very different language that I do not understand ... 15 years ago in the period Solidarność (Solidarność Poland) - Czesko-Słowacka in Cieszyn I was asked In order to create a bridge between the Czech and Polish parts, the original part was destroyed by the Czechs, who feared that the Solidarność ideology of freedom was rebuilding society. I designed a bridge where each bank of each country was using a bridge to return its own country. A bridge that you can’t cross, except for the small door that marked the historic drama of the passage. In fact, I am interested in the situation, I think that in five years it will be normalized by Europe or by populism, which is really the same for me. I am a European clearly, but I want to understand the specificity of the situation. Leibnitz spoke about it in a monadic sense, something must come up somewhere. Globalization does not emerge, it is control that gives 44

us incredible possibilities of tools. The reasoning and specificity of the situation is the DNA of our human being, but we cannot be trapped in regionalism. We use the tools to talk about our human condition anywhere, the same here or anywhere in the world. As we know today, there is no race, we are all made up of the same genetic code, which is a big surprise, which means that there are no suprematist or superarrogant people. We need to reconsider where we are part of the world and

from anywhere ...

45

EDITORS Jakub Kopec François Roche NO PROOFREADING GRAPHIC DESIGN TYPESETTING Aurélia Garová PUBLISHER 4AM Forum for Architecture and Media Brno NUMBER OF COPIES 200 NUMBER OF PAGES 92 DATE 12/2019 PRINTING HOUSE MATULA Brno ISBN 978-80-905149-6-6

The publication is supported by the Czech Architecture Foundation and the Ministry of Culture of the Czech Republic.

It is dedicated to Prague in Brno.

EDITOŘI Jakub Kopec François Roche

Věnováno Praze v Brně.

BEZ JAZYKOVÝCH KOREKTUR GRAFICKÝ DESIGN SAZBA Aurélia Garová VYDAVATELSTVÍ 4AM Fórum pro architekturu a média Brno NÁKLAD 200 výtisků POČET STRAN 92 DATUM 12/2019 TISKÁRNA MATULA Brno ISBN 978-80-905149-6-6

Publikace vychází díky podpoře Nadace české architektury a Ministerstva kultury ČR.

Leibnitz o tom mluvil v monádovém smyslu, někde se musí něco objevit. Globalizace se neobjevuje, je to kontrola, která nám dává neuvěřitelné možnosti nástrojů. Odůvodnění a specifičnost situace je DNA našeho lidského bytí, ale nemůžeme být uvězněni v regionalismu. Používáme nástroje, abychom hovořili o našich lidských podmínkách, je to stejné tady nebo kdekoli na světě. Jak dnes víme, neexistuje rasa, všichni jsme tvořeni stejným genetickým kódem, což je velké překvapení, které znamená, že neexistují suprematičtí nebo superarogantní lidé. Musíme znovu zvážit, kde jsme součástí světa,

odkudkoli...

44

neexistuje,

nevíme, jak kvalifikovat zítřek, protože je zítřek, šipka času není tak jasná, minulost a budoucnost, žijeme Technologii déjà vu, která reprodukuje déjà vu všude, abychom si mysleli, že jsme pouhými spotřebiteli. Je to přesně čas, kdy architekti, umělci, návrháři musí znovu připojit společnost, znovu otevřít, znovu projednat naši všudypřítomnost.

Jsme naprosto zbyteční a čím více jsme zbytečnější, tím více jsme proletáři, ve škole, profesionálně, lidé, kteří se scházejí po čtyřicítce v řetězci výroby v muzeu Henryho Forda v Detroitu, ne...

Pokud se ptáte na výrobu strojů, automobily musí odpovídat různým touhám po společnosti masové výroby.

JK: Děkuji za Vaše trpělivé odpovědi (dle googlu odpovědi pacienta). Mám poslední otázky. Proč jsi přišel do střední Evropy? Co tady oceňuješ?

FR: Od začátku odmítám transparenty mezi postkomunismem a protokapitalismem, které vytvářejí podmínku pro limbus, něco, co není objasněno jako uvězněné, jako západní, uvězněné násilím dnešního Ruska. Nevidím tolik rozdílů mezi extrémně odlišnými kulturami a zeměmi, někteří z vás pocházejí z množného čísla jako Ukrajinci, používá se zde velmi odlišný jazyk, kterému nerozumím ... před 15 lety, v období Solidarity (Solidarność Polsko-Czesko-Słowacka) v Cieszyně, jsem byl osloven, abych navrhl most mezi českou a polskou částí, původní most byl zničen Čechy, kteří se obávali, že svobodná ideologie Solidarity znovu vytváří společnost. Navrhl jsem most, který břehy řeky v každé ze sousedících zemí využíval k návratu do své vlastní země. Most, který nemůžete překročit, kromě malých dveří, které označovaly historické drama průchodu. Ve skutečnosti mě zdejší situace zajímá, myslím si, že za pět let bude normalizována Evropou nebo populismem, který pro mě znamená totéž. Jsem jednoznačně Evropanem, ale chci pochopit specifičnost situace.

43

nepředvídatelné artefakty JK: Existují nelineární procesy.

nelineární,

heuristické, FR: Ano,

rušivé,

haptické,

kde se něco opravdu potí, trávení stroje lidské bytosti, můj stroj, živý stroj, subjektivní stroj je možné implementovat do procesu prostřednictvím vektorizace výroby, stroj, který je robot, existuje aparát, jak jej nazýval Foucault, tedy aparát síly poznání, který je ve smyčce, v konstantní výrobní smyčce, nezávislost ve vztahu k závislostem. Vše, o čem mluvíme, je závislost. Dnes nejsme v budoucnosti, budoucnost se stala minulostí, moderní je vintage, budoucnost je filmem Kubricka, nejedná se o budovu Patricka Schumachera nebo MAD v Číně se

Budoucnost je tedy slovo, které již stejnou patologií jako epigon.

JK: Chápete stroj jako rozšíření lidské bytosti?

FR: Podle Deleuze a Simondona jsme žádoucí stroje, jsme sami nití, krokem, tunelem, nejsme jen součástí organistické vize člověka, modernistické vize organizace pouze na základě funkcionalizace orgánů, máme temperamenty Hippokratů, kortizol a druh psychiky vycházející z hypotalamu, rektální části našeho vlastního mozku, který aktivuje naši psychiku. Máme tři psyché – epigenetický systém, který organizuje naši DNA podle reakce na prostředí, což znamená, že i když Tě kóduji, nerozumím Ti, existuje software, který organizuje mnoho

kódů přepisujících kód 41

…pro

zpočátku nemožná, bylo zakázáno ji legitimně produkovat..., protože jsme všichni v paměti Mengele a nacistický tábor využívající vědu jako brilantní fantasmus v Bavorsku.

Sloterdijk otevřel dveře,

nemůžeme nechat misi etiky laboratoře výzkumu kdekoli na světě, aniž bychom byli sami sobě architektem, designérem zapojeným

čelit domestikaci bytí, do této debaty o společnosti. Musíme

DNA, klonování, genetika, epigenetika, genom. Byla to první část k otázce, jak věda konečně implementovala něco do naší reprodukce... nemůžeme ignorovat tuto dimenzi jako architekt, který bude jednat v situaci debaty, konfliktu. Přísahám, pracujeme na těchto odděleních, pracujeme na datech. Chybí nám roboti, byl to způsob, jak donutit školu, aby získala stroj jako způsob opětovného vyjednávání, udělali jsme vše, co dělám s pohybem a ztrátou kontroly, ale konečná produkce je jako když Natalini počítal psacím strojem

pohyb ženy v kuchyni.

Vyprávění schopná neodcizit vyprávění

.... Stroj je golem, sen, fantasma nebo dokonalost přesnosti, je to přesná kontrola, je to delegování do systému výroby, ale také schopnost být svržen, poškozen, modifikován, pozměněn.... a vytváří trajektorie znalostí a výroby, které jsou podmíněné, relační... prostřednictvím postupných závad chybného výpočtu...

vitalismus a machinismus… přeslechnutí...empirismus a vědy,

.

JK: To znamená určitou zpětnou vazbu na situaci?

FR: Ano. Například navrhujeme budovu v Japonsku, kde jsme prohledávali podzemí, sken odhalil první spojenecké bombardování, když během sedmidenní války USA zaútočily na Japonsko poprvé pomocí napalmu a zničily 90% Okayamy za jednu noc.

Existují řady reziduí, hledali jsme je a budovu bychom rádi udělali signálem z podzemí. Nebo jsme skenovali ??? tento.....syndrom

!???

Rabelais sedí před mým ateliérem ….tam kde pracujeme, vytvořili jsme pro něj malou budovu skrze skenování jeho patologie ??? syndrom tohoto znovu pleteného úkrytu, který vychází přímo z jeho psychiky, zásob, turbulence, katatonie, což znamená, že budova není bunkr, který ignoruje situaci jeho vlastní nedokonalosti, opětovné zranitelnosti, je to něco, co rozšiřuje možnost práva být odlišný jako práva být lidskou bytostí. To je můj důležitý výzkum v oblasti mýtomanie, protože tato

antropotechnika,

kterou vyvinul Sloterdijk, je hlavně domestikací bytosti, kniha z roku 2000 byla nesmírně zajímavou znovu - ??? Tato věda v člověku, která byla

39

vání a reprodukce mocenských struktur”

jsou ve skutečnosti hlavním režimem udržo-

jako výpočetní robotika, jako AI-deep learning

”Odbornost a kontrola nástrojů, techniky a věd,

nedorozumění, mýtomanie

aditivní singularity, opak dokonalé konstrukce. 4) A po pěti letech v Bangkoku jsme vyvinuli další, poslední – – s lidmi žijícími na ulici v těžkých podmínkách, v nižší třídě. Snažili jsme se získat signál, velmi podobný spekulativní metodě, ale v odporu k výrobě. Jak jsou stroje převážně vektorizovány pohyby a jak bychom mohli ovlivnit trajektorie pohybu během produkce vnějším signálem, který je schopen produkovat artefakt vznikajícího designu, což znamená, že nemodelizovaný design se objevuje pouze pohybem výroby. A opět je to velmi blízko k Deleuzovu přístupu k filmu. Když porovnáte fotografii a film, je v pohybu. Takže je nemůžeme porovnat, existuje zde zvláštní pohyb. A pak máme pohyb robota – vše, co používáme, je pohyb ve 3D, což je naprosto hloupé, 3D tisk je kopií toho, co vidíte v počítači, robota používáme jako proces, který lze transformovat, kazit, jehož algoritmus by mohl být upraven mnoha vstupy vytvářejícími různé výstupy. Mám rád středověkou katedrálu, neplánovanou jako v renesanci, zpochybňující organizaci práce, prostředků a významů a podrývající autoritu autorství….. inteligence hejna „stereotomicky pracujících“ řemeslníků, v mimořádně vysoké míře korelace, vzájemných závislostí….. Naopak, když se v renesanci objevil Brunelleschi, byl ustanoven status architekta, který naplňujeme dodnes… s očekáváním, kontrolou, shora dolů, deus ex machina… s nástrojem perspektivy… nástrojem moci.

32

projektory kontroly, lidí, kteří dicidují, co je dobré a co špatné. Ve skutečnosti vidíme, že populismus nyní používá zákon, napoleonský zákon přicházející hlavně z Francie, který podle egalitářské vize organizuje jistotu celé společnosti, která musí odpovídat zákonu organizujícímu shora dolů. Malá země, kde je shora dolů blbý, dělá závadu, něco od zdola nahoru, které je desetkrát více neurčité, nejisté a v atropo-procesu designu s technologií nebo ne, desetkrát požadující proveditelnost, proces společného žití.

JK: Mohl byste mi říct více o své metodologii, nejen ve Vaší architektonické praxi, ale také ve výuce?

FR: Je opravdu obtížné být lineární v architektonickém záměru a procesu rozvíjející se logiky. Časem definujeme čtyři oddělení – plošiny nebo vrstvy – 1), kde je architektura pro klienty smazatelná, ne taková, která se musí udržet na světě, a já se starám o to, aby umírala – umírání, mazání, nekróza, rozklad – je problém společnosti, proč je architekti nezahrnují, 2) rozvíjíme oddělení fikce jako politické strategie, opět Foucault, když mluví o uzlování a oduzlovávání vnímání reality. Takže fikci používáme

destabilizaci situace výzkum

k

. 3) Další

je spekulace, která je určená hlavně pro

a vystavování.

Kdybyste mě požádal o retrospektivu…raději bych vytvořil skupinu s vědci, biology, matematiky schopnou vyvinout hypotézu produkce zdola nahoru, sebeorganizace…. z hlediska logiky–nelogiky prostřednictvím složitého lidského signálu, nejen jazyka, ale také fyziologie, biologie, neurobiologie, takže se jedná o druh vznikající situace, artikulace touhy, 31

prototypu, a Muthesiem s Gropiem, kteří se více soustředili na masifikaci výroby lichotivé design v tomto bezplatném procesu.

Van de Velde se vrátil do Bruselu a Gropius se stal arogantní osobností, která je pro mě architektem kanibalem, teroristou,… podívejme se přesně na to, kolik učitelů z Bauhausu klepalo na dveře německého nacismu... snažící se být přítelem Goebbelse … až k návrhu Auschwitz-Birkenau provedenému Fritzem Ertlem,

Bauhaus je historický a zločinný hoax. až k Neufertově standardizaci, až až….

libertariánským architektem. Stále lichotivé lidi z Bauhausu si mysleli, že to byla geniální výroba, chytil mě jednoho architekta, jednoho studenta pocházejícího z Bauhausu.

Byla to sebepropagace skupiny učitelů až do okamžiku, kdy Mies van der Rohe jednal s německým špatným obdobím jako klient.

Jsme v čase, musíme se historicky identifikovat, musíme znovu identifikovat bod, zónu, kdy byl posun proveden, protože veškerý kritický posun byl opuštěn, takže jsme se vzdali možnosti mluvit o samoorganizaci. Konkrétně s výpočty, počítači, daty atd., Pokud jsou data použita z nějakých politických důvodů nebo pro sebeorganizaci, mohla by být použita částečně, nemluvím o každém hřebíkem a kladivem, mluvím o regresi způsob.

Musíme se postarat o zdroj, sociální organizaci, jak definujeme společnost, urbanismus s extrémním násilím územního plánování.

Jak starosta, který si vybral architekta, vybrala fakta o odhodlání zneužití moci, pozve vývoj města jako místa, ve kterém autor žije ve městě. Žiji v Thajsku v monarchii a znovu v režimu, který je přehlídkou absurdity, přehlídkou autority. Konstruuji malou malou produkci bez totalizace, bez delegování moci, protože existuje zdola nahoru se specifičností dělat to sami, organizace vitality života, stroje nebo robota jsou schopni vyjádřit svou veškerou autonomii v systému organismus bez toho, aby byl pod těmi 30

JK: Koho vnímáš jako kritickou praxi? Kdo zůstal z heroické generace devadesátých let až dodnes kritický?

FR: Pošlu ti seznam. Mám mnoho knih o polyquestioningu genetiky, epigenetiky, filosofie ... máme ducha Foucaulta, stvořeného Deleuzem, který vyskočil z okna a spáchal sebevraždu.

Teď nejde o to, abychom obnovili encyklopedické znalosti nebo filosofii v této intenzitě diskursu a postoje ... Pokud máte na mysli hrdinskou generaci devadesátých let 20. století, je to Mark Goulthorpe, Bernard Cache, Greg Lynn, KOL/MAC, Reiser + Umemoto ... projdi si seznam vystavujících v rámci Architectures Non Standard (v centru Georges Pompidou v Paříži, 2003-04), všichni jsme se stali učiteli, nevázanými..., nemyslím opuštěné knihami ... Dávno předtím Pascal Häuserman odešel na plantáž v Bombaji a provozoval restauraci, Claude Parrent byl úplně ztracen ve svém domě, odloučený, ignorovaný, Yona Friedman dělal neslyšícího... já jsem byl jediný, s kterým jsme v devadesátých letech provedli rozhovor a Borromini zavřel okenice….Podívej se na můj článek v ERA21 („Bylo nebylo... šťastně až do smrti“, ERA21 #04 2019 Postdigitální architektura, s. 24-31) o tomto historickém ping pongu mezi obdobím inovace a buržoazního souladu… Viděl jsem, co je osamělost architektů, když jsou diskriminováni nebo diskvalifikováni. Nejsem tak daleko od této situace. Je riskantní stávat se architektem, s jeho odůvodněním fascinace, práce, praxe, pokušením praxe … snílkem i producentem, schizofrenikem mezi Don Quijotem a Machiavellim... Je těžké neuznat, že toto hrdinské období v devadesátých letech bylo podobné jako v šedesátých letech, která se zastavila v roce 1973, kdy do Evropy přišla krize benzinu, išlo o ospravedlnění krize benzínu, protože benzín upravil vše, aby ospravedlnil, že musíme být vážnější, více využívat přímé produkty kapitalismu Výroba. Bylo to úplně stejné v období Werkbundu a raného Bauhausu mezi van de Veldem, který chtěl definovat strategii využití technologie znalostí a přístupu k používání 29

toto riziko zrušit. Je to riziko, nikoli chrám jistoty, na jehož základě provádíme návrh budovy, přesně naopak. A každá historie hrdinského architekta je o tom, že je dobrá a špatná, jde o vyhodnocení vztahu ke společnosti. Musíme se začít zajímat, dříve než budeme vyloučeni, již jsme vyloučeni.

Musíme redenominovat své způsoby, označování lidí pracujícími, korporace je korporací, není výzkumem. OMA je korporací, od roku 1972, kdy projekt Exodus zkopíroval a zkorumpoval Nataliniho Kontinuální monument (jeho psychedelickou strukturu se střechou zrcadlící mraky, s rodinou žijící uvnitř jako kmen, znovuobjevující ohledy na životní prostředí, na samotu), který se stal corbusierovskou střechou, aby vzdal poctu refunkcionalizovanému funkcionalismu a zavedl experimentální architektury na cynický trh, kde již více neodrážejí mraky, ale cynismus politiky s manažerským vyprávěním o potřebách a programování.

Musíme si uvědomit, že Rem Koolhaas je korporátní. Když jsem se ho zeptal na benátském bienále: „Reme, zdá se, že jsi frustrovaný, proto máš takovou touhu ovládnout jakýkoli projekt, chceš vyhrát.“ ... Mohl by to být symptom z prvního filmu Orsona Wellse Občan Kane ze scény se sáněmi s nápisem Rosebud, znamenajícím číču chůvy, jíž se nemohl dotknout. Frustrace z růží chůvy vytvořila podmínku, aby se stal architektem... ve své monstrózní dominanci... příznak bílého bělošského heterosexuálního násilí. Co je Rem, co Zaha musela být, kvůli tomu zemřela. Mohl bych říci, že zemřela, protože byla nucena být maskulinní heterosexuální bílá. Ve vzhledu, v pozici nárazové síly, jsem ji potkal mnohokrát, ocenil jsem její intimitu, ona byla člověk, zatímco Patrick není ... Zeptal jsem se: „Reme, jaký je tvůj růžový pták, který tě frustruje, kdo z tebe udělal takového člověka, kterým jsi se stal, abys uspořádal svůj monstrózní systém moci a cynismu? “Postavil se a odešel... Jsme vektory vyprávění. Je čas jej upravit nebo rozebrat.

28

matematika nemůže tak snadno definovat důkaz své vlastní platnosti. Jsme subjektivní záležitosti, věda je součástí subjektivních záležitostí, možná nejsme v čisté korelaci účtů, kde je vše v této nominaci mysli. Existuje samozřejmě stupeň nezávislosti mezi vědou a námi, vyvinul jej Simondon, nezávislost objektu, kde je objekt schopen znovu popsat,

abstraktní stroj

je schopen znovu sestavit ve vztahu k jiným objektům a k sobě. Takže nejsme v situaci na vrcholu řetězce, což myslím, že není práce, kterou děláme, hypotéza, na níž pracujeme. Domníváme se však, že máme k dispozici pasáž a jsme „passeur“, jsme schopni transakce, architekti jsou v transakci, včetně předmětu a lidské bytosti. Možná jsme v korelaci a dekorelaci, ale nejsme schizofrenní povahy. Když vidíte, jak architekt zneužívá dekoraci, aby se zcela oddělil, aby omezil zločince, návrh je jako zločin, jsme zločinci. Jak dekriminalizovat náš postoj je nesmírně zajímavé, nikoliv digitalizovat,

dekriminalizovat

prostředky k reorganizaci tohoto vztahu mezi korelací a dekorelací, mezi člověkem, technologií, organizací společnosti, prostředím nikoli greenwashing. Čelíme konci historie, protože neexistuje žádná ideologie, která by mohla nahradit naši lobotomizaci, musíme obnovit naši legitimitu, naši zranitelnost. Je to zřejmé, protože v posthumánní situaci, do níž bychom měli vstupovat v čase Elona Muska, v pozici singularity, v níž se robot ujímá moci a s nadějí, že postčlověk obdařený augmentovanou silou s ním bojuje. To je druh fikce, která organizuje vzdělávání k udržení paranoie, pocitů a organizace moci shora dolů.

A architekt je v centru tohoto konfliktu, této dvojznačnosti, této paradoxní situace. Musíme obnovit dnešní debatu, o vykořisťování vlastní křehkosti, našeho vyloučení, o riziku stávání se architektem. Abychom byli architekty, nemůžeme 27

zabránilo jejich zneužívání, způsobem, jehož hledání nedokonale říkáme skutečná demokracie, toto objevování téměř neexistuje tváří v tvář globalismu, populismu dokonce ???. Nyní jsme kreativní intelektuální aktéři, kteří jsou součástí situace. Musíme identifikovat našeho nepřítele, není to tak snadné, skript, databáze, jazyk deep learning píše sám sebe, má přirozeně určitý stupeň nezávislosti, ale někdo na počátku vybírá parametry, provádí citace parametrů. Jak se ptal Cedric Price, kdo rozhoduje o parametrech a kdo profituje ze situace? Od poloviny šedesátých let to bylo předvídatelné. Otázkou je, co se stalo, byli jsme ukradeni osobami, autory, protože architektura zcela a výhradně omnifikuje úspěch, fikci systému, vyprávění úspěchu parametrických architektur, které zcela

lobotomizují výrobu,

které už nikdy nic nezpochybní. . Nadřazenost matematického globalismu - matematika je debatou, výzkumem –

Gödelova úplnost

26

otevřela, že

vlajka rektorky spustí desetkrát více produkce, nové práce, která je nesmírně důležitá pro příslušnost k protestu. Protestem, jak jsem řekl, jako Godard, je vytvořit

design,

politický

protest mohl by to být

na ulici, ale jsme skeptičtí pohladit pokušení gregoriánských hlasů.

JK: Pojďme mluvit více o přechodu od globalismu k populismu.

Očekával jste skandály se zneužitím dat a jeho dopadem na tolik voleb po celém světě?

FR: Skandál Cambridge Analytica byl předvídatelný, bylo předvídatelné, že data, ze své povahy nemateriální sbírka bitů, které jsou dobrým produktem, který prodáváte, využíváte, bylo to velmi naivní, objevování potenciálu rozvinout missense (Greg Lynn) je schopen vytvářet. Majitelem stroje jsou nyní roboti, ...roboti, kteří pocházejí z googlu, z facebooku, cookies, od majitele cookies, jako v 19. století, majitele tkacích strojů,

koncentraci moci, dat, zdrojů. zneužívají

Vstupujeme do velmi zajímavého období, tváří v tvář výzvám, jak se podílet na reorganizaci, sdílení zdrojů, na opětovném vyjednávání s lobbistickými skupinami, vyjednávání něčeho, co ještě nikdy nebylo regulováno, protože je to globálním. Každý národ si vytvářel regulaci během 20. století práce, dělníka, aby se

25

aristokracie, „ancien régime“ úzkost,

... jako architekti musíme uznat, musíme identifikovat drama společnosti vytvářející zármutek, populismus. Tam, odkud jsem, existuje mnoho způsobů, jak být opuštěný, jak vytvářet tuto pevnost znalostí podle jejich vlastní hodnoty, což ospravedlňuje sebevědomí, sebeuspokojení, systém výuky - akademická obec, výkonné způsoby, jak bychom mohli potvrdit něco, co se nikdy nestará o nespravedlnost způsobu, jakým technologie spojovala situaci, hlavně proto, že lidé, kteří mají na starosti tento druh diskurzu mistrů, nerozumí ničemu na technologii, takže hlavně nebo zvláště kvůli tomu otevíráme dveře vzdání se lidí, které ignorujeme, diskvalifikujeme. Do muzea chodí jen někteří lidé.

Muzeum již není sekulární zónou emancipace nebo provokace, která se dotýká nižší a střední třídy, je již vyhrazeno spotřebitelům situace, ve skutečnosti dobrým agentům, kteří jsou uvězněni v předstíraných hodnotách. Jsme uvězněni, umělci, architekti... a odtud se přirozeně účastníme na původu vzniku populismu.

Populismus je důsledkem našich kultur, kulturní produkce, byl uvězněn, byl organizován jako sebelegitimizace, je zcela mimo, je velmi choulostivý, určitě si tímto neudělám mnoho přátel, ale je to příklad e-fluxu v New Yorku, který budu považovat za červený koberec Trumpa. Nemůžete pořád popíjet

šampaňské Millésime LGBT

a mluvit

o v Čečensku, aniž byste mluvili o utrpení nižší a střední třídy. Nemůžete využívat výhod některých případových studií, které se účinně zneužívají všude ve vzdáleném světě, aniž byste pochopil, kdo je přímo před Vámi. Takže skutečně pohodlní levičáci stojí za akademií a předstírají, že je za zdí, a já doufám, že 24

-----------------Žiji….moje laboratoř je nyní v Thajsku, což je monarchie, což je vojenský režim, to vše znamená nejhorší zemi světa. Ale existuje rozmazání mezi shora dolů a zdola nahoru, existuje posun mezi nimi, shora dolů činí tuto přehlídku důležitosti, která nemá přímý dopad na zdola nahoru, což vytváří dvě společnosti jako ?????? a ostatní, dvě společnosti, které se přesouvají a unášejí a vytvářejí další systém organizace, který je nejzajímavější z hlediska závislostí a nezávislostí, vztahů, korelace a dekorelace, samozřejmě existuje politika. Náš západní systém, který je přirozeně

demo kratický ,

…. který nepracuje v mém vzdělávání ve francouzštině, dokonale vím, co to znamená, že francouzština je zcela v tomto druhu rušivé, dystrofie světa, tohoto druhu hypokritický vztah mezi tím, co požadujeme z hlediska rovnostářské hodnoty společnosti z hlediska nového libertarianismu a způsobem, jakým ho uplatňujeme, což je hlavně

23

oligarchie,

a řetězce Processingu, Firefly, Grasshopperu, Rhinocera a opětovného vstřikování (každé 2 m/s) do „parcours“ stroje, čímž se vytváří neustálá podmíněná pozice, mezi „bodem, kde stroj byl“ a „bodem, kde by stroj měl být”, jako vektor překladu v iterativní redefinici... aniž by kdy dosáhl jakéhokoli mizejícího záměru jako cíle snažení, vyvolání poruch a stochastického polohování v reálném čase, kde trajektorie trysky a její sekrece reagují na samotný hluk robota, na lidské vibrace (mentální nebo fyzické), na potlačování prostředí a amnézii…

Tito agenti kazí naprogramovanou předvídatelnou práci a v reálném čase upravují dráhu výroby, jako koktavou zpětnou vazbu přicházející z vnitřního protokolu provádění, zvyšující složité meandry nástroje v neustálé nepřesnosti polohování, zavádějící nelineární procesy ... jako způsob

teritorializace technologií,

ale s podmínkou, že nikdy nebudou ignorovat diagram jejich vztahů... kde data a algoritmus nejsou ani urážlivé, ani nevinné a podílejí se na diagramu kontroly, poddanství, represí, merchandisingu…

Vyrábění s robotem incestně kopulujícím s lidskými daty, čelícím parametrickému násilí (které oživuje 5 bodů moderní architektury), násilí pseudovědeckého přístupu, laskavému pozitivismu a propagandě odbornosti, aby se udržel „diskurz

Diagram „moji falešní přátelé“.

22 mistra“… diagram nebo

řový diagram “ „modulace“ vychází z oblastí nejednoznačnosti, artikulačních věd,

nejistot

lidské patologie, znalostí a

.... Kde

(Simondon-Deleuze) odhaluje vztah mezi plísní/robotem a hlínou/hmotou/extruzí… ve vzájemné závislosti a ve vzájemném vztahu se skutečným senzorovým rozhraním (RSI), signály, vstupy, analogovými nebo digitálními, shromážděnými prostřednictvím UPD signálu 21

a mysli jsou samotné podstaty diagramu.

Diagram je vytvořen z tohoto kolísavého procesu, který popisuje pružné, elastické a nedílné funkce, než je zkapalněn v definitivním tvaru. Tento přístup přehodnocuje hylemorfní teorii – korelaci mezi formou a hmotou – stejně jako vztah mezi prostředky a významem, obsahem a výrazem, myšlenkou a obrazem a trhlinou mezi reprezentací a nereprezentací.

Hodnotí neformované, stav toku, dynamiku, pohyb směrem k aktualizaci.

Zabývá se také organizací, pracovními silami v sociálních a kulturních konstruktech; je to způsob, jak cestovat z jednoho systému do druhého, považovat architekturu za napětí, za konflikt síly, který nezbavuje rizika člověka, kde slabost a vědomí, racionální a šílené, překřížené emocemi, vášní, chemií a patosem, jsou linky na papíře… schopné změnit směr, mysl, volbu, orientaci, aby se ztratily, nerozhodnuté… váhání, zadrhávání, koktání… s množstvím otálení.

Diagram hegemonie vyvinutý v 90. letech minulého století, který přemapoval kartografii (hlavně ze severní Evropy) vymazáváním/ ignorováním/diskvalifikací této „špinavé“ dimenze, je bůhví kolikátým vedlejším účinkem cynismu modernity (?)…, který nikdy nezemřel v disciplinárních manažerských systémech Architektury.

Diagram, o kterém mluvím, umožňuje chyby a linie úniku, neurčitosti a podmíněné situace ve stavu, který přichází před vytvořením objektu a stále existuje po jeho vytvoření, jeho vzniku.

Zde uvedený

„bestiá-

„diskurz mistra“,

legitimizující nástroj, který je svou vlastní povahou sekulární rukou jakékoli politické moci.

Diagram singularit

Ale… lze v opozici chápat jako kritiku reprezentace, „comme sa mise en abime“, jako shromáždění odvozených z toku… s tokem zranitelnosti člověka, politických okolností a konfliktů, ekosystémových závislostí a katastrof, kde subjektivní záležitosti překročily formální data… v choreografii víru a dynamismu, od vitalismu k machinismu… které artikulují průchod, transformaci,

alchymii

hodnot (materiálních a nemateriálních) v biopolitickém kontextu znalostí…

Je tak snadné identifikovat formální diagram Pennsylvánské věznice, jeho exkluzivní schéma křídel panoptikonu a odolat tomuto zjednodušení vzhledu, který ignoruje neformální vztahy, politické a sociální organizace, na počátku aparátu, kde těla

19

aktivismus,

transformaci a operativní konstruování způsobu produkce a odporu.

JK: Pokud jde o diagram, mám rád Deleuzovu interpretaci Foucaulta ve stejnojmenné knize. Teze, že moc je jasně funkční, není to atribut, ale vztah. Není způsobena jen shora dolů, jako králova zvůle, ale je iniciována také zdola nahoru prostřednictvím našich rodičů, sousedů nebo kolegů. Zdá se, že tato teze stále platí i v naší ekonomicky a názorově rozdělené společnosti.

FR: … Jak odolat pokušení přijmout komplexní nepořádek složitosti skutečnosti nebo toho, co se zdá být skutečné tím, že se zredukují parametry, prostřednictvím meta-vidění, redukcionistické agendy, grafu zjednodušených vztahů, linií nebo kódů korespondencí… vyjádřit moje lidská „práva“ na vysvětlení (etymologicky „zploštit“)… a predaci s fantasmem, aby nakreslil mapu na místo mapy „Aleppa“, hladil mé požitkářství, aby mohl být faustovským dirigentem orchestru složitosti a paradoxů, ukázat a ověřit, co by se mělo objevit, a vymazat špatná data, špinavé látky, lidskou část ... a odmítnout moji vlastní zranitelnost. … Jak odolávat této strategii zastoupení, institucionalizující 18

a zároveň aktivovali ekonomiku černošské čtvrti, která byla zcela vyloučena z ekonomiky center hlavního města Johannesburgu.

Technologie tedy měla zmizet, znamenala znovu si osvojit podzemní prostor, protože lidé pracující v Oppenheimerově dole byli nuceni těžit pro bohaté Afrikánce svou vlastní zemi. Je to zároveň stroj bičující jako turbulence situace. To je

sociální stroj.

To je technologie.

Technologie abstraktního stroje, diagram, je zcela ponížen diagramem Eisenmana, od začátku diagramem redukcionismu a toho, jak architekt používá diagram redukcionismu ke zvýšení performativní lobotomizace. Nejsme v redukcionismu. Sociální

o vědě, technologii, politické situaci, situaci diagram je přistupovat k něčemu, co mluví

v životním prostředí, ekosofické situaci, subjektivní situaci a našem tvůrčím jednání.

Způsob, jakým byste jako architekt mohl manipulovat s tímto antagonismem, nutí něco vyvinout, aniž by se situace smazala.

Vycházím z francouzské filozofie, omlouvám se za to. Nejedná se o diskuzi mezi učiteli, kteří plejí akademickou půdu, ale nerozumí filozofii správně, je to nástroj pro jednání,

17

uprostřed, to je skvělé. Pracujeme pro krále, stejně jako Semper v rakouské monarchii stavěl pro krále drážďanskou operu

navrhoval barikádu drážďanského povstání. a v polovině 19. století

Zároveň ??? za opětovné soustředění moci a barikády pro lidi zdola nahoru, kteří jsou schopni zpochybnit společnost, kteří jsou v otroctví nebo závislí. To je filozofický přístup v designu a já tímto dokončím Vaši první otázku.

Godard, Truffaut, Nouvelle Vague se ospravedlňovali touto jednoduchou větou: musíme dělat politické kino. To znamená, že nestačí udělat banner, musíte rozumět formátu, aby se znovu přizpůsobil formát výroby, struktura výroby. Jak Thomas Kuhn pojmenoval paradigma, paradigma současnosti, musíme si znovu přisvojit paradigma současnosti. Co by se mohlo objevit, nepozorovaně, ne, že staré paradigma může být erotické, sympatické fasádou nebo třeštěním budovy v situaci, které byste neměli z určitých důvodu nerozumět, ale jak je topologie součástí vztahu. První budova, kterou jsem výpočetně navrhl v roce 1995 pro

Soweto,

v Orlandu, uprostřed Soweta poblíž Johannesburgu, právě na konci apartheidu, jsme provedli pohyb země, záhyb země, stala se muzeem nebo archivním muzeem, na němž jsme spolupracovali se skupinou kolem Mandely, abychom přinesli zpět veškerý archiv černošské čtvrti v Sowetu, vytvořili památník dítěte, které bylo zabito během nepokojů Afrikánců v polovině sedmdesátých let, 16

skutečnosti zůstáváte v této hypotéze pracovat s nástrojem, s otázkou původu nástroje jako s něčím, co je spekulací uvnitř, abyste popsali svá prostředí, abyste mohli vyvinout iluzi popisu, abyste získali iluzi této konstrukce, zhotovení, nyní je snad možná topologie, je více Bezierových křivek než linie Euklidu, to je pátá axioma Euklidu. Znamená to však, že pokud mystifikujeme vědu, skončili jsme spekulačním materialismem, ontologickým objektem pro hloupého architekta, který dělá špatnou filosofii, neexistuje žádná filozofie v architektuře, jen vulgarizace filosofie - Manuel DeLanda, Benjamin Bratton, což jsou jen děti myslitelů , z filozofií, kterým nikdy nerozuměli, nikdy rudě, nikdy sami nic nezveřejnili, nikdy nevyvinuli koncept jako Deleuze, filozofové rozvíjejí koncepty. To znamená, že nyní máme znalosti, které neznamenají nic jiného než pedantismus lidí zneužívajících filozofii k uspokojení této pozice. Původně dlouhá debata 19. století existovaly dva typy intelektuálů, kteří měli možnost využít vzdělání k vypracování, opětovnému sestavení, opětovnému přizpůsobení znalostí a této pyramidální situace organizace.

Existují intelektuálové, kteří využívají inteligenci k posílení systému moci, organizace moci, odkud dostali výsadu, získali pozici a během svého života dostali dar od majitele za její zušlechťování. Jednoho takového ukázal spor mezi Zolou a Baresem v době Dreyfusovy aféry. Bares nebyl opravdovým antisemitou, ale chránil armádu, chránil organizaci antisemitismu, protože odtud se mu podařilo získat zpětnou vazbu, být opětován, odměněn silnou odezvou. Na místě je vzestup diskriminace nebo diskvalifikace. Jsme po celou dobu v situaci, kdy se intelekt stará o deziluzi a narušení moci, intelektuál, který ji stabilizuje, bylo to v komunismu a je to stejné i v postkapitalismu, a ten, který ji podrývá, zpochybňuje parametry hodnoty, zdola nahoru. Je zřejmé, že architektura si nesmí vybrat, architektura je 15

odvětví, které jsem nepodporoval jediný, odvětví, ve kterém jsme mysleli, že technologie, přístup k výpočtu může protichůdně přesně vyzařovat vesmír, aby se zachoval systém provize, systém ověřování, systém brandingu, systém tisku, který mizí hlavně, tisk architektury zmizel všude, v žádném deníku ve Francii není kritik architektury a veškerý tisk je hlavně majetkem miliardáře. Není to tedy jen architektura, celá společnost nyní čelí obrovskému postkapitalismu, který organizuje fikci, zisk, rozpory se zdroji a daty.

Znamená to, že když jste architekt, mohl byste prostě udělat malou budovu jako Alise Andrasek, vím, že žije všude v pětihvězdičkovém hotelu všude, nikdy nechodí na ulici, když je to špinavé, Marc Fornes předstírá hodnotu, protože ví, že skript předal jiný architekt, mohli bychom to udělat, bravo, z jakého důvodu? Pokud má architekt učinit takový druh jednání, který nikdy nezpochybňuje, od koho jsem dostal provizi, obvykle Lacanian Institute, odkud jsem dostal provizi, za jakých podmínek mám oprávnění zneužít tuto situaci shora dolů, komu mluvím, jaká je organizace mé moci legitimovat tuto organizaci. Jako architekt, který mluví, s kým mluvíte, za jakých podmínek máte oprávnění mluvit, je hlavní část světa. Perfektně jsme děti technologií, jako dítě jsem byl před architekturou trochu matematik, ne tak dobrý, proto jsem skončil, než jsem vystřelil.

Jsem frustrovaný architekt, že jsem matematik, to je trochu vtip, musíme si uvědomit, odkud přicházíme. Věda je extrémně strategie dedukce, indukce, věta je kontraktována axiometrickým systémem a opět kdo rozhodne axiom. Axiómy se mnohokrát neprokazují, možná potřebujeme axiom k vytvoření věty, existuje jakýsi neuvěřitelný systém přebalení jako ruská panenka, která pochází od člověka. Pátá axioma Euklidu stále není prokázána a potřebujeme, aby Euklidovka konstruovala analýzu světa.

Musíme promítnout určité spekulace o geometrii a matematice, které dokážou sestavit certifikaci. Pokud škrábneme nebo osvědčíme z této výroby hodnoty, která je docela zajímavá. Ve 14

orientace prostřednictvím technologie, počítače byly otevřenými zdroji, nedokončenými budovami, Kiesler znovu přicházel jako

nedokončený proces objevování, velikán, kterým je,

stejně jako ve středověku, velmi daleko od renesančního období, přehodnocení postavení architekta, jeho postavení deus ex machina a pochopení technologie jako průchodu, a tedy i chápání práce architekta jako procesu, jako průchodu...

JK: To znamená být kritickým?

FR: Ano. Změnit způsob, jakým naprogramujete situaci, chcete-li tuto situaci upravit, co je recept na původní, co by nemělo být upravováno. Ve skutečnosti zpochybňuji architekturu jako objev, jak jsem smutný jako artefakt. 2004 Myslím, že firemní architekt jako Zaha Hadid, ne tolik Rem Koolhaas, a ostatní a všechny epigony kolem začali používat počítače, deset let po Greg Lynn a mně. Byl to bénéfice, který se vrací do 19. století, kdy majitel digitálního stroje má vlastnost, která může otisknout jeho vlastnictví a propagovat jeho branding a cestou rozvoje extrémní kontroly v rámci modelování, vymýšlení odborných znalostí, posedlosti o rigiditě provádění stavby, která musí být kopií originálu, který se objevuje na obrazovce, lidé mohli zemřít, společnost by mohla být systémem iliberalismu, na režimu, který nezohledňuje člověka, ženy, LGBT, nezáleží. Všichni v tomto hustém chrámu poznání produkují to, co se předpokládá.

A samozřejmě v roce 2001, 11. 9., který vytvořil paranoiu společnosti modifikující v boji proti technologii v meteorickém systému předpovídající teror nebo vlastenecký akt v Americe organizovat prostřednictvím pocitů teroru společnosti, rámec v postoji společnosti v chování jsme přirozeně dorazili do tohoto 13

tváří v tvář geometrii, tváří v tvář vědě, stala se výklenkem pozitivismu, jako Auguste Comte ve filosofii, výklenkem odbornosti, která je pro mě lobotomizací, arogancí, pobouřením, znamená to, že si koupíte tuto identifikaci omezujících znalostí, architekti diskvalifikují vše, co neodpovídá této nové libertariánské vizi společnosti, nadměrnému kapitalismu. Je to víc než jednoduché, v tomto procesu jsme mohli vidět analýzu, která si všimla, že třeštící architektury se dělají extrémně tradičně, třeštící budoucnosti nikdy nemění struktury znalostí, struktury práce, střední význam, organizaci společnosti.

Počet lidí v Pákistánu umírá za to, že v té době budovu dělá, protože se v Kataru neuvažuje, nechci to přesně ukazovat, ale to je extrémní situace. Nemůžeme říci, že Zaha Hadid za to byla zodpovědná, byla vektorem a Patrick Schumacher je více než vektor, je zločinec, věděl situaci.

JK: Jak pracovat jako architekt, abychom nepodlehli takovým fetišům mistrovské architektury?

FR: Když jsme pomocí prvních počítačů začali vyhodnocovat

procesu,

nikoli možnost, hypotézu, že návrh vychází z

z bodylizace. Pokud

design jako proces,

přijmeme jako Cedric Price, jak zvolíme parametry, za jakých podmínek realizujeme signál a jak bychom mohli gestaltovat, porozumět nebo interpretovat, co je výsledkem artefaktu ze situace, ze systému. Ve skutečnosti to znamená kulturně dobrou přípravu na něco, co neznáme, a dobrou přípravu na testování něčeho, čím nejsme úplně monopolizováni, poháněni naší autoritou, fetišismem, fantasmem kontroly. Bylo to v 90. letech, tato 12

patologie.

Leibnitz dělal to samé předtím, ale proto je Deleuze ve skutečnosti tak blízko Leibnitzovi, je to v udržování Leibnitze mezi vitalizmem a machinismem. Máme tendenci oddělit se, diferencovat, extrahovat, autonomizovat disciplínu jako pevnost. Podle mého názoru architekt více definuje trhlinu ve výklenku moci. Potřebujeme definovat něco, co je velmi blízké naší psyché, něco, co je naše psychické drama

logika těla bez orgánu Deleuze a Antonina Artauda, a

logika záhybu, logika geometrie. Geometrie není děláním posledního ázerbájdžánského muzea, posledního stadionu v Kataru, to je nejvíce zkamenělý, vulgární, libertariánský postoj, hloupost jako je Marc Fornes, hloupost použití geometrie ve fetišismu

s arogancí ve zvratcích vlastního fetišismu. reprezentace geometrie

Taková geometrie nemluví o debatě o společnosti, nesměruje naši paradoxní situaci lidské bytosti, 9

spící bestie ve své vlastní mysli. a současně hlas

Záhyb popisuje baroko skrze náboženskou válku, neúplné budování společnosti jako systému, který odrážel zranitelnost nebo křehkost člověka při určování

mezi intimitou a exhibicionismem, mezi instází a extází, pozice

a současně vytváří paralelu s algebraickou geometrií Leibnitze, Eulera, schopnou přemostit to, co jsme v tomto období nazývali analysis situs, která je začátkem topologie, schopné požádat o vazbu, vztah mezi zklidňující se geometrií, schopné se reorganizovat nebo znovu analyzovat logiku situace. Topologie přichází jako trik, jako strategie pro úpravu geometrie k vytvoření jiného systému vztahů.

Mezi vztahem z algebraické geometrie, topologie a záhybem duše, záhybem mysli, taková lidská spoluúčast byla nesmírně krásným paradigmatem uzlování a odpuzování v každém shluku nebo propletení, něčím, co se zdá být z vědy, extrémním stupněm

mé vlastní kódu a zlomkem a něčím z

kód,

jako Foucault, který tato slova uměl použít jako školní řidič, potřebujeme slova jako školní řidič, abychom mohli operovat (jako prostřednictvím chirurgického zákroku), provozovat pachatelský systém, systém hodnotící systém.

JK: Zpět k Deleuzovi. Bernard Cache v úvodu své knihy Projektily uvádí: „… pouhá zmínka o jménu tohoto filozofa okamžitě vyvolává obrovské nedorozumění, zejména když se objevuje v kontextu architektonické teorie.“ Jak vnímáte takové tvrzení jako jeden z jeho studentů?

FR: Architekti nikdy nečtou, Eisenman četl jednu knihu Derridy, ostatní architekti červenou knihovnu, Reader’s Digest ... Když jsem byl v devadesátých letech na GSAPP, byla jedna bible, „Záhyb“ od Deleuze, pouze Deleuze ne Guattariho v tomto období před „Anti-Oidipem“ a „Tisícem plošin“. Kniha popisuje vztah mezi záhybem nálady, záhybem duše, což je koncept, kterému dal na počátku vzniknout Antoine Artaud, například když vyjadřuje

katatonii,

srozumitelnou intelektuální pozici

7

poststrukturalismu,

která přehodnocovala bývalé, politiku a bytí, a byl jsem velmi podrážděný z Michela Foulcaulta, který zpochybňoval organizaci moci, jak jsme sami vektory a aparátem této organizace moci, a z uznání skutečnosti, že jsme rukojmími iluze propagandy, kterou jsme v ní navrhli jako architekti. Technologie se používá k opakování, reprodukci, kopírování - Candella, Niemeyer, ovládání toho, co již bylo provedeno, co se již stalo s extrémně vysokou mírou pedantství, přepisování a kopírování, to je buržoazie. Je to dlouhá tradice aristokratického systému buržoazie, která potvrzuje poznání v jeho stavu, nikdy není podrýván, organizace, výsada vycházející ze znalostí. Ve skutečnosti vycházím z toho, co Deleuze mluvil, rozvíjel a vysvětloval, nebránil, rozkládal ???? školy filmu

akt (s)tvoření je aktem odporu. v Paříži, odůvodňoval, že

Ne s praporem na ulici, ne v romantických okrajových pozicích, je to akt odporu v procesu dělání, myšlení, v průměru a smyslu. Je to akt odporu k infiltraci v tradici copywrite módu na Negri, ale nebyl jediným, nazývá jej workerismem. Nevstáváte zvnějšku, vstáváte

diskurzu,

z nástrojů, z z organizace, která se vyvíjí v hlavním proudu, je to akt workeristického odporu, což znamená otevřít Pandořinu skřínku zevnitř. …

Mohli bychom přidat některá slova,

teritorializace, deteritorializace, oddenek, panoptikon, abstraktní stroj, jako je

sociální

bouřlivém období politické a filozofické motivace?

JK: Svou praxi jste započal v během pádu východního bloku a vzestupu neoliberalismu. V čase, který Francis Fukuyama označil za konec historie. Zdá se

zajímavé začít na konci. Jaké byly Vaše

FR: Je to velmi velké a velmi široké, děláte mi

nepříjemně, což je od přírody něco, limbus mého vlastního přesvědčení. čeho si vážím, je to

Pokud mám určitý nárok nebo postoje, je to delegitimizovat mé postoje. Měl jsem být architektem, jsem architektem a pracuji na definování, v jakém stavu bych mohl být architektem a jaký je obvod hranice této pevnosti znalostí, ve které jsem vzrušený a z níž musím unikat.

Toto hnutí definování stupně přivlastnění, odbornosti vycházející

disciplinárního systému znalostí, z dovednosti, disciplíny,

je hlavně děláno k emancipaci od tohoto předstírání nebo iluze hodnot nebo diskurzu mistra. Mnohé z toho, co jsme dokázali rozpoznat, identifikovat v době srovnávání digitálního a post-digitálního, do něhož přicházíme, čelí exkluzivnímu systému odborných znalostí, pevnosti, barikády, architekti se sami zabarikádovali někdy v pedantismu, někdy v metajazyku potvrzujícím jejich vlastní znalosti, které nelze předpokládat. Pokud mám nějaký záměr, je to destabilizace diskursu mistra, vlastní zkušenosti, systému vzdělávání, který se stává opět akademickým. Akademie znamená přenos z jedné generace na další, přenos něčeho, co již bylo ověřeno, certifikováno, orazítkováno a zkamenělo, aby bylo jisté, že autorita přenosu může být převzata. Takže jedeme na této staré herce, jejíž nekróza, skleróza postoje všude vyvolává extrémní symptom déjà vu, symptom opakování, symptom buržoazie, z níž pocházím, ne přímo z buržoazie, ale protože jsem Francouz, znám patologii buržoazie. Pokud jsem ovlivněn filosofií, vyhýbám se jednomu a uvědomuji si, že jsem byl nakažen dobou od roku 1979, kdy jsem byl studentem. Studoval jsem v Paříži na Deleuzově svobodné univerzitě ve Vincennes, byl jsem posluchačem Rancièra a Negriho, s nímž jsem později sestavil Log 25, z mnoha důvodů jsem se snažil vyhnout Derridovi, sledoval jsem samozřejmě Agambena, vývoj Žižeka, hlavně

francouzskou teorii 5

„Bestiář / bestie, lidé, bohové a bity“ _ NewT/M4/2013–18

Zin #3 Znečištění představuje pokus o přepis rozhovoru Jakuba Kopce s Françoisem Rochem.

Proběhl dne 26. 5. 2019 v Berlince v Bratislavě ve frangličtině / byl přepsán do angličtiny / přeložen googlem do češtiny / znovu přeložen googlem do angličtiny / částečně upraven v angličtině / částečně upraven v češtině, aby byl nakonec publikován v obou těchto nedokončených vzájemně pozměněných podobách mluvících babylonskými řečmi světů ve vnitřně matoucím nedorozumění_přeslechnutí.

Zin #3 9

788090

514966

Znečiš těn í