Davna historie zeme slezske cz 2010 web

DÁVNÁ

HISTORIE ZEMÌ SLEZSKÉ

sborník pøednášek o historii Slezska

Alexandr Michl-Bernard

Historie Krnovska a Prudnicka

které se mezitím rozpadlo do 19 víceménì samostatných vévodství. Roku 1327 se králi Janu Lucemburskému podøídilo nìkolik slezských vévodù a v roce 1335 Trenèínským mírem pak Jan Lucemburský se na oplátku zøekl nárokù na polskou korunu. Tak bylo Slezsko pøièlenìno k Zemím Koruny èeské, s nimiž bylo s menšími pøestávkami spojeno pøes 400 let.

Právì za vlády Jana Lucemburského se Opavská provincie, kdysi nazývána Holasickou, stala samosprávným Opavským vévodstvím, kde vládl rod Pøemyslovcù, vedlejší vìtev nìkdejšího královského èeského rodu, stejnì jako ve slezských vévodstvích vládli Piastovci. Roku 1377 si celé Opavské vévodství rozdìlili bratøi Jan, Mikuláš, Václav a Pøemek na ètyøi èásti. Centrem jedné z nich se stalo mìsto Krnov. Na poèátku 15. století pak z tohoto území vzniklo samostatné vévodství. Naopak menší a ménì významný Prudník byl èasto souèástí vìtších vévodství, jako bylo vévodství Opolské.

HISTORIE KRNOVSKA A PRUDNICKA První zmínky o oblasti, v níž leží mìsta Krnov a Prudník jsou z 9. století našeho letopoètu. Tehdy tuto oblast obýval slovanský kmen Holasicù. Nebylo je možné oznaèit ani za Poláky, ani za Èechy. Ke konci 9. století Holasicko ovládla Velkomoravské øíše, která mìla jádro na území dnešní Moravy a zahrnovala i velkou èást dnešního Rakouska, Maïarska, Slovenska i území Èech a èásti Horního i Dolního Slezska.

Po rozpadu Velkomoravské øíše pod útoky Maïarù na poèátku 10. století bylo skoro celé dnešní Slezsko ovládnuto Èeským knížectvím. Kolem poloviny 10. století jej totiž dobyl èeský kníže Boleslav I. Za vlády jeho syna, Boleslava II., však celé Slezsko obsadil polský kníže Mìšek. Od té doby trvalo dlouhodobé nepøátelství mezi Èechy a Poláky vyplnìné èastými válkami po celé 11. a 12. století, v jejichž prùbìhu se obèas Èechùm daøilo naèas Slezsko ovládnout, trvale však dobyli pouze Kladsko a Holasickou provincii. V ní pak na poèátku 13. století byla zakládána mìsta - Opava, Hlubèice, Bruntál, Krnov a náležel sem i Prudník. Od té doby patøilo území, kde vznikl Krnov a Prudník do Moravského markrabství a tudíž i Èeského království.

Vìtšina Slezska, která zùstala pod vládou polských králù, se však zaèala dále rozpadat a polští králové nad ní mìli stále menší kontrolu, což neblaze ovlivòovaly èasté spory mezi piastovskými knížaty. V obdobích míru se však ve Slezsku rozvíjel jak kulturní a náboženský život, tak i ekonomika. Na poèátku 13. století vládl v Dolním Slezsku Jindøich Bradatý. Ten pod svou vládou sjednotil celé Slezsko, do zemì zval nìmecké kolonisty, což vedlo k ekonomickému rozmachu Slezska, zároveò však k jeho germanizaci. Po jeho smrti nastoupil jeho syn Jindøich Pobožný, který však zahynul roku 1241 v bitvì s Mongoly a zanedlouho po jeho smrti vypukly nové boje, za nichž se Slezsko opìt rozdìlilo.

Na konci 13. století se slezští vévodové dostávali stále více do vlivu silného a vnitønì pevnìjšího Èeského království. Již èeský král Václav II. získal hornoslezské vévody, kteøí pøijali jeho ochranu. Po vymøení Pøemyslovcù po meèi roku 1306 po nìkolikaletých bojích získal èeský trùn Jan Lucemburský. I on se zamìøil na Slezsko,

Za husitských válek a doby bojù o èeský trùn se Slezsko znaènì odcizilo èeským zemím, pøedevším pro svùj katolický postoj. Na poèátku 16. století však Slezsko velice rychle podlehlo reformaci šíøící se z nìmeckých zemí. To pak slezská knížata dostávalo do sporù s panovníky habsburského rodu, kteøí získali roku 1526 èeskou korunu. Po vypuknutí èeského stavovského povstání se slezské stavy pøidaly ke stavùm èeským, jejich vojska vedl krnovský kníže Jan Jiøí Krnovský. Po porážce povstání si Slezsko na císaøi vymohlo za pomoci saského kurfiøta lepší zacházení, než jakého se dostalo Èechám i Moravì, a zachovávalo neutralitu. Ani ono však zcela neušlo centralizaèním opatøením panovníka, který i zde èásteènì omezil moc stavù. Roku 1626 vpadla do Slezska dánská vojska, ve tøicátých a ètyøicátých letech se pak nìkolikrát Slezskem prohnala vojska švédská.

Po skonèení tøicetileté války zahájila katolická církev rozsáhlou rekatolizaci Slezska, k níž velmi napomáhali jezuité. V celém Slezsku se hojnì odehrávaly èarodìjnické procesy. Na poèátku 18. století se pak habsburští panovníci právì zde pokoušeli o první reformy, zpoèátku pøedevším hospodáøské, jež vrcholily poøízením tzv. karolinského katastru (soupis nemovitého majetku pro daòové úèely) v letech 172239. Vše však pøekazily další války.

Ty vypukly po smrti císaøe Karla VI. a nástupu jeho dcery Marie Terezie jako panovnice habsburské øíše, kdy Francie, Bavorsko a Prusko odmítly uznat její nástupnictví. Marie Terezie svou vládu uhájila, ztratila však skoro celé Slezsko, které získal pruský král Fridrich II. Zùstala jí pouze èást knížectví nisského, krnovského a opavského se samotnými hlavními mìsty Krnovem a Opavou a celé knížectví tìšínské.

Od této doby se tato Slezska vyvíjela oddìlenì. Pruský král Fridrich II. zahájil v pruské, vìtší, èásti Slezska rozsáhlé hospodáøské a správní reformy, zároveò však vyhlásil náboženskou svobodu. Rychle zde postupovala germanizace. Navíc okrajové èásti pruského Slezska, mezi nìž patøila mìsta jako Hlubèice èi Prudník, trpìly pro svou polohu nezájmem centrálních orgánù. Reformy však probíhaly i v habsburské èásti Slezska, navíc habsburské panovníky ztráta vìtšiny Slezska donutila k provedení hospodáøských reforem v celé monarchii, z èehož nakonec profitovaly Èechy a Morava, které se pozdìji staly nejrozvinutìjší èástí celé Habsburské monarchie.

Ke konci první poloviny 19. století zasáhla jak pruské, tak rakouské Slezsko vlna revolucí a rùzných nepokojù, které se prohnaly témìø celou Evropou a které byly vyvolané revolucí ve Francii. Jednou z pøíèin bylo špatné postavení nižších vrstev

Historie Krnovska a Prudnicka

obyvatelstva a to, že spolu s mìš any nemìli tito žádná politická práva. Aèkoliv byly nepokoje nakonec všude potlaèeny, panovníci a vlády i v Rakousku a Prusku museli uèinit nìkteré ústupky, aby zklidnili situaci. Docházelo tak k rušení poddanských povinností a zaèínala se rodit obèanská spoleènost. Na druhou stranu ale již v tomto období v obou èástech Slezska nastoupila stále se zrychlující prùmyslová revoluce, což bylo èasto úzce svázáno s bující sítí železnice. Obzvláštì pøekotný byl tento rozvoj v Horním a rakouském Slezsku, kde byla objevena bohatá nalezištì uhlí.

Ve druhé polovinì 19. století se však spolu se vznikající obèanskou spoleèností objevil nový problém, a to národnostní. Celé Slezsko bylo silnì germanizované a vìtšina obyvatel se prohlašovala za Nìmce. Jak v nìmeckém, tak rakouském Slezsku však žilo i slovansky mluvící obyvatelstvo. Èást obyvatel, a to pøevážnì v rakouském Slezsku, se prohlašovala za Èechy, druhá èást, pøevážnì v nìmeckém Horním Slezsku a v èásti Tìšínska, se naopak prohlašovala za Poláky. Zároveò je ale tøeba øíci, že pokraèoval rozvoj prùmyslu, dále se stavìly železnice a spolu s tím se rozvíjel i kulturní a spoleèenský život. Ve vìtší míøe se objevovaly noviny a èasopisy, lidé se chodili bavit do divadel, mírnì se zlepšila životní úroveò, hlavnì majetnìjších vrstev obyvatelstva, stavìly se nemocnice, které byly stále modernìjší, zlepšovalo se i vzdìlání obyvatelstva a rostla jeho gramotnost. To je vidìt i na pøíkladu Krnova. Roku 1861 se v Krnovì objevila první továrna využívající parní kotel a vzápìtí pøibývaly další, roku 1872 do Krnova dospìla železnice a do konce 19. století zde byl zaveden plynovod a plynové poulièní osvìtlení, vodovod, kanalizace, stavìly se školy atd.

První svìtová válka se svými boji èásteènì dotkla pouze východních èástí Horního Slezska, než nìmecká a rakousko-uherská vojska zatlaèila Rusy na východ.

Ekonomické obtíže však pocítilo veškeré obyvatelstvo. Po skonèení války, rozpadu Ruské øíše, Rakousko-Uherska a revoluci v Nìmecku se naplno projevily nashromáždìné národnostní spory. O Slezsko se hlásili stále jak Nìmci, tak také Polsko a Èeskoslovensko. Nakonec došlo k nìkolika dìlením. Vìtšinu rakouského Slezska, až na èást Tìšínska, a malou èást nìmeckého Slezska, získalo Èeskoslovensko. Polsko získalo zbytek Tìšínska spolu s jednou tøetinou Slezska Horního. Zcela spokojen však nebyl ani jeden ze státù.

Poté, co hospodáøská krize a nástup Hitlera v Nìmecku ukonèily mírové soužití všech tøí národù, obnovily se staré spory. Obzvláštì Hitler se nijak netajil se svými výbojnými plány a využíval obèanù nìmecké národnosti ve všech zemích k tomu, aby je mohl uskuteènit. Vše vyvrcholilo v záøí roku 1938, kdy Hitler chystal válku proti Èeskoslovensku. Aèkoliv byla èeskoslovenská armáda nejlepší a nejmodernìjší ve støední Evropì hned po té nìmecké, v osamoceném boji nemohla zvítìzit. Navíc ve chvíli, kdy bylo Èeskoslovensku nejhùø, se Polsko pøihlásilo s nároky na zbytek Tìšínska a vyhrožovalo válkou. V Mnichovì 29. záøí 1938 se Nìmecko, Itálie, Francie a Velká Británie dohodly, že Èeskoslovensko odevzdá své pohranièí Nìmecku a Polsku. Necelý rok po Èeskoslovensku se další Hitlerovou obìtí stalo i samo Polsko. Za nìj se tentokrát Francie a Velká Británie již postavily, když však 1. záøí 1939 zaèala druhá svìtová válka útokem na Polsko, zùstali polští vojáci v bojích osamoceni, navíc po nìkolika týdnech zaútoèil na Polsko i Sovìtský svaz. Nìmecko nakonec na èas získalo celé historické Slezsko, i když správnì jej celé do jednoho celku nespojilo, èeské Slezsko zùstalo zvláš jako souèást župy Sudety.

Když Nìmecko prohrálo a válka v Evropì skonèila, získalo celé nìmecké Slezsko Polsko jako náhradu za polská území, která si nechal Sovìtský svaz. O nároky na

Historie Krnovska a Prudnicka

Slezsko se pøihlásilo i Èeskoslovensko, pøišlo s nimi však pozdì. Roku 1946 pak hrozilo vypuknutí války mezi Èeskoslovenskem a Polskem právì kvùli územím ve Slezsku a pøedevším kvùli Tìšínsku. Sovìtský svaz je však jako své dùležité spojence a zároveò i vazaly donutil k podepsání smlouvy. Hranice tak zùstala již v té podobì, jak ji známe dnes. Na druhou stranu ale tato smlouva koneènì ukonèila nepøátelství, která èasto v historii mezi Èechy a Poláky propukala a nejèastìji se týkala právì Slezska nebo nìkteré jeho èásti. V souèasnosti si Èeši i Poláci, a se už jedná o obce, mìsta èi rùzná sdružení, hledají na druhé stranì hranice své partnery a pøátele, s nimiž organizují spoleèné kulturní, sportovní èi spoleèenské akce a dále rozvíjejí pøátelské styky a mírové soužití obou národù v Evropì.

dr Wojciech Dominiak

Èeská fáze dìjin Prudníku od založení až do poloviny 14. století

Ve druhé kapitole Rožmberské kroniky od kronikáøe Václava z Bøezan (žil na pøelomu 16. a 17. století) se o Vokovi doèteme, že byl králem Pøemyslem Otakarem II. povýšen nad ostatní èeské rody. Právì tøinácté století pøedstavovalo jeden z mocenských vrcholù rodu Vítkovcù, díky jejich politické aktivitì na domácí i zahranièní pùdì.. Pøíèinu politického spojenectví královského rodu Pøemyslovcù a rodu Vítkovcù mùžeme vidìt ve spoleèných zájmech v rakouských zemích. Zatím co Pøemyslovci usilovali ve ètyøicátých a padesátých letech 13. století o získání tzv. rakouského dìdictví, Vítkovci se snažili rozšíøit svùj vliv i za hranice èeského státu na území sbíhající k øece Dunaji.

ÈESKÁ FÁZE DÌJIN PRUDNÍKU od založení až do poloviny 14. století Prudník – mìsto, které se dnes nachází v jižní èásti opolského vojvodství, na úpatí Zlatohorské vrchoviny – byl založen v polovinì 13. století. Díky svým dìjinám je dnes poèítán mezi nejstarší mìsta v Polsku a to pøesto, že u jeho poèátkù stála aktivita èeského státu, respektive plány a dynastické koncepce královského rodu Pøemyslovcù.

Nejstarší dìjiny Prudníku úzce souvisejí s váleènými støety mezi èeskou a polskou stranou. V roce 1249 vypukl vojenský konflikt mezi opolským knížetem Vladislavem I. (1225-1281) a olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburku.

Vojenské akce ukonèilo až pøímìøí podepsané o šest let pozdìji (1255). Jeho souèástí se stalo i nové vymezení èesko-opolské hranice. Její prùbìh urèovala ves Lipowa, od které šla pomezní linie až k Bohumínu, a odtud podél Odry do Hruszowe, a pak podél øeky Ostravice až k uherským hranicím. K Moravì byly pøièlenìny vsi Klisino, Tomice a Szonów. Pro nás je dùležité, že hranice probíhala mezi osadami Lubrz¹ a Bial¹. Souèasnì teritorium, na kterém pozdìji vznikl Prudník a kde se rozvinul intenzivní osídlovací proces, pøedstavovalo svého druhu nárazníkovou oblast na sever vysunutého pøedpolí èeského království.

Polští historikové nevìnovali dìjinám Prudníku mnoho pozornosti, tím spíše pak jeho poèátkùm. Zcela na okraji zájmu zùstávala osoba jeho zakladatele – jednoho z nejvýznamnìjších zástupcù soudobé èeské šlechty – Voka z Rožmberka. Pøitom právì detailnìjší pohled zamìøený na tohoto pøedstavitele vítkovského rodu umožòuje nacházet odpovìdi na øadu otázek spojených s prudnickými poèátky.

Ekonomické, politické a sociální promìny èeského státu 12. a 13. století pøedstihly svojí dynamikou okolní zemì støedoevropského prostoru. Už v osmdesátých letech 12. století se mezi nejvýznamnìjší šlechtické rody zaøadili právì Vítkovci. Kolem roku 1250 si jedna z jejich vìtví vybudovala hrad, jehož podle soudobé šlechtické módy pojmenovala Rosenberk (èesky Rùžová hora, dnes Rožmberk). Od tohoto okamžiku se tato linie nazývala pány z Rožmberka. Mezi nejvýznamnìjší pøedstavitele rodu se ve 13. století zaøadil již zmiòovaný Vok, který ve službách èeských Pøemyslovcù dosáhl skvìlé kariéry. Souèasnì se stal také zakladatelem mìsta Prudníku a stavitelem tamního hradu.

Po ukonèení války s uherským státem (1253), zapoèala Vokova politická kariéra završená úspìšným jednáním o míru uzavøeném v následujícím roce. Pøes øadu politických nesnází Pøemysla Otakara II., který mohl jen pasivnì reagovat na uherské útoky, se podaøilo vyjednat mírové podmínky, jež mùžeme považovat za èeský úspìch.

Mírovou dohodou, která byla podepsána v Budínì, se uherský král smíøil s pøemyslovským panováním v Horních a Dolních Rakousích a sám se spokojil s vìtším dílem Štýrska. Smlouva byla ratifikována 1. kvìtna v Bratislavì. Je pravdìpodobné, že èeskou stranu reprezentoval na jednáních právì Vok. Svìdèí o tom jeho politický vzestup v následujících letech, ve kterých získal hodnost dvorského maršálka (poprvé je v této hodnosti pøipomínán v roce 1255). Nejpozdìji v následujícím roce svìøil Pøemysl Otakar II. Vokovi správu Horních Rakous, když jej jmenoval do významné hodnosti zemského sudího („iudex provincialis“). Vok, pøíbuzensky propojený se zdejší šlechtou, byl nejvhodnìjší osobou pro prosazování èeské politiky. I tento krok prohloubil spolupráci mezi Pøemyslem Otakarem II. a Vokem.

Ještì téhož roku (1256) vedl Vok v Otakarových službách vojenskou výpravu do Bavorska, ve které vyplenil krajinu až po mìsto Burghausen. Následujícího roku se výprava opakovala, tentokrát už ale s mnohem menším úspìchem. Èeská vojska narazila na dobøe zorganizovanou obranu a v bitvì u Mühldorfu utrpìla od oddílù Jindøicha Dolnobavorského tìžké ztráty. Po urèité odmlce Voka prameny zachycují až v roce 1260, kdy v bitvì u Kressenbrunnu dosáhl Pøemysl Otakar vítìzství nad uherským vojskem.

Ještì na poèátku vojenské kampanì pøitom Pøemysl udìlil Vokovi hrabství Raabs.

V Kronice tak øeèeného Dalimila je Vok považován za strùjce èeského úspìchu, nebo zadržel první útoèící vlnu Kumánù. Po skonèení bojù se úèastnil mírových jednání ve Vídni. Za tyto zásluhy byl jmenován prvním štýrským hejtmanem na pøelomu let 1260/1261 a získal potvrzení hrabství Raabs od Gertrudy Bábenberské a jejího syna Fridricha.

Vok zemøel 3. èervna 1262. Pochován byl v rodinné hrobce klášterního kostela ve Vyšším Brodì. Jeho žena Hedvika pocházela z hornorakouského hrabìcího rodu pánù ze Schauenburku. Kronikáø Václav z Bøezan, o nìm napsal: „Pan Vok I., hejtman v Rakousech, Štýrsku a Korutanech, vnuk Vítkùv a syn jeho stejnojmenného syna Vítka, byl maršálkem Èeského království a také nejvyšším hejtmanem v Rakousech, Štýrsku a Korutanech. Byl zbìhlý nejen v politických jednáních, ale i zasloužilý v boji. Plenil a dìsil Bavorsko. V roce 1256 vpadl do Bavor, až po Burghausen zemi vyplenil. A vedl také mnoho dalších válek.“ Vidíme tak, že Vok byl politikem vskutku støedoevropského formátu. Byl znám na všech støedoevropských dvorech, poèínajíc Habsburky, pøes øíšská knížata, slezské Piastovce a konèíc uherskými vládci. V dobì, kdy se povìst o úspìších èeských panovníkù rozlévala takøka do celé Evropy, byl Vok pravou rukou Pøemysla Otakara II. a jedním z nejschopnìjších diplomatù své doby. Na jeho osobì stavìl Pøemysl svoji expanzi na jih od èeských hranic, když Voka jmenoval dvorním maršálkem,

Èeská fáze dìjin Prudníku od založení až do poloviny 14. století

svým zástupcem v Horních Rakousech, hrabìtem Raabsu a nakonec i štýrským hejtmanem. „Rožmberkové byli bezesporu nejslavnìjší vìtví Vítkovcù, nejvýznamnìjším èeským šlechtickým rodem, který i v následujících stoletích sehrával znaènou politickou roli v èeském království“. Ještì v 16. století náleželi mezi nejbohatší èeské rody.

Jakým zpùsobem lze spojit znaènou politickou aktivitu Voka s poèátky Prudníku? Pohlédneme-li na Vokùv itineráø, mùžeme poukázat na dùvody, které vedly k založení mìsta Prudníku i vybudování tamního hradu, jež plnily – z hlediska své polohy na hranici – strategickou roli. Pøemysl Otakar II. na severní hranici svého království uplatòoval prvky známé z „rakouské politiky“. To znamená, že podporoval vznik pøíbuzenských sítí lokální šlechty s èeskou šlechtou, která zde mìla zajiš ovat zájmy èeského státu. Už v polovinì 13. století docházelo ke znaènému zintenzivnìní zdejšího kolonizaèního pohybu. Souèasnì øada rodù, které velmi aktivnì pùsobily v jiných èástech zemì, získávala prostor k expanzi v okrajových èástech království.

Pøesunutí èásti aktivit se týkalo Hrabišicù, Ronovcù ale i Vítkovcù. Tito všichni se stali tvùrci nových strategií osidlovacího procesu na severní hranici, když podpoøili sídelní promìny iniciované místními elitami, vèetnì rozsáhlé expanze olomouckého biskupa Brunna ze Schauenburku, který nasmìroval zájem krále Pøemysla Otakara II. ke slezskému prostoru. Sám král pak cílenì posiloval svoji roli v této oblasti. Jeho strategie spoléhala na upevnìní èi naopak výhodné posunutí hranièní linie prostøednictvím zasídlení sporných èi dosud slabì zasídlených teritorií. Právì zde se otvíral prostor pro další majetkovou expanzi šlechty, která ovšem vystupovala v královském zájmu.

V polovinì 13. století napøíklad probìhlo zasídlení dosud slabì zalidnìného Osoblažska. Už v roce 1251 je pøipomínána samotná Osoblaha jako mìsto a v roce 1255 prameny dokládají existenci nìkolika vsí v povodí øíèky Osoblažky kolonizovaných podle nìmeckého práva. Sídelní vlna se odtud pøelila severním a severozápadním smìrem. Do roku 1253 došlo k založení mìsta Krnova, už téhož roku je v pramenech doložen krnovský fojt jménem Siegfried. V této souvislosti je tøeba zmínit roli, jakou v této oblasti sehrál Beneš z Cvilína. Všechny tyto kroky neprobíhaly nahodile, ale byly vedeny urèitým obecným zámìrem, do kterého zapadají i poèátky Prudníku.

Na poèátku padesátých let 13. století na Opavsku pùsobil již zmiòovaný Vok z Rožmberka. Na poèátku prosince roku 1255 potvrdil Vítek z Jindøichova svým poddaným existenci soudu podle nìmeckého práva . Posílení soudních pravomocí nad svými poddanými si u krále v únoru roku 1265 vymohl Herbort z Fulštejna. Tato zpráva je pro nás zvláštì dùležitá, nebo jedna z pasáží listiny uvádí, že podobná soudní imunita byla už pøiznána pro jeho opavské statky Vokovi z Rožmberka. Právì on byl roku 1255 vyslán králem, aby na území dnešního Polska posílil kolonizaèní aktivity. Toto byl klíèový moment pro pochopení promìn, na jejichž konci stálo založení Prudníku.

Pøipomeòme, že na podzim roku 1255 byla pøijata dohoda o prùbìhu èesko-slezské hranice, a tudíž šlo o dobu výhodnou pro prosazení pøemyslovské jurisdikce na øeèeném území. Per analogiam lze použít model známý z Rakous. Každá etapa vojenského konfliktu s uherským státem konèená pøímìøím èi mírovými dohodami znamenala témìø souèasné vyslání Rožmberkù na novì získané území, aby jménem krále pøevzali nad tímto teritoriem kontrolu. Podobný prùbìh mìla i aktivita na severu. Jestliže zohledníme, že v probíhajících rokováních došlo k potvrzení èeské svrchovanosti v okoli Lubrzy a nad území na jih od ní, bylo to pøirozenou snahou o posílení èeského vlivu. Tím se opìt dostáváme k zakladatelským aktivitám Voka z Rožmberka v letech 1254-1256.

Musíme se nejdøíve zastavit u možností pøesnìjšího stanovení poèátkù Prudníku. Skuteènì, pohlédneme-li na politické události na èesko-opolském pomezí

Èeská fáze dìjin Prudníku od založení až do poloviny 14. století

v roce 1254, zdá se, že urèité uklidnìní zdejší situace po roce 1254 mohlo nahrávat založení mìsta. Témìø ideálnì do tohoto obraz zapadá založení Osoblahy i Krnova.

Bohužel, souèasnì musíme konstatovat, že Vokova aktivita se v této dobì soustøeïuje na jihu pøemyslovských držav. Teprve po ukonèení tamních bojù Vok upevòuje panovníkovu pozici v Rakousech, provádí øadu administrativních a ekonomických opatøení a na konci roku se úèastní výpravy krále Pøemysla Otakara do Pruska. A proto, pøi zohlednìní výše øeèeného, nemùžeme rok 1254 považovat za dobu zaèátku mìsta.

Cenná je proto zpráva, že v roce následujícím (1255) Otakar povolal Voka z jihu na severní hranici s cílem, aby posílil zdejší sídelní aktivitu novì pøíchozích osadníkù.

I z tohoto je patrné, jak dùležitou roli hrály v úvahách pøemyslovských vladaøù pøíhranièní regiony.

Dùležité prvky této skládanky lze shrnout následujícími slovy: máme doloženy vojenské støety v pohranièí (do r. 1254) ukonèené stanovením èesko-opolské hranice, máme doklady o postupující sídelní vlnì na nìmeckém právu probíhající podél linie Krnov-Osoblaha a dále v severozápadním smìru k èesko-opolské hranici. Pozdìjší Prudnik ležel na komunikaèní spojnici mezi Opavou a Nisou a takøka ideálnì se vèlenil do již stávající sídelní sítì. Jestliže chceme spojit poèátky mìsta s rokem 1255 a Vokem z Rožmberka, musíme si ale nejprve pøiblížit sledované období.

Už výše bylo poukázáno na mírové rozhovory o hranici, které probíhaly v roce 1255. Souèasnì èeská strana dokázala mezi své spojence získat opolského knížete Vladislava I. Jednalo se o trvalé spojenectví, které ukonèila až smrt Pøemysla Otakara v bitvì na Moravském poli. V panovníkovì zájmu tak bylo urovnání rozepøí mezi znepøátelenými stranami: olomouckým biskupem Brunnem a opolským knížetem. Ke smíøení nemohlo dojít pøed 6. listopadem roku 1255, nebo v tomto termínu vydal Brunno v Olomouci listinu, ve které pøipomenul køivdy a nespravedlnosti, jakých se olomouckému biskupství dostalo ze strany knížete Vladislava. To znamená, že v okamžiku vystavení listiny Brunno i Vladislav náleželi k opaènému politickému táboru.

Jestliže jsme Vokovu misi posunuli do roku 1255, tak datum Brunovy listiny (6. listopad 1255) pøedstavuje termín ante quem vzniku Prudníku. Na poèátku roku 1256 už Vok pobýval v Linci a úèastnil se soudních jednání. Je tøeba øíci, že vánoèní svátky už trávil na pražském dvoøe a pozdìji pobýval na rodových statcích. Když zohledníme potíže s cestováním i geografickou vzdálenost Opavska a Prahy, musela tato cesta zabrat šlechtici kolem dvou týdnù. Interval, kdy mohlo dojít k založení Prudníku tak mùžeme omezit na první dekádu prosince roku 1255.

Souèasnì se zapoèalo s výstavbou hradu. Vok svìøil dohled nad celým poèinem svému synovi Jindøichovi, který se také ujal prosazení právního modelu opírajícím se o nìmecké právo. První fáze budování mìsta byla zøejmì ukonèena kolem roku 1279, ze kterého je doložen farní kostel, nebo nejpozdìji k roku 1302, kdy je zmínìn prudnický fojt (Arnoldus advocatus de Nova civitate). Doba, která uplynula od založení mìsta k jeho vybudování byla bezpochyby dlouhá a naznaèuje tak, že mohlo jít o stavbu „na zelené louce“. By se nám nedochovala zakládací listina, mùžeme pøedpokládat, že šlo o mìstskou obec bez starších koøenù . Toto tvrzení lze doložit samotným názvem Prudník, který se objevuje jak v èeské, latinské tak i polské podobì. V listinách z období do poloviny 16. století vystupuje Prudník jako „Nova Civitas alias Praudnik“ , nebo „Prudnik“. Dokonce i opolská knížata se titulují pány na Prudníku. Už to nám ukazuje, že se založení odehrávalo na místì bez staršího sídlištì, jinak bychom se nejspíše setkali s tvarem „Nové Mìsto Prudník“ (analogicky Nové Mìsto Mikolów a Staré Mìsto Mikolów, etc.)

Èeská fáze dìjin Prudníku od založení až do poloviny 14. století

dr Wojciech Dominiak

Pozornost si zaslouží i otázka názvu. Po druhé svìtové válce byl nìmecký název Neustadt zmìnìn na Pr¹dnik. Souèasný název mìsta Prudnik byl zvolen až v roce 1947.

Toto rozhodnutí vyvolalo negativní reakce, které v této zmìnì nacházely protipolský osten. Zámìna formy Pr¹dnik za Prudnik prý dala pøednost èeskému názvu mìsta.

Pøitom listina z roku 1337, ve které èeský král Jan Lucemburský prodal Prudník i s pøilehlou oblastí knížeti Boleslavovi Nemodlínskému obsahuje dvì varianty názvu – latinskou i soudobou èeskou: (...) districtum, terram et civitatem, qui Praudnik [Proudnik] in vulgari seu Nova civitas in regno nostro dicuntur (...). Pováleèná forma Pr¹dnik by tak byla jen kanceláøských èechismem, zatím co forma Prudnik by odpovídala formì používané v kanceláøích hornoslezských Piastovských knížat. Je tøeba øíci, že souèasnì s pøesunem mìsta z èeského státu do polského se už ve støedovìku zmìnil i jeho oficiální název. Evoluce postupovala od formy Nova civitas na Praudnik a koneènì na Prudnik.

Když shrneme naše výše nastínìné úvahy, je tøeba konstatovat, že Vok, zakladatel Prudníku a souèasnì pøíslušník rodu Rožmberkù, byl postavou evropského formátu. Mezi ostatními slezskými zakladateli mìst se nenacházela podobná postava, která by jej pøevyšovala svým vìhlasem. Je proto s podivem, že v polské historiografii jde o postavu dosud málo známou. Bližší zkoumání Vokovy biografie pøitom umožnilo stanovit poèátky Prudníku. Mìsto založené v závìru roku 1255 bude v roce 2010 slavit 755 let od svého založení. Jestliže odmítneme zde nastínìné vroèení poèátkù mìsta, musíme souèasnì odmítnout i zásluhy a podíl Voka z Rožmberka. Ale to nám nedovolí silná lokální tradice, legendy a v neposlední øadì ani písemné prameny, které dosti vìrohodnì (by nepøímo) dokladují dobu založení mìsta, jehož další éra už byla pevnì spojena s piastovskými knížaty.

MEZI HORNÍM SLEZSKEM, RAKOUSKEM A PRUSKEM Prudník a jeho dìjiny v novovìku V roce 1337 nastala nová éra v historii Prudníku. Èeský král Jan Lucemburský prodal Prudnik i s pøilehlou oblastí knížeti Bernardovi Nemodlínskému (???). To na dlouhý èas urèilo další rozvoj Prudníku, který byl od té doby svázán se slezskými Piastovci.

Bìhem vlády opolských vévodù, v roce 1373, byl Prudník zdecimován epidemií dýmìjového moru. Podle legendy se pøed smrtí zachránil jenom jeden muž. Když už bylo nebezpeèí zažehnáno, došlo ke zmìnì prudnického majitele. Kolem roku 1383 kníže Vladislav II. Opolský koupil od knížete Pøemka II. Prudnik, Gry¿ów a Soœnicowice. Je vhodné pøipomenout, že Vladislav byl, stejnì jako Vok z Rožmberka, politikem vskutku evropského formátu. V letech 1378 – 1382 zastával v Uhrách úøad palatina (místodržitel a nejvýznamnìjší muž po králi). Po smrti Ludvíka Uherského byl také adeptem na polskou korunu a stal se rovnìž donátorem klášteru v Èenstochové (nejznámìjší polské poutní místo).

Prudnická aktivita tohoto opolského Piastovce nebyla nijak významná.

Vladislav vystavil nìkolik listin. Dne 21. dubna 1383 kníže potvrzuje soudùm z Dytmarowa listinu z roku 1302 a o osm dní pozdìji Prudník a jiná mìsta - na pøíklad Opolí, Horní Hlohov, Falkenberk, Bìla, a další hlavní mìsta opolského vévodství, utvoøila konfederaci, jejímž úkolem bylo stíhat a pøísnì trestat zloèince a zlodìje. Na zaèátku ledna 1388 kníže Vladislav navštívil Prudnik, potvrdil fojtovi Peregrinovi z Rudziczky donace pro dìti a dal mìstu ves Starý Chocim, hrdelní právo (???) a mlýn na mletí dubové kùry (surovina nutná prozpracování kùží). Vladislav chtìl dát Prudník a okolí svému zeti Jindøichovi. Protože byl ve feudálním vztahu k èeskému králi, vydal se na dvùr Václava IV., aby si vyžádal jeho souhlas. Bohužel Vladislavùv ze zemøel kolem roku 1397, a z toho dùvodu se mohli chopit vlády nad mìstem knížata z Olešnice.

Za krátké vlády knížat z Olešnice byla na mìsto Prudník uvalena církevní klatba. Stalo se to v roce 1420. Konrád, vratislavský vévoda a biskup a souèasnì pán Prudníku, ohlásil, že pokud bude nakonec muset prodat mìsto a právní nároky, jako

Mezi Horním Slezskem, Rakouskem a Pruskem

první budou mít právo vévodové z Opolí – Bernard z Falkenberku a Boleslav IV. Opolský. Dne 30. dubna 1420 Konrád prohlásil podruhé, že dluží 6000 marek již zmínìným vévodùm. Z toho dùvodu jim zastavil Prudnik a Horní Hlohov. Pokud vratislavský biskup nebude mít dost penìz, splácí dluh mìsto. V srpnu 1420 Prudník vyhoøel a Konrád opìt zastavil mìsto (nelegálnì!) kolegiátnímu kostelu v Otmuchovì.

O nìkolik dní pozdìji vratislavský biskup zemøel. Pøesto otmuchovský kolegiátní kostel požadoval poplatky od mìsta. I pøes nesouhlas právoplatných majitelù mìsta – vévodù a nesouhlas mìstské rady Prudníku byl k poplatkùm Prudník nucen a byla nad ním pro jeho odpor vyhlášena církevní klatba.

Tyto události byly jen dokladem krize panující v církvi a jakoby oznamovaly tìžké èasy, jež tomuto regionu nadcházely. Husovy ohlasy se šíøily takøka do celé Evropy, až ke konci 20. let 15. století dolehly také na Slezsko. Už zvìst o blížících se husitech, kteøí dobyli Hradec i Hlubèice, vyhnala mnoho lidí ze slezských vsí a mìst na útìk (Osoblaha, Kietrz, Polská Ostrava). Dne 13. bøezna 1428 se vzdal Horní Hlohov. Do zajetí padlo mnoho vojákù, šlechticù, ale také mìš ané, hlavnì z Bílé, Hlucholaz i Prudníku. Opolský vévoda Boleslav V. byl nucen pøijmout husitskou víru. Postup utrakvistù (kališníkù) dále pokraèoval západním smìrem. Dne 18. bøezna se v okolí mìsta Nisa konala velká bitva, ve které padlo 2000 slezských vojákù. Aèkoliv historické prameny neuvádìjí dobytí a vypálení Prudníku, domníváme se pøesto, že Prudník utrpìl, nebo se nachází na cestì z Horního Hlohova do Nisy. Je to dosti pravdìpodobné, vezmeme-li v úvahu, že vzdálenost mezi Horním Hlohovem a Nisou není pøíliš velká (cca 60 km). Hned po tìchto událostech dal kníže Boleslav V. mìstu ves Nowy Chocim, nejspíše z tohoto dùvodu, že Prudník byl znièen kališníky. Po smrti Boleslava V. byly Prudník a Horní Hlohov opìt zaèlenìny do správy opolských vévodù. V roce 1460 tam vládl Mikuláš I. Bìhem panování jeho nástupcù - Mikuláše II. (1465 – 1497) a jeho bratr Jana II. Dobrého (1497 1532) došlo v Prudníku k rozvoji vnitøních vztahù a hlavnì øemesel. Vévoda Jan udìlil v roce 1506 cechu ševcù cechovní øád a také usiloval o vìtší nezávislost na èeském panovníkovi. Toho roku se z iniciativy polského prince Zikmunda konalo v Prudníku setkání stavù a knížat proti zbojnictví, kde se radili, jakými prostøedky oèistit Slezsko od zloèincù. Mùžeme øíci, že Jan II. Dobrý jako poslední opolský Piastovec byl moudrým zemìpánem. Za povšimnutí stojí rovnìž jím vydaný hornický øád „Ordonek Gorny“ sepsaný v roce 1528 v polském jazyce.

Jan II. zemøel bezdìtný v roce 1532. Majetek opolských vévodù byl pøeveden podle døíve uzavøených smluv, (které byly uzavøené v letech 1512 a 1523), na Jiøího Braniborského, a pozdìji (1543) dìdictví svého otce dostal jeho syn Bedøich. Bedøich ještì nebyl dospìlý, proto mìl opatrovníka. Jeho opatrovník vyznával luteránskou (protestantskou) víru, což jej stavìlo do opozice vùèi èeskému králi Ferdinandovi Habsburskému. Když vypukl vojenský konflikt a císaø se pøipravoval na vojenské tažení proti Turkùm, dal v roce 1558 do zástavy mnoho královských statkù, vèetnì Prudniku.

Zástavu pøijali Konrád a Valenta Saurma. V letech 1562- 1597 se mìstu podaøilo vykoupit se ze zástavy a následnì se vyplatit z pøímé podøízenosti na panovníkovi. V roce 1597 prodal císaø Rudolf II. své Prudnické zboží mìstu, které za nìj zaplatilo 60.000 støíbrných tolarù a získalo tak od habsburského panovníka také hrad, pøedmìstí, mlýny, právo rybolovu, zahrady a všechny vsi, lesy, a rovnìž práva na vybírání poplatkù. Císaø si podržel pouze právo hrad kdykoliv navštívit – stejnì také mìsto Prudnik. V takovýchto politických podmínkách vstoupil Prudník do 17. století, století válek. První vypukla už v roce 1618.

Tøicetiletá válka byla válkou takøka celoevropskou s urèitým, pøedevším

Mezi Horním Slezskem, Rakouskem a Pruskem

v poèáteèních fázích, náboženským podtextem. Nebudeme se zabývat tím, jaká byla situace Evropì, kde luteráni válèili proti katolíkùm, poèínaje øíšskými knížaty a konèíce Habsburky. Zajímá nás Slezsko, kde žili v té dobì luteráni (protestanti) i katolíci spoleènì. Slezsko mìlo v dobì vypuknutí èeského stavovského povstání z vojenského hlediska zabezpeèovat hranici s Polskem pro pøípad jeho intervence na podporu Habsburkù, ke které nakonec skuteènì došlo. Pozdìji se pak na slezském území støídala vojska jak císaøská, tak proticísaøská. Jak v této dobì vypadaly dìjiny Prudníku? Do mìsta tøikrát vrhla armáda. Poprvé – hned po 8. èervenci 1626 pøišel oddíl generála Petra Mansfelda. Luteránští útoèníci velmi rychle pokraèovali dále. Bìhem nìkolika dnù obsadili Hlubèice a Krnov. Mansfeldova armáda zùstala ve Slezsku do té doby, než pøišly oddíly Albrechta Václava Eusebia Valdštejna s vojenskou pomocí. Valdštejn a Mansfeld náleželi k opaènému politickému táboru. Albrecht byl vojevùdcem císaøe Ferdinanda, proto pro nìj bylo dùležité udržet Slezsko v jejich rukách. Valdštejn znovu dobyl mìsta Krnov a Hlubèice, a také pøišel s vojáky do Prudniku. V této dobì zažili prudniètí mìš ané skuteèný køest ohnìm. 1. èervence 1627 mìsto shoøelo. Požár sžíral mìsto pouze dvì hodiny. Škody utrpìl farní kostel, kostelní vìž a hodiny, škola, knihovna, radnice, sýpka a mnoho dalších mìstských budov. Po ukonèení bojù se Valdštejnova armáda stáhla do Prudníku a utáboøila se kolem prudnických pøedmìstí.

Po tìchto událostech se mìstská rada Prudníku rozhodla vyslat k císaøi Ferdinandovi své vyslance, doufajíc, že císaø ukonèí jejich utrpení. Na pøíkaz císaøe Ferdinanda se podílela na nákladech na pomoc mìstu z nejvìtší èásti Slezská komora. Po ukonèení tøicetileté války získal polská král jako léno knížectví ratiboøské a opolské, takže také Prudník. V té dobì obdržel polský král Jan žádost radních, aby bylo povoleno podílet se na správì mìsta jak luteránùm, tak i katolíkùm. Král rozhodl tak, že úøady v Prudníku mají být obsazeny osobami kvalifikovanými a to bez ohledu na jejich náboženské vyznání. Královo rozhodnutí bylo pøijato s nevolí katolickou èástí mìstské rady. V roce 1654 byly v Prudniku položeny základy kapucínského kláštera. „Švédská potopa“ (1655 - 1660) zmìnila osud Prudníku. Císaø Leopold, který vysláním své armády podal Polákùm pomocnou ruku, kompenzoval náklady pøipojením knížectví opolského a ratiboøského k Rakousku. Prudnik pøestává být souèástí polského království a stává se souèástí Habsburské monarchie. Nastává tak další období v dìjinách Prudníku, ohranièené léty 1666 - 1741.

Bylo to období typické protireformací, nebo Habsburkové prosazovali pøedevším katolickou víru. Následky tøicetileté války a habsburská nadvláda umožnily úspìšné rozšíøení katolicizmu. Z 2529 lidí žijících v roce 1677 v Prudníku jich 2007 vyznávalo katolickou víru. Zajímavé je, že v habsburském období došlo i ke zmìnì názvu mìsta - pojmenování mìsta, v pøedváleèné dobì známé jako Polský Prudnik (nìmecky Polnisch Neustadt), se stalo nevyhovující pro stávající politickou a mezinárodní situaci a postupnì se utvoøil definitivní název Královské mìsto Prudnik v Horním Slezsku. Zaèátkem 18. století dochází ve mìstì k velmi intenzivnímu rozvoji øemesel. Bìhem roku 1741 lze vystopovat záznamy o aktivitì cechù tkalcù, barvíøù, ševcù, pláteníkù, punèošníkù, jircháøníkù a zedníkù. Je nám známo, že v roce 1725 èítalo mìsto 218 domù.

Epocha slávy pruského státu, významná èást svìtových dìjin, byla pøíèinnou osudových zmìn v dìjinách Prudniku. Pruský král Bedøich II. mìl o území Slezska velký zájem. Poèátkem ledna 1741 rychlým postupem obsadil slezské území, jen slabì bránìné rakouskými jednotkami. Lstí se mu podaøí obsadit Vratislav, následnì se vzdala Olava, Bøeh a Otmuchov. Bìhem pruského ostøelování Nisy porazil pruský maršál Kutr Christof

Mezi Horním Slezskem, Rakouskem a Pruskem

Schwerin rakouské vojsko vedené císaøským generálem Ulissem von Browne, které tvoøilo obranu Prudníku, Krnova, Opavy a Hradce. Pruská armáda dobyla Prudník 18. ledna a mìsto okupovala do 5. dubna. Pruská byrokracie ihned zahájila sjednocující procesy pøivtìlující Slezsko do Pruska. Tyto události dnes oznaèujeme jako závìreènou èást první etapy „slezských válek“. V roce 1744 se rozhodl pruský král opìt napadnout Rakousko a vyslal do Èech i do oblasti Krnova a Opavy vojenskou výpravu. V oblasti Prudniku zùstalo v záloze dalších 9 pìších plukù. Výprava Bedøicha II. do Èech byla ale poznamenána neúspìchem. Habsburská vojska spolu pøešla do protiútoku a pruský král byl koncem roku 1744 nucen stáhnout se zpìt. 13. prosince 1744 se nacházela habsburská vojska již v oblasti Prudníku a 21. prosince došlo ke spojení s posilami. Tato silná vojenská formace snadno a rychle získala mìsto zpìt. Habsburská vojska ale mìsto neudržela dlouho a již v lednu 1745 byla pruskými jednotkami pod vedením generálporuèíka Arnošta von Nassau vytlaèena až za øeku Moravici. Prudník opìt padl do pruských rukou, ale císaøská vojska i nadále zùstala v jeho bezprostøední blízkosti a opakovanì se jej snažila získat zpìt. V noci z 20. na 21. kvìtna se snažily císaøské jednotky Prudník opìt dobýt, ale teprve po spojení s posilami z Uher 25. kvìtna byla tato snaha korunována úspìchem. I tentokrát se ale potvrdilo, že se historie opakuje a 11. èervna pruská armáda vedená hrabìtem von Nassau opìt vytlaèila císaøské jednotky za mìsto. Generál-poruèík von Nassau se svými jednotkami obsadil Prudník a ten byl kontrolován pruskou armádou ještì v listopadu 1745. Teprve potom pruská armáda mìsto opustila. Vojenské akce ukonèilo až pøímìøí, podepsané v prosinci roku 1745.

Rakousko uznalo pruskou svrchovanost ve Slezsku a zaèátkem ledna toto území opustily i rakouské jednotky.

V období „bramborové války“, tedy války o bavorské dìdictví (1778 – 1779) došlo k dosud nejtìžšímu postižení Prudníku válkou. Jak Rakousko, tak Prusko se snažilo udržet své hegemonní postavení v rámci støední Evropy, Prusko ale také v rámci Nìmecké øíše. Objevila se reálná pøíležitost, že Bedøich II. dìdictvím získá knížectví Ansbach a Bayreuth, což kolidovalo se zájmy habsburského císaøe. Situace vyústila ve váleèný konflikt, tzv. „bramborovou válku“. Nejdùležitìjší boje o Prudnik se odehrály 28. února 1779. V 7.30 zaèalo bombardování a ostøelování mìsta rakouskými zbranìmi, které trvalo až do 13. hodiny odpolední. Pøes poèetní nevýhodu se podaøilo rakouským vojákùm mìsto dobýt, ale velmi brzo Rakušané své pozice opustili. Menším rakouským jednotkám se podaøilo pøekroèit linii obrany pruské armády a založit na mnoha místech požár. Když se již zdálo, že prudniètí mìli štìstí, vypukl nebývale rozsáhlý požár, podporovaný silným vìtrem. Hromadná evakuace probíhala hlavnì Krnovskou branou.

Prudník byl toho dne témìø zcela znièen. Z 226 domù zùstalo stát jen 51, z toho 49 mìlo silnì poškozené støechy. V odvetu za shoøelý Prudník pruský generál von Stutterheim na Zelený ètvrtek (1. dubna) nechal vyhoøet Krnov, ležící na území patøícím oficiálnì Habsburské øíši. Mìstská rada Prudníku byla nucena hledat podporu u pruského krále Bedøicha II., který pøislíbil rychlou obnovu mìsta hned po ukonèení mírových jednání.

Dne 6. bøezna 1779 pøišel z Vratislavi dopis, ve kterém pruský král naøizoval prudnickému starostovi a fojtovi, aby obstarali nezbytné prostøedky pro poškozené.

Z královské pokladnice bylo jednorázovì vyèlenìno pro tyto úèely 127500 støíbrných tolarù. Pøes zajištìní takto vydatných zdrojù trvala obnova mìsta plné ètyøi roky.

Výsledek byl vynikající. Pøesvìdèil se o tom osobní návštìvou i nástupce Bedøicha II., Bedøich Vilém II., který navštívil Prudník a jeho okolí 20. srpna 1788.

Zde je namístì upozornit ještì na jednu zajímavou vìc z pruského období prudnických dìjin, kdy došlo k založení kostela a kláštera Milosrdných bratøí. Jednalo se o soukromou iniciativu pruského hrabìte von Rödera, který zde byl bìhem pruských

Mezi Horním Slezskem, Rakouskem a Pruskem

válek zranìn. Zranìný byl pøevezen do nemocnice ve Vratislavi, kde o nìj peèoval bratr Probus Martini. Von Röder, pln vdìènosti za péèi, se rozhodl zbudovat øádu v Prudníku zázemí. V roce 1785 byl položen základní kámen kláštera a již o dva roky pozdìji byla dokonèena stavba kostela. Další fáze dìjin královského mìsta Prudníku již spadá do období napoleonských válek. Imperiální politika císaøe Napoleona zavádí zcela nový evropský politický øád, konèí éra novovìké historie. Ale to už je téma úplnì jiné.

Krnovské textilky

Michaela Ryšková

továrny. Jejich reprezentativní fasády urèily mìøítko a podobu nové okružní ulice – Øíèního okruhu, ulic Soukenické, Hlubèické, Textilní nebo Ès. armády.

Vzhled tovární zástavby urèovali povìtšinou místní stavitelé Ernst Latzel, Eduard Frank nebo Josef Hartel a jejich kanceláøe. Nicménì úspìchy a rozvoj jednotlivých firem pøivedly do Krnova také architekty a stavitele z Brna a Vídnì: Franz Seidl (Vídeò) – secesní fasády továren Schmidt a syn a pøístavba továrny Jana Kudlicha synové z poèátku 20. století Bruno Bauer (Vídeò) – železobetonové etážovky pro firmy Gabler, Bellak a Fiedler v letech 1910-15 Franz Ehrenberger (Brno) – novostavba pøádelny a skladu z roku 1922 pro A. Larische

KRNOVSKÉ TEXTILKY a pøíklady nového využití prùmyslových objektù Krnovské soukenictví a jeho vliv na podobu mìsta Soukenický cech v Krnovì byl ustaven roku 1570. Na pøelomu 18. a 19. století patøilo soukenictví k nejvýznamnìjším øemeslùm ve mìstì a již tehdy mìla v sousedství kostela sv. Ducha pracovat cechovní barevna. V roce 1824 pracovalo v Krnovì 276 soukeníkù, 9 postøihaèù sukna, dále 70 tkalcù plátna a 15 pletaøù, což bylo v souhrnu více než polovina místních øemeslníkù. Od poèátku 40. let 19. století pracovala první místní mechanická pøádelna vlny, kterou v blízkém Kostelci vybudoval Alois Larisch. Její stroje pohánìla vodní kola a tento pohon se se uplatnil také v dalších krnovských podnicích: v továrnì Alscherovì, postavené v polovinì 19. století, Sterzovì a jinde.

V oblasti rakouského Slezska a Moravy patøilo Krnovu v polovinì 19. století ve výrobì suken páté místo za Jihlavou, Brnem, Bílovcem a Novým Jièínem. V údajích o zavádìní parních strojù v krnovských továrnách se prameny rozcházejí. První parní stroj se v místní továrnì objevil zøejmì v roce 1862.

V té dobì zaèíná zásadní promìna mìsta. Malé provinèní mìsto se rozvinulo ve významné prùmyslové centrum – továrny rostly po obvodu jádra mìsta, podél a na místì zaniklých hradebních zdí, na vodních náhonech a bøehu øeky. Plán mìsta Krnov z roku 1863 poskytuje pøedstavu o pøerodu: patrné je dosud opevnìní i hradební pøíkopy, zároveò na jižním okraji již stojí první z velkých krnovských továren – Larischova textilka.

Brzy následovaly další, protože rychlý rozvoj krnovského textilního prùmyslu, zapoèatý v 60. letech, pokraèoval v následujících desetiletích. V roce 1870 mìlo v Krnovì pracovat 8 továrních pøádelen, tkaní naproti tomu setrvávalo déle u ruèní výroby a teprve od 70. let byly ruèní tkalcovské stavy nahrazovány a vytlaèovány mechanickými. Dùvody pozdního pøechodu k mechanické výrobì bývají pøipisovány nízké a støední kvalitì zde vyrábìných suken (a tedy nedostatku finanèních prostøedkù pro budování továrních podnikù) a také špatnému dopravnímu spojení, což vyøešilo napojení Krnova na železnièní sí tratí Opava–Olomouc roku 1872. Roku 1895 bylo v rakouském Slezsku 144 textilních podnikù, z toho 49 v Krnovì.

Na pøelomu 19. a 20. století již podobu mìsta výraznì ovlivòovaly textilní

Spolu s továrnami vznikaly vily majitelù, odrážely jejich vzestup i dobové pøedstavy o reprezentativním a moderním bydlení:..............................................................................

Otto Prutscher – Flemmichova vila – 1914 Leopold Bauer – Kurzova vila – 1902 (demolována) Leopold Bauer – pøestavby vil pro rodinu Larischovu – vila Carla Larische 1911-13, vila Rudolfa Larische 1929 Leopold Bauer – pøestavba vil pro rodinu Chlupaczkovu – 1923-26 V roce 1923 pracovalo v Krnovì 27 soukenických továren s parním pohonem a dále továrna na èistící vlnu, dva pletaøské závody, továrna na polovlnìné zboží a podšívkoviny, továrna na bavlnìné zboží a továrna na stuhy a prýmky. Hospodáøskou krizi 30. let pøeèkalo pouze 16 z továren na sukna a 4 pøádelny. Nìkteré ze zastavených byly po polovinì 30. let demolovány – továrny Josefa Steuera a Ferdinanda Larische nebo textilka firmy Göbel.

Po 2. svìtové válce a po znárodnìní byla èást vlnaøských továren slouèena v n.p. Karnola Krnov, èást zanikla a jejich budovy byly pøedány jiným podnikùm. Karnola pokraèovala v tradici krnovského soukenictví a vlnaøský prùmysl zùstal i nadále dominujícím prùmyslem vì mìstì, a to až do poèátku nového století, kdy zánikem Karnoly soukenictví v Krnovì skonèilo. Galanterní výroba, mající své krnovské koøeny v továrnì F. Gablera, pokraèovala v n.p. Závody stuh a prýmkù (dnes a.s. Pega).

Továrna Alois Larisch a synové, továrna na vlnìné zboží Alois Larisch pøedstavuje nejvýraznìjší osobnost krnovského soukenictví. Stál u pøerodu místní øemeslné výroby v tovární, byl zakladatelem jedné z nejvýznamnìjších krnovských firem, jež byla jako rodinný podnik vedena nìkolika generacemi jeho potomkù, a jeho pùsobení pøesáhlo hranice podnikání – kariéru završil v místní politice, když v letech 1864-72 pùsobil jako krnovský starosta. Larischova krnovská továrna je v mnoha ohledech unikátem, spojuje hodnoty historické, technické i architektonické.

Alois Larisch zaèínal v Krnovì jako soukenický mistr v roce 1831. Už v následujícím roce zøídil v budovì bývalého hostince, který odkoupil od mìsta, ruèní tkalcovnu, prádelnu a barvírnu sukna. Ruèní tkalcovna se nacházela zadní èásti naproti Vodní ulici, objekty nad náhonem byly využity pro barevnu a valchu. K rozšíøení došlo roku 1849, roku 1876 byla nemovitost odprodána.

Krnovské textilky

Na poèátku 40. let odkoupil v nedalekém Kostelci valchu a pøebudoval ji na první místní mechanickou pøádelnu s pohonem vodními koly. Tu pak provozoval do roku 1869, kdy ji odprodal soukenickému cechu...............................................................

Na poèátku 60. let 19. století vystavìl Alois Larisch novou továrnu pøímo v Krnovì, a to jižnì od námìstí mezi hradební zdí a mlýnským náhonem. Pùvodní tovární budova vznikla v letech 1861–1862 podle projektu místního stavitele Ernsta Latzela a v roce 1862 zde byl instalován zøejmì první parní stroj v Krnovì. První a dnes nedochovaná parní energetická centrála vznikla u tovární budovy a pøi mlýnském náhonu. Pùvodní parní stroj z roku 1862 byl roku 1880 nahrazen novým brnìnské firmy Danìk, jenž byl v provozu do roku 1909.

Velkým rozvojem prošla továrna v 80. letech 19. století. Byly vystavìny haly se šedovými støechami – první pøed rokem 1882, druhá v roce 1886. Roku 1882 byl rovnìž Latzelem projektován nový parní kotel a komín, strojovna pro parní stroj byla postavena spoleènì s šedovými halami roku 1886.

Do 80. let 19. století spadá také výstavba tøí vil synù zakladatele firmy: v roce 1885 byly postaveny pøi novì vzniklé Larischovì ulici vily Aloise Larische jun. a Carla Larische, roku 1888 pøi západní hranici továrny vila Rudolfa Larische syn. Byly vystavìny v historizujícím tvarosloví podle návrhu Ernsta Latzela, jenž pro firmu pracoval také na projektech továrních budov, a dvì z nich byly pozdìji upraveny Leopoldem Bauerem – vila Carla Larische v letech 1911–1913 a vila Rudolfa Larische v roce 1929.

Rostoucím energetickým nárokùm továrny odpovídaly modernizace a zvyšování výkonu parní centrály. Odpovídající øešení pøestavby nové kotelny a strojovny parního stroje z 80. let 19. století bylo hledáno v letech 1906–1908. Realizován byl návrh Eduarda Franka z bøezna 1908. Zároveò byl zvýšen tovární komín z 36,4 na 40,4 m.

Pro firmu obchodnì velmi úspìšné roky 1919–1920 se v dnešní podobì továrny projevily èetnými stavebními aktivitami, jež zahrnují jednak úpravy starších objektù a vyvrcholily výstavbou nové pøádelny a skladu. Projekt brnìnského stavitele Franze Ehrenbergera je datován 15. bøezna 1922, samotná stavba byla zahájena 1. kvìtna a dokonèena již na podzim téhož roku.

Pùvodní šedové støechy, nesené litinovými sloupy, byly sneseny a nahrazeny železobetonovou monolitickou konstrukcí podle projektu opavské filiálky firmy Ed. Ast & Co. na poèátku 20. let 20. století. Zároveò zapoèala elektrifikace závodu – novì instalovaný generátor a transformátory byly využívány k pohonu pøádelny, tkalcovny a úpravny.

Po znárodnìní a zaèlenìní do n.p. Karnola Krnov bylo v bývalé Larischovì továrnì zøízeno sídlo podnikového øeditelství – výroba byla pøesunuta do jiných závodù a objekty byly povìtšinou upraveny pro kanceláøe, sklady a archiv.

Dnes je areál rozdìlen mezi Státní okresní archiv v Bruntále a Mìsto Krnov.

Bývalé výrobní budovy, jež dnes patøí archivu, jsou postupnì rekonstruovány. Veøejnosti bude výhledovì zpøístupnìna vila Carla Larische, v níž má být umístìna badatelna a kanceláøe. Mìsto Krnov hodlá ve své èásti zøídit muzeum vìnované místní tradici soukenické a varhanáøské.

Krnovské textilky

Unikát pøedstavuje dochovaná dílna vzorkovny / dessinatury / dezinatury, která navrhovala vzory vyrábìných tkanin pro jednotlivé sezóny. Je dochována ve stavu “posledního pracovního dne” s funkèním hlavním i pomocným technickým zaøízením, s pøíslušenstvím, s rozpracovanými vzory a také s bohatou sbírkou vzorníkù látek, z nichž nejstarší pocházejí ze 70. let 19. století. Dílna se nachází ve 2. podlaží bývalé pøádelny, vystavìné v roce 1900 a zvýšené na tøípodlažní v letech 1919–1920.

Tento sborník pøednášek o historii Slezska vychází v rámci projektu ,,Kráska žije dál...”, který je spolufinancován z Evropského fondu pro regionální rozvoj prostøednictvím fondu mikroprojektù Euroregionu Pradìd.

Cílem tohoto projektu je navázat spolupráci mezi partnery projektu a vytvoøit tak podmínky pro budoucí spolupráci v kulturnì-vzdìlávací a spoleèenské oblasti. Mezi hlavní aktivity projektu patøí pøedevším poøádání kulturnì-spoleèenských akcí pro èeskopolskou veøejnost s cílem využít pøi tom na èeské stranì historicky vzácné architektonické budovy Krnova, jakou jsou napø. Flemmichova vila, Støelecký dùm èi Koncertní síò sv. Ducha.

Souèástí aktivit projektu je i vydání tohoto sborníku, který má èeskou i polskou veøejnost struènì seznámit s dávnou historií Zemì Slezské.

Vydalo : Mìstské informaèní a kulturní støedisko Krnov Zacpalova 1 794 01 Krnov Tel.: 554 614 706 www.mikskrnov.estranky.cz 2010 Tisk: Bittisk s.r.o.

Opava Text: MIKS Krnov Foto: MIKS Krnov

NEPROŠLO JAZYKOVOU ÚPRAVOU