POD TAKTOVKOU PROFESIONÁLNÍHO MECHANIKA problém č. 5
MÍSTO DUŠE TMEL „Jsou-li jednotlivé díly kompatibilní a je-li k ruce kompresor, dokáže vytvořit bezdušový systém každý. Existují ale i kombinace, kdy je to složitější. Ohodnotit jednoduše náročnost tohoto úkonu tedy nelze.“ Dan Boubín
1.
Volba vhodného ráfku
Volba vhodného pláště
MÝTY
Také pláště dnes většinou nesou logo tubeless ready (TR, TLR), sealant compatible (SCT), tubeless compatible system (TCS), 2Bliss ready a podobně. Znamená to, že patka je navržena tak, aby dobře dolehla k ráfku a zajistila těsné spojení. Uvedené logo nebo nápis není ani tady nutností, ale když ráfek i plášť mají speciální tvarování, práce je snazší a prakticky nehrozí, že byste odešli s nepořízenou. Vyloženě nevhodné jsou staré pláště, které už nejsou dostatečně pružné. Dan odhaduje, že v praxi naráží na problematické nazouvání jen zhruba v 10 % kombinací různých plášťů a ráfků.
3.
Mezi jednotlivými výrobci tmelů jsou zásadní rozdíly „Liší se trochu doporučené dávkování, možná i rychlost, s jakou díru zalepí, ale nedá se říci, že by některé tmely byly výrazně lepší než jiné. Svou práci odvedou všechny, alespoň co jsem měl možnost vyzkoušet,“ říká Dan.
Příprava ráfku a pláště
Vnitřek ráfku zbavíme nečistot a odmastíme. Pokud jsme na plášti už jezdili, zkontrolujeme jeho stav. Jsou-li z vnitřní strany viditelná poškození, podlepíme je. Pláště, které už byly namontovány s těsnicím roztokem, mají z vnitřní strany po jeho vyschnutí pryžový povlak. Většinou není na škodu, ale za dlouhých zimních večerů jej můžeme „oloupat“ – v oblasti patek totiž někdy znesnadňuje zatěsnění.
84 > velo 9/2013
Text a foto: Karel Kuchler
4.
Páska, nebo gumová vložka?
Dalším cílem je zatěsnění otvorů pro niple. V poslední době jsou populární lehké tenké plastové samolepicí pásky. Teoreticky je možné použít například i elektrikářskou pásku, ale ta je zpravidla příliš úzká a příliš snadno se deformuje. Je jistější sáhnout po speciálním produktu a ušetřit si starosti se shrnováním a podobně. U ráfků a plášťů, které nejsou pro bezdušové systémy určeny, doporučujeme starší způsob utěsnění, tedy s pomocí gumové vložky. Ta dokáže případné mezery vyplnit lépe než tenoučká samolepka.
Bezdušový systém je možné vytvořit téměř z jakéhokoli ráfku. Pro snazší a jistější usazení pláště je ale vhodné volit provedení s výraznějšími vodorovnými ploškami v oblasti patky. Ráfek na obrázku vlevo je mnohem vhodnější než ten vpravo. U mnoha současných ráfků či zapletených kol najdeme nějaké logo, které upozorňuje, že na bezdušové použití bylo při navrhování profilu myšleno. S těmito produkty by mělo jít vše hladce.
2.
Při pohledu mezi závodníky se může zdát, že klasickým duším odzvonilo. Místo toho se do ráfku stále častěji nasazují těsnicí pásky a pláště se plní speciálními tmely (pomineme-li oblibu galusek). Ale nejde jen o závodníky, tmelí i nezávodní bikeři. Proč? Odstranění duše přináší nižší valivý odpor a vyšší komfort, také nepatrně nižší hmotnost, ani při nízkém tlaku navíc nehrozí defekty proražením. Ani trny a hřebíky vás nezaskočí – tmel spolehlivě zacelí otvory do průměru dvou tří milimetrů. Ale žádná cesta není bez úskalí. I když se většina výrobců ráfků a plášťů snaží přestavbu na bezdušový systém maximálně usnadnit, vzduch je stále příliš velký neposeda, aby bylo zahození duší řešením pro každého. Odpůrci duší se musí smířit s obtížnější montáží, s nutností dolévat těsnicí tmel zhruba každé tři měsíce, příjemná není ani oprava defektu, pokud už k němu dojde. Navíc v náročnějším terénu či v ostře řezaných zatáčkách při značném zatížení pláště a jeho deformaci někdy dojde k úniku tmelu. Na následujících stránkách si s Danem Boubínem projdeme instalaci bezdušového systému krok za krokem.
5.
Cyklistické kraťasy Instalace samolepicí pásky
AMBITION X3
Pásku odpovídající šířky lepíme tak, že začneme cca 10 cm před otvorem pro ventilek a zase cca 10 cm za ventilkem skončíme. V oblasti ventilku a sousedních otvorů pro niple se tedy páska překrývá, je zdvojená. Páska musí v ráfku dobře sedět, vytlačíme vzduchové bubliny. Následně uděláme šroubovákem opatrně otvor pro ventilek. Můžeme použít speciální ventilky, nebo si je vyrobit svépomocí ze starých duší. U ráfků navrtaných na autoventilky bude pravděpodobně potřeba vytvořit „přídavné těsnění“ ze staré duše. Nebo koupit přímo tento typ ventilků, který ale není úplně běžný. Ventilek prostrčíme dírou, zkontrolujeme, zda jeho těsnění správně kopíruje vnitřní tvar ráfku, a prsty dotáhneme matici.
→ Minimální hmotnost → Maximální komfort → 1 690 Kč
6.
Někteří cyklisté při dotahování ventilku rádi používají kleště, aby měli jistotu, že vše bude opravdu držet. Spálit se mohou ze dvou důvodů – přetažením mohou poškodit gumové těsnění ventilku a hlavně, po defektu v lese se jim nemusí podařit matičku rukou povolit. Rezervní duše v kapse pak moc nepomůže. Ventilek tedy dotahujte pořádně, ale pouze prsty.
MÝTY
POZOR
7.
Tubeless systémy jsou pro každého Výhody bezdušových systémů jsou nesporné. Přesto se řada těch, kteří je vyzkoušeli, vrátila k duším. Je na každém, jak vyhodnotí míru přínosu a naopak komplikací při nasazování a provozu.
Zkouška „na sucho“
Super lehký materiál Revolutional
Síťované šle pro maximální komfort
Před nalitím roztoku nejprve doporučujeme vyzkoušet základní těsnost systému. Nasadíme plášť, připojíme kompresor schopný zajistit rychlý přísun velkého množství vzduchu a zkusíme jej nafouknout. Ne vždy se plášť „chytne“ okamžitě – někdy je potřeba si s jeho usazením trochu pohrát. Ale s dobrým kompresorem patky do ráfku nakonec zapadnou. Někdy se to podaří i s dílenskou pumpou, ale kompresor je jistota. Po nahuštění se může ozývat drobné syčení, ale plášť by měl udržet vzduch desítky vteřin, raději několik minut. V případě, že je únik vzduchu větší, najděte místo a zjistěte příčinu. Právě proto testujeme těsnost bez roztoku – po naplnění pláště tmelem je každé zouvání nepříjemné.
Zakončení nohavic silikonovým protiskluzovým páskem
Instalace pryžové vložky
V případě, že si nejsme kompatibilitou jisti a rozhodneme se raději použít silnější gumovou vložku, nezapomeneme nejdřív nalepit ochrannou pásku přes otvory pro niple. Usadíme vložku a dotáhneme matici ventilku.
Víceúrovňové elastické sedlo řady ELASTICINTERFACE TECHNOLOGY®
8.
Nalití tmelu
Když jsme ověřili, že je systém životaschopný, zujeme část obvodu pláště a můžeme dovnitř nalít tmel. Doporučené množství se pohybuje zpravidla okolo 50 ml – najdete jej v návodu k těsnicímu roztoku. Plášť nasadíme a opět nahustíme kompresorem na tlak 35–40 psi. Vyšší tlaky raději nepokoušíme, není-li v návodu u konkrétního produktu uvedeno vyšší povolené maximum.
eshop.kalas.cz | kalas.cz 86 > velo 9/2013
9.
Zatěsnění
Nyní je důležité, aby se tmel uvnitř rovnoměrně rozprostřel. Ve vodorovné poloze kolo nakláníme tak, aby se dostal všude do prostoru patek. Pokud dokážeme identifikovat hlavní zdroje „sykotu“, nastavíme kolo tak, aby tmel na tato místa dotekl a zalepil je. Další účinnou metodou je například dribling s kolem, který dokonale rozpráší roztok uvnitř. Nejlepším prostředkem je ale jízda. Samozřejmě hned nevyrazíme na závody, ale pár koleček kolem domu jen přispěje správné distribuci tmelu na místa potřeby.
10.
Nevzdat se!
POZOR
Ne vždy se podaří, aby ráfek dokonale splynul s pláštěm po prvním nahuštění. Připravte se, že ze začátku se bude sestava chovat jako živý organizmus – na první vyjížďce budete dvakrát dofukovat přední kolo, přes noc vám ujde zadní a podobně. Tato dofukování ale už provedete i malou pumpičkou (pokud se stěna pláště neodtrhne od ráfku) a po pár dnech by se vše mělo stabilizovat. Utěsňování někdy trvá déle u velmi lehkých závodních plášťů – zde jsou stěny tak tenké, že jimi může roztok místy prosakovat. Například Schwalbe ve svých manuálech upozorňuje, že může trvat až tři dny, než se vše dokonale usadí a zacelí. Chcete-li vyrazit na závody, rozhodně nejprve absolvujte pár testovacích tréninků.
Volíte-li bezdušový systém proto, abyste mohli vozit nižší tlaky, experimentuje opatrně. Sami výrobci tmelů většinou nedoporučují pokoušet hranici 30–35 psi (zhruba 2–2,5 baru). Při nižších hodnotách se může stát, že deformací pláště v terénu začne vzduch unikat mezi patkou a ráfkem. V horším případě můžete plášť úplně zout, například při doskoku.
11.
Tři měsíce a dost
Už po třech měsících většina roztoku vysychá. Nemá to vliv na těsnost, ale ztrácí se tím kýžená „samoopravitelnost“. Je tedy nutné roztok doplnit – buď přes vyšroubovaný ventilek, ale v tomto případě hrozí, že jej časem zalepíme. Dan proto doporučuje opět vyzutí minimální části obvodu pláště a dolití roztoku odměrkou.
12.
UST – bezdušák jinak
tip
Starší alternativou k popsaným tubeless ready systémům je standard UST (Universal System Tubeless) vyvinutý Mavicem. Chceme-li vytvořit UST sestavu, musíme mít k tomu určený plášť i ráfek. Tvarování dosedacích ploch je dané, takže kompatibilita je zaručená. Systém je navíc navržen jako vzduchotěsný i bez použití tmelu (ten je samozřejmě možné využít jako prevenci defektu). Zkrátka z oblasti experimentování se dostáváme k jasnému standardu. Avšak UST má i své slabší stránky – těsnost je zásluhou velmi silných boků a mohutné patky, což má za následek velký hmotnostní handicap, klidně přes 200 g na jednom plášti. Také obouvání a zouvání UST plášťů je obtížnější – opět jde o daň jistému usazení. Díky uvedeným nedostatkům jsou UST pláště spíše na ústupu. Pokud byste takový plášť přesto montovali, vyhnete se nutnosti použít tmel. UST ráfky mají většinou souvislou vnitřní stěnu, takže odpadá i potřeba použít pásku. Naopak je někdy problematické správné usazení patek pláště do ráfku. Pomůžete si jejich navlhčením – mýdlovou vodou nebo speciálním k tomu určeným přípravkem.
Tmel si dokáže poradit s trny a hřebíky, větší poškození kordu už ale nezvládne. S defektem se tedy musí počítat a náhradní duše v brašničce nesmí chybět. Dan doporučuje přibalit i igelitové nebo latexové rukavice. Neváží nic a při opravě defektu jsou neocenitelným pomocníkem.
88 > velo 9/2013