Page 1

ISBN 978-80-7294-663-1 Cena 329 Kč

Volavci site_prebal_FINAL.indd 1

VOLAVČÍ SÍTĚ

Černobílá fotografie lidské lebky je vystavena za výkladem v Tišnově u Brna. Lebka má v čele díru. Průstřel. Není to zrovna pěkný pohled. Píše se rok 1951. Fotografie má všem ukazovat, jak krutí jsou ti, kteří se rozhodli zapojit do protikomunistického odboje. Neváhají sáhnout po zbrani a obětovat lidský život! Jaký byl ale skutečný příběh, který skončil popravou dvou nešťastných studentů z Tišnova — Vlastimila Železného a Aloise Pokorného? A jak vlastně vypadala jejich odbojová skupina JAN a vůbec odboj v okolním kraji? Kniha autorské dvojice Luděk Navara a Miroslav Kasáček se pokouší rozplést pozadí smutné události — ukazuje se, že s tragédií je spojena celá řada dalších příběhů i konkrétních osudů těch, kteří měli odvahu postavit se na odpor se zbraní v ruce. Autoři vycházejí z původních dobových pramenů i vzpomínek pamětníků a řada dokumentů je zveřejněna vůbec poprvé. Stejně jako v předchozí knize Příběhy třetího odboje doplňují vyprávění celou řadou autentických fotografií a archiválií.

Luděk Navara (narozen 1964 v Brně) je novinářem, scenáristou a spisovatelem, spolupracuje především s deníkem MF Dnes a Českou televizí. Zabývá se mimo jiné zločiny komunismu a nacismu. Je autorem knih Smrt si říká Tutter — nacistický vrah ve službách StB (2002, německy v roce 2005 pod názvem Der Tod heißt Tutter) a Příběhy železné opony (2004, v roce 2006 německy s titulem Vorfälle am Eisernen Vorhang), které se staly předlohou pro stejnojmenný televizní seriál, jenž získal ceny Elsa a Trilobit. V roce 2006 vyšly Příběhy železné opony 2 a o rok později Nové příběhy železné opony. Společně s Miroslavem Kasáčkem vydal v roce 2008 knihu Mlynáři od Babic o justičním teroru padesátých let a víře ve znovunabytí lidské důstojnosti. Oba autoři jsou podepsáni i pod knihou Příběhy třetího odboje (2010). Společně s Josefem Albrechtem připravil Luděk Navara knihu Abeceda komunismu (2010), která je určena především mladšímu čtenáři. Jméno Luďka Navary je uvedeno pod řadou scénářů k dokumentům vysílaným Českou televizí. Například Můj otec generál o synově vzpomínání na generála Heliodora Píku, Muž, který přecenil českou duši aneb Útěky Josefa Brykse či Dopisy z cely smrti o posledních myšlenkách nevinných lidí, kteří byli odsouzeni k smrti a popraveni. V roce 2008 získal Luděk Navara novinářskou Cenu Karla Havlíčka Borovského a v roce 2010 Cenu Antonína Švehly.

Luděk Navara Miroslav Kasáček

Miroslav Kasáček (narozen 1937 v Litohoři u Moravských Budějovic) spojil své životní osudy s Brnem, kde v roce 1957 na První vyšší průmyslové škole strojní maturoval. Rok 1969 a následná normalizace zasáhla i rodinu Miroslava Kasáčka. Za jeho pravicové a protisocialistické postoje mu byl okamžitě zrušen pracovní poměr v Elektrotechnických závodech Julia Fučíka a nuceně nastupuje jako dělník do balírny na BVV (Brněnské veletrhy a výstavy). Zde prošel různými profesemi v dělnickém zařazení. Po roce 1989 byl jmenován do funkce ředitele závodu výroby a montáže na BVV a následně začal soukromě podnikat. Už v průběhu studií se Miroslav Kasáček seznámil se svou budoucí ženou Marií Melkusovou, dcerou Aloise a Marie Melkusových, kteří byli podobně jako jiní perzekvováni komunistickým režimem v souvislosti s tragickými událostmi v Babicích na Třebíčsku. Ze shromážděných vzpomínek rodiny, pamětníků a písemných svědectví spolu s Luďkem Navarou napsali knihu Mlynáři od Babic (Host, Brno 2008). Úzká spolupráce autorů přinesla další knihu Příběhy třetího odboje (Host, Brno 2010).

VOLAVČÍ SÍTĚ Po stopách třetího odboje 16.10.2012 14:37:54


Druhá a třetí strana přední předsádky

Volavci site_predsadky.indd 2-3

12.10.2012 14:28:01


Druhá a třetí strana přední předsádky

Volavci site_predsadky.indd 2-3

12.10.2012 14:28:01


čtvrtá strana přední / první strana zadní předsádky

Volavci site_predsadky.indd 1

12.10.2012 14:28:01


Volavci site_sazba.indd 1

12.10.2012 16:28:26


Volavci site_sazba.indd 2

12.10.2012 16:28:26


Luděk Navara Miroslav Kasáček

VOLAVČÍ SÍTĚ Po stopách třetího odboje

BRNO 2012

Volavci site_sazba.indd 3

12.10.2012 16:28:26


Tato kniha vznikla díky laskavé finanční podpoře Jihomoravského kraje.

© Luděk Navara, 2012 © Miroslav Kasáček, 2012 © HOST — vydavatelství, s. r. o., 2012 ISBN 978-80-7294-663-1

Volavci site_sazba.indd 4

12.10.2012 16:28:26


Vojáci svobody

Mezi lidmi, kteří se nikdy nesmířili s totalitním komunistickým režimem a rozdělením světa železnou oponou, byla celá řada skutečných hrdinů. Byli to svým způsobem vojáci svobody a bojovníci třetího odboje. Mnozí z nich v tomto boji padli. Jsem přesvědčen, že každý z vojáků svobody si zaslouží svůj památník. Jedním z takových památníků svého druhu je i tato kniha. Moudré biblické rčení říká, že poznání pravdy osvobozuje. Kniha Volavčí sítě poznání pravdy napomáhá a doplňuje kamínky do mozaiky našich nedávných dějin. Přál bych si, aby hodnoty statečnosti, odvahy, víry a nadšení, které při četbě následujících příběhů vystupují z naší minulosti, vstoupily i do našich současných dnů a skutků. Daniel Herman ředitel Ústavu pro studium totalitních režimů

5

Volavci site_sazba.indd 5

12.10.2012 16:28:26


Toto je kniha o podlosti, nenávisti a zradě. Také o důvěřivosti. Ukazuje, jak otrlí odbojáři, bojovníci třetího odboje, naletěli špiclům, provokatérům tajné policie a zrádcům. Volavčí sítě komunistické Bezpečnosti pokrývaly doslova celou zemi. A nejen ji, sahaly daleko za hranice — do uprchlických táborů i do emigrantských kruhů. Mezi těmi, kdo naletěli, byli i účastníci druhého odboje. Zkušení bojovníci, kteří obstáli za nacistické okupace, možná podcenili skutečnost, že nepřítel tentokrát mluví stejnou řečí jako oni. Zdá se, že zrada a podlost slaví v těchto příbězích svůj triumf. Ale jen na první pohled. Nic netušící odbojáři šli do ztracených bojů s plným nasazením. Jestli se mnozí z nich stali obětí zrady či provokace, nijak to jejich hrdinství neumenšuje. Naopak. Zrada a podlost jsou nepřítelem neviditelným. A boj proti neviditelnému nepříteli lze jen málokdy vyhrát. Ale přesto je možné bojovat. To je hrdinství. To je odvaha. Luděk Navara

6

Volavci site_sazba.indd 6

12.10.2012 16:28:26


Její jasně žluté oko s červenou panenkou hledí zlobně jako jestřábí. Ostrý zobák na dlouhém krku dovede bleskurychle seknout. Nehybná jako socha pozoruje lovící volavka, stojíc na dlouhých nohách v mělké vodě, co plave. Jediným prudkým seknutím se kořist dostane do zobáku. Z knihy Naše zoo, Osvěta, Praha 1952

Čím se od sebe odlišovaly „volavčí sítě“ gestapa od „ilegálních“ skupin vznikajících z popudu a pod bedlivým dohledem StB a jaký byl rozdíl mezi konfidentem gestapa a agentem StB kromě toho, že ten druhý mluvil česky? Eduard Stehlík, historik

7

Volavci site_sazba.indd 7

12.10.2012 16:28:27


Volavci site_sazba.indd 8

12.10.2012 16:28:27


KRVAVÁ VYSOČINA

Volavci site_sazba.indd 9

12.10.2012 16:28:27


Volavci site_sazba.indd 10

12.10.2012 16:28:27


Přestřelka Je to skutečná bojová operace. Mladík se zabarikádoval na půdě, je ozbrojen. Příslušníci Bezpečnosti se jej pokoušejí přimět, aby se vzdal. Odmítá. Ozbrojenci už v noci obklíčili celou obec. Stalo se to 17. května 1950 brzy ráno. Domovní prohlídka byla zřejmě jen záminkou. Tajní policisté šli najisto. „Byla to středa. Ráno jsem vstal, že půjdu krmit. Nasypal jsem koním a ještě jsem si šel na chvíli lehnout. Jen dolehnu na postel, slyším hukot auta,“ popisoval majitel usedlosti Jaromír Tomášek v roce 1996 v rozhovoru s Danielem Ženatým. Jenže za prvním autem bylo slyšet další. „Tady když jsou dvě auta, tak už se něco děje. Jenže ony nebyly dvě, ono jich bylo aspoň deset, džípy,“ popisoval Tomášek. Pochopil, že je zle. Rychle vybíhá na půdu varovat mladíka. Ten ale zůstane překvapivě klidný. „Mne živého nesmí dostat,“ řekne. Vlastně se spolu loučí. Mladík hospodáře uklidňuje: „Tobě se nic nestane, dostaneš rok dva.“ Pak odloží jeden náboj. „Ten je pro mě,“ řekne. Zbraně má v pořádku. Samopal i pistoli si vyčistil den předtím. Chalupa už je obklíčená. Ozbrojenci vtrhli dovnitř. Budí manželku a čtyřletou dceru. Ptají se, kde je hospodář. Všimli si, že jsou otevřené dveře na půdu. Hospodář sestupuje. Sám. Mladík se rozhodl bojovat do poslední chvíle. Musel přece vědět, že nemá nejmenší šanci. Ozbrojenců bylo kolem stovky. Tajní policisté, příslušníci SNB i milicionáři. Místní, kteří na jejich vpád nikdy nezapomněli, je ani nedokázali přesně spočítat. Velitel nařizuje zahájení operace. Cílem je dostat mladíka z jeho skrýše za komínem a zatknout ho. Jenže jak to udělat? Výzvy nemají smysl. Nikdo se neozývá. Mladík na půdě je navíc evidentně ve výhodě. Nahoru vede jen jedna cesta. Kdo na půdu vejde jako první, bude zřejmě také prvním mrtvým. Nikdo nechce být prvním mrtvým. Takže to zkusí jinak. Majitelka usedlosti Svatava Tomášková je po ruce. Ozbrojenci ji zbaběle tlačí před sebou po schodech jako živý štít. Míří na ni samopaly. Tomášková má za úkol přemluvit mladíka, aby se vzdal. Jde nahoru. Zezadu se za ní opatrně sune příslušník Bezpečnosti. 11

Volavci site_sazba.indd 11

12.10.2012 16:28:27


Mladík přebíhá na druhý konec půdy. Ozbrojenec ho zahlídne. Okamžitě střílí. Kulka hvízdla kolem hlavy paní Tomáškové, ale mladíka nezasáhla. Rychle dolů! Začínalo jít do tuhého. Mladík hází seshora do kuchyně granát. Jenže... Nic... Žádný výbuch. „Tak mě hnali, abych jej šel sebrat. Ale vtom si uvědomili, že bych ho mohl hodit po nich. Pak ho teda vzal nějakej fízl, ale ten granát byl Tehdy jí byly čtyři. stejně jaksi vadný,“ popisoval Tomášek. Eva Koktavá Granát vyletěl oknem ze stavení, ale ani venku nevybuchl. Přestřelka trvá už několik hodin. Kolem jedenácté v polích, v jetelině, za vesnicí přistává letadlo. Přilétají nadřízení, vezou další zbraně. Porada. Pak si zavolají předsedu národního výboru. Domlouvají se s ním, že statek vyklidí a zapálí. „Předseda byl nakonec rozumný a řekl, že to nemá cenu, ať počkají, mladík se beztak musí vzdát, není třeba likvidovat hospodářství. A tak se střílelo dál, asi do půl páté,“ vyprávěl Tomášek. Jeden proti stu. Tady se bude střílet. Statek u Tomášků. Historické foto.

12

Volavci site_sazba.indd 12

12.10.2012 16:28:27


Střílejí z druhé strany přímo do střechy, kvalitní pálené tašky se tříští a střepiny létají všude kolem. „Půlka střechy byla úplně zničená,“ vzpomínala Eva Koktavá, dcera hospodáře Tomáška. Na událost si ale sama pamatuje jen velmi mlhavě, tehdy jí byly pouhé čtyři roky. Navíc, když začala střelba, odtáhli příbuzní ji a babičku pryč. Mrtvý. Bohuslav Pavlů Kolem půl páté se zdá, že situace se přece jen změnila. Není divu. Jeden proti stu. Zbraně umlkají. „Pak to ustalo. Vylezli tam a on byl nebožtík. Asi nějakou kulku dostal, měl tři zásahy v břiše. To jsem se dozvěděl později,“ vzpomínal Tomášek. V té době byl už vlastně pod dozorem v autě. Na rukou má želízka. Potom jej odvezou rovnou do věznice v Brně na Cejlu. Když bylo po všem, mrtvý mladík ležel v přízemí přikrytý celtou. Na to už si vzpomíná i Eva Koktavá. Nic víc. Vlastně ano — jak odváželi jejího otce. „Tatínka jsem zahlédla v černém autě,“ popisovala. Později se všichni snažili na událost zapomenout. Pro celou rodinu to byla katastrofa — statek zničený, navíc polovinu ho zkonfiskovali ve prospěch státu. Eva sama měla problém dostat se na školu. „Půlka střechy byla zničená.“ Statek u Tomášků. Pohled ze dvora.

13

Volavci site_sazba.indd 13

12.10.2012 16:28:27


„Maminka byla nakonec ráda, že mohla zůstat doma. Byli i takoví, které vystěhovali,“ vzpomíná Koktavá. Ledacos se dá přežít. Mladík ovšem nepřežil. Jmenoval se Bohuslav Pavlů a v tom roce mu bylo osmadvacet. Vesnice, v níž skončil jeho život, se nachází na Vysočině u Bystřice nad Pernštejnem. Je to malá obec poblíž Dolní Rožínky a Bobrové. Jmenuje se Račice. Hospodář. Jaromír Tomášek

Ten, který nepřežil

Jaromír Tomášek se narodil 26. ledna 1920 v Horní Rožínce. Působil jako soukromý zemědělec v Račicích u Bystřice nad Pernštejnem. Spolupracoval s odbojáři, které u sebe ukrýval. Na půdě jeho domu byl 17. května 1950 obklíčen a zastřelen Bohuslav Pavlů. Tomášek byl odsouzen na osmnáct let, propuštěn byl po necelých deseti letech.

Když Bohuslav Pavlů dostal tip na úkryt u Tomášků, šel najisto. Statek v Račicích patřil k bezpečným místům, ležel na okraji obce a dalo se z něj utéct dozadu do polí. I majitelé byli spolehliví. Bezpečí — to v té době Pavlů opravdu potřeboval. Byl totiž už přes půl roku v ilegalitě. Skrýval se, měnil místa pobytu. Za sebou měl docela pozoruhodnou, ale i rozporuplnou kariéru. Bohuslav Pavlů se totiž na Vysočině podobně skrýval už dříve — za války, kdy mu hrozilo pracovní nasazení, na které nenastoupil. Čelil dokonce udání jistého Františka Šibora, který na něj upozornil úřady. Podle vyšetřovacího spisu nazvaného „Simandl a spol.“ se později zapojil i do partyzánských akcí. Zřejmě ale nebyly nijak zásadní — jeho kolegové mu po válce vyčítali, že nezajistil partyzánské legitimace, čímž je připravil o některé výhody, které tento doklad tehdy zajišťoval. Jaký Pavlů byl? Lidé na Vysočině na něj vzpomínají jako na nenápadného mladíka. „Byl slušný, hezký, inteligentní, jako amatér fotoBojovník. Bohuslav Pavlů grafoval. Viděl jsem ho párkrát, jak jde s fotoaparátem,“ vyprávěl Josef Špaček z Litavy, kterému bylo v roce 1950 devatenáct let, byl tedy o devět let mladší než Pavlů. Podle jiných pamětníků Pavlů maloval a kreslil. 14

Volavci site_sazba.indd 14

12.10.2012 16:28:27


Bohuslav Pavlů se narodil 5. října 1922 v Litavě. Otec brzy zemřel, o usedlost se staral jeho nevlastní bratr Jan Dolníček. Pavlů studoval obchodní akademii, za války se skrýval před pracovním nasazením. Po válce působil jako tajemník národních socialistů v Žatci. Tam byl zatčen, strávil několik měsíců ve vězení. Později místo nástupu na vojnu odešel do ilegality a skrýval se na různých místech na Vysočině. Dne 17. května 1950 byl obklíčen v Račicích a zastřelen.

„Byl veselý, někdy škodolibý, občas do někoho zavrtal, hrával v divadle a chodil na tancovačky,“ líčila Zdena Pestrová z Litavy. Po válce se Pavlů vrhá do politiky. Jako národní socialista se zapojuje do stranické činnosti. Není to nijak překvapivé, národněsocialistické smýšlení má celá jeho rodina. Ale politickou kariéru překvapivě rozjíždí na druhém konci republiky, v Žatci. Podle některých dokumentů byl na území, které muselo být po vyhnání Němců zčásti dosídleno, vyslán stranou. A vypadá to, že se jí snažil opravdu prospět. V roce 1947, kdy politická atmosféra začíná houstnout, se stará o to, aby národní socialisté měli přehled o svých členech, kteří působí v bezpečnostních sborech. Logicky. Čeká se, že přijdou horší časy. A je možné, že se komunisté pokusí o převrat. Na čí straně pak budou příslušníci Bezpečnosti? Pavlů se proto jako okresní tajemník národních socialistů snaží získat seznamy příslušníků SNB. Dostává Válka nekončí. Pavlů (vpravo) s přítelem k tomu pověření z krajského Bučkem, 1945. sekretariátu v Kladně. Není to nic složitého, domlouvá se se strážmistrem SNB Václavem Preinhalterem, který mu tento seznam dodá. Ostatně sám Preinhalter je stranický kolega a podobný seznam již vypracovával pro národněsocialistického poslance Otu Horu. Preinhalter zastává v národněsocialistické straně v Žatci funkci propagačního referenta. Schází se se spolustraníky a přemýšlejí, jak zastavit nastupující komunistický teror. Mluví o tom, že by chtěli získat do svých řad co nejvíc volyňských Čechů. A také o tom, že komunisté mají stále silnější a silnější pozice u ozbrojených složek. 15

Volavci site_sazba.indd 15

12.10.2012 16:28:27


Demokrat. Ota Hora

Ota Hora se narodil 26. listopadu 1909 v Golčově Jeníkově. Po válce se stal poslancem za národní socialisty (Československá strana národně socialistická). Byl zastáncem tvrdého odporu proti komunistům. Po komunistickém převratu emigroval do Kanady. V exilu napsal knihu Svědectví o puči. Zemřel v roce 1997 v Ottawě.

Na schůzkách se kromě Preinhaltera objevuje Pavlů, úředník národního výboru Josef Ženíšek, poštovní úředník Dušan Míka a krajský zemědělský tajemník národněsocialistické strany Václav Fivebr. A také důstojník Robert Chlupatý ze žatecké posádky. Čeho se komunisté opravdu báli, to byl organizovaný ozbrojený odpor. A Žatecko mělo specifické postavení, protože vyhnané Němce nahradili v tomto regionu volyňští Češi, reemigranti z území tehdejšího Sovětského svazu, kteří využili možnosti vrátit se do staré vlasti. Volyňští Češi tvořili silné jádro Svobodovy armády, věděli, jak to v Sovětském svazu vypadá, znali Stalinův teror. A bylo jich dost — celkem se jich do Československa vrátilo kolem čtyřiceti tisíc. V únoru 1948, v době převratu, skutečně mnozí z nich přemýšlejí, zda se nepostavit na odpor. „Mohu potvrdit se vší určitostí, že jsem v rozhovoru s tajemníkem Pavlů dne 21. února 1948 v poledních hodinách hovořil o současné situaci, přičemž mi tajemník Pavlů sdělil, že k němu stále docházejí rozhořčení volyňští

Tady se Pavlů narodil. Dům v Litavě.

16

Volavci site_sazba.indd 16

12.10.2012 16:28:27


Čeněk Torn se narodil 30. května 1898 v Podlešíně na Kladensku. Působil jako rolník a politik agrární strany. V letech 1927–1941 byl starostou Podlešína, v letech 1928–1941 členem okresního zastupitelstva a výboru ve Slaném. V letech 1929 a 1935 kandidoval v parlamentních volbách. Roku 1941 byl zatčen gestapem a do konce války vězněn. Po válce vstoupil do Československé strany národně socialistické, v letech 1946–1948 byl poslancem. Po únoru 1948 odešel do exilu, žil v USA, působil v Radě svobodného Československa. Zemřel 15. února 1980 v Chicagu.

Češi,“ uvedl 26. února 1948 Dušan Míka. Vypověděl také, že by Pavlů považoval za správné, kdyby se chtěli postavit režimu na odpor. A že mají zbraně. Dušan Míka byl totiž hned druhý den po úspěšném komunistickém převratu zatčen. Spolu s ním putovali za mříže Ženíšek i Fivebr. A také Pavlů. Ten byl poprvé vyslýchán již o den dříve, komunisté se potřebovali už během převratu dostat ke stranickým písemnostem, které žatečtí národní socialisté chtěli prozíravě ukrýt, a tak je odvezli ze sekretariátu. Situace nevypadá dobře. Komunisté se opravdu Volyňáků bojí. Zajímá je, zda skutečně mají zbraně. „Pokud se týká volyňských Čechů, mohu udati, že značné procento bylo organizováno u naší strany. Ti si mně ponejvíce stěžovali, že osídlování z jejich řad není řádně prováděno, a v této věci jsem musel intervenovat a podávat zprávy zemědělskému poslanci Tornovi. Zda měli zbraně, kterých by chtěli použít v případě nějakého ozbrojeného puče, respektive akcí, nemohu udati, pouze jsem zaslechl Dostali ho z vězení? Jan Hájek, hostinský mezi lidmi, že nějaké zbraně z Litavy, a Jan Dolníček, nevlastní bratr mají,“ vypověděl další zadržeBohuslava Pavlů. ný Fivebr. Národněsocialistický poslanec Torn, se kterým spolupracoval také Pavlů a který byl stranickým expertem na zemědělství, s pádem demokracie politickou kariéru v tuzemsku končí. Emigruje do USA. Zato zadržení národní socialisté jsou na tom po únoru hůř — je na ně vypracováno trestní oznámení a jsou předáni do soudní vazby. Trestní oznámení je zasláno do Prahy hned ve dvou kopiích — na centrálu a na Zemskou úřadovnu Státní bezpečnosti. 17

Volavci site_sazba.indd 17

12.10.2012 16:28:27


Národní socialisté ze zapomenutého městečka se najednou těší pozornosti z nejvyšších míst. Včetně jejich tajemníka Bohuslava Pavlů. Ten je sice podezřelý ze zneužití úřední moci a porušení úředního tajemství, ale řízení se nepochopitelně vleče. Možná má komunistická (ne)spravedlnost dost jiné práce, možná není proti obviněným dostatek důkazů. Na Moravě se ale o Pavlů začíná šířit fáma, že utekl na Západ. Vrchní strážmistr Jan Liška, velitel stanice v Olší, se proto 21. května 1948 dotazuje, zda je Pavlů ještě ve vězení: „V obvodu zdejší stanice SNB se v poslední době vyskytla pověst, že Bohuslav Pavlů patrně uprchl za hranice ze strachu před trestem pro svoji politickou činnost. Rovněž i zdejší stanice neobdržela na jmenovaného žádný dotaz.“ Pavlů je nakonec vězněn devět měsíců, pak se konečně může vrátit domů. Na Vysočinu.

Volyňáci v sítích StB Zatímco Pavlů sedí ve vězení, Volyňáci ze Žatecka, kterých se režim tak bál, se pomalu dostávají pod kontrolu tajné policie. I když zpočátku to tak vůbec nevypadalo. V Žatci se totiž nejdřív začal skutečně formovat odboj. Vzniká skupina „JOPO“ — „Judexova odbojová protikomunistická organizace“. Má asi šest desítek členů. A pochopitelně — většina z nich jsou Volyňáci. Celých pětačtyřicet. Jenže vtip je v tom, že muž, který organizaci založil, ji také sám zradil. Jmenoval se Adolf Alfons Kotous, byl to dobrodruh, zloděj a slaboch. Navíc trpěl sexuální úchylkou, za kterou bude později opravdu odsouzen. „Snažil se získat do organizace co nejvíc volyňských Čechů, ti měli zkušenosti se sovětským režimem. Nebylo je třeba ani moc přesvědčovat,“ vzpomínal v roce 2012 Václav Kytl, bývalý člen JOPO. Ostatně i Kytl sám patřil k Volyňákům. Na Kotouse si vzpomíná dobře: „Vypadal jako pinkl z restaurace. Napomádované vlasy. Dvakrát jsem se s ním sešel.“ V té době ovšem netušil, že Kotous už 14. září 1948 podepisuje slib spolupráce s tajnou policií. Likvidace JOPO přijde brzy poté. Mezi 19. a 24. listopadem jsou nic netušící Kotousovi kolegové pozatýkáni. Skončí za mřížemi s mnohaletými tresty vězení. Sám Kytl, který byl vedoucím odbojové buňky na obchodní škole v Postoloprtech, měl štěstí. Dostal „jen“ šest let. Kotous samozřejmě potrestán nebyl. Trestní stíhání bylo přerušeno — prý utekl na Západ. Ve skutečnosti se pod jiným jménem dal do služeb tajné policie. Dělal to jediné, co uměl — profesionálního zrádce. Československá tajná policie se naučila od nacistického gestapa, jak vypadají 18

Volavci site_sazba.indd 18

12.10.2012 16:28:27


takzvané volavčí sítě, jak se uměle provokuje odpor. A likviduje... Kotous byl pro roli volavky opravdu vhodný. Působil v celé řadě odbojových skupin a postupoval vždy podle stejného modelu — požadoval získávání nových členů. Pak si vyžádal seznamy. Provokoval k větším akcím — ke shromažďování zbraní, aby mohli její členové skončit za mřížemi jako teroristé. Mezi lety 1948 a 1953 dostal Kotous za mříže téměř tři sta lidí, z toho devět na šibenici. Volavka. Adolf Alfons Šedesát odbojářů ze Žatce bylo tedy jen zaKotous čátkem. Adolf Alfons Kotous se naro- V archivním dokumentu z 30. listopadu 1965 dil 26. ledna 1914 na Lounsku nazvaném „Vyhodnocení arch. sv. Ústí nad Lajako nemanželský syn. Zřejmě bem S – 1317“, který vypracovalo 2. odděletrpěl pocitem méněcennosti. ní I. zvláštního odboru ministerstva vnitra, Byl trestán za podvody a vydí- je popsána činnost skupiny JOPO a také role rání, v roce 1945 se v pohraničí agenta Kotouse. A rovněž konec jeho provokavydával za partyzánského veli- térské kariéry: „Spolupráce s ním byla ukontele. Od září 1948 působil jako čena v září 1959 s odůvodněním, že je pohlavagent-provokatér ve službách ně úchylný, za což byl odsouzen na jeden rok StB. V roce 1959 byl odsouzen nepodmíněně.“ za mravnostní delikt, v roce 1967 emigroval do Rakouska. Jenže o Kotousovi a jeho roli při zatýkání Zemřel roku 1988. v Žatci se Pavlů až do své tragické smrti nic nedozvěděl. A nejspíš ani o volavčích sítích tajné policie. Možná by on i jeho přátelé z odboje byli obezřetnější. Kotous byl totiž jen jedním z mnoha.

Záhady kolem Pavlů Když vrchní strážmistr Jan Liška, velitel stanice v Olší, zjišťoval u nadřízených, zda je Pavlů stále ve vězení, nezapomněl upozornit na jeho podivnou minulost. Liška napsal, že v letech 1938–1939 byl Pavlů stoupencem fašistické strany a vypomáhal Josefu Miroslavu Tichému z Tišnova, který byl vůdčí osobností kolaborantské organizace Moravská nacionální sociální strana. Tichý byl po válce za kolaboraci skutečně souzen a odsouzen. A popraven. Spolupracoval s ním Pavlů? Těžko říct, co ta podivná poznámka měla znamenat. Vždyť v letech 1938 –1939 Pavlů ještě nebyl plnoletý. 19

Volavci site_sazba.indd 19

12.10.2012 16:28:27


Oblíbený lékař. MUDr. Petr Fruhwirt

Ale nejasnosti se objevují i ohledně jeho propuštění z vězení. Podle vyšetřovacího spisu Josefa Kulíka jej díky protekci dostali z vězení jeho nevlastní bratr Jan Dolníček a hostinský z Litavy Jan Hájek (není příbuzným Rudofa Hájka, hostinského v Rožné). Ale je možné, že byl jednoduše propuštěn, protože důkazů proti němu bylo příliš málo. A režim měl dost práce s nebezpečnějšími nepřáteli. Souzen ostatně vůbec nebyl, podobně jako jeho žatečtí kolegové. Prostě se najednou objevil zase doma. Doma na Vysočině.

Zase doma, na Vysočině Pavlů bydlí u rodičů a pracuje v tišnovských papírnách. Tam se po válce šrotovaly německé knihy. Pavlů si jich nabral, kolik chtěl. „Měl jich celý kufr,“ popisoval po letech Josef Špaček z Litavy. Podle něj se Pavlů učil německy, takže se mu nejspíš hodily. Jenže Pavlů bude muset brzy rukovat na vojnu. Nejspíš do pracovního tábora. Nechce se mu. Tady našel pomoc. Pavlů získal neschopenku, aby nemusel na vojnu. Fruhwirtova ordinace.

20

Volavci site_sazba.indd 20

12.10.2012 16:28:27


Tady se budou tajně scházet. Hotel v Rožné Rudolfa Hájka.

„Byli jsme venku, sešlo se nás víc, a on říkal, že má povolávák a že jde na vojnu. Pravil, že musí udělat nějakou flignu, aby se vojně vyhnul. Později sousedka říkala, že šel s kufry k Šafránkovým,“ vzpomínal Josef Špaček. Někdy v té době dostává Pavlů tip na tišnovského lékaře Fruhwirta. Navštěvuje ho a doktor mu skutečně vypisuje neschopenku. Ale Pavlů už přemýšlí, že by se zapojil do odboje. Dozvěděl se, že na Vysočině působí skupina „Dr. Hřebík“. Musí je najít.

Nedívat se, jak to dopadne Odbojář. Vincenc Koutník

Na začátku byli tři: Rudolf Hájek, Vincenc Koutník a jeho bratr Josef. Že mají podobné názory, zjistili brzy. Poprvé se scházejí na sportovišti v Rozsochách, kde sledují volejbalové utkání. Je červenec 1948. Josef Koutník, který v té době pracuje v Ostravě na letišti, přijel právě na návštěvu domů. Probírají vše — akční výbory i sjednocenou tělovýchovu. Závěr je jasný. Musí něco podniknout. Po utkání jedou do Hájkova hostince v Rožné. Tam už probírají konkrétní plány. Založí odbojovou skupinu! 21

Volavci site_sazba.indd 21

12.10.2012 16:28:28


Všichni mají ve věci jasno. Vincenc Koutník to později mimoděk prozradí: „Musíte riskovat, ne se dívat, jak to dopadne a co z toho budete mít.“ Podobně smýšlel i Hájek. Oba mají za sebou pestrou odbojovou minulost z války. Byli přesvědčeni, že partyzánský boj proti nepříteli má smysl, ale také za války sami viděli, jak se sovětští partyzáni chovali. „Velitel Labunskij byl poctivý člověk a s ním ještě několik dalších. Ale jinak... Po krátké době jsem pochopil, proč tady Rusové jsou. Nikoli aby bojovali, ale aby se měli dobře, obtěžovali lidi, vynucovali si od nich jídlo a oblečení,“ popisoval Koutník Po letech. Vincenc Koutník v září 2003 v rozhovoru s Milošem Doležalem pro Perspektivy, přílohu Katolického týdeníku. Vincenc Koutník se narodil 19. července 1911 v Dolní Ro- Na druhé straně Hájek za války s komunisžínce. Po vyučení pracoval ty spolupracoval, a po válce dokonce požádal v různých firmách, v roce 1943 o vstup do KSČ. Vlastně ho k tomu vyzvali koodešel k partyzánům, pozdě- legové partyzáni. Nakonec si to však rozmyslel ji působil ve skupině „Miro- a přihlásil se k národním socialistům. slav Tyrš“. Za účast ve dru- Vábení svých druhů z odboje ovšem odolal hém odboji byl vyznamenán i Vincenc Koutník. Ten byl nositelem Česko„Československým válečným slovenského válečného kříže a dalších vyznakřížem 1939“, „Českosloven- menání. Proto dostal nabídku pracovat na miskou medailí Za chrabrost nisterstvu vnitra. před nepřítelem“. V roce 1948 Odmítl. spoluzakládal odbojovou skupinu „Dr. Hřebík“. Zatčen byl Chce podnikat. Jenže doba podnikání nepřeje. 16. září 1949, odsouzen na do- Je členem Sokola. V červnu 1948 jede na XI. všeživotí. Propuštěn byl v roce sokolský slet do Prahy. Sokolové pochodují měs1964. Zemřel roku 2007. tem, když někdo z nich zavolá: „Ať žije prezident Beneš!“ Hned se přidávají další: „Ať žije prezident Beneš!“ A pak znovu: „Ať žije prezident Beneš!“ Lidé jim nadšeně mávají, někteří dokonce pláčou. Ať žije prezident Beneš! Ale jsou slyšet i další hesla: „Ostrava je černá, Benešovi věrná!“ Nebo: „Beneš je náš táta, vytáhne nás z bláta!“ Je to naivní, ale upřímné. A tak davy pochodují směrem k tribuně na Staroměstském náměstí. Jenže Beneš už pár dnů prezidentem není. Na tribuně stojí komunista Klement Gottwald. Sokolové těsně před tribunou zmlknou. A před Gottwaldem odvrátí hlavy. 22

Volavci site_sazba.indd 22

12.10.2012 16:28:28


Dalo by se to vyjádřit jasněji? A bratři Koutníkové i Hájek jsou sokolové.

Dr. Hřebík

Odbojář. Rudolf Hájek

Rudolf Hájek se narodil 15. března 1914 v Rožné. Navštěvoval gymnázium a hostinskou školu. Za války se zapojil do odboje. Byl majitelem hostince v Rožné a členem Sokola, také náčelníkem. Společně s Vincencem Koutníkem a jeho bratrem Josefem založili odbojovou skupinu „Dr. Hřebík“, jejímž byl vedoucím. Zatčen byl 16. září 1949, odsouzen na doživotí. Na svobodu se dostal v roce 1964. Později žil v Blansku. Po letech. Rudolf Hájek

Je tedy jasné, jaký název si Koutník s Hájkem pro svou odbojovou skupinu zvolí. Koutník byl totiž za války členem partyzánské skupiny „Miroslav Tyrš“, pojmenované podle jednoho ze zakladatelů Sokola. V této partyzánské skupině bojovali proti nacistům Rusové, Češi a Slováci. Tentokrát budou ovšem bojovat proti komunismu, a tak se budou jmenovat jinak — skupinu nazvali po dr. Antonínu Hřebíkovi. Antonín Hřebík byl posledním starostou Československé obce sokolské, ale během komunistického převratu v únoru 1948 byl z popudu komunistů zbaven funkce. Bylo to jasné rozhodnutí. Koutník s Hájkem se domlouvají, že proti komunismu budou bojovat všemi prostředky. Vincenc Koutník o tom později vypovídal takto: „Na schůzce u Hájka jsme si mysleli, že mimo nás je více lidí nespokojeno, že více lidí touží po nápravě takových nespravedlivých poměrů a že svou vůli jednou spontánně projeví hromadným povstáním, které povede k politické změně v našem státě, anebo že se tak stane pod vlivem mezinárodních světových událostí.“ A dodal: „Dohodli jsme se, že založíme vlastní ilegální organizaci v našem prostoru, kterou postupně rozšíříme, a podchytíme spolehlivé osoby, které nesouhlasí se stávajícím státním zřízením v ČSR. Název organizace jsme dali po bývalém starostovi Československé obce sokolské doktoru Hřebíkovi.“ Hned si zvolí krycí jména. Vincenc Koutník bude Skála. Hájkovo krycí jméno je Sokol. Je jisté, že členové odbojové skupiny by především měli být připraveni na vhodnou situaci. 23

Volavci site_sazba.indd 23

12.10.2012 16:28:28


Ještě je svoboda. Sokolská slavnost v Rozsochách.

Starosta. Dr. Antonín Hřebík

Antonín Hřebík se narodil 24. února 1902. Vystudoval práva, za války byl nacisty vězněn. Byl prvním poválečným a současně posledním předúnorovým starostou Obce sokolské v Československu. Působil jako poslanec za národní socialisty. Po komunistickém převratu byl zbaven funkce starosty, v březnu složil poslanecký mandát a v květnu se mu podařilo odejít za hranice do USA. Zemřel v roce 1984.

Ta se ostatně čekala, nebylo vůbec jisté, že se studená válka nezmění ve skutečnou. „V případě, že vznikne významné mezinárodní hnutí směřující proti komunismu, měla se k němu naše organizace připojit. Tím jsme měli na mysli válku nebo nějakou revoluci,“ vypovídal Koutník. Ale sami se snaží k takové revoluci přispět. Nejdříve budují síť spolehlivých spolupracovníků. Hájek má organizaci pevně v rukou. Oslovuje živnostníka Josefa Svitavského. Vysvětluje mu, že pokud vypukne státní převrat, bude třeba všechna důležitá místa obsadit spolehlivými lidmi a komunisty zatknout. On dostal za úkol přichystat zbraně a měl mít na starosti převzetí moci v Bystřici nad Pernštejnem. „Svitavský přijal tuto funkci a podáním ruky mi slíbil a zavázal se ke svědomitému plnění všech těchto úkolů,“ vypověděl Hájek v protokolu datovaném dne 20. září 1949. Podobně Hájek získává další spolupracovníky. Síť nakonec pokrývá celé okolí Bystřice nad

24

Volavci site_sazba.indd 24

12.10.2012 16:28:28


Pernštejnem. Hájek postupuje konspirativně, nedělá si žádné záznamy a s budoucími spolupracovníky většinou vyjednává sám, bez prostředníků. Slib spolupráce si dávají podáním ruky. Jedním z oslovených spolupracovníků je soudce z Bystřice nad Pernštejnem Karel Hutař, který bydlí v Nedvědicích. Je tamním náčelníkem Sokola, má velkou autoritu, a hlavně je oblíbený, protože mnoha lidem dokáže poradit Odbojář. Josef Svitavský v právních záležitostech. Má se stát vedoucím tamní skupiny. Josef Svitavský se narodil Do skupiny vstoupil i Raimund Musil z Rod13. prosince 1911 v Bystřici kova, který jako soukromý zemědělec těžce nad Pernštejnem. V září 1948 doplácí na nové podivné poměry. Na podzim se zapojil do odbojové organi- roku 1948 se rozhoduje pro spolupráci s odzace „Dr. Hřebík“. Shromažbojem. Ukrývá psací stroj, cyklostyl, zajišťuje ďoval informace, byl vedoucím další schůzky. pro město Bystřici, měl získat další sympatizanty v Dalečíně Odboj se rozšiřuje. a Víru. Ukryl u sebe vysílačku. Tisknou se letáky. Je podzim 1948. Do HájZatčen byl 17. května 1950, od- kovy restaurace přijíždí Eliška Roztoharová souzen na dvacet let. Propuštěn z Brna, bývalá školní inspektorka. Přiváží něbyl 10. května 1960. kolik letáků. Je na nich text: „XI. všesokolský slet ukázal, jak smýšlí většina Netuší, co přijde. Karel Hutař jako českého národa, a připomněl náčelník Sokola. tradici prezidenta Edvarda Beneše, aby lid zůstával věrný jeho myšlence a skutečné demokracii, jakou on si představoval.“ Rozmnožují tedy letáky dál. Asi sto kusů jich tisknou na cyklostylu a pak rozdělují mezi své spolehlivé známé. Ti se už postarají o jejich roznášku. „Dal jsem příkaz, aby letáky byly rozhozeny kolem tratí a hlavních silnic, aby bylo vzbuzeno zdání, že byly vyhozeny z jedoucího vlaku nebo motorových vozidel. Letáky 25

Volavci site_sazba.indd 25

12.10.2012 16:28:28


Soudce. Karel Hutař

Karel Hutař se narodil 28. září 1908 v Bystřici nad Pernštejnem. Vystudoval práva, v roce 1946 byl jmenován soudcem a pověřen správou Okresní prokuratury v Bystřici. Působil jako náčelník Sokola v Nedvědicích. V roce 1949 se zapojil do odbojové skupiny „Dr. Hřebík“, zatčen byl 17. května 1950. Odsouzen byl na šestnáct let, na svobodu se dostal v roce 1960.

Zemře ve vězení. Raimund Musil

Raimund Musil se narodil 31. srpna 1898 v Rodkově. Pracoval na hospodářství svých rodičů. Zapojil se do odbojové

Přežil vězení. Karel Hutař s manželkou

také skutečně rozhozeny byly,“ vypověděl Rudolf Hájek v protokolu datovaném dne 20. září 1949. Letákové akce budí pozornost. Zapojí se do nich další člen odbojové skupiny Jaroslav Chocholáč ze Stříteže. Ve skupině má krycí jméno Hubert. Hájek jej pověří vedením odbojové organizace ve Stříteži. Dostane za úkol rozhodit několik letáků nabádajících lidi, aby nevěřili vládě a komunistické straně. Ale také vyzývají zemědělce, aby neplnili dodávky státu. Chocholáč je má rozhodit doma ve Stříteži a v nedaleké Nedvědici. Nejlépe kolem nedvědického nádraží. „Odejel jsem domů do Stříteže, kde jsem jeden leták připevnil na sklo vývěsní skříňky KSČ. Pak jsem sedl na svůj motocykl zn. Jawa 175 M-BP 77-8 a odejel jsem ze Stříteže do Nedvědice, kde jsem u sokolovny na plot připevnil rýsováčkem jeden protistátní leták a u nádraží na plot další dva letáky. Poněvadž za mnou někdo přicházel s kapesní svítilnou, z obavy, abych se neprozradil, zbývající letáky jsem odhodil do příkopu u železničního přejezdu a rychle jsem vsedl na motocykl a odejel jsem domů,“ vypověděl Jaroslav Chocholáč při výslechu v květnu 1950. Byla to doba strachu, ale i odvahy.

26

Volavci site_sazba.indd 26

12.10.2012 16:28:28


Jednotliví členové měli přesně rozdělené funkce. „Rudolf Hájek byl pověřen funkcí organizační, já jsem si vzal na starost obstarání ilegálních přechodů státních hranic,“ vypovídal Vincenc Koutník. Mělo to logiku. Koutníkův bratr František sloužil jako příslušník SNB v Hranicích u Aše, tedy v místě, kde železná opona pokračovala na sever a rozdělovala Německo na dvě nestejné části. Počítali tedy s tím, že pomůže. Pomohl. Hned v létě mu Vincenc Koutník posílá Karla Matějku z Bystřice, který byl vyloučen Hospodářství bez hospodáře. Musilův dům ze studií. Chce na Západ. Pak zchátrá a jeho majitel ve vězení zemře. zajistí přechod dalšímu vysokoorganizace „Dr. Hřebík“, ukrý- školákovi — Františku Hájkovi z Rozsoch. Jenval na statku psací stroj, cyklo- že v prosinci 1948 se ukázalo, že cesta na Zástyl a šifrovací klíč od vysílač- pad je prozrazena. ky. Zatčen byl 15. května 1950, Tajná policie jde po Františku Koutníkovi. odsouzen k šestnácti letům věze- Ten se právě v té době chystá domů, na Vyní. Zemřel ve vězení na Borech sočinu. 20. ledna 1952. Jako důvod byla Nepřijel. uvedena angina pectoris. Místo něho se na Vysočině objevují dva příOdbojář. Jaroslav slušníci tajné policie. Chocholáč Hledají Františka. Situace nevypadá dobře. František Koutník sice dopaden není, ale jeho bratr Vincenc cítí, že je nejvyšší čas zmizet. Rozhoduje se — odchází do ilegality! Rozhodnutí padlo 5. prosince 1948. Ale kde se ukrýt? Bratr František úspěšně zmizí na Západ — do Německa. A následně do USA, kde později pracuje jako manažer v restauraci. Vincenc Koutník zůstane na Vysočině. 27

Volavci site_sazba.indd 27

12.10.2012 16:28:28

Luděk Navara, Miroslav Kasáček: Volavčí sítě / Po stopách třetího odboje — ukázka  

Černobílá fotografie lidské lebky je vystavena za výkladem v Tišnově u Brna. Lebka má v čele díru. Průstřel. Není to zrovna pěkný pohled. Pí...