MoN inA TLU PA
PŘELOŽILA
JANA LI š KOVÁ
Automatizovaná analýza textů nebo dat ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU je bez souhlasu nositele práv zakázána.
Text © Raquel Díaz Reguera, 2024 Illustrations © Lucía Serrano, 2024
First published in Spain by Editorial Flamboyant S. L. in 2024 under the title La tribu de Kai 2. El nuevo mundo. www.editorialflamboyant.com
Translation © Jana Lišková, 2025 Czech edition © Host — vydavatelství, s. r. o., 2025
Jazyková redakce Veronika Davidová Odpovědná redaktorka Pavla Nejedlá Technický redaktor Petr M. Dorazil Grafická úprava a sazba písmy Chauncy a Rooney Tereza Bellanová Tisk a knihařské zpracování Finidr, Český Těšín
Vydalo nakladatelství Host Radlas 5, 602 00 Brno roku 2025 jako svou 2579. publikaci První vydání. Počet stran 57 nakladatelstvi@hostbrno.cz www.hostbrno.cz
ISBN 978-80-275-2628-4
RAQUEL DÍAZ REGUEROVÁ · LUCÍA SERRANOVÁ
MoN inA TLU PA
NOVÝ
S VĚT
Ahoj! Já jsem LAMI .
LAMI
Tom
MONA
Tohle jsou LOU, To M, TIRU a KVAD . A ta nejvyšší je M O NA . Naše skvělá náčelnice, která je z nás nejstarší, ale hlavně nejchytřejší, nejsilnější a nejlepší úplně ve všem. Jak asi už tušíš, dohromady tvoříme
KVAD
JEŠTĚ NEŽ ZAČNE 1. KAPITOLA
KAM SE VŠICHNI
P o DĚLI?
Musím ti říct jednu věc. My jeskynní lidé musíme být stále ve střehu. Spíme jenom na půl oka, protože když si v našem světě někdo schrupne jako medvěd při zimním spánku, je skoro jisté, že se vzbudí v žaludku nějakého obrovského potvorosaura…
Ale to jsem se nechala trochu unést. Začnu raději tím, že se představím a shrnu ti situaci.
Jak už víš, jmenuju se LAMI, je mi deset let a jsem jeskynní holka. To znamená, že
žiju ve světě, kde kromě rostlin a živočichů není nic. Všechny ty věci, co máš kolem sebe, se ještě budou muset vynalézt.
Ještě před pár týdny jsem patřila k obrovskému kmeni jeskynních lidí, ze kterého teď zůstalo jenom nás šest.
Teď ti dám chvilku na přemýšlení, co se asi tak mohlo stát.
CHVILKA
No, asi tak: příroda se zničehonic úplně zbláznila. Země se hýbala, sopky vybuchovaly… A ke všemu se spustil déšť meteoritů!
Hvězdy se totiž jenom tak, jako by se nechumelilo, rozhodly rozprsknout na tisíc kousků a pak na nás padaly jako ohnivé koule. Kam dopadly, tam zůstalo spáleniště.
Jsme sice lidé jeskynní, ale ne hloupí, a tak nám hned došlo, že jsme v pořádném nebezpečí. A víš, co jsme udělali? Utíkali!
Potíž byla v tom, že jsme se v tom zmatku a mumraji rozběhli každý na jinou stranu. A tak se náš početný kmen rozpadl. Ztratila jsem svoje blízké z dohledu a zůstala jsem úplně sama. Prodrala jsem se džunglí, překonala pláně, proběhla lesy, přeplavala jezera… a to všechno v plném trysku! Zastavila jsem se, až když to nešlo jinak, protože nebylo kam dál utíkat.
Dorazila jsem k pohoří, které tvoří okraj našeho světa. Přede mnou se tyčily Zadní
hory. A teď se daly dělat jenom dvě věci: buď se obrátit a běžet nazpátek – a tím se znovu vystavit všem těm nebezpečím, ze kterých jsem právě vyvázla –, nebo si najít
jeskyni a odpočinout si. Rozhodlo to za mě počasí, protože se spustil obrovský liják.