Pro Rézičku
Vychází s finanční podporou Ministerstva kultury ČR
© Petra Tajovský Pospěchová, 2025
Illustrations © Jakub Bachorík, 2025
© Host — vydavatelství, s. r. o., 2025
ISBN 978-80-275-2283-5
Napsala Petra Tajovský Pospěchová
Ilustroval Jakub Bachorík
Kniha plná jídla
Brno 2025
Příběh jídla je jako obrovská pestrobarevná skládačka.
Jídlo nepředstavuje jen stůl prostřený vybranými lahůdkami, ale má i spoustu jiných podob.
Potraviny můžou fungovat jako lék i jed . Játra ledního medvěda rozhodně nejez!
Jídlo je stavebním materiálem pro naše svaly, mozek a další orgány. V těle provádí úplná chemická kouzla. Některá jídla voní, až se člověku sbíhají sliny, a jiné pokrmy smrdí tak, že se s nimi nesmí do autobusu.
To, co jíme, vyjadřuje náš přístup ke světu. Ať už je to ohleduplnost k životnímu prostředí, nebo ortodoxní masožroutství.
Kulinární svět odjakživa inspiroval umělce: Giuseppe Arcimboldo složil portrét Rudolfa II. z ovoce, Roald Dahl napsal knihu Karlík a továrna na čokoládu a brněnský streetartista Timo proměnil obyčejný margarín v „Drama“.
Cestovatelům někdy řekne jídlo o navštívené zemi víc než turistický průvodce: třeba Peru chutná po pečených morčatech a Švýcarsko voní rozpuštěným sýrem.
Prostřednictvím jídla můžeme ukázat, jak jsme bohatí: lanýž nebo kaviár stojí tolik co auto.
Nedostatek potravin mnohokrát v dějinách způsobil revoluci.
Díky vaření se z tebe může stát superstar s miliony followerů, třeba jako Gordon Ramsay nebo Yolanda Gampp.
Kdo vymyslel první čokoládu a co umí léčit žvýkačka? Kdo snědl první sendvič v historii a kde ve světě se mlsají jaké sladkosti? Jaké chemické zázraky i neplechy potraviny způsobují a jak se svět proměnil potravinářským průmyslem? Proč někdo na veřejnosti jí syrovou veverku a proč je třeba řešit původ jídla?
Jídlo se dokáže stát i nadávkou: řepákem nebo tuřínem chce být málokdo.
To všechno se dozvíš v téhle knížce. Tak pojď jídlo ochutnat ze všech stran.
Jídlo křížem krážem
Rýže je základní potravinou pro polovinu lidí na světě. Pěstuje se na rýžových polích o rozloze přes 150 milionů hektarů.To je plocha jako dvacet Českých republik.
Než řekneš „jedna“, sní se na světě 86 tun jídla. To je šest plně naložených kamionů.
Nejvíc se vypěstuje cukrové třtiny: 2 miliardy tun ročně. Kdyby se naložila na nákladní vlak, jeho vagony by obtočily zeměkouli čtyřiadvacetkrát.
Následuje kukuřice (1 miliarda tun za rok), rýže a pšenice (750 milionů tun) a brambory (375 milionů tun).
Hmyz patří k nejlíp zužitkovatelným potravinám, víc než tři čtvrtiny hmyzího těla se dají sníst. Z prasete se sní obvykle jenom něco přes polovinu, zbytek, jako kůže, štětiny nebo kosti, se využívá jinak než k jídlu.
Každý rok skončí v koši třetina všech vyrobených potravin.
Průměrný Evropan vyhodí ročně 155 kilogramů jídla. Zhruba tolik váží panda nebo motorka.
Rebarbora naroste za den až o 3 centimetry. Její rychlý růst je dokonce slyšet – zní jako praskání.
Na světě existuje víc než 7 500 odrůd jablek.
V jednom fastfoodovém burgeru může být maso až ze 100 býků.
Každý den se na světě vypijí 3 miliardy šálků čaje. To by naplnilo Lipno nebo Želivku.
Dalším zásadním milníkem byl počátek zemědělství. Naši předkové se sice dál živili lovem a sběrem, ale kromě toho začali pěstovat rostliny a chovat zvířata. Díky tomu už nemuseli za jídlem pořád někam běhat.
Na jihu u Středozemního moře, v oblasti dnešní Itálie a Řecka, už kolem roku nula tamní zemědělci pěstovali olivy a obilí a chovali dobytek. U nás ve střední Evropě byl přechod k zemědělství pomalejší.
Lidé uměli vyrábět sýr. V polských Kujawách se zachoval cedník se zbytky mléčného tuku.
5500 př. n. l.
7000 př. n. l.
Lidé si ochočili předky dnešních krav, divoké ovce a další zvířata.
Staří Sumerové vymysleli klobásy. Jako první je napadlo maso nasekat, smíchat, okořenit a nacpat do střívek.
3000 př. n. l.
4500–3500 př. n. l.
Na Blízkém východě prokazatelně lisovali olivový olej.
1900 př. n. l.
Ve Střední Americe se pil hořký nápoj z kakaových bobů. K dnešnímu kakau měl daleko – nebylo v něm mléko ani cukr.
Kolem roku 1000 začaly být mezi lidmi větší rozdíly v majetku a bylo to poznat i na jídle. Zatímco šlechta pořádala na svých hradech okázalé hostiny o mnoha chodech, se spoustou zvěřiny, drůbeže, vína a medoviny, chudí lidé jedli hlavně obilné kaše, polévky, tmavý chleba a výrobky z mléka. Maso si vařili jen o svátcích.
Italský kněz upekl první preclík. Měl být odměnou pro děti za to, že se dobře učí.
610 n. l.
Alexandr Veliký ze svých výprav do Asie přivezl citrony, exotická koření a rýži.
V italské Gaetě se objevila první zmínka o pizze. Pečená placka z kynutého těsta se tenkrát mazala sádlem nebo česnekem.
997 n. l.
Mořeplavec Vasco da Gama jako první Evropan doplul do Indie a díky tomu se otevřela námořní cesta pro obchod s kořením, které se do té doby přepravovalo po zemi.
1498
V Asii vznikl prapředek suši: kousky ryby obalené v rýži.
Nejstarší dochované rukopisné kuchařské knizačátek
Další velkou změnu ve stravování našich prapraprapraprapředků přinesly zámořské objevy. Námořníci z objevitelských cest dovezli brambory, rajčata, okurky, papriky a kukuřici. Jídelníček chudších lidí se díky nim stal výživnější a pestřejší.
Anglický pirát Francis Drake dovezl do Evropy první brambory. Než jim lidé přišli na chuť, trvalo to několik desetiletí.
1586
1516
Vilém IV., vévoda bavorský, vyhlásil zákon, kde bylo stanoveno, z jakých surovin se smí vařit pivo. Byl to vlastně první zákon na ochranu spotřebitele.
Sicilan Francesco Procopio dei Coltelli otevřel v Paříži první zmrzlinárnu.
Zrodil se sendvič. Nechal si ho připravit John Montagu, hrabě ze Sandwiche, aby mohl jíst a hrát u toho karty.
1686
16. století
Naši předkové jedli rukama nebo lžící, vidlička byla dlouho výsadou urozených lidí. Takový Albrecht z Valdštejna jich měl 157.
1762
V Belgii vymysleli hranolky, smažené nadvakrát v hovězím nebo koňském loji. 17. století
Zatím poslední výraznou změnou ve světě jídla byl vznik velkých továren na zpracování potravin. Do té doby si je lidé vyráběli doma nebo nakupovali v malých pekárnách, řeznictvích a dalších výrobnách. Celý svět je dnes taky díky autům, železnici a letadlům propojený. Proto si můžeš koupit v lednu jahody, které v tu dobu rostou jen v teplých krajích.
Francouzský kuchař Nicolas Appert vynalezl způsob, jak jídlo konzervovat teplem ve sklenicích, aby se nezkazilo.
Američan John Curtis otevřel první továrnu na žvýkačky. Vyráběl je ze smrkové pryskyřice, byly tuhé a moc dobře nechutnaly.
Když během námořní bitvy u Riachuelo došly uruguayské lodi náboje do děl, kapitán zavelel, aby místo nich nabíjeli velká kola holandského sýra.
Po několika letech neúrody a nedostatku jídla vypukla Velká francouzská revoluce a její myšlenky ovlivnily celou Evropu.
První tabulka čokolády vznikla v anglické čokoládovně
J. S. Fry & Sons ze směsi kakaového másla, kakaového prášku a cukru. Do té doby se čokoláda jen pila.
Francouzský vědec Louis Pasteur zjistil, že zahřátím potravin na správnou teplotu se zničí nebezpečné bakterie. Do objevu pasterizace se na otravu potravinami často umíralo.
Maďarský vynálezce István Röck vymyslel první moderní lednici na elektrický pohon.
Charles Feltman vynalezl hot dog neboli párek v rohlíku, prodával ho ve svém stánku na newyorském poloostrově Coney Island.
Obchodník Clarence Saunders otevřel první samoobsluhu na světě, jmenovala se Piggly Wiggly. Do té doby zákazníkům podávali zboží přes pult prodavači.
Ve Velké Británii otevřeli první novodobý farmářský trh. Dnes jsou jich po celé Evropě stovky.
První mikrovlnná trouba měřila skoro dva metry a vážila 340 kilogramů. Nové modely se postupně zmenšovaly až do dnešní podoby.
Japonec Momofuku Ando vynalezl instantní nudle, které stačí zalít horkou vodou. Vyrábí se tak, že se předvaří a pak usuší.
Od ledové díry k ledničce
Lidé poměrně brzy zjistili, že potraviny nebo pití uložené v chladu vydrží déle. Ale než přišli na to, jak chladit jednoduše a levně, trvalo to docela dlouho.
Až do dvacátého století lidé používali k chlazení kusy ledu, které během zimy vyřezávali ze zamrzlých jezer a rybníků a uskladňovali v ledárnách nacházejících se někde poblíž.
led
Ještě před sedmdesáti lety ledaři denně nebo obden dováželi čerstvý led do hospod a domácností.
Babičku naší lednice, čpavkovou kompresorovou chladničku, vymyslel v roce 1876 německý fyzik Carl von Linde. Čpavek proudil trubičkami a chladil všechno kolem. První lednice byly vlastně obyčejné skříně s druhou vrstvou vyplněnou ledem. Ten postupně tál a ochlazoval vnitřek ledničky na nízkou teplotu.
První lednice do domácnosti byly velké a hodně hlasité, proto si je lidé raději dávali do sklepa. Taková lednice stála kolem jednoho tisíce dolarů, za to se dala pořídit dvě auta.
mrazák
První skladnější lednička, která se vešla do kuchyně, vznikla ve Spojených státech v roce 1923 a rychle se rozšířila. Místo jedovatých plynů ji ochlazovaly bezpečnější freony.
V polovině 20. století se začala vyrábět lednice s odděleným mrazákem. Díky němu se můžou při teplotách hluboko pod nulou skladovat zmražené potraviny třeba i rok.
V roce 1995 se přestaly vyrábět ledničky s freony, protože poškozují ozonovou vrstvu. Nahradily je plyny šetrnější k přírodě. Jenže jak se ukázalo, i ty životnímu prostředí škodí.
Od ohniště ke sporáku
Kuchyně jako samostatná místnost je v dějinách lidstva poměrně novodobý jev. Dříve se vařilo v obytných prostorách, případně venku na otevřeném ohništi. Záleželo na roční době a počasí. Při vzniku prvních kuchyní bylo nejtěžší vymyslet odvětrávání topeniště.
Prababičkou dnešní kuchyně byla dýmná jizba. Uprostřed měla otevřené ohniště a stoupající kouř odcházel skulinami ve střeše nebo otvory ve zdech.
Dýmné jizby se postupně změnily v černé kuchyně. Vařilo se na otevřeném ohništi na trojnožkách nebo různých roštech a v širokém komíně se udilo maso. Obvykle zde byla i studna, aby bylo blízko pro vodu.
Později se začala k vaření používat zděná podesta, na které se rozhrnulo žhavé uhlí nebo rozdělalo několik ohýnků. Hrnce nad nimi stály na trojnožkách nebo byly zavěšené na hácích. Topeniště navíc při vaření obytnou místnost vyhřívalo a osvěcovalo.
Později přišla úsporná topeniště, což jsou předchůdci dnešního sporáku. Byly to velké hliněné kvádry s dírami na hrnce.
Na jednom ohni se dalo vařit několik pokrmů zároveň a nespálilo se tolik dřeva.
Železný sporák, podobný těm dnešním, představoval velkou změnu. Dalo se na něm vařit, péct a ještě vytopil místnost.
Kouř odcházel trubkou do komína, takže kuchyně nebyla začouzená.
Sporáky se roztápěly dřevem nebo uhlím, dokud v roce 1826 nepřišel James Sharp s novinkou – plynovým sporákem. Jenže připojení k plynu měl tehdy málokdo.
V roce 1892 vznikl v Kanadě sporák elektrický. Byl ale drahý a zdaleka ne ve všech domácnostech byla v té době zavedená elektřina.
O třicet let později se objevila první elektrická pečicí trouba.
Ve 21. století se rozšířily indukční vařiče. Ohřejí vše rychle s minimálními tepelnými ztrátami.
Jídlo jako názor
Jídlo nejsou jen potraviny na talíři. Funguje taky jako symbol toho, kdo jsme a co máme rádi. Výběrem jídla ukazujeme, co je pro nás důležité, a co naopak ne.
Někdo volí vajíčka podle toho, jestli jsou od šťastných slepic, jinému jde hlavně o cenu, a koupí si ta nejlevnější. Jeden člověk jídlo vybírá podle obalu, dalšího víc zajímá, co je uvnitř. Někteří z nás jsou zase schopni se vášnivě pohádat o to, zda jíst maso, nebo ne.
Jídlo dokáže lidi rozdělovat i sbližovat. A nejen to. Dá se pomocí něj předpovědět, kdo vyhraje volby. Může taky posloužit jako nadávka. Téhle stránce jídla, do které se nemůžeme zakousnout, ale přesto ji výrazně vnímáme, říkáme symbolická.
Jídlo jasně a zřetelně vyjadřuje, kdo jsme. Když se bývalý český prezident Miloš Zeman prohlašuje za milovníka gothaje s cibulí, nemluví ve skutečnosti o svých chutích, ale říká tím: „Jsem prostý člověk, vždyť vidíte, že rád jím úplně obyčejný salám.“ Tímhle způsobem oslovuje podobně naladěné voliče.
