Libor Hovorka Primky
Libor Hovorka
Primky
© Libor Hovorka, 2018
© Host — vydavatelství, s. r. o., 2018
© Technické muzeum v Brně, 2018
ISBN 978-80-7577-584-9 (Host)
ISBN 978-80-87896-60-0 (Technické muzeum v Brně)
Druhé, rozšířené vydání publikace
Hodinky Prim 1954—1994, vydané v koedici nakladatelství Host a Technického muzea v Brně v roce 2014 Všechna práva vyhrazena.
Žádná část této publikace včetně fotografií nesmí být reprodukována a šířena v papírové, elektronické či jiné podobě bez předchozího písemného souhlasu vydavatele. Neoprávněné užití této knihy bude trestně stíháno.
Recenzovali
PhDr. Jaromír Ondráček Ing. Bohumír Berger
Poděkování
Děkuji všem, kdo mě při psaní knihy podporovali a pomáhali mi. Především Jiřímu Helikarovi a Bohumíru Bergerovi za umožnění přístupu do archivů a depozitářů společností
ELTON hodinářská, a. s. Nové Město nad Metují a Chronotechna Šternberk. Petru Dresslerovi za zpracování velké řady obrázků použitých v knize. Dále děkuji Josefu Židovi, Pavlu Kylarovi, Jaroslavu Tázlarovi, Davidu Hrabovskému a Vladimíru Černému. Při tvorbě katalogu hodinek mi byli nápomocni:
Stanislav Jung, Jan Borůvka, Miroslav Machura, Tomáš Strašil, Nirmalita, Zdeněk Kolín, Jakub Juříček, Josef Syrovátko, Petr Svoboda a další.
Hodinky Prim
1 Přehled mechanických strojků hodinek Prim 18
1.1
1.2
1.3
1.4
1.5
1.6
1.7
1.8
NH 19
NH — další vývoj 33
2C — stavebnicový kalibr s centrální sekundovou ručkou 41
2A — první československé automaty 51
Dámské hodinky Prim s kalibrem 70, 80 55
Stavební kalibry 90, 91, 96, 97 pánských hodinek 63
Pánské strojky Prim kalibr 64, 69 69
Zahraniční mechanické strojky v hodinkách Prim 71
2 Přehled elektronických strojků hodinek Prim 74
2.1
2.2
2.3
2.4
2.5
Ladičkové hodinky Elton 75
Elektronické hodinky řízené PKJ — kalibr 100, 110, 200, 210, 220, 290 84
Digitální hodinky Prim Quartz 90
Stavebnicový elektronický strojek — kalibry 150, 160, 230, 240, 250, 260, 270 94
Zahraniční elektronické strojky v hodinkách Prim 98
3 Příběhy vybraných modelů hodinek Prim 102
3.1 Prim Orlík 103
3.2 Prim Sport 1. generace 110
3.3 Prim Sport 2. generace 117
3.4 Prim Sport Automatic — letecké 122
3.5 Prim Diplomat 124
3.6 Prim pro XV. sjezd KSČ 129
3.7 Prim Auto-time 131
3.8 Kapesní hodinky Prim pro Úřad vlády České republiky 134
3.9 Prim — ideální hodinky pro lidovou tvořivost 136
4 Jak šel čas I 140
5 Katalog 1958—1994 180
5.1 Základní provedení hodinek Prim 181
Kalibry 50, 51, 52 184
Kalibry 55, 56, 57 204
Kalibr 66 210
Kalibr 68 260
Kalibry 64, 69 296
Kalibr 80 316
Kalibry 90, 91, 96, 97 326
Kalibry 100, 200, 210 332
5.2 Zakázkové provedení hodinek Prim 354
5.3 Exportní provedení hodinek Prim 367
6 Řemínky, krabičky a záruční listy hodinek Prim 372
Budíky a minutky
Prim
1 Budíky 422
1.1 Z čeho se budík skládá a jak funguje 423
1.2 Budíky s mimostřednou budicí ručkou (obr. 268) 425
1.3 Budíky s centrální budicí ručkou (obr. 269) 426
1.4 Loga používaná na budících a hodinách vyrobených v závodech národního podniku Chronotechna 427
1.5 Mechanické budíky Prim 430
1.5.1 Budík B60 430
1.5.2 Budík B90 (B100, B120) 439
1.5.3 Budík B50 467
1.5.4 Budík B70 451
1.5.5 Budík B71 457
1.5.6 Budíky B71 vyráběné v k. p. ELTON Nové Město nad Metují 465
1.6 Bateriové budíky z n. p. Chronotechna Šternberk 467
1.6.1 Budík Prim Electric 24H 467
1.6.2 Budík Prim Quartz (Staiger) 469
1.6.3 Budík Prim Quartz Válec 470
1.6.4 Budík Prim Quartz Mini 472
1.6.5 Budík Prim Quartz Minik 474
1.6.6 Budíky Prim Quartz Dana, Hana, Tina 475
1.6.7 Budíky Prim Quartz (U.T.S.) 477
1.7 Speciální typy budíků Prim 479
1.7.1 Prim Silent — budík s tichým chodem 479
1.7.2 Prim Repetit — budík s opakovaným zvoněním 480
1.7.3 Prim Tri Ton — budík s postupným zesilováním zvonění 481
1.7.4 Dětské budíky Prim s pohyblivým kotoučem 482
1.7.5 Budík B71 s hracím strojkem místo zvonku 486
1.7.6 Budík Prim pro neslyšící 487
1.7.7 Budík Prim pro nevidomé 488
1.7.8 Budík Prim se zpětným chodem 489
1.8 Solitérní budíky Prim 490
1.9 Reklamní a upomínkové budíky Prim 493
1.10 Neobvyklé aplikace budíků Prim 495
1.11 Amatérské úpravy budíků Prim 497
2 Minutky Prim 500
3 Jak šel čas II 508
Hodiny Prim
1
1.1
1.1.1
1.1.2
1.1.3
1.1.4
1.1.5
1.1.6
1.1.7
1.2
1.2.1
Mechanické hodiny bez bití 534
Přehled mechanických strojků do hodin 535
Stroj s krátkým kyvadlem (W52), typ 11 11 00 535
Stroj setrvačkový (W68), typ 11 03 00 536
Strojek ITE (K198) s krátkým kyvadlem, typ 11 19 00 537
Strojek ITE se středně dlouhým kyvadlem, typ 11 25 00 538
Strojek ITE (K298) s vestavným kolíčkovým krokem 539
Setrvačkový strojek s vestavným kolíčkovým krokem, typ 11 44 00 540
Setrvačkový strojek s kolíčkovým krokem z budíku B50, typ 11 54 00 541
Kuchyňské hodiny 542
Kuchyňské hodiny dřevěné 542
1.2.2 Kuchyňské hodiny plastové 546
1.2.3 Kuchyňské hodiny kovové 550
1.2.4 Kuchyňské hodiny stylové 551
1.3 Pokojové hodiny 553
1.3.1 Pokojové hodiny klasické 553
1.3.2 Pokojové šňůrové hodiny 554
1.3.3 Pokojové hodiny stylové 556
1.3.4 Pokojové hodiny skleněné 559
1.3.5 Pokojové hodiny moderní 561
1.4 Halové hodiny 564
1.5 Dětské hodiny 566
2 Mechanické hodiny s bitím 568
2.1 Kyvadlový stroj s půlovým bitím 569
2.2 Kuchyňské hodiny s bitím 571
2. 3 Pokojové hodiny s bitím 572
3 Speciální typy mechanických hodin Prim 574
3.1 Letecké hodiny AVRM 575
3.2 Tankové hodiny AVRM-K 578
3.3 Autobusové hodiny ALH-C 580
3.4 Osmidenní autohodiny 582
3.5 Hodiny pro tachograf TF1 584
3.6 Metronom 586
3.7 Šachové hodiny 587
3.8 Dětské minihodiny na bázi strojku B90 589
3.9 Dětské mini hodiny na bázi strojku B71 593
4 Bateriové hodiny z n. p. Chronotechna Šternberk 596
4.1 Tranzistorové hodiny 597
4.2 Hodiny Prim Electric 600
4.2.1 Kuchyňské hodiny Prim Electric 602
4.2.2 Pokojové hodiny Prim Electric 604
4.3 Hodiny Prim Quartz 606
5 Bateriové hodiny z k. p. Elton Nové Město nad Metují 610
5.1 Hodiny Prim Electronic 612
5.1.1 Keramické hodiny Prim Electronic 614
5.1.2 Skleněné hodiny Prim Electronic 616
5.1.3 Plastové hodiny Prim Electronic 617
5.1.4 Dřevěné hodiny Prim Electronic 618
5.2 Hodiny Prim Quartz 620
5.2.1 Plastové hodiny Prim Quartz 626
5.2.2 Dřevěné hodiny Prim Quartz 632
5.2.3 Keramické hodiny Prim Quartz 634
5.2.4 Kyvadlové hodiny Prim Quartz 635
6 Speciální typy hodin Prim Quartz 638
6.1 Autohodiny pro vozy Škoda Favorit 639
6.2 Spínací hodiny 640
6.3 Šachové hodiny Prim Quartz 642
6.4 Autohodiny pro vozy Škoda 120 LS a Škoda Garde 643
6.5 Hodiny řízené normálovým vysílačem OMA 50 645
7 Síťové elektrické hodiny z n. p. Chronotechna Šternberk 646
7.1 Synchronní elektrické hodiny 647
7.2 Dotahovací elektrické hodiny 649
8 Jak šel čas III 652
Slovo závěrem 670
Použité obrázky 672
Použitá literatura 673
Použité prameny 674
Summary 676
Resümee 677
Jmenný rejstřík 678
První část
1 Budova bývalého okresního národního výboru — od roku 1949 sídlo závodu Chronotechna Nové Město nad Metují
Závod Chronotechny v Novém Městě nad Metují, v roce 1969 přejmenovaný na Elton, byl založen v listopadu 1949. Sídlil v bývalém okresním národním výboru a přilehlých budovách (obr. 1). V polovině sedmdesátých let přibyl k tzv. „Starému závodu“ ještě „Nový závod“, vybudovaný v průmyslové zóně Nového Města nad Metují (obr. 2).
Hlavním úkolem novoměstského hodinářského závodu bylo zavedení sériové výroby náramkových hodinek, kterých byl v té době na trhu nedostatek. Vzhledem k tomu, že náramkové hodinky se v Československu nikdy nevyráběly, byl to úkol nesmírně obtížný. Bylo nutné nejprve získat potřebné speciální znalosti, vychovat nové odborníky a zvládnout řadu velmi náročných technologií, které se při výrobě hodinek používají.
První prototypy československých hodinek byly zhotoveny v roce 1954. V té době bylo schopno vyrábět náramkové hodinky pouze osm států světa: Švýcarsko, Německo, Francie, Velká Británie, USA, Sovětský svaz, Japonsko a Československo. Během následujících let probíhalo ověřování prototypů a odstraňování počátečních nedostatků. Současně byla zahájena výroba potřebných nástrojů,
přípravků a měřidel nutných ke spuštění sériové produkce, která se rozeběhla v roce 1957. Oficiální zahájení prodeje odstartovalo až 1. dubna 1958, kdy bylo k dispozici dostatečné množství vyrobených hodinek.
V následujících letech byla zkonstruována a vyrobena řada dalších strojků pro pánské a dámské náramkové hodinky, a to jak s manuálním, tak automatickým nátahem. Od poloviny osmdesátých let minulého století byly ve výrobním sortimentu Eltonu i vlastní hodinkové strojky systému Quartz.
V první polovině devadesátých let prošel hodinářský závod v Novém Městě nad Metují bolestivou restrukturalizací, která mu ale umožnila přežít do dnešních dní. V současné době pokračuje výroba náramkových hodinek Prim ve společnosti ELTON hodinářská a. s., která působí v jedné z budov bývalého „Nového závodu“ (obr. 3).
Za více než šedesátiletou historii hodinářského závodu z Nového Města nad Metují bylo vyrobeno přes 13 milionů kusů náramkových hodinek značky Prim.
Detailní historii závodu Elton Nové Město nad Metují najdete v knize Dějiny československého hodinářského průmyslu I a II od Ing. Zdeňka Martínka.
2
3
Budova společnosti ELTON hodinářská, a. s., 2014
Tzv. Nový závod k. p. Elton Nové Město nad Metují, postavený v 70. letech
Přehled mechanických
strojků hodinek Prim
Projekt na výrobu vlastních náramkových hodinek v Československu byl vynucen dvěma skutečnostmi.
1 Vzhledem k tomu, že šlo o nejjemnější druh přesné mechaniky, jednalo se zároveň o program důležitý pro obranu státu. Zapracování odborných kádrů a osvojení techniky výroby náramkových hodinek bylo základním předpokladem pro zavedení podobné výroby pro ministerstvo národní obrany.
2 Trvalá roční potřeba náramkových hodinek pro domácí trh (při jejich průměrné životnosti 15 let) na konci čtyřicátých let minulého století činila 250 000 kusů. Ve snaze oprostit se od závislosti na dovozu hodinek ze zahraničí požadovalo ministerstvo vnitřního obchodu zavedení tuzemské výroby hodinek, což by přineslo roční úsporu deviz ve výši cca 20 milionů Kč.
Lze se oprávněně domnívat, že prvotním cílem bylo zvládnutí dovedností nutných k výrobě časovacích zapalovačů pro letecké pumy a dělostřelecké granáty a teprve druhým důvodem zásobování domácího trhu nedostatkovými náramkovými hodinkami.
Při počátečních úvahách o zavedení výroby tuzemských hodinek se zvažovaly tři varianty:
a Použití kompletní výrobní dokumentace některého z typů náramkových hodinek vyráběných v tehdy spřátelených socialistických státech. Byla by to cesta nejméně pracná. Nebylo však možné ji použít vzhledem k předpokládaným velmi dlouhým dodacím lhůtám a nejistotě, zda vůbec bude poskytnuta. Pro ilustraci lze uvést příklad, kdy od požádání o studijní cestu do NDR po hodinářských závodech do jejího uskutečnění uběhly dlouhé dva roky. Výsledkem této cesty bylo poznání, že kompletní výrobní dokumentaci k náramkovým hodinkám nám z NDR v žádném případě neposkytnou. b Druhou možností bylo jako předlohu pro vývoj vlastních hodinek použít sovětské hodinky zn. Poběda. Ještě před nastoupením této cesty byl proveden průzkum o původu hodinek Poběda. Předchůdcem těchto hodinek byl kalibr R26-4 francouzské firmy Lip z Besançonu. Po výběhu těchto hodinek z výrobního programu odprodala firma Lip v roce 1936 kompletní
výrobní podklady včetně zařizovací sady nářadí a speciálních výrobních strojů do Sovětského svazu. Tyto podklady a stroje se staly základem pro výrobu hodinek Poběda ve válečném i poválečném období. c Třetí možností bylo použít coby konstrukční předlohu hodinky podobného typu jako Poběda, ale modernější konstrukce. Prostřednictvím podniku zahraničního obchodu (PZO) Kovo bylo zakoupeno 10 vzorků náramkových hodinek Lip s kalibrem R25-3, které byly po podrobném prostudování nakonec vybrány jako předloha pro vývoj a výrobu tuzemských hodinek.
Důvody pro přijetí třetí možnosti pro zavedení tuzemské výroby hodinek byly následující:
Strojek Lip kalibr R25-3 navrhl v roce 1948 konstruktér Jean-Georges Laviolette jako náhradu za kalibr R26. V té době se jednalo o velmi moderní strojek, navíc stavebnicového typu, který bylo možné vyrábět jak s mimostřednou, tak s centrální sekundovou ručkou v nepřímém náhonu.
Uložení setrvačky mohl mít strojek buď pevné, nebo v tlumiči nárazů.
Můstky byly velmi ploché, a tudíž bylo možné vyrábět je lisováním, což je hospodárnější způsob než třískové obrábění.
Můstek pérovníku a můstek soukolí se mohly vyrábět dohromady a oddělit až při poslední operaci, což přinášelo další výrobní úspory. Základna byla opatřená krčkem, který snižoval nebezpečí zlomení, respektive ohnutí hřídele natahování při pádu hodinek na korunku.
Vzhledem k tomu, že většina součástí náramkových hodinek leží pro svoji přesnost a miniaturnost na samotné hranici vyrobitelnosti, bylo nutné před započetím konstrukčních prací provést ještě technologický rozbor strojku Lip kalibr R25-3, především z hlediska budoucí výroby na zařízeních, která byla v Chronotechně Nové Město nad Metují k dispozici. U některých součástí bylo navíc potřeba vypracovat předběžný technologický postup, a tím předejít případným problémům v plánované výrobě.
Dále bylo nutné rozhodnout, jakým způsobem zhotovit výrobní dokumentaci hodinek. První možností bylo změřit
všechny součásti hodinek Lip, odhadnout výrobní tolerance, a tím v podstatě otrocky okopírovat předlohu. Tato možnost byla zamítnuta na základě negativních zkušeností získaných z bezhlavého přejímání naměřených hodnot u původně německých budíků B60, kde kvůli této metodě došlo k vážným funkčním chybám při poválečné výrobě v Chronotechně Meziměstí.
Druhou možností bylo použít strojek Lip kalibr 25-3 pouze jako předlohu, a veškeré konstrukční práce provést samostatně jak po stránce výpočtů, tak po stránce konstrukční. Strojek Lip kalibr 25-3 by sloužil především k ověřování správnosti výpočtů a konstrukčních řešení. Tato možnost byla po pečlivém zvážení nakonec přijata.
Ještě malá odbočka k výrazu NH, který se bude opakovaně vyskytovat v textu této kapitoly.
NH je zkratka znamenající Náramkové Hodinky. Byl to oficiální název strojku připravovaných tuzemských náramkových hodinek, který se objevuje na všech výrobních výkresech součástí hodinek. Je zajímavé, že i po třiceti letech od zahájení výroby hodinek pracovníci Chronotechny Nové Město nad Metují, kteří v podniku pracovali od jeho vzniku, používali v pracovním styku pro náramkové hodinky s mimostřednou sekundovou ručkou stále tento výraz.
Podobný případ se opakoval i u druhé generace hodinkových strojků. Při zahájení jejich vývoje v roce 1960 se pro ně začalo používat označení 2C, znamenající druhou generaci s centrální sekundovou ručkou. Slangový výraz „dvěcéčko“ používali dlouholetí pracovníci Chronotechny ještě několik následujících desetiletí bez ohledu na to, že oficiální označení bylo nakonec kalibr 66, resp. kalibr 68.
Výpočty a zhotovení výkresové dokumentace prototypů hodinek NH
Nejprve bylo zpracováno kinematické schéma strojku (obr. 4) a pak se přistoupilo k výpočtům. Ty se skládaly především z výpočtů souřadnic bodů a středů křivosti, kterých bylo přibližně pět set. Pro jejich výpočet byly použity trigonometrické funkce. Souřadnice bylo nutné vypočítat s přesností na tisícinu milimetru. Tímto způsobem byl k 31. prosinci 1952 zpracován celý strojek.
Práce na vývojových výkresech započaté 2. ledna 1953 byly přerušeny na konci března 1953, kdy technici Ing. Zdeněk Martínek a Čestmír Kulhavý odjeli na studijní cestu do Německé demokratické republiky. Zpět si přivezli kromě poznatků získaných při návštěvě německých hodinářských závodů UMF Ruhla a GUB Glashütte i výrobní
dokumentaci náramkových hodinek GUB. Ta se však ukázala jako neúplná, nedokonale zpracovaná, a ve svém důsledku nepoužitelná. Bylo to zklamání, neboť se od této cesty očekával zásadní zvrat v započatých pracích. Výsledkem bylo pouze utvrzení se v tom, že zvolený postup jít svojí cestou byl správnou volbou.
Kromě této zahraniční cesty byla uskutečněna ještě jedna, a sice v roce 1956 po pěti hodinářských závodech Sovětského svazu. Zúčastnili se jí Josef Bena, Ing. Jaroslav Skála, Jaroslav Čáp a Jaroslav Jirman. Na základě poznatků získaných z této cesty se dopracovávala technologie a upravovala organizace výroby.
Při pokračujících konstrukčních pracích byly jako vzor používány nejen francouzské strojky Lip kalibr 25-3, ale i sovětská dokumentace k palubním hodinám AVRM, kterou měla Chronotechna Nové Město nad Metují k dispozici od ministerstva národní obrany.
V průběhu vývoje byl navázán kontakt s budoucím odběratelem — ministerstvem vnitřního obchodu (MVO), které bylo zastoupeno Obchodem klenoty, hodiny a starožitnosti (OKHS). Na základě společného jednání v prosinci 1953 MVO a OKHS podpořily připravovaný typ náramkových hodinek za podmínky několika konstrukčních úprav, které byly do projektu zapracovány. Vývojové práce byly dokončeny 19. prosince 1953 zhotovením kompletní vývojové výkresové dokumentace, včetně kusovníku a materiálových tabulek.
Hledání vhodných subdodavatelů
Nyní nastoupila fáze zajištění vhodných materiálů pro výrobu hodinek. Jednalo se především o tzv. hodinářskou mosaz a speciální automatovou ocel. Na oba materiály byl kladen požadavek na výbornou obrobitelnost. U oceli byl navíc požadavek na kalitelnost.
Vhodná mosaz s vyšším obsahem olova byla vyvinuta v roce 1953 ve Výzkumném ústavu kovů v Panenských Břežanech. Hned v následujícím roce se tento materiál začal poloprovozně vyrábět v národním podniku Kovohutě Čelakovice.
Speciální ocel Poldi Deco pro výrobu pastorků a hřídelí dodal závod Julia Fučíka (dříve Poldina Huť) z Chomutova, který ji před druhou světovou válkou exportoval do hodinářských závodů ve Švýcarsku.
Hodinkové vlásky a hnací pružiny řešil Ocelářský výzkumný ústav v Praze II. Vlastní výrobu měly zajišťovat
Kovohutě Děčín. Nakonec byla při výrobě prototypů hodinek použita hnací pera od Lidového družstva hodinářů (LDH) z Ústí nad Labem. Bohužel se ukázalo, že jsou měkká, příliš tlustá, a navíc s nerovnoměrným průběhem hnacího momentu. Proto u části prototypů byla použita pera Elgiloy od francouzské firmy André Augé z Besançonu. Ani tuzemské vlásky neměly potřebné vlastnosti, a proto se nakoupily ze Sovětského svazu.
Obchod klenoty, hodiny a starožitnosti dodal skla a ložiskové kameny. Výrobu skel vlastními silami se podařilo zvládnout až v následujících letech. Výrobu rubínových ložisek a paletových kamenů si od roku 1956 osvojily Turnovské brusírny.
Vývoj číselníků byl v roce 1953 zadán do národního podniku Obal České Budějovice, později přejmenovaného
4 Kinematické schéma strojku NH
na n. p. SFINX České Budějovice. Vzhledem k pomalému tempu vývoje bylo u prototypů nutno použít číselníky od Hodinářského družstva v Praze. Číselníky byly vyrobeny fotocestou v dílně, kterou vedl Josef Rubeš. Ten také zajišťoval číselníky do ověřovacích sérií hodinek Spartak v letech 1955 až 1956. Vzhledem ke kolísající kvalitě a velkým finančním požadavkům se číselníky nakonec začaly vyrábět přímo v Chronotechně Nové Město nad Metují.
Výroba prototypů hodinek NH
Na počátku roku 1954 byla zahájena příprava výroby prototypů NH, které měly poskytnout zásadní ověření konstrukce a funkce. Měly být zhotoveny na strojích, které byly v Chronotechně Nové Město nad Metují k dispozici, a pokud potřebné stroje k dispozici nebyly, pak ručně.
Nutností bylo dodržet zásadu, že i při provizorní výrobě musí jít o technologický postup použitelný v plánované sériové výrobě. Dokončení prototypů bylo plánováno na konec srpna 1954. Plán ze dne 10. 5. 1954 určil, že všechny díly musí být vyrobeny nejpozději do konce července, aby byl s rezervou splněn závazný termín 31. 8. 1954. Každý týden se provádělo vyhodnocení časového harmonogramu a přijímala se operativní opatření k jeho dodržení.
Do realizačního týmu byli v různém rozsahu zapojeni Josef Bena (*1914), Čestmír Kulhavý (*1915), Jaroslav Tvrdík (*1918), Ing. Zdeněk Martínek (*1921), Jaroslav Čáp (*1924), Václav Hýský (*1917) a Jaroslav Jirman (*1926), přičemž Jaroslav Čáp, který řídil výrobu prototypů, byl do úkolu zapojen trvale na 100 %. Na zhotovení prototypů se dále podíleli tito pracovníci: Josef Jansa (*1925), Jaroslav Škarvan (*1920), Jaromír Tačík (*1925), Stanislav Plhal (*1923), Jaroslav Tvrdík, Bohuslav Cihlář (*1920), Václav Knytl (*1927), Bohuslav Zelený (*1918), Jiří Sadílek (*1921), Vratislav Žák (*1924), Vladimír Habr (*1922) a další.
Největší problém způsobovala výroba krokového kola a kotvy. Počty vyrobených kusů součástí pro prototypy
byly různé. Například přesuvných pastorků se vyrobilo 15 dobrých kusů, stejně jako natahovacích pastorků. Zapouzdření hodinek mělo původně dodat LDH Ústí nad Labem, ale pro řadu problémů bylo nutné vyrobit je v nástrojárně Chronotechny, kterou vedl Jaroslav Jirman. Potíž vznikla se zlacením pouzder. Původně je měla zajišťovat Safina n. p. Vestec/Jesenice u Prahy. Ta to ale odmítla, a zlacení se tak muselo provést přímo v Chronotechně Nové Město nad Metují. Prováděl je galvanizér Josef Svoboda (*1921). Původně se plánovalo zhotovení tří typů ruček, z toho jeden typ svítících. Nakonec bylo rozhodnuto, že se jedná o zbytečnou komplikaci, a zhotovily se pouze dva typy nesvítících ruček.
Pro představu, v jak složitých podmínkách se tvořily prototypy prvních tuzemských náramkových hodinek, je nutné si uvědomit, že většina dílů byla vyráběna nástrojařským způsobem na univerzálních strojích, a to díky nadšení sice nezapracovaných, ale obětavých a nesmírně zručných pracovníků Chronotechny Nové Město nad Metují.
Celkem bylo zhotoveno 12 prototypů náramkových hodinek NH (obr. 5, 6, 7, 8).
6 Zadní pohled na prototyp hodinek NH Spartak v. č. 2
5 Čelní pohled na prototyp hodinek NH Spartak v. č. 2
7 Pohled na strojek NH v. č. 2 z prototypu hodinek Spartak
Hledání názvu pro nové hodinky
Původní název vybraný pro první československé náramkové hodinky byl Kotva. S tímto logem byl na konci listopadu 1953 nakreslen výkres „Sestava strojku“, kde je nápis Kotva uveden jak na číselníku (obr. 9), tak na západkovém kole. V červnu 1954 během přípravy prototypů ředitel závodu Josef Bena navrhl z politických důvodů více vyhovující název Spartak. Držitel tohoto jména ve starověkém Římě vedl povstání otroků a byl komunistickou ideologií používán jako vzor bojovníka proti vykořisťování pracujících vládnoucí třídou. Nápisy Kotva na výkrese sestavy strojku byly odstraněny, a v oficiální dokumentaci tak zůstal výkres bez označení názvu hodinek (obr. 10). Zajímavostí je, že u prvních hodinek NH se vyskytuje dvojí provedení loga Spartak. Jedno složené z velkých tiskacích písmen (obr. 11) a druhé jako stylizovaný nápis v psané podobě (obr. 12).
Zatímco pro budíky a hodiny měla mateřská Chronotechna Šternberk od prosince 1955 přihlášenu ochrannou značku Prim, pro náramkové hodinky se definitivní název teprve hledal. Na počátku roku 1956 byla vyhlášena soutěž o nejlepší název pro první československé náramkové
8 Pohled na prototyp strojku NH v. č. 2 ze strany číselníku
hodinky. Sešlo se více než tisíc návrhů, ale naprostá většina z nich byla nevalné úrovně. Z tohoto množství bylo nakonec vybráno devět finalistů s názvy jako Nomesa, Novena, Metuna, Vesna apod. Vedení závodu Chronotechny v Novém Městě nad Metují však nadále trvalo na používání značky Spartak nebo Kotva.
Konečné rozhodnutí padlo na konci roku 1957, kdy ministerská komise rozhodla, že hodinky ponesou stejné označení jako budíky a hodiny z mateřského podniku Chronotechna Šternberk, a sice Prim (obr. 13). Tato značka pak byla 8. ledna 1958 oficiálně zaregistrována i pro náramkové hodinky. Během času nabyla několika grafických podob.
Co se týká celkového počtu vyrobených hodinek NH Spartak, teoreticky se jedná o 1 659 kusů v několika variantách číselníků a ruček. Tento počet platí za předpokladu, že 3 000 ks hodinek vyrobených v průběhu roku 1957 již neslo označení Prim. Bohužel toto nelze ověřit, a proto je nutné brát celkový počet hodinek s logem Spartak s určitou rezervou.
9 Logo Kotva na číselníku hodinek NH
Závodní zkoušky prototypů hodinek NH
Souhrnný plán závodních zkoušek prototypů NH zpracovaný dne 16. 10. 1954 přesně určoval sled, rozsah a termíny zkoušek i prováděcí středisko. Hodinky se měřily ve všech šesti polohách — číselníkem nahoru, číselníkem dolů, korunkou nahoru, korunkou dolů, korunkou vlevo a korunkou vpravo. Kontrolovala se délka doby chodu, přesnost, kulhání, amplituda setrvačky a počet otáček nutných pro rozběh hodinek v poloze číselníkem nahoru. Přesnost chodu se měřila za zvýšené teploty +35 °C, za standardní teploty +20 °C a za snížené teploty +4 °C. Jako perličku je možné uvést, že pro zkoušky hodinek při teplotě +4 °C byla nutná chladnička, ta však tehdy nebyla ve výrobním závodě k dispozici. Proto se dílovedoucí Josef Martínek (*1932) nabídl, že zkoušky provede ve své domácí chladničce, k čemuž nakonec také došlo.
Součástí zkoušek byla i odolnost vůči nárazům. Zkoušelo se několik výšek dopadu na tři materiály dopadové desky — guma, dřevo, sklo. Některé díly, konkrétně Můstek řízení a Zpruha přesuvné páky se zase zkoušely na únavu. Požadavek zněl na minimální životnost každého dílu hodinek v délce 15 let.
Zkoušky se prováděly nepřetržitě 24 hodin denně. Pracovníci Oddělení technické kontroly měli rozpisy služeb, během kterých museli zaznamenávat parametry testovaných hodinek. Přesnost se porovnávala s námořním chronometrem značky IMČZ-Kirova ze SSSR, který v Chronotechně Nové Město nad Metují sloužil jako časový etalon. Na zkouškách se podíleli: Alois Jirásek (*1935),
10 Finální provedení výkresu Sestava strojku NH
Jaroslav Čáp, Milada Poláčková (*1936), Rudolf Rerich (*1922) a Jindřiška Staňková (*1936).
Požadované parametry hodinek dle předběžných technických podmínek byly následující:
Teplotní rozsah činnosti −5 °C až +50 °C
Přesnost chodu v rozmezí teplot +4 °C až +34 °C s max. odchylkou chodu ± 60 s/den
Velikost amplitudy min. 160°, max. 320°
Doba chodu min. 36 hodin
Počátek činnosti strojku po dvou plných otáčkách korunkou
Odolnost proti vibracím v rozsahu 20 až 70 Hz, což odpovídalo podmínkám při řízení motocyklu nebo automobilu
Odolnost proti přetížení 0,6 G
Tabulka č. 1
13 Logo Prim z roku 1958
12 Stylizované logo SPARTAK
11 Logo SPARTAK provedené tiskacími písmeny
Kromě těchto zkoušek proběhlo ještě na konci října a na počátku listopadu 1954 porovnání prototypů hodinek Spartak s francouzskými hodinkami Lip s kalibrem R25-3. Závěr zkoušek byl následující: „Doba chodu je u prototypů NH kratší než u hodinek Lip. Přesnost chodu je srovnatelná. Odolnost prototypů vůči vibracím je mírně lepší než u hodinek Lip.“
Na zasedání vládní komise pro prototypy, které proběhlo v Novém Městě nad Metují dne 26. 11. 1954, bylo konstatováno, že je nutné zajistit kvalitnější hnací pera, neboť doba chodu prototypů byla v rozmezí 33 až 34 hodin oproti požadovaným 36 hodinám. Přesnost a čistota chodu i odolnost proti vibracím byly shledány plně vyhovující, stejně jako únavové zkoušky některých součástí hodinek. Komise zhodnotila veškeré práce při výrobě prototypů v zásadě kladně a doporučila přikročit k výrobě vzorkové série v počtu 100 ks hodinek, která měla být hotova do konce listopadu 1955.1
Komise dále rozhodla o dodatečném porovnání jakosti předložených prototypů náramkových hodinek NH s hodinkami, které byly na tuzemském trhu běžně k dostání. Pro toto porovnání bylo vybráno 10 ks sovětských náramkových hodinek značky Poběda. Zkoušky probíhaly v lednu 1955 a závěr byl následující: „Hodinky Poběda mají oproti prototypům NH delší dobu chodu a částečně větší amplitudu setrvačky. V přesnosti chodu a kulhání jsou lepší prototypy NH.“
Následně přijaté technické podmínky definovaly základní parametry strojku NH:
Průměr 25 mm
Výška 4,1 mm
Počet kamenů 15
Minimální doba chodu 36 hodin
Přesnost chodu −30 až +60 s/den
Setrvačka monometalická se šrouby
Frekvence setrvačky 18 000 kyvů/hod.
Vlásek samokompenzační s tzv. Breguetovou křivkou
Krok kotvový
1 Archiv společnosti ELTON hodinářská, a. s.; Zápis o jednání v závodě n. p. Chronotechna — Nové Město nad Metují, „Zjištění stavu technické přípravy výroby programu NH-Sc 11Kp 1“, 26. 3. 1955, n. p. Chronotechna, závod Nové Město nad Metují.
Osud prototypů hodinek Spartak Vyrobené prototypy nebyly všechny stejné. Některé měly pouzdro chromované, jiné zlacené a rovněž číselníky byly v několika variantách. Menší část hodinek zůstala ve výrobním závodě a druhá — větší — byla darována nejvyšším představitelům komunistické strany a vlády. Hodinky určené jako dary byly před opuštěním závodu podrobeny přísným zkouškám, aby splňovaly kvalitativní požadavky. Vedoucí týmu Jaroslav Čáp ve svém rukou psaném zápisu ze dne 11. 12. 1954 uvádí: „Tyto hodinky jsou určeny jako dar vedoucím vládním činitelům. Z těchto důvodů musí být zkoušky provedeny s největší pečlivostí, v plném rozsahu a hodinky doregulovány na největší možnou dosažitelnou přesnost chodu.“ Z důvodu opatrnosti byly kontrolní záznamy od všech těchto hodinek uloženy v podnikovém archivu, kde jsou jejich originály uchovány dodnes. Obdarováni byli: prezident republiky Antonín Zápotocký (zlacené pouzdro, bílý reliéfní číselník, č. strojku 4), předseda vlády Viliam Široký (chromované pouzdro, bílé ručky, černý číselník s bílými číslicemi, č. strojku 10), ústřední tajemník KSČ Václav Pašek (zlacené pouzdro, černý číselník s arabskými číslicemi, č. strojku 5), ministr strojírenství Karel Poláček (zlacené pouzdro, černý číselník s arabskými číslicemi, č. strojku 1), náměstek ministra strojírenství Ing. Vyskoč (zlacené pouzdro, černý číselník s arabskými číslicemi, č. strojku 12) a ředitel odboru HS11 ministerstva strojírenství (č. strojku 7).
Provedení ostatních prototypů prvních čs. hodinek Spartak:
zlacené pouzdro, černý číselník s arabskými číslicemi, č. strojku 2, 3, 9 chromované pouzdro, číselník se zlatými tečkami, č. strojku 11 chromované pouzdro, bílý číselník s černými arabskými číslicemi, č. strojku 8
Popis prototypů č. 6 a 7 se nedochoval.
U všech prototypů byl na západkovém kole vyfrézován nápis Spartak a na některých byl ještě na dně zapouzdření vyfrézován nápis Prototyp čs. hodinek Nové Město n/Met. 1954.
V hodinkách pro prezidenta, předsedu vlády a tajemníka KSČ bylo použito zahraniční pero Elgiloy, neboť pera domácí výroby nebyla schopna zajistit dostatečnou dobu chodu na jedno natažení.
Tabulka č. 2
Laické zkoušky hodinek NH
Velmi zajímavou kapitolou z historie přípravy sériové výroby tuzemských náramkových hodinek jsou tzv. laické zkoušky. O jejich zahájení bylo rozhodnuto na zasedání vládní komise pro kontrolní zkoušky a schvalování vzorků náramkových hodinek konaném v závodě
Chronotechna Nové Město nad Metují dne 24. 2. 1956. Na tomto zasedání byly mimo jiné projednány výsledky závodních zkoušek vzorkové série dokončené na konci roku 1955. Místo původně plánovaných 100 ks bylo v rámci této vzorkové série nakonec zhotoveno 147 ks hodinek s logem Spartak. Vzhledem k tomu, že mezi členy komise panovala určitá nedůvěra k prezentovaným výsledkům, bylo provedeno kontrolní měření přesnosti a odolnosti proti vibracím. Po jeho ukončení komise musela konstatovat, že výsledky uvedené v předložené zprávě jsou věrohodné.
Na základě toho byla odsouhlasena výroba tří ověřovacích sérií po 500 kusech hodinek s tím, že většina z tohoto množství bude podrobena dlouhodobým laickým zkouškám. Ty spočívaly v tom, že vybraní zástupci z různých profesí dostali tyto hodinky k běžnému nošení, čímž měli dlouhodobě testovat jejich vlastnosti.2 Poznatky získané z těchto zkoušek měly sloužit k odstranění případných vnitřních vad, které se při krátkodobých zkouškách ve výrobním závodě nedají odhalit. Jednalo se především o zaměstnance Chronotechny Nové Město nad Metují a pracovníky ministerstva vnitřního obchodu, kteří dostali do zkoušek 25 kusů hodinek. Dostalo se ale i na funkcionáře KSČ, techniky a dělníky v různých průmyslových podnicích a rovněž pracovníky v zemědělství.
Každý ze zkoušejících musel podepsat potvrzení o převzetí hodinek do laických zkoušek (obr. 14) a zavázat se po dobu jednoho roku u zapůjčených hodinek svědomitě sledovat přesnost, spolehlivost a dobu chodu po plném dotažení, k čemuž sloužil „Záznam o chodu náramkových hodinek“. Pokud se na hodinkách vyskytl nějaký problém, musely se zaslat zpět do výrobního závodu k opravě a následně byly vráceny znovu do laických zkoušek.
Po uplynutí dvanácti měsíců měl každý zkoušející hodinky vrátit do Chronotechny, a to včetně vyplněného záznamu (obr. 15). Pokud hodinky vrátit nechtěl, mohl si je zakoupit za cenu 150 Kč s podmínkou, že nejméně dva roky je nesmí nikomu prodat ani darovat. Lze předpokládat, že naprostá většina zkoušejících této možnosti využila, neboť v té době byly hodinky nedostatkovým zbožím, a navíc cena byla velmi výhodná. Laické zkoušky probíhaly v období let 1956 až 1958. Poznatky z nich získané byly využity ke zlepšení vlastností a spolehlivosti připravovaných hodinek.
Určitou perličkou je, že mezi osobami vybranými pro laické zkoušky byl i prezident republiky Antonín Zápotocký, který — jak uvádějí pamětníci — dostal hodinky Spartak zhotovené ze zlata a úplnou náhodou je převzal do zkoušek v den svých 72. narozenin. Zda výrobní závod někdy obdržel od soudruha prezidenta výsledky jeho pozorování, není známo, ani to, zda hodinky byly po ukončení zkoušek vráceny, či za ně bylo zaplaceno 150 Kč.
Náklady na vývoj hodinek NH
Dle „Výkazu nákladů na vývoj“, který v roce 1958 zpracoval Josef Žid, byly náklady na jednotlivé etapy následující:
Konstrukční vývoj (Prototypy 12 kusů)
476 000 Kč
Technologický vývoj (Vzorková série 147 kusů) 1 421 000 Kč
Poloprovozní výroba (3 ověřovací série po 500 kusech) 2 098 000 Kč
Rozběh nulté série (2 série po 1 000 ks)
Služební cesty (Domácí i zahraniční)
Tabulka č. 3
000 Kč
000 Kč
2 Archiv společnosti ELTON hodinářská, a. s.; Zápis o jednání ze dne 5. července 1957 v n. p. Chronotechna — Nové Město nad Metují, „Požadavek n. p. Chronotechna o povolení předání 1000 ks náramkových hodinek do laických a pracovních zkoušek“, 5. 7. 1957, n. p. Chronotechna, závod Nové Město nad Metují.
Celkový součet vykázaných nákladů na vývoj československých hodinek NH tak činil 4 699 000 Kč, což z dnešního pohledu nebyly příliš velké náklady, uvážíme-li, že se začínalo v podstatě od nuly.
Shrnutí jednotlivých etap přípravy výroby hodinek NH
Vzhledem k tomu, že předcházející text je možná pro čtenáře méně přehledný, a navíc s častými odbočkami, dovoluji si závěrem této kapitoly uvést stručný přehled přípravy výroby hodinek NH po jednotlivých etapách.
14 Potvrzení o převzetí hodinek Spartak do laických zkoušek