18 |
duši ve svém těle, Tomáš ve tvářích milenek, kdosi ví, že tvář po smrti nemáme, jiný věří, že se s ní setkává v pohybu koruny stromu, který zasadila zemřelá. Jisté je, že za neúčasti duše má volné pole živočišný sex. „Já jsem já!“ volá marně a zoufale dívka, která se ztratila sobě i příteli ve hře na autostop („Falešný autostop“). Identita je název předposledního románu, malého příběhu o velké lásce: jen milující a milovaná bytost má moc navrátit druhému jeho jméno, ujistit, že ty jsi ty. Tak je to v pohádkách i v iniciačních mýtech.18 Láska a krása jsou absolutní, nikdy nerelativizované ideály: moderní hraví svůdcové z povídky o věčném jablku touhy („Zlaté jablko věčné touhy“) představují podivuhodnou reinkarnaci středověkých pěvců, žonglérů se slovy, služebníků ryzí dvornosti — courtoisie, jež není prostředkem, nýbrž — sama o sobě — dostatečným důvodem a cílem zbožňování. V povídce „Eduard a Bůh“ je poprvé položena paradoxní otázka Boha ve světě bez Boha, společná všemu tázání, jež Kunderovy romány vyvolávají. Téměř třicet let po napsání této povídky čteme ve Zrazených testamentech osobní svědectví, na jehož pozadí povídka evidentně vznikla: Byl jsem vychován ateisticky a líbilo se mi to až do chvíle, kdy jsem v nejčernějších letech komunismu spatřil týrané křesťany. Provokativní a hravý ateismus mého raného mládí se rázem rozplynul jako chlapecká hloupost. Chápal jsem své věřící kamarády a ze solidarity i z dojetí jsem s nimi občas zašel na mši. Nepřivedlo mě to k přesvědčení, že Bůh existuje coby bytost řídící naše osudy. Ať je tomu tak či onak, co o tom můžu vědět? A co o tom můžou vědět oni? Jsou si jistí, že jsou si jistí? Seděl jsem v kostele s podivným a šťastným pocitem, že moje ne-víra a jejich víra jsou si podivuhodně blízké.19 Ve světle celého díla se stává nově položenou otázkou i název celého souboru povídek: jaká láska je vlastně směšná — a proč? Truchlivý bůh ze stejnojmenné povídky si v závěru uvědomuje, že dívku, s jejímž osudem si samovolně a necitlivě zahrál, miluje díky vědomí svého činu „jinak než předtím (hřejivě a soucitněji)“. Tuto povídku — vyřazenou z dalších vydání — nahrál Zlatý fond českého rozhlasu:20 18 Oslovit jménem znamená v pohádkách a mýtech poznat (osvobodit, získat) pravou identitu. 19 Milan Kundera, Les Testaments trahis, Paris, Gallimard 1993, s. 21; [přel. S. R.]. 20 Milan Kundera, Směšné lásky, režie Antonín Přidal, Zlatý fond českého rozhlasu 2008. Čte Jan Kolařík.
Sbornik_sazba.indd 18
1.2.2013 14:59:09