OBÁLKA: CHRIS WILDGOOSE
ŠÉFREDAKTORKA SOUBORNÝCH VYDÁNÍ: KRIS SIMONOVÁ
REDAKTORKA SEŠITŮ: MAGGIE HOWELLOVÁ
REDAKTOR SOUBORNÉHO VYDÁNÍ: ALONZO SIMON
ASISTENT REDAKTORKY SEŠITŮ: JAKE WILLIAMS
GRAFICKÁ ÚPRAVA SOUBORNÉHO VYDÁNÍ: NATHAN WIDICK
The Hunger & The Dusk © Gwendolyn Willow Wilson and Christian Wildgoose
rights reserved. Published in the US by Idea and Design Works, LLC
DVĚ MÍLE
DVĚ MÍLE
VE VnITROZEMÍ.
VE VnITROZEMÍ. MIZEJÍCÍ ZEMĚ.
Mám ho!
Trošku výš… Ještě koUseK…
FfFúúú… …no taK, RolLy, už tě neUdRžím!
Šlo by to ryChLejI, kDybYS dRžel pořádNě!
KŘUP
WilLe! OrKové! Á ÁÁ ÁÁ!
Cože? Jaký orKové?
TámHle! Na sVahU! Viděl jSem je ze sTroMU!
DěleJ, poJď! Musíme všecHny vaROvaT!
KoUkeJ na ně. Už pRcHaj.
Než buDE poZdě!
Co mySlíš, vyKládaJ jiM o nás jeJIcH mámy poHádKy na doBroU noC? Že si sTavíme ziMní síně z koStí liDsKejCh dětiček a koUpeME se v kRvi?
Ty neMáš žádNý čisTý košilE.
„JejICh vůle k boJI vyPrChá, jaKmiLE nás uvIDí.“
Teď poZOrNě poSloUcHej, RolLy.
Kdy seS vůbeC v něčem koUpaL naPOsLed, BorUMe? SmRdíš jaK nářadíčko tVýho beJka.
Já neSmRdím Mám čisToU košilI.
Viděl jSem
doSt. Vrátíme se do táboRA a řekNem náčelNici, že taDY na žádNej odPor neNAraZí.
Běž doMů pRo tátu. Co neJryChLejC. ŘekNi mu, ať přivEDe toLIk mužů, koLIk může poStRádaT. ŘekNi, ať si veZmoU zBraNě.
Cože?!
Táto, táto! Na sVahU jSoU orCi! Já a RolLy jSme je viDěli!
Oni nás zaBIjoU, táto?
Jen žádNý sTraChy, WilLe.
Je to pRavDa!
My faRmáři umíme boJOvaT, kDyž je třebA.
UCH ČUCH
NáčelniCE buDE mít raDOsT. TohLe vyPAdá na úroDný údoLí.
No já to neJseM, jeStLi se sNažíš něco naZnačit.
DobRá tRáva.
SpoUsTa žrádLa pRo
zVířatA. Je mi naNIc, kDyž viDím, jaK cHcípaJ hLadY
HlaDY poChCípeM my, kDyž seM neDOsTanEM sTáda doSt ryChLe.
SevERní paStVinY umíraJ už teď. A sTáda jSoU poMAlý. Možná že už jDemE moC…
Ty seš dNesKa neTYkaVka.
TicHo, voBA dVa.
…poZdě. Co je toHle za sMraD?
Z pLáže seM jDe koUř
TasTe zBraNě.
To neMůžeš mySleT vážně, že ta faRmička buDE boJOvaT. Je to jeN hRsTka děc–
PLESK
G g h!
Přicházejí ze soumraku Ze Západu
Když vás oslepí světlo
Přicházejí jako
neblahé znamení
Co se děje?
RolLy
říkaL, že kLucI viDěli na koPci orčí zVědy!
BylO jaSné, že na to jeDnoU doJde. JejICh zeMě umíraJí, sTejNě jaKO naše.
To neZnaMEná, že se vZdáme půdy, kTerOu jSme ceLý ty roKY vLasTnoRUčně obDělávaLI.
Musíme se jiM poStaVIt na odPor.
TakY že jo.
NikDy by mě neNApaDlo, že se ti čerNokRevNí haJzLové doStaNOu taK daLEko na jiH.
MysLíš, že nám přijDoU boJOvé dRužinY na poMOc?
Jako předzvěst toho, co potká i vás
Sem ne, RolLy. KolEM poBřeží neHlídKujOu. ZdRžujoU se na seVEru, pRotOže taM jSoU orKové.
Až na tyHle…
Už jDoU.
PřipRavTe se! NeUsTupUJte!
Dlouho ztracený národ si zvolil tuhle chvíli pro svůj návrat.
…to neJsoU žádNí orCi.
Někteří měli za to, že přicházejí z minulosti
To jSoU v-voNI. Ty, co voDEšli.
Ale podle mě přišli ze světa, který ještě nenastal. Ze světa, který nastane, sjestli nezachráníme zbytky toho našeho.
Mají zPoždění, neBO jSme tu moC bRzo?
VanGolOVé mi sTarOSti neDělaJí.
JsMe tu bRzo.
TenHle kRaj se mi neLíbí, SevE. TadY v PohRanIčí se pRolILo moC kRve
JesTli to orKové s tím příměřím neMYsLí vážně, toHle by byLO paRádNí mísTo na přepADení ze záloHY.
Měli jSme tRvaT na seTkání ve měsTě.
TadY je všecHno viDět. JsMe tu na ráně JsMe v beZpečí. VanGolOVé útočí od poBřeží. JsMe na míle ve vNitRozEMí.
TohLe je přepADení, alE ne od orKů. KleRIkoVé něco kuJOu Cítím to.
Proč by nás seM jiNAk zValI? NejMenší, neJcHudší boJOvoU dRužinU v ceLý zeMI…
Na všecH ceStácH je to teď děs, veLký kLerIKu. Není na niCh beZpečno, hLavNě za soUmRakU. Měl byS mi děkoVAt, CalE.
TutO poCtu obVykLe vyHraZUjeme mNohEM větším dRužinám, než jSoU PosLedNí boJOvNíci.
KleRIci pořád něco kuJOu, SevE.
Slož o toM písNičku
V toMto přípaDě kuJEme přežití liDsKého roDU.
Věřím, že jSte neMěli příliš hRozNoU ceStu.
TakY že kuJEm, CalLumE, BojEsyNU.
Tak ji pRokAžte někTeré z většícH dRužin.
ProKAžte ji WesI TemNozEMsKému a jeHO Rudým řvoUnům! Ten by o toM žvaNIl v jeDnoM kuSE.
NáčelNík
TroTh boHUžel určil přímo teBE.
Ale my se sPolU utKalI v biTvě! ZabIL jSem neJmíň tři jeHO boJOvNíky!
Ano. Tuším, že to na něho udělaLO doJEm.
Mě?!
OrKové si vySOce ceNí odVahY. PraVděpoDObNě ho udIviLO, že jSi pRosTě neUteKl. BylA to odVahA?
NebO hLoUpoSt?
NebYLo mi anI dVacET.
MysLel jSem, že je to náš koNEc, kDyž jSem ho uvIDěl. ZdRžel jSem ho jeN taK taK, abY se PosLedNí boJOvNíci doStaLI do beZpečí.
PřežilS to, CalE. Takže si neJseM jiStý, zDa na toM záleží. Tak poJď.
„Naši hoSté přijEDoU do hoDIny.“
Jak dLoUho
ještě poJEdeME, TroThe?
Už si anI neVzPomínám, jaKé to je seDět v kLidU
NecHce se mi věřit, že mě taM neCháš. S niMA. JakO teLE odEVzDaný na poRážku.
NějaK jSi zMěkLa, seStřenKo.
NebOJ. StRážné kaMEny už jSoU bLízKo.
Teď jSoU tu hoRší nePřáteLé.
Lidé se s námi utKalI v boJI VanGolOVé požíraJí neMluVňatA v koLébKácH.
A já mám nésT břemENo míru saMA. JedNa léčitELka.
ProSím tě, TarO.
JedEš jaKO diPloMAtKa, ne jaKO obětiNA.
JedEš jaKO vySlaNkyNě sPojENecTví. ProVází tě moDliTby ceLého našehO nároDA. Ty tě ocHrání
TvoJI roDIče by byLI hRdí Vážně, TroThe? KdyBY mě viDěli ve sLužbácH sVýcH nePřáteL?
OrKové si s niMI saMI nePOraDí. Ani liDé ne.
TahLe doHOda je naše jeDIná šanCe na přežití.
NejSi leDAjaKá léčitELka. Jsi GruAkHtaR LedOHřívNá, dCerA neJsLavnější dyNAsTiE našehO roDU. VycHovANá na tiChém poBřeží.
MysLím to vážně, TarO. JesTli buDEš nešťasTná, pošli zPrávu a já tě přijEDu osOBně vyZveDnoUt.
A jeStLi s teBOu buDOu špaTně zaCházeT, vyHlásím jiM válKu a jeJIcH ubOHá měsTa sRovNám se zeMí.
PocHybUJu, že bys tím poSloUžil míru.
To sLíbiT neMůžeš. BudEš se ženIT. BudETe na seVEru.
Já —
PočkeJ. PodíveJ TámHle sTojí.
StRážné kaMEny. StaRá hRanICe meZI naším a jeJIcH úzeMím.
Naše děti?
Už je to dávNo, co jSme koLEm niCh pRojELi v hoNbě za lePšími paStVinAMi. A onI pRoniKli do našicH zeMí za neOsázeNOu půdoU.
TyhLe kaMEny už jSoU jeNOm kaMEny.
Možná že po dNešku buDOu zNamENat něco jiNého
Možná že naše děti je poZnaJí jaKO mísTo, kDe se zRodIL mír.
…víš, co mySlím.
„PozNají je jaKO mísTo, kDe LedOHřívoVé obRátiLI běh dějiN.“
BŘINK
KlídeK, válečníku.
NecHtěl jSem tě vyLEkaT.
NecHceš odLožit teN meč?
A ty?
To záleží NebUDu paK o hLavU kRatší?
máš moJE sLovO.
PosLyš, k tVojí seStřenCe –je mi cTí, že siS vyBraL nás, alE PosLedNí boJOvNíci neJsoU boHAtá dRužinA. VětšinU noCí sPíme na zeMI poD širákeM.
ŽádNej meD.
Lepšího léčitELe, než je TarA, na jiH od StRážnýcH kaMEnů neNAjDeš. Je siLnější, než vyPAdá.
BojOVal jSem pRotI sPoUsTě tVýcH bRatRů ve zBraNI. Jen toBě důvěřujU, že u teBE buDE v beZpečí.
