| 19
Kritická reflexe novely byla veskrze pozitivní, recenzenti zařadili knihu do kontextu próz tematizujících holocaust a svorně na ní oceňovali nový a umělecky vydařený způsob zpracování totožné látky. Významným prvkem v recepci bylo také její porovnávání s románem Jiřího Weila Život s hvězdou. Afinita Fuksova debutu s Weilovým románem sehrála při jeho vstupu do literárního světa stěžejní roli a je natolik zřetelná, že nebude od věci hned na počátku kapitoly oba texty důkladněji porovnat. Weilův Život s hvězdou patří rokem vydání (1949) k první vlně próz s válečnou tematikou, ale rozhodně není jejím typickým projevem. S dobovou produkcí se shoduje v autentičnosti zobrazení a důrazu na fakticitu s cílem postihnout jednání člověka v krajní životní situaci, avšak neodpovídá jí uměleckou formou. Román se silnými autobiografickými kořeny představující vrchol Weilovy tvorby je stejně jako jeho texty předchozí dekády ovlivněn výboji části sovětské prózy let dvacátých a autorovou žurnalistickou činností, staví na faktech, jež ovšem nejsou cílem, nýbrž východiskem k obecně platné výpovědi s existenciálním laděním. Dobovým estetickým požadavkům se rovněž vymykalo Weilovo tvárné úsilí napsat věcný a objektivní román bez výraznějšího syžetu, s užitím metody volného řetězení a kombinace faktů. Ladislav Fuks nejspíš Weilův román velmi dobře znal, neboť Mundstock se může na první pohled jevit jako paralela, ne-li přímo jako pandán k Životu s hvězdou. Theodor Mundstock je stejně jako Josef Roubíček osamělý Žid, bývalý úředník, jehož život za protektorátu je stupňující se rasovou diskriminací restringován téměř na životní minimum, ačkoliv rozhodně fyzicky nestrádá tolik jako Weilův protagonista. Oba přitom velmi silně pociťují tuto společenskou a obecně lidskou degradaci, zvýrazněnou jejich podřadnými profesemi typickými pro přeživší Židy (Roubíček pomáhá na hřbitově, Mundstock mete ulice). Oběma je jasné, že jejich zaměstnání je pouze dočasné a je vlastně jen prodlouženým čekáním na transport do koncentračního tábora, kdy bude jejich dehumanizace završena proměnou lidské identity v pouhé číslo. Proto se oba uchylují do dobrovolné izolace, s árijci mají ostatně jakýkoliv styk úředně zakázán a komunikace s ostatními Židy je redukována na nezbytné minimum. Roubíčka ničí odevzdanost a pasivita, ne-li vstřícnost smrti jeho spolupracovníků na hřbitově, stejně jako majetnictví jeho strýce a tety; pro Mundstocka je zase utrpením každá návštěva u Šternů. Tak jako Roubíček „rozmlouvá“ pouze
Gilk_Ladislav Fuks_sazba_v02.indd 19
20.12.2013 15:07:13