Nevím, co říkala slečna Róza, když za několik dní potom viděla na náměstí pana auskultanta s Elzinkou, jež měla nový živůtek z těžkého sametu. Ten samet byl z nejvzácnějšího hedvábí…
III /
Stará Pacačka žila v naší vesnici bůhsámví kolik roků, ale takovou, jaká je dnes, znám ji hezkou řadu let; dostoupí-li člověk jistých let, již se prý nemění! Je to malá, usměvavá stařena, modrých, trochu jako doběla přecházejících očí, obličeje dříve kulatého, ale dnes již zešpičatělého, svrasklých, promodralých tváří; suché její rty vroubí stálý milý úsměv. Nosí se po starosvětsku, jenom halena je již trochu dle novějšího způsobu, ale strakaté sukně sahají jen málo pod kolena a dole pod nimi jsou suché, stářím ztemnělé bosé nohy. Pacačka bydlí v chudobné chalupské světničce, v které jsou nejdůležitější zbytky domácího nářadí, které si zachovala z milé domácnosti, již po dlouhá léta sdílela s drahou hlavou, která teď již několik roků tlí v hlíně našeho hřbitova. Jest tam postel s několika pelušinami, květovaná truhla, stolek, almárka s talířky, s namalovanými pestrými kytkami růží a fial, věšák a černá kachlová svítící kamna. Pacačka den ze dne chodí na práci a naši hospodáři říkají, že je z posledního zbytku těch starých, věrných pracovnic, které vykonají opravdový kus díla. Pacačka jest chválabohu stále jako rys, prací se utužila, práce jí nezmoří jako ledabylých dělnic, a žije daleko skromněji nežli ony. Ať již pracuje na panském, nebo na selském, ať již okopává, váže, nebo mlátí, kus černého chleba, hrnek brambor, zapražená polévka a v neděli placka z šedivé mouky dodávají síly nevelikému tělu šedivé stařenky. V polední hodince i vpodvečer, když z pole přikluše domů, pustí se do svého kuchaření, a v malé chvilce stojí
13
Rais_sazba_v2.indd 13
2.10.2013 15:09:47