prvních villonských českých balad ve dvacátém století, a vyslouží si jeho striktní odmítnutí? První postsurrealistická etapa Nezvalovy poezie začíná v přísném utajení na podzim 1936 právě 52 hořkými baladami věčného studenta Roberta Davida, už v čase básníkovy zdánlivě naprosté oddanosti surrealismu. Během toho roku Nezval vydává pod vlastním jménem pět knih veršů a prózy o celkovém počtu 1081 stran: dvě knihy surrealistické poezie Žena v množném čísle a Praha s prsty deště, surrealismu věrný román Řetěz štěstí, esejistickou knihu velikého okouzlení hlavně surrealistickou Paříží roku 1935 Ulice Gît-le-coeur a ve znamení surrealismu napsanou knihu pro děti Anička skřítek a Slaměný Hubert. Nabízí se výklad, že k rozhodnutí pro anonymní publikaci pod fiktivní identitou věčného studenta přinejmenším přispěla snaha najít způsob, jak se básník ještě mohl uplatnit na trhu jeho knihami až přeplněným; vždyť právě z obavy, aby na jeho novou knihu čtenáři ještě měli po zakoupení reedice atraktivní Pantomimy, nakladatelství přesunulo vydání Ženy v množném čísle do roku 1936 z roku předešlého, kdy vyšla nejen pozměněná Pantomima, ale i Neviditelná Moskva. Podstatnější důvod pro zrození Roberta Davida, který se s rozhodnutím dále nepřesycovat trh jménem Nezval nevylučuje, ale naopak pojí, objasnil ve svých memoárech Knihy a osudy (Kolín nad Rýnem 1972, Praha 1991) Julius Firt. S touto vedoucí osobností nakladatelství Fr. Borový se Nezval ještě před příklonem k surrealismu spřátelil. Našel v něm nakladatele obdivujícího jeho poezii, který mu až do roku 1939 zajišťoval mimořádně dobré a spolehlivé vydavatelské zázemí a jemuž se neváhal svěřovat i v době, kdy zahořel pro surrealismus a stál v čele Skupiny surrealistů v ČSR, na jejímž založení na jaře 1934 měl lví podíl, a zdánlivě byl surrealismem zcela absorbován. Přátelství bylo oboustranně upřímné a pevné. I po válce, která je rozloučila a politicky rozdělila, Firt, postupně poslanec strany národních socialistů a parlamentní zpravodaj o rozpočtu, po roce 1948 mj. dlouholetý ředitel československého vysílání Svobodné Evropy, v Knihách a osudech na Nezvala vzpomínal rád a s porozuměním, přestože mu Nezval vyčetl útoky jeho parlamentních kolegů na Václava Kopeckého a na začátku roku 1948 se vyhnul náhodnému setkání s ním. Tak jsme se vlastně beze slova „rozloučili“ (Fi, 244). Ani Nezval vůči Firtovi nezahořkl. Ačkoli se sice jednou po roce 1945 na svého Julka rozzlobil, nenapsal však nikdy o svém příteli z třicátých let špatné slovo (jiné by mu neotiskli) a k Firtovým padesátinám (17. listopadu 1947) načrtl tři pozdravné sloky, v nichž jméno Villon evokuje, co přítel pro něho 455
nezval_3 - sazba_v03.indd 455
19.12.2013 18:16:42