Hear Our Voice

In partnership with / in Kooperation mit / ve spolupráci s

Presents Präsentiert Uvádí

HEAR OUR VOICE HÖRT UNSERE STIMME SLYŠ NÁŠ HLAS

A dramatic cantata in one act Eine dramatische Cantata in einem Akt Jednoaktová dramatická kantáta Music / Musik / Hudba

Jonathan Dove and Matthew King Libretto / Libretto / Libreto

Tertia Sefton-Green

Contents / Inhalt / Obsah

Welcome Wilkommen Vítáme Vás

3

Hear Our Voice Hört Unsere Stimme Slyš náš hlas

12

The Music Die Musik Hudba

22

The Staging Auf die Bühne Jevištní úprava

26

The Film Der Film Film

28

The Libretto Libretto Libreto

30

The Authors Die Autoren Autoři

38

Hackney Music Development Trust Hackney Music Development Trust HMDT

42

The Nuremberg International Chamber Music Festival Das Internationale KammermusikFestival Nürnberg Mezinárodní festival komorní hudby v Norimberku

46

The Jewish Museum in Prague Das Jüdische Museum Prag Židovské muzeum v Praze

48

Biographies Biographien Životopsiy

50

HEAR OUR VOICE PROJECT HÖRT UNSERE STIMME PROJEKT PROJEKT SLYŠ NÁŠ HLAS Artistic Director / Künstlerische Leitung / Umělecká vedoucí

Tertia Sefton-Green

HACKNEY MUSIC DEVELOPMENT TRUST HACKNEY MUSIC DEVELOPMENT TRUST HACKNEY MUSIC DEVELOPMENT TRUST Director / Geschäftsleitung / Ředitel

Adam Eisenberg Manager / Geschäftsführung / Výkonná ředitelka

Sarah Godfrey Administrator / Administrator / Administrátorka

Charlotte Warner Exhibition Artist / Künstlerin / Výtvarnice

Ruth Paton

NUREMBERG INTERNATIONAL CHAMBER MUSIC FESTIVAL INTERNATIONALES KAMMERMUSIKFESTIVAL NÜRNBERG MEZINÁRODNÍ FESTIVAL KOMORNÍ HUDBY V NORIMBERKU Project Manager / Projektsleitung / Vedoucí projektu

Emily Segal Administrator / Geschäftsführung / Administrátoka

Dorle Messerer-Schmid Exhibition Artist / Künstlerin / Výtvarnice

Verena Waffek

JEWISH MUSEUM IN PRAGUE JÜDISCHES MUSEUM PRAG ŽIDOVSKÉ MUZEUM V PRAZE Director / Geschäftsleitung / Ředitel

Leo Pavlát Project Manager / Projektsleitung / Vedoucí projektu

Zuzana Dubová Exhibition Artist / Künstlerin / Výtvarnice

Hana Pavlátová Cameraman / Kameramann / Kameraman

Karel Fairaisl Cameraman / Kameramann / Kameraman

Viktor Smutný Editor / Cutter / Střihač

Matouš Outrata

2

HEAR OUR VOICE HÖRT UNSERE STIMME SLYŠ NÁŠ HLAS

Welcome / Wilkommen / Vítáme Vás Adam Eisenberg Director / Geschäftsleitung / Ředitel HACKNEY MUSIC DEVELOPMENT TRUST HACKNEY MUSIC DEVELOPMENT TRUST HACKNEY MUSIC DEVELOPMENT TRUST

Back in 2001, when Hackney Music Development Trust had the opportunity of producing the pilot of the Hear Our Voice project at the opening of The Imperial War Museum’s Holocaust Exhibition, we knew that greater things needed to be done to help the project realise its full potential.

Five years later, with the help and generosity of the European Commission’s Culture 2000 programme, HMDT is proud to have been able to play a part in making this approach to learning about the Holocaust available to students and teachers in the United Kingdom, Germany and the Czech Republic.

This has been a most fruitful artistic collaboration for all concerned, not least due to the incredible partnership HMDT has been able to form with the Jewish Museum in Prague and the Nuremberg International Chamber Music Festival. My thanks to them and all the artists for helping us to ensure that the young people involved in the project have gained not only an understanding of this most horrible event in European history, but have been able to share their experiences on an emotional level, which will foster greater understanding between them.

Perhaps, if anything is to be learned from this project, it will be the satisfaction of knowing that the thoughts and words of children living through the Holocaust, so filled with hope for the future, can be heard and can help steer those involved in this experience upon a path to understanding, acceptance and friendship.

Als der Hackney Music Development Trust (HMDT) im Jahre 2001 anlässlich der Eröffnung der Holocaust Ausstellung im Imperial War Museum die Möglichkeit hatte, einen Pilotversuch des Projektes Hört Unsere Stimme zu starten, wussten wir, dass noch viel mehr getan werden müsse, um das Potential des Projektes auch vollständig realisieren zu können. Fünf Jahre später, mit der großzügigen Unterstützung des Kultur 2000 Programms der Europäischen Kommission, kann HMDT stolz darauf sein, mitgewirkt zu haben, Studenten und Lehrern in Großbritannien, in Deutschland und in der Tschechischen Republik das Lernen über den Holocaust näher gebracht zu haben.

Dies war eine höchst fruchtbare künstlerische Zusammenarbeit für alle Beteiligten, nicht zuletzt durch die hervorragende Partnerschaft, die HMDT mit dem Jüdischen Museum in Prag und dem Internationalen KammermusikFestival Nürnberg schaffen konnte. Mein herzliches Dankeschön Ihnen und allen Künstlern: Sie haben uns geholfen sicherzustellen, dass die im Projekt beteiligten Jugendlichen nicht nur ein Verständnis der schrecklichsten Geschehnisse der europäischen Geschichte gewinnen konnten, sondern dass sie ihre Erfahrungen auch auf der emotionalen Ebene miteinander teilen konnten, was wiederum größeres Verständnis füreinander fördern wird.

Wenn man von dem Projekt etwas lernen kann, dann ist es die Genugtuung, dass die Gedanken und Wörter der Kinder während des Holocaust, die so sehr mit Hoffnung für die Zukunft gefüllt waren, tatsächlich gehört werden und allen Beteiligten helfen auf dem Weg hin zu Verständnis, Anerkennung und Freundschaft.

Již v roce 2001, kdy organizace Hackney Music Development Trust (HMDT) měla při příležitosti otevření expozice o holokaustu (šoa) v Imperial War Museum možnost představit přípravný projekt Slyš náš hlas, bylo nám všem jasné, že je potřeba udělat ještě mnohem víc, aby se ukázal skutečný význam celého projektu. O pět let později HMDT za podpory a finančního přispění programu Evropské komise Kultura 2000 úspěšně zpřístupnila tento způsob výuky o šoa studentům a učitelům ve Spojeném království, v Německu a v České republice.

Pro všechny zúčastněné tento projekt představoval skutečně plodnou uměleckou spolupráci, a to v neposlední řadě také díky skvělým partnerským vztahům, které se HMDT podařilo navázat se Židovským muzeem v Praze a s Nuremberg International Chamber Music Festival (Mezinárodním festivalem komorní hudby v Norimberku). Jim i všem zúčastněným umělcům patří můj dík za jejich podíl na tom, že mladí lidé podílející se na projektu nejen pochopili tuto strašnou část evropských dějin, ale také měli možnost sdílet své zážitky na emocionální úrovni, a právě to jim do budoucna umožní lépe porozumět jeden druhému.

Pokud se něčím můžeme z tohoto projektu poučit, pak je to snad zjištěním, že budoucí nadějí naplněné myšlenky a hlasy dětí, které prožily šoa, jsou slyšet a mohou pomoci těm, kdo mají stejnou zkušenost, aby našli cestu k porozumění, smíru a přátelství.

3

Welcome / Wilkommen / Vítáme Vás Dorle Messerer-Schmid Producer / Geschäftsleitung / Ředitel NUREMBERG INTERNATIONAL CHAMBER MUSIC FESTIVAL INTERNATIONALES KAMMERMUSIKFESTIVAL NÜRNBERG MEZINÁRODNÍ FESTIVAL KOMORNÍ HUDBY V NORIMBERKU

The Nuremberg International Chamber Music Festival is both delighted and grateful to have been invited by Hackney Music Development Trust to be its German partner in the European Hear Our Voice project. For the students from schools in Nuremberg, Fürth and Wendelstein, this represents a unique opportunity to confront the demanding subjects of prejudice and intolerance, to exchange ideas with students from other countries, backgrounds and experiences and to rehearse and perform with them.

The writings of children who perished in the Holocaust is not an easy or comfortable starting point for anyone to respond to. During the workshops in Germany it was inspiring to witness how the children from the different schools and members of the Fürther Streichhölzer sensitively and imaginatively embraced the words and the sentiments behind them to give their own interpretation through their artwork and their compositions.

Through their creativity and the creativity of the children in London and Prague, a contemporary European voice has been given back to children’s voices which have long been silent.

This has been an unforgettable experience for all those involved and one which we are sure will remain with them long after the final performance.

4

Das Internationale KammermusikFestival Nürnberg ist glücklich und dankbar, vom HMDT eingeladen worden zu sein, als deutscher Partner an dem europäischen Projekt Hört Unsere Stimme mitzuwirken. Für die Kinder aus Schulen in Nürnberg, Fürth und Wendelstein bietet die Teilnahme eine einzigartige Chance sich mit dem anspruchsvollem Thema Vorurteil und Intoleranz mit Schülern anderer Erfahrungen und Fähigkeiten aus verschiedenen Ländern mehrere Tage musikalisch und künstlerisch auseinanderzusetzen, zusammen zu proben und zu präsentieren.

Die Schriftstücke von Kindern, die im Holocaust umkamen sind kein leichter oder angenehmer Ausgangpunkt für jemanden darauf zu reagieren. Es war deshalb inspirierend mit zu erleben, wie die Kinder der verschiedenen Schulen und der Fürther Streichhölzer während der Workshops in Deutschland die Wörter und dahinter liegenden Stimmungen feinfühlend und phantasievoll annahmen und ihnen ihre eigene Interpretation durch die Kunst und die Komposition gaben.

Durch ihre Kreativität und die der Kindern in London und Prag wurde den Kindern eine zeitgenössiche europäische Stimme zurückgegeben, die man vor langem zum Schweigen gebracht hatte. Das war eine unvergessliche Erfahrung für alle Beteiligten, die sicherlich auch über die Aufführung hinaus in ihrer Erinnerung bleiben wird.

Mezinárodní festival komorní hudby v Norimberku s potěšením a s povděkem přijal nabídku od Hackney Music Development Trust, aby se stal německým partnerem v evropském projektu Slyš náš hlas. Pro studenty škol z Norimberku, Fürthu a Wendelsteinu byl tento projekt jedinečnou příležitostí ke konfrontaci s tak závažnými tématy jako jsou předsudky a netolerance, k výměně názorů se studenty z jiných zemí a z jiného prostředí a ke společným zkouškám a vystoupením.

Literární práce dětí, které zahynuly v šoa, nejsou pro nikoho námětem, na nějž by bylo snadné nebo příjemné reagovat. V průběhu workshopů, které proběhly v Německu, bylo zajímavé sledovat, jak děti z různých škol a spolu s nimi členové souboru Fürther Streichhölzer (Zápalky z Fürthu) citlivě a s fantazií přijímali slova i pocity za nimi skryté, aby jim ve své vlastní tvorbě a kompozicích dali nový výraz.

Díky jejich tvůrčímu přístupu i kreativitě dětí z Londýna a Prahy se po dlouhou dobu mlčenlivé hlasy dětí znovu ozvaly, a to současným, evropským hlasem. Pro všechny zúčastněné to bylo nezapomenutelným zážitkem, který ve všech jistě zůstane ještě dlouho po závěrečném vystoupení.

Welcome / Wilkommen / Vítáme Vás Leo Pavlát Director / Geschäftsleitung / Ředitel JEWISH MUSEUM IN PRAGUE JÜDISCHES MUSEUM PRAG ŽIDOVSKÉ MUZEUM V PRAZE

The Jewish Museum in Prague is connected directly by its faith with the Jewish tragedy during World War II.To remember the victims of the Holocaust and to develop the knowledge about this tragic period of human history is therefore the primary task of the Jewish museum in Prague, especially of its Educational and Cultural Centre.

In addition to lectures, the Centre offers students interactive programmes.

The international project Hear Our Voice fits very well into this concept, leading young people in an active approach to the uneasy war-time theme and encouraging them to explore their own feelings, thoughts and creativity.

The Jewish Museum feels honoured to be part of this project. It presents a new initiative in understanding the tragedy of the Holocaust through the arts and helps contemporary young people to understand better the suffering of Jewish young people of their age living in the period of Nazi despotism.The music-theatre composition, where the voices of the children from three European countries will join together, promises to be not only a strong artistic experience, but also an expression of hope that mutual respect, tolerance and humanity prevail over prejudice, racism and antiSemitism.

Das Jüdische Museum Prag steht in direktem Zusammenhang mit der Jüdischen Tragödie während des Zweiten Weltkriegs. Der Opfer des Holocaust zu gedenken und Kenntnisse über diese tragische Periode der menschlichen Geschichte zu erarbeiten, ist deshalb das Hauptziel des Jüdischen Museums Prag, besonders seines Bildungs- und Kultur-Zentrums.

Zusätzlich zu Vorlesungen bietet das Zentrum seinen Studenten interaktive Programme an. Das internationale Projekt Hear Our Voice passt sehr gut zu diesem Konzept, junge Menschen durch einen aktiven Zugang an dieses schwere geschichtliche Thema heran zu führen und zu ermutigen dabei ihre eigenen Gefühle, Gedanken und Kreativität zu erfahren. Das Jüdische Museum ist stolz,Teil dieses Projekts zu sein. Es präsentiert eine neue Initiative die Tragödie des Holocaust durch Kunst zu begreifen und hilft den heutigen Jugendlichen das Leiden der damals gleichaltrigen jüdischen Jugendlichen in der Periode der Nazi Gewaltherrschaft besser zu verstehen. Die MusikTheater-Komposition, in der die Stimmen von Kindern aus drei Europäischen Staaten zusammenspielen, verspricht nicht nur eine starke künstlerischen Erfahrung zu sein, sondern drückt auch Hoffnung aus, dass gegenseitiger Respekt,Toleranz und Menschlichkeit sich durchsetzen gegenüber Vorurteilen, Rassismus und Antisemitismus.

Židovské muzeum v Praze svým osudem bezprostředně souvisí s židovskou tragédií za druhé světové války. Připomínka památky obětí šoa, rozvíjení znalostí o tomto tragickém údobí lidských dějin proto patří k prvořadým úkolům muzea, zvláště jeho Vzdělávacího a kulturního centra.To vedle přednášek nabízí žákům a studentům i četné interaktivní programy. Do tohoto pojetí, které mladé lidi vede k aktivnímu přístupu k nelehké válečné tematice a vybízí je k projevení vlastních pocitů, postojů a tvořivosti, velice dobře zapadá mezinárodní projekt Hear Our Voice – Slyš náš hlas. Židovské muzeum si považuje za čest, že se ho může zúčastnit. Dává nové podněty k porozumění tragédie šoa prostřednictvím umění, umožňuje dnešním mladým lidem, aby lépe pochopili, co prožívali jejich židovští vrstevníci v době nacistické zvůle.

Hudebně-dramatická kompozice, v níž spojí své hlasy děti ze tří zemí Evropy, slibuje nejen silný umělecký zážitek, ale je též vyjádřením naděje, že vzájemný respekt, tolerance a humanita jsou mocnější než předsudky, rasismus a antisemitismus.

5

In partnership with / in Kooperation mit / ve spolupráci s

Artistic Director / Künstlerische Leitung / Umělecká ředitelka Tertia Sefton-Green

Presents / Präsentiert / Uvádí

HEAR OUR VOICE HÖRT UNSERE STIMME SLYŠ NÁŠ HLAS A dramatic cantata in one act Eine dramatische Cantata in einem Akt Jednoaktová dramatická kantáta

Music Musik Hudba

Jonathan Dove and Matthew King Arranged and orchestrated by Bearbeitet und instrumentiert von Úprava a instrumentace

Matthew King Libretto Libretto Libreto

Tertia Sefton-Green Compiled from children’s Holocaust writings Zusammengestellt aus Holocaust Niederschriften von Kindern Sestaveno z literární tvorby dětí vzniklé v období šoa

Music written with young people as part of the Hear Our Voice project.

Die Musik wurde mit Jugendlichen geschrieben als Teil des Projekts Hört Unsere Stimme.

Hudba vznikla ve spolupráci s mladými lidmi jako součást projektu Slyš náš hlas.

Commissioned by Hackney Music Development Trust with funds from Culture 2000 and the Performing Rights Society Foundation.

Beauftragt vom Hackney Music Development Trust durch finanzielle Unterstützung, von Kultur 2000 und Performing Rights Society Foundation.

Dílo vzniklo na objednávku Hackney Music Development Trust za finanční podpory programu Kultura 2000 a nadace Performing Rights Society Foundation.

Made possible with the generous support of: Ermöglicht durch die großzügige finanzielle Unterstützung von: Představení umožněno za laskavé podpory:

THE HAROLD HYAM WINGATE FOUNDATION THE GARFIELD WESTON FOUNDATION

WORLD PREMIERE TOUR URAUFFÜHRUNG-TOURNEE PREMIÉRA SVĚTOVÉHO TURNÉ 15 –16 July 2006 Bloomsbury Theatre, London, United Kingdom 18 Juli 2006 Stadttheater Fürth, Fürth, Deutschland

Please ensure all mobile phones, pagers and digital watches are turned off.

Photography and the use of all audio or visual recordings is forbidden.

20 července 2006 Státní opera Praha, Praha, Česká republika

Bitte stellen Sie sicher, dass alle Mobiltelefone, Pagers und Digitaluhren ausgeschaltet sind.

Fotografieren sowie alle Audio oder Visuelle Aufnahmen sind verboten

Approximate running time: 1 hour and 15 minutes Dauer circa: 1 Stunde und 15 Minuten Přibližná délka trvání: 1 hodina 15 minut

Prosíme vypněte své mobilní telefony, pagery a digitální hodinky.

Fotografování a používání jakékoli audiovizuální techniky je zakázáno.

Hear Our Voice courtesy of Hinrichsen Edition, Peters Edition Ltd, London

CAST BESETZUNG OSOBY A OBSAZENÍ Survivor / Überlebender / Přeživší

Alison Buchanan Children / Kinder / Děti

Students from Studenten der Žáci ze škol Jubilee Primary School Haggerston Girls’ School Millfields Primary School London Labenwolf-Gymnasium, Nürnberg Dětský pěvecký sbor Slavíčci v Praze (Slavíčci Choir Prague)

ARTISTIC TEAM KÜNSTLERISCHES TEAM UMĚLECKY´ TYM Music Director / Musikalische Leitung / Hudební režie

Peter Selwyn Director / Inszenierung / Divadelní režie

Clare Whistler Film Director / Filmregie / Filmová režie

Marta Hrubá Costume Designer / Kostüme / Výtvarnice kostýmů

Helen Lovett Johnson Lighting Designer / Beleuchtung / Osvětlení

Robin Carter Repetiteurs / Korrepetition / Korepetitor

Lindy Tennent-Brown, Denette Whitter, Kateřina Pirochová

HEAR OUR VOICE HÖRT UNSERE STIMME SLYŠ NÁŠ HLAS

PRODUCTION TEAM PRODUKTIONS-TEAM ´ VYROBA Production Manager /Produktionsleitung / Vedoucí výroby

Charlotte Warner Company Stage Manager / Inspizienz / Asistent režie

The music for Hear Our Voice was created through workshops with students from: Die Musik von Hört Unsere Stimme wurde geschaffen durch Workshops mit Studenten aus: Hudba k projeku Slyš náš hlas vznikla v průběhu workshopů se studenty z: Cleves School, Walton on Thames Heathside School, Weybridge Edmund Waller Primary School, Lewisham Skinner’s Company’s School for Girls, Hackney Farnham Youth Theatre Jubilee Primary School, Hackney Haggerston Girls’ School, Hackney Die Jungen Fürther Streichhölzer Labenwolf-Gymnasium, Nürnberg

8

Ba Penney Deputy Stage Manager / Inspizienzassistenz / Zástupce asistenta režie

Laura Deards Assistant Stage Managers / Inspizienzassistenz / Asistenti

Georgina Bottomley,Tilly Stokes Costumes / Kostüme / Kostýmy

Menna Beynon

FÜRTH YOUTH ORCHESTRA DIE JUNGEN FÜRTHER STREICHHÖLZER ORCHESTR MLÁDEŽE Z FÜRTHU

Leader / Leitung / Koncertní mistr

Cello / Violoncello / Violoncello

Trumpet / Trompete / Trubka

Bernd Müller

Benjamin Kolb Anja Korte Annerose Pflug

Niels Hengstmann

Violin 1 / 1. Violine / První housle

Bernd Müller Valentina Pilny Bernd Zippelius Christoph Reuther

Viola / Bratsche / Viola

Christopher Scholz Marie Alpermann Elena Riemann Nikola Petrovic

Christoph Pimpl

Bass / Kontrabass / Kontrabas

Anselm Zölls

Tuba / Tuba / Tuba

Masaki Okajima

Flute / Flöte / Flétna

Percussion / Schlagzeug / Bicí

Cornelia Liedel

Violin 2 / 2. Violine / Druhé housle

Anne Maertens Kai Retzlaff Lena Richter

Trombone / Posaune / Trombón

Tilman Gosses

Oboe / Oboe / Hoboj

Harp / Harfe / Harfa

Arvid Hengstmann

Huanhuan Wang

Clarinet / Klarinette / Klarinet

Dominik Kolb Accordion / Akkordeon / Akordeon

Bassoon / Fagott / Fagot

Ian Watson

Kerstin Pawlak

Piano / Klavier / Klavír

Horn / Horn / Lesní roh

Lindy Tennent-Brown

Jasmin Hamberger

SCHOOLS SCHULEN ŠKOLY Jubilee Primary School Ugursan Aydogan Kaddel Bailey Ella Mae Brown Martha Cusker Ga-Yen Dang Reece Faria Ashton George Charlotte Joseph Joshua Joseph Bryher Litten-Beatty Jamel McNairn Ashlie Murray Nell Ranken-Perrott Joshua Spencer Dayna Wyatt

Haggerston Girls’ School Grace Atkinson Niomi Augustine Xandria Carelse Jordan Marie Caton Lorna Chapman Seraphine Chapman De Lussy Seran Djemal Liadain Evans Rhiannan Evans Oyin Falade Mehtap Govtepe Helen Ho Maya Lane Constance Littlehailes Zanele Lloyd-Dawethi Kelly Luong Rosy Morris Eda Nacar Lucy Norfield Ella Richie-Purdie

Labenwolf-Gymnasium Hannah Müller Gerhild Barta Carolin Pilny Antonia Baum Tasja Prölß Peter Bayerer Jana Regnet Miriam Bittel Annika Reichert Max Böhner Maja Schadt Marlene Drexler Leopold Schmid Ludwig Herrnböck Sabrina Schwemmer Katharina Hofmann Janika Slowik Alina Kern Florina Stengl Larissa Kleinschrodt Patrick Voget Lea Könemund Daniela von Streit Fabian Kratzer Lina Wagner Carina Liebel Yvonne Walter Julia Liedel Jana Wiedemann Teresa Linhard Valentina Lovric

Millfields Primary School Kennedy Adamu Patricia Anipole Helen Ankrah Hassan Ayub Humairah Badat Reanne Charles Rizwan Choudhry Tianna Greham Zafar Hajat Suffyah Ingar Rosa Levi-Smythe Sephora Antum Ndombe Joshua Nunwa Lutfu Ozdemir Rehana Shaikh

Slavíčci Music Director / Musikalische Leitung / Sbormistryně

Alice Stavělová Monika Bauerová Martina Borešová Markéta Břeňová František Černý Pavla Červenková Markéta Červenková Martina Demuthová Markéta Doksanská Tomáš Domagalský Kristina Fejková Markéta Fejková František Fiala

Veronika Hamplová Anna Jelínková Marie Jiříčková Tereza Jozífková Sabina Kamenová Kateřina Kebzová Sabina Kinesová Barbora Kohoutová Tereza Křížová Tadeáš Matys Tereza Momčilová Petra Nádherná

Lucie Nohejlová Lucie Papežová Kristýna Reichová Matěj Šach Hana Šarbortová Filip Šimák Tereza Šimáková Natalie Smaginová Petra Tumpachová Tereza Varvařovská Alena Vytisková

9

Hear Our Voice / Hört Unsere Stimme / Slyš náš hlas Tertia Sefton-Green Artistic Director and Librettist Künstlerische Leitung und Librettistin Umělecká vedoucí a libretistka

Ten years ago, I was living in Italy and was approached about translating Hans Krasa’s opera Brundibar.This children’s opera was written for a competition in Prague, but only performed when the composer was interned in the ghetto Terezin. Living abroad, I was also thinking a lot about my own sense of identity as a Briton, and also as a Jew. These themes continued to haunt me after my return, and I spent several weeks in the Wiener Library in London, researching into children’s Holocaust writings with the vague idea of turning them into a piece of music. I was stunned at the wealth of material I found, the beauty and strength of much of the writing, the overwhelming urge and passion for life they displayed, the powerful sense of hope and, surprisingly, often the humour they included, despite or perhaps because of, the awfulness of the situations these children found themselves in.

I read of babies being thrown out of windows, of children in hiding crippled by being secretly kept under a bed, of the ravage and disease of life in the ghetto, of random shootings and of mass extermination at the camps, but found I was always overwhelmed by the optimism and uplifting acceptance in all the writings. I came to know the children whose words I was reading and would be excited when I discovered them in different sources, and often disconsolate, when I knew their fates.

I wanted to tell their story in a personal way that today’s children could relate to, whilst introducing the historical events of the Holocaust.

Soon a structure developed which began with Jews being forced to wear a yellow star, war being declared and ghettos being set up. Much of this section was taken from diaries, particularly that of Yitshok Rudashevski in Lithuania: The sad days begin of binding packages, of sleepless nights full of restless expectation about the coming day. People sit in helpless, painful expectation with their bundles.

Tomorrow we shall be led to the ghetto.

I realised that the narrative (much of which I allocated to a solo role I saw as an adult Survivor) needed to be balanced by more lyrical poetry and here excerpts of poems from I Never Saw Another Butterfly were my source.

Many of the poems in this book were by children interned in Terezin, the unique ‘model ghetto’ where much art and music was produced and performed, and where children were encouraged by a few inspiring adults to express themselves through art and writing. Excerpts from these poems form the basis of the ghetto section and here in particular I found humour and an ability to accept through the pain. I was inspired by the integrity of Hanuš Hachenburg who would surely have become a poet of some stature had he survived, But anyway, I still believe I only sleep today, That I’ll wake up, a child again, and start to laugh and play…

Somewhere, far away out there, childhood sweetly sleeps Along the path among the trees...

lcontinued

12

Vor zehn Jahren lebte ich in Italien und machte mich daran Hans Krasa’s Oper Brundibar zu übersetzen.

Diese Kinderoper war für einen Wettbewerb in Prag geschrieben worden, aber erst aufgeführt worden, als der Komponist in Terezin, dem Ghetto außerhalb der Stadt, interniert worden war. Im Ausland lebend dachte ich auch viel über meine eigene Identität als Britin und auch als Jüdin nach.

Diese Themen haben mich auch nach meiner Rückkehr nicht mehr los gelassen und ich verbrachte einige Wochen in der Wiener Bücherei in London und recherchierte Aufzeichnungen von Kindern im Holocaust mit der vagen Idee diese in Musikstücke zu verwandeln. Ich war erstaunt über das wertvolle Material das ich fand, die Schönheit und Kraft vieler Aufzeichnungen, den unermesslichen Drang und die Leidenschaft fürs Leben, die sie ausdrückten, das starke Hoffnungsgefühl und erstaunlicherweise oft auch ihr Humor, der in ihnen steckte, trotz oder vielleicht gerade wegen der schrecklichen Situation in welcher sich die Kinder fanden.

Ich las von Babys, die aus dem Fenster geworfen wurden, von versteckten Kindern die zu Krüppel wurden, da sie heimlich unter einem Bett verborgen wurden, von Verwüstung und Krankheit beim Leben im Ghetto, von willkürlichen Erschießungen und Massenhinrichtungen in den Lagern. Ich war aber auch überwältigt vom Optimismus und der erhebenden

Akzeptanz in allen Schriftstücken. Ich lernte die Kinder, deren Wörter ich las kennen und war hocherfreut, wenn ich sie auch in anderen Quellen fand, und oft auch untröstlich wenn ich ihr Schicksal erfuhr.

Ich wollte ihre Geschichte so erzählen, dass Kinder von heute sie nachvollziehen können während sie an die historischen Ereignisse des Holocaust herangeführt werden mit denen sich eine Struktur entwickelte die damit begann, dass Juden gezwungen wurden einen gelben Stern zu tragen, der Krieg erklärt worden ist und die Ghettos entstanden.Viele Inhalte daraus kamen aus Tagebüchern, vor allem das von Yitshok Rudashevski aus Litauen: Die traurigen Tage beginnen, Pakete packen, schlaflose Nächte voller unruhiger Erwartungen für den kommenden Tag. Menschen sitzen mit ihren Bündeln in hilfloser, schmerzhafter Vorahnung. Morgen werden wir ins Ghetto gebracht.

Ich erkannte, dass die Erzählung durch mehr lyrische Poesie ausgeglichen werden muss und hier waren meine Quelle Zitate aus Gedichten von I never Saw Another Butterfly (vieles davon ordnete ich der Sonderrolle als erwachsener Überlebender zu).Viele Gedichte in dem Buch stammten von Kindern, die in Terezin interniert waren, das einzige „Modell-Ghetto“, in dem viel Kunst und Musik produziert und aufgeführt wurde und wo Kinder von einigen wenigen inspirierten Erwachsenen ermutigt worden sind, sich selbst durch Kunst und Schreiben auszudrücken.

Auszüge aus diesen Gedichten bilden die Grundlage des Kapitels über das Ghetto und hier fand ich vor allem Humor und die Fähigkeit über den Schmerz hinweg zu akzeptieren. Mich inspirierte die Integrität von Hanus Hachenburg, der sicherlich eine poetische Größe geworden wäre, wenn er überlebt hätte.

Před deseti lety jsem žila v Itálii a byla jsem oslovena, abych přeložila libreto opery Hanse Krásy Brundibár. Tato dětská opera vznikla pro soutěž v Praze, ale poprvé byla provedena až po autorově internaci v ghettu v Terezíně. Během svého pobytu v zahraničí jsem i já často uvažovala o svém vlastním pocitu identity jako Britka, ale také jako Židovka.

Tato témata mě nepřestávala pronásledovat ani po mém návratu a já strávila několik týdnů ve Vídeňské knihovně v Londýně, kde jsem pátrala po literárních pracích dětí z období šoa s matným úmyslem proměnit je v hudební dílo. Byla jsem doslova ohromena bohatstvím nalezeného materiálu i krásou a silou většiny textů, touhou a vášnivým zápalem pro život, které z nich vystupovaly, mocnou vírou v naději a překvapivě i humorem, který z nich často čišel, navzdory nebo možná právě kvůli hrůznosti situace, ve které se tyto děti nacházely. Četla jsem o dětech vyhazovaných z oken, o dětech v úkrytech zmrzačených tajným schováváním pod postelí, o nemocích a hrůzách života v ghettu, o náhodné střelbě do lidí i o masovém vyhlazování v táborech, ale zjistila jsem, že mě vždy znovu zaplavoval optimismus a povznášející smír vanoucí ze všech textů.

Seznámila jsem se důvěrně s dětmi, jejichž slova jsem četla, zmocňovalo se mě vzrušení, když jsem se s nimi setkávala v různých pramenech, a byla jsem často zoufalá, když jsem se dozvěděla o jejich osudu.

Chtěla jsem vyprávět jejich příběh s osobním zaujetím, které by bylo blízké současným dětem, a přitom tento příběh propojit s historickými mezníky šoa, a tak se brzy zrodila osnova začínající donucením Židů nosit žlutou hvězdu, vypuknutím války a zakládáním ghett. Většina této části byla přejata z deníků, zejména z deníku Yitshoka Rudashevského z Litvy

Začínají smutné dny balení, bezesných nocí, plných neklidného očekávání, co bude zítra. Lidé sedí v bezmocném, bolestném očekávání se svými balíky. Zítra nás odvedou do ghetta.

Uvědomila jsem si, že toto vyprávění (které jsem z velké části vložila do úst roli dospělého Přeživšího) potřebuje protiváhu v lyričtější poezii a tady jsem se opřela o úryvky z knihy básní Motýla jsem tu neviděl. Mnoho básní z této knihy je od dětí z Terezína, jediného „vzorového ghetta“, kde vznikla a byla provedena řada uměleckých a hudebních děl a kde také několik inspirativních dospělých podporovalo děti, aby se vyjádřily ve výtvarných pracích nebo prostřednictvím psaní. Úryvky z těchto básní tvoří základ části věnované ghettu a právě v nich jsem objevila humor i schopnost přijímat, prostřednictvím bolesti.

Inspirovala mě síla Hanuše Hachenburga, který kdyby přežil, jistě by se stal významným básníkem, Avšak já věřím, že dneska jen spím, že s svojím dětstvím se navrátím s tím dětstvím tam jak s planou růží jak s zvonem který ze sna ruší Tam v dáli kdes spí dětství sladce v těch cestičkách tam ve stromovce

prostota Aleny Synkové (která k mé velké radosti může naše představení vidět v Praze) a mnozí jiní.

Slyšíš! už houká lodní siréna musíme odplout do neznámých přístavů.

Poplujem hodně daleko sny se stanou skutečností,

V knize Laurela Hollidaye Holocaust a válka očima dětí jsem četla o Janině Hesheleové, dvanáctileté dívce, jejíž básně byly prý tak působivé, že vězni v táboře smrti Janowska, kde byla

13

Ich weiß jedoch, dass alles heut nur Traum, Dass doppelt ich die Kindheit werde schaun, Die süße Kindheit schläft so weit von hier entlegen Im Baumgarten und seinen schmalen Wegen...

the simplicity of Alena Synková (who I am delighted is able to see our performance in Prague) and many more: The boat whistle has sounded now

I wanted the piece to reflect the overwhelming sense of hope that all these children shared and so the final section begins with May, a Czech poem about freedom and the dawning of peace.

Gerade erschallte das Schiffshorn Und wir müssen segeln Zu einem unbekannten Hafen.

And we must sail Out towards an unknown port.

A spring wind

Wir segeln eine lange Strecke

We’ll sail a long, long way

Blew away the last pain

Und Träume werden wahr.

And dreams will turn to truth.

From the heart.

It was May

In Laurel Holliday’s Children of the Holocaust I read of Janina Heshele, the twelve year old whose poetry was said to have been so impressive, that inmates in the Janowska death camp where she was imprisoned, enabled her to escape to survival. I was so excited to subsequently discover one of her poems Belzec, the immensely powerful central focus of the piece, which charts the horrendous train journey suffered by so many on their way to the death camps.

Oh, what a terrible picture – A wagon full of people In the corner, a few corpses.

All standing naked Groans drown the rattle of wheels – Only the convicted understands What they tell him.

And everything blossomed towards Freedom.

With a draft on paper, I approached my friend and colleague Jonathan Dove and was delighted at his interest. His immediate response was that a piece set to these writings should have an input from the young people who might perform it and that we should create something through composition workshops. Whilst I was fixed on the idea of this becoming an oratorio, he planted the idea of it being developed with movement and suggested contacting Director and Choreographer Clare Whistler. I also wanted the piece to have an international element but couldn’t quite see a way of making that happen, and things were left for a time whilst I decided to leave my career as

lcontinued

14

die Einfachheit von Alena Synková (wo ich begeistert bin, dass sie unsere Vorstellung in Prag sehen wird) und viele mehr.

In Laurel Hollidays Children of the Holocaust las ich von Janina Heshele, der Zwölfjährigen, von der man sagte, dass ihre Poesie so beeindruckend war, dass ihr Mitgefangene im Janowska Todeslager, in dem sie eingesperrt war, zur Flucht verhalfen. Ich war so aufgeregt als ich später eines ihrer Gedichte Belzec entdeckte mit dem enorm starken Fokus des Stücks auf die entsetzliche Zugfahrt, die so viele auf ihrem Weg in die Todeslager durchlitten.

Was für ein schreckliches Bild: Ein Waggon voller Menschen In der Ecke ein paar Leichen, Alle stehen nackt Stöhnen übertönt das Rattern der Räder Nur der Verurteilte versteht, Was sie ihm sagen

Ich wollte, dass das Stück auch das überwältigende Gefühl von Hoffnung

Hear Our Voice / Hört Unsere Stimme / Slyš náš hlas

widerspiegelt, dass all diesen Kinder zueigen war und deshalb beginnt das letzte Kapitel mit Mai, einem tschechischen Gedicht über Freiheit und bevorstehenden Frieden.

Frühlingswind

vězněna, jí pomohli uprchnout. Když jsem později objevila její báseň Belzec, která sleduje hrozivou cestu vlakem, jíž zažilo tolik lidí převážených do vyhlazovacích táborů, a která tvoří ústřední, mocně působivý motiv díla, byla jsem zcela ohromená.

Verwehte letzten Schmerz Aus der Brust.

Ach, to je strašlivý obraz –

Es war Mai

Vagon plný lidí,

Und alles erblühte zur Freiheit.

V koutě pár mrtvol.

Všichni stojí nazí.

Mit einem ersten Entwurf in der Hand ging ich auf meinen Freund und Kollegen Jonathan Dove zu, und freute mich über sein Interesse. Seine unmittelbare Reaktion war, dass ein Stück, das aus diesen Aufzeichnungen entstehen soll, von Anfang an den Input jener Jugendlicher braucht, die das Stück aufführen werden und dass wir dies durch Kompositions-Workshops erarbeiten sollten. Während ich die Idee verfolgte, dass das Stück ein Oratorium wird, kreierte er die Idee, dass es durch Bewegung entwickelt werden sollte und schlug vor, die Regisseurin und Choreographikerin Clare Whistler anzusprechen. Ich wollte dem Stück auch eine internationale Note geben, konnte aber irgendwie nicht sehen wie und so blieben die Dinge so wie sie waren für eine Weile während ich den Entschluss fasste meine Karriere als Sängerin aufzugeben und mich auf Ausbildungsarbeit zu konzentrieren.

Später traf ich Susan Segal, ein unermüdlicher Champion der Kunst, die ein Kunst-Zentrum in Walton-onThames führt. Sie war sofort begeistert vom Projekt und machte sich daran Geldgeber für uns zu finden, um es in ihrer Gegend ausprobieren zu können.

Es war wichtig für das Projekt mehr als nur Aufführungen zu planen und so beauftragte Susan mich Material für Lehrer zusammen zu stellen und die Thematik über die Kunst einzuleiten. Ich wollte, dass die Kinder im Mittelpunkt des Lernprozesses stehen, so dass wo möglich in den Lehrplänen der Romanliteratur, der Kunst und der

Sténání přehlušuje rachocení kol Jen odsouzenec rozumí, Co mu říkají

Přála jsem si, aby celé dílo odráželo onu ohromnou víru v naději, kterou všechny tyto děti sdílely, a proto i poslední část začíná českou básní Máj o svobodě a o nadcházejícím míru.

Jarní vítr poslední bolest z hrudi vyvanul Byl máj a všechno kvetlo do svobody

Když jsem měla sepsaný první rozvrh díla, oslovila jsem svého kolegu Jonathana Dovea a byla jsem potěšena jeho zájmem. Jeho okamžitá reakce byla, že dílo zkomponované k těmto textům by mělo mít náboj od mladých lidí, kteří by jej mohli hrát, a že bychom měli vytvořit něco na základě skladatelských workshopů. Zatímco já

jsem byla fixovaná na ideu, že výsledkem celé práce by mělo být oratorium, on přišel s myšlenkou rozvinutí celé věci do pohybu a navrhl kontaktovat režisérku a choreografku Clare Whistlerovou. Přála jsem si také, aby v díle byl nějak obsažen mezinárodní prvek, ale nebylo mi jasné jak toto uskutečnit a nakonec vše bylo na nějakou dobu odloženo stranou, zatímco já opustila svou pěveckou kariéru a rozhodla se soustředit na práci ve vzdělávací sféře.

Později jsem se seznámila se Susan Segalovou, neúnavnou propagátorkou umění a vedoucí uměleckého centra ve Walton on Thames. Okamžitě ji tento projekt nadchl a začala shánět finanční podporu, abychom jej mohli u ní poprvé realizovat. Bylo důležité, aby celý projekt byl víc než jen představením, a proto mě Susan požádala, abych napsala příručku pro učitele, zpracovávající dané téma prostřednictvím umění. Chtěla jsem, aby děti byly ústředním bodem výuky, a proto všude, kde to bylo v této interdisciplinární příručce možné, zdrojem pro literární, umělecké i hudební aktivity byly práce dětí. Pro společnou práci jsme si vybraly dvě školy – Cleves Primary a Heathside Secondary – a strávili jsme několik týdnů prací s příručkou a setkáními s pamětníkem šoa. Cílem bylo, aby se všichni zabrali do tématu a připravili na intenzivní práci. A tak v létě roku

15

a singer and concentrate on working in education.

I later met Susan Segal, an indefatigable champion of the Arts who runs The Riverhouse Barn in Waltonon-Thames. She was immediately enthused by the project and set about finding funding for us to pilot it in her area. It was important for the project to be more than just a performance activity and so Susan commissioned me to write a teachers’ pack introducing the subject matter through the arts. I wanted children to be the focus of learning, so where possible the fiction, art and music activities in the crosscurricular pack used children’s work as their source material.Two schools – Cleves Primary and Heathside Secondary were chosen to work with us and spent several weeks working with the pack and meeting with a Holocaust survivor in order that they were immersed in the subject matter and ready for intensive work. So in the summer of 1999, Jonathan, Clare and I found ourselves working with 120 students in a barn in Surrey. In an extraordinary intense week, we were able to develop ideas for several of the songs, which Clare set to expressive

movement. Jonathan and I had done a couple of preliminary sessions with a Year 9 music group and were delighted that they had continued the work to produce some of their own compositions which we incorporated into the final product. Each day on our train journey, the team would develop the structure of what was produced in the workshops and Jonathan would write up the musical ideas into finished songs. Whilst we were creating and rehearsing, the schools were also putting together an exhibition of writtings and artwork they had produced in the preliminary phase of the project.

At the end of the week, we performed Towards an Unknown Port, staged settings of sections of the libretto supported by candle-lit renditions of Ravel’s setting of the Kaddish.The effect was powerful not only as a performance experience, but from our feedback, also for its impact on learning about and understanding the Holocaust for all the students involved. We felt this was the right approach to creating the new piece and over the next two years repeated the structure of the pilot working at the

lcontinued

16

Musik die Arbeiten der Kinder als Quellenmaterial benutzt werden. Zwei Schulen – die Cleves Grundschule und Heathside Hauptschule - haben sich entschlossen mit uns zu arbeiten. Sie arbeiteten mehrere Wochen mit dem zusammengestellten Material und trafen sich mit Holocaust Überlebenden, um in die Thematik einzutauchen und danach offen zu sein noch tiefer einzusteigen. So kam es, dass Jonathan, Clare und ich im Sommer 1999 bereits mit 120 Studenten in der Riverhouse Barn in Surrey arbeiten konnten. In einer außergewöhnlich intensiven Woche entwickelten wir erste Ideen für einige der Lieder, die Clare dann anschließend in ausdrucksvolle Bewegungen „übersetzte“. Jonathan und ich führten einige einleitende Sitzungen mit einer Musikgruppe neunjähriger Kinder durch und waren erfreut, dass diese Kinder weitermachten und einige ihrer eigenen Kompositionen kreierten, die wir dann in das endgültige Produkt einfließen ließen. Jeden Tag auf unserer Zugfahrt entwickelte das Team die Struktur der Workshops und Jonathan übersetzte die musikalischen Ideen in fertige Lieder. Während wir kreierten und probten stellten die Schulen eine

Hear Our Voice / Hört Unsere Stimme / Slyš náš hlas

Ausstellung aus Auszeichnungen und Kunstwerken zusammen, die sie in der Vorphase der Projekts produziert hatten.

Am Ende der Woche führten wir Towards an Unknown Port auf, inszenierten Teile aus dem Libretto und sangen bei Kerzenlicht die Vertonung des Kaddish vom Maurice Ravel. Der Effekt war unglaublich stark nicht nur hinsichtlich der gesammelten Erfahrungen bei der Aufführung, sondern unserer Meinung nach auch wegen des Lerneffekts und dem Verstehen des Holocaust für die beteiligten Schüler. Wir empfanden, dass das der richtige Ansatz für ein neues Stück war und wiederholten die Struktur des Pilotprojekts die nächsten zwei Jahre am Imperial War Museum wo I Want to Live die Arbeit der Ausbildungsabteilung für ihre neue dauerhafte Holocaust Ausstellung einleitete.Vom Museum und vom Hackney Music Development Trust gefördert entwickelten wir mit der Skinners’ Company’s Mädchenschule und der Edmund Waller Grundschule das Libretto weiter zu Musik. Während der Arbeit konnten die Schüler die neue Ausstellung besuchen, die einen umfangreichen Einstieg in die Thematik gewährleistete, neben dem neuen Lehrplan und den Besuchen von Überlebenden. Diesmal behielten wir die Lieder, die gut waren, nahmen andere heraus und probierten neues Material aus. Das dritte Pilotprojekt war eine Sommerschule des Farnham Youth Theaters und trotz anfänglicher Bedenken dass dies nicht die SpassWoche werden würde, die die Gruppe normalerweise gewohnt war, wurde Life is Red ein unglaublicher Erfolg, nicht nur wegen der intensiven Aufführungen, sondern vor allem auch als Augenöffner für die beteiligten Jugendlichen.

Danach war ich mir nicht sicher wie das Endprodukt aussehen sollte, und so lag das Projekt erstmal bei mir in einer hinteren Schublade bis mich meine Freundin Emily Segal kontaktierte, die

1999 jsme se Jonathan, Clare a já ocitli se 120 studenty ve stodole v Surrey.

Během výjimečného tvůrčího víkendu jsme rozpracovali nápady na několik písní, které Clare převedla do expresivního pohybu. Spolu s Jonathanem jsme se několikrát sešli s hudebním uskupením Year 9 a potěšilo nás, že v práci pokračovali vlastními kompozicemi, které jsme pak zahrnuli do konečné verze. Každý den naší vlakové cesty náš tým rozpracovával strukturu toho, co vzniklo během workshopů a Jonathan přepisoval hudební nápady do konečných písní.

Zatímco my jsme komponovali a nacvičovali, školy sestavovaly výstavu literárních a výtvarných prací, které vznikly během úvodní fáze projektu.

Na konci týdne jsme uvedli představení Towards an Unknown Port (Vzhůru k neznámému přístavu), jevištní provedení částí libreta podbarvené světlem svíček a Ravelovým Kadišem.

Dojem z celého provedení byl velice působivý, a to nejen po stránce jevištního zpracování, ale měl také důležitou zpětnou vazbu na výuku a porozumění problému šoa, jímž prošli naši studenti. Cítili jsme, že právě toto je správný přístup k vytvoření nového díla a za dva roky jsme celou strukturu znovu zopakovali při práci v Imperial War Museum, kde projekt I want to live (Chci žít) otevřel práci vzdělávacího oddělení na přípravě nové stálé expozice o šoa. S finanční pomocí muzea a Hackney Music Development Trust jsme dále pracovali se Skinners’ Company’s Girls School a se základní školou Edmund Waller Primary School na zhudebnění libreta.

Během příprav studenti navštěvovali novou expozici, která jim v kombinaci s výukovou příručkou a s rozhovorem s pamětníkem šoa umožnila zevrubně se seznámit s tématem. Tentokráte jsme zachovali ty písně, které se nám osvědčily, jiné jsme přepracovali a zkoušeli jsme i nový materiál. Třetím zkušebním projektem se stal letní kurs ve Farnham Youth Theatre a i přes

počáteční obavy, že toto patrně nebude zábavný víkend, na jaký byl ansámbl zvyklý, výsledný projekt Life is Red (Život je červený) byl nesmírně úspěšným projektem nejen jako silný divadelní zážitek, ale také jako podnět, který otevřel oči mnoha mladým lidem.

Poté jsem celý projekt odložila na nějakou dobu do šuplíku, protože jsem si nebyla jistá, co by vlastně mělo být jeho výsledným produktem. A pak mě kontaktovala moje přítelkyně Emily Segalová, která se odstěhovala do Norimberka, kde založila hudební festival, a navrhla mi spolupráci na přípravě představení.

Pod vedením Hackney Music Development Trust se projekt Slyš náš hlas pomalu začal dokončovat. Po získání peněz z evropského fondu Kultura 2000 a zajištění spolupráce s Židovským muzeem v Praze jsme začali plánovat a strukturovat rozsáhlý a komplexní projekt. Opírala jsem se o své zkušenosti z přípravných projektů a začala přepisovat příručku pro učitele tak, aby byla cílená výhradně na možnost výuky o šoa prostřednictvím umění a zahrnovala detailně propracované výukové hodiny a aktivity. Bylo třeba, aby se shodovala se vzdělávacím systémem ve všech třech zúčastněných zemích, odpovídala časovým rozvrhům vyučování a musela být také přeložena, aby jí všichni rozuměli. Přípravná fáze byla úspěšně zakončena s tím, že každý z partnerů do dané struktury zahrnul návštěvy příslušných muzeí a památek, rozhovory s pamětníky i odpovídající činnosti ve třídě.

Když měla tato fáze začínat, Jonathanův program byl beznadějně zaplněný, a tak jsme se na jeho doporučení obrátili na Matthewa Kinga, s nímž Hackney Music Development Trust již dříve s úspěchem spolupracovala na jeho dětské opeře The World Was All Before Them (Celý svět ležel před nimi) a na oceněné opeře On London Fields (Na

17

Hear Our Voice / Hört Unsere Stimme / Slyš náš hlas

Imperial War Museum where I Want to Live launched the Education Department’s work on their new permanent Holocaust Exhibition. Funded by the Museum and Hackney Music Development Trust, we worked with Skinners’ Company’s Girls School and Edmund Waller Primary School to continue setting the libretto to music. In preparation, the students were able also to visit the new exhibition, which ensured a comprehensive approach to introducing the subject alongside the pack and survivor’s visit.This time, we kept the songs we felt worked well, reset others and tried out new material.

The third pilot was a summer course for Farnham Youth Theatre and despite initial misgivings that this was not the fun week the group were used to, Life Is Red was an incredibly successful project not only for its intense performances, but also as an eye-opener for the young people involved.

After this, as I wasn’t sure what I wanted the end product to be, the project sat on a back shelf for a while until Emily Segal a friend who had moved to Nuremberg and set up The Chamber Music Festival there, contacted me to suggest collaborating in some way to produce a performance.

Led by Hackney Music Development Trust, Hear Our Voice began its last journey towards completion. With the European money from Culture 2000 and a partnership with the Jewish Museum in Prague secured, we began to plan and structure what was now a large scale and complex project. Using what we’d learned from the pilots, I set about re-writing the teachers’ pack so that it was purely a way of learning about the Holocaust through the arts with detailed lesson plans and activities.

Now, it had to work for the education system in all three countries, fit in with their curricular time and be translated for all to understand.The preparatory phase had been successful, so each partner developed this structure to include visits to relevant museums and

sites, talks from survivors and related class work.

By the time this phase was ready to begin, Jonathan’s diary was inevitably already full and so, at his suggestion, we contacted Matthew King with whom HMDT had already had a wonderful collaboration on his children’s opera The World Was All Before Them and awardwinning community opera On London Fields. It’s unusual for two composers to enjoy working together but Jonathan and Matthew are unique as artists and people, and so they set about sorting out what material we wanted to continue with, what needed to be set, how it should be orchestrated and arranged, and most complexly, which languages it should be sung in.They discuss their partnership on page 22.

I had decided to structure the project in several phases and was eager that each partner could input their particular skills and experiences and also interested in the potential comparative element in which each country could explore its cultural heritage. It was hugely important that each country could be properly represented, and that the final piece could be put together easily in the last phase. So, we decided that the students from Hackney (Jubilee and Millfields Primary Schools and Haggerston Girls’ School) would be the main acting/movement group with more static choirs from Nuremberg (Labenwolf-Gymnasium) and Prague (Slavíčci Choir).The Kammermusik Festival partnership was to provide the orchestra (Fürth Streichhölzer Youth Orchestra) and as we knew we could continue composition workshops with the German groups, we organised that they and the London schools would work with Matthew. However, I felt there were too many complex language issues to do this in Prague and wanted to find something unique for this partnership, so we decided to commission a film as a backdrop to the performance which would be developed by students, and were

lcontinued

18

nach Nürnberg gezogen war und dort das KammermusikFestival aufsetzte und vorschlug eventuell gemeinsam eine Aufführung zu konzipieren.

Vom Hackney Music Development Trust geleitet begab sich Hear Our Voice nun auf seine letzte Reise hin zur Vollendung. Mit der europäischen finanziellen Unterstützung des Culture 2000 Programms und einer gesicherten Partnerschaft mit dem Jüdischen Museum Prag fingen wir das nun grossangelegte und komplexe Projekt zu planen und zu strukturieren an. Ich begann den Lehrplan mit dem Wissen zu überarbeiten, dass ich mir in den Pilotprojekten angeeignet hatte, so dass daraus ein klarer Weg wurde durch die Kunst über den Holocaust zu lernen mit detaillierten Lehrplänen und Aktivitäten. Und dann musste es auch noch in die Bildungssysteme dreier verschiedener Länder passen, sich außerdem in die jeweiligen Zeitpläne einfügen und so übersetzt werden, dass es alle verstehen konnten. Die Vorbereitungsphase war erfolgreich und so entwickelte jeder der Partner diese Struktur: Besuche von Museen und historischen Stätten, Gespräche mit Überlebenden und entsprechender Unterricht in Klassen.

Als wir mit dieser Phase loslegen wollten, war Jonathans Kalendar schon unglaublich voll. Auf sein Anraten hin kontaktierten wir deshalb Matthew King mit dem HMDT bereits eine wundervolle Zusammenarbeit bei der Kinderoper The World Was All Before Them und der preisgekrönten Community Oper On London Fields verband. Es ist eigentlich ungewöhnlich, dass zwei Komponisten gerne zusammenarbeiten aber Jonathan und Matthew sind einzigartige Künstler und Menschen und so gingen beide daran zu erkunden mit welchen Material wir fortfahren sollten, was noch inszeniert werden müsste , wie es orchestriert und bearbeitet werden und vor allem, in welchen Sprachen es gesungen werden sollte. Beide diskutieren ihre

Partnerschaft auf Seite 22.

Ich entschied mich dafür, das Projekt in mehrere Phasen aufzuteilen und legte viel Wert darauf, dass jeder Partner seinen Input und seine speziellen Fähigkeiten und Erfahrungen einbrachte. Interessant war auch der Vergleich der unterschiedlichen Möglichkeiten jedes Landes, sein kulturelles Erbe auszuschöpfen. Es war sehr wichtig, dass jedes Land auch gebührend dargestellt wird und dass das endgültige Stück in der letzten Phase auch leicht zusammengebaut werden könnte. Also entschieden wir uns dafür, dass die Schüler von Hackney (Jubilee and Millfields Grundschulen und Haggerston Hauptschule) die Haupt-Bewegungs-Gruppe bilden mit Chören vor Ort aus Nürnberg (Labenwolf-Gymnasium) und Prag (Slavicci Chor). Die Partnerschaft mit dem KammermusikFestival brachte das Orchester ins Spiel (Die jungen Fürther Streichhölzer) und nachdem wir wussten, dass es noch mehr Kompositions-Workshops mit deutschen Gruppen geben würde, organisierten wir es so, dass sie und die Londoner Schulen mit Matthew arbeiteten. Nachdem ich der Ansicht war, dass es in Prag sprachliche Schwierigkeiten gab, ich aber trotzdem auch dort eine einzigartige Partnerschaft schaffen wollte, entschieden wir uns dafür, einen Film zu beauftragen als Kulisse für die Aufführung die Schüler dort vorbereiteten. Wir freuten uns sehr als Zuzana Dubová, Projektmanagerin des Jüdischen Museums die preisgekrönte Filmemacherin Marta Hrubą vorschlug.

Marta Hrubą erläuterte ihre Vorgehensweise im Projekt auf Seite 28.

Die kreative Bewegungsarbeit, die Clare Whistler in den Pilotprojekten ausprobierte war mittlerweile untrennbar verbunden mit der Identifikation der Aufführenden selbst mit dem Libretto. Ich war deshalb besonders erfreut darüber, dass Clare für die Leitung der Aufführungen zur

londýnských polích). Není příliš obvyklé, aby se dvěma skladatelům pracovalo dobře společně, avšak Jonathan a Matthew jsou jedineční jako lidé i jako umělci, a tak hned spolu začali třídit materiál, vybírat, s čím můžeme pokračovat, přepisovat, pracovat na instrumentaci a aranžmá, a také zvažovat,v jakých jazycích by se mělo zpívat. Při diskusi jsou zachyceni na straně 22.

Rozhodla jsem se celý projekt rozložit do několika fází a představovala si, že každý z partnerů bude mít možnost celek obohatit o své vlastní dovednosti a zkušenosti, a zároveň mě zajímal komparativní moment, umožňující každé zemi poznat své vlastní kulturní dědictví.

Bylo naprosto zásadní, aby každá ze zemí byla adekvátně zastoupena a aby v závěrečné fázi bylo možné snadno sestavit konečné dílo. Proto jsme se rozhodli, že vedoucí skupinou budou studenti z Hackney (základní školy Jubilee a Millfields Primary Schools a střední škola Haggerston Secondary School) a doplní ji sbory z Norimberku (Labenwolf-Gymnasium) a z Prahy (sbor Slavíčci). Partnerská organizace Kammermusik Festival měla zajistit orchestr (Fürth Streichhölzer).

Věděli jsme, že s německými skupinami budeme moci pokračovat ve skladatelských workshopech, a proto jsme zajistili, aby spolu s londýnskými školami spolupracovali s Matthewem. Bohužel jsem cítila, že jazykové zábrany mi nedovolí dělat to

samé v Praze, a chtěla jsem najít nějaké jedinečné zadání pro naše partnery. Rozhodli jsme se proto zadat natočení filmu, který by vznikl na základě práce studentů a posloužil jako pozadí k celému představení, a byli jsme nadšení, když Zuzana Dubová, vedoucí projektu ze strany Židovského muzea, navrhla na místo jeho režisérky již dříve oceněnou Martu Hrubou (která diskutuje o svém přístupu k projektu na straně 28).

Kreativní pohybová práce, kterou si Clare Whistlerová měla možnost vyzkoušet již při přípravných projektech, se pevně propojila s identifikací herců s libretem a s jejich přístupem k jeho interpretaci, a proto jsem byla nesmírně potěšena, že Clare přijala úkol režírovat představení a v něm skloubit úspěšné motivy s novým materiálem. Její taneční a choreografické vzdělání dodává jedinečný rozměr celému projektu, který Clare zvažuje na straně 26.

Přestože vyvrcholením celého projektu je právě představení, přála jsem si, aby se odpovídající vážnosti dostalo i přípravné práci ve školách, protože na této úrovni se projektu nejen zúčastnilo mnohem více studentů než je těch, které jsme mohli zahrnout do představení, ale zde také projekt poskytl prostor pro hlubší pochopení celého problému. Proto jsme zorganizovali výtvarnou paralelu projektu, která vyvrcholí výstavami v každé ze zemí. Výtvarnice Ruth Pattonová (Londýn), Verena Waffeková

19

Hear Our Voice / Hört Unsere Stimme / Slyš náš hlas

delighted when the Jewish Museum’s Project Manager Zuzana Dubová suggested award winning film maker Marta Hrubá, who discusses her approach to the project on page 28.

The creative movement work, which Clare Whistler had explored during the pilots had become inextricably linked to the performers’ identification with and interpretation of the libretto and so I was particularly pleased that Clare was available to direct the performances to both recreate successful ideas and develop new material. Clare’s dance and choreographic background add a unique dimension to the project, which she explores on page 26.

Although the performances are central to the project, I wanted the preparatory schools’ work to be properly recognised, as this not only involved many more students than those we were able to accommodate performing, but also gave scope for a broader exploration of the subject matter. We therefore organised an art strand to the project, which would culminate in exhibitions in each country. Artists Ruth Paton (London), Verena Waffek (Nuremberg) and Hana Pavlátová (Prague) led workshops with over 500 students from 12 schools, working first with activities from the teaching pack and then developing ideas which stemmed from this and broadening the context of the project into exploring students’ own experiences and perspective of current issues of racism and persecution. The exhibitions at the Jewish Museum London, CaritasPirckheimer Haus Nuremberg, Jüdisches Museum Franken, Fürth and Jubilee Synagogue Prague are all showing work from all three countries.

Students have created miniatures, sculptures and textiles, which also reflect a comparison of how each country has approached and interpreted the same activities, thus adding an interesting layer of cultural identity to the project.

20

Hear Our Voice has been a huge project, which I hope can continue to live. HMDT has plans to produce the teaching pack with workshops so that the project can be developed nationally and I’m delighted that Peters Edition have published the work, which means it has the potential for future performances by other youth choirs and groups.

I’m immensely grateful to the many people who have helped realise my idea and without whom it would never have grown. In particular I would like to express heartfelt thanks to all the artists who have created it, especially Jonathan, Matthew, Clare and those who you will see perform tonight; project managers Emily and Zuzana who have made the international collaborations possible, together with our partners abroad; all the students and staff who have contributed to the piece and project from its inception, and the amazing team at HMDT Adam, Sarah and Charlotte whose commitment and tireless energy have surpassed all expectation.

The current uncertainties of racial intolerance and persecution being faced by so many children across the world today serve to deepen my belief in this project, and it seems ever more important that the voices of the children of the Holocaust continue to be heard – if nothing other than as a reminder of how vulnerable we all are.

Verfügung stand und zwar für beides: Um erfolgreiche Ideen aufzufrischen und neues Material zu entwickeln.

Clares Hintergrundwissen über Tanz und Choreographie geben dem Projekt eine einzigartige Dimension, was sie auf Seite 26 erläutert.

Auch wenn die Aufführung der Höhepunkt des Projektes ist, wollte ich die Arbeit der vorbereitenden Schulen ordentlich würdigen, weil dabei wesentlich mehr Schüler involviert waren als wir in der Aufführung selbst unterbringen konnten und weil dort viel mehr Freiraum geboten wurde die Thematik noch tiefer zu ergründen. Wir organisierten deshalb einen KunstStrang im Projekt , der in Ausstellungen in jedem Land gipfeln sollte. Die Künstler Ruth Paton (London),Verena Waffek (Nürnberg) und Hana Pavlatová (Prag) leiteten Workshops mit über 500. Studenten von 12 Schulen und arbeiteten zunächst mit Aktivitäten aus dem Lehrplan und entwickelten danach eigene Ideen und weiteten das Projekt so weiter aus indem die Schüler ihre eigenen Erfahrungen und Perspektiven über heutigen Rassismus und Verfolgung einbrachten. Die Ausstellungen im Jüdischen Museum in London, im Caritas-Pirckheimer Haus in Nürnberg, im Jüdischen Museum Franken in Fürth und in der Jubilee Synagoge in Prag zeigen eine Auswahl der Kunstwerke aus allen drei Ländern. Schüler haben Miniaturen, Skulpturen und Textilien kreiert, das auch den Vergleich zeigt wie jedes Land die gleichen Aktivitäten unterschiedlich angegangen ist und somit dem Projekt auch eine interessante kulturelle Identität gibt.

Hear Our Voice war ein sehr großes Projekt, das wir hoffentlich weiterführen können. HMDT plant den Lehrplan mit Workshops zu produzieren, so dass das Projekt auf nationaler Ebene entstehen kann und ich bin hocherfreut, dass Peters Edition den Klavierauszug veröffentlicht hat, was bedeutet dass es zukünftig auch möglich ist von anderen

jungen Chören und Gruppen aufgeführt zu werden.

Ich bin allen Menschen unermesslich dankbar, die mir geholfen haben meine Idee zu realisieren und ohne die ich es nie geschafft hätte. Besonders möchte ich allen Künstlern ein herzliches Dankeschön aussprechen, die das Werk kreiert haben, vor allem Jonathan, Matthew, Clare und jenen, die Sie da Stück heute Abend aufführen sehen: Projektmanager Emily und Zuzana die internationale Zusammenarbeit mit unseren Partnern im Ausland möglich gemacht haben; allen Studenten und Mitarbeitern die ihren Beitrag zum Stück vom Beginn geleistet haben, und dem phantastischen HMDT-Team Adam, Sarah und Charlotte, deren Einsatz und unermüdliche Energie all meine Erwartungen weit übertrafen.

Die heutigen Unsicherheiten hinsichtlich rassischer Intoleranz und Verfolgung , die so viele Kindern heutzutage in der Welt erleben, helfen meinen Glauben in dieses Projekt noch zu vertiefen und es scheint immer wichtiger, dass die Stimmen der Kinder im Holocaust gehört werden – wenn überhaupt, als Erinnerung daran, wie verletzlich wir alle sind.

(Norimberk) a Hana Pavlátová (Praha) vedly workshopy pro více než 500 studentů z 12 škol. Nejdříve začaly výtvarnými činnostmi navrženými v příručce pro učitele a na to navázaly dalšími náměty, které z nich vycházejí a rozšiřují kontext projektu o vlastní zkušenosti studentů a o jejich pohled na současná témata jako jsou rasismus a pronásledování. Výstavy v Židovském muzeu v Londýně, v CaritasPirckheimer Haus v Norimberku, v Jüdischen Museum Franken ve Fürthu a v Jubilejní synagoze v Praze představují práce ze všech tří zemí.

Studenti vytvořili miniatury, sochy a textilie, které nabízejí mimo jiné i srovnání, jak každá ze zemí přijala a interpretovala stejné navržené činnosti, a tím přidala k projektu zajímavý kus vlastní kulturní identity.

Slyš náš hlas je rozsáhlý projekt, který, jak doufám, bude žít i nadále.

Hackney Music Development Trust plánuje vydat příručku pro učitele a pořádat k ní workshopy, aby celý projekt mohl pokračovat dál na národní úrovni. Mám také radost, že v Peters Edition bylo publikováno celé

dílo, a tím zajištěna možnost jeho budoucích provedení jinými dětskými sbory a sdruženími.

Jsem nesmírně vděčná mnoha lidem, kteří mi pomohli realizovat můj záměr a bez nichž by se nikdy neuskutečnil. Mé zvláštní poděkování zasluhují všichni umělci, kteří jej vytvořili, především Jonathan, Matthew, Clare a ti, které dnes večer uvidíte vystupovat; vedoucí projektu Emily a Zuzana, které spolu s našimi zahraničními partnery umožnily mezinárodní spolupráci; všichni studenti a lidé, kteří od samého počátku přispívali ke vzniku díla a skvělý tým Hackney Music Development Trust – Adam, Sarah a Charlotte, jejichž ochota pomoci a nezdolná energie přesáhly veškerá očekávání.

Hrozba rasové nesnášenlivosti a pronásledování, jíž v současnosti čelí mnoho dětí po celém světě, posiluje mou víru v tento projekt. Zdá se, že je stále důležitější, aby hlasy dětí šoa neumlkly – když kvůli ničemu jinému, tak alespoň jako připomínka naší zranitelnosti.

21

The Music / Die Musik / Hudba Jonathan Dove Composer Komponist Skladatel

Until Tertia came up with the idea of Hear Our Voice, I would have said that the Holocaust was simply too difficult and upsetting a subject for primary-school children to tackle in a creative music project. As a composer, I would not have felt competent to deal with all the complex historical questions the children might ask, let alone help them handle the emotional impact of the stories they must encounter.

Hear Our Voice changed that. The clear structure of the libretto, and the simplicity of the idea – of only using the writings of children – gave a focus to the vast amount of material, and offered an approach which was manageable both creatively and emotionally. Instead of trying to express our feelings about the Holocaust, we – the children and I – could simply try to find ways of singing some remarkable words written by children.

Each time I worked with a group of children, they had already explored the historical background with expert guidance.This experience was in their minds as we studied the texts together, looking for clues about the kind of music they called for.The poems and writings are full of imagery that suggests music – dramatic (“bombs are bursting over the city”), poetic (“tears that fall like rain”), images from nature (“the sun has made a veil of gold”, “It was May/And all the blossoms opened up to it”).

Sometimes the music is near the surface, like the sounds of trains and their whistles. At other times we had to dig deeper to find the musical character for a song.

Often we would begin by thinking about the accompaniment, trying to create a suitable mood. Once we had found out whether it was fast or slow, high or low, rhythmically driven or spacious, I would try to play something on the piano that matched what we had talked about.The children would tell me if it sounded right, and how to make it better.Then we could begin to try out different melodic phrases.

Sometimes we would split up into very small groups for this bit of the composing: each group would take just one line of text and try to find 3 or 4 different ways of singing it.Then we 22

would come back together and, gathered around the piano, find out which fragments of melody wanted to go together. It was like assembling a patchwork quilt, but the results often felt surprisingly organic.

With secondary school age groups, students would often take a text away and come back with a complete song, perhaps accompanied by several instruments.They would also devise purely instrumental pieces. I introduced them to some characteristic Jewish melodic modes, and the confident instrumentalists learned to improvise freely within them.This gave us musical interludes to go between songs, or to accompany dance; the modes also sometimes coloured the singing.

By the time I had to hand the project on to another composer, we had probably set about two-thirds of Tertia’s libretto. Some passages we never set to music; others we set several times. Each of the performances during this devising process had different, special qualities.

All were immensely rewarding. I am glad that Matthew King has been able to take up and complete this work, shaping it into a form, which can reach new performers and new audiences.

Bis Tertia auf die Idee für Hört Unsere Stimme kam, hätte ich gesagt, dass der Holocaust einfach ein viel zu schwieriges und aufwühlendes Thema für Grundschulkinder war, um es in einem kreativen Musikprojekt anzusprechen. Als Komponist hätte ich mich nicht imstande gesehen, mit all den komplexen geschichtlichen Fragen fertig zu werden, die die Kinder stellen könnten, geschweige ihnen zu helfen, mit den Gefühlen, die bei ihnen durch die Geschichten, die ihnen erzählt wurden, ausgelöst wurden, umzugehen.

Hört Unsere Stimme hat das verändert. Die klare Struktur des Libretto und die Einfachheit der Idee – nur die Geschichten von Kindern zu benutzen – richtete den Blickwinkel auf die große Menge an Material und bot eine Basis, auf der man kreativ und emotional aufbauen konnte. Anstatt zu versuchen, unsere Gefühle über den Holocaust auszudrücken, konnten wir – die Kinder und ich – einfach einen Weg suchen, einige bemerkenswerte Aussagen der Kinder zu singen.

Jedes Mal, wenn ich mit einer Gruppe Kinder gearbeitet habe, hatten diese die geschichtlichen Hintergründe bereits mit einer Begleitperson erkundet. Dieses Erlebnis steckte noch in den Köpfen der Kinder, als wir zusammen nach Hinweisen suchten, welche Art der Musik hier angebracht war. Die Gedichte und Geschichten sind voll von Phantasie, die Musik hervorruft – dramatisch (“bombs are bursting over the city”), Poesie (“tears that fall like rain”), Bilder aus der Natur (“the sun has made a veil of gold”, “It was May/And all the blossoms opened up to it”). Manchmal liegt die Musik auf der Hand, wie das Pfeifen eines Zugs. Andere Male mussten wir tiefer nach dem Charakter des Liedes graben.

Häufig machten wir uns Gedanken über die Begleitung, um eine passende Stimmung hervorzurufen. Wenn wir erst einmal herausgefunden hatten, ob das Lied schnell oder langsam, hoch oder tief, rhythmisch treibend oder ruhig war, versuchte ich, etwas auf dem Klavier zu spielen, das passte und wir sprachen darüber. Die Kinder sagten mir, ob es sich anhörte oder wie man es verbessern könnte. Danach konnten wir anfangen, verschiedene Melodien auszuprobieren. Manchmal haben wir uns für diesen Teil der Komposition in

sehr kleine Gruppen aufgeteilt: Jede Gruppe sollte sich auf eine Zeile des Textes konzentrieren und dazu 3 oder 4 verschiedene Wege finden, wie man sie singen könnte. Danach versammelten wir uns wieder am Klavier und versuchten, die einzelnen Fragmente zusammenzusetzen. Es war, als wollte man eine Patchwork-Decke zusammensetzen, aber die Ergebnisse waren oft erstaunlich lebhaft.

Schüler aus den weiterführenden Schulen nahmen häufig den Text weg und kamen mit einem vollständigen Lied zurück, vielleicht sogar von mehreren Instrumenten begleitet. Sie erschafften ebenfalls rein instrumentale Stücke. Ich stellte ihnen einige Charakteristiken jüdischer Musik vor und die fortgeschrittenen Musiker lernten, frei dazu zu improvisieren. Dies brachte uns musikalische Zwischenspiele zwischen einzelnen Liedern oder um Tänze zu begleiten; machmal aber auch, um den Gesang bunter zu gestalten.

Als ich das Projekt an einen anderen Komponist übergeben musste, hatten wir schon ungefähr zwei drittel von Tertias Libretto fertiggestellt. Einige Passagen wurden niemals vertont, andere sogar mehrmals. Jede der Vorstellungen während dieser Entwicklung hatte spezielle Qualitäten.

Alle waren unheimlich erfüllend. Ich bin froh, dass Matthew King diese Arbeit übernehmen, beenden und soweit verfeinern konnte, dass sie nun neue Künstler und Zuschauer erreicht.

Až do doby, kdy mě Tertia oslovila se svou myšlenkou na vytvoření díla Slyš náš hlas, bych byl řekl, že šoa je prostě příliš těžké a děsivé téma pro školní děti a pro kreativní hudební projekt určený právě jim. Jako skladatel bych se necítil dostatečně kompetentní, abych odpovídal na všechny komplikované historické otázky, které by mi děti mohly položit, už vůbec nemluvě o tom, že bych věděl jak jim pomoci zvládnout emocionální dopad příběhů, s nimiž se při tom musejí setkat.

Slyš náš hlas to změnilo. Jasná struktura libreta i jednoduchost nápadu – použít pouze texty dětí – poskytly vodítko k tak rozsáhlému materiálu a otevřely přístup, který byl zvládnutelný jak umělecky, tak emocionálně. Místo hledání způsobu, jak vyjádřit pocity, které v nás šoa probouzí, jsem se pouze spolu s dětmi snažil zpívat pozoruhodná slova napsaná dětmi.

Každá skupina dětí, s kterou jsem pracoval, již předem probírala pod odborným vedením historické události.

Toto měly stále na mysli při společném studiu textů, kdy jsme hledali hudbu, která by slovům nejlépe odpovídala.

Básně i prózy jsou plné obrazů evokujících hudbu – dramatických („bomby explodují po celém městě“), poetických („slzy, které padají jak déšť“), obrazů přírody („slunce vytvořilo zlatý závoj“, „byl máj a

všechno kvetlo do něho“). Někdy je hudba skrytá těsně pod povrchem, jako když se píše o zvuku vlaků a jejich píšťal. Jinde jsme se však museli dostat hlouběji, abychom odhalili hudební charakter písně. Často jsme začínali tím, že jsme si představovali doprovod a vytvářeli jsme vhodnou náladu. Jakmile jsme rozhodli, jestli má být rychlá nebo pomalá, položená vysoko nebo hluboko, rytmicky frázovaná nebo rozprostřená, pokusil jsem se zahrát na klavír něco, co by odpovídalo tomu, o čem jsme právě mluvili. Děti mi pak řekly jestli to zní dobře nebo jak to mám vylepšit. Pak jsme mohli začít zkoušet různé melodické fráze. Někdy jsme se na tuto fázi komponování rozdělili do malých skupinek: každá skupina pak dostala jen jeden řádek textu a měla za úkol vymyslet tři až čtyři různé způsoby, jak ji zazpívat. Pak jsme se znovu všichni shromáždili kolem klavíru a zkoušeli, které fragmenty melodie jsou k sobě nejlépe. Bylo to jako sešívání patchworkového přehozu, ale výsledky byly mnohdy až překvapivě organické.

Studenti středoškolského věku si často odnášeli celý text a vraceli se zpět s hotovou písní, někdy i s doprovodem několika nástrojů.

Vymýšleli také čistě instrumentální skladby. Seznámil jsem je s několika charakteristickými židovskými hudebními motivy a zkušení hráči se brzy naučili s nimi volně improvizovat.

To se stalo zdrojem hudebních vsuvek mezi písněmi nebo doprovodu k tanci; mnohdy to také podbarvovalo zpěv.

V době, kdy jsem projekt předával dalšímu skladateli, měli jsme již zhudebněné asi dvě třetiny Tertiina libreta. Některé pasáže jsme nikdy nezhudebnili, u jiných jsme se o to pokusili v několika variantách. Během tohoto období vzniku mělo každé z představení své vlastní specifické kvality.

A všechna byla velmi prospěšná. Jsem velmi rád, že Matthew King mohl toto dílo převzít, dokončit a dát mu podobu, která může oslovit nové protagonisty a nové publikum.

23

The Music / Die Musik / Hudba Matthew King Composer Komponist Skladatel

When Jonathan and Tertia first invited me to join this project, I have to admit that I felt unsure about whether I could take it on. Of course I felt flattered to be invited and I was impressed with the material that they showed me, but there were a number of daunting issues: the gravity of the subject itself (which does did not instantly present itself as suitable for this kind of treatment); the challenge of composing in collaboration (after all, it’s difficult to get two composers to agree about anything at all, let alone 70 minutes of music!) and the time scale to complete the work which was almost Handelian in its rapidity! Most daunting of all perhaps was the challenge of responding to the simplicity and intensity of the original texts in a truthful and musically appropriate way.

The collaborative process began with several long meetings with Jonathan in which we discussed, in detail, the musical journey of the piece, appropriate kinds of accompaniment, narrative pacing, how to connect the different numbers in an organic way and what kind of new material to compose for the soprano soloist. There were still a few bits of English text to set, and for these I undertook several workshops with schools in Hackney. The resulting, rather complex choruses (“Now we pay no attention to the badges”; “Our good friend Time” and “It was May”) appear in the score virtually unaltered from their original improvised form.

Workshops were also conducted in Nuremberg (with the excellent assistance of Emily Segal) in order to set the German texts in an authentic manner. I worked with two groups of young German people. Both contributed superb melodic ideas to choruses like “Bomben explodieren” and “Nach Belzec” as well as the unaccompanied chorus “Ich weiss jedoch, dass alles heut nur Traum”.

Fascinatingly, melodies that came from German workshops seemed strikingly different from English ones – more classical, more Schubertian even. For the setting of Czech text (a more difficult task because I was unfamiliar with the wonderfully rich and characteristic rhythms and stresses of the Czech language), I had the 24

invaluable assistance of Julek Neumann who painstakingly went through the text, line by line, while I wrote down the rhythm in musical notation.

It was then that the hard work began with a vengeance! First of all came the task of assembling this bewildering variety of melodies, some complete, some fragmentary, some embryonic, and to weave them together with new music for the soprano soloist. It was delightful to discover how beautifully some of the ideas fitted together to form counterpoints with one another. I found myself listening to Bach’s cantatas a lot during this period and I hope that Bach’s genius for combining different kinds of melody and text, often at different speeds, in a way that clarifies rather than complicates, had some influence on my own approach.

Equally challenging was the task of orchestrating for the Fürth Streichhölzer Youth Orchestra in such a way that the young players would find it challenging (in a good way) but not impossible to play. Perhaps the hardest piece of all to compose (and to orchestrate) was the train music for the chorus “To Belzec” which is, in every sense, a nightmare vision (and may well be as much of a nightmare to play as it was to compose!) On the other hand, it was with great joy that I found myself orchestrating the chorus “It was May” on May 1st and I even incorporated the sounds of birdsong that I could hear outside my window (including a persistent cuckoo!).

I hope that the resulting music for Hear Our Voice does justice to the integrity of the original texts. I am grateful to have been part of such an important project, and to have been involved in such a rich and fertile collaborative process.

Als Jonathan und Tertia mich zum ersten Mal fragten, ob ich an dem Projekt mitarbeiten wollte, war ich zugegebenermaßen unsicher, ob ich es übernehmen konnte. Natürlich fühlte ich mich geschmeichelt, eingeladen worden zu sein und ich war von dem Material, was sie mir zeigten, beeindruckt, aber es gab auch eine Reihe von schwerwiegenden Dingen: die Schwere des Themas an sich (das sich nicht direkt für diese Art der Behandlung anbietet); die Herausforderung, in einem Team zu komponieren (immerhin ist es schwer, dass sich zwei Komponisten einigen, ganz zu schweigen für 70 Minuten Musik!) und die Zeitspanne, in der die Arbeit fertiggestellt werden musste war fast Händelesque in ihrer Kürze! Am schwerwiegendsten war vielleicht die Herausforderung, auf die Einfachheit und Intensität der Originaltexte ehrlich und musikalisch angemessen zu reagieren.

Die Zusammenarbeit begann mit einigen langen Treffen mit Jonathan, bei denen wir detailliert den musikalischen Prozess des Stücks, angemessene Begleitungen, erzählerisches Herangehen, wie man die einzelnen Nummern lebhaft zusammenführen könnte und wie man das neue Material für die Sopranistin komponieren sollte, diskutierten.

Außerdem mussten noch einige Teile des englischen Textes vertont werden, für die ich an mehreren Workshops mit Schulen in Hackney teilnahm. Die dabei entstandenen, eher komplexen Refrains (“Now we pay no attention to the badges”; “Our good friend Time” und “It was May”) erscheinen auf dem Notenblatt quasi genau wie in ihrer ursprünglich improvisierten Form.

Workshops fanden ebenfalls in Nürnberg statt (mit der großartigen Hilfe von Emily Segal), um die deutschen Texte authentisch einzufügen. Ich arbeitete mit zwei Gruppen von jungen Deutschen.

Beide stifteten hervorragende melodische Ideen für Refrains wie “Bomben explodieren” und “Nach Belzec”, genau wie der unbegleitete Refrain zu “Ich weiss jedoch, das ist alles heut nur ein Traum”. Faszinierender Weise unterschieden sich Melodien der deutschen Workshops stark von denen der englischen – sie waren eher klassisch, fast mehr Schubertesque. Für die Vertonung von tschechischem Text (eine schwierigere Aufgabe, da ich mich nicht mit den wunderbar reichen und

typischen Rhythmen und Betonungen der tschechischen Sprache auskannte) hatte ich eine unschätzbare Hilfe in Julek Neumann, der genauestens durch den Text ging, Zeile um Zeile, während ich den Rhythmus in musikalischer Notation aufschrieb.

Danach begann die harte Arbeit! Zunächst einmal standen wir vor der Aufgabe, die wilde Vielfalt an Melodien, einige vollständig andere weniger, weitere völlig unvollständig, zusammenzusetzen und sie mit neuer Musik für die Sopranistin zu versehen. Es war sensationell, als wir entdeckten, wie wunderbar einige Ideen zusammenpassten, um Kontrapunkte zueinander zu bilden.

Während dieser Zeit erwischte ich mich häufig dabei, Bachs Kantaten zu hören und ich hoffe, dass Bachs Genialität, verschiedene Arten von Musik und Text, häufig in verschiedenen Tempi auf eine Weise zusammenzufügen, die eher vereinfacht als verkompliziert, einen Einfluss auf meine Bemühungen hatte.

Genauso herausfordernd war die Aufgabe der Orchestration (für die Jungen Fürther Streichhölzer) auf eine Weise, die die jungen Musiker herausfordernd (auf eine gute Art), aber nicht unmöglich finden würden.

Wahrscheinlich am schwersten zu komponieren (und zu orchestrieren) war die Zugmusik für den Refrain “Nach Belzec”, die, in jeder Weise, eine Alptraumvision ist (und gut auch genauso ein Alptraum zu spielen sein kann wie sie zu komponieren war!) Auf der anderen Seite hat es sehr viel Spaß gemacht, den Refrain zu “It was May” am 1.

Mai zu komponieren, und ich fügte sogar den Gesangs der Vögel ein, den ich vor meinem Fenster hören konnte (einschließlich eines penetranten Kuckucks!)

Ich hoffe, das musikalische Ergebnis für Hört Unsere Stimme wird der Integrität der Originaltexte gerecht. Ich bin dankbar, ein Teil eines so wichtigen Projekts gewesen zu sein und auf solch reiche und lebhafte Weise an der Zusammenarbeit teilgehabt zu haben.

Musím přiznat, že když mě Jonathan a Tertia poprvé oslovili, abych se připojil k tomuto projektu, váhal jsem, jestli jej dokážu zvládnout.

Samozřejmě jsem se nabídkou cítil polichocen a i materiál, který mi ukázali, na mne udělal veliký dojem.

Zbývala však řada věcí, které mě od toho odrazovaly: předně vážnost samotného námětu (který se na první pohled nezdá příliš vhodný pro takové zpracování), výzva, jíž je skládání hudby ve spolupráci s někým dalším (vždyť je přece tak těžké, aby se dva skladatelé na něčem shodli, už vůbec nemluvě o 70 minutách hudby!), a také časový rozvrh práce, jejíž rychlost byla doslova händelovská! Nejvíce jsem se však zalekl výzvy reagovat věrně a hudebně adekvátně na jednoduchost a sílu původních textů.

Spolupráce začala několika dlouhými sezeními s Jonathanem, během nichž jsme podrobně hovořili o hudební cestě, kterou dílo prošlo od svého vzniku, o přiměřeném hudebním doprovodu, o tempu vyprávění, o tom, jak propojit organickým způsobem všechny odlišné složky i jaké nové party bude třeba zkomponovat pro sopránové sólo. Zbývalo stále ještě zhudebnit několik anglických textů, a proto jsem se školami v Hackney uspořádal několik workshopů.

Výsledné, poměrně složité sbory („Teď těm odznakům nevěnujeme žádnou pozornost“, „Náš dobrý kamarád Čas“ a „Byl máj“) jsou v notovém záznamu přejaté v prakticky nezměněné od své původní improvizované podoby.

Další workshopy probíhaly v Norimberku (za skvělé asistence Emily Segalové) a jejich cílem bylo zhudebnit autentickou formou německé texty.

Pracoval jsem se dvěma skupinami mladých Němců. Obě se podílely skvělými melodickými nápady na vzniku sborů „Bomben explodieren“ („Bomby explodují“) a „Nach Belzec“ („Na Belzec“) i na sboru zpívaném bez doprovodu „Ich weiss jedoch, dass alles heut nur Traum“ („Ale já věřím, že dneska jen spím“). Byl jsem fascinován tím, že melodie vzešlé z německých workshopů byly naprosto odlišné od anglických – byly klasičtější, dokonce bych řekl více schubertovské.

Při zhudebňování českých textů (což byl těžký úkol, protože nádherné bohatství a charakteristický rytmus i

důraz českého jazyka mi byly neznámé) mi neocenitelně pomohl Julek Neumann, který se mnou trpělivě procházel text, řádek po řádku, a já si rytmus řeči zapisoval v hudební notaci.

A pak mne začala pronásledovat ta nejtěžší práce! Nejdřív jsem musel dát dohromady tohle nepřeberné množství kompletních, fragmentárních i naprosto zárodečných melodií a propojit ho s novou hudbou napsanou pro soprán. Bylo nádherné objevovat, jak se některé hudební nápady skvěle doplňovaly jako protipóly. V této době jsem hodně poslouchal Bachovy kantáty a doufám, že Bachova schopnost kombinovat různé druhy melodií a textů v odlišném tempu – a to způsobem, který nic nekomplikuje, ale naopak objasňuje – měla nějaký vliv i na moji vlastní práci.

Neméně náročným úkolem byla i instrumentace celého díla (pro orchestr Fürth Streichhölzer), aby bylo výzvou (v dobrém slova smyslu), nikoli však nepřekonatelnou, pro mladé hráče. Snad nejtěžší na zhudebnění i na instrumentaci byla vlaková hudba pro sbor „Na Belzec“, který je v každém směru nočním přízrakem (a noční můrou jak pro skladatele, tak pro hráče!). Na druhou stranu sbor „Byl máj“ bylo radost komponovat, což jsem dělal na 1. máje a dokonce se mi do něj podařilo zapojit i zpěv ptáků, které jsem právě slyšel za oknem (včetně neúnavné kukačky!).

Doufám, že výsledná hudba pro Slyš náš hlas nic neubírá na síle původních textů. Jsem rád, že jsem mohl být součástí tak významného projektu a podílet se na tak bohaté a plodné spolupráci.

25

The Staging / Auf die Bühne / Jevištní úprava Clare Whistler Director Regisseurin Režisérka

Preparing to work on the Hear Our Voice project was humbling and overwhelming. I read a lot of Holocaust poetry and Survivor literature – the art created from the horror. Working with these words written by children in concentration camps was the opposite – clear and open, an outcry of their feelings, words that have become poetry with hindsight.

Starting work with the students, I based most of the material we made on children’s games – ‘grandmother’s footsteps’, ‘stick-in-the-mud’, ‘followmy-leader’ and lots of word games.

We used this gathering of words from a game we played during the first project in Walton-on-Thames to create images and movements to go with the music: suffering, torture, pain, why, shame, powerless, innocent, courage, strength, hope.

Other words that gave us inspiration: hiding, light, memory of a place or person, an island, a world, the sky. I kept thinking of the sky being the most visible reminder of nature, asking the students to study the sky in all sorts of weather and at all times. How could we find ‘hope’?

Asking the students to complete the following sentences was another way of helping them relate to those other children from the distant past: I wish ...

I was born ...

My first memory is ...

In my dreams I ...

I cannot understand why ...

At other times Jonathan and I would use the ‘crash’ approach – each of us taking one of the poems and one group of children, going into separate rooms and working for 45 minutes or so, then bringing out what we’d made together and just saying ‘1, 2, 3, Go!’ It’s amazing how many of these ‘crashes’ worked. It’s true to say this project was inspired by the words.

Each time we did a pilot project, there was a moment at the end when the children left the stage and we still heard them singing. It was then, that I really perceived the loss of childhood – or rather, that as an adult I am no longer able to be a child. Growing up is necessary and exhilarating, yet also 26

so poignant – it inevitably involves the loss of innocence. What we can’t comprehend, is the loss of innocence experienced by the children in the camps.

Going to the Holocaust Exhibition at the Imperial War Museum, I was most moved by the films of Survivors talking, by the experience of meeting a Survivor and hearing her memories, and by her reaction after the performance of our piece there; sitting in her seat long after the audience had left, crying and crying, yet smiling at us too.

Die Arbeitsvorbereitungen für das Hört Unsere Stimme Projekt waren demütigend und überwältigend. Ich las eine Menge Holocaust-Poesie und Überlebendenliteratur – die Kunst, die aus dem Horror entstanden ist. Mit den Worten der Kinder aus den Konzentrationslagern zu arbeiten war das Gegenteil davon – klar und offen, ein Aufschrei ihrer Gefühle, Worte, die im Nachhinein betrachtet Poesie geworden sind.

Zu Beginn der Arbeit mit den Schülern legte ich das meiste Material Kinderspielen zugrunde – ‘grandmother’s footsteps’, ‘stick-in-themud’, ‘follow-my-leader’ und viele andere Wortspiele. Wir nutzten dieses Sammeln von Worten aus Spielen, die wir während des ersten Projekts in Walton-on-Thames machten, um Bilder und Bewegungen zu der Musik zu erschaffen: Leiden, Qual, Schmerz, warum, Schande, machtlos, unschuldig, Mut, Stärke, Hoffnung.

Andere Worte, die uns inspirierten: verstecken, Licht, Erinnerung an einen Ort oder eine Person, eine Insel, eine Welt, ein Himmel. Der Himmel erinnerte mich immer am meisten an Natur und ich bat die Schüler, den Himmel bei jeglichem Wetter und zu allen Zeiten zu beobachten. Wie konnten wir “Hoffnung” finden?

Die Studenten zu bitten, die folgenden Sätze zu vervollständigen, war eine weitere Art, ihnen dabei zu helfen, eine Beziehung zu jenen anderen Kindern aus der fernen Vergangenheit zu bilden: Ich wünsche ...

Ich wurde geboren ...

Meine früheste Erinnerung ist ...

In meinen Träumen (bin/tue) ich ...

Ich kann nicht verstehen, warum ...

Andere Male machten Jonathan und ich vom “Crash”Vorgehen gebrauch – jeder von uns nahm sich eines der Gedichte und eine Gruppe von Kindern vor, ging in getrennte Räume und arbeitete für 45 Minuten oder so. Danach zeigten wir, was wir zusammen erarbeitet hatten und sagten einfach “1, 2, 3, los!” Es ist erstaunlich, wie viele dieser “Crashs” funktionierten. Man kann ehrlich behaupten, dass dieses Projekt von Worten inspiriert worden ist.

Jedes Mal, wenn wir ein Pilotprojekt durchführten, gab es einen Augenblick am Ende, wenn die Kinder die Bühne verließen und wir sie immer noch singen hören konnten. In dem Augenblick nahm ich wirklich den Verlust meiner Kindheit wahr – oder besser, dass ich als Erwachsener nicht länger ein Kind sein kann. Erwachsenwerden ist notwendig und aufregend, jedoch auch so deprimierend – es bringt unweigerlich den Verlust von Unschuld mit sich. Was wir nicht verstehen können, ist der Verlust der Unschuld, den die Kinder in den Lagern erleben mussten.

Als ich zu der Holocaust-Ausstellung im Imperial War Museum ging, bewegten mich Filme über Überlebende, die von ihren Erfahrungen sprachen, ebenso die Erfahrung, eine Überlebende zu treffen, ihre Erinnerungen zu hören und ihre Reaktion nach unserer Aufführung dort am meisten; wie sie auf ihrem Platz saß, lange nachdem die Zuschauer gegangen waren, weinte und weinte, aber uns auch anlächelte.

Příprava na projekt Slyš náš hlas byla pokořující a zdrcující. Četla jsem mnoho poezie o šoa a literatury napsané přeživšími – je to umění vzešlé z hororu. Práce s těmito slovy napsanými dětmi v koncentračních táborech znamenala pravý opak – jsou čistá a otevřená, je to výraz jejich pocitů, jsou to slova, která se stala poezií se zpětným pohledem.

Když jsem začínala pracovat se studenty, většina materiálu vycházela z dětských her – „babiččiny stopy“, „hůlka v blátě“, „běž za prvním“ a ze spousty slovních her. Seskupení slov vzešlé ze hry jsme užívali už při prvním projektu ve Walton-onThames jako cestu k vytváření obrazů a pohybů, které by šly k hudbě: utrpení, muka, bolest, proč, hanba, bezmocný, nevinný, odvaha, síla, naděje.

Další slova, která nás inspirovala: úkryt, světlo, vzpomínka na místo nebo osobu, ostrov, svět, obloha. Stále se mi

vracela myšlenka na oblohu jako nejviditelnější připomínku přírody a chtěla jsem po studentech, aby oblohu sledovali při každém počasí a při každé příležitosti. Jak můžeme najít „naději“?

Jiným ze způsobů, jak jsem studentům pomáhala přiblížit se dětem z dávné minulosti, bylo doplňování následujících vět: Přeji si …

Narodil jsem se …

Moje první vzpomínka je …

Ve svých snech jsem …

Nechápu, proč …

Jindy jsme spolu s Jonathanem užívali metody „třesku“ – každý z nás si vzal nějakou báseň a se skupinou dětí jsme asi 45 minut pracovali v oddělených místnostech, a pak jsme ukázali, k čemu jsme došli, a jen řekli „Jedna, dvě, tři, vpřed“! Je až neuvěřitelné, kolik z těchto „třesků“ fungovalo. Skutečně lze říci, ze tento projekt byl inspirován slovy.

Pokaždé, když jme dokončili zkušební projekt, tak nastal moment, kdy po odchodu z jeviště děti stále ještě zpívaly. V takových chvílích jsem si vždy znovu uvědomovala ztrátu dětství – nebo přesněji, uvědomovala jsem si, že jako dospělá už nikdy nemohu být dítětem. Dospívání je nutné a radostné, ale také bolestné – nevyhnutelně znamená ztrátu nevinnosti. To, co nikdy nepochopíme, je ztráta nevinnosti, kterou utrpěly děti v koncentračních táborech.

Když jsem navštívila expozici o šoa v Imperial War Museum, nejvíce na mě zapůsobily filmové nahrávky vyprávění pamětníků šoa a setkání s jednou přeživší, která vyprávěla o svých zážitcích, a pak reagovala na naše představení: zůstala sedět na svém místě dlouho poté, co všichni diváci odešli, plakala a plakala, ale zároveň se na nás usmívala.

27

The Film / Der Film / Film Marta Hrubá Film Director Filmregisseurin Filmová režisérka

When I heard about the Hear Our Voice project, I was immediately interested. The combination of the theme, which, because of my roots is very close to me and the possibility of a creative cooperation with students seemed very inspiring to me. I am used to the role of a filmmaker, but I wanted to try to share with other people the decisions about the final shape of the film as well as the issues and responsibilities related to the preparation of filming. None of my films to date have been part of a bigger multimedia project and so that aspect was also tempting. The experience of being in charge of a film workshop was also new to me and so I accepted the project very enthusiastically and started to look for students who would also be interested in taking part in making the film.

In December 2005, I had an intense meeting with Director Clare Whistler and Artistic Director Tertia SeftonGreen in London and returned home newly inspired. Finding the students was much more complicated than I had expected, mainly because this type of work is very unusual for the Czech educational system and teachers seemed unwilling to try out something new which might widen the students’ knowledge as well as their own. Finally, we found two schools, where the teachers were interested in the project and put together two groups, each with between eight and twelve students, aged 15 to 18. Much of the work before editing was therefore done in separate groups.

At first I let the students choose a part of the libretto, which they would like to work with. I explained the whole filming process, including all the phases of preparation and postproduction, as well as how our filming would be different from other postproduction films. Then we started discussing the chosen sections of the libretto. We talked about the people who were in the concentration camps and the ghettos, tried to imagine how they might have felt and how they came to terms with the loss of freedom and life to which they were used. We also discussed the possibilities of how these feelings 28

could be expressed through film. We started to prepare a storybook from the suggested scenes and shoots and planned the filming. The students themselves wrote the list of props and places needed for filming, then they visited those places for location scouting and took photographs. We discussed the places on the photographs, talked about the suitability of the locations and made the final filming plan. The students then acquired almost all of the props. We had a technical workshop before the shooting, where the students tried the camera for the first time and we finalised all the details of the filming composition.

We had two initial basic filming days with each group and another during the editing period. A professional cameraman was present for the filming, mainly for technical support.

The students used one camera themselves with the cameraman filming spare material according to the students’ instructions on a second camera, enabling the students to work both as the cameraman and director.

The filming was very successful for all of us with the students showing great enthusiasm and lots of energy. It was interesting to see that they were prepared to risk difficult shots and they didn’t try to simplify their work or look for easier solutions.

During the editing process one of the main challenges was dealing with the timing of the film to match the music. Some of the students took part in the editing process and learnt a variety of post-production techniques.

The greatest challenge for myself and the editor as film makers was making the transition from cinema to that of back projection to support live staging.

We are all very curious to see how this work is received.

Als ich von dem Hört Unsere Stimme Projekt hörte, war ich sofort daran interessiert.

Die Kombination des Themas, was mir durch meine Wurzeln sehr nahe geht, und der Möglichkeit für eine kreative Zusammenarbeit mit Studenten schien mir sehr inspirierend. Ich bin an die Rolle der Filmproduzentin gewöhnt, aber ich wollte versuchen, alle Entscheidungen über die Endgestalt des Films, genauso wie alle Angelegenheiten und Verantwortungen in bezug auf die Filmvorbereitung mit anderen Leuten teilen. Keiner meiner bisherigen Filme waren Teil eines größeren Multimedia-Projekts, also war dieser Aspekt auch sehr verlockend.

Die Erfahrung, für einen Film-Workshop verantwortlich zu sein, war ebenfalls neu für mich und so akzeptierte ich das Projekt voller Begeisterung und begann, nach Schülern zu suchen, die ebenfalls daran interessiert waren, beim Filmdreh mitzuwirken.

Im Dezember 2005 hatte ich ein intensives Meeting mit der Regisseurin Clare Whistler und der künstlerischen Direktorin Tertia SeftonGreen in London und kehrte neu inspiriert nach Hause zurück. Die Schüler zu finden war viel schwieriger als ich erwartet hätte, hauptsächlich, da diese Art der Arbeit sehr ungewöhnlich für das tschechische Schulsystem ist und Lehrer nicht gewollt schienen, etwas neues auszuprobieren, das das Wissen der Schüler genau wie ihr eigenes erweitern konnte.

Schließlich fanden wir zwei Schulen, an denen die Lehrer am Projekt interessiert waren, und stellten zwei Gruppen zusammen, jede zwischen acht und zwölf Schülern zwischen 15 und 18 Jahren.Viel Arbeit vorm Editing fand daher in getrennten Gruppen statt.

Zunächst ließ ich die Schüler einen Teil des Libretto aussuchen, an dem sie gerne arbeiten wollten. Ich erklärte den gesamten Filmprozess, einschließlich aller Phasen der Vorbereitung und Nachproduktion, ebenso wie unser Dreh sich von anderen Filmen unterscheiden würde.

Danach begannen wir, die ausgewählten Sektionen des Libretto zu besprechen.Wir sprachen über die Leute in den Konzentrationslagern und Ghettos, versuchten uns vorzustellen, wie sie sich gefühlt haben mögen und wie sie den Verlust von Freiheit und dem Leben, an das sie gewöhnt waren, verkrafteten.Wir sprachen ebenfalls über die Möglichkeiten, wie man diese Gefühle im Film ausdrücken könnte.Wir bereiteten ein Drehbuch aus den ausgewählten Szenen und Einstellungen vor und planten den Dreh. Die Schüler selbst schrieben die Liste der benötigten Requisiten und Schauplätze. Dann besuchten sie diese Orte für Location Scouting und machten Fotos.Wir diskutierten die Orte auf den Fotos, sprachen darüber, welche Orte

passten und erstellten einen endgültigen Drehplan. Die Schüler besorgten dann fast alle der Requisiten.Vor den Dreharbeiten hatten wir einen technischen Workshop, wo die Schüler zum ersten Mal die Kamera ausprobierten und wir beschlossen alle Einzelheiten der Filmkomposition.

Wir hatten zunächst zwei eigentliche Drehtage mit jeder Gruppe und einen weiteren während der Editing-Phase. Ein professioneller Kameramann war beim Dreh anwesend, hauptsächlich für technische Unterstützung. Die Schüler benutzten selber eine Kamera und der Kameramann filmte das restliche Material nach den Anweisungen der Schüler mit einer zweiten Kamera, so dass die Schüler sowohl als Kameramann und Regisseur arbeiten konnten. Die Dreharbeiten waren für uns alle sehr erfolgreich und die Schüler zeigten große Begeisterung und viel Energie. Es war interessant zu sehen, dass sie bereit waren, schwierige Aufnahmen zu riskieren und nicht versuchten, ihre Arbeit zu erleichtern oder nach einfachen Lösungen zu suchen.

Während der redaktionellen Arbeit war es eine grosse Herausforderung, die Zeiten im Film so zu organisieren, dass er zur Musik passt. Einige Schüler haben an der redaktionellen Arbeit mitgewirkt und lernten so eine grosse Anzahl von Post Production-Techniken. Die größte Herausforderung für mich und den Redakteur als die beiden Filmemacher war es, den Film von einem Kinoformat so umzuwandeln, das er als Rückprojektion wirkt, um das Bühnengeschehen zu unterstützen.Wir sind alle sehr neugierig, wie dieses Werk angenommen wird.

Projekt Slyš náš hlas mě zajímal okamžitě už od chvíle, kdy jsem se o něm dozvěděla.Téma, které mi je kvůli mým kořenům velmi blízké, v kombinaci s možností kreativní spolupráce se studenty se mi zdálo velmi inspirativní. Na roli filmové režisérky jsem zvyklá, ale zajímalo mě dělit se s ostatními jak o názory na konečnou podobu filmu, tak o zodpovědnost a problémy spojené s přípravou celého natáčení. Žádný z mých filmů dosud nebyl součástí většího multimediálního projektu a i tento fakt byl pro mě lákavý. Nové pro mě bylo také vedení filmových workshopů, a tak jsem se projektu chopila s velkým nadšením a začala hledat studenty, které by zajímala spolupráce na přípravě takového filmu.

V prosinci 2005 režisérka Clare Whistlerová, umělecká vedoucí Tertia Sefton-Greenová a já jsme se sešly na intenzivním pracovním setkání a domů jsem se vrátila s novou inspirací. Najít studenty bylo mnohem těžší, než jsem očekávala, protože tento typ práce je v rámci českého vzdělávacího systému velmi neobvyklý a ani učitelé příliš nechtěli zkoušet něco nového, co by rozšířilo nejen znalosti studentů, ale i jejich. Nakonec jsme našli dvě školy, jejichž učitelé se o projekt začali zajímat, a vytvořili dvě skupiny o počtu 8-12 studentů ve věku mezi 15-18 lety.

Většina práce před stříháním filmu tedy

vznikla ve dvou oddělených skupinách.

Nejdříve jsem studenty nechala vybrat si část libreta, s níž by se jim líbilo pracovat.

Vysvětlila jsem jim celý proces vzniku filmu, od přípravných fází až po závěrečné fáze výroby, a také to, v čem se naše natáčení bude lišit od jiných filmů. Pak jsme začali diskutovat o vybraných částech libreta.

Mluvili jsme o lidech, kteří byli v koncentračních táborech a v ghettech, zkoušeli jsme si představit, jak se asi cítili a jak se vyrovnávali se ztrátou svobody a života, na nějž byli zvyklí.Také jsme mluvili o možnostech, jak je takové pocity možné vyjádřit filmem. Z navrhovaných scén a záběrů jsme začali sestavovat scénář a plánovali natáčení. Studenti sami připravovali seznam rekvizit a míst pro natáčení. Pak taková místa navštěvovali, aby se s nimi podrobně seznámili a fotografovali je. Podle fotografií jsme pak o místech diskutovali, mluvili o jejich vhodnosti a vytvořili závěrečný rozvrh pro natáčení.Studenti pak sehnali většinu potřených rekvizit. Před natáčením ještě proběhl technický workshop, kde se studenti poprvé seznámili s kamerou a upřesnili jsme poslední detaily kompozice filmu.

S každou skupinou nakonec proběhly dva natáčecí dny a jeden další v průběhu editace. Při natáčení byl přítomný profesionální kameraman, který byl především technickou oporou. Na jednu kameru natáčeli sami studenti a kameraman natáčel záložní materiál na druhou kameru podle jejich pokynů, což studentům umožnilo pracovat jako kameraman a režisér současně. Natáčení se mezi námi všemi setkalo s velikým úspěchem a studenti do něj vložili velké nadšení a energii. Bylo zajímavé sledovat, jak byli ochotni pouštět se i do obtížných záběrů a neusnadňovali si práci ani nehledali snazší řešení.

Během střihu bylo nejtěžším úkolem načasovat film podle hudby. Někteří studenti se zúčastnili několika střihových frekvencí a zajímali se o možnosti různých postprodukčních technologií. Pro mne i pro střihače zase představovala střihací fáze překvapivou výzvu při vymýšlení technické stránky zadní projekce filmu.Teď už jsme všichni zvědaví, co na naší práci řeknou ostatní.

29

The Libretto / Libretto / Libreto

30

CHILDREN I once was a little child, Three years ago, That child who longed for other worlds.

But now I am no more a child For I have learned to hate.

I am a grown up person now, I have known fear...

KINDER

DĚTI

Ich war einst ein kleines Kind, Vor drei Jahren, Dies Kind, das Welten mehr ersehnt.

Doch jetzt bin ich das Kind nicht mehr, Denn Hass hab‘ ich gelernt.

Ich bin jetzt ein erwachs’ner Mensch, Ich kenne Angst...

Byl jsem kdys dítětem před třemi lety.

To mládí toužilo po jiné světy Nejsem již dítětem Viděl jsem nach teď jsem již dospělým poznal jsem strach...

SURVIVOR It is painful to give up all that is close and dear to us, especially one’s childhood.

ÜBERLEBENDER Es ist schmerzhaft, all das aufzugeben, das uns nah und lieb ist, besonders unsere Kindheit.

PŘEŽIVŠÍ Je bolestivé, vzdát se všeho, co nám bylo blízké a drahé, především vlastního dětství.

ÜBERLEBENDER Die Sirene durchschnitt die blaue Luft und kündigte etwas Grausames an.

PŘEŽIVŠÍ Sirény prořízly modrý vzduch a ohlásily něco krutého.

KINDER Bomben explodieren über der Stadt.

Die Straßen sind voller Rauch.

Es ist Krieg.

Menschen rennen fassungslos umher.

Der blaue, glückliche Himmel hat sich in einen nächtlichen Vulkan verwandelt, es regnet auf die Stadt Bomben.

DĚTI Bomby explodují po celém městě. Ulice jsou plné kouře. Je válka. Lidé utíkají sem a tam, jsou zmateni. Modré, šťastné nebe se proměnilo v noční sopku, z níž na město prší bomby.

SURVIVOR Today an order was issued that from now on Jews have to wear a yellow star-shaped patch.

The order tells exactly how big the star patch must be, and that it must be sewn on every outer garment, jacket or coat.

ÜBERLEBENDER Heute wurde der Befehl ausgegeben, dass Juden ab sofort ein gelbes, sternförmiges Abzeichen tragen müssen. Der Befehl erklärt genauestens, wie groß das Sternenabzeichen zu sein hat, und dass es auf jedem Stück Oberbekleidung, Jacke oder Mantel, sichtbar sein muss.

PŘEŽIVŠÍ Dnes byl vydán rozkaz, že Židé musejí napříště nosit záplatu ve tvaru žluté hvězdy.

Rozkaz nařizuje přesně, jak velká musí židovská hvězda být, a že musí být přišita na všechny svršky, sako i kabát.

CHILDREN It seemed to be burning me.

I felt a hump as though I have two frogs on me.

I was ashamed to show what they are doing to us.

I was ashamed of our helplessness; We cannot help each other in any way.

KINDER Es war, als würde ich verbrennen.

Ich spürte einen Buckel, als ob zwei Frösche auf mir säßen.

Ich schämte mich, zu zeigen, was sie uns antun.

Ich schämte mich für unsere Hilflosigkeit; Wir können uns gegenseitig überhaupt nicht helfen.

DĚTI Bylo to, jako bych měl shořet. Cítil jsem hrb, jakoby na mně seděly dvě žáby. Styděl jsem se ukázat, co nám provádějí. Styděl jsem se za naši bezmoc. Nemůžeme jeden druhému vůbec nijak pomoci.

CHILDREN Now we pay no attention to the badges.

They are attached to our coats But they have not touched our consciousness.

KINDER Nun schenken wir den Abzeichen keine Aufmerksamkeit.

Sie sind an unseren Mänteln befestigt, Aber sie haben unser Bewusstsein nicht berührt.

DĚTI Teď těm odznakům nevěnujeme žádnou pozornost. Máme je přidělané na kabátech.

Ale našeho vědomí se ještě nedotkly.

SURVIVOR The siren cut the blue air and announced something cruel.

CHILDREN Bombs are bursting over the city.

The streets are full of smoke.

It is war.

People run around bewildered.

The blue, happy sky is transformed into a night volcano showering the city with bombs.

31

The Libretto / Libretto / Libreto

CHILDREN The sad days begin of binding packages, of sleepless nights full of restless expectation about the coming day. People sit in helpless, painful expectation with their bundles.Tomorrow we shall be led to the ghetto.

KINDER Die traurigen Tage beginnen, Pakete packen, schlaflose Nächte voller unruhiger Erwartungen für den kommenden Tag. Menschen sitzen mit ihren Bündeln in hilfloser, schmerzhafter Vorahnung. Morgen werden wir ins Ghetto gebracht.

DĚTI Začínají smutné dny balení, bezesných nocí, plných neklidného očekávání, co bude zítra.

Lidé sedí v bezmocném, bolestném očekávání se svými balíky. Zítra nás odvedou do ghetta.

A CHILD Will there be schools and playgrounds there, Daddy, like there are at home? Will there be lots of other children?

EIN KIND Wird es dort Schulen und Spielplätze geben, Papa, so wie zuhause? Werden dort viele andere Kinder sein?

DÍTĚ Budou tam školy a hříště, tati, jako máme tady, doma? Bude tam spousta jiných dětí?

CHILDREN When a new child comes Everything seems strange to him.

What, on the ground I have to lie?

Eat black potatoes? No, not I! I’ve got to stay? It’s dirty here!

The floor – why, look, it’s dirt, I fear!

Here the sound of shouting, cries, And oh, so many flies.

KINDER Wenn ein neues Kind kommt, Erscheint ihm alles fremd.

Was, auf dem Boden muss ich liegen?

Schwarze Kartoffeln essen? Nein, ich nicht!

Ich muss bleiben? Es ist so dreckig hier!

Der Boden – warum, schau, Dreck, fürchte ich.

Geräusche hier: Weinen, Geschrei, Und Fliegen überall.

DĚTI Když nováček sem přijde všechno se mu zdá divné.

Co, já si mám lehnout na půdu a ty černé brambory teprve jístnebudu.

Tady mám bydlet vždyť tady je špína ta podlaha je sama hlína, Zde je velký ruch a tolik, tolik much

CHILDREN Tears, tears, tears And thereafter come...tears without them there is no life.

Tears – inspired by grief tears that fall like rain.

KINDER Tränen,Tränen,Tränen Und danach kommen … Tränen.

Ohne sie Kein Leben ist.

Tränen – Von Kummer beseelt Tränen Wie ein Regenguss.

DĚTI Slzy, slzy, slzy, A po nich přicházejí... slzy Bez nich Není života.

Slzy – Inspirované zármutkem Slzy, Které padají jak déšť.

YOUNG CHILDREN A mousie sat upon a shelf, Catching fleas in his coat of fur.

But he couldn’t catch her – what chagrin!

She’d hidden way inside his skin.

He turned and wriggled, knew no rest, That flea was such a nasty pest!

KLEINE KINDER Ein Mäuslein saß auf dem Regal Und fing Flöhe in seinem Fell.

Doch es gelang nicht – so ein Pech!

Tief in der Haut war er versteckt.

Es wand sich ohne Rast und Ruh’, Die schlimmste Pest war dieser Floh.

MALÉ DĚTI Myška sedí v pelíšku, chytá blechu v kožíšku.

Chytit ji však nemůže, zalezla jí do kůže.

Točí se stále dokola.

Ta blecha to je potvora!

A CHILD I caught six fleas and three bedbugs today.

Isn’t that a fine hunt?

I didn’t even need a gun And right away I have supper!

EIN KIND Heute fing ich sechs Flöhe und eine Wanze.

Ist das nicht ein guter Fang?

Ich brauchte nicht mal ein Gewehr Und schon hab’ ich ein Abendbrot!

DÍTĚ Dneska jsem chytil šest blech a tři štěnice.

Není to skvělý úlovek?

Ani jsem nepotřeboval flintu A hned mám večeři.

32

The Libretto / Libretto / Libreto

YOUNG CHILDREN His daddy came And searched his coat, He caught the flea and off he ran To cook her in the frying pan.

The little mouse cried “Come and see!”

For lunch we’ve got a nice, fat flea!

KLEINE KINDER Sein Vater kam, Den Mantel nahm, Er fing den Floh und lief davon Und briet ihn in der Pfanne sich. „Schau her!”, so rief das Mäuslein froh, „Zu Mittag gibt’s ’nen fetten Floh.”

MALÉ DĚTI Přišel její tatíček prohlédl jí kožíšek.

Chytil blechu v okamžiku, upekl jí na rendlíku.

Myška volá na dědu: „Máme blechu k obědu".

CHILDREN I’d like to go back home again, It makes me think of sweet spring flowers.

Before, when I used to live at home, It never seemed so dear and fair.

KINDER Ich ginge gern nach Haus zurück, Ich denk an süße Frühlingsblumen.

Als ich früher lebte noch zuhaus, Wirkte es niemals so schön.

DĚTI Rád bych se vrátil zase zpět domov mě připadá jak jarní květ, dokud jsem domove u tebe žil nikdá jsem si tě tak nevážil.

CHILDREN Maminko, tatinku, I send you my love and kisses through the moon and stars. Just as a bright day follows a black night, freedom must follow oppression.

KINDER Maminko,Tatinku, durch Mond und Sterne schick’ ich Dir meine Liebe und Küsse.

So wie ein heller Tag einer dunklen Nacht folgt, muss Freiheit der Unterdrückung folgen.

DĚTI Maminko, tatínku, posílám vám svou lásku a plno pus po měsíci a po hvězdách. Jako po černé noci přichází jasný den, tak musí svoboda následovat po útlaku.

GIRLS I sit with my dolls by the stove and dream.

I dream that my father came back, I dream that my father is still alive How good it is to have a father.

I do not know where my father is.

MÄDCHEN Ich sitze mit meinen Puppen am Ofen und träume.

Ich träume, mein Vater käme zurück, Ich träume, mein Vater lebte noch.

Wie gut es ist, einen Vater zu haben.

Ich weiss nicht, wo mein Vater ist.

DÍVKY Sedím se svými panenkami u kamen a sním.

Zdá se mi, že se tatínek vrátil, sním o tom, že otec je pořád ještě naživu.

Je to tak pěkné, mít otce.

Nevím, kde můj je otec.

From tomorrow on I shall be sad, From tomorrow on.

Not today.Today I will be glad.

And every day, no matter how bitter it may be, I shall say: From tomorrow on I shall be sad, Not today.

Ab morgen werde ich traurig sein, Ab morgen.

Heute nicht. Heute will ich glücklich sein.

Und jeden Tag, wie bitter er auch sei, Sage ich: Ab morgen werde ich traurig sein, Heute nicht.

Od zítřka budu pořád smutný. Až od zítřka.

Dneska ještě ne. Dneska se budu radovat.

A každý den, i kdyby byl sebetrpčí.

Budu říkat: Od zítřka budu pořád smutný.

Dnes ještě ne.

SURVIVOR Just look at the fire: one moment the flame is shooting up high, the next it dies down, but a spark always remains. Hope is like that flame – one moment it is strong, the next it nearly dies, but there is always a spark left. One must never give up hope.

ÜBERLEBENDER Betrachte das Feuer: Einen Moment schießt die Flamme hoch, dann stirbt sie ab, doch bleibt ein Funke immer noch. Hoffnung ist wie diese Flamme – einen Moment lang ist sie stark, im nächsten beinah tot, aber ein Funke bleibt stets.

Man darf Hoffnung niemals aufgeben.

PŘEŽIVŠÍ Jenom se podívejte na ten oheň: v jednom okamžiku šlehá plamen do výšky, hned nato skomírá, ale jiskra tu zůstává vždycky. Naděje je jako ten plamen – v jednom okamžiku je silná, hned nato skoro zemře, ale vždycky tu zůstává jiskřička. Člověk se nikdy nesmí vzdát naděje.¨

CHILDREN The sun has made a veil of gold So lovely that my body aches.

Above the heavens shriek with blue Convinced I’ve smiled by some mistake.

KINDER Die Sonne Schleier webt’ aus Gold, So lieblich, dass mein Körper schmerzt.

Die Himmel oben schreien blau, gewiss, dass ich gelächelt hab.

DĚTI Slunce vytvořilo zlatý závoj Tak krásný, až mě z toho bolí tělo.

Nahoře nebe křičí svou modří, Přesvědčeno, že jsem se nějakým omylem usmál.

33

The Libretto / Libretto / Libreto

The world’s abloom and seems to smile.

I want to fly but where, how high?

If in barbed wire, things can bloom Why couldn’t I? I will not die!

Die Welt, erblüht, zu lächeln scheint.

Fliegen will ich, wohin, wie hoch?

In Stacheldraht? Es kann doch blüh’n.

Kann ich es nicht? Will sterben nicht.

Svět je samý květ a zdá se, že se usmívá.

Chci letět, ale kam, jak vysoko?

Když mohou věci kvést mezi ostnatými dráty, Proč bych nemohl já? Já neumřu.

CHILDREN Near us, on a branch, a little swallow has perched.

It shakes its head, turns round and flies away.

It has flown to the other side, behind our guards.

It, it has the right to do so.

KINDER Auf einem Zweig in unsrer Nähe hockt eine kleine Schwalbe.

Sie schüttelt den Kopf, dreht sich um und fliegt davon.

Sie ist auf die andere Seite, hinter unsere Wachen geflogen.

Sie, sie hat das Recht dazu.

DĚTI Vedle nás si sedla na větev vlaštovička.

Zavrtí hlavou, otočí se a letí pryč.

Uletěla přes naše stráže na druhou stranu.

Ona, ona má na to právo.

SURVIVOR Shall I ever live a free, useful and happy life with someone I love and who loves me? Will it happen soon, will a day come when the whole world suddenly opens for me and lets me choose what I want to do? I’ve been waiting for so long, so long... I can’t wait any longer, I want to live now.

ÜBERLEBENDER Werde ich je ein freies, sinnvolles und glückliches Leben führen mit jemandem, den ich liebe und der mich liebt? Wird es bald geschehen, wird ein Tag kommen, an dem die ganze Welt sich plötzlich für mich öffnet und mich wählen lässt, was ich tun möchte? Ich warte schon so lang, so lang... Ich kann nicht länger warten, Ich will jetzt leben.

PŘEŽIVŠÍ Budu někdy žít svobodný, užitečný a šťastný život s někým, koho mám rád a kdo má rád mě? Bude to brzy, přijde den, kdy se pro mě najednou otevře celý svět a dovolí mi, abych si vybral, co chci dělat? Čekám už tak dlouho, tak dlouho... Nemohu už dál čekat, chci žít teď.

CHILDREN I want to live.

I want to laugh and lift up burdens And I want to fight and love and hate And I want to grasp the sky with my hands And I want to be free and breathe and cry out And I don’t want to die. No! No Life is red Life is mine Mine and yours Mine...

CHILDREN Ich möchte leben.

Ich möchte lachen und Lasten heben und möchte kämpfen und lieben und hassen und möchte den Himmel mit Handen fassen und möchte frei sein und atmen und schrein Ich will nicht sterben. Nein!

Nein Das Leben ist rot, Das Leben ist mein Mein und dein.

Mein...

DĚTI Chtěl bych žít Chtěl bych se smát a zvedat břemena A chtěl bych se prát a milovat a nenávidět A chtěl bych popadnout nebe do svých rukou A chtěl bych být svobodný a dýchat a křičet Nechci umřít. Ne! Ne. Život je červený, Život je můj, Můj a tvůj, Můj...

SURVIVOR We got used to it that from time to time, one thousand unhappy souls would come here and that, from time to time, another unhappy souls would go away...

ÜBERLEBENDER Wir haben uns daran gewöhnt, dass von Zeit zu Zeit tausend unglückliche Seelen herkommen und dass von Zeit zu Zeit andere unglückliche Seelen weggehen...

PŘEŽIVŠÍ Zvykli jsme si, že sem čas od času přijede tisíc nešťastných duší, a že čas od času jiné nešťastné duše odjedou...

CHILDREN To Belzec! To Belzec! To Belzec!

Towards death, towards death, towards death.

Until Belzec, until Belzec, until Belzec, To death, to death, to death.

KINDER Nach Belzec! Nach Belzec! Nach Belzec!

In den Tod, in den Tod, in den Tod. Bis Belzec, bis Belzec, bis Belzec, Zum Tod, zum Tod, zum Tod.

DĚTI Na Belzec! Na Belzec! Na Belzec!

Na smrt, na smrt, na smrt, Do Belzecu, do Belzecu, do Belzecu, Pro smrt, pro smrt, pro smrt.

34

The Libretto / Libretto / Libreto

SURVIVOR Oh, what a terrible picture – A wagon full of people In the corner, a few corpses.

All standing naked

ÜBERLEBENDER Was für ein schreckliches Bild: Ein Waggon voller Menschen In der Ecke ein paar Leichen, Alle stehen nackt Stöhnen übertönt das Rattern der Räder

PŘEŽIVŠÍ Ach, to je strašlivý obraz – Vagon plný lidí, V koutě pár mrtvol.

Nur der Verurteilte versteht, Was sie ihm sagen:

Všichni stojí nazí.

Sténání přehlušuje rachocení kol Jen odsouzenec rozumí, Co mu říkají

CHILDREN To Belzec! To Belzec! To Belzec!

Towards death, towards death, towards death.

Until Belzec, until Belzec, until Belzec, To death, to death, to death.

KINDER Nach Belzec! Nach Belzec! Nach Belzec!

In den Tod, in den Tod, in den Tod. Bis Belzec, bis Belzec, bis Belzec, Zum Tod, zum Tod, zum Tod.

DĚTI Na Belzec! Na Belzec! Na Belzec!

Na smrt, na smrt, na smrt, Do Belzecu, do Belzecu, do Belzecu, Pro smrt, pro smrt, pro smrt.

SURVIVOR Do you want to live?

Then jump! then flee! then run!

But be careful The station patrol also lie in wait for you.

They whisper to one another You will never see your mother again.

You weep in vain, you sob in vain.

You will not see your father again either Because the wheels are chasing you to Belzec–

ÜBERLEBENDER Willst du leben?

Dann spring! Dann flieh! dann renn! aber gib acht Auch dir lauert der Bahnschutz auf.

Einem andern wispern sie zu, Deine Mutter siehst du nie wieder.

Du weinst umsonst, du schluchzt umsonst Den Vater siehst du auch nicht mehr, weil Räder dich nach Belzec jagen –

PŘEŽIVŠÍ Chceš žít?

Tak skoč! Tak leť! Tak utíkej!

Ale dávej pozor I na tebe číhá hlídka na nádraží Šeptají si navzájem Už nikdy neuvidíš svoji matku, Nadarmo pláčeš, nadarmo vzlykáš A ani svého otce už nikdy neuvidíš Protože kola tě ženou do Belzecu –

CHILDREN To Belzec! To Belzec! To Belzec!

Towards death, towards death, towards death.

Until Belzec, until Belzec, until Belzec, To death, to death, to death.

KINDER Nach Belzec! Nach Belzec! Nach Belzec!

In den Tod, in den Tod, in den Tod. Bis Belzec, bis Belzec, bis Belzec, Zum Tod, zum Tod, zum Tod.

DĚTI Na Belzec! Na Belzec! Na Belzec!

Na smrt, na smrt, na smrt, Do Belzecu, do Belzecu, do Belzecu, Pro smrt, pro smrt, pro smrt.

SURVIVOR The train brakes, stops its speed, A groan bursts from the breasts of thousands of men The train arrives at its destination, The engine blows its whistle: Already at Belzec! Already at Belzec!

Already at Belzec!

ÜBERLEBENDER Der Zug bremst ab, hört auf zu rasen, Ein Stöhnen reisst sich tausend Menschen aus der Brust Der Zug kommt an sein Ziel, Ein Pfeifen der Lokomotive: Schon Belzec! Schon Belzec! Schon Belzec!

PŘEŽIVŠÍ Vlak brzdí, zpomaluje rychlost Sténání se dere tisícům mužů z hrudi Vlak přijíždí na místo určení Lokomotiva píská: Už je tu Belzec! Už je tu Belzec! Už je tu Belzec!

CHILDREN Every day behind the barracks I see a wall of smoke and fire Jew, bow your head, No one here can escape it Don’t you see in the smoke A distorted face?

Look at the red flame, All that exists is the furnace Auschwitz lies in his hand All, all will be burnt No-one can escape the furnace.

CHOR Täglich hinter den Baracken Seh ich Rauch und Feuer stehn, Jude, beuge deinen Nacken, Keiner hier kann dem entgehn.

Siehst du in dem Rauche nicht Ein verzerrtes Angesicht?

Blick zur roten Flamme hin, Einzig wahr ist der Kamin.

Auschwitz liegt in seiner Hand Alles, alles wird verbrannt.

Niemand entkommt dem Kamin.

DĚTI Každodenně za baráky Vidím kouř a oheň stát Žide, ohni krk svůj taky Nikdo tady tomu neuteče Nevidíš v tom kouři Zpitvořený obličej Podívej se k rudému plameni, Pec je jediná pravda Osvětim jí leží v ruce Všechno, všechno shoří Nikdo neunikne peci.

Groans drown the rattle of wheels – Only the convicted understands What they tell him.

35

The Libretto / Libretto / Libreto

SURVIVOR Where are you, foreign correspondents?

Is the whole world poisoned?

Is there no justice anywhere?

Will no one hear our cries of despair?

Does it follow that because we are Jews we must be prisoners?

Did my father perhaps steal or murder that he should be arrested?

And what had my dear mother done?

And what did we children do?

ÜBERLEBENDER Wo sind die Berichterstatter?

Ist die ganze Welt vergiftet?

Ist nirgendwo Gerechtigkeit?

Hört niemand unsern Unglücksschrei?

Ist es logisch, dass wir, weil wir Juden sind, Häftlinge sein müssen?

War mein Vater wohl ein Dieb oder Mörder, weil wir Verhaftet werden?

Was hat meine liebe Mutter getan?

Und was haben wir Kinder getan?

PŘEŽIVŠÍ Kde jste, zahraniční korespondenti?

Byl celý svět otráven?

Copak nikde není žádná spravedlnost?

Což nikdo neuslyší naše zoufalé volání?

Copak z toho, že jsme Židé, plyne, že musíme být vězni?

Ukradl můj otec něco, nebo někoho zavraždil, že ho zatkli?

A co provedla moje drahá matka?

A co jsme provedly my, děti?

CHILDREN All, all will be burnt No-one can escape the furnace.

KINDER Alles, alles wird verbrannt.

Niemand entkommt dem Kamin

DĚTI Všechno, všechno shoří Nikdo neunikne peci

SURVIVOR [ Kaddish ] Yithgaddal weyithkadash scheméh rabba, be’olmâ diverâ khirouthé veyamli’kh mal’khouté behayyé’khôn, ouveyome’khôn, ouvek’hay-yé de’khol beth yisrael ba’agala ouvizman qariw weimrou Amen.

ÜBERLEBENDER [ Kaddish ] Yithgaddal weyithkadash scheméh rabba, be’olmâ diverâ khirouthé veyamli’kh mal’khouté behayyé’khôn, ouveyome’khôn, ouvek’hay-yé de’khol beth yisrael ba’agala ouvizman qariw weimrou Amen.

PŘEŽIVŠÍ [ Kadiš ] Yithgaddal weyithkadash scheméh rabba, be’olmâ diverâ khirouthé veyamli’kh mal’khouté behayyé’khôn, ouveyome’khôn, ouvek’hay-yé de’khol beth yisrael ba’agala ouvizman qariw weimrou Amen.

CHILDREN Our good friend Time Sucked each figure empty like a honeybee That has lived long enough And drunk enough honey So that now it can dry out in the sun somewhere.

KINDER Unser guter Freund, die Zeit Hat jede Figur leer gesaugt wie eine Honigbiene, Die lang genug gelebt Und genügend Honig getrunken hat So dass sie nun irgendwo in der Sonne austrocknen kann.

DĚTI Náš dobrý kamarád čas Vycucal každou postavu dočista jako medovou včelu Která už žila dost dlouho A vypila už dost medu Takže teď se může klidně sušit někde na sluníčku.

CHILDREN I believe in the sun, even when it’s not shining, I believe in love, when feeling it not, I believe in God, even when he is silent.

KINDER Ich glaube an die Sonne, auch wenn sie nicht scheint, Ich glaube an die Liebe, wenn ich sie nicht fühl’, Ich glaube an Gott, auch wenn er nur schweigt.

DĚTI Věřím ve slunce, i když nesvítí, Věřím v lásku, i když ji necítím, Věřím v Boha, i když mlčí.

CHILDREN But anyway, I still believe I only sleep today, That I’ll wake up, a child again, and start to laugh and play.

I’ll go back to childhood sweet like a briar rose, Like a bird that wakes us from a dream...

Somewhere, far away out there, childhood sweetly sleeps Along the path among the trees...

KINDER Ich weiß jedoch, dass alles heut nur Traum, Dass doppelt ich die Kindheit werde schaun, Dass ich mit ihr zur Heimat kehre wieder, Bis aus dem Traum geweckt mich einst der Kindheit Lieder...

Die süße Kindheit schläft so weit von hier entlegen Im Baumgarten und seinen schmalen Wegen...

DĚTI Avšak já věřím, že dneska jen spím, že s svojím dětstvím se navrátím s tím dětstvím tam jak s planou růží jak s zvonem který ze sna ruší Tam v dáli kdes spí dětství sladce v těch cestičkách tam ve stromovce

36

The Libretto / Libretto / Libreto

CHILDREN I am not of importance and will soon be forgotten, but the ideas, the life, the inspiration which filled me will live on.You will find them everywhere – in the new green of spring, in people you will meet on your way, in a loving smile.

KINDER Ich bin nicht bedeutend und werde bald vergessen sein, aber die Gedanken, das Leben, die Inspiration, die mich erfüllt haben, werden weiter leben. Du kannst sie überall finden – im neuen Frühlingsgrün, in Menschen, denen Du auf Deinem Weg begegnen wirst, in einem liebevollen Lächeln.

DĚTI Nejsem důležitý, a brzy na mě zapomenou, ale myšlenky, život, inspirace, které mě naplňovaly, budou žít dál. Můžeš je najít všude – v čerstvé jarní zeleni, v lidech, které potkáš na své pouti, v láskyplném úsměvu.

CHILDREN It was May And all the blossoms opened up to it Blue lilac spindles Unwound their scent.

It trudged heavily across the land And freedom was tangible to everyone As a blind person Recognises the face of a person Who is very dear to him.

It was May Flags of blossom have been hoisted from the branches Drunken bees sought their hives.

The bitter years were over.

A spring wind Blew away the last pain From the heart.

It was May And everything blossomed towards Freedom.

KINDER Es war Mai. Und alle Blüten erschlossen sich ihm: Blaue Fliederspindeln Spulten ihren Duft ab.

Schwer wallte er über das Land.

Und jeder konnte die Freiheit greifen Wie ein Blinder Das Antlitz eines Menschen, Der ihm teuer ist.

Es war Mai. Zweige hatten Flaggen gehisst Aus Blüten.

Trunkene Bienen suchten ihren Stock.

Die bitteren Jahre waren vorbei.

Frühlingswind Verwehte letzten Schmerz Aus der Brust.

Es war Mai Und alles erblühte zur Freiheit.

DĚTI Byl máj A všechno kvetlo do něho Modrá vřeténka bezů odvíjela vůni Prudce se táhla do kraje A každý hmatal volnost jako slepec tvář druhého která mu drahá je Byl máj Haluze rozvěsily praporky svých květů opilé včely hledaly svůj úl Ta hořká léta přešla Jarní vítr poslední bolest z hrudi vyvanul Byl máj a všechno kvetlo do svobody

SURVIVOR Can you see and feel it, can you rejoice with it?

Can you see the world slowly awakening and rising to its feet?

The end is coming.

The dawn is breaking.

The storm is dying...

I can barely hear it in the distance.

ÜBERLEBENDER Kannst du es sehen und fühlen, kannst du dich daran erfreuen?

Kannst du sehen, wie die Welt langsam aufwacht und sich auf ihre Füße stellt?

Das Ende naht.

Der Tag bricht an.

Der Sturm klingt ab...

Ich kann in kaum hören in der Ferne.

PŘEŽIVŠÍ Vidíte a cítíte to, můžete se radovat společně s tím?

Vidíte svět, jak se pomalu probouzí a staví na nohy?

Konec přichází.

Svítá.

Bouře utichá...

Sotva ji slyším v dálce.

CHILDREN Listen!

The boat whistle has sounded now And we must sail Out towards an unknown port.

We’ll sail a long, long way And dreams will turn to truth.

The wind sings songs of far away, Just look up to heaven And think about the violets.

Listen!

Now it’s time.

And we must sail Out towards an unknown port.

We’ll sail a long, long way And dreams will turn to truth.

KINDER Höre!

Gerade erschallte das Schiffshorn Und wir müssen segeln Zu einem unbekannten Hafen.

Wir segeln eine lange Strecke Und Träume werden wahr.

Der Wind singt Lieder von weither, Schau einfach in den Himmel Und denke an die Veilchen.

Höre!

Es ist Zeit.

Und wir müssen segeln Zu einem unbekannten Hafen.

Wir segeln eine lange Strecke Und Träume werden wahr.

DĚTI Slyšíš! už houká lodní siréna musíme odplout do neznámých přístavů.

Poplujem hodně daleko sny se stanou skutečností, Vítr zpívá píseň dálky dívat se jen do nebe a myslit na fialky.

Slyšíš! už je čas. musíme odplout do neznámých přístavů.

Poplujem hodně daleko sny se stanou skutečností.

37

The Authors / Die Autoren / Autoři

Janina Bauman (1926- ) was born in Warsaw and interned in the ghetto. She and her mother and sister escaped and spent two years in hiding, where they spent all their daylight hours behind a wardrobe. After the liberation, she lived for several years in Warsaw until settling in England where she wrote Winter in the Morning and A Dream of Belonging.

Mary Berg (1924- ) was living in Poland at the start of the occupation and despite her mother being a nonJewish American, was interned in the Warsaw ghetto. She and her mother were finally exchanged for German prisoners and released. She was able to smuggle out her diary, which recorded the atrocities of the ghetto in great detail and publish it in 1945.

Petr Fischl (1929 - 1 944) was born in Prague and deported to Terezin in 1943.

He died in Auschwitz in 1944.

Werner Galnik (1933- ) was deported from Germany to the Riga ghetto in Latvia and later interned in two concentration camps near Danzig.

Out of his entire family only he and his brother survived.

Vera Gissing (1928- ) was sent away from her family in Czechoslovakia in 1939 as part of the Kindertransport to England. In 1988 she wrote Pearls of Childhood, an autobiography taken from the diaries she had kept for her parents who were killed during the war. She has also written a biography and film script about Nicholas Winton who was instrumental in organising the Kinderstransport, which helped about ten thousand children escape.

Hanuš Hachenburg (1929-1943) was born in Prague and deported to Terezin in 1942 where he wrote an extensive collection of poems. He died in Auschwitz.

Janina Heshele (1930- ) was taken

38

Janina Bauman (1926-) wurde in Warschau geboren und im Ghetto interniert. Sie und ihre Mutter und Schwester entkamen und verbrachten zwei Jahre in Verstecken, wo sie den gesamten hellichten Tag hinter einem Kleiderschrank verbrachten. Nach der Befreiung lebte sie einige Jahre in Warschau, bis sie sich in England niederließ, wo sie Winter in the Morning und A Dream of Belonging schrieb.

Mary Berg (1924-) lebte zu Beginn der Besatzung in Polen und wurde im Warschauer Ghetto interniert, obwohl ihre Mutter eine nichtjüdische Amerikanerin war. Sie und ihre Mutter wurden schließlich gegen deutsche Gefangene ausgetauscht und freigelassen. Sie konnte ihr Tagebuch hinausschmuggeln, welches die Greueltaten im Ghetto detailliert aufzeigte und veröffentlichte es im Jahr 1945.

Petr Fischl (1929-1944) wurde in Prag geboren und 1943 nach Terezin deportiert. Er starb 1944 in Auschwitz.

Werner Galnik (1933-) wurde aus dem Riga-Ghetto in Lettland nach Deutschland deportiert und später in zwei Konzentrationslagern in der Nähe von Danzig interniert. Aus seiner gesamten Familie überlebten nur er und sein Bruder.

Vera Gissing (1928-) wurde 1939 von ihrer Familie aus der Tschechoslowakei als Teil des Kindertransports nach England geschickt.

1988 schrieb sie Pearls of Childhood, eine Autobiographie basierend auf den Tagebüchern, die sie für ihre Eltern geschrieben hatte, die während des Krieges getötet wurden. Sie hat ebenfalls eine Biographie und ein Drehbuch über Nicholas Winton geschrieben, der maßgeblich an der Organisation des Kindertransports beteiligt war, der etwa zehntausend Kindern zur Flucht verhalf.

Janina Bauman (1926-) Narozena ve Varšavě a internována v ghettu, odkud se jí spolu s matkou a sestrou podařilo uprchnout. Dva roky se skrývaly a denní čas trávily v úkrytu za skříní. Po osvobození žila několik let ve Varšavě a nakonec se usadila v Anglii, kde napsala knihy Winter in the Morning (Zima po ránu) a A Dream of Belonging (Sen o sounáležitosti).

Mary Berg (1924-) Na začátku okupace žila v Polsku a i přesto, že měla nežidovskou matku amerického původu, byla internována ve varšavském ghettu.

Spolu s matkou byla nakonec vyměněna za německé zajatce a propuštěna.Ven se jí podařilo vynést deník, který zachycuje hrůzy života v ghettu a který byl publikován v roce 1945.

Petr Fischl (1929 -1 944) Narozen v Praze a deportován do Terezína v roce 1943. Zemřel v Osvětimi v roce 1944.

Werner Galnik (1933-) Deportován z Německa do rižského ghetta v Lotyšsku a později internován ve dvou koncentračních táborech u Gdaňsku. Z celé jeho rodiny přežil jen on se svým bratrem.

Vera Gissing (1928-) Odloučena od své rodiny v Československu jako jedna z členek dětského transportu do Anglie.

V roce 1988 napsala knihu Perličky dětství, autobiografii sestavenou z deníků psaných pro své rodiče, kteří zahynuli v průběhu války. Napsala také životopis Nicolase Wintona a předlohu pro film o tomto organizátorovi dětského transportu, v němž se podařilo uprchnout přibližně deseti tisícům dětí.

Hanuš Hachenburg (1929- 1943) Narozen v Praze a v roce 1942 deportován do Terezína, kde napsal rozsáhlý soubor básní. Zemřel v Osvětimi.

Janina Heshele (1930-) Odvezena ze Lvova do vyhlazovacího tábora Janowska

from Lvov to the Janowska death camp with her mother whom she begged to assist her to commit suicide. However in 1943, a group of prisoners were so impressed by the power of her writing that they helped her escape.

Eva Heyman (1931-1944) was born in Hungary into a politically active family.

She and her grandparents were killed in Auschwitz. Her Christian maid kept her diary safe until Eva’s mother Ági returned after the war, having been rescued from Bergen-Belsen. Ági had her daughter’s diary published before committing suicide.

Dagmar Hilarová (1929-) was interned in Terezin. She survived and later married Elzen Hilar whom she had met there. Her book I have no Name was published in 1980.

Helga Kinsky-Pollack (1930-) was born in Vienna and transported to Terezin in 1943 from where she was sent to Auschwitz and then into the labour camp at Flossenbürg. She was finally returned to Terezin just before liberation.

Ruth Klüger (1931- ) was born in Vienna and deported to Terezin before being interned in Auschwitz. She and her mother managed to escape and after the war she emigrated to America where she is now a Professor. Her memoir Landscapes of Memory: A Holocaust Girlhood Remembered has won several prizes.

Koleba: (Kosek 1932-44, Löwy 1931- 44, Bachner) Kosek was born in Bohemia and deported to Terezin in 1942, dying in Auschwitz.

Löwy was born in Ostrava and suffered a similar fate.

Ina Konstantinova (1924 -1944) lived near Moscow. When war broke out, she volunteered as a saboteur in the partisan underground. On March 4

Hanuš Hachenburg (1929 -1 943) wurde in Prag geboren und 1942 nach Terezin deportiert, wo er eine große Sammlung an Gedichten verfasste. Er starb in Auschwitz.

spolu s matkou, kterou žádala, aby jí pomohla spáchat sebevraždu.V roce 1943 síla jejích básní tak okouzlila skupinu vězňů, že s jejich pomocí uprchla.

Janina Heshele (1930-) wurde mit ihrer Mutter, die sie um Hilfe beim Selbstmord anflehte, von Lvov nach Janowska in ein Todeslager gebracht.

1943 war eine Gruppe Gefangener so beeindruckt von ihren Schriften, dass sie ihr zur Flucht verhalfen.

Eva Heyman (1931 -1 944) Narozena v Maďarsku v politicky aktivní rodině.

Spolu s prarodiči zahynula v Osvětimi.

Její křesťanská služebná uchovávala její deník až do doby po válce, kdy se Evina matka Ági vrátila z Bergen-Belsenu. Ági nechala Evin deník vydat tiskem, a pak spáchala sebevraždu.

Eva Heyman (1931 -1 944) wurde in Ungarn in eine politisch aktive Familie geboren. Sie und ihre Großeltern wurden in Auschwitz getötet. Ihr christliches Kindermädchen behielt ihr Tagebuch in Sicherheit, bis Evas Mutter Ági aus dem Krieg zurückkehrte, nachdem sie aus Bergen-Belsen gerettet worden war. Ági ließ das Tagebuch ihrer Tochter veröffentlichen, bevor sie Selbstmord beging.

Dagmar Hilarová (1929-) war in Terezin interniert. Sie überlebte und heiratete später Elzen Hilar, den sie dort kennengelernt hatte. Ihr Buch I have no Name wurde 1980 veröffentlicht.

Helga Kinsky-Pollack (1930-) wurde in Wien geboren und 1943 nach Terezin gebracht, von wo sie nach Auschwitz geschickt wurde und weiter in ein Laborlager in Flossenbürg. Sie wurde kurz vor der Befreiung nach Terezin zurückgebracht.

Ruth Klüger (1931-) wurde in Wien geboren und nach Terezin deportiert, bevor sie in Auschwitz interniert war. Ihr und ihrer Mutter gelang die Flucht und nach dem Krieg wanderte sie nach Amerika aus, wo sie nun Professorin ist.

Ihre Memoiren Landscapes of Memory: A Holocaust Girlhood Remembered haben mehrere Preise gewonnen.

Koleba: (Kosek 1932 -4 4, Löwy 1931-4 4, Bachner) Kosek wurde in

Dagmar Hilarová (1929-) Internována v Terezíně. Internaci přežila a později se provdala za Elzena Hilara, s nímž se zde seznámila. Její kniha Jsem beze jména vyšla roku 1980.

Helga Kinsky-Pollack (1930- ) Narozena ve Vídni a v roce 1943 transportována do Terezína, odkud byla poslána do Osvětimi a následně do pracovního tábora ve Flossenbürgu.

Těsně před osvobozením se vrátila zpátky do Terezína.

Ruth Klüger (1931-) Narozena ve Vídni, deportována do Terezína a poté do Osvětimi. Spolu s matkou se jí podařilo prchnout a po válce emigrovala do Ameriky, kde získala profesuru. Její kniha Landscapes of Memory: A Holocaust Girlhood Remembered (Krajiny paměti: vzpomínky na dětství v době holokaustu) získala řadu ocenění.

Koleba: (Kosek 1932 -4 4, Löwy 1931 -4 4, Bachner) Kosek se narodil v Čechách, odkud byl deportován do Terezína a později zemřel v Osvětimi.

Löwy se narodil v Ostravě a stihl ho podobný osud.

Ina Konstantinova (1924 -1944) Žila poblíž Moskvy. Po vypuknutí války se dobrovolně přidala jako sabotérka k partyzánskému hnutí. Zákop, ve kterém se spolu se svou rotou ukrývala, obklíčili 4. března 1944 němečtí vojáci. Ina svým

39

The Authors / Die Autoren / Autoři

1944, the dugout in which she and her platoon of soldiers were hiding, was surrounded by German soldiers. Ina ordered her comrades to leave, while she covered their escape with gunfire.

She was found dead the next day. Her letters and diaries were published by the Soviet Government, causing her to be regarded as a national hero.

Kim Malthe-Bruun (1923-1945) was a Danish merchant seaman who joined the partisan underground.

Despite capture in 1945, he continued writing his diary until he was executed.

Selma Meerbaum-Eisinger (19231941) died in the labour camp Michailowka when she was eighteen.

Macha Rolnikas (1923-) was born in Vilna, Lithuania and confined to the Vilna ghetto. She was deported to Stutthof concentration camp and forced on a long march when the camp was evacuated just before liberation. She endured being beaten and starved but managed to survive.

Yitskhok Rudashevski (1927-1943) lived in Vilna, Lithuania. When the Germans took over and confined the Jews to a ghetto,Yitskhok and his friends tried to continue learning and he started keeping a diary. In 1943 the family went into hiding to escape the slaughter of the inhabitants of the Vilna ghetto.They were discovered in October and taken to Ponar where they were murdered.

Alena Synková (1926- ) was born in Prague and deported to Terezin in 1942.

She returned home after the liberation.

Teddy Lived in the children’s home L410 in Terezin.

Bohemia geboren, 1942 nach Terezin deportiert und starb in Auschwitz. Löwy wurde in Ostrava geboren und erlitt ein ähnliches Schicksal.

Ina Konstantinova (1924 -1 944) lebte in der Nähe von Moskau. Als der Krieg ausbrach, meldete sie sich freiwillig als Saboteurin im Partisanenuntergrund. Am 4. März 1944 wurde der Schützengraben, in dem sie und ihre Kameraden sich versteckten, von deutschen Soldaten umstellt. Ina befahl ihren Kameraden zu gehen, während sie ihnen mit Schüssen Deckung gab. Am nächsten Tag fand man sie tot. Ihre Briefe und Tagebücher wurden von der sowjetischen Regierung veröffentlicht, wodurch sie eine nationale Heldin wurde.

Kim Malthe-Bruun (1923 -1 945) war ein dänischer Geschäftsseemann, der dem Partisanenuntergrund beitrat. Selbst nach seiner Gefangennahme im Jahr 1945 schrieb er weiter sein Tagebuch, bis er hingerichtet wurde.

Selma Meerbaum-Eisinger (1923 -1 941) starb im Laborlager Michailowka im Alter von achtzehn Jahren.

Macha Rolnikas (1923-) wurde in Vilna, Litauen geboren und im Vilna Ghetto eingesperrt. Sie wurde ins Konzentrationslager Stutthof deportiert und zu einem langen Marsch gezwungen, als das Lager kurz vor der Befreiung evakuiert wurde. Man schlug sie und ließ sie hungern, aber sie überlebte.

Yitskhok Rudashevski (1927 -1 943) lebte in Vilna, Litauen. Als die Deutschen übernahmen und die Juden ins Ghetto sperrten, versuchten Yitskhok und seine Freunde weiterhin zu lernen und er begann Tagebuch zu schreiben. 1943 ging die Familie ins Exil, um der Ermordung der Insassen des Vilna Ghettos zu entkommen. Im Oktober wurden sie gefunden und nach Ponar gebracht, wo sie ermordet wurden.

Alena Synková (1926-) wurde in Prag geboren und 1942 nach Terezin deportiert.

Sie kehrte nach der Befreiung nach Hause zurück.

Teddy lebte im Kinderheim L410 in Terezin.

40

spolubojovníkům nakázali ať prchnou a sama je kryla palbou. Druhého dne byla nalezena mrtvá. Její dopisy a deníky vydala sovětská vláda, a z Iny se tak stala národní hrdinka.

Kim Malthe-Bruun (1923- 1945) Dánský námořní kupec, který se přidal k partyzánům. I přes své zajetí v roce 1945 si psal deník až do dne, kdy byl popraven.

Selma Meerbaum-Eisinger (1923 1 941) V osmnácti letech zahynula v pracovním táboře Michailowka.

Macha Rolnikas (1923-) Narozena v litevském Vilniusu, kde byla později uzavřena v tamním ghettu. Deportována do koncentračního tábora ve Stutthofu, odkud byla nucena nastoupit dlouhý pochod při evakuaci tábora těsně před jeho osvobozením. Zažila bití a hlad, ale podařilo se jí přežít.

Yitskhok Rudashevski (1927- 1943) Žil ve Vilniusu v Litvě. Po německé okupaci a uzavření Židů do ghetta se Yitskhok spolu s několika kamarády snažili pokračovat v učení a on si začal vést deník.V roce 1943 začala celá rodina žít v úkrytu, aby unikla masakru obyvatel vilniuského ghetta, avšak v říjnu byli všichni objeveni, odvezeni do Ponaru a zavražděni.

Alena Synková (1926-) Narozena v Praze a v roce 1942 deportována do Terezína. Po osvobození se vrátila domů.

Teddy Žil v dětském domově L410 v Terezíně.

Sources / Quellen / Prameny

Excerpts from texts used by kind permission from the following publishers and authors: Children in the Holocaust and World War II edited by Laurel Holliday, published by Simon and Schuster, 1995. Used by permission.

Draussen steht eine bange Nacht – Gedichte und Lieder aus Konzentrationslagern, edited by Ellinor Lau, published by Fischer Taschenbuch Verlag.

Forms of Prayer for Jewish Worship, Volume III, Prayers for the High Holydays, published by the Reform Synagogues of Great Britain, London 1985. Permission granted by the Movement for Reform Judaism.

I have not seen a Butterfly around here published by the Jewish Museum in Prague, 1993. Used by permission.

I never saw another Butterfly as published by the US Holocaust Memorial Museum.

Pearls of Childhood by Vera Gissing (b.1929) published by Robson Books.

Permission granted by Chrysalis Books.

Winter in the Morning by Janina Bauman (b.1926) published by Time Warner Book Group UK. Used by permission.

Dr Alena Synková-Munková Gabriel Dagan

Ausschnitte aus den benutzten Texten dank der freundlichen Genehmigung der folgenden Verleger und Autoren Children in the Holocaust and World War II zusammengestellt von Laurel Holliday, veröffentlicht von Simon and Schuster, 1995. Benutzt nach Genehmigung.

Draußen steht eine bange Nacht – Gedichte und Lieder aus Konzentrationslagern, zusammengestellt von Ellinor Lau, veröffentlicht im Fischer Taschenbuch Verlag.

Forms of Prayer for Jewish Worship, Band III, Gebete für die Hohen Feiertage, veröffentlicht von den Reformsynagogen von Großbritannien, London 1985. Mit Genehmigung der Bewegung für reformiertes Judentum.

Ich bin in Sehnsucht eingehüllt von Selma Meerbaum-Eisinger (1923-1941), veröffentlicht im Hoffman und Campe Verlag, Hamburg, 1980. Mit freundlicher Genehmigung des World Quintet und des Hoffman und Campe Verlag.

I have not seen a Butterfly around here veröffentlicht vom Jüdischen Museum, Prag, 1993. Benutzt nach Genehmigung.

I never saw another Butterfly wie veröffentlicht vom US Holocaust Memorial Museum.

Pearls of Childhood von Vera Gissing (geb. 1929) veröffentlicht von Robson Books. Mit freundlicher Genehmigung der Chrysalis Books.

Additional German translations by Dr Michael Kerstan.

Winter in the Morning von Janina Bauman (geb. 1926) veröffentlicht von der Time Warner Book Group UK. Benutzt nach Genehmigung.

Výňatky z textů byly užity s laskavým svolením následujících vydavatelů a autorů Children in the Holocaust and World War II, editor Laurel Holliday, vydalo nakladatelství Simon and Schuster, 1995. Užito s laskavým svolením.

Draussen steht eine bange Nacht Gedichte und Lieder aus Konzentrationslagern, editor Ellinor Lau, vydalo nakladatelství Fischer Taschenbuch Verlag.

Forms of Prayer for Jewish Worship, svazek III, Prayers for the High Holydays, vydaly Reform Synagogues of Great Britain, London 1985. Svolení k užití udělilo Movement for Reform Judaism.

Ich bin in Sehnsucht eingehüllt od Selmy Meerbaumové-Eisingerové (1923-1941), vydalo nakladatelství Hoffman and Campe Verlag, Hamburg, 1980. Svolení k užití udělil World Quintet a Hoffman und Campe Verlag. Čes vyd. Motýla jsem tu neviděl, vydalo Židovské muzeum v Praze, 1993, užito se svolením vydavatele.

I never saw another Butterfly, vydalo US Holocaust Memorial Museum. Čes. vyd. Perličky dětství od Věry Gissingové (nar.1929), vydalo nakladatelství Odeon, Praha 1992.

Winter in the Morning (Zima po ránu) od Janiny Bauman (nar.1926), vydalo nakladatelství Time Warner Book Group UK. Užito s laskavým svolením.

Dr Alena Synková-Munková

Dr Alena Synková-Munková

Gabriel Dagan

Gabriel Dagan

Německý překlad Dr Michael Kerstan.

Zusätzliche deutsche Übersetzungen von Dr Michael Kerstan.

41

Hackney Music Development Trust Hackney Music Development Trust Hackney Music Development Trust

HACKNEY MUSIC DEVELOPMENT TRUST (HMDT) is a dynamic charity, which creates a variety of music projects encompassing a broad range of cultural traditions and talents, working closely with schools and many other organisations to sustain a legacy of music education for people of all ages and abilities in the London Borough of Hackney and beyond. HMDT is a leader in developing inspiring arts projects which support other areas of learning, and works to increase access to high quality musical experiences, raise achievement and harness creative energy.

HMDT was set up in 1995, initially to secure funding for The Centre for Young Musicians Hackney, a Saturday morning music school for children.

Since then, it has grown from strength to strength, developing groundbreaking music-making projects on housing estates, commissioning new works for schools and communities to perform, and working in a wide range of musical genres within the diverse community of Hackney. Last year, HMDT won the prestigious Royal Philharmonic Society Award for Education for its innovative Operaction

42

Hackney project: a programme of teaching literacy and English to refugees and asylum seekers which led to the creation and performances of On London Fields, a community opera for Hackney.

HMDT currently runs about 25 programmes annually and is unique in the ways its projects make music an integral part of learning across academic disciplines. Its initiatives include opportunities for the under 5s to over 60s, who want to develop their potential, either as a first experience or a step towards a musical career; quality arts programming in schools, ranging from composition and singing projects to instrumental tuition and full-scale musical productions; as well as two music schools.

HMDT’s work includes: Operaction Hackney HMDT’s core Adult Learning initiative which offers accredited Skills For Life courses taught through the arts.

The Hoxton Singers choir for the over 60s has recently released a CD whilst The People of Hackney music-theatre group has been working on dramatic and vocal skills and techniques. Both groups have

HACKNEY MUSIC DEVELOPMENT TRUST (HMDT) ist eine dynamische Wohltätigkeitsorganisation, die eine Vielzahl musikalischer Projekte entwickelt und dabei eine große Bandbreite von kulturellen Traditionen und Talenten einbezieht und dabei eng mit Schulen und vielen anderen Organisationen im London Borough of Hackney und darüber hinaus zusammenarbeitet, um ein Vermächtnis von musikalischer Erziehung für Leute aller Altersgruppen und Fähigkeiten aufrechtzuerhalten. HMDT ist führend in der Entwicklung inspirierender, künstlerischer Projekte und arbeitet auf einen erhöhten Zulauf an hochqualitativen musikalischen Erfahrungen, die Leistungen vergrößern und kreative Energie fördert, hin.

HMDT wurde im Jahr 1995 gegründet, eigentlich um das Centre for Young Musicians Hackney, einer Samstagvormittag-Musikschule für Kinder, finanziell zu sichern. Seitdem hat er zunehmend an Bedeutung gewonnen und entwickelt atemberaubende, musikalische Projekte in Sozialsiedlungen, sichert neue Aufführungen für Schulen und

HMDT Technology Learning Centre 1, Reading Lane, London E8 1GQ Tel: 020 8820 7410 Fax: 020 8820 7118 Email: info@hmdt.org.uk www.hmdt.org.uk

Gemeinden und arbeitet in einer großen Breite musikalischer Richtungen innerhalb der vielfältigen Gemeinde von Hackney. Im vergangenen Jahr gewann der HMDT den hoch angesehenen Royal Philharmonic Society Award for Education für sein innovatives Operaction Hackney Projekt: ein Programm, um Flüchtlingen und Asylanten Bildung und die englische Sprache beizubringen, was zu der Erschaffung und Aufführungen von On London Fields führte, einer GemeindeOper für Hackney.

HMDT hat jährlich zur Zeit etwa 25 Programme und ist einzigartig für die Form, in der seine Projekte Musik zu einem integralen Bestandteil des über akademische Disziplinen hinausgehenden Lernprozess macht.

Seine Initiativen schließen Möglichkeiten für unter 5jährige genauso ein wie für über 60jährige, die ihr Potential entwickeln möchten, entweder als erster Schritt zu einer musikalischen Karriere, hochwertigen Kunstprogrammen in Schulen, angefangen von Kompositions- und Gesangsprojekten bis hin zum Erlernen von Instrumenten und kompletten Musicalproduktionen;

HACKNEY MUSIC DEVELOPMENT TRUST (HMDT) je dynamicky se rozvíjející dobrovolná organizace, která produkuje řadu rozmanitých hudebních projektů zahrnujících široké spektrum kulturních tradic a osobností. Úzce spolupracuje se školami i mnoha jinými organizacemi a podporuje poskytování hudebního vzdělání lidem všech věkových skupin a schopností v londýnské čtvrti Hackney a v jejím okolí. HMDT vyniká podporou inspirativních uměleckých projektů, které podporují i jiné oblasti vzdělávání, a svou činností se snaží zprostředkovat přístup k vysoce kvalitním hudebním zážitkům, vyzdvihnout velké výkony a usměrňovat kreativní energii.

HMDT byla založena roku 1995, původně jako organizace zajišťující financování sobotní dopolední hudební školy pro děti (Centre for Young Musicians Hackney). Od té doby se její činnost rozvinula a zahrnuje ojedinělé hudební projekty na sídlištích, HMDT zadává vytvoření nových děl pro představení nacvičovaná ve školách nebo komunitách a pracuje se širokým spektrem hudebních žánrů v celé rozmanité komunitě v Hackney. V

loňském roce HMDT získala prestižní ocenění Royal Philharmonic Society Award for Education za svůj inovativní projekt Operaction Hackney: program základního vzdělání a výuky angličtiny pro azylanty a uprchlíky, který vedl k vytvoření a divadelnímu provedení představení komunitní opery pro Hackney On London Fields (Na londýnských polích).

V současné době HMDT každoročně vede na 25 programů a jedinečným rysem její činnosti je zapojení hudby jako integrální součásti výuky mezi jiné akademické disciplíny.

Iniciativy HMDT poskytují každému – věkovým skupinám zahrnující děti pod pět let až po dospělé, jimž je přes šedesát – příležitost rozvinout svůj vlastní talent, ať už je to jeho první setkání s hudbou nebo vykročení na hudební dráhu; nabízejí kvalitní umělecké programy pro školy, od skladatelských a pěveckých projektů po výuku hry na hudební nástroje a celé hudební produkce. HMDT vede také dvě hudební školy. Činnost HMDT zahrnuje: Operaction Hackney, ústřední výukový program pro dospělé, v jehož rámci jsou nabízeny kurzy celoživotního vzdělávání, kde vyučování probíhá prostřednictvím umění.

Sbor The Hoxton Singers pro zpěváky, kteří již překročili šedesátku, nedávno vydal CD zatímco hudebně divadelní sdružení The People of Hackney rozvíjí dramatické a vokální schopnosti a techniky. Obě sdružení společně vystupovala v hudebních představeních On London Fields (Na londýnských polích) a I’ll Be Seeing You (Budeme se vídat; pocta HMDT pro Home Front) uvedených v Hackney Empire.

The Music Box, program pro děti do pěti let dává rodičům a jejich dětem příležitost proniknout do základů hudby zábavným a interaktivním způsobem, a to prostřednictvím hudby vzešlé z mnoha odlišných kulturních prostředí.

Program Opportunities Through Music nabízí obyvatelům sídlišť v Hackney možnost sborového zpěvu, kurzy hudební techniky, turecký Saz and Song, kurzy skládání písní, workshopy afrického tance a bubnování.

43

Hackney Music Development Trust / Hackney Music Development Trust / Hackney Music Development Trust

performed music written for them in On London Fields and I’ll Be Seeing You (HMDT’s tribute to the Home Front) at the Hackney Empire.

The Music Box under 5s programme gives parents and children an opportunity to explore the foundations of music in a fun and interactive way working with a variety of music from many different cultural traditions.

Opportunities Through Music offers residents of Hackney’s housing estates choirs, music technology courses,Turkish Saz and Song, as well as song writing, and African dance and drumming workshops.

I Can Sing! The Hackney Chronicles award-nominated opera by composer Jonathan Dove about the history of Hackney, gives primary schools the chance to become their own opera company during an inschool residency with three opera professionals.The project includes work with a cross-curricular teachers’ pack, visits to relevant museums and sites, and professionally made sets and costumes.

Special Schools Programme offers a range of music projects specially designed for Hackney’s Special

Education Schools which include Indian Dance, African drum, film making and music theatre.

The World Was All Before Them was a new primary school opera, based on stories of parents’ journeys to the UK, which involved Jubilee School in a professional production and curricular development.

CYM Hackney offers over 200 students aged 5-14 instrumental classes, general musicianship, singing, ensemble experience and an orchestra with regular performances at a variety of venues.

Young Jazz Hackney’s big band Super Jazz, offers free training, masterclasses with professional jazz musicians, and performance opportunities ranging from private parties to theatre gigs and outdoor venues.

“HACKNEY MUSIC DEVELOPMENT TRUST IS ONE OF THE VERY FEW IDEALISTIC, ALTRUISTIC ORGANISATIONS... WHICH ADVOCATES THE USE OF MUSIC IN HUMAN DEVELOPMENT...

GENUINE HEROES.” THE TIMES

44

sowie zwei Musikschulen.

HMDT’s Arbeit beinhaltet: Operaction Hackney HMDT’s Kerninitiative für Erwachsenenbildung, die akkreditierte Lebensfähigkeitskurse durch Kunst lehrt.

The Hoxton Singers Chor für über 60jährige hat vor kurzem eine CD veröffentlicht, während The People of Hackney MusiktheaterGruppe an dramaturgischen und gesanglichen Fähigkeiten und Techniken arbeitet. Beide Gruppen haben Musik im Hackney Empire aufgeführt, die für sie in On London Fields und I’ll Be Seeing You (HMDT’s Tribut an die Heimatfront) geschrieben wurde.

The Music Box Programm für unter 5jährige gibt Eltern und Kindern die Gelegenheit, die Grundlagen der Musik auf eine lustige und interaktive Art zu erforschen und arbeitet mit einer Vielzahl an Musik aus vielen verschiedenen kulturellen Traditionen.

Opportunities Through Music bietet Einwohnern der Sozialsiedlungen Hackneys Chöre, Musiktechnologiekurse, Turkish Saz and Song, sowie Songwriting und afrikanische Tanz- und TrommelWorkshops.

I Can Sing! The Hackney Chronicles Diese preisnominierte Oper vom Komponisten Jonathan Dove über die Geschichte von Hackney gibt Grundschulen die Chance, mit einer innerschulischen Begleitung durch Opernexperten ein Opernensemble zu werden. Das Projekt beinhaltet ein fachübergreifendes Lehrerpaket mit Besuchen relevanter Museen und Orte, sowie professionell hergestellten Bühnenbildern und Kostümen.

Special Schools Programme bietet eine Bandbreite an musikalischen Projekten speziell geschaffen für die Sonderschulen Hackneys, die indische Tänze, afrikanische Trommeln, Filmen und Musiktheater umfasst.

The World Was All Before Them war eine neue Grundschuloper, die auf Geschichten von Reisen der Eltern ins Vereinigte Königreich basiert, welche die Jubilee School bei der professionellen Produktion und der Curriculumsentwicklung einbezog.

CYM Hackney bietet über 200

Schülern zwischen 5 und 14 Jahren Instrumentenkurse, allgemeine Einzelund Ensemblemusikerfahrung, Gesang, und ein Orchester mit regelmäßigen Auftritten an einer Vielzahl verschiedener Orte.

Young Jazz Hackney’s Big-Band Super Jazz, bietet freies Training, Meisterklassen mit professionellen Jazzmusikern und Auftrittsgelegenheiten, die von privaten Feiern bis hin zu Theaterauftritten und Open-AirKonzerten reichen.

I Can Sing! The Hackney Chronicles Tato opera nominovaná na ocenění, jejímž autorem je skladatel Jonathan Dove, je o dějinách Hackney a nabízí možnost základním školám proměnit se ve vlastní operní ansámbl v průběhu školního programu vedeného třemi profesionálními operními pěvci. Projekt zahrnuje práci s interdisciplinární příručkou pro učitele, návštěvy relevantních muzeí a památek i profesionální rekvizity a kostýmy.

Special Schools Programme nabízí řadu hudebních projektů vypracovaných speciálně pro školy se zvláštní výukou v Hackney (Special Education Schools) a zahrnuje indický tanec, africké bubny, natáčení filmů a hudební divadlo.

The World Was All Before Them Opera pro základní školy, která vznikla na základě vyprávění rodičů dětí o jejich cestě do Spojeného království. Na jejím vzniku se podílela Jubilee School, a to jak při profesionálním provedení, tak při rozvíjení učebních osnov.

CYM Hackney poskytuje více než

dvou stovkám dětem od pěti do čtrnácti let kurzy výuky hry na hudební nástroje, obecné hudební nauky, zpěvu a hry v souboru a v orchestru, který pravidelně koncertuje na řadě míst.

Big band Super Jazz existující v rámci Young Jazz Hackney poskytuje zdarma výuku i mistrovské kurzy pod vedením profesionálních jazzových hudebníků a nabízí také možnosti vystoupení od soukromých večírků až po divadlo a venkovní koncerty.

„HMDT je jednou z mála idealistických, altruistických organizací... která obhajuje existenci hudby ve vývoji lidstva ... skuteční hrdinové.“ THE TIMES

“HACKNEY MUSIC DEVELOPMENT TRUST IST EINE DER WENIGEN IDEALISTISCHEN, SELBSTLOSEN ORGANISATIONEN... DIE DEN GEBRAUCH VON MUSIK IN DER MENSCHLICHEN ENTWICKLUNG VERTEIDIGT... WAHRE HELDEN.” THE TIMES

HMDT enjoys core support from The Learning Trust, ensuring it directs all its fundraising activities towards the development and sustainability of projects.

45

The Nuremberg International Chamber Music Festival Das Internationale KammermusikFestival Nürnberg Mezinárodní festival komorní hudby v Norimberku

The Nuremberg International Chamber Music Festival was founded in 2001by British musicians Peter Selwyn and Emily Segal along with their German friends Dorle Messerer – Schmid, Gero Nievelstein and Canadian singer, Frances Pappas.The Festival, now in its fifth year, has become a major highlight in the Nuremberg cultural calendar and is quickly gaining an international reputation.

Over the last 4 years over 5500 people from all over the world have attended concerts and opera performances in venues throughout Nuremberg including the Kaiserburg, the Germanisches Museum and the Opera House. Recently the Festival made a guest appearance at London’s Wigmore Hall and future guest appearances are planned.

World class musicians and singers from more than 20 different countries have taken part in performances which have also been broadcast on German radio and been ecstatically received by the press.These have included British singers Mark Padmore and Christopher Purves, Norwegian violinist Marianne Thorsen and the French cellist Pierre Doumenge.

Alongside well-known and loved chamber music repertoire the Festival has always had a strong commitment to introducing relatively unknown British music to a new German audience. In the first two years it featured the complete song cycles of Benjamin Britten, many of which were performed in Nuremberg for the first time.The Festival has also premiered in Nuremberg Britten’s chamber operas; The Rape of Lucretia, which was performed in Hitler’s private chamber in the Dokuzentrum and The Turn of the Screw in St Sebald.The following year featured the music of Michael Tippett and last year, songs written by the English Pastoral composers including Finzi and Vaughan Williams.

Last year Britten’s opera Noye’s Fludde was performed by 150 local children in a specially built circus tent in the beautiful Nuremberg Zoo.This continues the Festival’s commitment to education work in the community. Each year the Festival works with local children and members of the community, bringing artists, poets and musicians into schools.This has included 46

an exchange project with children from Nuremberg and Esher, Surrey in which, working with the British composers John Woolrich and Tansy Davies and Irish poet Matthew Sweeney, 60 children from Germany and England composed a series of works which were performed in both countries and recorded for the radio.

This September the Festival will present 5 concerts and 2 performances of Purcell’s opera Dido and Aeneas alongside Britten’s Serenade for Tenor, Horn and Strings in the Old Town Hall.

The concerts will feature works from English composers from the 16th and 17th Centuries including Purcell, Dowland and Blow. Other works include Messiaen’s Quartet for the End of Time and Schubert’s Trout Quintet.

Performers include the English counter tenors James Bowman and Robin Blaze and the Lute player Elizabeth Kenny.

The Festival would not be possible without the support of hundreds of individuals who give, both financially and through their hard work, as well as our main sponsors Datev, the Stadt Nürnberg, Sparkasse Nürnberg, KanzleiThorwart Zech and Partner and the Britten Estate.

Das internationale KammermusikFestival Nürnberg wurde im Jahr 2001 von den britischen Musikern Peter Selwyn und Emily Segal zusammen mit ihren deutschen Freunden Dorle MessererSchmid, Gero Nievelstein und dem kanadischen Sängerin Frances Pappas gegründet. Nun in seinem fünften Jahr ist das Festival zu einer Hauptattraktion des Nürnberger Kulturkalenders geworden und erlangt schnell einen internationalen Ruf. In den letzten vier Jahren sind über 5500 Zuschauer zu den Konzerten und Opernvorstellungen an verschiedenen Orten in Nürnberg einschließlich Kaiserburg, dem Germanischen Museum und dem Opernhaus gekommen. Vor kurzem hatte das Festival einen Gastauftritt in Londons Wigmore Hall und weitere Besuche sind geplant.

Weltklassemusiker und – sänger aus mehr als 20 verschiedenen Ländern haben an den Aufführungen teilgenommen, die ebenfalls im deutschen Radio übertragen wurden und hervorragende Pressekritiken erhielten. Unter diesen waren die britischen Sänger Mark Padmore und Christopher Purves, die norwegische Violinistin Marianne Thorsen und der französische Cellist Pierre Doumenge.

Neben bekanntem und beliebtem Kammermusikrepertoire hat das Festival schon immer eine starke Verantwortung, relativ unbekannte britische Musik dem neuen deutschen Publikum vorzustellen. In den ersten beiden Jahren beinhaltete dies die komplette Liederzyklen von Benjamin Britten, von denen viele in Nürnberg zum ersten Mal vorgetragen wurden.

Brittens Kammeropern The Rape of Lucretia, die in Hitlers privater Kammer im Dokuzentrum vorgetragen wurde, und in St Sebald The Turn of the Screw feierten ebenfalls beim Festival in Nürnberg Premiere. Im darauffolgenden Jahr stand die Musik von Michael Tippett auf dem Plan und im letzten Jahr Lieder der englischen Pastoralkomponisten, einschliezlich Finzi und Vaughan Williams.

Im letzten Jahr wurde Brittens Oper Noye’s Fludde von 150 Kindern aus der Umgebung in einem eigens gebauten Zelt im wunderschönen Nürnberger Zoo aufgeführt. Dies führt die

Das Internationale KammermusikFestival Nürnberg 2006 Festival 9-16 September Arminiusstr. 2 90402 Nürnberg Email: info@kammermusik-festival.de www.kammermusik-festival.de

Verantwortung des Festival für Bildungsarbeit in der Gemeinde fort. Jedes Jahr arbeitet das Festival mit Kindern und Mitgliedern der Gemeinde, indem es Künstler, Poeten und Musiker in die Schulen bringt. Dies schließt ein Austauschprogramm von Kindern aus Nürnberg und Esher in Surrey ein, bei dem unter Mitarbeit der britischen Komponisten John Woolrich und Tansy Davies und dem irischen Poeten Matthew Sweeney 60 Kinder aus Deutschland und England eine Serie von Werken komponierten, die in beiden Ländern aufgeführt und für das Radio aufgenommen wurden.

In diesem September wird das Festival fünf Konzerte und zwei Aufführungen von Purcells Oper Dido und Aeneas präsentieren, neben Brittens Serenade für Tenor, Horn und Streicher. Diese Konzerte werden Musik von englischen Komponisten des 16. und 17. Jahrhunderts darstellen, einschließlich Purcell, Dowland und Blow.

Weitere Werke schließen Messiaens Quartet for the End of Time und Schuberts Forellenquintett ein. Künstler sind unter anderem die englischen Kontratenore James Bowman und Robin Blaze und die Lautespielerin Elisabeth Kenny.

Das Festival wäre nicht mögliche ohne die Hilfe von hunderten Einzelpersonen, die es sowohl finanziell als auch durch ihre harte Arbeit unterstützen, sowie unseren Hauptsponsoren Datev, der Stadt Nürnberg, der Sparkasse, der Kanzlei Thorwart Zech und Partner und der Britten Estate.

Mezinárodni festival komorní hudby v Norimberku založili v roce 2001 britští hudebníci Peter Selwyn a Emily Segalová, spolu se svými německými kolegy Dorle MessererSchmidtovou, Gero Nievelsteinem a kanadskou zpěvačkou France Pappasovou. Festival, který nyní slaví již své páté výročí, je významnou součástí norimberského kulturního kalendáře a rychle získává i mezinárodní věhlas.

V průběhu předchozích čtyř ročníků festivalové koncerty a operní představení konané po celém Norimberku, například v Kaiserburgu, v Germanisches Museu a v budově Opery, navštívilo přes 5500 diváků z celého světa. Nedávno Festival hostoval také v londýnské Wigmore Hall a další hostování se plánuje.

Představení se účastnili špičkoví světoví hudebníci a interpreti z více než dvaceti zemí. Koncerty byly také vysílány německým rozhlasem a dostalo se jim nadšené odezvy v tisku.

Mezi předními umělci, kteří se Festivalu účastnili, byli britští zpěváci Mark Padmore a Christopher Purves, norský houslista Marian Thorsen a francouzský cellista Pierre Doumenge.

Vedle známých a oblíbených děl z repertoáru komorní hudby se Festival snaží také německé publikum seznamovat s poměrně neznámou britskou hudbou. V prvních dvou letech uvedl kompletní písňový cyklus Benjamina Brittena, z něhož většina zazněla v Norimberku vůbec poprvé.

Festival také v Norimberku poprvé uvedl Brittenovy komorní opery Únos Lukrécie v Hitlerově soukromém apartmá v Dokuzentrum a The Turn of

the Screw ve sv. Sebaldu. Následujícího roku byla uvedena hudba Michaela Tippeta a v loňském roce písně anglických pastorálních skladatelů, včetně Finziho a Vaughana Williamse.

Loni byla uvedena Brittenova opera Nove’s Fludde, v níž účinkovalo 150 místních dětí v cirkusovém stanu postaveném v krásné norimberské zoologické zahradě. Tato událost byla pokračováním důležitého poslání Festivalu podílet se na vzdělávací práci v místní komunitě. Festival každoročně spolupracuje s dětmi a místními lidmi a přivádí do škol umělce, básníky a hudebníky. V rámci této aktivity proběhla také výměna mezi dětmi z Norimberku a Esheru v britském Surrey, během níž pod vedením britských skladatelů Johna Woolriche a Tansy Daviese a irského básníka Matthewa Sweeneyho šedesát dětí z Německa a Anglie vytvořilo řadu děl, která byla poté předvedena na představeních v obou zemích a nahrána pro rozhlas.

Letošní září Festival uvede v budově staré radnice pět koncertních a dvě jevištní představení Purcellovy opery Dido a Aeneas spolu s Brittenovou Serenádou pro tenor, roh a smyčce. Na koncertech zazní díla anglických skladatelů 16.-17. století, včetně děl Purcellových, Dowlandových a Blowových. Mezi dalšími budou uvedeny také Messiaenův Kvartet na konec času a Schubertův kvintet Pstruh.

Mezi umělci vystoupí angličtí kontratenoři James Bowman a Robin Blaze a loutnistka Elizabeth Kenny.

Festival by se nemohl konat bez podpory stovek lidí, kteří jej podporují jak finančně, tak svou vytrvalou prací, a bez našich hlavních sponzorů, jimiž jsou Datev, Stadt Nürnberg, Sparkasse, Kanzlei Thorwart Zech und Partner a Britten Estate.

47

The Jewish Museum in Prague Das Jüdische Museum Prag Židovské muzeum v Praze

The Jewish Museum in Prague administers one of the most extensive collections of Jewish art in the world.

The collections are unique not just in terms of the number of items (almost 40,000), but mainly because they come from a single, compact territory of Bohemia and Moravia. Altogether these collections present a full picture of the history of the Jews in this region.The Museum is housed in several different sites: Maisel Synagogue – a permanent exhibition showing the history of the Jews from Bohemia and Moravia from the 10th to the 18th Century; Spanish Synagogue – a permanent exhibition showing the history of the Jews from Bohemia and Moravia from emancipation to the present. Classical concerts are presented in the evenings; Pinkas Synagogue – a Memorial to the 77,000 Jews of Bohemia and Moravia murdered by the Nazis, and a permanent exhibition: Children`s drawings in Terezín; Klausen Synagogue – a permanent exhibition of Jewish Customs and Traditions including festivals, the Synagogue and the course of life; Ceremonial Hall – a permanent exhibition showing the second part of Jewish Customs and Traditions; Old Jewish Cemetery from the 15th Century.

The Library of the Jewish Museum in Prague, contains more than 100,000 books of which the most priceless are the Hebraic and Judaic volumes dating from the 12th and 13th Centuries, and rare Prague Hebrew prints from the beginning of the 16th Century.

In 1996,The Jewish Museum in Prague established an Education and Culture Centre which provides foreign and Czech visitors with detailed information about Judaism and the history of Jews, with a particular focus on the history of the Czech Jews.The Centre’s programme includes seminars, talks, Jewish Prague tours, film screenings, literary evenings, concerts and debates.

The Robert Guttmann Gallery of the Jewish Museum in Prague presents short-term exhibitions of artworks 48

from the collections of the Museum as well as external projects.

The year 2006 marks the 100th anniversary of the establishment of the Jewish Museum in Prague.To celebrate, A Year of Jewish Culture – 100 Years of the Jewish Museum in Prague will take place all across the country throughout the year. Events will include independent and cooperative theatre, museum, gallery, and film events as well as musical showcases presenting the works of Czech and foreign artists whose common thread is Jewish art and culture. Every month, from January to December 2006, several cities throughout the Czech Republic will participate in the Jewish cultural programme celebrating the momentous occasion of the Jewish Museum in Prague, thus drawing attention to the thriving Jewish culture and its value in the Czech and international context. In total, the “Year of Jewish Culture“ in the Czech Republic will include the participation of approximately 100 institutions, with about 70 different events.

Das Jüdische Museum Prag verwaltet eine der größten Sammlungen jüdischer Kunst der Welt. Die Sammlungen sind einzigartig, nicht nur in der Anzahl ihrer Werke (fast 40 000), sondern hauptsächlich weil sie aus einer einzigen, schmalen Gegend, Bohemia und Moravia, stammen. Zusammen präsentieren diese Sammlungen ein vollständiges Bild der jüdischen Geschichte dieser Region. Das Museum hat mehrere Standorte: Maisel Synagoge – eine dauerhafte Ausstellung, die die Geschichte der Juden aus Bohemia und Moravia vom 10. bis zum 18. Jahrhundert zeigt.

Spanische Synagoge – eine dauerhafte Ausstellung, die die Geschichte der Juden aus Bohemia und Moravia von der Emanzipation bis zur Gegenwart zeigt. An Abenden finden klassische Konzerte statt.

Pinkas Synagoge – ein Denkmal an die 77 000 Juden aus Bohemia und Moravia, die von den Nazis ermordet wurden und eine dauerhafte Ausstellung: Kinderzeichnungen aus Terezin.

Klausen Synagoge – eine dauerhafte Ausstellung jüdischer Bräuche und Traditionen einschließlich Festen, der Synagoge und dem Lauf des Lebens.

Zeremoniesaal – eine dauerhafte Ausstellung die den zweiten Teil jüdischer Bräuche und Traditionen zeigt.

Alter jüdischer Friedhof aus dem 15. Jahrhundert.

Die Bibliothek des Jüdischen Museums in Prag verfügt über mehr als 100 000 Bücher, von denen die wertvollsten die Hebraic und Judaic

Židovské museum v Praze (ŽMP) U Staré školy 1, 110 00 Praha 1 Tel.: +420 221 711 511 fax: +420 221 711 584 Email: office@jewishmuseum.cz www.jewishmuseum.cz

Bände sind, die aus dem 12. und 13.

Jahrhundert datieren, sowie seltene hebräische Prager Drucke vom Anfang des 16. Jahrhunderts.

1996 etablierte das Jüdische Museums Prag ein Bildungs- und Kulturzenter, das ausländischen und tschechischen Besuchern einen detaillierten Einblick in das Judentum und die Geschichten der Juden liefert, mit einem besonderen Schwerpunkt auf die Geschichte der tschechischen Juden.

Das Programm des Zenters beinhaltet Seminare, Gespräche, jüdische Touren durch Prag, Filmvorführungen, Literaturabende, Konzerte und Debatten.

Die Robert Guttmann Galerie des Jüdischen Museums Prag präsentiert kurzweilige Kunstausstellungen aus Sammlungen des Museums sowie externe Projekte.

Das Jahr 2006 markiert den 100.

Geburtstag des Jüdischen Museums Prag. Um dies zu feiern, wird das ganze Jahr über überall im Land Ein Jahr Jüdischer Kultur – 100 Jahre Jüdisches Museum in Prag stattfinden. Zu den Events zählen unabhängige und kooperative Theater, Museen, Gallerien und Filmevents, sowie musikalische Schaukästen, die die Werke tschechischer und ausländischer Künstler miteinbeziehen, deren Gemeinsamkeit jüdische Kunst und Kultur ist. Jeden Monat von Januar bis Dezember 2006 werden mehrere Städte überall in der Tschechischen Republik an dem jüdischen Kulturprogramm teilnehmen und die bedeutsame Stellung des Jüdischen Museums Prag feiern, wobei gleichzeitig die Aufmersamkeit auf jüdische Kultur und ihren Wert im tschechischen und internationalen Zusammenhang gezogen wird. Das “Jahr jüdischer Kultur” in der Tschechischen Republik schließt insgesamt die Mitwirkung von etwa 100 Institutionen und ungefähr 70 verschiedenen Veranstaltungen ein.

Židovské muzeum v Praze spravuje jednu z nejrozsáhlejších sbírek židovského umění na světě. Sbírky jsou ojedinělé nejen svým rozsahem (téměř 40 000 položek), ale především tím, že pocházejí z jediného kompaktního území Čech a Moravy.Ve svém souhrnu tyto sbírky představují ucelený obraz o dějinách Židů v tomto regionu. Muzeum sídlí v několika oddělených památkových budovách: Maiselova synagoga – stálá expozice o dějinách Židů v Čechách a na Moravě v 10.-18. století; Španělská synagoga – stálá expozice o dějinách Židů v Čechách a na Moravě od emancipace do současnosti.Večer zde bývají pořádány koncerty klasické hudby; Pinkasova synagoga – památník 77 000 Židů z Čech a Moravy, kteří byli zavražděni nacisty, a Dětské kresby z Terezína; Klausová synagoga – stálá expozice o židovských tradicích a zvycích, týkající se významu svátků, synagogy a běhu života; Obřadní síň – druhá část expozice tradic a zvyků; Starý židovský hřbitov z 15. století

návštěvníkům poskytuje kompletní informace o judaismu a dějinách Židů, se zvláštním zřetelem k dějinám Židů v Čechách a na Moravě. Program Centra zahrnuje semináře, přednášky, prohlídky židovské Prahy, promítání filmů, literární večery, koncerty a diskuse.

Galerie Roberta Guttmanna při Židovském muzeu v Praze je věnována krátkodobým tematickým výstavám nejen z muzejních sbírek, ale i externím výstavám.

V roce 2006 uplyne rovných sto let od vzniku Židovského muzea v Praze.

Na jeho oslavu je organizován Rok židovské kultury – sto let Židovského muzea v Praze, která bude celý rok probíhat po celé republice. Akce zahrnují divadla, muzea, galerie, filmová i hudební představení, představující díla českých i zahraničních umělců, jejímž společným jmenovatelem je židovské umění a kultura. Každý měsíc od ledna do prosince 2006 se několik měst v České republice zúčastní židovského kulturního programu při příležitosti oslavy výročí Židovského muzea v Praze, a tím přispějí ke zviditelnění živoucí židovské kultury a její hodnoty v českém i mezinárodním kontextu. Na Roku židovské kultury se v České republice podílí více než 100 institucí přibližně sedmdesáti rozmanitými akcemi.

Knihovna Židovského muzea v Praze čítá přes 100 000 knih, z nichž nejcennější jsou hebrejské a judaistické spisy z 12.-13. století a vzácné pražské hebrejské tisky z počátku 16. století.

V roce 1996 Židovské muzeum v Praze zřídilo Vzdělávací a kulturní centrum, které cizím i domácím

49

Biographies

Alison Buchanan Alison Buchanan is a graduate of the Guildhall School and obtained a Masters degree from the Curtis Institute in Philadelphia. She was a Young Artist with San Francisco Opera, making her 1996 debut there as Mimi, La Bohe`me. Ms. Buchanan has worked for Philadelphia Opera, Michigan Opera, New York City Opera, The Wexford Festival, Pegasus Opera, Holland Park Opera, and the London Symphony Orchestra (c. Sir Colin Davis), The Royal Philharmonic Orchestra, the BBC Concert Orchestra, Viva, Orchestra of St. John’s, Winston-Salem Symphony and Flanders Philharmonic. Her roles include Elvira Don Giovanni, Bess, Nedda, Pamina, Micaela and Contessa. Career highlights include working with Placido Domingo, and Franco Zefferelli (I Pagliacci Los Angeles Opera), Elvira and Missa Solemnis with Sir Colin Davis, collaborating with Andre Previn (Blanche in Street Car Named Desire), standing in for Montserrat Caballe at Kenwood House and winning the Maggie Teyte Competition. Resident soprano of the Ritz Chamber Players, (first African American chamber music society in America), her recent work includes concerts with the Philippines Symphony in Manila, the Jacksonville Symphony, Nedda I Pagliacci English Touring Opera, Bess Mobile Opera and Mozart’s Coronation Mass at Carnegie Hall.

Robin Carter Robin began his lighting career in New Zealand, journeying to England via the Banff School for the Arts in Canada fourteen years ago. Recent credits include: School 4 Lovers, Glyndebourne; Devil’s Advocate, Mercury Theatre (set and lighting); The Importance of being Earnest, Twelfth Night , The Pull of Negative Gravity Mercury Theatre, Colchester; Ladykillers,

50

Northcott Theatre, Exeter; Die Schöne Mullerin, Linbury Theatre Covent Garden; Love Poems, Simple Fraud Dance; Carmen, Riverside Opera; Blue Remembered Hills, Belgrade Theatre Coventry and La Traviata, Glyndebourne Touring Opera; Other credits include: To Kill a Mocking Bird, Macbeth, Mercury Theatre; Treasure Island, Belgrade Theatre; The Blue Room, National Tour; Fidelio, The Dallas Opera; Dead Funny, Chichester Minerva; Charley’s Aunt, Private Lives, Habeas Corpus, Night Garden, The Glass Menagerie, Northcott Theatre; Relatively Speaking, National Tour; Pal Joey Chichester Festival Theatre; Macbeth, Volcano and Merchant of Venice for Palace Theatre Westcliff; and as well as lighting design in London at the Albery Theatre, Tricycle Theatre, Drill Hall, Vaudeville Theatre, Duchess Theatre and for the Chichester Festival Theatre.

Jonathan Dove Jonathan’s operas include the airportcomedy Flight, premiered at Glyndebourne in 1998 and broadcast on Channel 4 which has toured to St Louis, Boston and Adelaide, Siren Song, L’Augellino Belverde, four large-scale community operas (including Palace in the Sky for English National Opera and HMDT and On Spital Fields), a church opera, Tobias and the Angel, The Hackney Chronicles, a primary schools’ opera for HMDT and the television opera When She Died…

(2002). His choral music includes the song cycle The Passing of the Year, Köthener Messe (Akademie für Alte Musik, Berlin), The Far Theatricals of Day, The Three Kings (King’s College Cambridge), In beauty may I walk, I am the day and Run, shepherds, run! and song cycles Five Am’rous Sighs, Ariel, All You Who Sleep Tonight, Out of Winter and All the Future Days.

Instrumental work includes the string quartet, Out of Time and saxophone quartet, Tuning In, concertos Stargazer, (trombone); Moonlight Revels, (saxophone, trumpet and strings); and The Magic Flute Dances (flute). Recent commissions include Run to the Edge, The Crocodiamond (or Rita and the Wolf) Across the Walls. Dove has written extensively for the theatre including Royal National Theatre (His Dark Materials), Royal Shakespeare Company, and New York Shakespeare Festival and has been Music Adviser to the Almeida Theatre since 1990 and Artistic Director of the Spitalfields Festival.

The Fürth Symphony Youth Orchestra Founded as a string orchestra in 1982 by Christel Opp its first conductor, the orchestra has developed from an ensemble of 30 into a symphony youth orchestra of over 80 players aged 14 to 25. In 2004, Bernd Müller whose long association with the orchestra included that of leader and more recently soloist and tutor, took over as Music Director.

The orchestra’s repertoire ranges from Baroque to Modern, with a special preference for Late-Romantic works.

Apart from symphonic works, a lot of attention is paid to chamber music in varying groups with the “J.F.S.” string quartet and the brass ensemble rehearsing and performing regularly.

In addition to their commitments in the sphere of church music, the orchestra has many engagements as the “official” orchestra of Fürth, including providing the musical setting for the Conference of Bavarian Cities, the opening ceremony of the 40th German-

American Week of Friendship, symphony concerts in Fürth municipal theatre, chamber music evenings and open-air summer serenades.

The orchestra has had concert trips to many countries, including Cyprus, Greece, France, Italy, Austria, the Czech Republic, Turkey and the USA. Other highlights have been performances in the Leipzig “Gewandhaus” Concert Hall and recordings with the Bavarian Radio.

Marta Hrubá Marta Hrubá was born in 1978 in Prague, Czech Republic. She studied at the high school Nad Štolou, Stephen S. Wise Community High School in Los Angeles in 1995, was on a study visit at Université Paris 8 in 2003 and studied at FAMU (Academy of Performing Arts), Department of Documentary Directing graduating in June 2004 (M.A.). Marta’s last project documentary was Things. Her thesis was looking at Czech Documentary films as a mirror of the Israeli Society. Marta Hrubá has worked on the following films: From a seed to an ear of grain (1997), Our timber house (1998), Best friends (1998), Field research (1999), She, B.A. project film (2000), Baruch haba (2001), Looking for Luke Holland (2001) and Things, final project film (2005) for which she received 1st Prize (Maxim) at the FAMU Film Festival in 2004 for the Best Documentary and at the Finale Pilsen, Festival of Czech Films in 2005 the Gold Kingfisher for best documentary up to 30 min.

Helen Lovett Johnson Helen Lovett Johnson graduated from the University of Bristol before training as a costume designer at the BBC. She went on to assist on Channel 4’s Regency House Party, The League of Gentlemen and Casualty before moving to

London and immersing herself in the theatre. Working primarily in the West End, her assisting and supervising credits include On London Fields (Hackney Empire); Joseph and his Technicolour Dreamcoat (New London Theatre); The Friendly Giant (Royal Opera House); Scrooge (London Palladium); Man for all Seasons (Theatre Royal Haymarket); Whistle Down the Wind (Palace Theatre) and most recently, Hayfever (Theatre Royal Haymarket) with Dame Judi Dench and Sir Peter Hall. She has designed and assisted for music videos, film and theatre. Her design credits include Ibsen’s Ghosts and The Country Wife (Wickham Theatre); Burlesque (Arts Theatre); Soap Opera Saved My Life and The Postcard (Leading Light Films).

Matthew King Matthew King studied at York University and is a Professor of Composition at Guildhall School of Music and Drama.

Operas include The Snow Queen commissioned by Jane Manning’s Minstrels (Queen Elizabeth Hall 1994), Jonah, for soloists, massed choirs and double orchestra with organ and electro-acoustic sound (commissioned

by Canterbury Festival 1996). His Passion setting Gethsemane commissioned by the Spitalfields Festival was performed by Florilegium in 1998 and Sydney Opera House 1999. Matthew’s orchestral work, ...And Dream of London... was composed for the London Millennial celebrations and performed in St. Paul’s Cathedral in January 2000. Recent projects range from a cycle of new pieces written for the Fitzwilliam String Quartet to Handel’s Ghost, for 80 recorders commissioned by Wigmore Hall and Handel House Museum. Operas for Hackney Music Development Trust include The World Was All Before Them, On London Fields (winner of the 2005 Royal Philharmonic Society Education Award) and I’ll Be Seeing You (collaborations with writer

Alasdair Middleton). A new opera about the life of Isambard Kingdom Brunel, composed in collaboration with librettist Michael Irwin and electronic composer Nye Parry, has been the subject of a recent feature on B.B.C. Radio 4. Future work includes Kings Wood Symphony for the Wigmore Hall.

Peter Selwyn Peter studied Modern Languages at Cambridge and accompaniment at RAM. He has just returned from 6 years in Germany where, as Head of Music and Kapellmeister at the Nuremberg Opera, he conducted over 20 operas. During his time there he spent 3 summers at the Bayreuth Festival as musical assistant on the centenary Ring Cycle, assisted at the Hamburgische Staatsoper, the Norwegian Opera and co-founded the Nuremberg International Chamber Music Festival, for whom he conducted Rape of Lucretia, Turn of the Screw and Noye’s Fludde.

Previously he conducted for ETO (La Cenerentola), European Opera Centre (Rape of Lucretia in Hungary), European Chamber Opera (Magic Flute, Madam Butterfly), Pimlico Opera (Don Giovanni), National Opera Studio, ENO Studio and Baylis Programme, assisted at Glyndebourne, Opera North, on opera projects with BBCSO and CBSO and was a regular member of the Royal Opera House music staff. Since returning to the UK he has conducted Jenufa for English Touring Opera and has worked as assistant conductor at English National Opera, on Anthony Minghella’s new Butterfly and been appointed Professor at the Royal College of Music. Future plans include conducting Dido and Aeneas in Nuremberg and assisting on David McVicar’s new Ring Cycle in Strasbourg.

51

Biographies

Tertia SeftonGreen Tertia Sefton-Green studied English at Selwyn College, Cambridge and singing at Guildhall School of Music and Drama and Royal Northern College of Music. After leaving Glyndebourne Chorus, her career included many roles with opera companies around Britain and abroad, a range of concert work and, participating in much outreach work. Since winning a Churchill Fellowship in 1997, she has written teachers’ packs for Royal Opera House, English National Opera, English Touring Opera and San Diego Opera and worked as Tutor, Attachments and Residential School Co-ordinator on Rose Bruford College’s BA Opera Degree. In 2000, Tertia was Executive Producer for Creation Day 2000 (Covent Garden Festival) and in 2001 set up and ran the prolific Education Department at the Handel House Museum where work included a young artists’ performance programme, devisary school projects, participatory family events, adult workshops and an after schools’ programme. Work as Project Director for Hackney Music Development Trust includes devising and managing primary school opera projects I Can Sing! The Hackney Chronicles, The World Was All Before Them and Operaction Hackney winner of the 2005 Royal Philharmonic Society Education Award; an adult education initiative which led to the creation and production of On London Fields, a new community opera for Hackney.

most of whom also play a music instrument. Slavíčci perform a few times per year at different concerts and competitions. They have sung in the most prestigious Prague concert halls including The Rudolfinum, The Spanish Hall at Prague Castle, Martinu’s Hall in the Lichtenstein Palace, the Church of Šimon and Juda. They have also taken part in a benefit concert for the deaf people, where the children not only sang, but also used sign language.

The choir’s successes include a gold medal in the competition in Nový Jicín (2002), gold medals in the international competition “Iuventus mundi cantat” in Olomouc and two gold medals in the Italian “Riva del Garda” competition in October 2005 as well as many awards in national competitions. Slavíčci also took part in the international competition in Neerpelt in Belgium this April.

The choir is conducted by its founder, Alice Stavelová, working with répétiteur and voice adviser Katerina Pirochová.

Slavíčci Choir The children’s choir Slavíčci is a part of the Art School in Prague 8 – Klapkova street and represents an ensemble with a twenty year tradition. At present, the choir has around 220 members who are divided into four groups according to their age and abilities with Slavíčci being the oldest and most advanced singers,

52

Clare Whistler Clare Whistler trained and performed as a professional dancer and choreographer for 20 years mainly in North America.

She has worked for Glyndebourne since

1996 - for Education where she runs Glyndebourne Youth Opera Group, and on the main stage as Assistant Director for Peter Sellars on Idomeneo and Theodora (also for the Paris Opera on Tristan and Isolde) and as Director of Elemental for the Youth Opera and School4lovers a recent Hip Hop opera based on Così fan Tutte for Glyndebourne and the Finish National Opera. Clare has directed many arts projects making pieces and performances with people of all ages and abilities working with situations and places from museums to bus shelters to prisons. With singer Jane Metcalfe and their company Shaping Voices Clare works on creative reminiscences with older people. Clare has worked with composer Jonathan Dove for over 17 years including last year’s On Spital Fields a community opera for 200 people which won the 2006 Royal Philharmonic Society Award for Education.

Biographien

Alison Buchanan Alison Buchanan besuchte die Guildhall School und erlangte ein Magister vom Curtis Institute in Philadelphia. Sie war ein Young Artist der San Francisco Oper und machte dort ihr Debüt 1996 als Mimi in La Bohe`me.

Alison Buchanan hat für die Philadelphia Oper, die Michigan Oper, die New York City Oper, das Wexford Festival, die Pegasusoper, die Holland Park Oper und das London Symphony Orchestra (unter Leitung von Sir Colin Davis), das Royal Philharmonic Orchestra, Viva, das Orchestra of St. John’s, die Winston-Salem Symphony und das Flanders Philharmonic gearbeitet. Ihre Rollen umfassen Elvira Don Giovanni, Bess, Nedda, Pamina, Micaela and Contessa. Ihre Karrierehöhepunkte sind unter anderem die Arbeit mit Placido Domingo und Franco Zefferelli (I Pagliacci Los Angeles Opera), Elvira und Missa Solemnis mit Sir Colin Davis, die Zusammenarbeit mit Andre Previn (Blanche in Street Car Named Desire), das Einspringen für Montserrat Caballe im Kenwood House und den ersten Preis in der Maggie Teyte Competition. Als Sopranistin der Ritz Chamber Players, (erste Afrikanisch-Amerikanische Kammermusikgesellschaft in Amerika) umfasst ihre Arbeit Konzerte mit den Philippines Symphony in Manila, der Jacksonville Symphony, Nedda I Pagliacci English Touring Opera, Bess Mobile Opera und Mozarts Krönungsmesse in der Carnegie Hall.

Robin Carter Robin begann seine BeleuchtungsKarriere in Neuseeland, von wo aus er vor 14 Jahren über die Banff School for the Arts in Kanada nach England kam. Zuletzt wirkte er mit in: School 4 Lovers, Glyndebourne; Devil’s Advocate, Mercury Theatre (Bühnenbild und Beleuchtung); The Importance of being Earnest, Twelfth Night , The Pull of Negative

Gravity Mercury Theatre, Colchester; Ladykillers, Northcott Theatre, Exeter; Die Schöne Müllerin, Linbury Theatre Covent Garden; Love Poems, Simple Fraud Dance; Carmen, Riverside Opera; Blue Remembered Hills, Belgrade Theatre, Coventry und La Traviata, Glyndebourne Touring Opera; Weitere Arbeiten umfassen: To Kill a Mocking Bird, Macbeth, Mercury Theatre; Treasure Island, Belgrade Theatre; The Blue Room, National Tour; Fidelio, The Dallas Opera; Dead Funny, Chichester Minerva; Charley’s Aunt, Private Lives, Habeas Corpus, Night Garden, The Glass Menagerie, Northcott Theatre; Relatively Speaking, National Tour; Pal Joey Chichester Festival Theatre; Macbeth, Volcano and Merchant of Venice for Palace Theatre Westcliff; sowie als Lichtdesigner in London beim Albery Theatre, Tricycle Theatre, Drill Hall, Vaudeville Theatre, Duchess Theatre und für das Chichester Festival Theatre.

Jonathan Dove Jonathans Opern umfassen die Flughafenkomödie Flight, die 1998 in Glyndebourne Prämiere feierte und auf Channel 4 übertragen wurde und ebenfalls nach St Louis, Boston und Adelaide tourte, Siren Song, L’Augellino Belverde, vier große Gemeindeopern (einschließlich Palace in the Sky für die English National Opera und HMDT, und On Spital Fields), eine Kirchenoper, Tobias and the Angel, The Hackney Chronicles, eine Grundschuloper für den HMDT und die Fernsehoper When She Died… (2002). Seine Kirchenmusik umfasst den Liederkreis The Passing of the Year, Köthener Messe (Akademie für Alte Musik, Berlin), The Far Theatricals of Day, The Three Kings (King’s College Cambridge), In beauty may I walk, I am the day und Run, shepherds, run! und die Liederkreise Five

Am’rous Sighs, Ariel, All You Who Sleep Tonight, Out of Winter und All the Future Days. Instrumentalwerke umfassen das Streichquartett Out of Time und das Saxophonquartett, Tuning In, Konzerte Stargazer, (Posaune); Moonlight Revels, (Saxophon, Trompete und Streicher); und The Magic Flute Dances (Flöte). Letztere Aufträge waren unter anderem Run to the Edge, The Crocodiamond (oder Rita und der Wolf) Across the Walls. Dove hat sehr viel für Theater geschrieben einschließlich für das Royal National Theatre (His Dark Materials), die Royal Shakespeare Company und das New York Shakespeare Festival, ist seit 1990 musikalischer Berater für das Almeida Theatre und arbeitet zur Zeit als künstlerischer Leiter des Spitalfields Festivals.

Die Jungen Fürther Streichhölzer Als Streichochester 1982 von Christel Opp, seiner ersten Dirigentin, gegründet, hat sich das Orchester von einem Ensemble von 30 in ein Jugendsymphonieorchester von über 80 Musikern im Alter von 14 bis 25 Jahren entwickelt. Im Jahr 2004 wurde Bernd Müller, dessen lange Zusammenarbeit mit dem Orchester die Rolle des Leiter und neuerdings des Solisten und Tutors umfasst, musikalischer Direktor. Das Repertoire des Orchesters reicht von Barock zu Modern mit einer besonderen Vorliebe für spätromantische Werke.

Neben symphonischen Werken wird Kammermusik große Beachtung geschenkt, in verschiedenen Gruppen einschließlich des “J.F.S.” Streichorchesters und dem Bläserensemble, die regelmäßig proben und aufführen.

Zusätzlich zu seinen Verpflichtungen in

53

Biographien

der Kirchenmusik hat das Orchester viele Engagements als “offizielles” Fürther Orchester, einschließlich bei der Konferenz bayrischer Städte, der Eröffnungszeremonie zur 40. DeutschAmerikanischen Woche der Freundschaft, Symphoniekonzerten im Stadttheater Fürth, Kammermusikabenden und Open-Air Sommerserenaden.

Das Orchester hat Tourneen durch viele Länder gemacht einschließlich Zypern, Griechenland, Frankreich, Italien, Österreich, die Tschechische Republik, die Türkei und die USA. Weitere Höhepunkte waren Auftritte im Leipziger “Gewandhaus” und Aufnahmen mit dem Bayrischen Rundfunk.

Marta Hrubá Marta Hrubá wurde 1978 in Prag in der Tschechischen Republik geboren.

Sie besuchte die weiterführende Schule Nad Štolou, 1995 die Stephen S. Wise Community High School in Los Angeles, nahm 2003 an einem Studienbesuch an der Université Paris 8 teil und studierte an der FAMU (Academy of Performing Arts), Abteilung für dokumentarische Regie, wo sie im Juni 2004 ihren Abschluss (M.A.) machte.

Martas Diplomarbeit war die Dokumention Things. Ihr Thema war tschechische Dokumentarfilme als Spiegel der israelischen Gesellschaft.

Marta Hrubá hat bei den folgenden Filmen mitgewirkt: From a seed to an ear of grain (1997),Our timber house (1998), Best friends (1998), Field research (1999), She, B.A. Projektfilm (2000), Baruch haba (2001), Looking for Luke Holland (2001) und Things, Diplomarbeit (2005) für den sie 2004 den 1. Preis (Maxim) beim FAMU Film Festival für die Beste Dokumentation und 2005 beim Finale Pilsen Festival tschechischer Filme den Gold Kingfisher für die Beste Dokumentation von bis zu 30 Minuten gewann.

Helen Lovett Johnson Helen Lovett Johnson machte ihren Abschluss an der University of Bristol, bevor sie eine Ausbildung als Kostümdesignerin für den BBC begann.

54

Später assistierte sie bei Channel 4’s Regency House Party, The League of Gentlemen und Casualty, bevor sie nach London zog und beim Theater arbeitete.

Hauptsächlich im West End assistiert und beaufsichtigt sie Produktionen wie On London Fields (Hackney Empire); Joseph and his Technicolour Dreamcoat (New London Theatre);The Friendly Giant (Royal Opera House); Scrooge (London Palladium); Man for all Seasons (Theatre Royal Haymarket); Whistle Down the Wind (Palace Theatre) und gegenwärtig Hayfever (Theatre Royal Haymarket) mit Dame Judi Dench und Sir Peter Hall. Sie hat für Musikvideos, Film und Theater designed und assistiert. Ihre Designarbeiten umfassen Ibsens Ghost und The Country Wife (Wickham Theatre); Burlesque (Arts Theatre); Soap Opera Saved My Life und The Postcard (Leading Light Films).

Matthew King Matthew King studierte an der York University und ist Professor für Komposition an der Guildhall School of Music and Drama.

Opern umfassen The Snow Queen im Auftrag von Jane Mannings Minstrels (Queen Elizabeth Hall 1994), Jonah für Soloisten, Messechöre und Doppelorchester mit Orgel und elektroakkustischem Sound (im Auftrag des Canterbury Festivals 1996). Sein Passionssatz Gethsemane im Auftrag vom Spitalfields Festival wurde 1998 vom Florilegium und 1999 vom Sydney Opera House aufgeführt. Matthews Orchesterwerk … And Dream of London … wurde für die London Millenium Feierlichkeiten komponiert und im Januar 2000 in der St Paul’s Cathedral aufgeführt.

Neue Projekte reichen von einer Reihe neuer Stücke für das Fitzwilliam String Quartet bis hin zu Handel’s Ghost, für 80 Blockflöten im Auftrag der Wigmore Hall und dem Handel House Museum. Opern für den Hackney Music Development Trust umfassen The World Was All Before Them, On London Fields (Gewinner des Royal Philharmonic Society Awards, 2005) und I’ll Be Seeing You (Zusammenarbeit mit Autor Alasdair Middleton) Eine neue Oper über das Leben von Isambard Kingdom Brunel, komponiert in Zusammenarbeit mit dem Librettist Michael Irwin und dem Komponisten

elektronischer Musik Nye Parry, war das Thema einer kürzlich auf BBC Radio 4 gesendeten Reihe. Ein zukünftiges Werk wird Kings Wood Symphony für die Wigmore Hall.

Peter Selwyn Peter studierte Fremdsprachen in Cambridge und Klavier begleitung am Royal Academy of Music. Er ist gerade nach sechs Jahren in Deutschland zurückgekehrt, wo er als Studienleiter und Kapellmeister an der Nürnberger Oper über 20 Opern dirigierte. Während seiner Zeit dort nahm er dreimal an den Bayreuther Festspielen teil, als musikalischer Assistent am hundertjährigen Ring-Zyklus, assistierte an der Hamburger Staatsoper, der Norwegischen Oper und war Mitbegründer des internationalen KammermusikFestivals Nürnberg, für das er Rape of Lucretia, Turn of the Screw and Noyes Fludde dirigierte. Zuvor dirigierte er am ETO (La Cenerentola), Europäischen Opernzenter (Rape of Lucretia in Ungarn), Europäische Kammeropera (Magic Flute, Madam Butterfly), Pimlico Opera (Don Giovanni), National Opera Studio, ENO Studio und Baylis Programme, assistierte in Glyndebourne, Opera North, bei Opernprojekten mit BBCSO und CBSO und war regelmäßig Mitglied des musikalischen Personals am Royal Opera House. Seit seiner Rückkehr in das Vereinigte Königreich hat er Jenufa für English Touring Opera dirigiert, als musikelischer Assistant für die English National Opera, an Anthony Minghellas neuem Butterfly gearbeitet, sowie als Professor am Royal College of Music. In Zukunft möchte er Dido and Aeneas in Nürnberg dirigieren und bei David McVicars neuem Ring-Zyklus in Strasbourg assistieren.

Tertia SeftonGreen Tertia Sefton-Green studierte Englisch am Selwyn College, Cambridge und Gesang an der Guildhall School of Music and Drama und dem Royal Northern College of Music. Nachdem sie den Glyndebourne Chorus verlassen hatte, umfasste ihre Karriere mehrere Rollen

Biographien

mit Opernensembles in Großbritannien und im Ausland, eine Reihe Konzertarbeiten und der Teilnahme an zahlreicher übergreifender Projekte.

Seitdem sie 1997 einen Churchill Fellowship gewann, hat sie Lehrerpakete für das Royal Opera House, die English National Opera, die English Touring Opera und die San Diego Opera geschrieben und als Tutor und freiberuflich und festangestellte Schulkoordinatorin am Rose Bruford College’s BA Opera Degree gearbeitet.

Im Jahr 2000 war Tertia geschläftsführende Produzentin für den Creation Day 2000 (Covent Garden Festival) und im Jahr 2001 initiierte und leitete sie die profilierende Bildungsabteilung beim Handel House Museum, wo ihre Arbeit ein Aufführungsprogramm für junge Künstler, verschiedene Schulprojekte, die Teilnahme an Familienevents, Workshops für Erwachsene und Nach-SchulProgrammen umfasste. Die Arbeit als Projektleiter beim Hackney Music Development Trust beinhaltet das Ausdenken und Leiten der Grundschulopernprojekte I Can Sing! The Hackney Chronicles, und The World Was All Before Them für die Jubilee School und Operaction Hackney Gewinner des Royal Philharmonic Society Award 2005; eine Erwachsenenbildungsinitiative, die zu der Erschaffung und Produktion von On London Fields führte, einer neuen Gemeindeoper für Hackney.

Slavíčci Choir Der Kinderchor Slavíčci ist Teil der Kunstschule in Prag 8 – Klapkova Straße und repräsentiert ein Ensemble mit zwanzigjähriger Tradition. Zur Zeit hat der

Chor ungefähr 220 Mitglieder, die in vier Gruppen nach Alter und Fähigkeiten aufgeteilt sind und Slavíčci den die ältesten und fortgeschrittensten Sänger bietet, von denen die meisten ebenfalls ein Musikinstrument spielen. Slavíčci tritt mehre Male im Jahr bei verschiedenen Konzerten und Wettbewerben auf. Sie haben in den ehrwürdigsten Prager Konzerthallen gesungen einschließlich dem Rudolfinum, dem Spanischen Saal am Prager Schloss, dem Martinusaal im Lichtensteinpalast, der Simon und Juda Kirche. Sie haben ebenfalls an einem Benefizkonzert, wo die Kinder nicht nur sangen, sondern auch Gebärdensprache benutzten. Die Erfolge des Chors umfassen eine Goldmedaille des Wettbewerbs in Nov Jicín (2002), Goldmedallien beim internationalen Wettbewerb “Iuventus mundi cantat” in Olomouc und zwei Goldmedaillen beim italienischen “Riva del Garda” Wettbewerb im Oktober 2005, sowie viele Preise in nationalen Wettbewerben. Slavíčci nahm in diesem April ebenfalls am internationalen Wettbewerb in Neerprelt in Belgien teil. Der Chor wurde von seiner Gründerin Alice Stavelová dirigiert, die mit der korepetitorin und Gesangsberaterin Katerina Pirochová zusammenarbeitet.

Group leitet, und auf der Bühne als stellvertretende Regisseurin für Peter Sellars an Idomeneo und Theodora (ebenfalls für die Pariser Oper an Tristan und Isolde) und als Regisseurin an Elemental für die Youth Opera, sowie an School4lovers einer neuen Hip Hop Oper basierend auf Così fan Tutte. Clare ist in mehreren Kunstprojekten involviert, die Stücke und Aufführungen mit Leuten aller Altersgruppen und Fähigkeiten machen und arbeitet in Situationen und Orten von Museen über Bushaltestellen bis hin zu Gefängnissen. Mit der Sängerin Jane Metcalfe und ihrem Ensemble Shaping Voices arbeitet Clare mit älteren Leuten kreativ an Erinnerungen.

Clare arbeitet seit über 17 Jahren mit dem Komponisten Jonathan Dove zusammen, einschließlich an On Spital Fields einer Gemeindeoper für 200 Leute im letzten Jahr.

Clare Whistler Clare Whistler studierte und trat für 20 Jahre hauptsächlich in Nordamerika als professionelle Tänzerin und Choreographin auf. Seit 1996 arbeitet sie in Glyndebourne in der Bildung, wo sie die Glyndebourne Youth Opera

55

Životopsiy

Alison Buchanan Alison Buchanan je absolventkou Guildhall School a magisterský titul získala na Curtis Institute ve Philadelphii. Pracovala jako Young Artist pro San Francisco Opera, kde debutovala v roce 1996 v roli Mimi v La Bohe`me. Spolupracovala s řadou hudebních těles a institucí: Philadelphia Opera, Michigan Opera, New York City Opera,The Wexford Festival, Pegasus Opera a Holland Park Opera, London Symphony Orchestra (šéfdirigent Sir Colin Davis),The Royal Philharmonic Orchestra, the BBC Concert Orchestra,Viva, Orchestra of St. John’s, Winston-Salem Symphony a Flanders Philharmonic. Mezi její role patří Elvira z Dona Giovanniho, Bess, Nedda, Pamina, Micaela a Komtesa.

Vrcholem její kariéry byla spolupráce s Placidem Domingem a Francem Zefferellim (I Pagliacci v Los Angeles Opera), Elvira a Missa Solemnis se Sirem Colinem Davisem, spolupráce s Andre Previnem (Blanche v Tramvaji do stanice touha), alternace s Montserrat Caballe v Kenwood House a prvenství v Maggie Teyte Competition. Je stálou sopranistkou Ritz Chamber Players (prvního afroamerického sdružení pro komorní hudbu), mezi její poslední angažmá patří koncerty s Philippines Symphony v Manille, Jacksonville Symphony, Nedda v I Pagliacci s English Touring Opera, Bess Mobile Opera a part v Mozartově Korunovační mši v Carnegie Hall.

Robin Carter Robinova kariéra začala na Novém Zélandu, odkud se přes Banff School for the Arts v Kanadě dostal před čtrnácti lety do Anglie. Mezi jeho poslední práce patří: School 4 Lovers (Škola pro milence), Glyndebourne; Devil’s Advocate (Ďáblův advokát), Mercury Theatre (scéna a osvětlení); Jak je důležité míti Filipa,Twelfth Night (Dvanáctá noc), The Pull of Negative Gravity (Negativní

56

přitažlivost) Mercury Theatre, Colchester; Ladykillers, Northcott Theatre, Exeter; Die Schöne Mullerin, Linbury Theatre Covent Garden; Love Poems (Milostné básně), Simple Fraud Dance; Carmen, Riverside Opera; Blue Remembered Hills (Vzpomínka na modré kopce), Belgrade Theatre Coventry a La Traviata, Glyndebourne Touring Opera. Další práce: Jako zabít ptáčka, Macbeth, Mercury Theatre; Ostrov pokladů, Belgrade Theatre; The Blue Room (Modrý pokoj), National Tour; Fidelio,The Dallas Opera; Dead Funny (Strašně legrační), Chichester Minerva; Charley’s Aunt (Charlieho tetička), Private Lives (Soukromé životy), Habeas Corpus, Night Garden (Noční zahrada), Skleněný zvěřinec, Northcott Theatre; Relatively Speaking (Přibližně řečeno), National Tour; Pal Joey Chichester Festival Theatre; Macbeth, Volcano (Sopka) a Kupec benátský for Palace Theatre Westcliff; a návrhy osvětlení pro Albery Theatre,Tricycle Theatre, Drill Hall, Vaudeville Theatre a Duchess Theatre v Londýně a pro Chichester Festival Theatre.

Jonathan Dove Mezi Jonathanovy opery patří „letištní komedie“ Flight (Let), která měla premiéru roku 1998 v Glyndebourne, byla nahrávána pro Channel 4 a později představena na turné v St Louis, Bostonu a Adelaide, Siren Song (Píseň sirén), L’Augellino Belverde, čtyři rozsáhlé komunitní opery (mezi něž patří Palace in the Sky / Palác na nebesích / pro English National Opera a HMDT a On Spital Fields / Na špitálských polích /), kostelní opera Tobias and the Angel (Tobiáš a anděl),The Hackney Chronicles (Hackneyské kroniky), opera pro základní

školy napsaná pro HMDT a televizní opera When She Died... (Když zemřela...) z roku 2002. Mezi jeho skladby pro sbory patří písňový cyklus The Passing of the Year (Koloběh roku), Köthener Messe (Akademie für Alte Musik, Berlín), The Far Theatricals of Day (Vzdálené divadlo dne), The Three Kings (Tři králové, King’s College Cambridge), In beauty may I walk (Půjdu v kráse), I am the day (Já jsem den) a Run, shepherds, run!

(Utíkejte, pastýři, utíkejte!) a písňové cykly Five Am’rous Sighs (Pět milostných vzdechů), Ariel, All You Who Sleep Tonight (Vy všichni, kdo dnes spíte), Out of Winter (Zimní) a All the Future Days (Všechny budoucí dny).

Instrumentální skladby zahrnují smyčcový kvartet Out of Time a saxofonový kvartet Tuning In (Ladění), koncertní skladby Stargazer (trombón); Moonlight Revels (saxofon, trubka a smyčce) a The Magic Flute Dances (Tance pro kouzelnou flétnu; flétna). Mezi poslední zakázky patří Run to the Edge (Utíkej až na kraj), The Crocodiamond (nebo Rita and the Wolf/Rita a vlk), Across the Walls (Přes zdi). Dove je také autorem hudby pro divadlo, pracoval pro Royal National Theatre (His Dark Materials), Royal Shakespeare Company a New York Shakespeare Festival; od roku 1990 byl hudebním poradcem v Almeida Theatre a v současné době je uměleckým ředitelem festivalu Spitalfields Festival.

Orchestr mládeže z Fürthu Orchestr založil v roce 1982 Christel Opp, který se stal jeho prvním dirigentem.

Orchestr se od té doby rozrostl ze souboru 30 hráčů do mládežnického symfonického orchestru s více než 80 hráči ve věku od 14 do 25 let.V roce 2004 se jeho hudebnim ředitelem stal Bernd Müller, který s orchestrem již dlouho spolupracoval jako vedoucí a

Životopsiy

později i jako sólista a korepetitor.

Repertoár orchestru sahá od barokní hudby po moderní, se zvláštním zřetelem k pozdně romantickým dílům. Kromě symfonické hudby se orchestr věnuje také komorní hudbě, a to ve stálých uskupeních jako je smyčcové kvarteto J.F.S. a žesťový soubor.

Orchestr má kromě koncertů duchovní hudby řadu závazků také jako „oficiální“ orchestr Fürthu – zajišťuje hudební doprovodný program pro Konferenci bavorských měst, slavnostní zahájení 40. německo-amerického týdne přátelství, pořádá symfonické koncerty v městském divadle ve Fürthu, večery komorní hudby a letní koncerty pod širým nebem.

Orchestr byl na turné v řadě zemích například na Kypru, v Řecku, Francii, Itálii, Rakousku, České republice,Turecku a USA. Dalšími významnými událostmi byly pro orchestr hostování v koncertní síni Gewandhaus v Lipsku a nahrávání pro bavorský rozhlas.

Marta Hrubá Narozena v roce 1978 v Praze v České republice.

Studovala na Gymnáziu Nad Štolou, v roce 1995 na Stephen S. Wise Community High School v Los Angeles, v roce 2003 absolvovala stáž na Université Paris 8 a studovala na FAMU, na katedře dokumentárního filmu, kterou dokončila v roce 2004. Martinou závěrečnou prací byl dokumentární film Věci. Její diplomová práce byla na téma Český dokumentární film jako zrcadlo izraelské společnosti.

Marta Hrubá natočila následující filmy: Od semínka po klas (1997), Náš roubený dům (1998), Nejlepší přátelé (1998), Terénní výzkum (1999), Ona, film k bakalářské práci (2000), Baruch haba (2001), Looking for Luke Holland (2001) a Věci, absolventský film FAMU, za který získala 1. cenu (Maxima) na Filmovém festivalu FAMU v roce 2004 za nejlepší dokument a Zlatého ledňáčka na Finále Plzeň, festivalu českých filmů v roce 2005 za nejlepší dokument do 30 minut.

Helen Lovett Johnson Helen Lovett Johnson vystudovala University of Bristol a poté se v BBC vyškolila na kostýmní návrhářku. Později spolupracovala s Channel 4 na Regency House Party,The League of Gentlemen (Liga gentlemanů) a Casualty (Oběť) a nakonec se odstěhovala do Londýna, kde ji plně pohltilo divadlo. Pracuje převážně ve West Endu a jako asistentka a supervizorka se podílela na představeních On London Fields (Na londýnských polích, Hackney Empire); Joseph and his Technicolour Dreamcoat (Josef a jeho vysněný plášť, New London Theatre); The Friendly Giant (Přátelský obr, Royal Opera House); Lakomec (London Palladium); Man for all Seasons (Muž pro každé období,Theatre Royal Haymarket); Whistle Down the Wind (Pískat si s větrem, Palace Theatre) a naposled Hayfever (Senná rýma,Theatre Royal Haymarket) s Dámou Judi Denchovou a Sirem Peterem Hallem. Navrhovala kostýmy pro hudební klipy, film i divadlo. Jako návrhářka se vyznamenala v představeních Country House (Vesnický dům) a Ibsenovy hry Duchové ve Wickham Theatre; Burlesque (Burleska, Arts Theatre); pro Leading Light Films pracovala na Soap Opera Saved My Life a The Postcard.

Matthew King Matthew King studoval na York University a je profesorem hudební kompozice na Guildhall School of Music and Drama.

Mezi jeho opery patří: The Snow Queen (Sněhová královna) napsaná na objednávku pro Jane Manning’s Minstrels (Queen Elizabeth Hall 1994), Jonah (Jonáš), dílo pro sólisty, smíšené sbory a dva orchestry s varhanami a elektroakustickými zvuky (na objednávku pro Canterbury Festival v roce 1996). Jeho pašijové dílo Gethsemane objednané pro Spitalfields Festival uvedlo v

roce 1998 Florilegium a v roce 1999 opera v Sydney. Své orchestrální dílo ...And Dream of London... (...Sen o Londýně...) zkomponoval u příležitosti oslav londýnského milénia a provedeno bylo v lednu 2000 v Katedrále sv. Pavla. Jeho poslední projekty sahají od cyklu nových partů pro Fitzwilliam String Quartet po dílo Handel’s Ghost (Händelův duch), pro 80 rekordérů na objednávku Wigmore Hall a Handel House Museum. Operní tvorba pro Hackney Music Development Trust zahrnuje opery The World Was All Before Them (Celý svět ležel před nimi), On London Fields (Na londýnských polích, oceněná v roce 2005 cenou Royal Philharmonic Society) a I’ll Be Seeing You (Budeme se vídat, ve spolupráci se spisovatelem Alasdairem Middletonem).

Jeho nová opera o životě Isambarda Kingdoma Brunela, na níž se podíleli také libretista Michael Irwin a skladatel elektronické hudby Nye Parry byla v nedávné době uvedena na B.B.C. Radio 4.

Do budoucna plánuje Kings Wood Symphony pro Wigmore Hall.

Peter Selwyn Peter studoval moderní jazyky v Cambridge a hudební doprovod na RAM. Právě ukončil šestiletý pobyt v Německu, kde se jako vedoucí hudební sekce a šéfdirigent podílel na provedení přes 20 oper. Během svého pobytu také po tři léta pracoval jako hudební asistent na provedení cyklu Prstenu, byl asistentem Hamburgische Staatsoper, norské Opery a spoluzakladatelem Nuremberg International Chamber Music Festival, kde dirigoval opery Únos Lukrécie,Turn of the Screw a Noye’s Fludde.V poslední době dirigoval v ETO (La Cenerentola), European Opera Centre (Únos Lukrécie v Maďarsku), European Chamber Opera (Kouzelná flétna, Madam Butterfly), Pimlico Opera (Don Giovanni), National Opera Studio, ENO Studio a Baylis Programme, byl asistentem v Glyndebourne, Opera North, asistoval při nastudování oper pro BBCSO

57

Životopsiy

a CBSO a byl stálým členem Royal Opera House. Po návratu do Spojeného království získal místo asistenta dirigenta v English National Opera, pracoval na nové Butterfly Anthonyho Mighelly a byl jmenován profesorem na Royal College of Music. Do budoucna plánuje dirigovat operu Dido a Aeneas v Norimberku a podílet se na novém nastudování cyklu Prstenu, které chystá David McVicar ve Štrasburku.

Tertia SeftonGreen Tertia Sefton-Green studovala angličtinu na Selwyn College v Cambridge a zpěv na Guildhall School of Music and Drama a na Royal Northern College of Music. Když opustila sbor Glyndebourne Chorus, pracovala na mnoha rolích v operních ansámblech v Británii i v zahraničí, věnovala se také koncertní práci i aktivitám, které přesahují hranice její profese. Od roku 1997, kdy získala Churchillovo stipendium, napsala učitelské příručky pro Royal Opera House, English National Opera, English Touring Opera a San Diego Opera a pracovala na Rose Bruford College jako tutorka a koordinátorka v bakalářském programu pro operní zpěv.V roce 2000 byla Tertia producentkou představení Creation Day 2000 (Den stvoření 2000, Covent Garden Festival) a v roce 2001 založila a rozběhla činnost vzdělávacího centra v Handel House Museum, kde její práce zahrnovala sestavování programu vystoupení mladých umělců, práci na projektech pro školy, programy pro rodiny, workshopy pro dospělé a mimoškolní programy pro děti.

58

Její práce ve funkci programové ředitelky HMDT zahrnuje přípravu a koordinaci operních projektů pro základní školy jako byly I Can Sing! The Hackney Chronicles (Umím zpívat! Hackneyské kroniky) a The World Was All Before Them (Celý svět ležel před nimi) pro Jubilee School, projekt Operaction Hackney, který v roce 2005 získal ocenění Royal Philharmonic Society Award, vzdělávací program pro dospělé, z něhož vzešlo vytvoření a uvedení díla On London Fields, nové komunitní opery pro Hackney.

Dětský pěvechý sbor Slavíčci Dětský pěvecký sbor Slavíčci Základní umělecké školy v Praze 8 – Klapkova ulice je těleso s téměř dvacetiletou tradicí.V současné době má sbor kolem 220 členů rozdělených do čtyř oddělení podle věku i schopností. Slavíčci jsou věkově nejstarší a nejpokročilejší zpěváci a většina z nich hraje také na nějaký hudební nástroj.

Slavíčci vystupují několikrát do roka na různých koncertech a soutěžích.

Vystupovali v nejprestižnějších pražských koncertních síních jako je Rudolfinum, Španělský sál Pražského hradu, Síň Bohuslava Martinů, Lichtenštejnský palác nebo kostel sv. Šimona a Judy. Účastnili se také benefičního koncertu pro neslyšící, kde děti nejen zpívaly, ale současně užívaly znakového jazyka. K největším soutěžním úspěchům sboru patří umístění ve zlatém pásmu soutěže v Novém Jičíně (2002), zlaté medaile z mezinárodní soutěže „Iuventus mundi cantat“ v Olomouci, dvě zlaté medaile ze soutěže „Riva del Garda“ konané v Itálii v říjnu 2005 i řada dalších ocenění z různých domácích soutěží.

Slavíčci se také letos v dubnu zúčastnili mezinárodní soutěže dětských pěveckých

sborů v Neerpeltu v Belgii. Sbor vede jeho zakladatelka Alice Stavělová a její pravou rukou je korepetitorka a hlasová poradkyně Kateřina Pirochová.

Clare Whistler Clare Whistler se školila a pracovala jako profesionální tanečnice a choreografka po dvacet let především v Severní Americe.

Od roku 1996 pracuje pro Glyndebourne – pro vzdělávací oddělení vede Glyndebourne Youth opera Group a na jevišti spolupracovala s Peterem Sellarsem na operách Idomeneo a Theodora (a dále na opeře Tristan a Isolda pro pařížskou operu), sama režírovala operu Elemental pro Youth Opera a School4lovers, moderní hiphopovou operu vycházející z Così fan Tutte. Clare se podílela na mnoha uměleckých projektech, vytvářela díla a představení s lidmi všech věkových skupin i schopností, pracovala s prostory, které zahrnovaly jak muzea, tak například i autobusové zastávky nebo vězení. Se zpěvačkou Jane Metcalfovou a skupinou Shaping Voices Clare pracuje se staršími lidmi na kreativním zpracování jejich vzpomínek. Přes patnáct let spolupracuje také se skladatelem Jonathanem Dovem a jejich poslední společnou prací je komunitní opera On Spital Fields (Na špitálských polích) pro více než 200 lidí uvedená v loňském roce.

Children’s drawings from the ghetto at Terezin Kinderzeichnungen aus dem Theresienstadt – Ghetto Kresby dětí z Terezínského ghetta,

© Jewish Museum Prague © Jüdisches Museum, Prag © Židovské muzeum v Praze

Sponsors / Sponsoren / Sponzori

This project would not be possible without the support of the following, to whom we are extremely grateful.

Dieses Projekt wäre ohne die Unterstützung der folgenden nicht möglich, für die wir unendlich dankbar sind.

Uskutečnění projektu by nebylo možné bez následujících partnerů, jimž jsme velmi vděční za jejich podporu:

Additional support for the production of Hear Our Voice has been provided by our partners: Zusätzliche Unterstützung für die Produktion von Hört Unsere Stimme wurde von unseren Partnern geleistet: Další pomoc při vzniku projektu Slyš náš hlas poskytli:

60

Arts Council England Der Beck Alexandra Beißer DATEV eG Nürnberg The Garfield Weston Foundation The Harold Hyam Wingate Foundation Helga und Dr. Erich Schwanhäußer – Stiftung The Holocaust Taskforce J P Jacobs Charitable Trust Koch Poscher’sche Stiftung Leupold – Stiftung Lewis and Partners The Morris Charitable Trust Nürnberger Nachrichten The Performing Rights Society Foundation Ralph Vaughan Williams Foundation Ian Rosenblatt Stadt Nürnberg: Kulturreferat, Schulreferat, Amt für Internationale Beziehungen The Simon Heller Charitable Settlement Sparkasse Nürnberg Thorwart Zech and Partner

Caritas-Pirckheimer-Haus Nürnberg Design Raphael Fürther Streichhölzer Jewish Museum London Judisches Museum Fürth The Learning Trust Schwartz Ltd Stadttheater Fürth Státní opera Praha Spiro Ark UCL Bloomsbury Theatre

Peters Edition is proud to publish Jonathan Dove and to be associated with his contribution to the music for children and his commitment to the community with works such as The Hackney Chronicles, The Palace in the Sky, On Spital Fields and The Crocodiamond (or Rita and the Wolf) a guide to the orchestra based on an original text by best-selling children’s author Anthony Horowitz.

Peters Edition has developed a burgeoning catalogue of important education titles for major English examining boards, Edexcel, AQA & Rockschool at GCSE and GCE Advanced Levels. Also, at Foundation Stage, KS1 and Lower KS2, Language Through Music (a series of 3 songbooks with CDs), brings to life, through song and actions, the process of developing and nurturing knowledge and understanding of the English Language. www.editionpeters.com

Schools / Schulen / Skoly

United Kingdom

Deutschland

Česká republika

Jubilee Primary School Jaqueline Bruton-Simmonds Nicholas Cannon Rachel Spruce

Labenwolf Gymnasium Nürnberg Andrea Franke Gundel Huschka

Gymnázium Nad Alejí Jana Krňanská Vratislav Hanzlík

Leopold Ullstein Realschule Fürth Daniela Arnold

Gymnázium Na Pražačce Renata Brichcínová Marek Doubrava Daniela Emanovská

Haggerston School Rachel Ray-Choudhuri Paul Stevens Millfields Primary School Dame Anna Hassan Sam Bruku Julie Kellar Tim Hart

Helene Lange Gymnasium Fürth Susanne Liebmann-Wurmer Erziehungswissenschaftliche Fakultät Nürnberg Michael Schmidt-Stein Melanchthon-Gymnasium Nürnberg Thomas May Waldorfschule Wendelstein Gabi Wendt Manfred Kafitz Martin Sturm Rolf Sachers

Lauderovy školy při Židovské obci v Praze Jana Herzová Jiří Květák Ilona Horáčková Církevní speciální škola Don Bosco Daniela Špinková Mariana Dočekalová Zuzana Krušinová Miloslava Svobodová British International School of Prague Petr Dimitrov Phillipe Raoul ZŠ Grafická Ivana Rosová

Art exhibitions / Kunstausstellungen / Výstava výtvarných prací United Kingdom

Deutschland

Česká republika

28 June – 10 September Jewish Museum London

23 Juni – 15 Juli Caritas-Pirckheimer-Haus Nürnberg

19 červen – 23 červenec Jubilejní synagoga v Praze

20 Juni – 21Juli Jüdischen Museum Franken in Fürth 18 Juli Foyer des Stadttheater Fürth

61

Partners / Partner / Partneři

Hackney Music Development Trust (HMDT) Hackney Music Development Trust (HMDT) Nadace Pro Podporu Hudby Hackney (HMDT) Director / Geschäftsleitung / Ředitel Project Director / Projektsleitung / Programová ředitelka Manager / Geschäftsführung / Výkonná ředitelka Administrator / Verwaltung / Administrátorka Press Agent / Presse / Tiskový zástupce Photographers / Photographie / Fotografové Video Documentation / Dokumentarvideo / Videodokumentace Programme Editor / Redaktion / Programová editorka Translators / Übersetzung / Překladatelé Graphic Design / Graphik / Grafická úprava Printing/ Druck / Tisk

Adam Eisenberg Tertia Sefton-Green Sarah Godfrey Charlotte Warner Music Interalia Clive Barda benedictjohnson.com Rozi Peters Tertia Sefton-Green Andrea Rosenheimer Julek Neumann DesignRaphael Ltd Schwartz Ltd

Nuremberg International Chamber Music Festival Internationales KammermusikFestival Nürnberg Mezinárodní festival komorní hudby v Norimberku Artistic Directors / Künstlerische Leitung / Umělecké vedení

Administration and Production / Geschäftsführung und Produktionsleitung / Administrátorka a produkční Press and Dramaturgy / Presse, Öffentlichkeit, Dramaturgie / Tisk a dramaturgie Advertising and Assistant Administrator / Werbung / Mitarbeiterin der Geschäftsleitung / Asistentka administrátorky a reklama

Emily Segal Frances Pappas Peter Selwyn Andrew West Dorle Messerer-Schmid Gero Nievelstein Dr. Michael Kerstan Sabine Fulda

The Jewish Museum in Prague Das Jüdische Museum Prag Židovské muzeum v Praze Director / Geschäftsleitung / Ředitel Head of Exhibitions, Publicity and PR / Ausstellungsleitung und Pressearbeit / Vedoucí odboru výstav, publicity a vnějších vztahů Department of publicity and print / Werbung und Druck / Oddělění publicity, redakce tisku Head of Finance / Finanzdirektion / Vedoucí ekonomického oddělení Curator of the Photo Archives / Kustos der Photoarchiven / Kurátor fotoarchivu Deputy Director of the Educational and Cultural Centre / Assistenz zur Geschäftsleitung des Ausbildungs- und Kulturzentrums / Zástupce ředitele Vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea Photographer / Photographie / Fotografka Translators / Übersetzung / Překladatelé

Leo Pavlát Pavla Niklová Hana Vašková, Noemi Holeková Ivana Dolejší Martin Jelínek

Marie Zahradníková Dana Cabanová Helena Sadílková, Pavla Machalíková

63

Thanks / Danke / Poděkování

We are extremely grateful to everyone who has helped in so many ways to make this project possible: Wir sind allen unendlich dankbar, die auf so viele verschiedene Arten dafür gearbeitet haben, dass dieses Projekt möglich wurde: Jsme nesmírně zavázáni všem, kteří pomohli uskutečnění tohoto projektu:

BTI Bedřich Plecháč, Alexandra Košlerová, Marie Svátová

Státní opera Praha Jaroslav Vocelka, Pavel Hájek, Rudolf Krejčí, Pavel Dautovský

Caritas-Pirckheimer-Haus Nürnberg Zeno Ackermann

UCL Bloomsbury Theatre Peter Cadley, Syd Funnell, Frank Penter

Fürther Streichhölzer Bernd Müller Guildhall School of Music and Drama Jonathan Woolf The Imperial War Museum Paul Salmons, Helena Stride Jüdisches Museum Fürth Dr. Daniela Eisenstein, Markus Wener Kunstpädagogisches Zentrum des Germanischen Nationalmuseums Nürnberg Jutta Gschwendtner

Židovská obec v Praze František Bányai, Jaroslav Poskočil, Michal Borges Neil and Ann Benson, Olivia Bishop, Andrea Carr, Louisa Clein, Raymond Goldman, Leon Greenman, Su Hall, Julie Howell, Solly Irving, Pat and Jerome Karet, Joyce and David Littaur, Farqhar Mackay, Leslie and Lesley Michaels, Alena Munková-Synková, Judith Olley, Hannah Proverbs, Joyce and Jeffrey Rose, Andrea Rosenheimer, Marcus and Dorothy Sefton-Green, Natalie Shefer, Irene Smith, Jane Sugarman, Martin Sugarman, David Swift, Hugh Webb, Wendy Weinstock DesignRaphael Ltd

National Schoolwear Centres Památník Terezín Jan Munk PR projektu Rok s židovskou kulturou Jana Tomášková, Miloš Pojar Stadttheater Fürth Werner Müller, Manfred Dotter

Photography Photos Fotografie Andy Morely-Hall Benedictjohnson.com Ken Howard Daniela Kroupová Annis Joslin US Holocaust Memorial Museum Cover by permission of The Imperial War Museum

64

The views or opinions expressed in this (book/article/exhibit/other), and the context in which the images are used, do not necessarily reflect the views or policy of, nor imply approval or endorsement by, the United States Holocaust Memorial Museum/ Die Ansichten und Meinungen, die hierin (Buch/Artikel/Ausstellungsstück/sonstiges) ausgedrückt werden und der Zusammenhang, in dem die Bilder benutzt werden, spiegeln nicht unbedingt die Ansichten oder Policen des United States Holocaust Memorial Museums wider, noch drücken sie Anerkennung oder Ablehnung aus.

Názory vyjádřené v této knize/článku/výstavním exponátu/jiném/ a kontext, ve kterém jsou užita vyobrazení, se nemusejí shodovat s názory a postoji Holocaust Memorial Museum ve Spojených státech, ani neimplikují jeho souhlas či podporu.

Hackney Music Development Trust (HMDT)

Das Internationale KammermusikFestival Nürnberg

Technology L ear n i n g C e n t r e 1, Reading La n e L ondon E8 1 GQ Tel: 020 8820 7 4 1 0 Fax: 020 8820 7 1 1 8 Email: info@hmdt . or g . u k

A r m in iu s s t r. 2 90402 Nürnberg E ma i l : i n fo @ k a m m e r mu s ik -fe s t iv a l. d e

www.hmdt.or g . u k

Židovské museum v Praze (ŽMP) U S t a r é š ko ly 1 , 110 00 Praha 1 Te l. : + 4 2 0 2 2 1 7 1 1 511 f a x : + 4 2 0 2 2 1 7 1 1 584 E m a il: o f fic e @ je w is h mu s eu m.cz

w w w. k a m m e r mu s ik -fe s t iv a l. d e w w w. je w is h mu s e u m .cz