3d modeling in sculpture practise

Uplatnenie 3D modelovania v sochรกrskej praxi

Mga. Helena lukášová, artD.

24

Helena Lukášová vystudovala sochařství, hledá možnosti spojení sochařské práce a digitálních nástrojů.

Ve své práci zkoumá průnik reálného a virtuálního světa. Mezi těmito světy lze nalézt zajímavé objekty, kdy frag­ menty známého světa jsou prezentovány v nových souvislostech. Pro svou práci používá 3D digitální nástroje, realizaci pomocí CNC strojů a 3D tiskárny. Zabývá se problémem reprezentace, kdy základní myšlenka může být manifestována jak virtuálně, tak v materiálu.

Studovala na Vysoké škole výtvarných umění v Bratislavě, kde posléze absolvovala i doktorandské studium.

Dále studovala a pracovala v Johnson Atelier – Technical Institute of Sculpture v NJ, U.S.A. V současné době vyučuje na Fakultě informatiky Masarykovy univerzity v Brně.

MeZi svĚty Našla jsem cestu, jenž mě zavedla mimo realitu. Neplatí zde zákon gravitace, povrch se může zhroutit do sebe sama, útržky známého mohu proměnit v nové tvary. Ano, jsem ve virtuálním třetím rozměru, kde mě všechny objekty poslouchají na povel, stejně tak, jako mraky slepě následující směr větru.

V době, kdy jsem neměla možnost pracovat jako sochařka v materiálu a rozvíjet tak své nápady, jsem si utíkala do této krajiny hrát, postavit modely, pomníčky, podle nichž se rozvzpomenu na vlastní koncepty.

S nástupem nového tisíciletí došlo ale k jedné zásadní změně, jejíž důsledky jsou zatím nedohlédnutelné.

Možnost realizace digitálního modelu v materiálu. Digitální model je tedy možné osvobodit z jeho virtuální reality, dát mu hmotnou podobu, zbavit definice jedniček a nul. Fyzický objekt nezávislý již na digitálním médiu je tedy jako oním prapodivným předmětem, jenž přinášejí stalkeři ze zakázaného území v povídce Piknik u cesty bratrů Strugackých1.

Pro to, aby vznikl, ale musí respektovat fyzikální limity reálného světa. (obrázek s. 35) Stroje, které tuto tzv. digitální výrobu umožňují, CNC frézy, 3D tiskárny, robotická ramena, se neustále zdokonalují, nové a nové materiály se objevují. Sochařství, které je pevně svázáno s přímou práci s materiálem, je tak obohaceno o možnost pracovat konceptuálně. Transformace pohybu, dat, skenování reálných objektů, generování trojrozměrných struktur, otevírají oblasti, kdy můžeme zakódovat do díla nové významy a informace. Pohyb od virtuálního modelu k hmotnému není jednosměrný. Realizovaný model lze destruovat, domodelovat, doplnit atp., a zpětně převést zpět do virtuální podoby pomocí 3D skenu atd. (obrázky s. 34, 35)

RepReZentace „To solve really hard problems, we’ll have to use several different representations.“ Marvin Minsky2 Uvažování o vztahu dvou realit mě vede především k otázce reprezentace. Virtuální model se nachází ve stavu “před možným zrozením” ve vztahu k reálnému světu. Tato nehotovost, dovoluje vydat se více směry. Velmi jsem přemýšlela o všech možných podobách jednoho virtuálního díla. Zároveň si uvědomuji, že je možné reprezentovat různé podoby téhož a vytvořit tak komplexnější komunikaci s divákem. Dílo může být artikulováno i s ohledem na daný prostor. Dílo pro mě nemá finální podobu, je otevřeným ideovým komplexem, kdy je již vyřčené, ale nedořečené.

Mohu se k němu opakovaně vracet a hledat další podoby3. (obrázky s. 37) Vztah materiálně, biologicky podmíněného života, nevyhnutelnost smrti, a mentálního rozměru bytí, které je matrixem komplexních představ o světě, je tématem, které mě zajímá. Člověk odůvodňuje své bytí jeho naplněním.

Dichotomii materiálního a duchovního rozměru bytí pro mě symbolizuje vztah virtuálního a fyzického světa, které se navzájem ovlivňují a prolínají.

soUvislosti Technology and human life are inextricable. Whatever we do is either directly or indirectly linked with machines, tools, or digital media. Any product we buy, be it peanut butter, fruit, or a bunch of flowers is the outcome of a hidden processing chain containing numerous calculations, transport, raw materials, mechanics, administrative files, orders, and coordinative messages, many of which are carried by digital media.4 Hledám definici lidského rozměru skrze digitální médium. Nacházím na pomezí realit prostor pro uskutečnění ideí, které se mnou vnitřně rezonují. Digitální médium, jenž mi dovoluje vytvořit otevřené rozvětvené systémy, mi ukazují, že lze volně přecházet mezi různými manifestacemi díla. Performance se stane sochou, šperk virtuální jeskyní, vlastní dílo tajemstvím.

Pokusím se nyní na některých mých projektech demonstrovat můj přístup.

pRojeKty Jsem Venuše (2014) Pro tento projekt jsem se rozhodla použít svoje tělo jako výchozí tvar pro tvorbu variant otisku ženského těla. Pohyb rukou podél těla byl snímán kamerami5.

Tento proces byl opakován několikrát, vzniklo spousta variant, každá z nich je unikátní. Pohyb rukou vyvažuje pohyb těla, ovlivňuje formu. Tento proces nabízí možnost tvorby nekonečné řady variant ženské figury. Moje tělo tak nabývá archetypální povahy, jsem matricí pro všechny další varianty. Fyzické prožívání této akce a její haptický rozměr, by se dalo přirovnat k primární sochařské zkušenosti.

Ač zde pracuji s digitálními nástroji, práce je především o zkoumání přirozeného prostoru našeho těla.

Filmový záznam akce byl prezentován formou 3D projekce (anaglyph) současně s jeho realizací pomocí robotického obráběcího ramene v carrarském mramoru.6 (obrázky s. 27, 28, 36)

Výsek sVěta

(2015)

Dále jsem také experimentovala s vymezením osobního prostoru snahou definovat jej co nejzazším dosahem rukou v předem stanovených pozicích. Inspi­ rovala jsem se bunkry, které často vídávám v krajině Východních Čech, kde má moje rodina chalupu. Vytvořila jsem tak jakési prostory k obydlení jedním člověkem, které jsou určeny pro kontemplaci, k pozorování vnější­ ho světa skrze skuliny. Vzniká tak hranice soukromého a veřejného prostoru, autentického vnímání vlastní svobody versus společensky ustanovená pravidla chování. Prostor nabízí bezpečí a ochranu.

Projekt byl prezentovaný ve vizualizacích před­ stavující struktury v konkrétním městském prostředí.

Současně jsem prezentovala i rozměrné digitální tisky Anatomie pohybu, odpovídající mým proporcím. Jsou to půdorysy trojrozměrného virtuálního modelu. Je na nich patrné omezení pohybu jedním směrem, což je dáno především trvalými následky zdravotních komplikací v minulosti.7 Byla jsem překvapena, jak mohu velmi přesně zviditelnit svůj pohyb a jeho nedokonalosti.

Jsi tím, co si přeJeš8

(2015)

Kolekce šperků názvem vznikla z fotogramme­ trických záznamů9 členů rodiny, především mé mladší dcery. Později byly doplněné i o 3D skeny. Chtěla jsem nejprve vytvořit záznamy svých nejbližších. V mysli se mi propojily s tradicí Milagros, zvyk je hluboce zakořeněný ve španělské a latinskoamerické kultuře. Jedná se drobné napodobeniny částí lidského těla, jichž se přání/modlit­ ba týká, které pak lidé přináší jako votivní předměty do svatostánků. Buď v přímé mimetické souvislosti, jako například noha se vztahuje k přání uzdravení pochroumané nohy, či ve významu symbolickém, kdy tentýž předmět, tedy dejme tomu opět noha, může vyjadřovat dlouhou cestu a prosbu o ochranu během odloučení.

jseM venUŠe výseK svĚta

Zaznamenané 3D modely jsem tedy dále manipu­ lovala, řezala – části našich těl, komponovala do různých konstelací, zrcadlila, množila.

Tato práce pro mě byla svým způsobem intimní.

Tyto drobné objekty jsou pro mě jako malé fotografie nejbližších v peněžence, které jsme zvyklí mít u sebe.

Ovšem při takové práci nutně člověk myslí i na prchající moment přítomnosti. Fragmenty těl mých blízkých odkrývají i hlubší souvislosti. Myslela jsem na relikvie, části těl svatých, které jsou předmětem doličným jejich existence. Výstupy pak byly realizovány na 3D tiskárně.

Pro povrch jsem zvolila zlato, je jako materiál věčný, září i ve svitu měsíce, odkazuje na mnohé historické souvislosti.10

foto: Karin Zadrick

jsi tíM, co si přejeŠ Man-MaDe secRet

Kolekce byla prezentována s módní kolekcí A/W 2015 Denisy Nové. Ta v ní recyklovala staré persiánové kožichy, které pořídila v Belgii. Nejstarší z nich byly z třicátých let. Samy o sobě jsou relikviemi zvířat, kožichy navíc nesly další historickou stopu svých minu­ lých majitelů, jejichž osudy mohly být velmi tragické, vez­ meme­li v úvahu pohnuté dějiny 20. století, V Belgii totiž žila poměrně velká židovská komunita. V mysli mi také vyvstaly fotografie z koncentračního tábora, kde části mrtvých těl byly roztříděny podle následného zpracování – mýdlo, kůže, matrace… Takto se mi obojí spojovalo v mysli.

Obě kolekce (moje a Denisy Nové) jsou tedy pro mě o brutalitě, naději, o touze naplnění snů a přání. Také je o zachování historické paměti a historického materiálu.

Také jsem přemýšlela o tom, kde je hranice mezi sochou a šperkem, Nejprve je to pochopitelně měřítko a potom vztah člověka k objektu. Socha je samostatná, šperk je drobnost, která se stává součástí osobního prostoru, spoluutváří význam nositele. Přemýšlela jsem o kulturách, které vznikly na určitém teritoriu, kde mohly rozvíjet architekturu, sochařství ve srovnání s kulturou společenství, která byla neustále v pohybu, jejichž kulturním bohatstvím byla orální historie, záznamy, klenoty.11

man-made secret 12

(2015)

Další moje pozornost se obrátila k tvorbě komplexních struktur pomocí mnoha zrcadlících rovin.

Symetrie je principem, který je patrný v přírodě, je zárukou rovnováhy, balance a krásy.

Vytvořila jsem virtuální model vejce, jehož interiér obsahuje velmi komplexní strukturu. Vejce je symbolem univerza, stvoření, symbolem plodnosti v mnoha kulturách, ale i Neposkvrněného početí panny Marie v křesťanské tradici. Umělé vejce pak odkazuje na genetické inženýr­ ství spojené s mnohými etickými otázkami. Model jsem realizovala pomocí 3D tisku. Vnitřní stavba modelu byla doplněna o automaticky generované struktury podpor.

Zhmotnění díla je tedy viděné pouze z vnějšku, je krás­ ným čistým tvarem evokující velké vejce. Co je uvnitř, je neproniknutelné. Interiér může být reprezentován jen skrze jiné metody zobrazení (ano, opět otázka reprezentace), především skrze metody, které používá současná medicína. 3D tištené dílo bylo podrobeno CT skenu a tyto obrazy pak informují o komplexnosti celé práce.

V tomto projektu jsem se snažila najít tvar / in­ formaci, která je nepřístupná v její autentické podobě, je možné ji pouze reprezentovat. CT sken, které dílo podstoupilo je vyšetření, které nahlíží do interiérů našich těl. Tyto reprezentace našich orgánů mají moc rozkrýt informace o zdravotním stavu, či přímo zachránit život.

Nikdy ale nebudeme moci držet vlastní srdce v dlaních a být při tom živí. Tento projekt se snaží, už jak jeho název napovídá, najít hranice přímé zkušenosti, vytvořit tajemství.

Projekt se dále rozvíjí v obrazech, které evokují Roschachův test. Ten zkoumá volné asociace aktivované symetrickými skvrnami. Pro jejich realizaci jsem použila menstruační krev. V biologickém smyslu se jedná o rozpadlé vajíčko, o ztrátu možnosti nového stvoření.

Obraz z ní je ale katalyzátorem volných asociací, představ, je tak transformován potenciál stvoření do duchovního/ mentálního rozměru (Neposkvrněné početí, 2016).

obJektiVizace myšlenky / obJectification of a thought

neposKvRnĚné poČetí naRUBy / insiDe oUt / Dissecting tHe UniveRse

(2016)

Zajímal mě myšlenkový proces, chtěla jsem jej nějak zviditelnit. Vztah zhmotněné podstaty myšlení a samotné mentální aktivity je velmi problematic­ ké vzhledem k tomu, že člověk nevytvoří nic, o čem by dříve nepřemýšlel. Ve své práci tedy kladu otázku: Může se samotný zkoumaný objekt stát sám nástrojem svého zkoumání? To také poukazuje na ideu, že naše chápání světa je ovlivněno prostředím, ve kterém existujeme, a to jsou jen zlomky celé reality, se kterou máme přímou zkušenost. Na jejich základě si utváříme komplexní chápání světa. Tento vztah vytváří uzavřené okruhy poznaného a k tomu vztáhnutého nadřazeného principu.

Pro tento projekt vznikla autorská aplikace, kterou vytvořil Jakub Valtar.

Zobrazuje snímané vlny aktivity mozku pomocí na hlavě nasazeného zařízení NeuroSky, a konvertuje je na křivky ve virtuálním prostoru. Tato křivka se stala kostrou pro definici trojrozměrného virtuálního tvaru myšlenkové sekvence.

Přemýšlela jsem, o čem mám přemýšlet (již v tomto sdělení se rozkrývá mnohovrstevnatost myšlení) během snímání aktivity mozku. Vybrala jsem si dětskou říkánku. Je jednoduchá a zní takto: Štěstí, neštěstí, láska, manželství, peníze, dítě, smrt. Během její recitace jsme trhali lístky akátových listů, slovo, které padlo na poslední lístek na stonku, pak bylo naším pomyslným osudem.

Vytvořila jsem mnoho variant. Byla jsem překvapena, jak drobné odchylky v procesu vytváří formálně diametrálně odlišné výstupy. Nakonec jsem vybrala formu, která evokuje živý organismus, korálový útes či spleť chapadel, které jsou demonstrací velmi komplexních struktur. Některé modely jsem realizova­ la pomocí robotického ramene v polystyrenu v Centre for New Art, William Paterson University, NJ.13 Samotná aplikace je pro mě zakódovaným popisem zhmotněné formy.

Určitě budu v tomto směru projekt dále rozvíjet, zajímá mě vztah viděného a definovaného tvaru pomocí kódu, vztah konceptu a jeho realizace. naruby / inside out / dissecting the uniVerse

(2016)

Projekt je založen na manipulaci s existujícími CT skeny lidské páteře neznámého člověka.14 Sestava elementů – obratlů, která určuje pohyb lidské­ ho těla, je zviditelněna na jeho povrchu. Je duplikací vnitřní stavby těla, je zviditelněním neviditelného…

Jednotlivé obratle byly realizované pomocí 3D tisku15 a pokovované chromem. Jejich propojení do celku nabízí širokou variabilitu. Objekt je primárně určený pro předvedení v dialogu s lidskou figurou, nicméně může

fungovat i jako samostatný objekt… Chci, aby si nositel sám určil, v jakém vztahu k němu chce být. Obratel navlečený na řetízek či hedvábnou pásku přivázaný k tělu může být šperk, nebo je možné jej umístit tam, kam po vý­ chodu slunce padají paprsky, abychom mu věnovali pár vteřin pozornosti denně. Vleze se i do kapsy, je možné jej držet v dlani a nevidět, představovat si po hmatu jeho tvar.

Z kostí Australopitheka Lucy bylo přečteno, že spadla ze stromu a na následky zranění zemřela. Bylo mi smutno, tak konkrétní informace o životě někoho, kdo je milióny let vzdálený v čase.16 Přemýšlím o všech podobách páteře, jejího významu, hledám další zobrazení. Člověk vnímá svět skrze sebe, skrze smysly, schopnosti vidět a pojmenovat. Jak ale zobrazí, co nevidí? Co nelze zobrazit? Co je konstruktem, který překlenuje fyzickou realitu a popisuje její řád?

Během práce jsem přemýšlela o vztahu existence a jejího pokra­ čování. Právě široké možnosti konstelací vztahů jednotlivostí v celku se mi moc líbily. Je tu ona neurčitost, nedokončenost, proces, který mě tolik zajímá. (obrázek vpravo) Fotografie Karin Zadrick pak rozvedly možnosti fotografické reprezentace díla. Od objektivního snímku sestavy elementů v páteři až po hledání struktur, které připomínají staré rentgeny či neurčité zvětše­ né struktury výplně kostí. Já jsem se dále procházela virtuálním modelem skenu páteře. Zmenšila jsem pohled do modelu a vyrazila od křížové kosti.

Procházela jsem se klenbou páteřního kanálu, přeskakovala mezery mezi obratli. Na obzoru jsem již viděla černé oko atlasu. (obrázky dole)

Malé je schované v dlani, velké jako člověk je určené k rozhovoru, ještě větší k obydlení a to největší a neviditelné je odsouzeno k nepochopení.

foto: Karin Zadrick

jnaRUBy / insiDe oUt / Dissecting tHe UniveRse

ZávĚR Kámen učenců, Ching Dynasty, 18 st., kámen, podstavec vyřezávaný z tvrdého dřeva. Jedná se o nalezený objekt, vlastně první ready­made. Ve východní kultuře pak představoval miniaturní krajinu. obr. zdroj: http://kagedo.com/ wordpress/g/chinese­inscribed­scholars­stone/

Barry X Ball: Kámen učenců (a “natural” inverse readymade with integral piédouche and socle created by man, by the hand of God), mexický onyx, 2002 ­ 2006. Některé slavné Kameny učenců byly považovány za mimořádné a vznikaly různé falzifikáty, které vyža­ dovaly značnou řemeslnou zručnost.

Autor tohoto díla zakoupil již podvrh, který dále reprodukoval co nejvěrněji pomocí 3D skenu a CNC stroje. Vzniká tak další reprezentace vzdalující se své předloze. obr. zdroj: http://www.100tonsongallery. com/site/artwork?mode=exhibition_view&artwork_ id=612&ex_id=95

constantin Brancusi: Tuleň/Zázrak, mramor, vápenec, 1931­2 obr. zdroj: https:// www.guggenheim.org/artwork/667

Snad se mi podařilo nastínit mé směřování. Občas je spíše tápáním, některé cíle jsou v nedohlednu. Ale vlastně nejsou zde cíle. Jen cesta a rozces­ tí, a překvapení za rohem. Na cestě obsesivně hledám souvislosti, vzpomínky, historické souvislosti. Téma se mi rozkrývá jako velmi spletitý detektivní příběh, který pohlcuje veškerou mou pozornost. Na cestě pak nacházím různé objekty, které skrývají onu spletitost.

Ač používám metody digitální výroby17, nechci, aby byly mé práce vnímány pouze skrze tento fakt. Dovolují mi ale uvažovat a pracovat jinak, než pomocí tradičních řemeslných postupů, které jsou vlastní především sochařství, ale přeji si, aby byly vnímány bez ohledu na médium, ve kterém vznikly. Dílo, vzniklé v jakémkoliv médiu, musí být především jeho přesahem.

Digitální výroba přináší mnohé otázky. Již Walter Benjamin nastínil tematiku reprodukovatelnosti uměleckého díla v r. 1936.18 Jeden z problémů, který zmiňuje, je ztráta aury, což označuje unikátnost postavení uměleckého díla jako originálu. Reprodukovatelnost devalvuje jeho důležitost, ztrácí se pozice originálu – autentického objektu.

Dále je zde otázka vztahu automatické výroby a manuální práce.

Myslím si, že tento problém je poměrně složitý, neboť nevnímám tyto dva přístupy nutně v zásadním protikladu, naopak, mohou se navzájem doplňovat.

Při studiu dějin výtvarného umění mě kdysi dávno zaujala jedna drobnost: Constantin Brancusi jednomu svému dílu, dal dva názvy: Tuleň/ Zázrak (1931­2).Pochopila jsem, že překračuje horizont mimesis k vyjádření abstraktního pojmu. Netušila jsem, jak moc bude mít tato zkušenost vliv na mé uvažování o reprezentaci díla ve vztahu k digitálním médiím a jeho formě v mé vlastní budoucnosti.

35

Hiroshi sugimoto: Mathematical Model 009: Surface of Revolution with Constant Negative Curvature, 3D tisk hliník, 2006.

Sugimoto vytvořil model, jehož vrchol má 1mm čtvereční. Další změnšení je fyzicky nemožné.

Právě tento bod lze chápat jako přechod z hmotného do virtuálního světa. obr. zdroj: http:// audraabouttown.blogspot.cz/2014/03/current­pieces­at­ mad­form­and­function.html)

Urs fisher: Big Clay number 4, bronz, 2015. Hlína stlačená v dlani je 3D skenovaná, zvětšená.Stopy otisku dlaně jsou tak vymknuté z lidského měřítka. obr. zdroj: http:// publicinstallationart.altervista.org/big­clay­4­urs­fischer/

Poznámky: 1 Tato kniha byla předlohou slavného filmu Stalker Andreje Tarkovského z r. 1979.

2

Marvin Minsky je jedním z významných představitelů v oblasti umělé inteligence, zakladatelem AI Laboratory na MIT. (https://en.wikiquote.org/wiki/Marvin_Minsky).

3 V této souvislosti uvažování se pro mě stalo důležité dílo Josepha Koshuta Jedna a tři židle, z r. 1965, jehož sémiotický výklad je velmi zajímavý a dotýkalo se bezprostředně mého uvažování.

4 Převzato z publikace THE NEW AESTHETIC AND ART: CONSTELLATIONS OF THE POSTDIGITAL autorů Scott Contreras, Koterbay & Łukasz Mirocha, str. 24, Publisher: Institute of Network Cultures, Amsterdam, 2016. ISBN: 978­ 94­92302­08­3, http://networkcultures.org/wp­content/ uploads/2016/07/TOD20­final.pdf 5 Tento projekt vznikl pomocí systému VEKVA (Virtual Environment Kit for Visual Art), jenž dokáže zaznamenávat pohyb těla v prostoru v trojrozměrné trajektorii real time. Vznikl v rámci doktorandského studia Mgr. Jiřího Chmelíka, PhD na FI MU v Brně.

6 Socha z mramoru byla realizována v Garfagnana Inovazione, Toskánsko, během Digital Stone Project Workshop 2014.

7 Asymetrie pohybu je ale u každého člověka patrná, je dána především dominantní polovinou těla.

8 Oproti zažitému rčení „jsi tím, čím si přeješ být“ název kolekce v mnohem větší šíři definuje široké pole našich tužeb a přání, které jsou vztaženy nejen k nám samotným, ale i od nás k ostatním a vnějšímu světu.

9 Fotogrametrie je metoda, která dovoluje sestavit 3D model ze sady fotografií objektu foceného z různých úhlů. Je zajímavé, že variaci této metody patentoval François Willème již v r. 1860 pro realizaci soch s pomocí fotografických referencí.

10 Tato kolekce získala ocenění Czech Grand design 2015.

11 Srovnání kultura jejich směřování je velmi podrobně rozvedeno v knize THE FUTURE OF ART: From Hellenistic to Hebraic Consciousness, autor: Mel Alexenberg, Intellect Ltd., 2011. Alexenberg je přesvědčen, že nastává dominance hebrejského dědictví v západní kultuře, přebírající dominanci mimetické tradice vzešlé z antické tradice, neboť formulace

a zprostředkování vědění a informací skrze hyperlinky v digitálních médiích odpovídá komplexnímu popisu světa, jenž je neline­ árně vnímán a popsán v Tóře a dalších hebrejských textech, které se studují pomocí odkazů a vyhledávání. Velmi zajímavě přístup k uchopení světa pak dokládá na aktuálních trendech ve výtvarném umění.

12 Anglický název se mi zdá výstižnější, než­li jeho český překlad, ponechávám jej tedy v této podobě.

13 Můj pobyt na WPU byl finančně podpořen nadací Lindy Lighton – Lighton International Exchange Program, čehož si velmi vážím.

14 Digitální data byla laskavě poskytnuta laboratoří LaMorFA (Laboratoř morfologie a forenzní antropologie) MU. 15 Tisk byl sponzorsky realizován v MCAE Systems.

16 http://www.nytimes.com/2016/08/30/science/lucy­hominid­fossils­fall.html 17 Termín Digital fabrication se běžně používá jako souhrnný název pro stroje materializující 3d model v materiálu, ať už substraktivní či aditivní metodou.

18 Celý název eseje: Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti (v originále Das Kunstwerk im Zeitalter seiner technischen Reproduzierbarkeit)

37

jseM venUŠe

MacHine MaDe / HanD MaDe, 2010.

CNC obrobek je dán do souvislosti s manuální realizací na základě střihu digitálního modelu. Ač diametrálně odlišné, jejich „zdrojový kód“ je identický.