Café Na půl cesty slaví 20 let

Pomáháme lidem s duševním onemocněním chytit balanc

#20letcafenapulcesty

PRVNÍ KAVÁRNA PRO LIDI S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM V ČESKU SLAVÍ 20 LET CAFÉ NA PŮL CESTY

www.greendoors.cz

#20letcafenapulcesty

01

VÝSTAVBA CAFÉ NA PŮL CESTY

NADŠENÍ & ODHODLÁNÍ

Zaměstnanci Ondřejovského sanatoria chodili každý den do práce kolem polorozpadlých záchodků v parku Družby. Zároveň hledali prostory pro realizaci nové komunitní služby a budova uprostřed parku se pro takový účel zdála ideální. Městská část Praha 4, která záchodky vlastnila (resp. myslela si, že vlastní – o tom ale později), nakonec souhlasila s bezplatným pronájmem prostor pod podmínkou, že nově vzniklá neziskovka Green Doors objekt zrekonstruuje.

Začátky provázel nedostatek nancí, ale naštěstí také velká míra odhodlání. Otec jednoho pacienta Ondřejovského sanatoria nabídl služby své stavební rmy a s rekonstrukcí začal i přesto, že se peníze sháněly teprve v průběhu. Sanatorium tak do projektu vložilo vlastní peníze, aby bylo alespoň za co koupit stavební materiál.

Projektu rekonstrukce se ujal mladý designer Ivan Král, který ve spolupráci s rmou J & K připravil dokumentaci. Záměrem přestavby bylo proměnit záchodky v kavárnu ve středomořském stylu – vybourat zdi a osadit

2017 – Green Doors, z. ú. za nanční podpory MČ Praha 4

velká francouzská okna, vytvořit novou dispozici místností, umístit do prostoru velký měděný bar, pokrýt stěny modro-bílými mozaikami, položit cihlovou dlažbu. Nábytek se podařilo sehnat přes jiného pacienta ze slavného hotelu Juliš, který v té době také procházel rekonstrukcí.

Motorem všeho bylo především nadšení celého týmu kolem Ondřejova.

Terapeuti chodili na víkendové brigády, skládali mozaiky, drhli zašlý nábytek, pastovali podlahu. Vytyčený termín se nakonec podařilo splnit a kavárna slavnostně zahájila provoz 15. května 1997 za velkého zájmu médií, obyvatel okolních čtvrtí i odborné veřejnosti. Prvních patnáct klientů tehdy začalo s pracovním tréninkem.

S podporou dotací stačily tržby na pokrytí běžného provozu, nikoliv však na splácení dluhů vůči rmě J & K, která se tak dostala do druhotné platební neschopnosti. Část dluhu uhradilo Ondřejovské sanatorium, pořádaly se sbírky, konaly se beneční adventní koncerty, ale pořád to nestačilo. Situaci zachránila až holandská nadace, která pomohla splatit dluh vůči rmě J & K, díky čemuž se nakonec podařilo postupně smazat i dluh vůči sanatoriu.

PROBLÉMY, DLUHY A ŠŤASTNÝ KONEC

Aby toho nebylo málo, v zrekonstruované kavárně se znenadání objevili manažeři a právníci rmy Sady, lesy, zahradnictví, která byla v likvidaci.

Přišli zkontrolovat zdevastované záchodky evidované v majetku rmy, místo toho nalezli fungující kavárnu s posvěcením Prahy 4. Situace vypadala dramaticky, ve hře byla i možnost, že se kavárna bude muset vystěhovat.

Entuziasmus všech zúčastněných umožnil projekt tréninkové kavárny rozběhnout, ale nemohl nahradit chybějící nanční prostředky. Kavárna se stavěla na dluh, navíc v letech 97/98 došlo ke změně v politice zaměstnanosti a Úřad práce výstavbu nepodpořil, jak se čekalo.

Jednání se zástupci Prahy 4, Magistrátu hl. m. Prahy, Ministerstva financí a firmou SLZ však nakonec dopadla nejlepším možným způsobem – kavárna byla za symbolickou částku převedena do vlastnictví Green Doors.

TEXTY – STYLISTIKA, KOREKTURA: MATĚJ MALECHA GRAFICKÁ ÚPRAVA: LENKA JEHLÍKOVÁ (LEN M.) ILUSTRÁTOR LOGA 20 LET: SIEMENZ (KRT.LAB) FOTOGRAFIE: ARCHIV GREEN DOORS, Z. Ú., CRISTIAN DEL RISCO, SABINA SKÁCELOVÁ, DAVID VEREŠ

#20letcafenapulcesty

02

PŘÍBĚH CAFÉ NA PŮL CESTY

POLOVINA DEVADESÁTÝCH LET

DALŠÍ AKTIVITY A PROFILACE

Všudypřítomná činorodost porevolučních let dává vzniknout různým komunitním službám, chráněným bydlením, dílnám atd. Pro zkušenosti a inspiraci se jezdí na stáže do celého světa. Pilířem se postupně stávají tři denní stacionáře – Fokus, Eset a Ondřejovské sanatorium.

Kavárna se v dalších letech dále proluje a vyrůstá kolem ní stále více aktivit. Myslí se na různorodé potřeby návštěvníků – dětský koutek, přebalovací pult, rampa pro vozíčkáře, Wi-Fi atd. Provozní od začátku kladou důraz na zodpovědný přístup k dodavatelům. Samozřejmostí je fair trade káva, čaje a horká čokoláda, navíc kde to jde, volí se lokální dodavatelé, v ideálním případě další sociální podniky. Také občerstvení se postupně proměňuje v čistě vegetariánská a veganská jídla. Kavárna přestává být pouze místem, kde se lidem se zkušeností s duševním onemocněním dostane kvalitní sociální rehabilitace. Pozvolna se stane také živým společenským centrem pro komunitu místních a nepřímo tak podporuje mnoho dalších neziskových organizací a aktivit. Kulturní program se v průběhu let mění spolu s produkčními a zvukaři, kterých se v kavárně dodnes vystřídalo přes deset. Po zavření Klubu v Jelení, který svého času platil za obývací pokoj pro koncerty kapel z celé Evropy, se podařilo zdejší organickou hardcore scénu přesunout do středomořského bungalovu v pankráckém parku. Nedlouho poté se kavárna stává oblíbenou zastávkou na turné pro kapely mnohých žánrů i věhlasu z celého světa. Vedle hudby se o pozornost hlásí také divadla pro děti a výstavy autorů s duševním onemocněním.

TRÉNINKOVÁ KAVÁRNA Skupinka vizionářů z Ondřejovského sanatoria se rozhodne založit službu, která by pomáhala jejich pacientům. Zvažují různé projekty a přemýšlí, jaký typ pomoci bude nejprospěšnější. Jako nejlepší nakonec vyhodnotí nápad vybudovat tréninkovou kavárnu. Mají vyhlídnuté i konkrétní místo – rozpadlé záchodky uprostřed pankráckého parku, kolem kterých chodí každý den do práce. Elán a motivaci jim dodává vědomí, že v zahraničí podobné projekty fungují nad míru dobře. Novou podobu zanedbaného stavení navrhne mladý designér Ivan Král. Inspiruje se ve středomoří: velká prosklená okna, měděný bar, stěny pokryté bílo-modrými mozaikami a terasa z bíle natřeného dřeva.

15. 5. 1997 V květnu – po několika měsících přestavby – kavárna zahájila provoz.

Na slavnostním otevření nechyběla média, zúčastnili se také zástupci městské části a magistrátu. Záměru vyšli vstříc, když budovu pronajali za výhodných podmínek. Kavárna funguje na výbornou a daří se jí. Znenadání ve dveřích stojí překvapení zástupci rmy Sady, lesy, zahradnictví.

Při evidování majetku společnosti hledali rozpadlé záchodky, místo toho našli prosperující kavárnu. Popírají, že by budova patřila Praze 4, což se vzápětí potvrdí. Tým kavárny proto začne o pronájmu jednat nanovo a slaví úspěch – nejenže kavárna zůstane, rma se zachová velkoryse a budovu převede za symbolickou částku do majetku o. s. Green Doors.

A PŘÍBĚH POKRAČUJE DÁL… Kavárna nepřestává reagovat na vnější impulsy. V minulém roce přibyla první veřejná lednice v Praze a k ní přidružená veřejná šatní skříň. Obě jsou nonstop přístupné a slouží ke sdílení potravin a ošacení. Kdokoli zde může věnovat, čeho má nadbytek, a kdokoli si může vzít, co potřebuje.

Na podobném principu pak funguje i knihovnička uvnitř kavárny.

PRVNÍ ROKY Kavárna se rozjíždí, získává si své první štamgasty i renomé mezi odbornou veřejností. Z počátku je úzce propojena s Ondřejovským sanatoriem a s charismatickou osobností Martina Jarolímka. I díky němu se daří nabourávat mýty spjaté se schizofrenií, komunikovat téma v médiích atd.

Osvědčuje se model sociální rehabilitace prostřednictvím práce v kavárně – klienti mají velkou terapeutickou podporu na směnách, docházejí na pravidelná komunitní setkání a vše se nese v duchu pionýrského nadšení.

Kavárna také začíná fungovat jako živé kulturní centrum. Pavel Stehno pořádá pravidelné čtvrteční koncerty kapel spjatých s undergroundem a bigbítem, které se často protahují dlouho do noci.

POSTUPNÉ OSAMOSTATNĚNÍ Vliv Ondřejovského sanatoria na kavárnu, potažmo Green Doors se pozvolna snižuje. Postupně se profesionalizuje rehabilitace a zpřesňuje se metodická práce s klienty. V souvislosti s tím otevírá Green Doors další dvě kavárny, díky kterým zvládá nabídnout různé druhy rehabilitace podle potřeb klienta.

2017 – Green Doors, z. ú. za nanční podpory MČ Praha 4

TEXTY – STYLISTIKA, KOREKTURA: MATĚJ MALECHA GRAFICKÁ ÚPRAVA: LENKA JEHLÍKOVÁ (LEN M.) ILUSTRÁTOR LOGA 20 LET: SIEMENZ (KRT.LAB) FOTOGRAFIE: ARCHIV GREEN DOORS, Z. Ú., CRISTIAN DEL RISCO, SABINA SKÁCELOVÁ, DAVID VEREŠ

#20letcafenapulcesty

03

ROZHOVOR SE ZAKLADATELEM

MARTIN JAROLÍMEK

, psychiatr, který vznik kavárny v roce 1997 inicioval, se s námi podělil o své vzpomínky.

Před dvaceti lety mohli dlouhodobě nemocní pacienti pracovat v chráněných dílnách, které nabízely jednoduchou práci – montování nebo skládání.

Mělo to své výhody, ale do podolského sanatoria Ondřejov přicházeli s psychotickou poruchou čím dál mladší lidé, kteří potřebovali k motivaci něco jiného, než montovat nebo skládat. A tak se zrodil nejprve nápad na bufet, který později dostal rozměr kavárny s francouzskými okny.

Jak vlastně vznikl nápad založit kavárnu pro lidi se schizofrenií?

Jednoho rána, před dvaceti lety, jsme jako každý pracovní den míjeli s tehdejší kolegyní Renatou Fialovou v parku Na Pankráci prázdné bolševické záchodky, které nebyly nikdy uvedeny do provozu. A jelikož to bylo v době, kdy jsme plánovali zprovoznit bufet a zaměstnat schizofrenní pacienty z Ondřejovského sanatoria v Podolí, napadlo Renatu, že by se budova dala přestavět na bufet. Nápad se mi líbil. Krátce nato jsem na místo pozval kamaráda architekta, který mi k tomu řekl: „Vole, to je na bufet škoda.

Z toho uděláme kavárnu s francouzskými okny.“ A tak začal příběh, na jehož konci nyní stojí vznik kavárny na půl cesty k tehdejšímu sanatoriu Ondřejov a vznik neziskovky Green Doors, která už dvě desítky let pomáhá lidem s duševním onemocněním.

Takže kavárna se jmenuje podle toho, že je v půli cesty do sanatoria? Že kavárna stojí na půl cesty mezi sanatoriem a metrem C, je jednou z indicií, kterou jsme pro název použili. Druhou bylo, že jsme se nechali inspirovat názvem Half Way Houses, jak označovali v Anglii organizace, ve kterých mohli lidé se schizofrenií najít útočiště, když jim bylo nejhůře.

Název se nám moc líbil a líbil se také architektovi, který pomohl kavárnu projektovat, a tak byla volba jasná.

Zmínil jste se, že nancování přestavby se ke konci zkomplikovalo, ale díky vašim přátelům se nakonec vše úspěšně podařilo dostavět. Můžete to přiblížit?

Měl jsem naspořeno 800 tisíc, ale to nestačilo na pokrytí celé rekonstrukce objektu. Proto jsem oslovil pracovní úřad, aby vznik kavárny nančně podpořil, a pana Jana Kozlíčka, otce jednoho mého pacienta, zda by měl

2017 – Green Doors, z. ú. za nanční podpory MČ Praha 4

chuť zapojit svou stavební firmu do rekonstrukce. Pustil se do úprav s příslibem, že mu peníze vyplatí pracovní úřad, který se měl na projektu nančně podílet. Mezitím se na úřadě vyměnila stará garnitura za novou.

A noví úředníci nakonec, když bylo vše hotové, z financování přestavby vycouvali. Naštěstí byl pan Kozlíček rád, že pomáháme jeho synovi, a byl ochoten počkat. Jenže netušil, že se stává neplánovaným sponzorem celého projektu ještě nadlouho. Vybavit kavárnu nábytkem nám pomohl pan Kalina, také otec jednoho mého pacienta, který v té době likvidoval hotel Juliš na Václavském náměstí. A tak jsme dostali stoly a vitríny za bar.

Bylo to takové nadšenecké období a lidé chtěli pomáhat pro dobrou věc.

Stálo to spoustu námahy a vyjednávání, odkud pramenilo vaše nadšení a byla to pro vás nějaká změna?

Vždy jsem si chtěl vyzkoušet práci v kavárně a naučit se čepovat pivo.

Když jsme provoz spustili, půl roku jsem tam pracoval. Změna to nebyla nijak výrazná, pořád jsem pracoval v Podolí v Ondřejově, do Café jsem docházel tři dny v týdnu a každý pátek probíral s pacienty jejich rehabilitační plány. Práce v kavárenském prostředí pacienty ohromně bavila.

Zavedl jsem systém patronů – to znamenalo, že každý terapeut měl na starost určitý počet klientů – a vytvořil rehabilitační plány.

Jak na kavárnu, ve které pracují lidé se schizofrenií, zareagovala veřejnost?

Dlouho jsem nevěděl, jak to veřejnost bude brát a jestli vůbec mám okolí sdělovat, že v kavárně pracují pacienti s duševním onemocněním. Měl jsem informace, že v Holandsku, pokud něco takového plánovali, většinou byli proti tomu sousedé, a proto řada zařízení nevznikla. Také mě odrazovali všichni kolegové psychiatři, kromě kolegy Příhody, že schizofrenici a alkohol k sobě nepatří; ale kolegové se mýlili.

Během prvních deseti let, kdy prošly kavárnou stovky pacientů, se ukázalo, že snad jen dva lidi si nalili panáka a měli problém, ale víc jich nebylo. Schizofrenik má tu náladu v sobě, nepotřebuje alkohol. Na otevření kavárny přišlo asi dvacet novinářů a tam jsem to, že v kavárně budou pracovat lidé s duševním onemocněním, spontánně před nimi vyhrknul, a tak se to dostalo ven. Kavárna se stala populárnější tím, že byla v tomto ohledu originální. Lidé se přicházeli podívat, jak taková „jiná“ kavárna vůbec funguje a jak vypadá schizofrenik, ale rozdíl nenašli. Z kavárny se stal jeden z nejsilnějších destigmatizačních projektů v zemi.

Pamatujete si na nějaké zádrhely, které se v Café Na půl cesty za vaší „éry“ přihodily?

Občas mívám bláznivé nápady, a tak když se blížilo desáté výročí kavárny, vymyslel jsem, že na střeše uděláme terasu, kde bude stožár s plachtou, na kterou se budou promítat grotesky. Nechal jsem vyrobit točité schody, šachtu a zapojit výtah poháněný kormidelním kolem a ovládaný hlásnou troubou tak, že když se shora někdo zavolal „Dvě pizzy!“, dole to naložili na plošinu v šachtě a kormidelním kolem vyjela pizza na terasu. Taková menší inovace k desátému výročí. Jenže to byl průšvih, který jsem způsobil a který Green Doors stál 200 tisíc na pokutě. Střecha byla nedoladěná a nezkolaudovaná a já jsem si tam chtěl dát mermomocí jedno pivko se starostou k výročí. Starosta se přišel podívat, vylezl na terasu a tam nás vyfotili na titulní stranu časopisu pro Prahu 4 Tučňák. No, a to se dostalo do rukou šéfce hygienického odboru, která krátce nato přišla do kavárny na inspekční kontrolu a terasu s výtahem nám zakázala do doby, než vyřešíme podmíněné úpravy. Bohužel terasa doposud není otevřená, a to je škoda.

Co vás na projektu Café Na půl cesty potěšilo nejvíc? Že se na nás, tedy především na bývalou ředitelku Green Doors Lucii Broukalovou, obracela jiná sdružení, kterým jsme ukázali, že jde zaměstnávat lidi s handicapem. A také to, že podobný projekt může být prosperující.

Pak se tento nápad rozšířil i mimo Prahu a vznikla síť, která existuje dodnes. Než se Žantovský stal vyslancem ve Washingtonu, zastavil se v kavárně a požádal mě, abych inspiroval k podobnému nápadu nadšence v New Yorku. Pak začali přijíždět také kolegové z Dublinu a později i z Budapešti. Také se jednou za dva roky konají konference a srazy pracovníků z podobných kaváren ve světě.

Máte srdcovku, na kterou nezapomenete, co vám kavárna připomíná?

Nezapomenu na to, že jsem bar obkládal před dvaceti lety se svým synátorem. Rozbíjeli jsme staré obkladačky kladivem a obložili také část kolem oken. Také mě potěšilo, že projekt získal cenu Vladimíra Vondráčka; tehdy mi ji osobně předal profesor Cyril Höschl.

Co byste popřál Café Na půl cesty k narozeninám?

Aby kavárna byla stále oázou, aby bylo vidět, jak se klienti v prostředí kavárny vyvíjejí a roste jim sebevědomí, protože začali dělat něco, co se jim daří.

AUTORKA: EVA MARZINI STYLISTIKA, KOREKTURA: MATĚJ MALECHA GRAFICKÁ ÚPRAVA: LENKA JEHLÍKOVÁ (LEN M.) ILUSTRÁTOR LOGA 20 LET: SIEMENZ (KRT.LAB) FOTOGRAFIE: ARCHIV GREEN DOORS, Z. Ú., CRISTIAN DEL RISCO, SABINA SKÁCELOVÁ, DAVID VEREŠ

#20letcafenapulcesty

04

PŘÍBĚHY Z CAFÉ NA PŮL CESTY

PŘÍBĚH KATEŘINY

PŘÍBĚH RADKA

PŘÍBĚH LUCIE

Na pohovor do Café jsem přišla týden po třetí (a poslední) hospitalizaci.

Absolvovala jsem zde celý rok pracovní rehabilitace, která se ukázala jako dobrý start do dalšího života. Především mě nadchly tzv. rehabilitační plány, které jsem vypracovávala s terapeutem Liborem. Snažila jsem se vždy splnit veškeré úkoly, které jsem si předsevzala, a bylo to pro mě celoživotní inspirací. Něco jako rehabilitační plán jsem totiž promítla do svého diáře, který mě motivuje k tomu, abych měla perfektně uklizenou domácnost a sportovala – za různé druhy úklidu se odměňuji obrázky činností, které jsem vykonala, a za sportovní aktivity zkratkou s počtem minut, po které jsem aktivitu prováděla.

Když jsem se ucházel o místo provozního v Café, trochu přezíravě jsem si myslel, že to bude práce, kterou zvládnu dělat bokem, než si najdu něco, kde se budu moct pořádně uplatnit. Začínal jsem pomalu, nerozuměl jsem příliš problematice duševního zdraví, snažil jsem se respektovat zaběhnuté postupy a zvyklosti. Postupně jsem se ale odhodlával ke změnám, pakliže to sloužilo k dalšímu rozvoji kavárny, ať už po stránce větší vstřícnosti vůči zákazníkům, nebo kulturní rozmanitosti. V mnohém kavárna potřebovala razantnější údržbu a opravy, což mi skýtalo dost prostoru pro seberealizaci.

Café Na půl cesty je moje srdeční záležitost. Pár let jsme spolu žili, učili se, dělali chyby, slavili spolu narozeniny. Když jsme se poprvé setkali, byli jsme dost nezkušení, já i kavárna. Café vlastně ještě nebylo na světě, teprve se klubalo – z pobořených veřejných záchodků vznikala krásná kavárnička ve středomořském stylu, která byla od začátku dost odvážná a ambiciózní. Chtěla být tréninkovou kavárnou pro lidi s duševním onemocněním, rockovým klubem, odpolední kavárničkou s dobrou kávou a nadýchanými koblihami, výstavní síní, živým místem uprostřed parku, kde se budou setkávat pejskaři, pivaři, rodiče s dětmi i babičky na kávu…

A je dost neuvěřitelné, že se jí většinu těchto rolí podařilo splnit s grácií a noblesou.

Díky Café jsem také poznala nové přátele, později zde uspořádala své autorské čtení a ještě později – asi deset let po ukončení práce – také výstavu fotek. Samozřejmě mě s kavárnou pojí mnoho intenzivních vzpomínek: jednak těch milých, třeba když se ode mě terapeuti učili dělat latté, které bylo postrachem všech; ale také nemilých, jako když jsem se přejedla sušenek ke ka. Z toho ovšem velmi tyl můj přítel, kterému jsem je od té doby nosila, kdykoli se ocitly na mém šálku s kávou. :) Když jsem odešla z Café, pokračovala jsem do další chráněné práce, kde jsem digitalizovala dokumenty a později pracovala jako fakturantka.

Následně jsem se přihlásila na vysokou školu a v roce 2013 odpromovala.

Obor anglistika-amerikanistika jsem si vybrala díky jedné spolupracovnici z Café, kterou jsem doučovala angličtinu. Velmi mě chválila a povzbuzovala.

Původně jsem studovala psychologii (a po čtrnácti dnech se zbláznila) a po nemoci mi nebylo doporučeno její další studium. Angličtina proto byla vítanou změnou směru.

Ačkoli jsem si myslel, že jsem se ocitl v trochu jiném světě, než ve kterém jsem se do té doby pohyboval, opak byl pravdou. A tak se mi lidi, aktivity a hodnoty z minulosti, ať už ze squatu Milada a Ladronka, nebo z mého podnikání v klubu Resort, znovu propojili v kontextu, který jsem nečekal, a v otevřenosti, ve kterou jsem ani nedoufal. Náhody přinášejí nejsladší plody, a tak se ze zvukaře Pavla Nezvala, který jednou přišel na záskok, vyklubal kluk, se kterým jsme před patnácti lety dělali koncerty na Miladě.

Na jeden z těch hardcore koncertů si pamatuju dodnes, zpěvák utrhl v návalu energie kabel od mikrofonu a když zjistil, že není k dispozici náhradní, bez přerušení koncert dozpíval jen s pomocí svých hlasivek.

Se stejnou energií se Pavlovi dařilo obohacovat naše aktivity v Café, a ještě z kavárny udělat oblíbenou destinaci kapel na turné z celého světa.

Atmosféra v Café, ale také v Green Doors jako celku, má kouzlo, které si dokáže lidi podmanit. Většina z nás proto čas strávený v kavárně bere jako něco jiného než práci – jako místo, kde se v přátelském prostředí daří propojovat lidi a smysly nejrůznějšího ražení.

Do Café jsem přišla po několika letech práce ve Fokusu, kde jsem sice nasbírala zkušenosti s prací s klienty, ale rozhodně ne s vedením tréninkové kavárny. Obavy jsem měla hlavně z toho, jak zvládnu nanční stránku řízení projektu – shánění peněz, psaní grantových žádostí, účetnictví. Nic jsem o tom tehdy nevěděla. Byl to ale jeden z mých omylů, když jsem si myslela, že účetnictví bude to nejtěžší. Až za běhu jsem zjišťovala, že mnohem náročnější než nance, je vést tým – dobře vybírat lidi, podporovat je, starat se o ně. S týmem terapeutů a barmanů jsme procházeli různými krizemi, dělali chyby, ale učili se a vyvíjeli. Tenkrát na začátku jsem si neuvědomovala, kolik rukou, hlav a srdcí bude kavárna vlastně potřebovat, aby v ní bylo všem dobře. Naštěstí byly od začátku kolem kavárny hodné sudičky, mámy a tátové zakladatelé, kteří kavárně i mně pomáhali. Dodnes si pamatuji, jak mě Stáňa Dudová učila základy účetnictví, Viktor se staral o to, aby kavárna fungovala dobře po provozní stránce, Martin, Pavel, Hanka, Renata… všichni se starali o to, aby kavárna rostla do krásny a bylo v ní veselo, živo a dobře.

A tak kavárna i s klienty rostla, vyvíjela se a byla pořád živá a krásná, i když to bylo někdy těžké a někdy jsme byli unavení.

Na kavárně se mi nejvíc líbí, že nekončí zdmi, ale že se promítá do celého přilehlého parku. Je to takový letohrádek. Účastnila jsem se tam několika Čarodějnic a ráda tam chodím v létě posedět na zahrádce, třeba nad výborným nakládaným hermelínem.

Pověstný kruh se uzavřel, když jsem si na podzim udělal kurz pracovníka v sociálních službách, abych vypomohl při výpadku terapeutů. Na svou první směnu s klienty nastupuji za pár dní.

Kateřina Málková

Radek Wollmann

Lucie Broukalová

Pracuji jako Peer terapeutka v Psychiatrické nemocnici Bohnice, jako lektorka angličtiny v peer klubu v bohnickém divadle a jako novinářka pro webový portál Lidé mezi lidmi. Ráda píšu, fotím, čtu a baví mě být sama doma. Jsem nadšenou cyklistkou – jízda na kole mi umožnila oblíbit si Prahu plnou rozličných cyklostezek a kopců.

V letech 1997–2001 jsem žil a realizoval se v pražských squatech Zenklovka, Ladronka a Milada. Zároveň jsem se v rozmezí let 1998–2003 věnoval monitorování rasistických a neonacistických aktivit v rámci o. s. Tolerance a občanská společnost. Také jsem příliš mnoho let a neúspěšně studoval humanitní vědy na FHS UK a mezi roky 2005–2009 jsem podnikal – nejprve jsem provozoval bar V lochu, posléze klub Resort. Od roku 2009 pracuji v Café a pořád mě to baví.

Spolu s kolegy jsem stála u zrodu Café Na půl cesty. S kavárnou a Green Doors jsem strávila celkem 15 let, během kterých jsme postupně zakládali další kavárny a projekty. Do roku 2012 jsem v Green Doors zastávala pozici výkonné ředitelky, momentálně se však učím hospodařit – starám se o dvacet kozenek, vyrábím sýry a do budoucna bych chtěla mít kozí farmu.

2017 – Green Doors, z. ú. za nanční podpory MČ Praha 4

Ke dvacátým narozeninám jí proto přeji hodně pečujících rukou, inspirativních hlav, dobrých srdcí, pestrý život a krásu.

TEXTY – STYLISTIKA, KOREKTURA: MATĚJ MALECHA GRAFICKÁ ÚPRAVA: LENKA JEHLÍKOVÁ (LEN M.) ILUSTRÁTOR LOGA 20 LET: SIEMENZ (KRT.LAB) FOTOGRAFIE: ARCHIV GREEN DOORS, Z. Ú., CRISTIAN DEL RISCO, SABINA SKÁCELOVÁ, DAVID VEREŠ

Pomáháme lidem s duševním onemocněním chytit balanc

10 04

#20letcafenapulcesty

AKCE MČ PRAHA 4 PŘÍBĚHY V PARKU PANKRÁCI Z CAFÉ NANA PŮL CESTY

K parku a kavárně neodmyslitelně patří také akce pro veřejnost, které hojně pořádá městská část Praha 4. Zavzpomínejte společně s námi u fotograí z těchto akcí.

PŘÍBĚH PŘÍBĚH KATEŘINY MICHALA

RADKA PŘÍBĚH KVĚTY

LUCIE PŘÍBĚH MILANA

V roce 1997do jsem jako kameraman v soukromé televizi natáčel reportáž Na pohovor Café jsem přišla týden po třetí (a poslední) hospitalizaci. o jedné zajímavé kde duševně nemocní.která Prohlížel jsem si Absolvovala jsemkavárně, zde celý rokpracují pracovní rehabilitace, se ukázala personál a bylo dost jasné,života. že za barem tu pracují divní O dva jako dobrý startmido dalšího Především mě nějací nadchly tzv.lidé. rehabiliroky později jsem zešílel a v nedaleké ulici Nad Ondřejovem nastoupil do tační plány, které jsem vypracovávala s terapeutem Liborem. Snažila jsem léčení k doktoru Jarolímkovi. začátku chtěl zkusita bylo práci v kavárně. se vždy splnit veškeré úkoly,Od které jsem jsem si předsevzala, to pro mě celoživotní inspirací. Něco jako rehabilitační plán jsem totiž promítla do Začal jsem a připravovat se tak abych za deset korun na hodinu na své svého diáře,pracovat který mě motivuje k tomu, měla perfektně uklizenou příští zaměstnání, ať už bude Poznal jsemse zde skvělé lidi, přátedomácnost a sportovala – zajakékoliv. různé druhy úklidu odměňuji obrázky le, zejména mezi svými nemocnými kolegy. Později sezkratkou mi podařilo udělat činností, které jsem vykonala, a za sportovní aktivity s počtem přijímačky na magisterské studium, a tak jsem v kavárně vypomáhal ještě minut, po které jsem aktivitu prováděla. o několika prázdninách – točil jsem pivo na střeše.

Do Café měse přijímala Broukalová jen to, že jsem místojsem dostaKdyž jsem ucházelLucka o místo provozníhoa už v Café, trochu přezíravě si la, pro mě bylbude obrovský Zúčastnila se než slavnostního otemyslel, že to práce,(po)krok. kterou zvládnu dělatjsem bokem, si najdu něco, vření, kterém ve mně mísily dva pocity: ženerozuměl jsem přítomna kde sepři budu moctse pořádně uplatnit.

Začínal jsemhrdost, pomalu, jsem u něčeho unikátního, a obava, zdraví, jak svou roli ustojím. příliš problematice duševního snažil jsem se respektovat zaběhnuté postupy a zvyklosti. Postupně jsem se ale odhodlával ke změnám, Pak přišel můj první příjmový pohovor.

Nevím, kdo byl nervóznější… pakliže to sloužilo k dalšímu rozvoji kavárny, ať už po stránce větší vstřícjestli klient. Časem si ale otázky vypilovala a práce mě nosti já, vůčinebo zákazníkům, nebo jsem kulturní rozmanitosti.

V mnohém kavárna dost bavila, i když to občas bylo náročné.

Nikdy nezapomenu na svou potřebovala razantnější údržbu a opravy, což mi skýtalo dost prostoru asi směnu, kdy jedné klientce „ruply nervy“ – což beru částečně pro druhou seberealizaci. i za své selhání – a odešla mi přímo ze směny, zůstala sama Hlavním cílem oslav Dne Země, jehož kořeny takže sahajíjsem až k roku 1969, je na celou kavárnu.

Aleže přežila jsem. propagovat u lidí zásady ekologického chováníjiném a přispět Ačkoli jsem si myslel, jsem se ocitl:) v trochu světě,tak nežkevezlepšení kterém

K práci jsemjese dostal dvěma cestami, ta ale nebyla příCafé Nav Café půl cesty moje srdeční záležitost.

Párprvní let jsme spolu moc žili, učili jemná.

Na chyby, úplnémslavili začátku jsmenarozeniny. s Vilémem Urbanem vyřizovali stavební pose, dělali spolu Když jsme se poprvé setkali, volení prodost přestavbu veřejných záchodků na vlastně kavárnu.ještě V běhání pona úřadech byli jsme nezkušení, já i kavárna.

Café nebylo světě, a jednání s nepříjemnými úřednicemi jsme se ale neosvědčili a z musela to teprve se klubalo – z pobořených veřejných záchodků vznikala krásná nakonec dotáhnout firma, kterástylu, přestavbu Druhou cestou bylo kavárnička ve středomořském kterárealizovala. byla od začátku dost odvážná seznámení s již hotovým prostorem a jasnějším obrazem projektu.

První a ambiciózní. Chtěla být tréninkovou kavárnou pro lidi s duševním onetýden byl fajn.

Zkoušeli klubem, jsme, zatím bez klientů, zaběhnout kavárnukávou a namocněním, rockovým odpolední kavárničkou s dobrou učit se základní koblihami, činnosti… zkrátka legrace, nadšení, fajn lidi a prvníparku, skvělí a nadýchanými výstavní síní, živým místem uprostřed zákazníci. kde se budou setkávat pejskaři, pivaři, rodiče s dětmi i babičky na kávu…

Díky Café jsem také poznala nové přátele, později zde uspořádala své Miloval jsem koncerty, které v kavárně pořádal Pavel Stehno, zejména autorské čtení a ještě později – asi deset let po ukončení práce – také výstavu bigbítové undergroundové kapely. Jednou jsem na jednoho hosta během fotek. Samozřejmě mě s kavárnou pojí mnoho intenzivních vzpomínek: čtvrtečního koncertu vykřikl: „Ještě korunu za kelímek!“ a v tu chvíli zmljednak těch milých, třeba když se ode mě terapeuti učili dělat latté, kla hudba. Připadal jsem si jako největší pako. Zdejší koncerty se mi ale které bylo postrachem všech; ale také nemilých, jako když jsem se přenakonec staly osudem. jedla sušenek ke ka. Z toho ovšem velmi tyl můj přítel, kterému jsem je od té doby kdykoli seodehrál ocitly na mém šálku s kávou. :) s kapelou Le V roce 2001nosila, jsem v kavárně historicky první koncert

Kapr. No a v roce 2011 jsme na stejném místě oslavili deset let! V obou Když jsemnás odešla z Café, další chráněné práce, případech uváděl Pavelpokračovala Stehno. Nikdyjsem na todo nezapomenu!

Stejně jako kde jsem digitalizovala dokumenty pracovala jako fakturantka. na sebevědomí, trochu peněz, hodněa později přátel a dost piva v břiše, které jsem Následně jsem se přihlásila na vysokou školu a v roce 2013 odpromovala. si odsud odnesl.

Obor anglistika-amerikanistika jsem si vybrala díky jedné spolupracovnici z Café, Michal kterou Kašparjsem doučovala angličtinu. Velmi mě chválila a povzbuzovala.

Původně jsem studovala psychologii (a po čtrnácti dnech se zbláznila) a po nemoci mi nebylo doporučeno její LSD, dalšíkteré studium. proto V roce 2001 jsem spoluzakládal divadlo jsem Angličtina potom deset let byla směru. se vedl.vítanou Hráli v změnou němKaleidoskop především lidékonal s duševním onemocněním.

Léta jsem Multikulturní festival 11. června 2016. Byl to druhý poté pracoval jako novinář, v Dobrém Esprit, ročník open air festivalu plného nejprve chutí, vůní, hudbymístě – a tance.v časopisu Návštěvníci kavárně se mi nejvíc líbí,tradiční že nekončí zdmi, ale že se promítá do celého později ve Studiu 27 i méně v pražském Fokusu.

Jsem peer lektor a v Centru pro mohliNa ochutnávat tradiční pochoutky z různých koutů světa parku.a taneční Je to takový letohrádek. Účastnila jsem se tam několika rozvoj zdraví přednáším mj. téma recovery.

Léčím se 18 let. nebopřilehlého si užítduševního pěvecká vystoupení.

Připravené byly workshopy Čarodějnic a ráda tam chodím v létě posedět na zahrádce, třeba nad výpro děti, přednášky a bohatý doprovodný program. borným nakládaným hermelínem.

A letos roztančíme Pankrác znovu!

KALEIDOSKOP 11. 6. 2016

PŘÍBĚH FALCA

Na Půlce sem zažil zatim zásadní okamžik svýho jedenáctiměsíčního žiWWW.FESTIVAL-KALEIDOSKOP.CZ

vota, potkal sem tu svýho nejlepšího kámoše Krakena, sme jak bratři. Je o něco starší, a tak mě perfektně zasvětil do tajů psího života. Půlka je naše oblíbený teritorium. Hlídáme to tady před zlejma psama a každej, kdo dělá problémy dostane co proto….

OSLAVY DNE ZEMĚ 21. 4. 2016

životního na celé našíopak krásné jsem se doprostředí té doby pohyboval, bylplanetě. pravdou. A tak se mi lidi, aktivity Na Café oceňuji unikátní spojení kafařů, pacošů, pejskařů, doktorů, a hodnoty z minulosti, ať už ze squatu Milada a Ladronka, nebo z mého pařmenů, pivařů, matek s dětmi… zkrátka tu nesourodou směs, ve které podnikání v klubu Resort, znovu propojili v kontextu, který jsem nečekal, přesto povětšinou panovala symbióza. Stejně ráda vzpomínám na své a v otevřenosti, ve kterou jsem ani nedoufal. Náhody přinášejí nejsladší kolegy. Pohodovou atmosféru v týmu jsem však docenila až po letech plody, a tak se ze zvukaře Pavla Nezvala, který jednou přišel na záskok, zkušeností z jiných zaměstnání. Hlavně jsem ale ráda, že se takový provyklubal kluk, se kterým jsme před patnácti lety dělali koncerty na Miladě. jekt podařilo vůbec prosadit a udržet v provozu dodnes!

Na jeden z těch hardcore koncertů si pamatuju dodnes, zpěvák utrhl v návalu energie (Řeháková) kabel od mikrofonu a když zjistil, že není k dispozici Květa Střítezská náhradní, bez přerušení koncert dozpíval jen s pomocí svých hlasivek.

Se stejnou energií se Pavlovi dařilov kavárně obohacovat naše aktivity v Café, a ještě Sociální pracovnice, terapeutka v letech 1997 - 2002 z kavárny udělat oblíbenou destinaci kapel na turné z celého světa.

Atmosféra v Café, ale také v Green Doors jako celku, má kouzlo, které si dokáže lidi podmanit. Většina z nás proto čas strávený v kavárně bere jako něco jiného než práci – jako místo, kde se v přátelském prostředí daří propojovat lidi a smysly nejrůznějšího ražení.

PŘÍBĚH MICHALA

Pověstný kruh se uzavřel, když jsem si na podzim udělal kurz pracovníka Můj příběh z Café se týká převážně muziky.

Poprvé terapeutů. jsem v Café na v sociálních službách, abych vypomohl při výpadku Nabyl svou koncertě kamarádovy kapely před několika lety. Okamžitě mě velmi první směnu s klienty nastupuji za pár dní. oslovila pohodová a alternativní atmosféra kavárny. Když jsem začal pátrat víc a zjistil i účel a poslání Green Doors, bylo jasné, že také musím podpořit. První menší koncert, a to rovnou benefiční, jsem se svojí vlastní a kamarádovou kapelou v Café uspořádal v létě 2014. Věřím, že i malý výtěžek z této akce měl svůj smysl. Minulý rok jsem navíc v Café se spoustou úžasných kamarádů a svojí kapelou oslavil své 33. narozeniny a zažil jednu z nejlepších party svého života! Na Café mám jen skvělé vzpomínky a moc rád se do něj vždy vracím.

A je dost neuvěřitelné, že se jí většinu těchto rolí podařilo splnit s grácií V dalších měsících jsem do Café chodil jako terapeut na večerní směny a noblesou. a víkendy, protože ve všední dny jsem ještě pracoval pro chráněnou dílnu.

Za tu dobu jsem poznal spoustu milých lidí, jak z řad klientů, kolegů, barDo Café jsem přišla po několika letech práce ve Fokusu, kde jsem sice namanů, tak mezi zákazníky. sbírala zkušenosti s prací s klienty, ale rozhodně ne s vedením tréninkové kavárny. Obavy jsem měla hlavně z toho, jak zvládnu nanční stránku řízení Na začátky vůbec rád vzpomínám. Kavárna se vyvíjela, všichni jsme sem projektu – shánění peněz, psaní grantových žádostí, účetnictví. Nic jsem tam dělali chyby – co se týče kavárenského provozu, byli jsme laici – ale o tom tehdy nevěděla. Byl to ale jeden z mých omylů, když jsem si myslela, všichni jsme se skvěle doplňovali a snažili se dělat maximum. Bylo to znát že účetnictví bude tokterá nejtěžší.

Až za běhu jsem zjišťovala, že mnohem náprávě na atmosféře, se přenášela i na zákazníky. ročnější než nance, je vést tým – dobře vybírat lidi, podporovat je, starat se o ně.

S týmem terapeutů a barmanů jsme procházeli různými krizemi, Na začátky vůbec rád vzpomínám. Kavárna se vyvíjela, všichni jsme sem dělalidělali chyby,chyby – ale učilico se se a vyvíjeli.

Tenkrát na začátku jsem si neuvědomovala, tam týče kavárenského provozu, byli jsme laici – ale kolik rukou, hlav a srdcí bude kavárna vlastně potřebovat, aby v ní bylo všichni jsme se skvěle doplňovali a snažili se dělat maximum. Bylo tovšem znát dobře.na Naštěstí byly od začátku kolem kavárny hodné sudičky, mámy a tátové právě atmosféře, která se přenášela i na zákazníky. zakladatelé, kteří kavárně i mně pomáhali. Dodnes si pamatuji, jak mě Stáňa Dudová staralpříjmového o to, aby kavárna O něco později učila jsem základy po Květěúčetnictví, Střítežské Viktor převzalsemísto terapefungovala Renata… uta. Čas oddobře časupo si provozní vybavím stránce, i některéMartin, klienty,Pavel, kteří Hanka, kavárnou prošli,všichni a douse starali o to, aby kavárna do krásny a bylodvaceti v ní veselo, živo a dobře. fám, že s mnohými z nich rostla se potkám na oslavě let kavárny.

Byly A tak kavárna rostla, vyvíjelapamatovat se a byla pořád živá a krásná, i když to skvělé časy,i s klienty které si budu vždycky jako smysluplně strávený to bylo někdy těžké a někdy jsme byli unavení. čas v příjemném prostředí a s bezva partou.

Na Café mámnarozeninám rád, že nabízíjí lidem jiný druhrukou, možností než Ke dvacátým proto s handicapem přeji hodně pečujících inspiraostatní neziskovky. první a ježivot nejlepší.

Zároveň z nefunkční stavby tivních hlav, dobrýchBylo srdcí, pestrý a krásu. vytvořilo místo, které nelze přehlédnout a je využíváno mnoha rádoby nesourodými skupinami. Takže bych chtěl poděkovat hlavně Lucce Broukalové, Martinovi Jarolímkovi, Janě Pomajzlové, ale také všem ostatním, že jsem mohl být u toho a s nimi.

Milan Matoušek Terapeut v kavárně 1997 - 2009

PŘÍBĚH JITKY Kateřina Málková

Radek Wollmann

Pracuji jako Peer terapeutka v Psychiatrické nemocnici Bohnice, jako lektorka angličtiny v peer klubu v bohnickém divadle a jako novinářka pro webový portál Lidé mezi lidmi. Ráda píšu, fotím, čtu a baví mě být sama doma. Jsem nadšenou cyklistkou – jízda na kole mi umožnila oblíbit si Michal Falco Prahu plnou rozličných cyklostezek a kopců.

V letech 1997–2001 jsem žil a realizoval se v pražských squatech Zenklovka, Ladronka a Milada. Zároveň jsem se v rozmezí let 1998–2003 věnoval monitorování rasistických a neonacistických aktivit v rámci o. s. Tolerance a občanská společnost. Také jsem příliš mnoho let a neúspěšně studoval Jitka humanitní vědy na FHS UK a mezi roky 2005–2009 jsem podnikal – nejprve jsem provozoval bar V lochu, posléze klub Resort. Od roku 2009 pracuji v Café a pořád mě to baví.

2017 – Green Doors, z. ú. za nanční podpory MČ Praha 4

Jestli je to teda už 20 let, tak to Půlka vznikla asi tak tou dobou, kdy jsem začala jezdit na kole. To jsme se tam vždycky s tátou vydali na nedělní Lucie Broukalová zmrzku a limošku. V pubertě jsme tam pak chodívali po škole, jednou jsme se ve fontánce kompletně zráchali a pak jeli autobusem domů a chichotali se, že jsme přijeli z Honkongu, že tam O pár let později jsem Spolu s kolegy jsem stála u zrodu Cafébyl Namonzun. půl cesty.

S kavárnou a Green tam začala zacelkem tehdejším barmanem Hynkem.jsme Poprvé se záminkou, Doors jsemchodit strávila 15 let, během kterých postupně zaklájestli mi rezervuje stůl na koncert, na který se ale, jak mě v esemesce upodali další kavárny a projekty. Do roku 2012 jsem v Green Doors zastávala zornil, rezervaceředitelky, nedělaj. momentálně Pak už následovaly za svítání – a zážitky pozici výkonné se všaknávraty učím hospodařit starám zapsané hluboko.

Půlka mého srdce. se o dvacet kozenek, vyrábím sýry a do budoucna bych chtěla mít kozí

farmu.

TEXTY – STYLISTIKA, KOREKTURA: MATĚJ MALECHA GRAFICKÁ ÚPRAVA: LENKA JEHLÍKOVÁ (LEN M.) ILUSTRÁTOR LOGA 20 LET: SIEMENZ (KRT.LAB) FOTOGRAFIE: ARCHIV GREEN DOORS, Z. Ú., CRISTIAN DEL RISCO, SABINA SKÁCELOVÁ, DAVID VEREŠ

#20letcafenapulcesty

05

ŽIVOT V CAFÉ NA PŮL CESTY

NADĚJE & ROZMANITOST Café Na půl cesty je kulturou našlapaná oáza nenucené pohody. Přátelské prostředí vstřícné vůči vegetariánům, dětem, psům… Přes den fair trade kávou vonící kavárna s terasou, která přechází v park, večer při koncertě místo prostoupené klubovou atmosférou. „Půlka“ k užitku všech chytře propojuje poslání sociální služby s kavárenským prostředím, kde příjemně strávený čas jedněch pomáhá druhým.

Lidé s duševním onemocněním zde překonávají překážky způsobené nemocí, znovu se učí pracovním dovednostem a zažívají úlevný pocit navracené důvěry. Zároveň se kavárna snaží přitáhnout pozornost široké veřejnosti k tématu duševních onemocnění a vyvracet mýty, které o nich kolují.

2017 – Green Doors, z. ú. za nanční podpory MČ Praha 4

TEXTY – STYLISTIKA, KOREKTURA: MATĚJ MALECHA GRAFICKÁ ÚPRAVA: LENKA JEHLÍKOVÁ (LEN M.) ILUSTRÁTOR LOGA 20 LET: SIEMENZ (KRT.LAB) FOTOGRAFIE: ARCHIV GREEN DOORS, Z. Ú., CRISTIAN DEL RISCO, SABINA SKÁCELOVÁ, DAVID VEREŠ

#20letcafenapulcesty

06 Café Na půl cesty byla

1.

20 LET CAFÉ V ČÍSLECH

Tréninkem pracovních dovedností dosud prošlo

689

TRÉNINKOVÁ KAVÁRNA v České republice a ve střední Evropě

V kavárně pracovalo

34

LIDÍ S DUŠEVNÍM ONEMOCNĚNÍM

PRŮMĚRNÝ VĚK

lidí zapojených do tréninku pracovních dovedností je

27

SOCIÁLNÍCH PRACOVNÍKŮ A PRACOVNIC

LET

551 LIDÍ

po skončení rehabilitace

PRACUJE, STUDUJE NEBO MÁ JINOU PRAVIDELNOU AKTIVITU

Pořádali jsme

206 VÝSTAV

Odehrálo se

2028 KONCERTŮ

Hudební kapely k nám přijely ze

40

ZEMÍ CELÉHO SVĚTA

90 % lidí v tomto tréninku

MÁ DIAGNOSTIKOVANOU SCHIZOFRENII

2017 – Green Doors, z. ú. za nanční podpory MČ Praha 4

TEXTY – STYLISTIKA, KOREKTURA: MATĚJ MALECHA GRAFICKÁ ÚPRAVA: LENKA JEHLÍKOVÁ (LEN M.) ILUSTRÁTOR LOGA 20 LET: SIEMENZ (KRT.LAB) FOTOGRAFIE: ARCHIV GREEN DOORS, Z. Ú., CRISTIAN DEL RISCO, SABINA SKÁCELOVÁ, DAVID VEREŠ

#20letcafenapulcesty

07

VIZE PRO PŘÍŠTÍCH 20 LET

SOCIÁLNÍ PŘESAH

PŘÁTELSKÁ ATMOSFÉRA

PŘÍJEMNÉ PROSTŘEDÍ

Od začátku máme jasný cíl: být tu pro místní komunitu a všechny potřebné, nehledě na věk, kulturní zázemí a sociální skupinu. Dosud se nám to dařilo, nesnázím navzdory. Proto i (minimálně) další dvě dekády chceme provozovat podnik, který k užitku všech chytře propojuje poslání sociální služby s kavárenským prostředím; podnik, kde příjemně strávený čas jedněch pomůže druhým.

Se stejnou péčí, s jakou nepřestáváme vylepšovat naše gastronomické služby, budeme vždy dbát o přátelskou atmosféru a příjemné pracovní prostředí, abyste se dál setkávali s dobře naladěnou obsluhou.

Když už jsme u toho zlepšování, samozřejmě se vynasnažíme změnit k lepšímu technický stav kavárny i jejího zázemí. A když se na moment zasníme… vidíme vás, jak si dáváte pivo na zbrusu nové zahrádce – umístěné na střeše, s výhledem na celý park.

KULTURA

Vše proto, abyste k nám chodili rádi a často. Ne však v honbě za ziskem – vydělané prostředky investujeme a vždycky budeme do rozvoje kavárny a sociálních služeb Green Doors, naší mateřské organizace.

CHUTNĚ, KVALITNĚ A BEZ MASA Slibujeme, že naše kafe bude pořád stejně dobré a že nepřestaneme nabízet vegetariánské pochoutky – protože věříme, že kvalitní bezmasá strava je chutnou a vhodnou alternativou. Stejně tak u nás vždy najdete dostatek nápojů pro každé počasí i roční období – domácími limonádami či točeným pivem pro letní osvěžení počínaje a horkou čokoládou nebo svařákem na zahnání vlezlé zimy konče.

2017 – Green Doors, z. ú. za nanční podpory MČ Praha 4

Nezanevřeme ani na kulturu. Café Na půl cesty je sice malé, ale přesto důležité místo na kulturní mapě Prahy. Proto i v budoucnu budeme podporovat koncerty rozmanitých, často okrajových žánrů a přivážet kapely ze všech koutů světa.

Stejně tak vždy zůstanou dveře otevřené divadlům pro děti a výstavám, zvláště těm, které realizují lidé s duševním onemocněním. A protože je vždy co zlepšovat, rádi bychom rozvinuli další aktivity jako přednášky, workshopy atp.

BEZ PŘEDSUDKŮ Jak to za dalších 20 let bude doopravdy, nevíme. Jisté je jen to, že nepřestaneme věřit v hlavní myšlenku kavárny. Totiž že místa, kde se zotavují lidé se zkušeností s duševním onemocněním, mají být přirozenou součástí našich komunit. A že kafe chutná stejně dobře, ať už vám jej naservíroval zdravý člověk nebo schizofrenik.

TEXTY – STYLISTIKA, KOREKTURA: MATĚJ MALECHA GRAFICKÁ ÚPRAVA: LENKA JEHLÍKOVÁ (LEN M.) ILUSTRÁTOR LOGA 20 LET: SIEMENZ (KRT.LAB) FOTOGRAFIE: ARCHIV GREEN DOORS, Z. Ú., CRISTIAN DEL RISCO, SABINA SKÁCELOVÁ, DAVID VEREŠ

#20letcafenapulcesty

08 PRAHA

1

DISMAS – kavárna bez předsudků Dismas, o. p. s.

Růžová 8, Praha 1 www.dismas.cz Pomáháme lidem s kriminální minulostí a mladý m lidem, kteří opouštějí školská zařízení pro vý kon ústavní péče, a usnadňujeme jim začlenění se (zpět) do společnosti.

KDYŽ JE DO CAFÉ DALEKO

PRAHA

2

KAVÁRNA POTMĚ 2017

Nadační fond Českého rozhlasu 15.–17. května náměstí Míru, Praha 2 www.svetluska.net Jedinečné místo, kde se role vidících a nevidících na chvíli vymění.

Etincelle, o. s.

Startujeme, o. p. s.

Mariánské náměstí 2, budova Magistrátu hl. m. Prahy, Praha 1 www.etincelle.cz

BISTRO MEZI ŘÁDKY

Etincelle, o. s.

Startujeme, o. p. s.

náměstí Jana Palacha 1/2, budova FF UK, Praha 1 www.etincelle.cz

CAFÉ THERAPY

Sananim, z. ú.

Školská 30, Praha 1 www.cafe-therapy.cz Kup si kafe, zachráníš život.

4

BISTRO V PWC

Etincelle, o. s.

Startujeme, o. p. s.

City Green Court, Hvězdova 1734/2c, Praha 4 www.etincelle.cz

TA KAVÁRNA

CAFÉ ADASTRA

BISTRO NA LOUŽI

PRAHA

Zajíček na koni, o. p. s.

Podskalská 8, Praha 2 www.cafeadastra.cz Zaměstnáváme nezaměstnatelné, spojujeme nespojitelné.

PRAHA

3

CAFÉ MARTIN ŽIŽKOV

Centrum MARTIN, o. p. s.

Lupáčova 805/10, Praha 3 www.centrummartin.cz

Nácvikem pracovních dovedností se snažíme lidem s mentálním či kombinovaným postižením a chronickým duševním onemocněním rozšiřovat možnosti získání pracovního uplatnění.

KAVÁRNA BÍLÁ VRÁNA

Pohoda, o. p. s.

Borůvka Praha, o. p. s.

Na Topolce 1b, Praha 4 www.takavarna.cz V rámci projektu „Pracuji, tedy jsem!“ pomáháme lidem s tělesným postižením získávat pracovní zkušenosti, zároveň se učí zvládat pracovní zátěž srovnatelnou se zaměstnáním v běžných podmínkách.

RESTAURACE MICHELSKÝ DŮM

Domov Sue Ryder, z. ú.

Michelská 1/7, Praha 4 www.sue-ryder.cz

Stáří se nás týká dřív, než sami zestárneme!

KAVÁRNA POTMĚ 2017

5.–22. června náměstí Republiky, Praha 1 www.svetluska.net Jedinečné místo, kde se role vidících a nevidících na chvíli vymění.

2017 – Green Doors, z. ú. za nanční podpory MČ Praha 4

7

ETHNOCATERING

Inbáze, z. s.

Janovského 9, Praha 7 www.ethnocatering.cz Netradiční catering s chutí exotiky.

PRAHA

8

Green Doors, z. ú.

park Na Pankráci, Praha 4 www.cafenapulcesty.cz Pomáháme lidem s duševním onemocněním chytit balanc.

PRAHA

5

KAVÁRNA MEZI ŘÁDKY

Etincelle, o. s.

Startujeme, o. p. s.

Štefánikova 278/40, Praha 5 www.etincelle.cz

PRAHA

9

KAVÁRNA PLECHÁRNA

Neposeda, z. s.

Praha 14 kulturní

Bryksova 1002/20, Praha 9 www.plecharna.com V rámci projektu Restart pro děti a mládež pomáháme mladým lidem získat zkušenosti a pracovní návyky, aby jejich budoucnost v pracovním světě byla jednodušší.

MLSNÁ KAVKA Green Doors, z. ú.

Sokolovská 327/29, Praha 8 www.mlsnakavka.cz Pomáháme lidem s duševním onemocněním chytit balanc.

V. KOLONA

Green Doors, z. ú. Ústavní 91, Divadlo Za plotem, Praha 8 www.klubvkolona.cz Pomáháme lidem s duševním onemocněním chytit balanc.

CAFÉ MARTIN KARLÍN

CAFÉ NA PŮL CESTY

Ve Smečkách 604/5, Praha 1 www.kavarnabilavrana.cz

Nadační fond Českého rozhlasu

PRAHA

Centrum MARTIN, o. p. s.

Sokolovská 29/75, Praha 8 www.centrummartin.cz

Prostřednictvím nácviku pracovních dovedností se snažíme lidem s mentálním či kombinovaným postižením a chronickým duševním onemocněním rozšiřovat možnosti získání pracovního uplatnění.

PRAHA

10

ENVIRA, O. P. S. Kubatova 32/1, Praha 10 www.toulcuvdvur.cz Lidem se zdravotním postižením zpřístupňujeme cestu na pracovní trh, vytváříme stabilní a smysluplné zaměstnání a zákazníkům nabízíme kvalitní výrobky a služby.

TICHÁ KAVÁRNA

Tichý svět, o. p. s.

Burešova 12, Praha 8 www.tichakavarna.cz Víte, jak si objednat ve znakovém jazyce?

U nás snadno – naučíme vás to, nemusíte se ničeho bát.

TEXTY – STYLISTIKA, KOREKTURA: MATĚJ MALECHA GRAFICKÁ ÚPRAVA: LENKA JEHLÍKOVÁ (LEN M.) ILUSTRÁTOR LOGA 20 LET, ILUSTRACE: SIEMENZ (KRT.LAB) FOTOGRAFIE: ARCHIV GREEN DOORS, Z. Ú., CRISTIAN DEL RISCO, SABINA SKÁCELOVÁ, DAVID VEREŠ

#20letcafenapulcesty

09

AKCE MČ PRAHA 4 V PARKU NA PANKRÁCI

K parku a kavárně neodmyslitelně patří také akce pro veřejnost, které hojně pořádá městská část Praha 4. Zavzpomínejte společně s námi u fotograí z těchto akcí.

DEN PLNÝ ZÁBAVY, MUZIKY A SMÍCHU 22. 9. 2015 Zábavný den pro děti pořádaný u příležitosti Mezinárodního dne bez aut.

Pro malé a velké byl připraven pestrý program, kupříkladu slalom na kole.

Odpoledne všem zahrál oblíbený Kašpárek v rohlíku.

DEN S INTEGROVANÝM ZÁCHRANNÝM SYSTÉMEM 15. 10. 2015 Děti i dospělí prožili báječný den se záchranáři, hasiči a zdravotníky.

Vyzkoušeli si, jaké to je být hasičem, zjistili, jak pracují záchranáři, a mohli se naučit první pomoc.

2017 – Green Doors, z. ú. za nanční podpory MČ Praha 4

TEXTY – STYLISTIKA, KOREKTURA: MATĚJ MALECHA GRAFICKÁ ÚPRAVA: LENKA JEHLÍKOVÁ (LEN M.) ILUSTRÁTOR LOGA 20 LET: SIEMENZ (KRT.LAB) FOTOGRAFIE: ARCHIV GREEN DOORS, Z. Ú., CRISTIAN DEL RISCO, SABINA SKÁCELOVÁ, DAVID VEREŠ

#20letcafenapulcesty

10

AKCE MČ PRAHA 4 V PARKU NA PANKRÁCI

K parku a kavárně neodmyslitelně patří také akce pro veřejnost, které hojně pořádá městská část Praha 4. Zavzpomínejte společně s námi u fotograí z těchto akcí.

OSLAVY DNE ZEMĚ 21. 4. 2016 Hlavním cílem oslav Dne Země, jehož kořeny sahají až k roku 1969, je propagovat u lidí zásady ekologického chování a přispět tak ke zlepšení životního prostředí na celé naší krásné planetě.

KALEIDOSKOP 11. 6. 2016 Multikulturní festival Kaleidoskop se konal 11. června 2016. Byl to druhý ročník open air festivalu plného chutí, vůní, hudby a tance. Návštěvníci mohli ochutnávat tradiční i méně tradiční pochoutky z různých koutů světa nebo si užít pěvecká a taneční vystoupení. Připravené byly workshopy pro děti, přednášky a bohatý doprovodný program.

A letos roztančíme Pankrác znovu!

WWW.FESTIVAL-KALEIDOSKOP.CZ

2017 – Green Doors, z. ú. za nanční podpory MČ Praha 4

TEXTY – STYLISTIKA, KOREKTURA: MATĚJ MALECHA GRAFICKÁ ÚPRAVA: LENKA JEHLÍKOVÁ (LEN M.) ILUSTRÁTOR LOGA 20 LET: SIEMENZ (KRT.LAB) FOTOGRAFIE: ARCHIV GREEN DOORS, Z. Ú., CRISTIAN DEL RISCO, SABINA SKÁCELOVÁ, DAVID VEREŠ

Pomáháme lidem s duševním onemocněním chytit balanc

10 11

#20letcafenapulcesty

AKCE MČ PRAHA 4 20 LET CAFÉ V PARKUV PARKU NA PANKRÁCI OSLAVY

ČARODĚJNICE NA PANKRÁCI

OSLAVY DNE ZEMĚ

30. 4. 2017

21. 4. 2016

KONFERENCE A VERNISÁŽ VÝSTAVY

Hlavním cílem oslav Dne Země, jehož kořeny sahají až k roku 1969, je propagovat u lidí zásady ekologického chování a přispět tak ke zlepšení životního prostředí na celé naší krásné planetě.

K parku a kavárně neodmyslitelně patří také akce pro veřejnost, které hojně pořádá městská část Praha 4. Zavzpomínejte společně s námi u fotograí z těchto akcí.

15. 5. 2017

KALEIDOSKOP 11. 6. 2016 Multikulturní festival Kaleidoskop se konal 11. června 2016. Byl to druhý ročník open air festivalu plného chutí, vůní, hudby a tance. Návštěvníci mohli ochutnávat tradiční i méně tradiční pochoutky z různých koutů světa nebo si užít pěvecká a taneční vystoupení. Připravené byly workshopy pro děti, přednášky a bohatý doprovodný program.

A letos roztančíme Pankrác znovu!

WWW.FESTIVAL-KALEIDOSKOP.CZ

2017 – Green Doors, z. ú. za nanční podpory MČ Praha 4

TEXTY – STYLISTIKA, KOREKTURA: MATĚJ MALECHA GRAFICKÁ ÚPRAVA: LENKA JEHLÍKOVÁ (LEN M.) ILUSTRÁTOR LOGA 20 LET: SIEMENZ (KRT.LAB) FOTOGRAFIE: ARCHIV GREEN DOORS, Z. Ú., CRISTIAN DEL RISCO, SABINA SKÁCELOVÁ, DAVID VEREŠ

Pomáháme lidem s duševním onemocněním chytit balanc

10 12

#20letcafenapulcesty

AKCE MČ PRAHA 4 20 LET CAFÉ V PARKUV PARKU NA PANKRÁCI OSLAVY

VEČEŘE PRO PARTNERY GREEN DOORS

OSLAVY DNE ZEMĚ

31. 5. 2017

21. 4. 2016

VÝSTAVA V PARKU

Hlavním cílem oslav Dne Země, jehož kořeny sahají až k roku 1969, je propagovat u lidí zásady ekologického chování a přispět tak ke zlepšení životního prostředí na celé naší krásné planetě.

K parku a kavárně neodmyslitelně patří také akce pro veřejnost, které hojně pořádá městská část Praha 4. Zavzpomínejte společně s námi u fotograí z těchto akcí.

15. 5.–15. 6. 2017

KALEIDOSKOP 11. 6. 2016 Multikulturní festival Kaleidoskop se konal 11. června 2016. Byl to druhý ročník open air festivalu plného chutí, vůní, hudby a tance. Návštěvníci mohli ochutnávat tradiční i méně tradiční pochoutky z různých koutů světa nebo si užít pěvecká a taneční vystoupení. Připravené byly workshopy pro děti, přednášky a bohatý doprovodný program.

A letos roztančíme Pankrác znovu!

WWW.FESTIVAL-KALEIDOSKOP.CZ

2017 – Green Doors, z. ú. za nanční podpory MČ Praha 4

TEXTY – STYLISTIKA, KOREKTURA: MATĚJ MALECHA GRAFICKÁ ÚPRAVA: LENKA JEHLÍKOVÁ (LEN M.) ILUSTRÁTOR LOGA 20 LET: SIEMENZ (KRT.LAB) FOTOGRAFIE: ARCHIV GREEN DOORS, Z. Ú., CRISTIAN DEL RISCO, SABINA SKÁCELOVÁ, DAVID VEREŠ

Přečíst ČLÁNEK

Zhlédnout REPORTÁŽ Poslechnout ROZHOVOR

Sledovat ZDE

Sledovat ZDE

Sledovat ZDE

Sledovat ZDE