Gilotina leden – únor 2023

Potlesk pro úspěšnou SOČ! SOČ 2023

SOČ 2023

Kvarta B v HaDivadle Foto:

SOČ 2023

Tercie na lyžáku Foto:

Milí čtenáři a milé čtenářky,

další dva měsíce za námi, další Gilotina před vámi! Hlavním posláním třetího vydání tohoto roku je informovat Informovat studenty o budoucích změnách na naší škole prostřednictvím rozhovoru s panem ředitelem a nechat je se právoplatně zapojit - však my, studenti, zde trávíme občas i více času

šéfredaktoři: Václav Lněnička, Kristýna Ježková

grafické zpracování: Václav Lněnička

sazba: Václav Lněnička, Kristýna

Ježková, Patrik Michálek, Laura Conlon, Jan S. Soběslavský, Anna Vaisová

titulka: Václav Lněnička

vedoucí webového vydání: Adam Vala korektoři: Mgr. Michaela Straková, Samuel Chvátal, Patrik Prachár stálí redaktoři: Václav Lněnička, Kristýna Ježková, Patrik Michálek, Vojtěch Gut, Veronika Řeháková, Anna Czajkowska, Terri Ann Slováková, Jan Jagelský, Anna Vaisová, Jan Lorenčík, Adam Vala, Samuel Chvátal, Barbora Perglová, Hana Špiritová, Emma Höklová, Petr Matějka, Natálie Honzíková, Mariana Kodešová, Ema Kubátová, Běta Kubátová, Karla Jenčeková, Šimon Hlaváček, Dalibor Číp, Veronika Juračková, Sofie Hana Klímová, Michaela Orlovská, Adina Šmikmátorová, Emílie Marešová, Natálie Dostálová

než někteří profesoři. V momentě, kdy tento výtisk držíte v rukou nebo čtete on-line, tak na Instagramu Gilotiny (@gilotina.casopis) probíhá anketa, kde se každý může zapojit a předložit svůj nápad.

Díky naší přímé spolupráci s panem ředitelem mají ty nejlepší nápady a návrhy šanci na zrealizování.

4

Jak dopadly výsledky voleb nanečisto?

8

Třetí debatní dobrodružství! Patrik Michálek nadále dokumentuje pokroky debatního klubu.

10

Rozhovor s panem ředitelem - čeho se můžeme v blízké době dočkat?

14

Hudební okénko s pí. prof. Kamenišťákovou.

Kromě informací o škole je toto číslo plné dalších zajímavostí a doufáme, že jej každý čtenář přečte až do konce, určitě nechcete přijít o příležitost se dozvědět, do jakého kabinetu patříte nebo jaké jsou výsledky školních voleb nanečisto.

Přejeme příjemné čtení, Václav Lněnička & Kristýna Ježková

16

Tajní návštěvníci - viděli jste je vůbec někdy?

18

Bára Zatloukalová a její neobvyklý sport - famfrpál!

Gilotina I studentský časopis Gymnázia Brno-Řečkovice

Terezy Novákové 936/2, 621 00 Brno, Česká republika

Web: gilotina.gyrec.cz

E-mail: gilotina@gyrec.cz

Instagram: gilotina.casopis

Volby nanečisto

Uběhlo pár let a znovu tu máme další elekci, tentokrát tu nejspíš nejdůležitější – prezidentskou. Po prvním kole zbyli z hlavní trojice dva nejambicióznější kandidáti, a to Petr Pavel a Andrej Babiš. Kdo se z onoho rozporuplného dua stane příští hlavou státu, se rozhodovalo i na Gyrecu.

Vojtěch Gut

KVINTA A

Samozřejmě nesmíme opomenout, že se výsledky „našich“ voleb nikam nezapisovaly ani nepočítaly kvůli nezletilosti většiny žáků. A vsadím se, že byste neuhodli, kde se samotný nápad hodný ocenění Peterovou cenou zrodil.

Nikdo netuší, jakému mozku se jako první rozsvítila žárovka, každopádně za autory ideje jsou považováni sekundáni

v čele s paní profesorkou Háskovou. Jako volební prostory se zvolily jazykové učebny J1 a J2, které výborně posloužily i přes malou kapacitu a velkou účast žáku. Každá místnost byla určena jinému stupni. Bleskurychle tvořící se frontu přes dvě patra (viz obrázek) naštěstí korigoval pan ředitel s pomocníky a vše fungovalo tak, jak mělo.

Skupinová práce byla zařízena, ale na jednotlivcích zůstalo ještě rozhodnutí, který papírek tam hodí.

Na jednom se nacházelo jméno pána s bohatou podnikatelskou historií, na druhém s minulostí armádní. Jeden zůstal v Čechách, druhý podporoval ČR především v zahraničí.

Oba bývalí předsedové, jeden vlády, druhý vojenského výboru NATO. První reprezentuje lež a nenávist, druhý pravdu a lásku. Je to na vás. Já se rozhodnul pro toho druhého.

Rychle, všichni k volbám! Foto:

P. Prachár

MAT, či PAT? To je, oč tu běží…

Dne 10. ledna 2023 se uskutečnilo Městské kolo přeboru škol v rapid šachu, které probíhalo v prostorech SVČ v Lužánkách. Každé družstvo nastoupilo ve složení čtyř hráčů a až dvou náhradníků. Hrálo se na sedm kol s tempem 2x15 minut.

Ema a Běta Kubátovy SEKUNDA A

Účast byla obrovská, ale největší v první kategorii (1.–5. třída ZŠ). Na tomto turnaji reprezentovaly naši školu hned dva týmy, které do Lužánek doprovodila paní prof. Novotníková, jež po celou dobu všechny své svěřence povzbuzovala a bedlivě sledovala.

Ve druhé kategorii (6.–9. třída ZŠ a příslušné ročníky osmiletých gymnázií) nastoupil náš tým ve složení:

1. Běta Kubátová

2. Ema Kubátová

3. Petr Matějka

4. Jan Lorenčík

5. Matěj Chovanec

Výše uvedené družstvo mělo těžké soupeře, ale i přesto zahrálo spoustu krásných partií a nakonec získalo 18 bodů. V každém turnaji se ale najdou zbytečné chyby a přehmaty.

Tak tomu bylo i u některých partií našich spolužáků. Je velká škoda dvou patů… Kdyby k nim nedošlo, možná by turnaj dopadl úplně jinak. V celkovém hodnocení skončil náš tým nižšího stupně na krásném čtvrtém místě a od třetího jej dělilo pouze půl bodu. Tuto kategorii vyhrál jasný favorit turnaje ZŠ Sirotkova se zkušenými hráči.

Ve třetí kategorii (studenti a žáci SŠl) byla velmi vysoká úroveň a tým Gyrecu to neměl vůbec jednoduché. Za vyšší stupeň nás reprezentovali:

1. Vojtěch Hora

2. Michal Němec

3. Jiří Reininger

4. Jakub Šebesta

5. Ondřej Kovář

Za zmínku stojí velmi napínavá partie ve čtvrtém kole na první šachovnici. Vojtěch Hora měl v partii s Jirkou G. (z týmu SPŠCH) převahu, ale o výsledku rozhodla poslední vteřina. Bohužel v neprospěch našeho hráče. Ale i přesto náš tým slavil úspěch a celkově skončil na krásném pátém místě. Z prvního místa se v této kategorii radovali studenti Gymnázia Kapitána Jaroše.

Už teď se těšíme na další Přebor škol v rapid šachu a doufáme, že budeme příští rok bojovat o postup do krajského kola.

Zapálení hráči...

Šachy na naší škole

V poslední době jsem si všiml jedné zvláštní věci. Šachy se staly velmi oblíbenou zábavou nejen mých spolužáků, ale i čím dál většího množství lidí z různých koutů světa. Co všechno se tedy děje na naší škole a jak to vypadá s našimi potencionálními velmistry?

Jan Lorenčík

KVARTA B

Spousta lidí, kteří se naučí hrát šachy v tom smyslu, že ví, jak se pohybují věže, střelci a dáma, ani netuší, že tato „hra“ je ve skutečnosti mnohem sofistikovanější. Za tímto startovním balíčkem se totiž skrývá nespočet

různých variant od prvního tahu až po samotné poražení protihráče. Člověk si to nikdy ani nedokáže připustit, jak jeden špatný (nebo výborný, asi lehce záleží na schopnostech jednotlivých hráčů) tah dokáže zvýšit tep tak, že mám občas pocit, jako by mé srdce mělo explodovat napětím.

Ale i přímo na naší škole se dne 23. ledna konal Šachový turnaj, na který

se celkem přihlásilo 35 jedinců, kteří formou švýcarského systému poměřili své dovednosti na čtverci s 8x8 poli. Tato akce probíhala od 8 hodin do 13:50 a za tu dobu jsme odehráli 14 partií, během kterých se nikdy nestalo, že by se vyvíjely naprosto stejným způsobem. A to je to, proč jsou šachy tak úžasné, protože nikdy nevíte, jak uvažuje protihráč.

Foto: E. a B. Kubátovy

Poslední dobou začíná lidem v okolí docházet, že naše prestižní přírodovědné gymnázium není až tak prestižní, jak se může na první pohled zdát. Škola tak přišla s ďábelským plánem, jak tento problém vyřešit.

Terri Ann Slováková

Jan Jagelský

TERCIE B

Zorganizovala unikátní akci zvanou Den otevřených dveří. Personál školy najal několik nevinných žáků a donutil je pomoci s nerealistickým naaranžováním prostředí školy tak, aby se zdála býti ideálním studijním místem.

Následně do něj nahnal hejno nic netušících páťáčků a jejich zákonných zástupců, aby je oklamal touto zástěrkou radosti a přesvědčil je, jak je to tu hezké.

Ještě před zahájením byli všichni nebozí studenti nedobrovolně přinuceni naházet všechen nepořádek z chodeb do svých osobních skříněk, aby to vypadalo, že tam žádný nikdy nebyl.

V přístavbě školy se také odehrálo několik velmi zajímavých experimentů vedených jedním nejmenovaným, velmi přátelsky vyhlížejícím profesorem. Ohromení žáčci pouze v obdivu doufali, že se na naši školu dostanou, aniž by věděli o její skutečné podobě.

Co způsobilo nárůst popularity indie her?

Počítačové hry se od svého vzniku neustále zdokonalují. Každý nový titul od velkých herních studií je ambicióznější než ten předchozí - má lepší grafiku a dabing, větší rozsah a na jeho tvorbě se podílí více a více lidí. Přes to všechno ale zejména v posledních letech výrazně narůstá popularita indie her vytvářených malými skupinkami lidí, nebo dokonce jen jednotlivci. Pojďme se tedy podívat na to, čím jejich popularita může být způsobena.

Nicole Bajcsy

OKTÁVA B

Většina velkých studií se při tvorbě nového titulu drží ověřené formule - vytváří hry s otevřeným světem (open-world) a s co nejrealističtější grafikou. Produkce velkých her je totiž velmi finančně nákladná, proto potřebují mít studia jistotu, že se jim vynaložené peníze vrátí. To vede k tomu, že jsou si tituly často podobné.

Indie hry tento finanční problém nemají, mohou si proto dovolit riskovat a přijít s inovativními nápady. Většinou mívají osobité grafické zpracování, podle kterého jde danou hru poznat na první pohled. Mnohdy se také věnují tématům, která by se větší studia neodvážila zpracovat. Dalším bodem, který může způsobovat popularitu indie her, je jejich finanční a časová dostupnost. Za cenu jedné vetší hry si jich můžeme pořídit rovnou několik. Hry jsou navíc kratší, takže na jejich dohrání není potřeba tolik času.

Projít hlavním příběhem nějaké vetší hry totiž může často zabrat více než 100 hodin. Ne každý si může dovolit investovat tolik času do jednoho titulu.

Indie hry jsou navíc dostupnější než kdy dřív, zejména díky platformám jako je Steam, kde je jich k dispozici nespočet na jednom místě. Množství těchto her narůstá také zásluhou toho, že se je v dnešní době může naučit programovat téměř kdokoli. Ať už jejich popularitu způsobilo cokoli, myslím si, že to určitě můžeme vidět jako pozitivní věc. Nejenže rozšiřují výběr titulů, ze kterých si můžeme vybírat, ale také dávají možnost uplatnit se i malým nezávislým studiím.

foto:steampowered.com

Stínadla» se bouří

Už několik hodin se touláš městem – začínají tě bolet nohy a všechny ulice jako by vypadaly stejně. Proto si nevšimneš hned, že atmosféra se změnila. Přes cestu se na tebe dívají prázdná okna opuštěné továrny a večerní ticho ruší jenom tvoje kroky na chodníku. Navzdory očekáváním tě to ale spíše povzbudí, znamená to totiž, že už nemůžeš být daleko od cíle.

Hana Špiritová

TERCIE B

Hra obsahuje deset až patnáct stanovišť, na každém z nich je třeba vyluštit šifru, která vás dovede na stanoviště další. Ta bývají vybraná velmi „stínadelsky“ a ukážou vám nejedno zapomenuté městské zákoutí. Hrát můžete celý měsíc a je na vás, jestli se pokusíte všechna stanoviště projít za jeden víkend, nebo si trasu rozdělíte na menší úseky.

Po skončení hry je pro týmy řešitelů uspořádáno setkání, kde se předávají diplomy těm nejrychlejším, zároveň probíhá vyhlášení vítězů fotografické soutěže a výstava fotek.

Účastnit se můžou jak jednotlivci, tak i týmy s nijak neomezeným počtem hráčů. Ovšem šifry nejsou úplně jednoduché, takže pokud nemáte nějaké extra zkušenosti, víc hlav víc ví.

Bohužel v době uzávěrky ještě nevíme, kdy přesně se bude hra konat. Proto, pokud vás zaujala, bližší informace

foto:stinadlatudy.cz

najdete na stránkách (http://www. stinadlatudy.cz) nebo na facebooku Stínadla v Brně.

Zašifrovaná minulost

Naše škola má za sebou spoustu let existence, některé roky pro ni ale byly významnější než jiné. Dokážete vyluštit některé důležité letopočty? K jakým událostem se vážou?

Hana Špiritová

Letopočet č. 1 – viz druhá příloha

Letopočet č. 2 – Merkur, sudoku, září, kytara

Letopočet č. 3 – EBDID:BF

3) 2019 – ukončena rekonstrukce budovy

TERCIE B Řešení: 1) 1935 – byla postavena budova 2) 1996 – oficiálně založeno gymnázium

Třetí debatní dobrodružství

Asi nemusím opakovat, že od začátku tohoto školního roku je na naší škole opět aktivní Debatní klub, jehož jsem i já součástí. Co dva měsíce se koná debatní turnaj v nějakém městě v ČR a já a ostatní členové Debatního klubu tam většinou vyrazíme.

Patrik Michálek

SEXTA A

Na přelomu ledna a února jsem opět (jak jinak) s mými debatními druhy vyrazil na debatní turnaj. Jeli jsme v takovém staronovém složení, kromě mě, Václava Ježka a Kryštofa Hladíka jel také úplný debatní nováček Adam Frank. Všichni jsme ze sext. Hostitelským městem, nebo spíš hostitelskou školou bylo tentokrát Gymnázium J. G. Mendela v Opavě. V pátek po obědě jsme tedy vyrazili, setkali jsme se na Hlavním nádraží a odtamtud jeli vlakem do Ostravy. V Ostravě jsme pak přestoupili na jiný vlak a tím jeli přímo do Opavy. Do Opavy jsme se pak dostali někdy odpoledne.

První, připravená debata na téma reformy daňového systému nás čekala už ten den večer, a ačkoliv jsme měli několik měsíců na přípravu, na našem plánu jsme se shodli v podstatě ten den ve vlaku. Opravdu jsme doufali, že budeme mít štestí a budeme moci zastávat stranu negační, u které není povinná žádná příprava, protože moc jsme toho připraveného opravdu neměli. Nakonec jsme štestí měli, opravdu na nás vyšla negace, ale že by se té debatě dalo říct štastná, to se opravdu nedá. Proti nám nastoupil tým začátečníků (takže jako my) a už od první řeči se nám ta debata nelíbila. Celé to bylo takové zmatené a zdálo se nám, že jak my, tak oni jsme se v té debatě moc nemohli zorientovat. Hodnotím to jako naši nejhorší debatu vůbec. Naším posledním hřebíkem do rakve byla rozhodčí. Nechtěl bych se tady moc vyjadřovat na její adresu, ale zkrátka jsme s ní nebyli vůbec spokojeni. Po tomto hořkém zážitku jsme se však vzpamatovali.

Následující den jsme nastoupili na další, nepřipravenou debatu opět proti ne tak zkušenému týmu. Tato debata byla naprostou debatní premiérou našeho kamárada Adama Franka a troufnu si říct, že i hlavně díky jeho působivému výkonu jsme ji bez problému zvládli a vyhráli. Touto výhrou jsme byli značně mentálně posíleni a do další debaty jsme šli se vztyčenou hlavou. Jednalo se opět o připravenou debatu, tématem

byla zase reforma daňového systému. Zastávali jsme stranu afirmační a do debaty jsme tím pádem přinášeli plán toho, jak bychom reformovali daňový systém. Musím uznat, že náš plán nebyl dokonalý a měl nekolik chyb, ale strana negační byla poněkud neschopná se jakkoliv týmově zorganizovat, a tak rozhodčí přiřknul vítezství nám. Ten den jsme debatovali ještě jednou, já jsem byl sice zrovna na střídačce

Foto: Adam Frank

Foto: Adam Frank

(debatovat můžou vždy jen tři, pokud jsme čtyři, jeden je mimo), ale sledoval jsem kluky, jak debatují proti velmi zkušenému týmu na tezi: Další vývoj umělé inteligence není žádoucí. Ačkoliv kluci zastávali negaci (tato teze je lehce pronegační), druhý tým byl opravdu

bezchybný a nakonec jsme prohráli. Hlavy jsme ale nevěsili, po dni plném debatování jsme se šli v první řadě připravovat na poslední debatu a v druhé řadě spát. Další den jsme se střetli s velmi zkušeným týmem, myslím si ale, že jsme

podali dobrý výkon a že to, co debatu rozhodlo, byly zkušenosti.

Po skončení turnaje jsme nasedli na vlak domů. Odnášíme si především spoustu zkušeností a troufnu si říct, že i nějaké ty dobré vzpomínky.

Co je to ta debata?

Jistě jste si všímli, že vás, čtenáře Gilotiny, tady bombarduju články o různých debatních turnajích už od začátku roku. Rozhodl jsem se tedy, že se pokusím krátce vysvětlit, jak tato debata probíhá, abyste si mohli přece jenom lépe představit to, o čem tady vždy tak dlouze mluvím (píšu). Vězte, že jsem stále velký amatér a začátečník, avšak pokusím se podat přesné informace, pokud by vás debatování více zajímalo,

Patrik Michálek SEXTA A

Hlavní podstatou debaty je nějaká teze. Teze je většinou nějaká věta nebo souvětí a ideálně by měla být kontroverzní natolik, že se s ní dá zároveň souhlasit i nesouhlasit.

Příkladem dobré teze je například: MHD by měla být zdarma. Takže to je teze. V debatě se pak proti sobě utkají dva týmy, jeden afirmační a ten druhý negační. Afirmace se snaží dokázat, že je teze pravdivá, tudíž přináší argumenty proto, aby podpořila tvrzení, co obhajuje. Negace se naopak snaží vyvrátit cokoliv, co říká afirmace. Tohle je velmi důležitý bod, negace se snaží vyvrátit tvrzení afirmace, ne tezi. Pokud by se negace snažila vyvrátit tezi, nemusel by nastat v debatě žádný spor, takže by nešlo zhodnotit, kdo v debatě vyhrál. Debatu pak rozhoduje buď jeden, nebo více rozhodčích, kteří se snaží být co nejobjektivnější. (Některým se to daří, některým až tak ne.)

Jak to ale celé probíha? Celá debata trvá vždy přibližně hodinu. Ačkoliv se to může zdát jako dlouhý čas, věřte mi, že to vždy uběhne velmi rychle. V debatě se vždy střídají řeči a křížové otázky. Řeči nebo také projevy jsou hlavní zbraní každého týmu a každý

ze tří řečníků z každého týmu má možnost zaujmout rozhodčího jednou šestiminutovou řečí. (Třetí řečníci mají čas zkrácený na pět minut, ale to jsou detaily, do kterých se nebudeme pouštět.) Křížové otázky jsou spíš na takové vyjasnění nesrovnalostí.

V debatě rozhodují argumenty, tedy to, jestli afirmace přinesla dostatečně silné argumenty a jestli se podařilo, nebo nepodařilo druhé straně tyto argumenty vyvrátit.

Pokud jste si přečetli tuhle dvojstranu

věnovánou debatnímu klubu, tak si myslím, že je tu velká pravděpodobnost, že by vás debatní klub mohl bavit. Pokud byste se chtěli k debatnímu klubu přidat, stále můžete, scházíme se nepravidelně ve čtvrtek v 15:00 v učebně J3. Nejlépe se ozvěte p.p. Procházkovi, ale vyhledat můžete také mě.

Nutno říct, že docházka na naše schůzky není povinností k členství v našem debatním klubu, takže i pokud nějakého důvodu nemůžete chodit na schůzky, stále můžete být členy debatního klubu a jezdit na turnaje.

Vzdělávání 2.0: Co můžeme od budoucnosti očekávat?

Už je to nějaká doba, co na naší škole proběhla rekonstrukce. Všichni se nejspíš shodneme, že rekonstrukce byla obrovská změna a že pozitivně ovlivnila výuku i pobyt v naší škole. Málo lidí však ví, že se chystají další zajímavé změny na naší škole, jako například výstavba herny nebo bufetu. Na tohle, ale i na další témata jsme se zeptali koho jiného než pana ředitele.

Václav Lněnička

Patrik Michálek

KVARTA B, SEXTA A

Jaký máte pohled na technologie ve vzdělávání a jak se škola snaží využívat moderní technologie pro podporu vzdělávacích cílů? Pamatuji si, že nedávno se řešilo téma virtuální reality…

No, je otázka, co těmi moderními technologiemi myslíte. V loňském roce jsme pořídili spoustu nových učebních pomůcek, které jsou technologického charakteru, co by měly podpořit výuku informatiky. To jsou nějaké drony, 3D tiskárny, gravírovačka atd. Takže tyto technologie se snažíme do výuky zařadit, ale nejsou to vyloženě technologie na podporu obecné výuky, například výuky češtiny. Co se týče té virtuální reality, tak to byla další oblast, kterou jsme se zabývali, když jsme řešili, co za učební pomůcky nakoupit. Měli jsme tu i testování produktů od katedry geografie na Masarykově univerzitě, jednalo se o nějaké zeměpisné cvičení. Ale s tou virtuální realitou je spojený jeden velký problém. Nakoupit brýle i s tím softwarem, co k tomu patří, to je nákup. Sice to je drahé, museli bychom vymyslet, kolik toho koupit, v jakém předmětu by se to dalo využít, ale to jsou v uvozovkách jenom peníze. Podstatné na tom je, že tam musí být vzdělávací náplň, která zatím není. Dokážu si představit, že by fyzici využívali virtuální realitu tak, že by se mohli třeba procházet jaderným reaktorem anebo třeba procházet strojovnou nějaké zaoceánské lodi, to

by byla úžasná učební pomůcka, ale musel by ji někdo vyrobit. Ta virtuální realita je opravdu využitelná, mohli bychom se podívat například do krevního řečiště, do srdce, všechny tyhle věci by byly s tou virtuální realitou nádherné pro výuku, ale tyto učební materiály zatím neexistují. Pokud něco takového vznikne, tak budeme samozřejmě přemýšlet o zakoupení. Žádné brýle jsme tedy zatím nekoupili, uvidíme, jestli se nám podaří navázat dohodu s katedrou geografie na Masarykově univerzitě, to by pak znamenalo, že by sem přišli s

se o změnu obsahu výuky výpočetní techniky.

To ale nebylo jenom v informatice, týkalo se to i dalších předmětů na nižším stupni, kde jsme museli udělat nějaké úpravy právě v obsahu výuky, přeházely se i nějaké hodiny atd, ale to jsou takové drobnosti. Nemyslím si ale, že tu máme nějakou hlavní vizi, že bychom tu chtěli dělat nějakou zásadní změnu. Musíme se ale například zamyslet nad zahraničním partnerstvím, které teďka dostalo celkem ránu kvůli covidu. V Holandsku se tam ta škola ruší nebo se nějak ze tří škol stávají dvě,

Foto: V. Lněnička

něco takového, takže kdo ví, jak tam to partnerství bude pokračovat. Chystáme partnerství s Francií, je nachystána exkurse do Říma, do Francie, takové věci. Zkrátka chceme dělat dobře to, co máme nastaveno, pokud něco nefunguje dobře, tak to chceme napravit, asi tak.

Čas od času tu slyšíme o nějaké herně nebo nějaké výstavbě herny, kolik je na tom pravdy?

Tak to je úplná pravda, to se chystáme zrealizovat. Měli jsme chuť to udělat už teď přes jarní prázdniny, ale nakonec to bude asi až přes velké prázdniny, protože to bude souviset i s nějakou úpravou místností, které tady máme. My jsme hledali, do které místnosti to dát, měli jsme vymyšleno, že z jedné velké třídy uděláme jazykovku (ta bude v půlce té učebny) a v té druhé půlce by byla právě ta herna, ale nakonec jsme se příklonili k jinému řešení, že ty velké učebny necháme tak, jak jsou, a z jedné jazykovky uděláme hernu.

Mluvím o té největší jazykovce, co tady máme, je to učebna 209, z té se stane herna. To ale znamená, že přijdeme o největší jazykovku, co máme, takže chceme udělat nějaké stavební úpravy učeben v mezipatře, tu úplně mrňavou chceme trochu zvětšit. To je důvod, proč to budeme dělat až o velkých prázdninách. V té herně bude například nějaký kulečník…, paní zástupkyně

tam nechce dávat šipky, což se ani nedivím, ale uvidíme, co tam bude za věci, určitě nějaké stolky na deskovky, ale ještě se s vámi jako studenty pobavíme. Studentský parlament u nás moc neexistuje nebo nefunguje, tu roli trochu přebírá Gilotina, takže asi skrz Gilotinu byste mohli udělat nějakou anketu a zjistit, co byste si představovali a přáli. Uvažujeme i o fotbálku, kulečníku, o takovýchto věcech. V jedné hospodě jsem viděl nádhernou hru, takový jakože curling na nějaké takové dráze, takový šprtec, ale nevím vůbec, jak se to jmenuje. To uvažujeme, že bychom to dali i na chodbu před tu hernu. Ale pokud máte nějaký nápad, něco, co byste tam opravdu chtěli mít,

tak budeme rádi, protože co tady starý dědek ví o tom, co by se děckám líbilo, že? My budeme rádi, když tam bude něco, s čím si budete chodit pohrát, a zahodíte přitom mobily. Takže ano, herna bude.

Je v plánu dodělat fasádu nebo nějak upravit fasádu školy?

Plánuje se kdeco, ale všechno to naráží na finanční prostředky. Přednostní je řešit havarijní věci oproti rozvojovým věcem. Máme plány na kompletní dokončení rekonstrukce školy, dokonce teď probíhají projektové práce. Není to ale jenom fasáda, jsou to také okna a kotelna. Tu kotelnu teď budeme opravovat, to vám sice může být jedno, ale je to problém, protože u té kotelny rok od roku hrozí, že přestane topit. Takže to teď budeme dělat, to jsou takové skryté věci, ale co se týče života školy, tak máme v plánu postavit šatny, máme v plánu plně zrekonstruovat stravovací část, udělat větší jídelnu, zvětšit kuchyni, udělat tam místo pro bufet, aby ta kantýna nemusela být tam na chodbě, takové okýnko, ale mohlo by to být i lepší místo s posezením. Chceme udělat důstojnou knihovnu a hlavně ten sportovní areál, ale to opravdu naráží na finanční prostředky, protože to je extrémně nákladné, takže to uvidíme, zda a kdy se to podaří. Tyhle věci, co jsem zmínil, by se měly postupně za sebou realizovat s nějakými prodlevami.

Foto: V. Lněnička Uprostřed rozhovoru...

Foto: firmy.cz

Fasáda školy - stále nedodělaná, ale blížíme se!

Jaké jsou hlavní výzvy, s nimiž se teď škola potýká? A co byly výzvy, se kterými se škola potýkala v minulosti?

Výzvy, tak je otázka, jak to pojmout. Celé ty dva covidové roky byly obrovský problém, ale myslím si, že se nám to podařilo překonat dobře. Ale zásah do života školy a do života studentů to byl obrovský. Tak to byla taková výzva, zorganizovat výuku dostatečně dobře za těchto mimořádných podmínek a naštěstí už před námi tato výzva nestojí, teďka už můžeme pracovat normálně. Tohle byla asi největší výzva, co nás v minulých letech postihla. A co je před námi? No vypořádat se s důsledky, ty důsledky jsou hmatatelné i skryté a my se s nimi budeme potýkat ještě dlouho. Viz problematika obrovského nárustu počtu žáků, kteří potřebují nějakou pomoc při normální školní docházce. Na společnost to dopad mělo a mělo to dopad i na nás. Takže to je to hlavní, udělat co nejnormálnější a nejlepší výuku pro všechny. Jsem rád, že se nám podařilo se zpět vrátit k

SOČkám tak, jak byly předtím, a to je dobře.

To je výzva, udržet tu vysokou úroveň téhle části našeho výukového programu i nadále. Dále pak ty stavební části, udržet dobrou náladu ve škole atd. Není tu ale před námi nic zásadního, to naštestí ne.

Zakončíme tento rozhovor na takovou lehčí notu. Objevil se zde problém s nedostatkem papírových ubrousku na záchodech a ve třídách, dočkáme se tedy nějakého častějšího doplňování?

Úřadování...

Nedočkáte, to není problém, to je pozůstatek covidu. Mimochodem, ty papírové ručníky na záchodech nás stojí 70 000Kč za rok a vzhledem k tomu, že tam jsou osoušeče, tak nemáme v plánu ty papírové ručníky nijak doplňovat. Ve třídách jsme instalovali držáky na utěrky právě kvůli covidu, kvůli tomu, že se musel zamezit kontakt mezi studenty, a proto to tam bylo. Teď už to tam nebudeme dávat. A navíc, víte, jak to vypadalo, utěrky si studenti brali místo kapesníků a pak se to tam válelo po

Hlody

Vašát: Dáš mi kapesník? Díky... a vysmrkáš mě ještě?

Votava: Když se na Marsu střídají roční období, tak to není jaro, léto, podzim,

zima. Spíš je tam zima, pak větší zima, ku***ská zima a zima.

*spojená hodina němčiny* Slavíková: Sofie, Amálie-Amálie und

zemi, balili si do toho svačiny, utírali si do toho štětce, házeli to do umyvadel atd. Jsem velice rád, že to vybavení v horním patře je stále v pořádku, myslím, že si toho vybavení vážíme, nikdo tam nerýpe nožem nebo kružítkem do lavic… Jinde to tak ale úplně neplatí, pan školník co dva měsíce opravuje sádrokartonovou zeď v dolních šatnách, kterou tam vždy někdo prokopne. Taky čmáranice, ty se naštěstí neobjevují tak často, ale sem tam se někde objeví. Boty na chodbách, ve školním řádě máme nařízené přezouvání, to ale nikdo neřeší, ničí se nám linolea kvůli tomu… S tím souvisí i papírové ubrousky a zacházení s vybavením tak, jak by to doma nikdo nedělal. Takže jak jsem řekl, ty utěrky byla pouze covidová záležitost a už se k tomu nebudeme vracet.

Děkujeme za rozhovor.

Rozhovor byl redakčně upraven.

Berta-Berta, paní Drgová už mi dluží fakt sedmičku vína.

X: Jak se jmenují obyvatelky Barmy? Vašát: Barmanky.

Foto: V. Lněnička Rychle odpovědět na otázky a zase letět!

Foto:

V. Lněnička

„Pájo, vyfoť to prosím tě, to jsme ještě neviděli!“

Takový chaos jste ještě neviděli. Sotva autobus otevřel dveře, ven se vyhrnul dav teenagerů hladovějících po svých lyžích a přeskáčích a hůlkach a helmách a taškách a baťozích a kdo ví, co všechno ještě s sebou táhli. Kolemjdoucí byli zmateni. Na čem jako plánují lyžovat? My jsme ale byli ready na vše, jelikož jsme věděli, že travní lyžování také existuje.

Vojtěch Gut

KVINTA A

Štěstí ale nakonec přálo připraveným a ještě tu stejnou noc chumelilo,

a navíc žluté točící se trysky byly zapnuté po celý týden nonstop. Sice vás vždy, když jste projížděli kolem nich, zasáhla stěna štiplavých ledových krystalků, což mimochodem celkem bolelo, ale za tu jízdu to nejspíš stálo.

Pravidla mimo sjezdovku

Neber s sebou žádný alkohol, podepsal si přeci souhlas, jinak budeš pěkně na mol a ještě přijdeš o hlas.

Každý žák přeci ví, že kdo chodí na Gyrec, jak pravidlo zní, bude z něho opilec!

Když jídlo ti nabírají, dělej člověka obrovského, moc ti toho jinak nedají, umírat budeš z hladu svého.

Kouli sněhovou zkus prosím netahat přes sjezdovku celou a už vůbec do lednice ji dávat.

Antiperspirant šplíchati do alarmu bych nedoporučoval, na závěr já radím ti, i přesto, že jsem to neudělal.

Doufám, že jste si alespoň trochu užili mé stoprocentně profesionální umělecké dovednosti. No a co dalšího se dělo… vlastně nic, jste na lyžáku – eat, sleep, sjezdkovka, repeat. Kdo chtěl, tak akorát využil možnosti

Sky Bridge či Mamutí bobové dráhy. Bučková, Melichar, Vašát, Filouš, Novotníková… bylo to jedno, se všemi to bylo super. Každopádně i oni s námi zažili spoustu zajímavých momentů, které podle slov p. prof. Filouše ještě opravdu

A že to jízda byla nejen na sjezdovce. To bych s prominutím shrnul krátkým básnickým okénkem:

Černou sjezdovku pojišťovna neplatí tak tam nelezte

Lyžovačka krásná nahoru nepoletíš dole tě najdou

Všichni v řadě první jede ten hore nikdy ne dole

Had je přežitek my provozujem curving stejně padáme

nezažili a museli je zdokumentovat. No, někteří studenti umí i po letech známosti pěkně překvapit. Prostě snad nic tomu nechybělo.

Pravidla při lyžování (haiku)

Hudební okénko

aneb Jak se objevuje hudba na naší škole tentokrát s p. prof. Kamenišťákovou

Máte rádi hudbu? Chcete vědět nějaké zajímavosti z hudebního života nejen studentů, ale i profesorů? Tak tento článek je právě pro vás! Rozhodl jsme se, že vám v několika dílech představím hudební život pár lidí objevujících se na naší škole. Jako první jsem si vybral p. prof. Kamenišťákovou, protože u nás učí hudební výchovu.

Patrik Prachár SEXTA A

Jak dlouho učíte na Gyrecu?

Na Gyrecu učím od září 2017, tedy pátým rokem.

Na kolik nástrojů hrajete a o jaké se jedná?

Hraju na 6 nástrojů - klavír, akustickou kytaru, ukulele, zobcové flétny, akordeon a altový saxofon.

Na které nástroje jste se učila hrát např. na ZUŠ? Jsou i nějaké, na které jste se učila sama?

Akordeon jsem se učila už od 3. třídy na ZUŠ, na další nástroje jsem se naučila hrát sama během mé hudební praxe.

Koukal jsem, že jste několik let působila v uskupení JenTakBand. Hrajete ještě? O co se vlastně jedná?

Ano, několik let jsem hrála (na klávesy a akordeon) a zpívala v této plesové kapele, hráli jsme populární, lidové a taneční písně.

Na naší škole vedete mimo jiné sbor. Kolik je to už let?

V podstatě jsem vedla náš sbor od září 2017 do března 2018, kdy jsme museli ukončit činnost kvůli covidové pandemii. Pak jsme začali zpívat až v

Ano, když jsem působila na základní škole, vedla jsem pěvecký sbor a asi 15členný instrumentální soubor.

Jaké bylo trénování repertoáru na vánoční koncert se sborem? Bylo to složité? Poslouchali?

Ano, po třech letech bylo celkem náročné sbor opět rozjet, ale myslím, že jsme to zvládli dobře a máme před sebou další výzvy a koncertování.

Prozradila byste nám, co se sborem chystáte?

V dubnu nás čeká nesoutěžní přehlídka různých pěveckých a hudebních těles Petrklíč v Brně, v květnu se připravujeme na Majáles a v červnu na Zahradní slavnost.

Jaký je váš největší hudební úspěch?

Účast na hudební soutěži ve Španělsku v roce 2019 v Lloret de Mar, kde jsme vyhráli s instrumentálním souborem, složeným z 30 učitelů HV z celé ČR (hrála jsem na kytaru), dvě první místa ve dvou kategoriích instrumentálních souborů.

Děkuji za rozhovor

Tipy na knížky z kabinetu biologie

V minulém čísle jsem se na knižní tipy zeptala v kabinetu chemie. V tomto článku jsem se vypravila na druhou stranu čtvrtého patra, do kabinetu biologie.

Anna Vaisová KVARTA B

Doporučení od p. prof. Cibulkové

,,Já hodně knížky poslouchám. Například Bílou vodu od Tučkové. To je historie padesátých let. Ale to asi všichni znáte. Pak třeba Katyně od Kohouta. K té jsem se dostala až teď, to jsem asi zamlada zasklila. Je to velmi zajímavá kniha o škole pro katy, do které chodí holka, proto katyně. Pak mám také ráda literaturu faktu např. Putinovi agenti nebo Novičok nebo kulka: Jak umírají Putinovi kritici od Ondřeje Kundry.”

Doporučení od p. prof. Burešové

,,Mně se líbila Cyklistka od Jany Poncarové. Pak se mi líbila Zítra bude líp od Zdeny Kaprálové.”

Doporučení od p. prof. Bučkové

,,Rozhodně doporučuji současné české autory. Konkrétně Tučkovou, od ní Vyhnání Gerty Schnirch, to je dobrá knížka. Od Tučkové bych teda doporučila všechno. Dále všechny knížky od Hájíčka. Poslední byla Plachetnice na vinětách. Od Petry Soukupové zase všechny knížky, nedokážu vypíchnout jednu nejlepší. Teď před Vánoci jí vyšla nová, tu jsem ještě nečetla, ale chystám se na ni.

Pak Ruta Sepetysová, to ale není česká autorka, její knížky jsou drsné z doby druhé světové války a po druhé světové válce, například o gulazích, z padesátých let. Její knihu V šedých tónech bych navrhla jako povinnou četbu, dozvíte se spoustu informací o tom, jak Stalin likvidoval nepohodlné lidi a inteligenci z Litvy a v dalších pobaltských zemích. Od ní ještě Sůl moře, ta popisuje konec druhé světové války v oblasti Východního Pruska. Tyhle knížky by si měli přečíst dnešní mladí lidé, aby si vážili svého bezstarostného života, který mají. Dobrá je i Anna Bolavá, její knížky jsou ze současnosti, ale taky trochu drsnější a na zamyšlení.”

Foto: knihopolis.cz

Foto: databatzeknih.cz

Foto: databatzeknih.cz

Tajní Návštěvníci

Věřte nevěřte. I na našem speciálním gymnáziu existují tajní učitelé, které znají jen vyvolení. Popsal bych je jako to NPC (non-playable character), které má 0,00001procentní šanci na spawn. A proto jsem se vydal hledat je do samotných končin Gyrecu zeptat se jich na pár otázek:

Vojtěch Gut KVINTA

A

1) Jelikož Vás moc žáků nezná, představte se nám prosím dvěma větami.

2) Je to poprvé, co takhle učíte jen pár hodin na nějaké škole?

3) Kde jinde ještě zároveň s naší školou působíte/pracujete/učíte?

4) Jak jste se dostal k „angažmá“ na naší škole?

5) Jak se vám zatím na naší škole líbí?

Každý učitel poté dostal bonusovou otázku speciálně pro něj.

Jan Herman - učí u nás dva semináře, a to pro přípravu na Matematickou olympiádu a Olympiádu v informatice

1) Jsem bývalý matikář a informatikář na Gyrecu a zasloužilý otec. Umím binární soustavu, tedy i do 10 (čti “dvou”) napočítat.

2) V rámci (nedokončeného) doktorského studia jsem učil na VŠ (na FI a PřF MU). Několikrát jsem kdysi krátkodobě suploval na Jarošce, ke které mám jisté rodinné vazby:-)

3) Jsem spolumajitelem firmy CzechMath. S kolegy se zabýváme aplikací matematiky v průmyslové praxi a datovou analýzou.

4) Pan ředitel Krupka byl mým matikářem na Jarošce. Když jsem v roce 2010 začal učit informatiku na gymnáziu na Vídeňské, uvolnilo se místo na Gyrecu a domluvili jsme se na mém angažmá. Pak jsem tady do roku 2014 učil matiku a informatiku na plný úvazek. Ze samotného učitelského platu už nešla uživit rozrůstající se rodina, takže jsem pak přešel na poloviční úvazek ve školství a poloviční v soukromém sektoru (Seznam, pak Mycroft Mind). V roce 2016 jsem se pak s kantorskou dráhou rozloučil úplně a od té doby vedu jen olympijské semináře.

5) Mě to baví:-) Nicméně jsem pochopitelně odtržen od každodenní reality školy. Ale rád se setkávám s bývalými kolegy a (pro mě stále rychleji se měnícími) studenty.

Bonus – Je lepší Jaroška, nebo Gyrec a proč? Vzhledem k nenulové šanci, že si rozhovor přečtou ředitelé obou zmíněných prestižních konkurenčních gymnázií, nechám bez dalšího komentáře:-).

Kateřina Vondrová – má kvintu A na matematiku a semináře z deskriptivní geometrie

1) Jmenuji se Kateřina Vondrová. Učím matematiku a deskriptivní geometrii.

2) Já jsem tady učila už dávno, potom jsem šla na mateřskou, měla děti a minulý rok jsem se dostala zpátky díky paní profesorce Kristýně Mencákové, která mi to nabídla, že mohu zpět.

3) Jenom tady, jsem doma na částečný úvazek s dětmi, takže se o ně starám a do školy si chodím vlastně tak trochu odpočinout.

4) To už je dávno, rovnou z vysoké, já jsem vůbec nevěděla, že takový gympl v Brně vůbec existuje. Potom jsem otěhotněla,

šla na mateřskou a díky paní profesorce Mencákové se sem potom vrátila.

5) No, jsem opravdu nadšená, tohle je snad nejlepší škola v republice. V podstatě splněný sen, ještě lepší to bylo, když jsem se sem vrátila z mateřské, za to jsem byla ráda, prostě senzační.

Bonus - Táhne vás matematika již od malička?

Ne, vůbec, já jsem chtěla původně dělat něco úplně jiného. Ta matika byla cesta nejmenšího odporu, bavilo mě to díky učitelce na základce, pan profesor na střední nebyl sice tak dobrý, ten říkal, že ženy nemůžou matiku učit a tak. No jinak mě prostě to bavilo, tak jsem šla na školu a potom sem.

Lenka Dřínovská – má semináře z ekonomie pro septimy a oktávy

1) Vystudovala jsem víceleté gymnázium na Táborské, které se později sloučilo s gymnáziem na Vídeňské, a poté VUT FAST obor Ekonomika. Mým největším koníčkem jsou akvabely, kterým se věnuji více jak 30 let. Nejdříve jako závodnice a nyní jako trenérka.

2) Ano, Gyrec je jediná škola, na které učím. A vzhledem k celkovému pracovnímu vytížení ani o další škole neuvažuji.

3) Pracuji v rodinné firmě, kde mám na starosti vše, co se týká ekonomiky. Hlavně tedy účetnictví, mzdy, smlouvy apod. Práce je to zajímavá a baví mě, ale aby to nebyl stereotyp, tak si ráda odběhnu na pár hodin za studenty do ekonomického semináře.

4) Od malička jsem si hrála na paní učitelku, tak jsem se rozhodla, že si po mateřské dovolené splním svůj sen. Absolvovala jsem kurz pedagogického minima, vyslala do “světa” svůj životopis a přišla mi nabídka z Gyrecu. A ta se rozhodně nedala odmítnout :-)

5) Čas neskutečně letí a já jsem na škole již 11 let. Stále mě to baví a vždy se na výuku těším.

Bonus: Měla by být ekonomie/finanční gramotnost povinným předmětem a pokud ano od kolikatého ročníku?

Myslím si, že finanční gramotnost by měla být nenásilnou formou vyučována už na základní ško le a i rodiče by měli dětem vysvětlovat základní věci.

Naopak pod pojmem ekonomie se skrývá už více odborných témat a pojmů a těm musí člověk alespoň trochu rozumět a zajímat se o ně. A ne každý má ekonomické myšlení. Jako povinný předmět bych ekonomii proto nedávala, teda pokud se bavíme o gymnáziu. Na obchodních a ekonomických školách je to samozřejmost.

Na závěr doufám, že jste se s „ne tolik známými“ profesory dostatečně seznámili. Zároveň bych jim chtěl poděkovat, že se mnou tyto rozhovory udělali.

P. prof. Vondrová

P. prof. Dřínovská

Talenty na škole: Barča Zatloukalová

Kdo by neznal slavného čaroděje Harryho Pottera? Miliónům fanoušků učaroval jeho propracovaný svět tajemství, kouzel a dobrodružství, ale i magického sportu ve vzduchu – famfrpálu. A to až natolik, že se jeho varianta objevila i ve světě obyčejných mudlů. A tušili jste, že se rozšířil i na naše gymnázium? Ale teď už nechám Báru Zatloukalovou z oktávy B, ať vám o tomto neobvyklém sportu poví něco víc.

Kristýna Ježková SEPTIMA A

Jak se vlastně famfrpál hraje?

Jako hráči máme plastové trubky mezi nohama, kterých se musíme přidržovat, a když nás někdo vybije nebo spadneme, tak musíme tyč vzít do ruky a zase se „nabít“ u obručí. Ty vypadají úplně stejně jako v původním famfrpálu, jsou tři na každé straně hřiště a každá je jinak velká. Hlavním míčem je camrál, trochu vyfouknutý volejbalový míč, aby se dal lépe chytit jednou rukou. Za prohození míče soupeře je deset bodů.

Pozice jsou stejné jako v originále?

Ano. Máme tři střelce, ti se snaží prohodit míč obručí, jednoho brankáře, který obruče brání, jednoho chytače a dva odrážeče. Ti se snaží pomocí tří míčů neboli potlouků (ty jsou v originále dva) vybít hráče soupeřícího týmu nebo bránit ty z týmu svého. Odražeči jsou jediní, kteří mohou potlouky chytat.

Podle knížek byl ve hře ještě jeden míč – zlatonka. Po jeho chycení končila hra a tým, který zlatonku chytil, získal 150 bodů. Jak to funguje tady?

Zlatonku představuje nestranný člověk v žlutém dresu, který má vzadu na kraťasech suchým zipem připevněnou ponožku s tenisovým míčkem. Úkolem chytače je ponožku strhnout. Poté také končí hra. Akorát je za zlatonku jenom 30 bodů. A do hry jde až ve dvacáté minutě.

Děkuji za osvětlení. A teď k trochu osobnějším otázkám. Co tě přivedlo k famfrpálu?

Dozvěděla jsem se o něm od jedné kamarádky z pražského týmu. Zjistila jsem, že je tým i v Brně, tak jsem zašla na trénink.

Jak dlouho hraješ a jakou pozici?

Začala jsem dva roky zpátky, ale aktivně hraju spíš rok a půl. A většinou jsem střelkyně, protože těch je potřeba nejvíc, ale už jsem byla i brankářka.

Jaké jsou tvé největší úspěchy?

Teď jsme dvakrát po sobě vyhráli mistroství ČR. Hrajeme Českou famfrpálovou ligu, která vznikla, abychom si víc zahráli. Taky jsme byli na Evropském famfrpálovém poháru (European Quiddich Cup). Tam jsme nedopadli moc

Máš nějaké plány do budoucna?

Tak určitě chci dál hrát. Akorát se teď budu hlásit na vysokou školu do Prahy, tak uvažuji co dál. Jestli třeba hrát za Brno a trénovat v Praze, nebo přestoupit.

Jsou přestupy mezi týmy složité?

Ani ne, my se spíše všichni známe. Někteří třeba nemají rádi nějaký jiný tým, ale rozhodně s přestupem není žádný problém.

Kolik je týmů v České republice?

Šest aktivních.

To je víc než jsem čekala.

*Smích* To jo. Ale některé se musí na MČR nebo nějaké akce spojit, protože mají třeba jenom pět hráčů. Brno a

Brněnský tým na MČR

Foto: brno.famfrpal.cz

deset až dvanáct. Záleží, co je to za akci, většinou se nesjedou úplně všichni. Budějovice mají tak deset hráčů. Potom ještě existuje jeden tým, Forescue Falcons, kteří pořádají myslím nějaké tábory a nejsou úplně v jednom městě, ti mají tak patnáct hráčů.

Jsou všichni velcí fanoušci Harryho Pottera?

Právě že ten Harry Potter se až tak moc neřeší. Ale samozřejmě jsou tam i zarytí fanoušci.

Co se ti líbí na famfrpálu?

Hlavně ta komunita a taky, že si tam každý může najít něco, co ho baví. Někoho baví víc vybíjet lidi, někoho dávat góly a někoho zase běhat. A každý si může vybrat.

Děkuji za rozhovor.

Já taky děkuji.

Foto: brno.famfrpal.cz

Výhra si zaslouží oslavu!

Vašát: Ty zase něco jíš, kolikrát jsem to už říkal, při mé hodině se nejí?

X: To jsou klíče.

Vašát: No tak ty raději nejez.

Novotníková: Děcka, já sladké nejím, já jím jen gumové medvídky.

*probíhá zkoušení z Jižní Ameriky*

Vašát: No a co je to puč?

X: Nooo...

Vašát: Puč je násilné převzetí moči.

Vašát: Tatarka se vyrábí ze semínek tatarovníku.

X: Ze semínek zvaných vajíčka.

Tellerová: Nesmějte se mi, vy víte, že jsem technický debil.

Vašát: Nevěděl jsem, že jsem tak důležitý, když mám ty podpatky. *student se na něco chce zeptat*

Vašát: Ticho, chci slyšet, jak chodím!

Butorová: Hospodář. To není ten, kdo chodí do hospody.

Vašát: Jak se vám líbily hodiny s paní praktikantkou?

X: 10/10

Vašát: Myslím hodiny, ne paní praktikantku.

Vojta: Děcka, to, že jste banda instabilů, víme všichni.

Butorová: X, já tě shodím ze schodů asi!

Gilotina//Souboj sourozenců

Souboj sourozenců

V tomto souboji se o vítězství utkají dvojčata Marci a Majda Bryjovy z primy A. Říká se, že dvojčata přemýšlí stejně a mají podobné nápady. Uvidíme, jestli budou i stejně nebo alespoň podobně odpovídat na otázky v souboji.

Adina Šmikmátorová

Natálie Dostálová

PRIMA A

Kdy má ta druhá svátek?

Marci: Vždyť to neví ani ona.

Majda: Náhodou vím!

Marci: Asi 22.7. (1b)

Majda: Podle mě 20.4. (1b)

Oblíbený profesor/ka dvojčete?

Marci: Olšáková (1b)

Majda: Olšáková (1b)

Co je ve třídě 205?

Marci: No… lavice. Myslím, že je to kabinet! Němčina. (0,5b)

Majda: No… bude to kabinet, třeba matematiky. (0,5b)

(Kabinet českého jazyka a dějepisu)

Co učí paní profesorka Sekaninová?

Marci: Matematiku, fyziku a informatiku. (1b)

Majda: Fyziku a informatiku. (0,5b)

Sesterská láska nadevše!

Kolik je na gymnáziu tříd?

Marci: To bude 16. (1b)

Majda: To bude hodně… dvě primy, dvě sekundy…4, 6… 16. (1b)

Jak se jmenuje paní knihovnice?

Marci: Gabriela Tomečková… určitě to bude Gabriela! Ne já nevím… tak třeba Ivana něco. (0b)

Majda: Tak třeba Jana, příjmení nevím, je to knihovnice tak třeba Knihová. (0b) (Hana Korčáková)

Na jaké ulici Gyrec leží?

Marci a Majda: Terezy Novákové! (1b)

Gratulujeme Marci, která, vyhrála nad Majdou o pouhých 0,5 b! Marcelino celkové skóre bylo 5,5 b.

foto: N. Dostálová

foto: N. Dostálová

Majda a Marci

Osobnostní test

Trávíš každý den přemýšlením nad tím, v jakém kabinetu bys byl, kdybys učil na naší škole? Tak to jsi na správném místě. Udělej si tento jednoduchý kvíz a odpověď se ti zjeví před očima.

Terri Ann Slováková

Jan Jagelský

TERCIE B

1. Myslíte si, že je tanec sport?

A - rozhodně ano, každá forma pohybu je super!

B - ne, fotbal je lepší

C - tak částečně, je to i umění

D - I am not sure

2. Jaká je vaše oblíbená sladkost?

A - já sladké nejím, jím jen gumové medvídky

B - to nevím

C - Mozartovy koule

D - tea and biscuits

3. Jaký je váš temperamentový typ?

A - sangvinik

B - cholerik

C - melancholik

D - flegmatik

4. Baví vás přírodní vědy ?

A - ano, velmi, ale ještě víc mě baví sport

B - pouze chemie

C - ani tolik ne, spíš umění

D - partially

5. Máte rádi učebnice?

A - samozřejmě, je v nich hodně poučných obrázků

B - jsou k ničemu

C - když už, tak zpěvník

D - Of course

6. Jaké povolání se k vám nejvíce hodí

A - fyzioterapeut

B - vědecký experimentátor

C - známá umělkyně

D - writer

7. Jak zvládáte stresové situace

A - stačí jedno zakřičení

B - k dosažení vnitřního klidu stačí roztrhat pár učebnic

C - v klidu

D - docela v pohodě, ale někdy je toho až moc

Nyní si spočítejte, jakých odpovědí máte největší množství :

nejvíce A - Kabinet tělocviku - Jste většinou milí a sport je celým vaším životem.

nejvíce B - Kabinet chemie - Jste velmi inteligentní, ale občas trochu výbušní.

nejvíce C - Kabinet estetické výchovy - Máte rádi umění a hudbu. Jste hodní, ale nemůžete vystát, když vám někdo skáče do řeči.

mostly D - English cabinet

- You are calm and relaxed most of the time. You like being organized and strict. You hate any other than bri’ish English.

A nakonec : Pokud jste v kvízu objevili jakoukoli pravopisnou/gramatickou chybu či doplnili čárku, patříte do kabinetu dějepisu a českého jazyka - nesnášíte pravopisné/gramatické chyby :).

Chcete se pochlubit se svým výsledkem ostatním čtenářům? Sdílejte ho s námi zde: Výsledky budou publikovány na Instagramu Gilotiny (@gilotina.casopis).

foto: V. Lněnička

Foto: wikipedia.org

Gilotina//Osobnost

+ DarkTube

Naše skvělá paní profesorka odchází na mateřskou. Ještě před tím jsem se jí zeptala na pár otázek…

Veronika Juračková SEKUNDA

A

Už víte, jestli to bude kluk, nebo holka?

Čekáme chlapečka, jméno už máme snad vybrané, ale ještě si ho nechám pro sebe.

Budete chtít, aby potom vaše dítě chodilo taky na Gyrec?

To je za strašně dlouho. :) Uvidíme, co ho bude bavit.

Na co se na mateřskou nejvíce těšíte?

Nejvíc se těším na to, že konečně budu mít čas si všechno nachystat na mimčo.

Na co se těšíte naopak nejméně?

To teď nedokážu říct, čeká mě nová kapitola a uvidíme, co přinese.

Přijdete se za námi i s miminkem někdy podívat?

Jasně. Když bude všechno v pořádku, chtěla bych se přijít podívat na Majáles nebo na Zahradní slavnost.

DarkTube

Co byste řekla na prozatímní rozloučenou našim čtenářům?

Mějte se hezky, ať se Vám daří a budu se na všechny zase těšit za tři roky.

DarkTube is a recently revived rubric that has already appeared in four issues of Gilotina. The last edition of DarkTube was on the theme of shorter, bizarre videos and this edition will focus on questionable videos from the school environment.

No Pomegranates

This clip, posted on October 11th 2017, depicts a college proffesor from Iowa performing an excercise in her psychology class and going on a very loud, antipomegranate rampage. This act, however, isn’t related to a classroom rule, rather a part of the lesson teaching about negative reinforcement. After a student posted this clip online, it gained popularity on YouTube and TikTok for being both weird and hilarious.

Don’t Hug Me .I’m Scared

The start of each episode of this series looks like any other learning programe for children. It’s filled with valuable life lessons and important topics to learn about, such as creativity, time, grief and family. The main characters are three anthropomorphic puppets, similar to puppets featured in sesame Street. What makes this series so different though, is that every episode has a very disturbing plot twist. It parodies actual TV series for kids by contrasting its cutesy an peaceful environment against creepy and off-putting themes, such as existentialism and psychological horror. I enjoyed watching this series despite its uncanny nature, howerever I wouldn’t recommend it to those who don’t like being scared (and hugged).

Foto: youtube.com

Laura Conlon KVARTA A

Cover art of the series

Kvarta B v HaDivadle

Stužkovací večírek oktávy B

Foto:

Stužkovací večírek oktávy B

Kvarty na Francouzské alianci

Seminář biologie na exkurzi SIMU

SOČ 2023

Jeden a druhý

Jeden je bílý a druhý je černý. Jeden je den a druhý je noc. Jeden je krásný a druhý je odporný. Jsou zcela odlišní, a přesto jsou to staří známí a dobří přátelé. Stáli tady na počátku všeho a budou tu až do úplného konce. Nepřítel a rodina. Bratr a sestra. Život a Smrt. Každý rok se potkají, každý rok se pozdraví, každý rok si podají ruce a každý rok si spočítají, kdo z nich má v životě lidí větší moc. „Tak jak se ti vede, bratře?“ ptá se Smrt. Odpověď ji vlastně ani příliš nezajímá, jen se snaží být zdvořilá.

„Jakpak by,“ odpoví jí Život, „nic se nemění, nový život stále přichází na svět.“ „A taky z něho odchází,“ doplní tiše Smrt. Život se její poznámce jen zasměje. „Ano, to je samozřejmě pravda, ale ty jsi odjakživa viděla všechno v až příliš černých barvách.“ Teď je řada na Smrti, aby se zasmála.

„Lidé si černou oblékají, když je navštívím, jak jinak bych tedy měla vidět?“

Život se s ní nedohaduje. Za ta staletí si na její povahu zvykl, taková prostě je, nesmlouvavá, neúprosná a tvrdá. „A jak se máš ty, sestro,“ změní raději téma hovoru „Proč se vůbec zajímáš?“ nakloní Smrt hlavu na stranu. „Proč by ne, rok minul, tak mě zajímá, jestli se u tebe něco změnilo,“ snaží se Život udržet stále klidný a milý tón. Smrt dlouho mlčí, jen svého bratra upřeně pozoruje a přemýšlí, jak na jeho otázku nejlépe odpovědět.

„Je to, jak jsi říkal,“ promluví pak, „lidé stále přicházejí na svět a lidé stále umírají.“ Její slova jsou pravdivá, je v nich ale skryt další význam. Hlubší a temnější. Život si toho náznaku povšimne a také se hned Smrti zeptá: „Proč mi přijde, že mi neříkáš vše, sestro?“

Smrt se opět pouze usměje.

„Taky to cítíš, že?“

„A co by to mělo být?“

„Tu změnu.“

„Jakoupak,“ podiví se Život, „vždyť přece sama říkáš, že je vše stejné.“

„Všechno ne, drahý bratře, všechno ne. Lidé se sice pořád rodí a pořád umírají – to je skutečně totožné jako loni, ale jejich vnímání se mění.“ Život nechápe, co tím Smrt myslí, a její představa ho téměř pobaví. „Jakým způsobem se lidé mění, pověz, sestřičko?“ mluví veselým, hravým tónem a jejím slovům stále nepřisuzuje větší váhu.

„Komplikovaným,“ odvětí Smrt, „a nádherným.“ Oči se jí podivně zalesknou. „Víš, dřív lidé vnímali smrt jako zlo, čirou temnotu, která je připravuje o ty nejcennější dary. Život na druhou stranu…život, ano, ty bratře, jsi byl ten úžasný a nádherný, ty jsi byl ten, koho milovali a za koho se modlili. Ale časy se mění. Lidé se mění. Často si neuvědomují, jak velkou radost můžeš přinášet. A ty jsi zlenivěl, už se jim ani nesnažíš pomoci jejich břímě nést. Myslíš si, že po tobě lidé vždycky sáhnou, protože jim budeš připadat lepší než já, ale tak to není. Lidé už v tobě nevidí svou spásu, začínají ji nacházet ve mně, v mém světě a v mé temnotě. Cožpak to necítíš, bratře?“ Život neví, co by na to řekl. „To jsou silná slova,“ prohodí nakonec, ale na Smrt se nepodívá. „Jsou to ale jen slova, prázdná písmena bez většího smyslu.“

„Skutečně?“

„Ano,“ utrhne se Život, „jak by někdo v tobě mohl vidět krásu, jsi odporná a krutá, přinášíš lidem jen těžkou zkoušku, kterou musejí projít, nic víc jim nedáš. To, a zkušenost z odchodu ze světa živých. Já jim naproti tomu dávám… dávám jim…“ a tu se Život zarazí.

Tady příběh nekončí!

Čtěte dál zde:

Tarja Zichová, kvinta A