4 Sandro Botticelli, Venuše a Mars (detail), kolem 1483, tempera na dřevě
scénografiích Ninfy, jakmile se oddá „nízkým silám“ touhy a horizontality. Na druhé straně však clinamen denotuje odchylku v nějakém pohybu: Lucretius z této odchylky učinil, jak je notoricky známo, celou teorii stvoření těles a hmoty.14 Pochopíme potom, že v pohybu padání, v pohybu jednoduchém a bez odchylování (z kteréhožto důvodu spadá do oblasti určitého porozumění fenomenologického typu), se nicméně přece jen rozvine soubor možných odboček a rozvětvení, v němž náhle začnou působit konfliktní síly, vychylované intenzity… Tedy jistá struktura symptomu, a tedy určitá znázornitelnost, a tedy určitá odchylka (takže z tohoto důvodu vyžaduje interpretaci psychoanalytického typu). Třebaže pád Ninfy se jeví jako tak evidentní, jak je to jen možné, tato evidentnost s sebou ve stejné míře nese působení jakési „práce“, tvořené především tenze18