{' '} {' '}
Limited time offer
SAVE % on your upgrade.

Page 1

kulturně-společenský magazín | Prosinec 2018 | zdarma

Vánoce přicházejí


Editorial Vánoční dárek JIŘÍ ŠTEFEK / šéfredaktor Rok utekl jako voda a za dveřmi jsou Vánoce. Čas, který jim bude předcházet, známe všichni a letos se asi nebude moc lišit od předešlých let. Bude se psát Ježíškovi, péct cukroví, doma uklízet a shánět kapr či stromeček. Na některé šťastlivce se usměje šéf, respektive podniková mzdová účetní a na jejich výplatnici se zjeví nějaká ta koruna navíc jako vánoční prémie. Zcela určitě asi nejde vyloučit ani tradiční situace, kdy muži začnou s výrazem zoufalství na tváři řešit dárky až kolem 22. prosince. Pokusím se nahlédnout na dárky ještě jinak. Ve Vrchlabí je řada malých a tradičních obchodů, které tu s námi jsou mnoho let. Dříve tu byly i jiné, ale již zanikly. Ekonomicky neustály tlak doby. Nechceme-li, aby tento trend pokračoval, nakupujme u těch, které stále ještě fungují. Prázdné výlohy či pasáže jsou smutné. Možná bychom si všichni i přáli, aby letošní Vánoce byly po dlouhé době konečně bílé. Uvidíme. Pohodový advent a veselé Vánoce.

JIŘÍ ŠLÉGR / str. 6 10

ČESKÁ MŠE VÁNOČNÍ

VRCHLABSKÉ VARHANY

str. 12 16

str. 20 22

ALEŠ CERMAN

LUKÁŠ ČÍŽEK

str. 24 25

str. 30 35

Vydavatel: TN Média s.r.o., Branická 213/53, 147 00 Praha 4, IČ: 28847229, MK ČR E 23362, Sídlo redakce: Horská 634, Trutnov, www.vrchlabinky.cz, e-mail: redakce@vrchlabinky.cz, Obchod, inzerce: Petr Ticháček, 605 419 358, e-mail: petr@vrchlabinky.cz, Monika Klikarová, 733 353 695, e-mail: monika@vrchlabinky.cz, obchod@xantipa.eu, Redakce: Jiří Štefek, 721 907 146, Grafika: Lenka Petráčková, Jazyková korektura: Tereza Kohutková, Distribuce: Vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna PRATR a. s., Náchodská 524, Trutnov, Sazba: TN Média s. r. o., Číslo ISSN: 2571-1482, Titulní strana: Marcel Schön.


ANKETA

Splnilo se vám někdy vánoční přání? Jaké bylo? Michal Krčmář, biatlonista Ano splnilo, když mi bylo přibližně 10 let. Moc jsem si přál k Vánocům PlayStation. Postupně jsem rozbaloval dárky, dostal jsem toho poměrně dost, dokonce jsem dostal i video přehrávač, ale po rozbalení všech dárků PlayStation nikde. Tak jsem postupně rozbaloval krabice a pak to přišlo. V krabici od video přehrávače byla ještě jedna krabice a byl v ní PlayStation. V tu chvíli ve mně propukla neskutečná radost a ten vánoční večer jsem si moc užil. Tomáš Vrbata, jednatel podniku Mnohokrát. Dodnes si například pamatuji na oranžové autíčko VW Brouk, které nejen jezdilo, ale šel mu i kouř z výfuku. To bylo pro předškolní dítě nejen splněné vánoční přání, ale doslova splněný sen. Tam soudruzi z NDR chybu rozhodně neudělali. V poslední době je mým každoročním největším vánočním přáním v klidu strávený pří-

jemný čas v rodinném kruhu, a to se naštěstí většinou i daří naplnit. Daniela Kuželová, provozovatelka Barber shopu Každý rok si přeji stejné věci, které se mi vždy plní. Ale letos si budu přát něco speciálního. A jestli se mi mé přání splní, vám řeknu ke konci příštího roku. Martin Kalenský, nákupčí Tak to musíme spoustu let zpátky do mých 13 let, kdy se začala v České republice objevovat horská kola. To chtěl v tu dobu každý mladík a já jedno pod stromečkem našel. To bylo radosti. Ještě ten večer jsem s ním jezdil po městě sníh nesníh. Ale nejvíc nejlepší splněné vánoční přání bylo ještě o pár let dříve. A byly to fantastické a přiléhavé elasťáky s barevným pruhem, protože kdo následující léto nechodil po Vrchlabí v elastických kraťasech z polské tržnice, ten prostě neexistoval.


DUCHOVNÍ

Nejlepší dárky jsou ty, které darujeme ve skrytosti O Vánocích věřící slaví narození Ježíše Krista. Lidé se navštěvují a vzájemně si dávají dárky. Podle děkana římskokatolické farnosti ve Vrchlabí Jiřího Šlégra patří moment obdarování k jednomu z hlavních přesahů Vánoc. „Já mám rád moment překvapení, když si člověk rozbalí dárek až pod stromečkem,“ říká děkan Šlégr, podle kterého blízkému člověku udělá radost i dárek za pár korun. JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: MARCEL SCHÖN

Mají na začátku 21. století, tedy v dnešním uspěchaném, hektickém a přetechnizovaném světě, ještě Vánoce nějaký svůj význam, přesah či poslání? Tedy cosi, kvůli čemu by se lidé měli alespoň na čas zastavit a zamyslet? Vánoce svůj význam zcela určitě mají. Když se tak koukám po okolí či do médií, tak vidím, že lidé začínají Vánoce slavit o měsíc či dva dříve nežli já. Samozřejmě myšleno v tom komerčním světě. To je už však jiný význam Vánoc. Marketing se sice snaží využít poselství Vánoc, ale už kolikrát nenabídne jejich podstatu. Například my se začínáme na Vánoce připravovat adventem, což je období zhruba čtyři týdny před samotnými Vánocemi. Ale ten přesah Vánoce mají. Myslím si, že každý člověk je nastaven na duchovno. Na to, aby vnímal, 6

proč tady jsme. Na to, že se narodil Boží Syn, Ježíš Kristus v chudém Betlémě. Na to, že nám sem přinesl radostnou zprávu, přišel nás vlastně do nebe pozvat a ukázat nám smysl života. To je právě ona věc, která je velmi přesahující, a věřím, že každého člověka to nějak oslovuje. Někdo to oslovení přijme víc, někdo méně. Vánoce jsou spojeny s dárky, které dáváme nebo dostáváme. Ale oním pomyslným prvním dárkem byl přece Ježíš Kristus. On se nám daroval, abychom mohli poznat cestu k pravému štěstí. Jsou ale Vánoce opravdu jen o dárcích? Dalším přesahem může být a je skutečnost, že si na sebe lidé udělají čas. Tradičně hojně navštěvovaná je půlnoční mše. Vidím tam i ty, kteří obvykle do kostela nechodí, ale ten večer je to do kostela nějakým způsobem přitahuje. Jsem rád, že tam chodí,


i když nemusíme přesně dokázat vysvětlit proč. Třeba se tam hezky cítí. Prožijeme tam vždycky velikou radost a tu potom můžeme dávat dál. Nicméně chtěl bych ještě říci několik bodů k přesahu Vánoc, které jsou podle mne důležité. Dobře. Které to jsou? Za prvé to je vytváření společenství. To vzniká například tím, když se rodina sejde u štědrovečerní večeře s celou řadou tradic a zvyků. Už to samo o sobě je krásné a živé společenství. Druhým přesahem je moment obdarování. Bůh nás učí umění dávat. S tím je spojené i umění přijímat. Když o Vánocích nemyslíme jen na sebe, ale i na někoho druhého, to nás obohatí možná ještě více než toho, komu dárek dáváme. Nejlepší dárky jsou ty, které darujeme ve skrytosti a které nám nikdo nemůže nijak oplatit. Třetí rovina Vánoc spočívá v tom, že si lidé přejí. Vzájemně se navštíví nebo posílají druhým přání něčeho hezkého. Je to opět důležitý projev vzájemné blízkosti a lásky, jak to zažívali v Betlémě při narození Krista. Nebýt Vánoc, nevím, zda by jindy lidé sami od sebe udělali něco podobného. Zmínil jste, že se na Vánoce začínáte připravovat adventem, přestože Vánoce z pohledu obchodníků začínají už podstatně dříve. Vedle toho jste vyzdvihl prvek obdarování. Přitom často se mluví o tom, že mnozí lidé zahrnou členy své rodiny mnoha dárky jen proto, aby si takříkajíc vykoupili svoje špatné svědomí za to, že se jim celý rok nevěnují, nebo se k nim nechovají tak, jak by měli. Co říkáte na takový argument? Na kolik je v rozporu s pravým duchem Vánoc?

Samozřejmě že každý to prožívá nějak jinak. Řeknu vám, k jakému ideálu nás vedli doma rodiče. Když člověk vybírá pro někoho dárek, tak ho musí znát a musí ho mít rád. A když ho mám rád, vyberu dárek, který padne. Nemusí stát ani moc peněz, ale padne tomu člověku na míru a ten pozná, že je to dárek z lásky. Já mám rád moment překvapení, když si člověk rozbalí dárek až pod stromečkem, a právě to je pro mne spojeno s Vánocemi velice silně. Mně by se líbilo, kdybychom tuto dobu prožívali tak, jak máme. Mně například se ani nechce pouštět vánoční koledy dříve než na Štědrý večer. To je právě ten okamžik, do kterého patří. Vždyť tam se zpívá o narození Krista a o tom, že už se to všechno stalo. Přitom pro samotnou přípravu na Vánoce je tu advent. Při něm bychom si neměli jen uklidit doma, ale pokusit se vyjasnit a vyčistit naše vztahy. A kdybychom se pokusili během adventu alespoň jeden vztah dát do pořádku, jednomu člověku odpustit a nemluvit o tom, to by bylo hezké. Umíme v dnešní době ještě vůbec odpouštět? Myslím, že ano. Asi ne každý a ne vždycky. Ale mně se líbí, jak říká jeden známý farář ze Slovenska: „A pokus sa rátá.“ Co si myslíte o půjčkách na vánoční dárky? Měl jsem tady nedávno na návštěvě kamaráda, který pracuje v bance, kde má možnost půjčky sjednávat. Říkal mi, že se diví, když někdo půjčky na dárky chce. On jim půjčku vyřídí, když to lidé chtějí, ale sám jim to schválně nenabízí.


Vánoční tipy z nově otevřeného knihkupectví Kanzelsberger

299,-

498,399,-

– v prvním patře IT Centra – otevřeno od 9:00 do 18:00, v sobotu do 12:30 – slevy – cizojazyčné knihy

– odborná literatura – věrnostní program – eshop: www.dumknihy.cz


DUCHOVNÍ

Jistě, ale někteří lidé objektivně vzato prostě peníze na dárky nemají. A půjčí si, aby něco svým blízkým mohli darovat. To jsou pak smutné Vánoce. Jistě, ono to může dopadnout dobře, že se dluhy splatí, ale znám spoustu chudých lidí ve světě, kteří nikdy žádné dárky nedostávají, a jsou přesto šťastní. Nikdy jim ale nechybí ten důležitý dar: mít na sebe čas a pomáhat si. Já bych chtěl tu jejich radost okopírovat a přinést ji sem. Rozhodně bych nikomu nedoporučoval se kvůli Vánocům a dárkům zadlužovat. Ale vezměte si tuto modelovou situaci. Děti chodí do školy a v ní vidí, že někteří jejich spolužáci a vrstevníci zkrátka mají vše nebo skoro vše, a ty „druhé“ děti to nemají a cítí se odstrčené. Kolikrát se pak mohou stát terčem posměchu nebo pomluv a jejich rodiče to vidí či vnímají. Proto se raději zadluží a koupí určitý dárek jen proto, aby jejich dítě nevyčnívalo. Nyní to je samozřejmě míněno v tom negativním slova smyslu. Jedno z řešení by bylo udělat kolem svých dětí či bytů takový pomyslný vysoký plot. Ale sám moc dobře víte, že to nejde. Jistě, nejde to. Ale znám takové lidi, kteří se o to snaží. Ale je jasné, že i kdyby onen pomyslný plot existoval, tak jednou přes něj děti stejně přelezou a vše, před čím měly být ochráněny, uvidí a budou muset řešit. Klíč leží ve výchově, v níž se předává pravidlo, že člověk by měl žít skromně a vystačit s tím, co má. Je potřeba, aby pro pochopení smyslu Vánoc a všech jeho přesahů, které jste zmiňoval, byl člověk nutně věřící? Dokážou je pochopit i lidé, kteří jsou ateisté? Jsem přesvědčený, že každý člověk svým způsobem věřící je. Když jedete někam autobusem, musíte věřit řidičovi, že vás bezpečně doveze. Když jdete do banky, musíte věřit, že vám dají pravé peníze. Když jdete do prodejny pro rohlíky, musíte věřit, že nejsou otrávené. Já věřím, a to říkala i sv. matka Tereza, že každý člověk je Boží dítě a život Boží dar. Lidské srdce je schopné ty Boží skutečnosti vnímat, i když třeba člověk do kostela nechodí. Určitě nikomu nechci brát svobodu, protože sám mám svobodné jednání rád. Snad by se to dalo vysvětlit i tak, že smysl Vánoc pochopí někdo tak, že je v betlémě jako „doma“, jiný jako na „návštěvě“. Jak dlouho vlastně vy působíte tady ve Vrchlabí? Jsem nyní tady na faře tři a půl roku. Předtím jsem byl patnáct let ve Špindlerově Mlýně, ale dělal jsem

něco jiného. Měl jsem na starosti Národní kancelář Papežských misijních děl, která zaštiťuje pomoc potřebným všude po světe. Na horách jsem víceméně od roku 1997. Co chystáte na letošní advent? Připravili jsme duchovní přípravu, možnost modlitby, zastavení se a ztišení. Na faře ve Špindlerově Mlýně ve středisku Eljon máme Adventní víkendy ticha (první a druhý prosincový víkend). Probíráme biblické texty, lidé využívají krásné podkrovní kaple, mohou v tichu rozjímat, chodit do hor na výlet, nebo se v klidu vyspat. Zkrátka dělat to, na co neměli celý rok čas. Další duchovní obnovu plánujeme v sobotu 15. prosince na vrchlabské faře, povede ji host P. Petr Kubant z Červeného Kostelce. Potom chystáme roráty. To je o Vánocích hodně používaný termín, ale řada lidí neví, co přesně roráty znamenají. Co to tedy je? Označení roráty pochází z adventní mariánské mše svaté začínající slovy: „Rorate coeli desuper“ (rosu dejte, nebesa, shůry). Tou životodárnou rosou je Ježíš. Původ rorátních mší sahá až do doby Karla IV. Jsou to typicky české chorální zpěvy, které mši 9


DUCHOVNÍ

doprovázejí a nemají v evropské kultuře obdobu. Připomínají nám, co se dělo těsně před Vánocemi. Lidé si nosí lucerničky se světlem už z domovů. Vlastní bohoslužba je osvětlená pouze svícemi, zahájení je ve Vrchlabí v sedm hodin ráno světelným průvodem, a teprve ke konci bohoslužby začínají do kostela pronikat první paprsky denního světla. Když se chystáte na půlnoční mši, kde sbíráte podněty pro vaše kázání? To přece jen bývá odlišné než při klasických nedělních bohoslužbách. Půlnoční bohoslužby jsou velmi specifické. Je to dáno tím, že tam přijdou i lidé, kteří obvykle do kostela během roku nechodí. Snažím se vymyslet a předat každému alespoň malý dárek, který do

Lékárna Navštivte lékárny ve Vrchlabí

Lánovská 1656 (Kaufland) Po–Ne 8:00 – 20:00 hod. Krkonošská 20 Po–Pá 7:30 – 17:30 hod.

kázání zapojuji, hledám zajímavý příběh a vybírám „perly“ z pokladů biblických textů. Chci, aby každý pochopil, že vlastně slavíme narozeniny Ježíše Krista. Toto kázání promýšlím i několik měsíců předem. Protože jsem sám na to všechno slabý a nevidím do srdcí všech lidí, pomáhá mi, když si zalezu do ticha nebo chodím do hor a modlím se, aby mi Bůh ukázal, jak a co mám vlastně říkat. A nyní otázka na závěr. Chtěl byste něco vzkázat čtenářům, kteří tento náš rozhovor budou číst na začátku prosince, a tudíž na počátku samotného adventu? Chtěl bych všem čtenářům a také sobě (protože jsem se teď čtenářem stal) vyslovit pět přání. Abychom měli hodně dobrých přátel a měli na ně čas. Abychom zde na horách i v podhůří vytvářeli dobrou partu, vzájemně se více znali a pomáhali si. Abychom se snažili odpouštět, vidět na druhých spíš to dobré a o špatném zbytečně nemluvit. Abychom dokázali ocenit blízkost druhého člověka a darovat ze svého života svůj čas i to, co sami máme rádi. Abychom podobně jako hořící svíce na adventním věnci byli nositeli světla naděje.

NK NOVI

A

1+ 1

Nuance Glamour Body Cream 200 ml

Nuance Glamour Beauty Oil 100 ml

• multifunkční tělový krém • bohatá krémová emulze, která se lehce roztírá a zanechává pleť jemnou a hladkou jako hedvábí • vysoká koncentrace aktivních látek v nejčistších rostlinných extraktech • vhodný pro všechny typy pleti

• multifunkční olej na obličej, tělo a vlasy • výživa, zvlhčení, zjemnění a regenerace • vysoký účinek díky komplexu přírodních olejů a aktivních látek v nejvyšším stupni koncentrace a čistoty • vhodný pro všechny typy pleti

Kosmetické přípravky. Při nákupu dvou kosmetických přípravků značky Nuance zaplatíte ze levnější z nich pouze 0, 01 Kč. Akce platí do 31. 12. 2018 nebo do vyprodání zásob.


Í

to

AB

S

va

Půjčovna lyžařského vybavení za skvělé ceny. Lyže, snowboardy, běžky.

plu

k a Če c h a 1 7 5

C , VR

HL

O G & RENT KNĚŽICK

Ý

ICE V O K Í L R - HE V O K vení. Á B U ůjčí vyba B p a z s H á n C ří si u VR ších.

ty, kte rkono ely a klien žijte si zimu v K t o h , y n au enzio rma pro p sionální výbavu a d z y s u Skib rofe i u náš p Půjčte s


RYBOVKA

Trnitý příběh České mše vánoční Stejně neodmyslitelně jako smažený kapr s bramborovým salátem patří pro mnoho Čechů k vánočnímu času i Česká mše vánoční od Jakuba Jana Ryby. Skladba poprvé veřejně zazněla před 222 lety, na Štědrý večer v roce 1796. JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: ARCHIV WIKIPEDIE

Hej, mistře, vstaň bystře, vzhlédni na jasnost, nebes na švarnost, krásu uhlídáš, v tento noční čas. (Kyrie)

Jiskřivé a líbezné dílo Missa pastoralis bohemica neboli Česká mše vánoční má za sebou pohnutou historii. Jeho autor však skončil ještě hůř – spáchal totiž sebevraždu a tehdejší společnost jej vyvrhla ze svých řad. Příběh této světoznámé skladby, která se o Vánocích pravidelně hraje i v exotických zemích až na druhém konci světa, připomíná pomyslnou kamenitou cestu plnou překážek 12

a ústrků. Stejně dramatický byl život a osud jejího autora, obecního učitele v Rožmitále pod Třemšínem – Jakuba Jana Ryby. Ryba se narodil 26. října 1765 v Přešticích. Jeho otec, spisovatel, skladatel a hudebník, zasvětil Jakuba do základů harmonie a hry na varhany. Mladý Jakub Jan brzy začal sám komponovat, čehož si všiml i jeho strýc Jan Vaněček a navrhl Rybovým rodičům, že si nadějného mladého hudebníka vezme s sebou do Prahy. V kosmopolitním centru českého království Jakub Jan studoval v bezplatném piaristickém semináři, komponoval kvartety a serenády a hojně navštěvoval hudební produkce tehdejších hudebních mistrů. V té době byl na vrcholu své slávy mimo jiné Wolfgang Amadeus Mozart, jehož díla byla v Praze přijímána mnohdy s větším nadšením než v císařské Vídni. Díla salcburského génia, především v oblasti duchovní hudby, pak zanechala svůj otisk i v Rybově tvorbě. Ryba Mozartovu hudbu detailně studoval po celý svůj život a tento vliv se projevil i v jeho vlastních skladbách. Mezi dalšími hudebními velikány, kteří Rybu


ovlivnili, nechyběl mimo jiné Johann Sebastian Bach, Joseph Haydn či Leopold Koželuh.

Konec vzdušných zámků V roce 1788 však nastal zlom. V Rožmitále se hledal nástupce za starého a nemocného učitele. Jakub Jan Ryba se musel na důraznou otcovu výzvu rozloučit se „svými vzdušnými zámky“ v Praze a místo přijal. Po dvou letech se oženil, čímž vtiskl svému životu nový rozměr. Jak napsal: „... a tímto uklidněn, pak jsem přemýšlel o povinnostech učitelových a shledal, že jsou velmi vznešené – také v malém městě můžeš něco dobrého dokázati.“ Rybovým představeným byl farář Zachar, který byl odpůrce všech novot ve školní výuce. Jemu stačilo, že děti znají náboženskou nauku a chodí do kostela ministrovat, a proto se s ním poměrně záhy dostal Ryba do sporu. Celý spor se brzy odrazil i na učitelových příjmech. Ryba si kromě

desátků od rodin a z fary vydělával hraním na pohřbech, svatbách a při společenských příležitostech. Farář však záměrně posouval časy pohřbů do dopoledních hodin, kdy musel Ryba plnit své kantorské povinnosti. Vzhledem k vypjaté mezinárodní situaci nastupujících napoleonských válek se cena peněz výrazně znehodnocovala, což přimělo Jakuba Jana, aby zrušil odpustky na školné některým rodinám a omezil financování svého pomocníka a pořizování nových titulů do své školní knihovny. Vypjaté vztahy mezi Rybou a farářem Zacharem barvitě popisuje film Noc pastýřů, v němž herecky excelují Josef Abrhám a Radovan Lukavský a jenž se pravidelně v televizi vysílá během vánočních svátků. Kvůli dostavujícím se pocitům hmotné nouze svůj veškerý volný čas věnoval komponování. Jako muzikant, který se hraním částečně živil, potřeboval mít velký repertoár skladeb, většinou církevního druhu. V pozdějších letech se čím dál víc přikláněl k tvorbě v českém jazyce. Když v prvních letech 19. století posílal

KRÁSNÉ VÁNOCE A ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK Vám přeje Ing. Martin Holas Vrchlabí

JEDENÁCT LET S VÁMI. DĚKUJI ZA DŮVĚRU.


RYBOVKA

do Prahy pro připravovaný slovník soupis svých skladeb, bylo jich 1 416. O tom, kolik jich napsal celkem, se vedou spory. Koneckonců Ryba měl před sebou ještě více než deset let života.

Vzhůru, bratři, jenom čerstvě vstávejte! K Betlému se se mnou honem vydejte! Pospíchám teď zvěstovat velikou radost, nelenujte jen vstávat, spatříte jasnost, která Betlém osvěcuje, celé nebe okrášluje, vstaňte s rychlostí, pojďte k Betlému, k Neviňátku dnes narozenému. (Graduale)

Poraněná skladba Jelikož Jakub Jan složil desítky mší, považoval Českou mši vánoční, která mu právě zajistila nesmrtelnost, za jakousi „poraněnou skladbu“. A to především kvůli tomu, že byla postupně prostřednictvím opisů přizpůsobována podmínkám v daném kostele. Úpravy se týkaly jak vedení zpěvu, tak i četných míst v kompozici. Mnohdy tak došlo k poranění harmonie, což ubíralo dílu na hodnotě. Nejznámější úpravy se dostaly do tisku v letech 1930, 1961 a pak v roce 1973. Podle této poslední úpravy se skladba hraje nejčastěji. Proto je dnes možné slyšet „Rybovku“ hned v několika verzích. O úpravách vlastního díla ještě za svého života se Jakub Jan Ryba zlostně vyjádřil: „Byl jsem nanejvýš pohněván, jak mnohdy domýšlivý učitel ostudně přetváří mistrovská díla tím, že je drze zkracuje anebo nevhodně přidává.“ Je svým způsobem paradoxní,

že se nikdy neuchoval originál partitury, takže dnes můžeme jen spekulovat, jak mše zněla poprvé, když ji Ryba se svými přáteli na rožmitálském kostelním kůru na Štědrý večer roku 1796 představil.

Jesličková hra z českého prostředí Česká mše vánoční se skládá z devíti částí, má důsledně pastorální charakter a je svým způsobem jakousi jesličkovou hrou. Svým veselým pojetím a zasazením do domáckého českého prostředí byla srozumitelná prostému lidu. Je instrumentálně poměrně náročná, nicméně první Rybovi hudebníci tato přísná kritéria byli schopni naplnit. Skladbu uvozuje chytlavý dialog varhan a smyčců, do kterého vstupuje dialog pastýřů, kdy mladší svému mistrovi sděluje zvěst o zrození Mesiáše. Na úvodní část Kyrie plynule navazuje Gloria, do které se už zapojuje sbor, a pak se již dále prolíná se čtyřmi sólisty. V následujících částech Gra-


RYBOVKA

duale, Credo, Offertorium, Sanctus, Benedictus a Agnus Dei se text již váže více k liturgii. Závěrečné Communio uvozuje slavnostní varhanní předehra, po níž všichni halasně oslavují narození Spasitele.

V nepřízni mocných Rybova skladba neměla vždy na růžích ustláno a do vánoční církevní liturgie se v 19. století prosadila mnohdy i přes odpor samotné církve. Její posluchači si ji však vždy vyžádali. Stejné nelibosti se „těšila“ i u komunistů. Traduje se, že za normalizace Státní bezpečnost každoročně nastavovala světlomet na dveře rožmitálského kostela a zapisovala si jména lidí, kteří mířili na půlnoční mši. A jaký byl konec slavného skladatele? Sužován hmotným nedostatkem, ale i spory s vrchností Ryba usilovně pracoval a komponoval, což zanechalo následky na jeho zdraví. Trpěl depresemi a některé lékařské zprávy hovoří i o jaterní chorobě. V sobotu 8. dubna 1815 časně ráno vstal a zamířil jako obvykle na ranní mši do kostela Povýšení

S radostí, s plesáním, s veselostí, srdcem spokojeným. Od Betléma kráčíme, radost velkou cítíme. Radujme se, veselme se, že jsme viděli Ježíše, který se dnes narodil, celý svět vysvobodil. (Communio) svatého Kříže. Zpátky se už nevrátil. Po dvou dnech bylo jeho tělo nalezeno v houštině u lesa. Měl podřezané zápěstí a hrdlo, vedle něj ležela břitva a Senecovo pojednání De tranquillitate animi (O klidu duše), na jehož poslední straně bylo sepsáno rozloučení s rodinou. Jakub Jan Ryba odešel z pozemského světa jako zlomený člověk, zanechal však po sobě hudbu plnou radosti, která lidi oslovuje i po více než dvou stech letech.


JANSKÉ LÁZNĚ

Velmi si vážím našich zaměstnanců, kteří pracují srdcem Janské Lázně jsou přitažlivé pro návštěvníky z celé republiky i ze zahraničí, každoročně se sem přijede léčit i relaxovat v průměru 12 tisíc pacientů a klientů. Za devět měsíců roku 2018 využilo lázeňských služeb o 10 % více dospělých klientů než ve stejném období loňského roku. Čtenáře Vrchlabinek bude asi nejvíce zajímat, v čem jsou Janské Lázně přitažlivé pro obyvatele v okolí a pro návštěvníky hor a jak je využívají. Odpovídá ředitel léčebných lázní Janské Lázně Martin Voženílek. pořádají také kruhové tréninky. Do konce roku fitko vybavíme ještě dalšími celosvětově známými stroji na posilování dolních končetin.

Pro veřejnost provozujeme denně rehabilitační bazén napouštěný teplou minerální vodou z našeho přírodního léčivého zdroje. Součástí bazénu jsou vířivky, vnitřní i venkovní, perličková lůžka, protiproud, masážní vodní clony a další. V prostoru Aquacentra jsou návštěvníkům k dispozici dvě sauny, klasická finská a parní s ochlazovacím bazénkem. Každý den v týdnu mohou zájemci využít služeb špičkových lázeňských masérů, kteří v Aquacentru v rámci wellness nabízejí klasické i exotické masáže.

Ve fitness centru se cvičí také velmi efektivní metoda proti bolestem zad a kloubů, SM systém MUDr. Smíška. Je mimo jiné součástí týdenního balíčku Program proti bolesti zad, který je jedním z nejprodávanějších samopláteckých programů a vyhrál také třetí místo ve Velké soutěži cestovního ruchu o nejlepší lázeňský a wellness balíček.

Fitness centrum, které sídlí v budově aquacentra v Obchodní ulici, je veřejnosti otevřeno každý den od rána do večera. Skládá se z funkční, silové i kardio zóny. Profesionální fitness trenéři jsou návštěvníkům k dispozici nepřetržitě, pravidelně

Mnoho plánů v oblasti rozvoje služeb pro širokou veřejnost máte i pro rok 2019. Na co konkrétně se chystáte? V příštím roce se mimo jiné zaměříme na rozvoj wellness a plánujeme rozšíření nabídky saun

18 komerční sdělení


a masáží. Zároveň budeme modernizovat vstupní systém do Aquacentra. Fitness pod vedením zkušených trenérů bude nabízet klientům lázní i široké veřejnosti možnost individuálních tréninkových hodin. Zde očekáváme velký zájem veřejnosti z regionu. Za našimi fitness trenéry totiž již běžně dojíždějí klienti z Hradce i Prahy. Oceňují jejich bohaté profesní zkušenosti získané v Anglii a Austrálii i jejich přístup k individuálním potřebám každého klienta, ať už se jedná o handicapovaného klienta, maminku po porodu nebo příznivce bodyformingu či kulturistiky. Pojďme se ohlédnout za rokem 2018, který byl pro lázně i pro vás osobně plný změn. Po mém jmenování do funkce ředitele v březnu 2018 bylo nejdůležitějším úkolem stabilizovat management. Už v polovině roku se mi podařilo znovu obsadit pozice obchodního a ekonomického náměstka. Obě jsou klíčové jak pro správný chod lázní, tak pro sestavování dlouhodobých plánů pro příští roky. Intenzivně stabilizujeme personál a snažíme se jej doplnit o lékaře, abychom mohli plně zvládnout existující poptávku po léčbě nejen přes zdravotní pojišťovny. Všechny naše kapacity máme obsazené z 95 procent a průměrná doba léčení je 4–5 týdnů, samoplátci u nás pobývají průměrně 6 dnů. A to je dobrá zpráva. Rok 2018 byl a stále ještě je rokem příprav na velké investiční akce, které uskutečníme již v příštím roce. Jedná se o zajištění financování a přípravy projektů na zateplení dětské léčebny Vesna, rekonstrukci dvou pater a rekonstrukci kuchyně v dětské léčebně a o zajištění výběrových řízení na dodavatele těchto prací. Současně jsme opět doplnili vybavení rehabilitačních oddělení obou léčeben o nové moderní rehabilitační přístroje. Například léčebně dospělých jsme pořídili robotický přístroj pro rehabilitaci horních končetin vhodný zejména pro pacienty po CMP. Hodně péče jste letos věnovali léčivé vodě, a tedy Janskému vrtu. V jaké fázi je jeho rekonstrukce? Náš zdroj přírodní léčivé minerální vody jsme potřebovali stabilizovat, proto jsme se věnovali sanaci samotného vrtu, kde byly zjištěny úniky vod do podloží. V druhé fázi máme v plánu znovu obnovit provoz velkého bazénu, který je přímo nad vrtem, a to izolací vany bazénu. Nakládání s přírodním léčivým zdrojem tak bude efektivnější, protože zamezíme nežádoucímu, ale dosud přirozenému úniku vod do podloží. Rád bych dodal, že i v průběhu

těchto prací poskytujeme pacientům a klientům léčbu a relaxaci v plném rozsahu. Zaměstnanci se věnují i dobročinným počinům a aktivitám spojeným s přitažlivostí lázní pro návštěvníky. Ano, v září jsme zorganizovali ve spolupráci s nadací Duha z Trutnova první ročník dobročinného pochodu na Černou horu – Pochod pro dobrou věc 2018. Zaměstnanci lázní a všichni zájemci měli možnost zdolat pěšky vrchol Černé hory a umožnit tak zakoupení rehabilitační pomůcky motomed pro malého pacienta dětské léčebny Vesna, který nyní intenzivně rehabilituje po těžkém onkologickém onemocnění. Dne 17. listopadu jsme otevřeli expozici historie lázeňství v historické budově Sokolovna a těšila se velkému zájmu návštěvníků. Stálá expozice vznikla s naším polským partnerem, lázeňským městem Szczawno-Zdrój, za přispění dotací z programu Interreg V-A Česká republika – Polsko 2014-2020. V průběhu roku jsme v lázních uskutečnili mnoho dalších kulturních a zážitkových akcí jak pro naše klienty, tak pro všechny zájemce a návštěvníky, jako již tradiční Zahájení lázeňské sezóny, Kulinářský den sv. Václava a jiné. Z čeho vy osobně máte největší radost? Jsem hrdý, že udržujeme kvalitu poskytované péče, umíme se postarat i o pacienty hůře pohyblivé, po operacích a cévních mozkových příhodách. A zvedá se – bezpochyby také díky hotelu Terra – návštěvnost z řad samoplátců včetně zahraniční klientely. Těší mě, že Janské Lázně mají stálé zaměstnance, kteří mají chuť podílet se na dalším rozvoji lázní a věnují tomu úsilí a nasazení. Velmi si jich vážím, protože svoji práci dělají srdcem, a jsem rád, že jim mohu i takto veřejně poděkovat. Co přejete lázním do roku 2019? Zdárné uvedení plánovaných projektů do života. Věřím, že se nám podaří zrealizovat chystané velké projekty v dětské léčebně Vesna, stabilizovat pramen a začít pracovat na studii nového, záložního vrtu. A také spokojené zaměstnance i klienty.

Nám. Svobody 38, 542 25 Janské Lázně Tel.: +420 499 860 301 www.janskelazne.com

19


VARHANY

Vánoční koncerty po roční pauze opět v klášteře V čase Vánoc se prostorami klášterního kostela sv. Augustina ve Vrchlabí opět budou linout tóny koled, duchovních skladeb, ale především České mše vánoční od Jakuba Jana Ryby. Podle varhaníka a ředitele ZUŠ Karla Halíře Radka Hanuše jsou naplánovány dva vánoční koncerty – 21. a 28. prosince od 19 hodin. V loňském roce byl z důvodu oprav tradiční koncert přesunut do nedalekého kostela sv. Vavřince. JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: MARCEL SCHÖN

Tradiční koncert se ponese za doprovodu varhan, které díky štědrosti nejen obyvatel z Vrchlabska doslova vstaly z mrtvých. Záchrana varhan z malé vísky Fořt u Černého Dolu byla v letech 2006 až 2009 dojemným příběhem o sousedském, kulturním a především lidském sepětí obyvatel Vrchlabí s rodným městem nebo současným bydlištěm. Celý příběh začal již na podzim roku 2005, kdy Hanuš navštívil po upozornění jednoho ze svých přátel chátrající kostel Nejsvětější Trojice ve Fořtu. Do kostela se tehdy mohl dostat každý, neboť nebyl uzavřen. V Hanušově hlavě se zrodil nápad zdejší varhany zrekonstruovat a přenést je do místa, kde budou moci opět rozdávat kulturní zá20

žitky. Pro svůj plán získal vrchlabského starostu Jana Sobotku a později od řadových občanů i velkých firem potřebnou sumu na záchranu tohoto královského nástroje. V roce 2009 byla záchranná operace u svého konce a varhany začaly opět sloužit svému účelu. V současné době se v prostorách klášterního kostela nacházejí hned tři funkční nástroje. Vedle zachráněných varhan z Fořtu a varhan na kůru to je nově i varhanní pozitiv vyrobený ve vrchlabské varhanářské dílně na přelomu 17. a 18. století. I on má za sebou zajímavý příběh, na jehož konci byla díky podpoře města a Královéhradeckého kraje jeho záchrana a návrat do prostředí, z něhož před mnoha lety vzešel. Brzy jeho líbivé tóny uslyší i hudbymilovná široká vrchlabská veřejnost.


Klášterní kostel sv. Augustina ve Vrchlabí. V tomto majestátném prostředí se pravidelně konají nejen vánoční koncerty.

Varhanní pozitiv. V roce 2017 se do majetku města Vrchlabí podařilo získat nástroj z přelomu 17. a 18. století, který zde vznikl pod rukama vrchlabských varhanářů. 21

Radek Hanuš. Varhaník a ředitel vrchlabské Základní umělecké školy Karla Halíře stál za nápadem zachránit varhany k kostela ve Fořtu.


VARHANY

Varhanní pozitiv je velmi cennou památkou varhanářského řemesla. Nástroj se nacházel ve stavu, kdy

ještě částečně umožňoval a dával tušit, že se republika zvukově ·jedná o pozoruhodné ARGO-HYTOS s.r.o. · Dělnická 1306 ·hru, Vrchlabí · 54315 · Česká Tel.: +420 499 403 111dílo. · info.cz@argo-hytos.com ARGO-HYTOS s.r.o. · Dělnická 1306 · Vrchlabí · 54315 · Česká republika · Tel.: +420 499 403 111 · info.cz@argo-hytos.com

• • • • • • • • • •

KONTROLOR KONTROLOR www.argo-hytos.com Vaše příležitost www.argo-hytos.com OPERÁTOR CNC STROJŮ- Náš úspěch OPERÁTOR CNC STROJŮ VEDOUCÍ PLÁNOVÁNÍ MATERIÁLU email: jobs.cz@argo-hytos.com VEDOUCÍ PLÁNOVÁNÍ MATERIÁLU email: jobs.cz@argo-hytos.com tel.: +420 499 403 111 PROJEKTOVÝ LOGISTIK tel.: +420 499 403 111 PROJEKTOVÝ LOGISTIK Kontaktujte nás: Kontaktujte nás: NÁKUPČÍ NÁKUPČÍ • NÁKUPČÍ • PROJEKTOVÝ LOGISTIK • VEDOUCÍ PLÁNOVÁNÍ MATERIÁLU

Kontaktujte nás: tel.: +420 499 403 111 email: jobs.cz@argo-hytos.com

• OPERÁTOR CNC STROJŮ Vaše příležitost www.argo-hytos.com Vaše příležitost -- Náš Náš úspěch úspěch • KONTROLOR

ARGO-HYTOS s.r.o. · Dělnická 1306 · Vrchlabí · 54315 · Česká republika · Tel.: +420 499 403 111 · info.cz@argo-hytos.com


ARIES

Vánoce ve zdraví Právě nastává ten sváteční čas v roce, kdy máme myslet jeden na druhého, kdy se máme duševně povznést nad všední starosti a užívat si předvánoční atmosféru, která nás všude obklopuje. Přiznejme si však barvu: všechno je trochu jinak. Někteří z nás jsou opravdu tak svědomití a zodpovědní, že vše potřebné včetně dárků, dekorací a potravin shromažďují v průběhu celého roku, někteří „až“ koncem letních měsíců. Valná většina si však díky řešení každodenních problémů uvědomí, že přišel čas pořídit sváteční propriety teprve, když jsou na to upozorněni vánoční výzdobou v obchodech či reklamou v médiích. V tu chvíli začínáme mírně panikařit. Co budeme péci, vařit? Kolik potřebujeme pořídit dárků? Kolik to vše bude stát? Kdy to stihneme? Nebude pět (osm, deset, …) dárků málo? ... A tak se snadno ze svátků klidu, míru a pospolitosti stane mírně

řečeno maraton v běhání po obchodech, zajišťování dekorací a přípravě nejrůznějších pochutin. Místo přemýšlením nad tím, co by našim blízkým udělalo největší radost, se zabýváme bezhlavým pořizování předmětů a věcí, které budou vypadat dobře pod stromečkem. Stop. Zastavme se. Nadechněme se a užijme si letos Vánoce jinak - vesele a svátečně. Udělejme si z pečení cukroví, vánočního úklidu nebo vytváření výzdoby tradici, na které se podílí celá rodina. Dejme přednost kvalitě před kvantitou a pořiďme užitečné dárky, které rozradostní obdarovaného. A přesně takové dárky můžete najít v našich prodejnách zdravotnických potřeb ARIES MEDISHOP, kde můžete vybrat z celé škály dobrých věcí pro zdraví. Připravili jsme pro vás také velký výběr dárkových balíčků. Pokud si stále nebudete jisti, můžete věnovat poukaz na nákup v různých hodnotách.

hhccěěppssúúššááNN- -ttssoottižižeelílřířppeeššaaVV • VOLNÝ PRODEJ • VÝDEJ NA LÉKAŘSKÝ POUKAZ • ODBORNÉ PORADENSTVÍ

tkaatn tnooKK :s:sáánneetjtujutk

Studenec 309, 512 33 Studenec ÍČPUKÁN • ÍČPUKÁN • T: 491 010 152 / E: studenec@aries.eu

KITSIGOL ÝVOTKEJORP • OTEVÍRACÍ KITDOBA SIGOL ÝVOTKEJORP • PO - PÁ: 08:00 - 17:00 moc.sotyh-ogra@zc.sboj :liame ULÁIRETAM ÍNÁVONÁLP ÍCUODEV • 08:00 11:30 IRETAM ÍN ÁVO- N ÁLP ÍCUODEV • moc.sotyh-ogra@zc.sboj :liame ULÁSO: 111 304 994 024+ :.let 111 304 994 024+ :.let

moc.sotyh-ogra.www moc.sotyh-ogra.www

ŮJORTS CNC ROTÁREPO • ŮJORTS CNC ROTÁREPO • ROLORTNOK • ROLORTNOK •

moc.sotyh-ogra@zc.ofni · 111 304 994 024+ :.leT · akilbuper ákseČ · 51345 · íbalhcrV · 6031 ákomerční kcinlěD · sdělení .o.r.s SO23 TYH-OGRA moc.sotyh-ogra@zc.ofni · 111 304 994 024+ :.leT · akilbuper ákseČ · 51345 · íbalhcrV · 6031 ákcinlěD · .o.r.s SOTYH-OGRA


HOKEJ ROZHOVOR

Nabíjí mě podporovat lidi, kteří mají chuť něco dělat V minulosti patřil k elitním hráčům a zatápěl brankářům soupeřových týmů. Nyní Aleš Cerman (na snímku vpravo) v pozici majitele a jednatele HC Stadion Vrchlabí shání finance, aby mohli jeho hokejoví následovníci provozovat tento tvrdý a krásný sport a vábili do ochozů nad ledovou plochou tisíce diváků. V rozhovoru pro Vrchlabinky popisuje, jak náročné je řídit klub či poskládat A tým, a zamýšlí se nad změnami, kterými hokej za poslední léta prošel. JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: ANTON MARTINEC, MILAN POSKER

Bez jakéhokoliv přehánění lze říci, že Vrchlabí je hokejové město, kde má tento sport dlouholetou tradici. Na zápasy A týmu rovněž pravidelně chodí jedna z nejvyšších návštěv v rámci celé 2. ligy. Jak náročná práce je hokej na takto vysoké úrovni ve Vrchlabí udržet a provozovat? Co to všechno obnáší? V současné době provozujeme zimní stadion a s ním majetek v hodnotě zhruba 100 milionů korun. Zaměstnáváme 20 zaměstnanců a zaštiťujeme činnost 25 hráčů A týmu a 150 hráčů mládeže včetně organi24

začních pracovníků. Vše funguje a musí se řídit jako firma, pracujeme s rozpočtem přibližně 15 milionů korun, takže kromě financí to stojí moc volného času. Většina místních návštěvníků zápasů hokejové ligy ví nebo alespoň tuší, že jsi majitelem a jednatelem klubu. Co se skrývá za tímto oficiálním titulem? Co všechno člověk v této funkci musí dělat? S kým se musí potkávat a o čem všem rozhoduje sám, a co již může delegovat na další členy vedení klubu? Pod tímto „oficiálním“ titulem se skrývá to, že mým právem a povinností je sehnat peníze a zařídit chod


klubu na další sezonu. Sám by člověk neudělal nic, vše děláme v kolektivu lidí. Nešlo by to bez Jardy Vlasáka (ředitele zimního stadionu), Tomáše Jirků (šéftrenéra mládeže), Jirky Jakubce mladšího (sportovního manažera), Petra Hlaváče (trenér A mužstva), všech zaměstnanců, hráčů, trenérů, dobrovolníků z řad rodičů a dalších. Co tě vedlo k rozhodnutí finančně vstoupit do vrchlabského hokeje a stanout v čele takového kolosu, jakým je hokejový klub? Vedl mě k tomu pocit, že člověk když něco dělá a daří se mu, měl by to svému okolí vracet. A protože jsem celý život hokej hrál, byl pro mě jasnou volbou. Zároveň tomu přispívá i to, že ho nyní hraje také můj syn. Podporuji i další sporty a kulturu ve Vrchlabí. Velmi mě nabíjí podporovat lidi, kteří mají chuť něco dělat. Baví mě dělat radost lidem a hlavně dětem. Jak složité je poskládat mužský A tým? Kdo se na tom podílí a kdo má rozhodující slovo? Složité je to především v naší poloze. Není problém sehnat kvalitní hráče v okolí Prahy, ale k nám se jim často nechce dojíždět. Další problém jsou finance a trénování – starší hráči obvykle mají vysoké finanční nároky, nebo naopak nechtějí pravidelně trénovat. Nechceme z klubu dělat NY Rangers, snažíme se sestavit tým citlivě. I přes naše letošní ambice nemáme větší rozpočet než okolní kluby. Na sestavení týmu se podílí sportovní manažer, trenéři a majitel klubu. Kolik mužstev v různých kategoriích nyní spadá pod HC Stadion Vrchlabí? V jakých soutěžích tyto týmy působí? V tuto chvíli pod náš klub spadá 9 kategorií (přípravka, 2., 3., 4. třída, mladší a starší žáci, dorost, junioři a A tým). Celkově to čítá zhruba 110 hráčů mládeže a 25 dospělých hráčů. Po starší žáky hrají naše mužstva krajskou soutěž, dorost a junioři hrají regionální ligu, A tým hraje 2. ligu. Pokud rodiče zvažují, že by chtěli dát své syny na hokej, jaká je pro toto rozhodnutí ideální doba? Podle mého názoru je ideální věk zhruba mezi 4 až 5 lety, nicméně u každého dítěte je to individuální. Některé děti začínají již ve 3 letech, jiné naopak až v 7. Starší fanoušci samozřejmě pamatují časy, když jsi ještě aktivně působil jako aktivní hráč. Jak vzpomínáš na tu dobu?

Byly to krásné časy, neměli jsme žádné starosti a povinnosti. Řešili jsme pouze hokej, bar a občas ráno cestu do práce (smích). Skvěle jsme si to užili a byli výborná parta. Jak moc se podle tebe změnil hokej za posledních 10 či 15 let? Hokej se samozřejmě změnil. Zrychlil se, ale jinak zůstává stejný, vyhrává ten, kdo dá více gólů. U dětí se mi líbí to, že už nejde jen o to, jak kdo bruslí a kolik kdo má bodů, ale jde o všeobecnou aktivitu, kde je bruslení jako doplněk. Takže se z hokeje pro děti stává víc než jednostranná aktivita.

Dostaneš se ještě na led, chodíš si rekreačně zahrát se svými bývalými spoluhráči? Určitě ano, pravidelně dvakrát ročně. Jak vypadá spolupráce mezi klubem a městem Vrchlabí a dalšími partnery z řad lokálních podniků? Spolupráce vypadá velmi dobře. Podmínky, které jsou od města, jsou velice vstřícné. Díky podpoře máme jednu z nejhezčích hal v kraji s výborným ledem a zázemím. Myslím si, že tuto podporu vracíme kvalitním hokejem fanouškům a výbornou prací s mládeží. Spolupráce nás a města necílí pouze na A tým, ale především na mládež a řádné vedení stadionu. Jaké jsou ambice mužského A týmu pro letošní sezonu? Jak moc blízké či vzdálené jsou reálné úvahy o postupu do 1. ligy? Ambice máme pořád stejné, chceme vyhrát každý zápas, do kterého jdeme! 25


ČESKO x RUSKO PŘÁTELSKÁ UTKÁNÍ REPREZENTACÍ

U16

ZIMNÍ STADION VRCHLABÍ

Čtvrtek 20.12.2018

18:00

Pátek 21.12.2018

18:00


NOVINKY Z VRCHLABSKA

Vánoční strom se rozsvítí 2. prosince

Nosorožčímu plesu hrozí zánik

O první adventní neděli 2. prosince bude na vrchlabském náměstí TGM rozsvícen vánoční strom. Kulturní program začíná již v 15 hodin v parčíku s roubenkou, kdy se představí středověká hudba Bohemian Bards a divadlo Loutky bez hranic sehraje hru Bramborové království. Od 16:45 se pak program přesune na náměstí, kde bude k vidění ohňový tanec, vystoupení dětského sboru Liščata a adventní vytrubování trubačů Správy KRNAP. Program v 17:30 vyvrcholí samotným rozsvícením vánočního stromu.

Ples nosorožců, studentů i lidí, který každoročně otevírá plesovou sezónu ve Vrchlabí a zároveň patří i k jejím vrcholům, se letos uskuteční v sobotu 29. prosince od 19:30 v sále Kulturního domu Střelnice. Akci, která letos oslaví již svůj 18. ročník a jež vznikla na začátku tohoto století původně jako recesistický nápad, však reálně hrozí zánik. „Vzhledem k tomu, že na pořádání plesu máme již čím dál méně času a také je nás, organizátorů, každoročně méně, vypadá to, že dovedeme nosorožce už jen do zletilosti, tedy že letošní 18. ročník bude ten poslední,“ uvedla nedávno na facebookovém profilu plesu členka jeho organizačního výboru Veronika Tomanová. „Pokud by se mezi vámi našla parta lidí, která by snad v této, již tradiční společenské události chtěla po nás pokračovat, kontaktujte nás, jsme ochotni a schopni vás zasvětit do tajů zorganizování plesu,“ dodala. Nosorožčí ples byl proslulý i tím, že každoročně svůj výtěžek posílal na charitativní účely či chov ohrožených zvířat.

Granty na podporu občanských aktivit V průběhu celého prosince mohou jednotlivci i spolky žádat město Vrchlabí o granty na podporu občanských aktivit, jejichž projekty jsou určeny zvláště pro děti a mládež, pro širší veřejnost a na projekty přispívající k propagaci města. Tyto akce by se měly podle stanovených podmínek konat ve Vrchlabí a jeho blízkém okolí. Radnice plánuje na tyto příspěvky uvolnit celkem 230 tisíc korun, přičemž maximální výše jednotlivé dotace bude činit 15 tisíc korun. Podpořené projekty se musí uskutečnit v roce 2019 a lhůta pro rozhodnutí u jednotlivých žádostí vyprší nejpozději 31. března 2019. Projekty lze podávat v listinné podobě na podatelně Městského úřadu Vrchlabí nebo v elektronické podobě na e-mail albrechtovarenata@muvrchlabi.cz.

KRNAP nabídne vánoční stromky Správa Krkonošského národního parku (KRNAP) bude ve středu 19. prosince od 9 hodin prodávat vánoční stromky z krkonošských lesů, které jsou obhospodařovány podle standardů FSC, to znamená ekologicky šetrným způsobem. Podle oznámení Správy byly stromky vyřezány v rámci výchovných zásahů, které přispívají ke stabilitě lesa. Akce se uskuteční v Krkonošském centru environmentálního vzdělávání Krtek ve Vrchlabí a cena nabízených smrků se bude pohybovat mezi 100 a 200 korunami. (jš) 27


SOUTĚŽ

Kablo Vrchlabí hostilo odbornou soutěž pro žáky JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: JIŘÍ ŠTEFEK

Krajská hospodářská komora Královéhradeckého kraje uspořádala v letošním roce již třetí ročník odborné soutěže Talenty pro firmy T-profi. Ve Vrchlabí se 8. listopadu uskutečnilo okresní kolo, ve kterém se sešlo v prostorách společnosti Kablo Vrchlabí celkem pět týmů z Trutnovska složených ze žáků základních a středních škol, pedagoga a zástupce jednotlivých firem. V soutěži všechny týmy pracovaly na modelech dopravníkové linky. Odborná porota vyhodnotila jako nejlepší model ten, který byl sestavený týmem společnosti TE Connectivity reprezentovaný dětmi ze Základní školy kpt. Jaroše a studenty Střední průmyslové školy v Trutnově. „Koncept odborné soutěže je zaměřen na rozvoj jemné motoriky a kreativity přímých účastníků se snahou o animaci pracovního prostředí v oblasti strojírenství a strojírenské výroby. Jedním z hlavních záměrů těchto akcí, které probíhají ve všech okresech našeho kraje, je ojedinělou formou

ME

zvýšit v dětech zájem o techniku,“ uvedl Radek Zelenka, ředitel Krajské hospodářské komory Královéhradeckého kraje. Tento motiv se zamlouvá i Tomáši Vrbatovi, jednateli společnosti Kablo Vrchlabí. „Participací na této soutěži se snažíme hravou formou motivovat naši budoucí generaci, aby pokračovala v technických a průmyslových oborech. V těch, které jsou naší doménou a ve kterých máme historickou tradici,“ přiblížil Vrbata důvod spoluúčasti jím řízeného podniku na organizaci této soutěže.


KUCHAŘSKÝ ŠAMPION


Kuchařů je jako šafránu Lukáš Čížek není jen kuchařský šampion oceněný mnoha medailemi. Ve Vrchlabí provozuje hned dvě vyhlášené restaurace Fusion a Farma. V rozhovoru pro Vrchlabinky vzpomíná na své kuchařské začátky, popisuje rostoucí gastronomické nároky Čechů a to, jak je těžké v dnešní době najít dobrého kuchaře. JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: MARCEL SCHÖN

Jak dlouho se věnujete kuchařskému řemeslu? Celkově jde již o nějakých sedmnáct let. Co stálo za vaším rozhodnutím stát se kuchařem? Bylo to dané asi geny. Mým pradědečkem byl kuchař, teta byla také kuchařka, takže nějaké předpoklady tam asi byly. Ale co se týče toho nastartování do kuchařiny, to přišlo poněkud později, protože jsem chtěl být od malička voják. Byli jsme velká rodina a jako malí kluci jsme si neustále hráli s vojáčky či pistolemi. Ten zlom přišel, když mně bylo čtrnáct. Tehdy jsem se rozhodl, že chci jít na kuchaře, a jak říkám, asi tam trochu zapůsobily geny a pak už se vše odvíjelo školou, praxí a tak dále. Základem bylo chytnout hned v prváku dobrou praxi, díky které by to člověka nějak nastartovalo a práce ho bavila. Od nás ze třídy, v níž bylo 28 lidí, dnes dělají profesionálně kuchaře jenom čtyři lidi. Zbytek dělá něco jiného.

jsem v prváku byl v centru Liberce v Radničním sklípku, pak jsem byl v Salamandru v Pražské ulici a ve třeťáku to byl největší zlom, to jsem šel do restaurace Domov pod Ještědem, kde byl a stále je šéfkuchařem Norbert Hojda. Tam jsem viděl, že kuchařina může být i něco jiného než stát za plotnou a míchat omáčku. Jaká je kuchařina řehole? No, strašně náročná. Jak byste ji popsal mladým klukům či holkám, kteří sní o své kariéře v kuchyni? Vše se odvíjí od praxe, nyní se o tom v různých pořadech v televizi mluví pořád dokola. Ve škole vás bohužel nenaučí vše, realita je pak úplně jiná. Gastronomie v restauracích, kde fungujete na principu à la carte, je úplně jiná. Potřebujete jiné suroviny či jinačí techniky, a to vás na škole nenaučí. To musíte získat praxí a hlavně to chtít. Já jsem během školy chodil o víkendech nebo prázdninách vařit s vyučenými kuchaři. Pracoval jsem o víkendu a i ve svém volnu a potřebnou praxi jsem proto získal.

Proč? Oni vesměs v prváku šli na praxi do závodních, firemních či školních jídelen a tam se jim to tak zprotivilo, že pak si jen dodělali výučák a po škole šli úplně někam jinam. Do jaké školy jste chodil vy? Kde jste studoval? Já jsem z Liberce, takže jsem vystudoval obor kuchař tam. Pak jsem šel na nástavbu, to mě ještě bavilo učení. Ale jak jsem si pak přičichl k práci, kuchařině a nějakému přísunu výplaty, tak už jsem se pak věnoval jen kuchařině a neměl čas nástavbu dodělat. A vy jste měl štěstí na praxi? Kam jste chodil? Byl jsem v té druhé půlce studentů, které dali na praxi do nějakých restaurací a kde už se to trochu líbilo. Pak už jen záleželo, jak to člověka chytlo. Na praxi

Ve Vrchlabí máte dvě restaurace, nelákalo vás otevřít si nějakou restauraci v Praze? V Praze mám spoustu kamarádů, kteří jsou z Prahy. Samozřejmě že jsem měl nějaké stáže v Praze, abych se zdokonalil. Jedna z nich byla například v Grand 31


KUCHAŘSKÝ ŠAMPION

Cru u pana Punčocháře. Ale tam to je na úplně jiné úrovni. Když někdo v Praze vlastní nějakou restauraci, tak to už je většinou nějaký řetězec, který už má jiné možnosti a přísun peněz. Tam si pak mohou dovolit úplně jinačí věci, než které tady děláme my obyčejní soukromníci. Říkáte, že tato práce je tvrdá řehole. Předpokládám, že během vaší kariéry jste měl někdy nutkání se vším praštit a nechat toho. Ale jo. Nutkání někdy bylo. Nyní když už mám na starosti restaurace, tak už si to neříkám. Tahle práce byla můj sen, já jsem si ji vybral. Ale samozřejmě byly takové doby, kdy jsem si říkal, že už to asi nedám. Když jsme například někde začínali rozjíždět restauraci, tak jsme měsíčně makali 300 nebo 400 hodin, ale stále jsme fungovali. Každé ráno jsme se vzbudili a šli jsme do práce. Kde jste na to bral nebo berete energii? Ještě to jde, stále jsem mladý. Stále se to dá, ale síly samozřejmě ubývají a ten věk přibývá. Už to není takové, jako to bývalo. Jsme taková generace, která

byla ještě zvyklá pracovat a byli jsme v pohodě parta. Šli jsme si večer sednout, ale ráno jsme vstali do práce. Ta generace, která nyní přijde ze škol, tak to je mazec. Už pár mladých kuchařů mně tady prošlo pod rukama a bylo to hrozný. Já však věřím, že brzy přijde nějaký zlom a zlepší se to. Kuchařů je málo, je jich jako šafránu. Kde je berete? Občas někde pomyslně spadnou. Ale vše je o jejich přístupu. Když my jsme například byli zvyklí chodit o půl hodiny dříve do práce, abychom si něco připravili, tak oni nyní přijdou v 8:05. Než se převléknou a pak si dají cigáro, tak je rázem půl deváté, a v tu dobu už měli mít něco hotové. Ale samozřejmě si vždy přejeme, aby to byl někdo odsud z okolí a byl trochu spolehlivý. Chodíte se například představovat do nějakých škol a zároveň si tam vyhlížet potenciální spolupracovníky? Ne, to nedělám. Občas se zastavím v Liberci na škole, kde jsem se učil. Ale času mám málo, takže na to nezbývá čas. Navíc nevím, jestli by to mělo smysl.


KUCHAŘSKÝ ŠAMPION

Pošírovaný filet z labského pstruha s hráškovým pyré a zámeckými bramborami, glazírovanou sezónní zeleninou a holandskou omáčkou s koprem. Co v dnešní době obnáší otevřít si restauraci? Je to spousta času a dřiny. Důležité je mít nějaký cíl. Neustále něco nového vymýšlet, aby se to dalo hostům nabídnout, aby je to stále lákalo a po roce neomrzelo. My například třikrát do roka obměňujeme jídelní lístek. V restauraci Fusion máme například každý čtvrtek jinou rybu, podle sezónnosti děláme víkendový speciál. A spousty jiných akcí navíc. Kde berete inspiraci? Ze života i z praxe. Člověk se stále učí. Navíc na internetu či Facebooku je nyní možné najít stále nové věci, včetně designu jídel. Je tam toho spousta. Jak moc těžké je přesvědčit lidi, aby přišli na dobré jídlo, které je ale dražší? 34

Klientela je rozdělena do určitých částí. Někteří sledují cenu, jiní zase sledují porce. Určitě se držíme při zemi než například takový Špindlerův Mlýn. A proto k nám právě jezdí na jídlo i lidé odtamtud, kteří se u nás najedí za trochu jiné peníze. Snažíme se místním nabídnout kvalitní jídlo za rozumnou cenu. Nejdeme nějak extra nahoru. Ale když se zdraží suroviny, maso či ryba, tak musíme taky zdražit, protože nějaké režie tam jsou. Nechceme tu dávat něco předraženého. Víme, že tu například nemůžeme prodávat rybu svatého Petra či nějaká extra drahá masa. Samozřejmě že i tady ve Vrchlabí se najde několik lidí, kteří mají rádi hodně vysokou gastronomii, ale těch je opravdu málo, a to by se nám nevyplatilo mít to na stálém menu.


Kvalitní a vynikající jídlo se musí uvařit z odpovídajících surovin. Předpokládám, že všechny odsud nemáte. Kde je berete? Pár místních farem a dodavatelů tu určitě je. Ale my potřebujeme takové množství, že musíme brát od větších dodavatelů. Já ta masa na steaky či ryby potřebuji mít k dispozici pro přípravu neustále. Za dveřmi jsou Vánoce. Odráží se i ve vaší předvánoční nabídce ve vašich restauracích? Určitě. Každý rok děláme vánoční menu v obou restauracích. Je v něm tradiční bramborový salát, kapr, vinná klobása či rybí polévka. Vždycky tu atmosféru před Vánocemi nějak naladíme. Ke kafíčku uděláme domácí cukroví. Po Vánocích začíná hlavní sezóna a to je opravdu už velký pres. Jak moc se proměnily chutě lidí za poslední roky? Řekl bych, že to jde hodně dopředu a lidé už gastronomii vnímají jinak. Může za to i spousta pořadů o jídle, které běží v televizi. Řekl bych, že jsme si tady lidi v okolí už docela rozmlsali. Snažíme se jim nabízet trošku vyšší gastronomii a zdejší lidé

to vnímají. Rádi se k nám vracejí a ti, co rádi chodí do restaurací, tak rostou i s jídlem. Když jim neustále nabízíte něco nového, nějakou novou úpravu, tak to vnímají. Ochutnají jiné chutě a takto se jim zvyšují chuťové buňky. Když pak jdou do jiné či obyčejné restaurace, tak to už poznají. Je možné ve vašich restauracích ochutnat i tradiční krkonošskou gastronomii? Určitě se do menu vždy snažím dát věci, které se týkají Krkonoš. Je to například kyselo, kulajda či bramboračka z místních hub a další podobné věci. Pak to je třeba konfitovaná kachna, husa, kolínka. Těch možností je samozřejmě mnoho. Vedle vaření pořádáte i kurzy v rámci Gourmet Academy. Pro koho jsou určeny, na co se specializují a jak je možné se do nich přihlásit? Ano, děje se tak již druhým rokem. Tyto kurzy jsou určeny pro všechny, kdo rádi vaří nebo se chtějí ve vaření zdokonalit. Je to moje radost a hlavně tam je skvělý tým lidí. Vyberete si úplně všechno: ryby, maso, sladké, Asie, Itálie, Francie, menu, sushi, …


KUCHAŘSKÝ ŠAMPION

O vás je známo, že jste se zúčastnil řady prestižních soutěží a za své kuchařské umění jste získal řadu ocenění. Které byly vaše největší úspěchy? Začínal jsem nejprve tady v Česku, kde se konaly tři čtyři soutěže do roka. Největší bylo Gastro Hradec, to je takové mistrovství České republiky. V každém takovém odvětví či soutěži se mně už podařilo získat zlatou medaili, tedy první příčku. Pak už mě to lákalo na soutěže do světa, jmenovitě na mistrovství světa v Lucembursku a olympiádu v Erfurtu. Mistrovství je jednou za tři roky, olympiáda za dva. Z těchto soutěží už mám bronz a stříbro, takže mně tam chybí už jen to zlato. Na konci listopadu se uskutečnilo v Lucembursku mistrovství světa, kterého jsem se naposledy zúčastnil jako jednotlivec, protože pak už to budou jenom týmy. Takže je to můj sen dosáhnout na třetí pokus na zlato. Co na takové soutěži musíte předvést a ukázat? Co se tam hodnotí a kdo to hodnotí? Někdy je to složené z menu, nebo jen z hlavních chodů, předkrmů, teplé a studené kuchyně.

Hodnotí se kvalita, kreativita, zručnost, chuť či vzhled. Vše hodnotí odborná porota. Jaké máte například vztahy s vašimi zahraničními soupeři? Olympiáda i mistrovství jsou obrovské akce. Tam když projdete pár stolů, tak vidíte, kdo umí a je namakanej. Ale vnímáme se dobře. Když je čas, trošku pokecáme a vyměníme si třeba odznaky jednotlivých zemí. Je to příjemná atmosféra, je to zkrátka oslava kuchařů. Stojí za to tam jet, klidně se i jen podívat. Jsou tam například i různé výstavy masa, ryb, zvěřiny či steaků a celkové ukázky z gastronomie. Kdo byl nejznámější osobností, pro kterou jste během vaší kariéry vařil? Pamatuji si hodně režiséry, například Filipa Renče neho Jiřího Hubače. Pak tam byla řada herců, z nichž mezi nejznámější patřil Ondřej Vetchý, Miroslav Donutil, Jiřina Bohdalová, Richard Krajčo a další. Jinak tady ve Vrchlabí jsou to spíš sportovci, především lyžaři a snowboardisté.


NA POKEC

Vánoční horečka VERONIKA ŠTEFKOVÁ, FOTO: ARCHIV INTERNET

Rok utekl jako voda a už jsou zase tady. Vánoce! Jediné svátky v roce, po jejichž uplynutí si každá hospodyně hluboce oddychne. V našem kalendáři není jiného svátku, který by ženy-matky doháněl na pokraj šílenství a totálního vyčerpání. U nás doma na Štědrý večer hned po rozbalení posledního dárku mamka s babičkou vždy pronesly větu, kterou jsem jako dítě neměla ráda: „Díky bohu, že už je po Vánocích!“ Nechápala jsem, jak moje milovaná maminka a babička mohou nést v nelibosti den, na který se každý rok třesu jako ratlík. Zatímco jako malá holka jsem pravidelně na Štědrý den ze samé nedočkavosti ležela na gauči s bolavým břichem a hadrem na hlavě, v současnosti jako dospělá žena ležím s kýblem u hlavy v obýváku, abych v noci nebudila děti. Potom, co jsme s manželem založili rodinu, se každý rok před blížícími se Vánoci zaříkávám, že tentokrát přípravy proběhnou bez stresu a že si tu vánoční atmosféru konečně užiji. A každý rok se mi to úspěšně nedaří splnit. Jakmile mi v říjnu obchodníci začínají připomínat, že přijdou Vánoce, začnu si je v hlavě pomalu rýsovat. Představuji si, jak se tentokrát nenechám strhnout davovou psychózou v bezmyšlenkovitém nakupování vánočních kýčů a dárků na poslední chvíli. Proto jsem se v dostatečném časovém předstihu rozjela do jednoho švédského nákupního domu se zlomyslnou představou, jak tam ty jejich Xmasy, soby, losy, skřítky, punčochy, hůlky a jiné importované nesmysly nechám ležet v regálu bez povšimnutí a půjdu jenom tak na „čumendu“ pro inspiraci a pro pár nezbytností jako svíčky a ubrousky. Po dvou hodinách s o několik tisícovek lehčí peněženkou tlačím k autu vozík plný zbytností. Po cestě domů mne sžírají smíšené pocity. Na jednu stranu se těším z mého nového vánočního aranžmá a na druhou stranu jsem naštvaná sama na sebe, jak mne ty mrchy obchodnický zase 38

dostaly, přičemž mé niterné supění vygraduje v okamžiku, kdy si uvědomím, že jsem zapomněla koupit na svíčky a ubrousky. Další z mých předvánočních předsevzetí, že do vánočního úklidu tentokrát nebudu zahrnovat čištění bot, pulírování lustrů a přerovnávání garáže, že každému z dětí koupím maximálně tři dárky a že nebudu brblat, když se manžel bude chtít dívat na pohádky, vzalo jedno po druhém za své. Nejprve jsem vzdala prosby a naléhání na manžela, aby tu ukřičenou Princeznu ze mlejna buď přepnul, nebo vypnul, a šla jsem raději stírat prach ze žaluzií. Poté jsem začala po nocích balit dárky. Nevím, kolik jich nakonec bylo, protože po sedmém kousku jsem je přestala počítat. A nakonec ve mně začala opět narůstat nervozita hraničící s panickou atakou, když jsem při kontrole svého vánočního To Do Listu zjistila, že do čtyřiadvacátého prosince není prostě možné všechno stihnout. Abych nemusela letošní předvánoční noc opět strávit ve smrtelných křečích, vyškrtala jsem ze seznamu všechny ty ubíjející položky a začala jsem se těšit na to, jak s dětmi budeme vybírat vánoční stromeček, péct perníčky a vyhlížet Ježíška. Byla bych totiž moc ráda, kdyby jednou, až budou naše děti dospělé, vzpomínaly na Vánoce tak jako já. Na to, jak jsme s taťkou strojili stromeček a hodinu jsme rozmotávali světelný řetěz. Na to, jak jsme se sestrou pozorovaly naši babičku, jak s chirurgickou přesností preparuje rybí kosti, a při tom jsme doufaly, že si nebude chtít znovu přidat. Ale ze všeho nejvíc jsem se začala těšit na to, jak po rozbalení posledního dárku budu moci prohlásit: ,,Ještěže už je po Vánocích.“


Profile for Zbynek Kacer

Vrchlabinky - magazín prosinec 2018  

Vrchlabinky - magazín prosinec 2018  

Advertisement