{' '} {' '}
Limited time offer
SAVE % on your upgrade.

Page 1

kulturně-společenský magazín | Listopad 2018 | zdarma

Fanánek v Krkonoších


Editorial Tradice letité i nové JIŘÍ ŠTEFEK / šéfredaktor V listopadu si připomeneme hned několik významných dní, či tradic. Starších i novějších. V tomto výčtu nesmí chybět Dušičky, při nichž 2. listopadu vzpomeneme na všechny zesnulé. Je v tom určitý výraz piety i vděku, na své (nejen) babičky a dědečky bychom neměli zapomenout nikdy. Druhý významný den je 11. listopad, svátek svatého Martina. Nevím, zda se splní pranostika a krajinu pokryje bílá peřina. Tuším však, že v tento den se stále více lidí navrací k tradičnímu gastronomickému zvyku a dopřeje si vypečenou husu. Listopad je měsícem, kdy se připomíná Movember a řada mužů si nechá narůst knírek. Je to připomenutí toho, že i pánové jsou zranitelní a může je postihnout rakovina prostaty a varlat. A kultura nakonec. V sobotu 10. listopadu se na Střelnici koná již 11. ročník festivalu Psycho Therapy. A přitom to kdysi byl jen rozmarný nápad jednoho fanouška starého rock’-n’rollu. Takže vzhůru do listopadu, nuda a prázdno rozhodně nebude.

LOU FANÁNEK HAGEN / str. 12 18

JAN SOBOTKA

JIŘÍ KOUBA

str. 6 10

str. 20 24

SVATOMARTINSKÁ TRADICE

NA POKEC

str. 27

str. 30

Vydavatel: TN Média s.r.o., Branická 213/53, 147 00 Praha 4, IČ: 28847229, MK ČR E 23362, Sídlo redakce: Horská 634, Trutnov, www.vrchlabinky.cz, e-mail: redakce@vrchlabinky.cz, Obchod, inzerce: Petr Ticháček, 605 419 358, e-mail: petr@vrchlabinky.cz, Monika Klikarová, 733 353 695, e-mail: monika@vrchlabinky.cz, obchod@xantipa.eu, Redakce: Jiří Štefek, 721 907 146, Grafika: Lenka Petráčková, Jazyková korektura: Tereza Kohutková Distribuce: Vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna PRATR a. s., Náchodská 524, Trutnov, Sazba: TN Média s. r. o., Číslo ISSN: 2571-1482, Titulní strana: Marcel Schön.


JANSKÉ LÁZNĚ

Práce zdravotní sestry je posláním Už jako malá holčička jsem se ráda motala u všech odřenin, říznutí a podobně. Vzhledem k tomu, že jsem vyrůstala v partě staršího bratra a jeho největším umem byly pravidelné úrazy, měla jsem dost napilno. Nad vzpomínkami se nyní usmívám, ale pro malou holku to byly „život zachraňující“ akce. Bylo pro mě vždy ctí zalepovat kolena starším členům party, kteří se například rozhodli sjet prudkou stráň na kolech. Takže předpoklady dělat zdravotní sestru jsem měla odjakživa. Moje nadšení však ještě rostlo s věkem. Když tedy přišlo rozhodování o tom, čím budu, byla pro mě jasnou volbou všeobecná sestra. Roky na zdravotnické škole utekly jako voda. Praxe byla vždy událostí týdne. V této době jsem si uvědomila mnoho věcí a rychle dospívala. Zjistila jsem, jak je lidské zdraví křehké. To mi došlo ve chvíli, kdy jsem se začala setkávat s pacienty a poznala jejich životní příběhy.

člověk.“ Já si to říkám. Práce mě baví, zkušenosti, které jsem získala a získávám každý den, pro mě mají hodnotu zlata. Neustále se vzděláváme, Státní léčebné lázně Janské Lázně nás v dalším vzdělávání podporují a motivují k němu. V tom vidím velkou výhodu. Medicína jde skokem kupředu a metody, které se uplatňovaly před 15 lety, jsou již zastaralé, a přicházejí novější, šetrnější. A díky za to! Ruce jsem měla nesčetněkrát umačkané od pacientů vystrašených z vyšetření, kdy pro ně sestřička byla jediným záchytným bodem, který měli. A proto tady my, zdravotní sestry, jsme. Jsme na svém místě, pomáháme lidem a každý den vidíme, že naše práce má smysl. Kdybych se vrátila v čase, volila bych stejně. Práce zdravotní sestry je mým posláním. vrchní sestra léčebny dospělých Státních léčebných lázní Janské Lázně

Pokud si člověk najde obor, který jej naplňuje tak, jak se to podařilo mně, tak si může říci: „Jsem šťastný

Připoj se k našemu týmu! Přijmeme všeobecné zdravotní sestry, dětské sestry, praktické sestry.

www.janskelazne.com

a teď vzhůru do janských lázní !!!!!!

Nechodíme jen do práce, ale trávíme čas v čistém prostředí Krkonoš, užíváme si hor. Nabízíme náborový příspěvek, podporujeme další vzdělávání, přispíváme na dopravu, penzijní pojištění, poskytujeme ubytování, týden dovolené navíc a další benefity.

4 komerční sdělení

Kontakt: � nela.ourednikova@janskelazne.com � sona.micankova@janskelazne.com � +420 499 860 120 � +420 739 421 992

www.janskelazne.com


ANKETA

Chodíte do wellness centra? Jaké služby nejčastěji využíváte? Ivuša Polonská, vedoucí obchodu Ano, celkem i pravidelně. Jezdíme s rodinou na Vojenskou zotavovnu do Špindlerova Mlýna. Tam si dáme pár bazénů, parní solnou saunu, Kneippův chodník a vířivku. Naše holčičky se vyřádí v dětském bazénu i tobogánu. Otakar Kobr, majitel firmy Navštěvuji solnou saunu Víchová, kde se mi vždy srovná imunitní systém a dýchací cesty. Jinak se synem rád navštěvuji wellnes Hotel Praha, kde využijeme kromě finské sauny i vířivku, bylinku, páru, bazén a protiproud. Na relax je to super.

Martina Harvey, vedoucí zákaznického servisu Chodím spíše sporadicky, a to v zimě. S manželem rádi zajdeme do finské sauny ve wellness Hotelu Gendorf, ale ta často bývá obsazená hotelovými hosty. S dětmi někdy zajedeme do bazénu do Janských Lázní. Jan Rychlík, koordinátor projektů a finanční poradce Jezdím do Špindlerova Mlýna a do Velkých Karlovic. Nejraději mám saunové rituály a vířivky. Je snad něco krásnějšího, než se dívat v zimě na valašské hory, být krásně vyhřátý ze sauny a při tom popíjet Veltlínské?

5


STAROSTA

Vítězíme, protože lidé chtějí klid a stabilitu Vítězem říjnových komunálních voleb ve Vrchlabí se stalo hnutí ZVON. Jeho lídr Jan Sobotka tak bude ve funkci starosty města pokračovat již šesté volební období. Ve velkém povolebním rozhovoru pro Vrchlabinky Sobotka vzpomíná na své začátky v čele města, popisuje práci v Senátu a vyznává se z patriotismu ke své domovině. JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: MARCEL SCHÖN

Před dvaceti lety jste byl zvolen starostou. Vzpomínáte si na váš první den tady na zámku? Vzpomínám si na něj velmi dobře. Já o té práci tehdy neměl téměř žádnou představu. Byl jsem překvapen z celé škály věcí, které člověk musí dělat. Například i vyřazování vojáků ze zálohy nebo různé ceremonie. Měl jsem tehdy určité povědomí jen o části věcí, které jsem později musel začít dělat. Určitě jsem ale neměl nějaký pocit nadřazenosti, spíš jsem cítil zodpovědnost a pracovní náladu. Jak dlouho člověku trvá, když se dostane do takovéto funkce, než se s ní plně sžije a seznámí se i s celým úředním aparátem? To je zásadní otázka. Nový člověk je vždy svěží vítr a je to dobrá věc, ale člověk se zde rozkoukává celé roky. Ten první pocit je minimálně půl roku, než se člověk plně zorientuje. Sice si celý dům projde, se všemi se seznámí, ale než si osvojí všechny procedury, tak je to minimálně půl roku, než se s tím sžije. Ze začátku jsem měl trochu problém i s time managementem. V praxi to vypadalo, když bylo potřeba s někým něco domluvit a dokončit to, tak najednou došlo ke skluzu i u dalších schůzek v termínovníku. Ze začátku jsem dokonce udělal i jeden veliký 6

malér, protože jsem nechal asi hodinu čekat pány ze Škodovky. Teď už bych to nikdy neudělal. Člověk už se pak naučil vše dělat přesně, všude být načas. Bez toho to nejde. Dělat dobře diář a plán na každý den je úplný základ, aby mohl člověk dobře pracovat. Kolik úředníků za posledních dvacet let prošlo tímto zámkem, tedy s kolika lidmi jste spolupracoval? To se skoro ani nedá spočítat. V rámci reformy veřejné správy v roce 2003 se z Vrchlabí stala obec s rozšířenou působností a ze 40 lidí, kteří zde na úřadě pracovali, se tento počet zvýšil na nějakých 99. Nyní je zde tabulkově 92 lidí. Ale zpět k otázce. Řekl bych, že za tu dobu, co zde působím, to byly opravdu stovky lidí, s nimiž jsem spolupracoval. Mějme také na paměti, že pod úřad spadají školy, městská policie, pečovatelská služba, městská knihovna a tak dále. Zmiňoval jste, že máte plný diář. Vedle toho jste ještě senátorem a krajským zastupitelem. Kolik schůzek denně máte v programu? Málokdy je den, kdy bych měl více jak dvě nebo tři hodiny volna. Schůzky jsou většinou po hodině, vedle toho jsou i některá delší jednání. Z opačné strany lze říci, když ten den vyšetřím hodinu na vlastní


práci, tak je to moc. Jinak si tu vlastní práci dělám po 17. hodině, kdy vyřizuji poštu a tak dále. Jinak schůzky na sebe navazují takřka kontinuálně. Denně jich tedy mám šest až osm. A jak to řešíte, když je schůze Senátu, nestihne se tam projednat úplně všechno a schůze se protáhne do dalšího dne, kdy už máte naplánovaný jiný program? To lze vyřešit docela jednoduše. Navíc poslední dobou spíš zažívám stav, kdy je jednání naplánované o den déle a ono skončí o den dříve. Ale pokud to nastane, tak lze schůzky snadno přeložit.

mandátů v zastupitelstvu. Jaké je vaše hodnocení? Když jsem před čtyřmi lety získal 55 procent, bylo to veliké překvapení. Na komunální úrovni se běžně totiž takový výsledek nezískává. A letos to bylo ještě více, a to nelze nazvat jinak než krásná věc. Moc děkuji lidem, kteří nám dali hlasy. Ani nevím, čím jsem si to zasloužil. Pro mě je to fantastický výsledek, byť jsme oproti minulému období jeden mandát ztratili. Pro mne to je to impuls do budoucna.

Do krajského zastupitelstva jezdíte do Hradce Králové, Senát sídlí v Praze a starostujete ve Vrchlabí. To je poměrně značné pendlování autem. Kolik kilometrů měsíčně najezdíte? Myslel jsem si, že to bude náročnější a bude se to pohybovat kolem 2 000 kilometrů měsíčně. Ale je to o něco méně, vejdu se do 1 500 kilometrů.

Říká se, že je vždy dobrý výsledek těžší obhájit, než jej poprvé dosáhnout, a vy jste ho obhájil již popáté. To s tím samozřejmě souvisí. Já osobně jsem si myslel, že oproti minulému období oslabíme. Ale o to je to hezčí. Možná je to tím, a to jsem si všiml i v okolních městech, že lidé možná chtějí trochu té stability. Takže tam, kde se nic dramatického neděje, kde se nekrade a nechová se někdo nadřazeně, tak si lidé řeknou, že chtějí klid, a kde není zásadní důvod nic měnit, tak ať to běží dál.

Na začátku října proběhly komunální volby. Vámi vedené hnutí ZVON získalo přes 60 procent hlasů a 13

Ve Vrchlabí kandidovaly jenom tři subjekty, byť jste vy i místostarosta Plašil říkali, že těch stran je


STAROSTA

v podstatě pět. Co se stalo, že z politického života ve Vrchlabí zmizely strany jako ČSSD, ODS či KSČM? Odpovím na tyto tři jmenované strany. Sociální demokracie ve Vrchlabí byla rozložena Vladimírem Drymlem, který ji rozložil na padrť, a pak se nenašli další lidé, kteří by mohli pokračovat. Ta místní buňka byla podle mne tak zdecimovaná, že už nenašla další lidi, kteří by táhli dál. V ODS jsem kdysi dávno začínal. Ze začátku hodně stála na místních lidech a pak ji ovládli lidé z jiných měst, třeba i z Hradce Králové nebo z Prahy, a ty místní ódéesáky pak jakoby vytlačili, a jak se to tam přetvořilo, tak pak i zaniklo. A konečně komunistická strana měla svého lídra pana Drážného a poté personálně i věkem odumřela. Pak se samozřejmě nabízí otázka, jestli to trochu ZVON neválcuje. I to určitě hraje svou roli. Ale letošní případ a úspěch hnutí VRCHLABÍ DO TOHO! ukázal, že je možné se do volebního souboje pustit. Nicméně tu nejsou ani další strany, které tu v jiných volbách běžně dostávají hlasy. Čím si to vysvětlujete, že se Vrchlabáci nechtějí aktivně účastnit politické-

ho života? Je to tím, že si své zájmy hájí a realizují je jinak? Myslím, že zásadní věcí nyní je, že je hospodářství relativně v pořádku a vše běží tak, jak má, a lidé nemají žádný sociální problém. V takové situaci nepotřebují oporu města a mají své jiné zájmy. Je dostatek práce, lidé dostávají slušný výdělek, žijí si svým životem a ta veřejná správa je příliš netrápí. Tedy pokud něco nestaví nebo se nedostanou do nějakého potřebného kontaktu s úřadem. Vedení města zůstane beze změny, staronovou radniční koalici bude tvořit ZVON a Volba pro město. Jaká bude koexistence vedení města se třetí stranou komunálních voleb, tedy VRCHLABÍ DO TOHO!? Proběhla zde nějaká nabídka podílet se na užší spolupráci a výkonu moci? My jsme se společně sešli, a to ve formátu po dvou lidech z každé ze tří stran. Já jsem se zachoval přirozeně a lidsky. S Volbou pro město úzce spolupracujeme již dvacet let a je tu silné personální propojení v podílu na správě města. Ani po minulých volbách jsme nepotřebovali koaličního partnera, ale pro


efektivní správu města byla pro nás koalice s Volbou pro město potřebná. A chceme v tom pokračovat. My jsme VRCHLABÍ DO TOHO! tedy nenabídli nic víc než předsednictví kontrolního výboru, vznik některých dalších výborů, předsednictví v komisích a spolupráci v programových věcech. Složení rady bylo dané a zůstává stejné jako v minulém období, protože ho považuji za optimální. Jakou pozici zaujme VRCHLABÍ DO TOHO!, záleží na nich. Zda chtějí být konstruktivní, či tvrdou opozicí. Nicméně opakuji, nenabídli jsme jim žádné místo v radě. V letošním roce jste kromě obhajoby vítězství na radnici uspěl i v doplňovacích volbách do Senátu. Kde se vůbec zrodil vás záměr kandidovat do horní parlamentní komory? Byla to souhra okolností. Já jsem v roce 2016 kandidoval do kraje. Vycházel jsem z předpokladu, že kraj pro město Vrchlabí a Krkonoše je důležitý ze strategických důvodů, protože má na starosti školství, dopravu, zdravotnictví či sociální věci. V těchto volbách jsem uspěl, ale věděl jsem, že nechci být v nějakých uvolněných funkcích, přestože jsme v koalici. Na konci roku 2017 proběhly volby do Poslanecké sněmovny. Pan Jiří Hlavatý (šéf textilky Juta a tehdejší senátor za Trutnovsko, pozn. aut.) byl do ní zvolen, ale zároveň tím přišel o křeslo v Senátu. Zanedlouho poté jsem byl osloven. Původně jsem strašně moc nechtěl, protože jedna volební kampaň skončila a měla hned začít druhá. A to poměrně narychlo, měla být přes Vánoce a tak dále. Pak jsem si to rozmyslel. Jednu kampaň do Senátu jsem již v roce 2008 absolvoval. Vím, že to nebylo nic jednoduchého. Konečný výsledek však mnohdy závisí na konstelaci mnoha další faktorů a okolností. Někdy to je docela jednoduché, a jindy může člověk fakt hodně makat, spálit v tom hodně peněz, ale stejně se to nakonec nepovede. Nyní to najednou šlo. Nikdo do toho nechtěl dát svoje kandidáty, protože to bylo jen na dva roky a něco, bylo to velice narychlo a některé etablované strany do toho nechtěly ani moc dávat peníze. Najednou došlo k takovému rychlému souznění, kdy se zástupci více stran shodli na tom, že mě budou podporovat. Tím se to najednou celé rozeběhlo. Na druhou stranu se říká, že když máte nějakou příležitost, tak byste ji měl uchopit. Z těchto doplňujících voleb do Senátu vzešel váš mandát na dva roky a devět měsíců. Nabízí se logická otázka, máte v plánu na podzim 2020 tento mandát obhajovat? To je velice těžká otázka. Nevyloučil bych to. Bude

záležet na okolnostech, ve stejný termín budou i krajské volby. Moje rozhodnutí samozřejmě ovlivní rodina, moje zdraví a další schopnost vykonávat tuto práci. Na druhou stranu musím říci, že to, co jsem v Senátu zatím poznal, se mně líbí a dává to smysl. Jak to tam v Senátu na vás působí? Je to velice přátelské prostředí. Nejprve tam jsou ti lidé za sebe, a pak až za politické strany. Po těchto doplňujících volbách se tam dostala řada nových lidí, kteří jsou profesně také úplně někde jinde. Jsou tam například profesoři a tak dále a ten inteligenční potenciál Senátu tak nepochybně vzrostl. Dále zde není nějaká zásadní stranická dohoda nebo dělení na opozici a koalici. Všichni se snaží své záležitosti poctivě načíst a dělat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Já snad ani nezažil případ, kdy by nám vedení našeho klubu řeklo, jak máme k nějakému zákonu hlasovat. Dobře. Pokud neexistuje dělení na koalici a opozici, tak předpokládám, že je stejně nějak vidět, kdo je z tábora vládních stran a kdo z opozice. Obzvlášť po posledních volbách. Ona se od teď zřejmě poměrně výrazně projeví skutečnost, že u ústavních zákonů (které například mění volební systém nebo zavádějí 9


STAROSTA

přímou volbu starostů) je nutný souhlas tří pětin senátorů a jejich nesouhlas nejde ve sněmovně přehlasovat. Jaký je váš názor na tyto avizované změny? Řekl bych, že to, co se nyní po volbách přihodilo, je moc dobře. U běžných zákonů je role Senátu slabá a my spíš jejich přijetí zpomalíme, protože Poslanecká sněmovna má možnost 101 hlasy naše veto či pozměňovací návrhy přehlasovat. U ústavních zákonů to je úplně jiné. Osobně se přiznám, že zvažovaný australský model, který by přeměnil volbu do Senátu na jednokolovou, moji podporu nemá. A co přímá volba starostů? Já jsem byl původně pro. Ale po zkušenosti, kdy přímá volba prezidenta podle mne nedopadla dobře, se toho docela bojím. Když jsem například zachytil zprávu, že by mohl klidně kandidovat Jiří Kajínek, tak ona to už potom taková legrace není. Například on už tehdy ve vězení byl velkou celebritou, které lidi posílali dopisy a peníze. A najednou by takový člověk byl třeba zvolen do čela města, protože je populární. Ze zkušeností z našich partnerských měst a podle toho, co vidím, jsem nabyl názoru, že v tradičních a dlouhověkých demokraciích na západ od nás to možné je, ale například v Polsku to je problém. Zkrátka stav, kdy dojde k rozkolu mezi zvoleným zastupitelstvem a zvoleným starostou (který musí plnit usnesení zastupitelstva, se kterým bytostně nesouhlasí), je hodně nebezpečný. To zastupitelstvo může fakticky starostu zničit. Na druhou stranu může být starostou například nejpopulárnější vzpěrač ve městě. Takže, abych to shrnul, jsem pro zachování současného modelu i se všemi jeho nástrahami typu, že starosta může být zastupitelstvem kdykoliv v průběhu jednání odvolán a nebo že zde dochází ke skutečnosti, kdy je vítěz voleb obejit a koalici skládají ostatní strany. Co děláte ve svém volném čase? Snažím se ještě sportovat. V zimě každý víkend jdu na sjezdovky, a to je pro mne úplně největší relaxace a vášeň. Jinak se amatérsky snažím hrát hokej a dvakrát týdně se dostat na tenis. Jinak si občas jdu zahrát i fotbal. Co třeba turistika a chození po horách? Chodíte na podzim na houby? Na turistiku mě moc bolí kolena. Jinak se samozřejmě na hory dostanu, ale je to tak dvakrát za rok. S manželkou si určitě rád udělám výlet. Ale cesta z kopce bez hůlek je to, co už moc nedávám. Do lesa rozhodně ano, moje žena les a houbaření miluje. 10

Na svých webových stránkách se přiznáváte, jak moc hluboce máte zapuštěny kořeny do zdejšího kraje a nejste tulákem. Co pro vás znamená, když se vracíte z jednání v Praze nebo Hradce Králové a nad Horkami se před vámi otevře celé podhůří Krkonoš? Je to silný pocit, že jsem doma. Já jsem hodně konzervativní člověk a přiznám se, že kdybych nikam nemusel jezdit, tak zůstanu doma. Ale ten pocit, který se dostaví na kopci nad Horkami, je vždy nezapomenutelný. Já jsem patriot. Kdybyste mě přesadili někam jinam, kde není kopeček jako například v Nymburku, tak já tam zahynu. Vrchlabí se v současné době daří, lidé tu mají práci, a tedy i obstojný výdělek. Je však nějaká hrozba, že by se to mohlo za pár let otočit? Co by pak nastalo? Když se zpětně podívám na restrukturalizaci Škodovky, tak to bylo a je zcela klíčové pro náš region. Kdyby ten závod tady nebyl, tak jsme úplně jiné město a žijeme tady zcela jinak.

Jak by Vrchlabí bez Škodovky vypadalo? Nebyla by tu řada komunikací, nebyl by tu nový fotbalový stadion a nebyla by tu mnohá protipovodňová opatření. Zcela určitě by tu byla jen polovina hospod a restaurací. Kupní síla zdejších lidí je zásadní. Například by tu nebyla ani taková poptávka po bydlení. Město by to poznalo na svém obratu, protože velká část jeho zdrojů pochází z daňových příjmů. Práce je zásadní pro to, aby zde lidé zůstávali. Tomu se snažíme přizpůsobit stále více věcí a faktorů včetně zavedení vysokorychlostního internetu. Pro další budoucnost regionu je klíčová dostavba dálnice D11, která leccos změní, včetně skladby turistů, kteří sem přijedou. Například se domnívám, že polský turista v budoucnu pro nás bude naprosto zásadní. Dáváte si do nového roku nějaká předsevzetí? Ne. Snažím se soustavně pracovat a jedu kontinuálně.


ROZHOVOR ZPĚVÁK

V Krkonoších se mně líbí, ale je to občas zkouška vůle Před šesti lety se zpěvák známé skupiny Tři sestry Lou Fanánek Hagen přestěhoval z Jevan u Prahy do Františkova nedaleko Rokytnice nad Jizerou a začal žít svůj každodenní všední život v Krkonoších. V otevřeném rozhovoru pro Vrchlabinky popisuje, co ho přivedlo na samotu do horské vísky, jaké v ní zažívá v zimě nesnáze a nabádá rodiče, aby dali své děti raději vystudovat řemeslo. JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: MARCEL SCHÖN

Sedíme ve vrchlabském Fitness Spektrum. Odkdy chodíš posilovat? V globálu to je někdy od roku 1995, kdy jsem vymýšlel, jak zredukovat svoji hmotnost. Tehdy jsem měl 117 kilogramů, což bylo opravdu hodně. Teď mám plus minus nějakých 100 kilo. Tehdy to byla doba pražská, kdy jsem chodil v Praze do tělocvičny. Vedle toho jsem ještě jezdil na kole, ale nikterak vášnivě. Mě sporty příliš nepřitahují, ale byla to nutnost. Nicméně jsem si ke cvičení v posilovně vybudoval návyk a od té doby nějakých 23 let chodím nepřetržitě. 12

Kolikrát týdně či měsíčně chodíš takto cvičit? Ideální by bylo třikrát týdně, ale většinou je to dvakrát. Za měsíc to obvykle zvládnu zhruba desetkrát. Proč padla toje volba právě na Vrchlabí? Bydlím ve Františkově (vesnička nedaleko Rokytnice nad Jizerou, pozn.aut.) a odtamtud je to nejblíž do Jilemnice. Tamní posilovna byla docela dobrá, ale byla tam zima a nebyl tam k dispozici trenér. Bylo to tam takový spartánský, nebyla tam například ani sprcha. Dále už to nechci hodnotit. Pro svoje potřeby jsem tedy začal hledat něco jinýho a nakonec jsem se dohodl tady ve Vrchlabí


s Karlem Grossmannem. Udělali jsme nejprve takový osmitýdenní program na rehabilitaci mého lokte, který byl velice intenzivní. Ale tehdy jsme hráli s kapelou méně, tak jsem to zvládl. A pak jsem začal chodit pravidelně. Od té doby jsme většinu cviků změnili, protože by to byla nuda a já sám bych se nepřinutil. Jak dlouho jezdíš cvičit sem do Vrchlabí? Od roku 2016, přesně nějakých dva a půl roku. Zmínil jsi, že bydlíš ve Františkově. Jak je to dlouho, co jsi opustil Prahu, respektive její okolí? Okolí Prahy, to jsi řekl správně, protože já jsem bydlel v Jevanech. Ve Františkově jsem naplno od prosince 2012. Co bylo primárním impulsem k přestěhování se z aglomerace velkoměsta do vsi v horách, kde je občas možné i dlouhou dobu nepotkat ani živou duši? My jsme sem dlouho jezdili. V Buřanech je legendární chalupa Dřevák inženýra Magora (baskyta-

risty Tomáše Doležala, pozn.aut). V dobách, kdy nebyl inženýr, ale jen Magor, tak jsme tam jezdívali s kapelou zkoušet a kalit. Dělali jsme tam i desky. Pak jsme objevili Háskov, což je vlastně hospoda na Františkově. Zkrátka jsme sem jezdili často, na týden nebo na dva, na jaře nebo na podzim, když tu skoro nebylo ani živáčka. Vnímal jsem to, jako když někdo jezdí někam k babičce nebo na chalupu. Zná tam potom lidi nebo řemeslníky, kteří jsou mimochodem velmi důležití. No a bylo to. Takže to nebylo takové zčistajasna stěhování se někam, kde to člověk nezná. To já bych určitě nechtěl. Ale stejně. Říkal jsi, že jsi nejprve jezdil do Františova na týden nebo na dva a pak jsi jel zase pryč. Během týdenního pobytu si vše člověk idealizuje, protože přijede odpočívat nebo za zábavou. Jenže když se potom přestěhuje, tak už pak v onom místě zažívá i všední okamžiky a dny, které již nejsou zality sluncem, mám-li parafrázovat klasika. Ty jsi mně pro změnu před chvílí říkal, že ses

13


ZPĚVÁK

přestěhoval po 15 letech z Prahy do Vrchlabí. Tady je potřeba to trochu rozlišit, i když principiálně je to stejný. Ale něco jiného je bydlet ve Františkově, a jiný to bude i ve Vrchlabí. Přece jen to není takový underground, jako jsem udělal já. Například přes týden můžeš jít kamkoliv do hospody, což já v mimosezóně nemůžu, protože od pondělí do čtvrtka je Háskov zavřený.

od času přespat, abych nemusel od nás vyrážet tak brzy. Čas od času by to využily i moje děti, které by také v Praze občas potřebovaly přespat.

Chybí ti tedy společenský ruch nebo možnost s někým komunikovat? Já jsem původně opouštěl Prahu, protože mě to sociální rejdění lidí moc neláká. Zpočátku jsem si liboval, že v té mimosezóně opravdu nikdo nikde není. Je to opravdový pusto prázdno. Ale když je moc práce a moje paní je zapracovaná, tak tu pak není nikdo, kdo by si se mnou povídal. Já se domácími pracemi moc nezabavím. Nebo pracemi na zahrádce. Mě to moc nebaví. Rád si čtu knihu pod pergolou. V té komunikaci bych trochu přidal, jsem tam sociálně vyloučenej.

Kolik je tvému nejstaršímu synovi? 33.

A co obchody a nakupování? Já jsem nikdy na nějaký módy nebyl, takže tím vůbec nestrádám.

Když jsi měl děti menší či malé, jak moc přísný jsi na ně byl? Teď už si to upřímně mohu přiznat. Já jsem ve výchově sehrál pramalou úlohu. Byl jsem stále někde pryč, a když jsem byl doma v Jevanech, tak jsem občas zašel za kumpánama do hospody. Pak jsem jako doma něco řekl a tvářil se přísně. Ale spíš jsme měli danou nějakou linii a velkou část výchovy u dětí převzala jejich maminka.

Ale co potraviny? Jíst přece musíš. Jo, to jsme odkázaný na nějaký supermarket v Rokytnici nebo Jilemnici, kde jednou za týden nakoupíme plný auto jídla. Ale nejsme rozmlsaný, on tam mnohdy navíc ani nějaký extra velký výběr není. A co doktoři? To je právě to. Já za nimi jezdím do Prahy a musím čelit těm objednáním typu „přijeďte o půl osmý ráno“. Musím pak vyjíždět brzy, abych to stihl. Já v Praze vůbec nic nemám. Takže přemýšlím, že si tam koupím nějaký malý byt, abych tam mohl čas 14

Někde jsem si přečetl, že máš šest synů a dceru. Ano, některé děti jsou už dospělé, jiné jsem „získal“. Nicméně je to tak, že ve správě a ve vztahu ke mně mám celkem sedm dětí.

A co například dělá? Normálně pracuje s počítačem, já to pořádně ani neumím specifikovat. Ale pilně pracuje, dokáže uživit ženu a dvě děti, což je dobrý. Ale ze začátku to s ním taky nebyl žádnej med a chvíli trvalo, než se někam po střední škole zařadil. To je ale asi dnes běžný. Před dvaceti lety to bylo jiný? Řekl bych, že jo. Před dvaceti lety ještě byla vojna, která s těma klukama – tedy pokud nešli do školy – tak zamávala, že se z ní vrátili jako hotoví chlapi. Je to sice takové klišé, ale je to pravda. Když měli sklony k zevláctví nebo na tu temnou stranu, tak byli po vojně tutoví a rovnou na ni nastoupili. A ti druzí pak šli do práce a pracovali. Myslím, že to bylo užitečný do té míry, že se každej naučil starat sám o sebe. Ale nyní jsou ty lidi takový naničemní. Nejsou sígři ani nesígři. Teď je řada takových exotů, který jsem za našich mladých let ani nepotkal, kteří vůbec nevědí, co se sebou. Je jim třeba 25 a jenom zevlují, bydlí doma u maminky a rodiče se jich pomalu nemohou ani zbavit. Přitom jim nehrozí příživa, což byl kdysi velkej bubák.

Co říkaly děti na přesun z Jevan do Krkonoš? Já si myslím, že to všechny tak nějak vstřebaly. Kam chodí například do školy? Chodí do Rokytnice, což je v podstatě přes kopec. Tam je škola do deváté třídy.


Pracoviště

Pracoviště

www.gymvr.cz

www.gymhost.cz

VRCHLABÍ GYMNÁZIUM – osmileté a čtyřleté studium – profilace žáka širokou skladbou volitelných předmětů – výuka jazyků – AJ, NJ, FJ, RJ – výměnné pobyty do Francie a Německa – plavecký bazén a venkovní hřiště – účast v projektech EU a významných společností (např. Škoda, Krnap) – kroužek programování robotů, fyzikální a biologický kroužek – podpora sportovně nadaných žáků

HOSTINNÉ GYMNÁZIUM – osmileté studium – přípravný kurz na zkoušku FCE – výuka jazyků – AJ, NJ, RJ – moderní jídelna, majáles – posílení výuky přírodovědných předmětů a cizích jazyků, zájmové kroužky SOCIÁLNÍ ČINNOST – čtyřletý maturitní obor – bez povinné maturity z matematiky – okamžité uplatnění v oboru – příprava pro studium v sociálních, zdravotních a pedagogických oborech – odborné praxe u dětí, dospělých i seniorů OŠETŘOVATEL / OŠETŘOVATELKA – tříletý učební obor – bez přijímací zkoušky – základy ošetřovatelské práce, léčebné, rehabilitační a diagnostické péče, odborné stáže v nemocnicích – možnost ubytování v internátu – prostupnost s maturitním oborem – spolupráce s Nemocnicí Vrchlabí – studijní stipendium až 5 000 Kč/měs.

Přihlášky do osmiletého gymnázia lze souběžně podat na obě pracoviště. Na obou pracovištích nabízíme: kmenové i odborné učebny vybavené multimediální technikou, jazykové učebny, knihovny, kvalitní a zkušené týmy pedagogů, Wi-Fi zóny, individuální přístup k žákům, společenské akce, zahraniční zájezdy, exkurze, besedy, účast v  předmětových a  sportovních soutěžích, sportovní zázemí a  kurzy, dobrou dopravní dostupnost škol.

Den otevřených dveří 22. listopadu 14 – 17 hodin


ZPĚVÁK

A kam potom půjdou na střední? Mají v tom jasno? Bavíte se o tom doma? Jsou tu nějaký gymply po okolí, učňák je ve Vysokém. Já bych byl moc rád, aby se ti naši chlapečci dali na něco, co je bude bavit a uživí je to. Aby se naučili řemeslo. Mě úplně rozčiluje nedostatek kvalitních řemeslníků a tendence všech rodičů cpát své děti na školy. Když je někdo chytrej, a to extrémně, a má potenciál stát se odborníkem ve svém oboru, dobře, tak ať jde na školu. Ale chodit na nějaký nástavby nebo bakalářský obory, aby se někdo stal specialista na čerpání evropských fondů, tak mně to přijde jako úplná zbytečnost. Těchto polovzdělanců je pak plno a nikdo je nechce zaměstnat. Oni mají potom pocit, že jsou strašně chytrý a mají na to papír z nějaký soukromý vysoký školy. Ale jak na to koukám po okolí, snad všem bych doporučil, aby své děti na dali na řemeslo. U kluků tady v Krkonoších například na tesaře. Práce plno, něco po nich zůstane. Na dva roky dopředu mají plný notýsek práce. A co sport? Ten by tvé děti nelákal? Tak na tohle já vůbec nejsem. Ale člověk musí být však sportovec vnitřně se vším všudy, takřka od přírody. Samozřejmě něco je v genech a pak musí zafungovat i nějaká souhra náhod nebo okolností. Já z toho nemám nic, takže bych nemohl jít příkladem ani je drilovat. Ale pokud budou chtít, tak bych jim nebránil. Ale nikde nikoho obcházet nebudu. Ale u člověka tvé známosti a popularity by mohli na nejednom místě přivřít oko, ne? To možná jo, ale je to velké neštěstí pro to dítě.

Jak přijala kapela Tři sestry tvoje rozhodnutí se odstěhovat do dalekých končin? Jak vlastně koexistujete? Krásně koexistujeme. S koncertováním nejsou problémy. Já to mám sice z větší dálky, a tak dojíždím sám po vlastní ose. Ale jinak jsme v plné formě, máme novou desku. Jinak koncerty máme v běžném režimu, to znamená v létě velké turné, pak občas takový ty koncerty pokory. Co to je? To hrajeme v takových starých kulturácích a máme to proto, abychom nezpychli. Tam musíme ubrat ze všech našich požadavků, horko tam je a šatna je pro změnu studená. No a pak kolem Vánoc máme zimní turné. V lednu a únoru jsou potom takový prázdniny. To pak čekám, až to rychle skončí.


To je v Krkonoších docela problém, co? Každý mně to říká, proč jsem tedy šel do Krkonoš. Jenže mně se tady líbí. V zimě to je občas zkouška vůle, obzvlášť když napadne hodně sněhu a já musím všechny cesty a chodníčky kolem domu prohrabávat sám. Jak jsi na tom, když třeba v zimě napadne hodně sněhu, ty pak jsi skoro odříznut od světa a musíš jet někam za prací, například něco natáčet do Prahy? Jo, to je právě ono. Je to velice náročný a musím s tím dopředu počítat. Mnohdy už hlásím, že nepřijedu úplně včas. I proto stále více zvažuji, že bych si v Praze pořídil nějaký malý záložní byteček, abych tam mohl čas od času přespat.

a já bych to tam prodal za víc, než například před pět lety. Ale zase bych pak za víc koupil byt v Praze. Ale nejdřív musím sehnat kupce na ten dům v Jevanech. Nedávno proběhly volby. Byl jsi volit? Jakou adresu máš vůbec v občance? Nebyl jsem volit nikde, protože si myslím, že všechno už je vymyšlený dopředu. Říká se tomu konspirační teorie, ale je to praxe. Je to samozřejmě trochu přitažený za vlasy, ale myslím si, že vše, celý ten chod všeho je dopředu vymyšlený. A ty volby už jsou jen taková prdel pro lidi. Že tu existuje něco na způsob českého Bilderbergu? Ne jen českého, ale celosvětového. Všechno je vymyšlený, každý má svoji úlohu. Putin má svoji úlohu, Miloš Zeman má svoji úlohu a tak dále.

Sehnat nyní v Praze nějaký byt není žádný med. Ty ceny vyletěly extrémně vysoko. Jasně, je to hodně drahý. Já mám v Jevanech ještě takovou jednu nemovitost a nyní jsem se rozhoupal k Jakou úlohu máš potom tedy ty? tomu, že ji prodám. A abych utržené peníze opět pře- No to já nevím. Snažím se dělat, co mám, ale také klopils.r.o. do realit, tak by mně· Vrchlabí bylo jedno, jak nomináls tím ·bojuji. Jako499 že se snažím zchytrat a nepít alkoARGO-HYTOS · Dělnická 1306 · 54315 · Česká republika Tel.: +420 403 111 · info.cz@argo-hytos.com ně drahý ten byt byl. vzrostly i v Jevanech hol a ·pak že ta úloha taková jiná. ARGO-HYTOS s.r.o.by · Dělnická 1306Ceny · Vrchlabí · 54315 · Česká republika Tel.:zjišťuji, +420 499 403 111 je · info.cz@argo-hytos.com

• • • • • • • • • •

KONTROLOR KONTROLOR www.argo-hytos.com Vaše příležitost Náš úspěch www.argo-hytos.com OPERÁTOR CNC STROJŮ OPERÁTOR CNC STROJŮ VEDOUCÍ PLÁNOVÁNÍ MATERIÁLU email: jobs.cz@argo-hytos.com VEDOUCÍ PLÁNOVÁNÍ MATERIÁLU email: jobs.cz@argo-hytos.com tel.: +420 499 403 111 PROJEKTOVÝ LOGISTIK tel.: +420 499 403 111 PROJEKTOVÝ LOGISTIK Kontaktujte nás: Kontaktujte nás: NÁKUPČÍ NÁKUPČÍ • NÁKUPČÍ • PROJEKTOVÝ LOGISTIK • VEDOUCÍ PLÁNOVÁNÍ MATERIÁLU

Kontaktujte nás: tel.: +420 499 403 111 email: jobs.cz@argo-hytos.com

• OPERÁTOR CNC STROJŮ Vaše příležitost www.argo-hytos.com Vaše příležitost -- Náš Náš úspěch úspěch • KONTROLOR

ARGO-HYTOS s.r.o. · Dělnická 1306 · Vrchlabí · 54315 · Česká republika · Tel.: +420 499 403 111 · info.cz@argo-hytos.com


ZPĚVÁK

PROFIL ZPĚVÁKA Lou Fanánek Hagen (52), frontman populární skupiny Tři sestry

Když jsi zmínil, že v lednu a únoru máš takový prázdniny a venku je zima a brzy tma, nechystáš třeba nějakou novou knihu? Já jsem zjistil, že mně nejde nic jiného než takové to vzpomínání. Stále si vzpomínám na staré historky. Zažil jsem toho hodně, ale nic není nekonečné. Nicméně něco už rozepsal, chtěl jsem to udělat trošku jinak, více beletristicky, ale zjišťuji že mně to nejde, není mně to přirozené. V létě jsem napsal asi 50 stránek. Myslím, že bych asi zhruba stejné množství ještě potřeboval, ale teď mně to nějak vyschlo. Spíš jsem si říkal, že bych mohl udělat nějakou novou desku. Svoji vlastní. Letos to je deset let od doby, co jsem vydal Jevany, tak nyní bych mohl vydat Františkov. Kde bereš nápady na texty? Ve tvém autorském repertoáru jsou vedle Tří sester a tvých sólových projektů například texty pro Těžkého Pokondra, kdysi jsi textoval Šmouly atd. Když jsou písničky, tak to jde. Ale například u Tří sester jsem nedávno měl období, kdy už jsem neměl v textech co říct. A pak se to zase zvrátilo a šlo to.

Svým civilním jménem se jmenuje František Moravec. Po gymnáziu vystudoval stavební fakultu na ČVUT. Podílel se na řadě hudebních projektů (například Hagen Baden, Synové výčepu) či muzikálů (Kleopatra, Princezna zmrzlina). Psal texty i pro Lucii Bílou, Těžkého Pokondra nebo Maxim Turbulenc. V roce 2009 byl uveden do Beatové síně slávy. Je podruhé ženatý, má šest synů a jednu dceru.

Jaké budou Vánoce u Moravců v Krkonoších? Držíte tradiční zvyky? Bude kapr? Já Vánoce nijak moc neprožívám, protože mně to tam čím dál víc kazí rozvíjející se konzum. Mnohdy mám dojem, že ty rolničky už hrají někdy od září. Gastronomii nějak neřešíme. Jsme takový ostudy, že ani ryba není. Jako když to někdo udělá, tak já sním jednu dvě podkůvky. Ale jinak se držím řízků. Děti občas nemusí ani to a berou to dosti alternativně. Mají rádi například svíčkovou, takže vedle řízků se i svíčková u nás vyskytuje.


GENDORF

Wellness – odpočinek i pomocná ruka při zdravotních problémech Provozovatelé wellness center říkají, že jejich služby vyhledávají především dvě skupiny lidí. Ta první si chce při zvolených procedurách fyzicky i psychicky odpočinout, klienti ze druhé skupiny přicházejí se zdravotním problémem a očekávají pomoc. Vedle toho tu pak jsou tací, kteří jsou wellness centry nepolíbení, a tudíž relaxují jinak a jinde. Kdo tedy nejčastěji patří mezi klienty wellness center a co tato zařízení mohou nabídnout těm, kteří je zatím míjejí? Hosté a návštěvníci wellness center by se ještě dali rozdělit i na ty, co něco chtějí, a ty, co něco potřebují. „Ideální je, když můžeme hostovi nabídnout to, co skutečně potřebuje. Někdy se však stává, že host chce něco jiného. My mu to samozřejmě poskytneme, ale k tomu dodáme i to, co opravdu potřebuje,“ říká Michal Kučera, manažer wellness centra, které je součástí vrchlabských wellness hotelů Gendorf a U Zvonu. Naráží tím na skutečnost, že někteří lidé, kteří například přijdou na masáž a bolí je určitá část těla, netuší, že je tato bolest způsobena něčím jiným, a masér jim vedle rozmasírování bolavé partie může provést i další úkony, které eliminují samotný zdroj bolesti, který se mnohdy nachází jinde. Přestože do wellness centra chodí i lidé, kteří se domnívají, že jsou zdrávi a nic jim není, lze podle Kučery na každém člověku nalézt něco, na čem lze pracovat. Před masážemi i užíváním jiných wellness služeb je proto důležitá konzultace, aby došlo k nastavení procedury tak, aby hostovi neublížila. Pokud má host například problémy se srdcem či vysoký krevní tlak, tak mu není doporučena finská sauna, ale případně jen infrasauna. V případě potíží

s ledvinami nebo štítnou žlázou určitě není klientovi doporučeno absolvovat lymfatickou masáž. Víte, že tělo může relaxovat jak pasivně, tak i aktivně? Právě kombinace obojího je nejúčinnější. Součástí wellness centra proto je i „Energy Flow studio Vrchlabí“, které zajišťuje lekce různých sportů téměř každý den, při nichž si můžete krásně vyčistit hlavu. A o jaké sporty například jde? Je to bosu, hatha jóga, relax jóga, kurz SM-systém, který velmi dobře rovná záda a pomáhá k jejich nápravě, ale klienti mohou pracovat i na své fyzické kondici v rámci hodin spinningu a nebo nově i body dee. Nabídka relaxačních wellness služeb v Hotelu Gendorf je taková, že dokáže uspokojit širokou klientelu. „Jsme schopni nabídnout službu jakémukoliv hostovi. Tedy i těm náročnějším, kteří vyžadují nakombinované balíčky, ošetření či rituály, hodiny cvičení a následnou relaxaci. Nabízíme například čokoládovou masáž i peeling, klasické masáže, kolagenárium, vacupress, vířivku se slanou vodou, ale také klasické procedury, jako je finská sauna a infrasauna. Přijďte se k nám přesvědčit, že návštěva wellness centra určitě stojí za to,“ uzavírá Michal Kučera. komerční sdělení 19


SAUNA

Saunování je součástí zdravého životního stylu

JIŘÍ ŠTEFEK, FOTO: ARCHIV JIŘÍHO KOUBY

Přestože do sauny je možné chodit po celý rok, většina lidí má její navštěvování spojené s obdobím podzimu a zimy. Někteří lidé si vykládají proces saunování po svém, a proto se kolem něj točí řada mýtů či polopravd. Jiří Kouba, šéfredaktor časopisu Bazén & Sauna a přední světová kapacita v odvětví, v rozhovoru pro Vrchlabinky tyto mýty uvádí na pravou míru, a naopak vyzdvihuje, proč je toto zařízení vhodné pravidelně navštěvovat. Kde leží historické kořeny sauny? Kdy a kde se lidé poprvé „saunovali“? Jak tehdy toto zařízení vypadalo? Saunování je známé téměř na všech kontinentech. Odborná literatura uvádí saunování indiánů, kteří předehřívali kameny v ohništi, které pak odvalovali do chýší z ohnutých dřevin a překrytých houněmi. Známé jsou též parní lázně nazývané Temazcales na území dnešního Mexika. Ruskou banju v rusky mluvících zemích a na Blízkém východě zmiňují již Nestorovy letopisy z roku 1206, svoji tradici má saunování i v Japonsku. Přesto má většina lidí saunování spojené především s Finskem, ne? Samozřejmě. Kolébkou saunování je bezpochyby Finsko, odkud je převzat i název sauna. Tradice zde trvá více jak tisíc let. Původně k vyhřívání sloužila topeniště na pevná paliva, proto nikoho asi nepřekvapí, že první saunou byla takzvaná kouřová sauna (savusauna). V době epidemií a moru v Evropě, 20

které vedly k uzavření lázní a lazeben, mělo saunování v severských zemích nepřerušený průběh a vývoj. I proto se název finská sauna ujal ve střední Evropě i u nás. Evropa se též upíná k informacím o Skytech, kteří se potili na břehu Černého moře již ve 4. století. A kdy se poprvé objevila sauna na českém území? V Čechách se prvně saunovali v roce 1936 sportovci díky docentu Vojtovi ve Štěpánově. V roce 1946 byla postavena první veřejná sauna v brněnských Pisárkách a první sauna v lázních byla vybudována v roce 1948 v Karlově Studánce. Na olympijských hrách byla sauna pro sportovce poprvé v roce 1936 v Berlíně. Lze popsat, co to přesně saunování je a co musí proces obsahovat, aby jej bylo možno nazvat saunováním? Zkusme vyjít ze staré finské definice sauny, která říká, že je to „dům s lázní, pro kterou je vzduch ohříván


pecí“. To znamená, že jde o objekt, ve kterém se odehrává celá saunová lázeň. Samotné saunování je pak opakované a důsledné prohřátí s následným intenzivním ochlazením. Drtivá většina lidí navštěvuje veřejné či hromadné sauny. Jak to zde má správně vypadat? Pokud se budeme bavit o veřejné sauně, tak hned ve vstupu po zaplacení poplatku za pobyt v provozu by měl návštěvník dostat potřebné čisté prádlo. V šatně by měl odložit oděv, šperky a ženy by se měly odlíčit. Následuje povinná očistná sprcha s omytím mýdlem v teplé vodě. Po osušení se vstupuje do prohřívárny s teplotou okolo 95 stupňů Celsia, která se měří podle platné vyhlášky ministerstva zdravotnictví ve výšce dvou metrů. Zde dochází k prohřátí a následnému pocení. Návštěvník by měl na saunové lavici ležet s ohledem na parabolickou závislost teploty, a byl tak rovnoměrně prohřátý. Po opuštění prohřívárny je z hygienických důvodů důležité opláchnout pot vlažnou vodou a následně využít jednu z forem ochlazení. Ideální je ochlazovací bazének, pokud je venkovní, je to ještě lepší.

V některých provozech je ochlazovací káď nebo jen vědro, často musí posloužit jen sprcha se studenou vodou. Mnoho vyznavačů saunování jistě ocení i venkovní ochlazení vzduchem, zvláště v zimě nebo na horách. Tady však pozor, v tomto případě je třeba mít ven obuv, aby nedošlo k prochladnutí od nohou. Kolikrát by se měl celý proces prohřívání – ochlazení opakovat? Počet opakovaného prohřátí a následného ochlazení nikde není přesně udáván. Tady více jak kde jinde platí, že počet se řídí pocitem saunující se osoby, ačkoliv se obvykle udává, že tento proces se opakuje zpravidla dvakrát až třikrát. Nedílnou součástí je odpočinek v odpočívárně poté, co se na závěr procesu saunování člověk osprchuje a umyje si vlasy šamponem. Samozřejmostí by mělo být doplnění tekutin, jiné občerstvení ve formě jídla je příjemným bonusem. Prostor zde není na cigarety, tvrdý alkohol ani jiné návykové látky. Dospělí by měli saunovat v podvečer, aby nenásledovala fyzická zátěž a mohl pak následovat spánek. U dětí je to naopak nejlepší před obědem, aby po něm mohly


SAUNA

jít odpočívat, popřípadě také spát. To se týká třeba i sobotního saunování rodičů s dětmi ve veřejných saunách. Ze všeho tak vyplývá, že hodinový pobyt v saunové lázni je opravdu nedostatečný. Dle mého názoru je minimem devadesát minut, optimem jsou ale dvě hodiny, které člověk stráví v čistém a příjemném prostředí a kde si odpočine od stresu a starostí denního života. Pokud je to ve společnosti rodiny s dětmi, či v okruhu přátel, tak bývá tento příjemný pocit ještě umocněn. Jaké jsou pozitivní stránky, které saunování přináší, tedy především co se týče dopadů na zdraví a tělesnou či psychickou kondici? Obecně platí, že sport a regenerace patří k sobě. Proto i saunování je důležité. Nejen například k předehřátí před masáží, ale jako procedura, která by měla být součástí životního stylu. Zde je třeba možno zmínit saunování dětí. Jeho zakladatelem v Čechách je nestor saunování Antonín Mikolášek, kterému letos bylo 91 let. V Čechách se saunují děti v mateřských školách i rodiče s dětmi, a tak se pro mnohé naše nejmenší stává saunování součástí životního stylu. Saunování ze zdravotního hlediska přináší zvýšení imunity, zvýšení fyzické i psychické odolnosti, snížení únavy a bolesti svalů po sportu, kvalitnější spánek a mnohé další, které si zájemci najdou třeba na internetu. Jaké postavení má sauna mezi dalšími službami, které dnes běžná wellness centra nabízejí? Úvodem této odpovědi je třeba říct, že cizí slovo wellness, které nemá přesnou definici, označuje spíše příjemné pocity a v podstatě evokuje zdravý životní styl. V našem pojetí wellness provozu jde téměř vždy o saunu a další teplovzdušné či regenerační procedury jako například parní kabinu, vířivku, malý bazén s protiproudem, poskytování masáží, případně solárium a další služby. Těžko uvěřit nějakému hotelu, který má v názvu wellness, a přitom má jen levnou vířivku a někdy i masáže. Nabídky těchto zařízení doporučuji probrat podrobně, i když se nabídka na trhu zvláště v posledních letech výrazně zlepšila. Slovo „wellness“ je v poslední době skloňováno ve všech podobách. Setkáváme se v obchodech s wellness mýdlem, wellness ručníky, wellness parfémy, existují i wellness kavárny a podobné nesmysly. Pokud někdo chce podobné zařízení provozovat, tak doporučuji se pro návrh zařízení s tímto označením obrátit na zkušené projektanty, u kterých je třeba si zjistit reference, a tím i skutečnost, zda jsou v oboru opravdu doma.

Lze určit nějaké skupiny lidí, které by se sauně a saunování měly raději vyhnout? Obecně platí zásada, že saunování je vhodné pro zdravé jedince. Vzhledem k tomu, že téměř každý má dnes menší či větší zdravotní omezení, je dobře v případě pochybností svoji návštěvu konzultovat s ošetřujícím lékařem. Saunování má řadu specifických kontraindikací. Správně zpracovaný návštěvní řád saunového provozu by měl obsahovat výčet zdravotních i jiných omezení, se kterými by se do sauny vstupovat nemělo. Jaké kontraindikace jsou nejčastější či nejzásadnější? Uvedu jen pár příkladů. Zásadní kontraindikací u těhotných žen je návštěva sauny během prvního trimestru, kdy je saunování pro nenarozené děti opravdu velmi rizikové s ohledem na vývoj plodu. Patří sem také úplný zákaz pro sportovce, kteří jsou nadměrně vyčerpáni (například po maratonskému běhu), či jde o kontaktní sporty jako box, judo, kickbox a podobně, při kterých dochází k nárazům do hlavy, úderům či pádům na podložku. Mezi další omezení pak patří střevní potíže, infekce, akutní kloubní záněty, neléčený vysoký tlak, nespecifikované kožní projevy a podobně.

O saunách se šíří řada mýtů. Které patří mezi ty nejčastější? Zde je třeba možné zmínit mylné tvrzení, že se saunou hubne. Ano, vypotí se třeba půl kila i více, ale doplněním tekutin se hmotnost vrátí na původní hodnotu. To ale neznamená, že není sauna dokonalý doplněk k aktivnímu cvičení. Léty se mění i pohled na saunování žen během menstruace, které bylo dříve tabu. Popravdě není důvod se saunování při menstruaci vyhýbat. Je pravda, že v průběhu 23


SAUNA

saunování cirkuluje krev v těle mnohem rychleji, a tak se může stát, že i menstruační krvácení může být v důsledku saunování silnější. To však vyřeší větší tampon nebo menstruační kalíšek. Řadě žen saunování při menstruaci prospívá, samy si najdou svůj režim v prohřívárně či při ochlazení. Je faktem, že sauna skutečně pomáhá řadě žen tlumit menstruační i předmenstruační bolesti. V případě zpožděné periody také dokáže nahnat krev do dělohy a uvolnit nepříjemné křeče. Dalším mýtem je časový pohled. Tedy čím déle v sauně, tím lépe. To ale není pravda. Dalším mýtem je, že saunování není vhodné pro děti a je pouze pro dospělé. Ještě za hlubokého socialismu jsme v předpisu hlavního hygienika č. 45 z roku 1977 měli v § 13 napsáno, že „společné saunování rodičů a dětí se nepřipouští.“ Ve stejném paragrafu bylo také napsáno, že se nepřipouští společné saunování mužů a žen, což asi vede k jinému mýtu o saunování v plavkách. Přitom zvláště pro ženy to je nezdravé a navíc nehygienické. Nahota je možná problém na malém městě, ale to bychom se dostali k problematice naturismu. Zkrátka, kdo se stydí, tak ať si pořídí saunu doma. Snad posledním

JIŘÍ KOUBA Již celé čtvrtstoletí je vydavatelem a šéfredaktorem časopisu BAZÉN & SAUNA. Tři volební období byl místopředsedou profesní asociace a čtyři roky členem výkonného výboru Světové saunařské asociace v Helsinkách. Profesní saunaře školí od roku 1984 a je autorizovanou osobou pro obsluhu saun na Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR. Má velkou profesní knihovnu, sbírá a shromažďuje kromě literatury a dobových pohlednic další písemné dokumenty (poukazy, vstupenky, akcie, dobové průvodce, mapy, předpisy, návody na přístroje atd.) z oblasti plováren, bazénů, saun a lázní. Pokud má kdokoli ze čtenářů jakýkoliv artefakt a může jej do sbírky poskytnout, nechť se obrátí přímo na redakci časopisu Bazén & Sauna, www.bazen-sauna.cz. mýtem, který bych zde zmínil, je povědomí, že saunováním vyženu chřipku, kašel i rýmu. Sauna onemocnění tohoto typu neléčí, slouží naopak jako prevence před nimi. Nemocný nebo silně nachlazený člověk naopak může nakazit ostatní návštěvníky v sauně.


25


BARBER SHOP

Movember aneb Knírky se nevyhnou ani Vrchlabí Prvního listopadu začíná měsíční charitativní kampaň Movember. Jejím hlavním cílem je získat finanční prostředky a rozšířit povědomí o rakovině prostaty a varlat. Tváře mnoha mužů pak během tohoto měsíce ozdobí švihácký knírek. Ve Vrchlabí mohou péči o něj svěřit Holičství & Barber shopu v pasáži Atrium. Odměnou jim za to bude i perníkový knírek. Pravidla Movemberu, jehož kořeny sahají do Austrálie a již do roku 1999, jsou velmi jednoduchá. Každý muž by si měl na začátku listopadu hladce oholit tvář a nechat si během následujícího měsíce narůst knír. Jeho velikost, tvar ani hustota není nikterak omezena či předepsána. Ona už samotná přítomnost knírku na tváři někoho, kdo ho běžně nenosí, je nepřehlédnutelná. O to více však splní svůj účel, a tím je šíření základní myšlenky této kampaně a hnutí. Název pro tuto kampaň vznikl spojením slov „moustache“ a „november“. Pokud bychom tato dvě slova chtěli sloučit do jediného českého výrazu a dát mu i jakýsi poetický přesah, tak by to mohl být například knírkopad. Knírek zkrátka začne růst na začátku listopadu a na jeho konci i „opadne“. V té době končí i souběžně konaná finanční sbírka.

a sami jeho poslání dále propagují, rozšířil,“ říká Kuželová. Ta slibuje všem, kteří si do jejího salonu na konci listopadu přijdou nechat oholit movemberovský knírek, že jim jej oholí zcela zdarma, a ještě jim za odměnu věnuje perníkový knírek.

Ráj pro mužské vousy

Přestože se drtivá většina mužů holí doma strojkem či žiletkami, narůstá počet těch, kteří navštěvují specializované salony jako je právě vrchlabské Holičství & Barber shop, kde svým vousům a tvářím dopřejí velice detailní a odbornou péči, která trvá mnohonásobně déle než klasické „holení“ doma v koupelně u zrcadla. Její součástí je například napářka, při níž má muž na tváři teplý mokrý ručník, který jeho vousy napřímí, a následné oholení břitvou je skutečně dohladka.

První ročník, kdy se Movember začal slavit, tedy spíš propagovat, proběhl v roce 2004. Od té doby se jeho obliba lavinovitě šíří takřka po celém světě. I ve Vrchlabí a jeho okolí lze během předposledního měsíce v roce již několik let sledovat větší koncentraci knírkařů. Před dvěma lety se k této iniciativě připojila i místní kadeřnice a holička Daniela Kuželová, která ve svém Holičství & Barber shopu v pasáži Atrium nabízí celou škálu služeb pro úpravu pánských vlasů a vousů, počínaje od holení břitvou s napářkou, přes stříhání a zastřihávání vousů i vlasů, prodej olejů či šamponů na vousy až po lymfatickou masáž obličeje. „Před dvěma lety jsem s Movemberem začala, tehdy tuto službu využívali především hráči místního hokejového týmu. Od té doby se okruh osob, které se o Movember zajímají 26 komerční sdělení

Holení je zážitek

Podle Daniely Kuželové je pravidelná péče o vlasy a vousy prospěšná nejen kvůli vzhledu či hygieně. „Zajít si jednou za tři týdny do barberu nechat se kvalitně oholit je nejen zážitek, ale každý muž tím dělá něco pro své zdraví,“ říká Kuželová. O jejích slovech se můžete přesvědčit, až do jejího salonu v listopadu přijdete shodit svůj movemberovský knírek. Objednat se můžete na telefonním čísle 605 372 548.


SVÁTEK

Svatomartinská tradice Mezi významné listopadové dny patří 11. listopad, na který připadá svátek všech Martinů. Podle pranostik přijíždí svatý Martin na bílém koni, na tento den se těší i všichni milovníci dobrého jídla, aby si pochutnali na vypečené husičce. JIŘÍ ŠTEFEK

Řadu z vás jistě napadne, proč je s husou spojen právě Martin. Podívejme se proto na původ této spojitosti, která je zmiňována ve dvou legendách. Ta první praví, že husy svatého Martina při kázání tolik rušily a za trest nyní pykají na pekáči. Druhá legenda pro změnu vypráví o tom, že se svatý Martin před svou volbou biskupem ze skromnosti skrýval v husníku, ale husy ho svým kdákáním prozradily. A kdo byl onen svatý Martin? Podle křesťanské legendy se narodil v roce 316 našeho letopočtu jako syn římského důstojníka kdesi na území dnešního Maďarska. V severoitalské Pavii získal

vzdělání a přiklonil se ke křesťanství. Ve svých patnácti letech byl proti své vůli přijat k císařskému jezdectvu. Legenda dále praví, že jedné chladné noci poblíž francouzského Amiens viděl promrzlého nahého žebráka. Martin neváhal a svým mečem rozetnul svůj plášť na dvě poloviny, z nichž jednu podal žebrákovi. Následující noci se mu zjevil Ježíš Kristus, který byl oděný právě do poloviny jeho pláště. Díky této události začal být Martin vzýván jako patron ochrany proti chudobě a tato událost měla za následek, že se dal pokřtít. V následujících letech svého života cestoval a po příchodu do Francie žil jako poustevník. V roce 372 se stal biskupem z Tours, zemřel pak o 27 let později.

Darujte sobě i Vašim blízkým péči o klouby, vazy a šlachy COMPLEX 6 AKTIV 180+90 tbl.

Navštivte lékárny ve Vrchlabí Lánovská 1656 (Kaufland) Po–Ne 8:00 – 20:00 hod. Krkonošká 20 Po–Pá 7:30 – 17:30 hod.

UNIKÁTNÍ SLOŽENÍ NOVÉ GENERACE PRO VAŠE KLOUBY

Akční cena

799 Kč Běžná cena 1 199 Kč

Kč -400

• • • • • •

glukosamin chondroitin nativní kolagen typu II hyaluronát sodný MSM vitamin C pro správnou tvorbu kolagenu v kloubních chrupavkách

(1 tbl. = 2,96 Kč) Doplněk stravy.


NOVINKY Z VRCHLABSKA

Přednáška o historických osmičkách Mezi studenty Krkonošského gymnázia a Střední odborné školy ve Vrchlabí a Hostinném zavítal přední regionální literární historik a pedagog Karel Řehák s přednáškou na téma „Osudové osmičky v českých národních dějinách“. Před naplněnými posluchárnami škol v obou městech ve svých devadesátiminutových přednáškách představil význačná data v našich dějinách, která končila číslovkou 8. Většinu svého výkladu pak věnoval rokům 1918, 1938, 1948 a 1968. Vedle přehledu událostí a osobností při nich Řehák neopomněl zasadit události do politického a společenského kontextu doby. V závěru své přednášky Řehák vyzdvihl důležitost pluralitní demokracie pro vývoj svobodné společnosti v České republice a vyzval studenty k jejímu upevňování a obraně.

ních záměrů je ojedinělou formou zvýšit v dětech zájem o techniku,“ říká Jolana Vašáková z jednatelství Krajské hospodářské komory Královéhradeckého kraje v Trutnově. Vítěz soutěže, v níž se utká až pět osmičlenných týmů, postupuje do krajského kola, které se uskuteční v Hradci Králové 16. listopadu.

Veřejná sbírka na podporu pěstounství Od začátku listopadu do konce ledna bude ve městech na území Královéhradeckého kraje včetně Vrchlabí probíhat veřejná sbírka formou kasiček na podporu projektu „Soužití dětí z dětských domovů s pěstounskými rodinami“ pod hlavičkou spolku Okno do srdce. Ten vznikl a byl registrován v červenci roku 2018 jako nestátní, nepolitická a nezisková organizace, jejím posláním je šíření myšlenky a rozvoj náhradní rodinné péče. Zároveň formou vzdělávacích akcí, kulturních programů a jiných happeningů chce spolek informovat širokou veřejnost o problematice pěstounství a socializace dětí do společnosti a běžného života.

Psycho Therapy Fest již pojedenácté

Soutěž podpoří zájem o techniku Ve čtvrtek 8. listopadu proběhne od 9. hodin v prostorách společnosti Kablo Vrchlabí okresní kolo soutěže „Talenty pro firmy“ – Prezentace středních škol a zaměstnavatelů 2018. „Jejím cílem je výměna zkušeností a příkladů dobré praxe v oblasti zvyšování zájmu mladé generace o techniku, technické obory a s tím související profese. Vzájemné poznání zaměstnavatelů a škol, zlepšení propagace a medializace oborů technického směru, zvýšení image těchto oborů a přilákání nadaných žáků. Dalším z cílů je posílení dlouhodobé kampaně podpory technických oborů na krajské úrovni, vzájemné představení spolupráce základních škol se středními školami a zaměstnavatelskou sférou. Jedním z hlav28

Příznivci psychobilly, rockabilly a dalších stylů odvozených ze starého dřevního rock’n’rollu si dají dostaveníčko v sobotu 10. listopadu v předsálí vrchlabského Kulturního domu Střelnice. Vypukne zde již 11. ročník Psycho Therapy festivalu, který patří mezi nejstarší akce svého druhu v České republice vůbec. Podle pořadatele Petra Fiedlera se návštěvníci mohou těšit na tradiční nášup energické a řízné hudby. Na zdejších prknech například vystoupí kapely Queens of Everything či Kung-pao Cowboys, přítomní se mohou těšit i na gramofonovou produkci DJs. Akce startuje v 19 hodin. (jš)


NA POKEC

Medvídek Máme doma hromadu plyšáků. A to i přes to, že jsem dětem ještě žádného nekoupila. Množí se u nás geometrickou řadou. Babičky, tetičky, kamarádky a moje vášeň pro věrnostní akce se postaraly o to, že je naše plyšová rodina dosti početná. Více než bych si přála. Máme snad všechny možné čumáčky, které si jen umíte představit: zvířátka domácí, zvířátka cizokrajná, medvídky, všechny druhy ovoce a zeleniny, polštáře, … Jsou malý, velký, obří, mluvící, svítící i blbě čumící. VERONIKA ŠTEFKOVÁ

Jakmile začíná být v naší domácnosti něčeho nadmíru, tak mne popadne nutkání se toho bez milosti zbavit. Jelikož plyšák není žádná cennost, tak jako manželovy vydajdané tepláky, nepředpokládala jsem v plánované čistce nějaký odpor či nesouhlas. Libovala jsem si, jak to bude tentokrát snadné. Po čase jsem ale začala pochybovat. Představila jsem si totiž, jak by se naše dítka zatvářila na fakt, že si se svými přehlíženými hračkami už nikdy nepohrají. Roční synek by byl ještě v klidu. Mámino zuřivé házení plyšáků do pytle by nejspíš považoval za hru (nebo úklid), a ještě by mne s úsměvem povzbuzoval svým „paci, paci“. Ale naše školkou povinná dcerka se slovní zásobou a vyřídilkou téměř předškoláka by se se mnou už mohla pustit do diskuse na téma, kolik plyšáků je tak akorát čili kolik plyšáků můžu vyhodit. Co na tom, že si s nimi nikdo nehraje. Nikdo si jich nevšímá. Jen se na ně práší a zabírají místo. Všechny moje argumenty by dcera přebila jediným… ,,To počebuju!“ Bylo tedy nadmíru jasné, že akce „likvidace plyšáků“ musí být rychlá a utajená. Jakmile tatínek odešel vyvenčit děti na procházku, využila jsem situace a osmdesátilitrový zahradní pytel jsem naplnila během tří minut. Pak už jen stačilo otevřít víko popelnice a šup. Pocit, že jsem se zbavila hromady nepotřebné plyše, byl tak blažený, že jsem hned začala přemýšlet, co bych tak ještě mohla vyhodit. Co takhle manželova sbírka kravat z přelomu století nebo ta hromada zaprášených knih, 30

kterou by se dalo vydláždit náměstí? Uvidíme, všechno má svůj čas. Ještě než se děti stačily vrátit z vycházky, začala jsem přeci jenom trochu pochybovat, zda jsem nezakročila příliš drasticky. Nechtěla jsem, aby se tento den proměnil v nějaký traumatický zážitek z dětství, jež mi budou ještě jako dospělí připomínat až do mé smrti na každé rodinné sešlosti. To, co se ale potom stalo, mne naprosto šokovalo. Nestalo se totiž vůbec nic. Žádný pláč, žádný křik. Dítka večer ulehla do postýlek, aniž by si čehokoliv všimla. S úlevou, že jsem z našich dětí nestvořila citové mrzáky, jsem ulehla také do peřin. Co následovalo, si do teď nedokážu moc dobře vysvětlit. Vyskočila jsem z postele a za hluboké noci jsem z naší popelnice vyštrachala pytel, který jsem tam ještě před pár hodinami bez lítosti sama zahodila. Jak jsem se rozložila v posteli, tak se mi rozložily i myšlenky v hlavě. Najednou jsem si vybavila, jak manžel s dědou letěli na vytoužený zápas anglické ligy do Londýna a dcerce pak přivezli medvídka s britskou vlajkou na břiše. Jak dcerka k druhým Vánocům dostala od babičky mluvící opici a my se tím bavili celý večer. Jak jsem dceři za první nasbírané body v obchodě pořídila plyšovou dýni a ona zářila celou cestu až domů. Ti roztomilí a měkouncí lapači prachu mne nakonec dostali. Prohrála jsem. Ale mně to nevadí, protože vím, že až děti odmaturují, tak poletí!


Profile for Zbynek Kacer

Vrchlabinky - magazín listopad 2018  

Vrchlabinky - magazín listopad 2018  

Advertisement