Page 1

VÍ K EN D

reality firmy práce akce bazar www.trutnovinky.cz | ročník 2012 | číslo 49 / 2012 | 15 000 výtisků | vyšlo 21. 12. 2012 | vydává

Havel chybí víc než kdy jindy

HYNEK ŠNAJDAR

mu, kdy byl vězněn a hlídán na každém kroku Státní bezpečností, pracoval jako dělník v trutnovském pivovaru. Na konci roku 2010 byl jeho přínos oceněn. Obdržel symbolický klíč, kulturní cenu a čestné občanství města Trutnova. „Děkuji za čestné občanství Trutnova i za kulturní cenu, kterou jsem dostal. Považuji za velmi důležité a vhodné, že bylo připomenuto několik událostí, s nimiž je svázán Hrádeček, který já sám pociťuji jako svůj existenciální domov. Čtyřicet tři let tam jezdím,“ prohlásil tehdy Václav Havel.

TRUTNOV - Přestože celá země věděla, že Václav Havel trpí mnoha zdravotními neduhy a není na tom dobře, ta zpráva přišla jako blesk z čistého nebe: Na své chalupě na Hrádečku v neděli 18. prosince 2011 dopoledne zemřel ve spánku první porevoluční český prezident. Bylo mu 75 let. Většinu národa tragická zvěst zaskočila, překvapila a mnozí tomu nemohli uvěřit. Bylo jasné, že odchodem bývalého disidenta, dramatika, prezidenta a osobnosti světového formátu něco podstatného končí. Z Hrádečku se rázem stalo poutní místo, kam proudili lidé, pokládali květiny, psali vzkazy, nosili rozmanité předměty a rozsvěcovali svíčky. V tiché účasti vzpomínali na člověka, který zanechal hlubokou stopu v novodobé historii země a vyvedl ji z komunistického područí do svobodného nadechnutí.

A jak je na něj vzpomínáno dnes, rok po jeho smrti? Chybí tady člověk jeho formátu? „Chybí. Chybí, víc než kdy jindy,“ myslí si Antonín Tichý, sběratel a krkonošský patriot ze Svobody nad Úpou. Osobu a člověčí styl Václava Havla postrádá také trutnovský muzikant Vojta Lábus. „Byl pro mě vždy velkou morální autoritou a dnes je těchto autorit pomálu,“ říká. Pokračování na str. 4

Havel byl s Trutnovem spojen výraznou pupeční šňůrou. V době totalitního režiinzerce

Na Hrádečku Havla hlídal esenbák Dvořák TRUTNOV - Pět roků ho hlídal na Hrádečku, jezdil za ním ve Volze. Někdejší příslušník Veřejné bezpečnosti, dopravák Jiří Dvořák (61) se v rozhovoru Trutnovinkám svěřil, jaká byla služba u chalupy disidenta a budoucího prezidenta Václava Havla. „Hlídal jsem ho s kolegy od roku 1984 až do 16. listopadu 1989. Podle rozkazu nadřízených jsme byli na Hrádeček vysláni, abychom ho hlídali,“ řekl nám Dvořák. S odstupem času prý přemýšlel, proč to dělal. „Tehdy se to ale odmítnout nedalo. Byl jsem pod přísahou,“ tvrdí. Dnes po mnoha letech Havlovo hlídání a sledování považuje za absurdní. „Byl to všechno nesmysl. Prostě to ta doba ale s sebou nesla,“ kroutí hlavou bývalý esenbák, který přiznává, že ho loňská Havlova smrt zasáhla. „Byl to pro mě šok a byl jsem z toho smutný,“ dodává. Pokračování na str. 8 inzerce


VÍKEND (2)

21. 12. 2012

Není dne, abych na Václava Havla nemyslel se mi to těžko hodnotí. Ke mně byl hodný, vstřícný a štědrý, což možná všichni tvrdit nemohou.

Deset let byl šéfem Hradní policie a kryl záda prezidentu Václavu Havlovi. Plukovník Antonín Maněna (65, na fotce vlevo) z Trutnova, který je už na penzi, byl Havlovi nejen osobním strážcem. Se svojí ženou Vlastou, byli od 70. let téměř rodinnými přáteli disidenta a budoucího prezidenta i jeho ženy Olgy. Na chalupě na Hrádečku byli jako doma a prezidentský pár znali dokonale. Maněna Havla naposledy viděl dva dny před jeho smrtí.

Kdy a kde jste se seznámili? Seznámili jsme se přes knížky, které jsme si s mojí ženou půjčovali na náměstí v Trutnově od paní Hoškové. Té je zase půjčoval Václav nebo Olga. Prostřednictvím samizdatové literatury jsme na sebe narazili. Pak jsem za ním jel na Hrádeček vrátit mu osobně jednu ostře sledovanou knihu. Tak došlo k našemu prvnímu setkání, bylo to asi v roce 1974. Od té doby jsme byli přátelé.

Brzy uplyne rok od smrti bývalého prezidenta Václava Havla. Chybí vám? Přirozeně chybí. Stejně tak, jako mně chybí jeho první žena Olga, která odešla už před šestnácti lety. Jak často na něj myslíte? Není dne, kdy bych na něj nemyslel. Se svou ženou Vlastou jsme ho měli za ty roky příliš pod kůží. Znal jsem se s ním přes třicet let a deset roků jsem pro něj pracoval. Kromě toho jsme měli vztah k němu, k Olze, k Hrádečku. Kde jste se dozvěděl o jeho úmrtí, co vám tehdy proběhlo hlavou? Dva dny před jeho smrtí jsem byl na Hrádečku. On občas projevil nějaké přání, měl na něco chuť, že by si dal třeba štrúdl nebo oblíbený moučník z dětství, který připravovala jeho maminka. Byl jsem tam tedy 16. prosince. Pak mi volali kluci z ochranky, jestli bych nepřijel znovu, že Václav už nechce vylézt z postele, že by bylo dobré, kdyby ho někdo vytáhl alespoň na krátkou procházku. Chystal jsem se tam, ale nechtěl jsem se tam potkat s jeho manželkou Dášou, která tam měla namířeno. Když už byla na cestě, rozhodl jsem se, že na Hrádeček nepojedu. O jeho smrti jsem se dozvěděl od kluků z ochranky a moje žena Vlasta z internetu. Můj první pocit byl, že jsem to nechtěl vnímat, že jsem tomu nemohl uvěřit. Je to pošetilé, ale má to tak asi většina lidí. Byla to ale realita. Byl podle vás Havel po celou dobu dobrým prezidentem?

Řekl bych, že jednoznačně ano. Kdysi před druhou volbou si nechal natisknout vizitky, na nichž stálo: Václav Havel, muž, jenž se dopustil mnoha omylů. Ty pak rozdával novinářům. Takže se samozřejmě nějakých omylů dopustil, jako se jich každý den dopouštíme všichni. Pokud to ale mohu posoudit, jsem si jistý, že byl dobrý prezident. Jeho vize, názory a všechno, co uplatňoval ve svém prezidentském konání, naši republiku dostaly do povědomí celého světa. Na Havlovy projevy po celém světě, u nichž jsem měl tu čest být, se stály fronty a ovace byly vestoje. Pokoušel se být jazýčkem na vahách v rozkolísaném Československu. Byl federalista a šlo mu o to, aby se stát nerozpadnul. Které jeho vlastnosti byste vypíchl jako kladné a které naopak jako záporné? Nejvíc jsem na něm obdivoval jeho mozek, takovou tu brilantní analýzu,

kterou byl schopen vysypat z rukávu u věcí, jež byly stěžejní. I když panovaly různé názory, on je vyslechl, pak přišel se svou verzí, s níž všem vypálil rybník. Kromě toho měl krásnou češtinu, což jsem měl také rád. Pochopitelně bylo dost věcí, které jsem obdivovat nedokázal. Někdy se mi zdálo, že je v některých aspektech až příliš velký hnidopich. Je ale pravda, že jsme byli kamarádi a já jsem mu nebyl žádnou velkou intelektuální oporou. Byl jsem takový jeho brach, proto

Prý jste ho vozil, když byl pod drobnohledem policie, v kufru auta tajně na Hrádeček, je to pravda? Jeho jsem v kufru nevozil, i když konspirativní na to byl dost. Když jsme ale utíkali před policií na schůzky Charty, tak on se najednou na smluveném místě vynořil z lesa. Každopádně jsem tam tajně v kufru vozil statečnější řemeslníky, kteří tam občas něco opravovali. Tenkrát totiž bylo velmi nežádoucí Havlovi pomáhat, žádoucí bylo mu škodit. Ti řemeslníci nebyli v kufru auta proto, že by se na Hrádečku báli jen tak objevit, ale já jsem měl strach, aby se nedostali do hledáčku policie. Za jeho prezidentování jste byl šéfem Hradní policie. Kdy a jak jste se na tento post dostal? Dostal jsem se k tomu náhodou. Před policií jsem se předtím celé roky schovával a nechtěl s ní nic mít. Bylo to přání


VÍKEND (3)

21. 12. 2012 pana Havla i Olgy a tu nabídku jsem dostal několikrát. Protože jsem ale tehdy měl zavedenou rmu na opravu továrních komínů, tak jsem nabídky odmítal. Pak mi zavolali, abych se dostavil na Hrad, kde mě čeká překvapení. Olga mě o to, abych funkci přijal, velmi důrazně požádala s poukazem na to, že Václav je obklopen lidmi, kterým nevěří, a chce někoho, komu věřit může. Nastoupil jsem tam v roce 1991. Bylo složité tohoto svobodomyslného člověka hlídat? Byli tam přede mnou předchůdci, kteří už kus práce odvedli. Nastoupil jsem do rozjetého vlaku. Složité to ani tak nebylo, spíše Václav Havel hrál různé žertovné hry. Například někam jel a my jsme jeli za ním. Najednou ukázal blinkrem do-leva, ale odbočil doprava. Byly to takové vtípky, které se léty stávaly mnohovrstevnatými. Ve skutečnosti jsem s ním v tomto ohledu žádné problémy neměl, protože jsme to vždy večer probírali u HP, to znamená u hodnotícího panáka. Byl by za vašeho účinkování na Hradě myslitelný trapas, který se stal v Chrastavě, kdy na prezidenta Klause střílel muž plastovou pistolí? Nechci Klausovu ochranku soudit, ale my jsme možná více dbali na to, co se děje v okolí prezidenta. Oni udělali chybu, a to se prostě občas někdy stane. Mně spíš vadilo, že ten člověk, který na prezidenta vystřelil, pak na místě v klidu poskytoval novinářům rozhovor a teprve poté ho zatkla policie. To je myslím hrubá chyba. Je Havlovo heslo, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí

důležitým výrokem pro dnešní dobu stejně jako pro tu tehdejší? Pro spoustu lidí je to skutečně naprosto nepotřebné klišé, to je pravda. Pro mě osobně je to platný výrok a je škoda, že pravda a láska nevítězí. Rozhodně bych se tomu nedokázal smát. Ono by bylo méně problémů na světě, kdyby se jen dodržovalo desatero. Havlovo heslo je morální apel, který by neměl zmizet.

z uměleckých kruhů, kde se Václav cítil nejlépe. K nějakému kontaktu muselo nevyhnutelně dojít, byla to otázka času. Když Havel onemocněl a pobýval v nemocnici, byl jste stále v jeho blízkosti? Byl. Do špitálu v Londýnské ulici po operaci, kterou prováděl profesor Pafko, jsem dojížděl denně i několikrát, vozil jsem mu vzkazy od lidí, poštu a podobně. Pak jsem si „užil“ špitálu v Innsbrucku, kde jsem byl nepřetržitě třiadvacet dní. Přál si to a měl takový pocit, že můžu něco ovlivnit. Bylo to hodně zvláštní, ale nelitoval jsem ani minuty. Jak vnímal svůj zdravotní stav, nesl svůj osud statečně? Cítil, že mu ubývají síly, ale vzpíral se tomu. Myslím si ale, že to tak má většina lidí. Spíše si to nechával pro sebe.

Pamatujete si na seznámení s Olgou? Bylo to v době předávání knížek v 70. letech. Ona byla více ponořená do sebe a sblížit se s ní byl větší problém než s Václavem. Zásluhou mojí ženy se mi podařilo se s ní sblížit poměrně velmi brzy. S Václavem jsem si tykal v podstatě hned, ale s Olgou to hned nešlo. Teprve jednou o Vánocích, které jsme slavili s Havlovými, když už šli všichni spát, tak jsme si s Olgou pouštěli Sváťu Karáska. Přitom mi tykla a už to tak zůstalo. Strašně jsem si toho vážil. Rok po smrti Olgy se Havel oženil s herečkou Dagmar Veškrnovou. Stýkal se s ní už v době, když žila Olga? S Dášou se nešlo nepotkat, protože byla

Kolik let trvalo vaše angažmá šéfa Hradní policie? Deset let. Kdy jste byl ze služby propuštěn a za jakých okolností? Názorově jsme se s Václavem Havlem rozešli. Odešel jsem na ochrannou službu. Stýkal jste se potom s ním? Právě kromě ociálních setkání ne. Mělo to už jenom formální charakter. Neměl jsem na to chuť, ale pak mě to mrzelo a znovu jsme se později vídali. Pauza ale trvala dlouhé roky. Mluvil někdy s vámi o svém působení v trutnovském pivovaru? Mluvili jsme o tom, ale omezovali jsme se na historky, které souvisely s Hrádečkem,

protože spousta řemeslníků z pivovaru mu pomáhala na chalupě. Svěřil se vám o svém věznění? Pochopitelně. Navíc, když byl uvězněn na čtyři a půl roku v Heřmanicích, tak byla moje povinnost v Praze docházet za Olgou. Vzpomínám si, že mně vždy dávala číst poslední dopis, který Vašek poslal z vězení. Jeho obsah jsme pak rozebírali. Už za jeho života se mluvilo o tom, že by mohl dostat Nobelovu cenu. Měl ji dostat a za co konkrétně? Za svůj lozocký náboj, který stačil světu předat, i za hry, které stačil napsat. Také za své postoje, kvůli nimž se raději nechal zavřít, než aby je změnil. Pamatuji se, že jsme v roce 1989 byli na Hrádečku a chystali jsme se na velkou oslavu Nobelovy ceny. Moje žena Vlasta s Olgou jely do obchodu nakoupit nějaké lahůdky a také sekt, který se jmenoval Avanti. Olga rozhodla, že se ho koupí nejvíc, protože stál třetinu toho, co opravdový šampus. Avanti ale nebyla dobrá volba, nikdo ho nechtěl pít. Na to si v souvislosti s navržením Václava Havla na Nobelovu cenu vždycky vzpomenu. Hynek Šnajdar TRUTNOVINKY VÍKEND, zpravodajský týdeník. Vydavatel: Xantipa agency s. r. o., Trutnov, IČ: 25947940, MK ČR E 18801, Adresa: Žižkova 277, Trutnov, PSČ 541 01, redakce@trutnovinky.cz, tel./fax: 499 941 941. Obchodní a inzertní oddělení: Rudolf Korbelář, tel.: 608 146 620, ruda@xantipa.in. Redakce: Hynek Šnajdar, tel.: 734 457 697, hynek@trutnovinky.cz, Pavel Cajthaml, tel.: 733 510 071, pavel@trutnovinky.cz. Distribuce: Česká pošta, a. s. Tisk: Tiskárna Voborník, K. Čapka 868, Hostinné. Sazba: Xantipa agency s. r. o.

inzerce

d LOVÝCHOVNÁ JEDNOTA LOKOMOTIVA TRUTNOV o.s.

provozovatel sportovních zĂƎşzĞŶşŵĢsta www.lokotrutnov.cz klidn Přejeme

KRYTÝ B A Z É N

é prožití svá

tků Vá noční ch a

AREÁL NA N IV Á C H

mnoho ú spěchů v novém roce.

krytý bazén turbo solárium

736 641 434

ŚŽƌŽůĞnjĞĐŬĄƐƚĢŶĂ

ricochet

ĮƚŶĞƐƐ sauna

klubovna ǀşƎŝǀŬĂ

499 817 100, 499 816 888

NÍ STADION ZIM

ĮƚďŽdž

bar

499 810 210, 499 814 655

FOTBALO V Ý N TLETICKÝ ST A DIO AA

736 641 434


VÍKEND (4)

21. 12. 2012

Vítězství pravdy a lásky je morální apel ních chyb, se nemůže zdravě vyvíjet a má tendenci své chyby opakovat. K pochopení těchto chyb je především třeba je umět pojmenovat, a to Havel dokázal. Proto nám jeho osobnost a autorita chybí,“ doplnil Kasík.

Pokračování ze str. 1 TRUTNOV - Ve středu uplynul rok od smrti Václava Havla na Hrádečku. Jak na něj vzpomínají osobnosti z trutnovského okresu? Chybí tady člověk Havlova formátu? Podle učitele Jaroslava Dvorského, předsedy Trutnovského literárního klubu, je rok, který nás od úmrtí Václava Havla dělí, časem dramatické absence výrazné národní i „nadnárodní“ osobnosti a morální autority současné, vážně nemocné české společnosti. „Bohužel její svědomí je po dovršené Audienci i nezadržitelném Odcházení myšlenek disidenta - prezidenta zakřiknuté

a zapřené respektive zakřikované a zapírané. Dnes tolik potřebná schopnost soudné kritické společenské sebereexe i s jejími denními aktualizacemi odešla s panem prezidentem,“ vyjádřil se Dvorský. Také ředitel městské galerie Štěpán Málek cítí, že Havel chybí, a to velmi citelně. „Pro mne s jeho osobou odešel kus lidskosti, která se nikdy nestavěla jako neomylná a přesto neztrácela glanc ani morální kredit. Ale co je podstatné, tak to byl právě ten eticko - lidský přístup, ve jménu kterého se nebál zaujmout stanoviska,“ domnívá se Málek. Evangelický farář Tomáš Molnár je toho názoru, že každý člověk, který se osvědčil ve zlomových okamžicích svým postojem, chybí. Tak chybí i Václav Havel. „Byl především občanem s veškerou odpovědností, kterou to přináší. A tohle tady jako výzva zůstalo a zůstane pro každého z nás,“ poznamenal farář. Libor Kasík, ředitel Uffa, má za to, že se česká společnost nedokázala vypořádat s vlastní minulostí. „Ten, který se nedokáže podívat pravdě do očí a nepoučil se z vlast-

Známé je Havlovo heslo, že pravda a láska musí zvítězit nad lží a nenávistí. Heslo, které je často vysmíváno. „Ten výrok považuji za důležitý pro každou dobu,“ uvádí sběratel Antonín Tichý. Muzikant Vojtěch Lábus tvrdí, že pokud pravda a láska nezvítězí, tak jsme odsouzeni k pomalé a bolestivé smrti. „Konečné vítězství pravdy a lásky je více než symbolickou metou lidských dějin. Havlova heslovitá upomínka nepřátel pravdy a lásky tedy nic nového ani pod českým sluncem,“ myslí si učitel Dvorský. V toto rčení věří i ředitel městské galerie Málek. „Ačkoli současnost mu příliš nenahrává, považuji ho za důležité a nezbytné pro naše přežití.“ I gymnaziální kantorka Karolína Václavíková s ním nemá problém.„Bez toho by se těžko žilo,“ tvrdí. Antonín Maněna, exšéf Hradní policie za Havlova prezidentování, si myslí, že pro spoustu lidí je to skutečně naprosto nepotřebné klišé. „Pro mě osobně je to platný výrok a je škoda, že pravda a láska nevítězí. Je to morální apel, který by neměl zmizet ze světa,“ přeje si Maněna. Jak naznačil farář Molnár, podstata věci je právě v tom, že pravda je silnější než lež a láska mocnější, než nenávist. „Vytrženo z kontextu zní trochu jako hláška Mirka Dušína z Rychlých šípů, tak pro leckoho může být žinantní se k němu hlásit. Ale myslím, že jsem se nesetkal s nikým, kdo by se s významem toho hesla vnitřně neztotožňoval - vždyť jaké ideály by takový člověk asi měl?“ ptá se trutnovský rodák Petr Rýgr. Ředitel Uffa Kasík neví, jestli ono známé heslo bude ještě někdy vlát nad našimi hlavami. „Jsem si ale jist, že ten, komu opravdu záleží na budoucnosti jeho národa a společnosti vůbec, a zároveň je obdařen alespoň špetkou moudrosti, nosí toto heslo či jeho význam přirozeně v srdci,“ dodává Kasík. Hynek Šnajdar, foto: Miloš Šálek

Grund Resort Golf & Ski | Mladé Buky 445 | 542 23 Mladé Buky | Česká republika tel.: +420 499 421 950 | fax: +420 499 421 951 | e-mail: reception@grundresort.cz více informací na www.grundresort.cz | www.astenhotels.com


21. 12. 2012

VÍKEND (5)


VÍKEND (6)

21. 12. 2012

Vášnivý kuchař Havel vařil podle vlastních receptů Bývalý prezident Václav Havel nebyl jen brilantním intelektuálem, světoznámým dramatikem, ale rád se postavil i za plotnu, aby pro své četné přátele něco uvařil podle vlastních receptů. Zejména v chalupě na Hrádečku, kde docházelo ke schůzkám s kolegy z disentu a umělci, rád předvedl své kuchařské umění. K vaření měl velice vřelý vztah. Byl tvůrčím člověkem a podobný byl i jeho přístup k vaření. Nikdy nevařil podle kuchařských knih, ale jídla si vymýšlel nebo vařil i jídla známá. Například svíčkovou (viz recept na snímku), čínu, vyhlášené bylo kuře na medu a pověstný byl burgundský guláš. Velkou zálibu měl v koření, kterým příliš nešetřil. „Vařil s různými obměnami, jídla si vymýšlel už ve vězení, o jídlech se mu tam dokonce zdálo a některé recepty si napsal i na papír,“ vzpomínají pamětníci. Vlasta Maněnová, jejíž manžel Antonín byl šéfem Hradní policie a oba byli blízkými přáteli Havlových, vzpomíná, že manželka Olga musela Václava Havla při vaření někdy krotit. „Rád dělal čínu, ale dával tam tolik různorodých koření, že to moc nebylo k jídlu. Většinou ale strávníci neprotestovali, ani nedávali najevo, že jim to moc nechutná,“ říká Maněnová. Její manžel připomněl, že Havel měl oblibu v rybízovém džemu. „Ten skutečně dával skoro do všeho,“ usmívá se Maněna. Havlovo kuchařské umění chválil fotograf Oldřich Škácha, který Havla fotil nejen v době disentu, ale také v období jeho prezidentování. „Václav Havel na Hrádečku dobře vařil,“ řekl. Když měl Havel sedmdesátku, tak se psalo, že se podával burgundský guláš. „Do té doby jsem tento guláš ještě nevařil, přiznám se. Tak jsem si recept vypsal z internetu a později na své 66. narozeniny jsem uvařil také pro svou zúženou rodinu pověstný burgundský guláš. Vařit takový guláš, to je vskutku škola ve vaření guláše,“ prozradil jeden z pamětníků. Podle Havlovy kuchařky Ireny Košíkové řečené Čirina si recept zaslouží zveřejnit tak, jak byl napsán tím, kdo ho ve svém hrnci vykonstruoval k dokonalosti. „Než techinzerce

nologický postup odsoudíte nebo snad označíte za příliš svérázný, dejte mu šanci a vyzkoušejte ho. Ten guláš má vážně něco do sebe a chutná výtečně. Po pravdě řečeno jsem i já měla silné nutkání některá doporučení obejít, ale nakonec jsem postupovala krok po kroku receptem, abych se dozvěděla, co z toho vlastně nakonec bude,“ uvedla Čirina. Hynek Šnajdar

„Havlova svíčková“ - recept

BURGUNDSKÝ GULÁŠ DLE VÁCLAVA HAVLA 1. Čtvrt kila nebo trochu více uzeného bůčku nakrájet na drobné kostičky, hodit do hrnce a prudce škvařit. 2. Asi kilo nakrájené cibule hodit do takto připraveného tuku, míchat a vyčkat, až bude sklovitě zlatá. 3. Pak do hrnce hodit kilo na kousky nakrájené pravé hovězí kližky, zamíchat, chvilku nechat nepodlité, pak začít podlévat pouze červeným vínem. Nastává nejdůležitější fáze, to jest samo vaření guláše. Hotov je, až je kližka zcela měkká, leč nerozpadá se, tedy asi po půl hodině či po hodině, podle toho, jak silný je plamen. Čím pomaleji se to vaří, tím je guláš lepší. 4. Asi deset minut před koncem vaření přihodit jednu nadrobno nakrájenou chlebovou kůrku a jednu nastrouhanou menší bramboru (obé na zahuštění), jednu nadrobno nakrájenou uzenou klobásu a jednu kávovou lžičku hladké mouky (na otevření chutí). 5. Paralelně možno na velké pánvi vyrábět ochucovací kašičku. Dělá se takto: na rozpálený olej se hodí nadrobno nakrájená či nastrouhaná mrkev a trochu podobně připravené petržele a celeru. Když to je víceméně usmaženo, přihodí se další ingredience: sůl, hodně červené sladké papriky, přiměřené množství (nikoli příliš malé) rozdrcených pálivých papriček či jiného ostrého koření, rozdrcený pepř a hlavně jalovec(!), majoránka, nějaké další zelené bylinky, polévková lžíce rybízového džemu, dost nastrouhané citrónové kůry, lžička kečupu, případně další koření dle vlastního výběru. Vše dohromady se několik minut za stálého míchání smaží na oleji, tím se otevřou všechny chutě a splynou s olejem. 6. Obsah pánve se pak vhodí do hrnce s gulášem, dvě minuty se to na mírném ohni intenzivně míchá, pak se guláš odstaví a nechá chladnout. 7. Když je úplně studený, zamíchá se do něj jedna ušlehaná šlehačka. 8. Den se to nechá odpočívat a druhý den (ohřáté) se to jí.


VÍKEND (7)

21. 12. 2012

Bojovník za svobodu, osobnost, náčelník, tak vnímají Havla studenti gymnázia

TRUTNOV - Jsou ve věku, kdy nemohli Václava Havla znát jako disidenta. Jako prezidenta ho znali, když byli malé děti. Přesto jim tato osobnost světového formátu silně utkvěla v paměti. Studenti trutnovského gymnázia se stali respondenty ankety, kterou pro ně připravily Trutnovinky. Odpovídali nečekaně vyzrále. Na Václava Havla vzpomínají nejen jako na prezidenta, ale také dramatika, náčelníka a osobnost, která byla statečná a bojovala za nezávislost a svobodu. Rok po jeho smrti studentům Havel chybí. „Chybí už dlouho a myslím, že vždycky bude. Výjimečná osobnost,“ řekla třeba studentka Julie Mochowá.

Kajetán Poliak, 17 let, 3. ročník 1. Bojovník za svobodu, náčelník. 2. Určitě ano, hlavně pokud dostala Nobelovu cenu EU, ale i bez toho, určitě měl! 3. Ano chybí, zdá se mi, že nejsou už lidé, kteří by dělali něco nejen ve svůj vlastní prospěch.

1. Co se ti vybaví, když se řekne Václav Havel? 2. Myslíš si, že měl Havel dostat Nobelovu cenu? 3. Chybí v současné společnosti osobnost jeho formátu? Eliška Peterková, 18 let, 4. ročník 1. PAN prezident, osobnost, náčelník, dramatik a neskutečný zásah pro mnoho lidí po tom, co se rozneslo, že V. H. zemřel. Po dlouhé době mi přišlo, že se Češi zase jednou „stmelili“ (o to víc smutné je, že je to právě díky téhle situaci). V tu chvíli jsem měla pocit, jakoby přestalo bít srdce národa, takový pocit prázdnoty. 2. Nevím. 3. Ano, rozhodně. Julie Mochowá, 18 let, 4. ročník 1. Vybaví se mi svoboda, jakýsi boj za nezávislost, statečnost... 2. Jelikož je to jeden z mála politiků, u nás jediný, co má můj obdiv, určitě by si ji zasloužil. Snad i mnohem víc, než někteří z těch, co ji dostali už dávno. Nevím, proč ji nedostal už tenkrát. 3. Chybí, už dlouho a myslím, že vždycky bude. Výjimečná osobnost. Ale byl to člověk jako každý inzerce

jiný, taky udělal nějaké chyby. Ty se ale podle mě dají přehlédnout vzhledem k tomu, co všechno pro Česko udělal. Bohužel tady není mnoho, co by zůstalo. Ondřej Brožek, 20 let, 2. ročník Právnické fakulty Masarykovy Univerzity Brno 1. Teď hned se mi vybaví letiště Ruzyně, což je smutné, nemělo se to nikdy stát... Ale jako Trutnovákovi se mi vybaví pivovar a jeho hra Audience. 2. Upřímně tady nevím, jak odpovědět. Zasadil se o demokracii a o „mír“ tady u nás, v malé ČR... O zahraničí toho moc nevím, myslím si ale, že díky němu je na světě líp. A když ji dostal Arafat nebo Obama, tak si myslím, že VH by ji dostat měl automaticky. 3. Ano, to chybí. Jeho charisma a autoritu má dneska možná Miloš Zeman (v rámci kandidátů na prezidentské křeslo), ale takovou tu dobrotu v srdci (nevím, jak to říct, aby to neznělo tak pateticky) nemá podle mě žádná osobnost na politické a jiné scéně.

Barbora Kulichová, 18 let, 4. ročník 1. Vybaví se mi člověk, který věděl, že i ,,malý“ občan může přispět k velké změně. Havel je pro mě příkladem osoby, u které její ideály nezůstaly jen záležitostí ideálů a velkých řečí, ale staly se podnětem k její aktivitě. 2. Já osobně si myslím, že ano. Akorát stále váhám, jestli by to mělo být spíše za literaturu, nebo za mír. 3. Taková osobnost mi nechybí. Myslím, že osob, které usilují či dokonce bojují, například za zlepšení státního zřízení, kvality života občanů, zlepšení státu, je zde stále dost. Což je dobře. Jen nevím, zda-li je jejich aktivita dostatečně vnímána současnou společností. Michaela Jakwerthová, 20 let, 1. ročník všeobecného lékařství na 3. LF UK 1. Pro mě byl VH hlavně prezident, který se povahou, zázemím a životním postojem v pozitivním slova smyslu lišil od ostatních profesionálních politiků. Po revoluci se v jeho osobě ztělesňovala naděje národa. 2. Nobelova cena je spíš symbol, myslím, že VH byl tolikrát oceněn jinde, a na místech důležitějších než je Královská akademie věd v Dánsku, že lpění na Nobelově ceně je skoro zbytečné. 3. Z potřeby upnutí se na jednoho „lídra“ se myslím naše společnost dostala do fáze, kdy už jsme sami dost silní na to, abychom v zásadě šli správnou cestou. Silná vůdčí osobnost tu sice není, ale myslím, že ani není potřeba. Posilování principů občanské společnosti v každém člověku ji plně zastoupí. Daniel Váša, foto: Miloš Šálek


VÍKEND (8)

21. 12. 2012

Dělali jsme šašky u Havlovy chalupy, říká exesenbák „Dá se říct, že Václav Havel byl můj kamarád,“ svěřil se bývalý trutnovský dopravní příslušník SNB Jiří Dvořák (61), který bývalého disidenta a budoucího prezidenta pět roků hlídal u jeho chalupy na Hrádečku. Dnes žije ve Chvalči, je v důchodu a přivydělává si jako brigádník u jedné trutnovské rmy. „Havel byl slušný člověk a jeho hlídání bylo absurdní. Taková ale byla tehdy doba,“ ohlíží se do minulosti Dvořák. Před rokem umřel Václav Havel, se kterým jste měl „blízký“ vztah. Kdy a kde jste se to dozvěděl? Určitě jsem se to dozvěděl přes média. Jsem často za volantem, tak tu smutnou zprávu jsem zachytil z autorádia hned v ranních hodinách 18. prosince minulého roku.

Jak na vás tedy Havel působil? Od té doby, kdy mě poprvé oslovil pane Dvořák, tak jsem z toho byl úplně vedle. Přemýšlel jsem, proč se ke mně chová tak slušně, protože by mohl být naštvaný na mě i ten režim, co ho tak perzekuoval. Vůbec se nemusel se mnou bavit. Působil na mě jako velice slušný člověk. Vždycky v tom byla jakási vzájemná slušnost.

Jak na vás ta zpráva zapůsobila? To, že dlouhodobě marodí, že měl problémy s plícemi, podstoupil několik operací, to jsem samozřejmě věděl. Stejně ale zpráva o jeho smrti byla pro mě rána a šok. Za ta léta jsem s ním mnohokrát mluvil a vážil jsem si ho, tak to na mě docela dopadlo a byl jsem z toho smutný. Vzpomínáte si na chvíli, kdy vám bylo oznámeno, že budete hlídat Václava Havla, kdy to bylo? Podle rozkazu nadřízených jsme byli na Hrádeček vysláni, abychom Václava Havla hlídali. Tehdy o všem rozhodovala Státní bezpečnost. Nikdo neuvažoval o tom, že by to bylo jinak. Bylo to asi někdy v roce 1984. S odstupem času jsem přemýšlel, proč jsem to dělal, ale tehdy se to odmítnout nedalo. Byl jsem pod přísahou. Jak probíhal váš pracovní den na Hrádečku? Přijeli jsme tam, zaparkovali Volhu. Pak už jsme Havla hlídali nonstop. Stáli jsme u branky k domu a na cestě, která spojuje Vlčice s Hertvíkovicemi. Vzpomínám si, že Havel, který nás už asi znal, vždycky přišel k brance a slušně nás pozdravil. Už si mě pamatoval. Když potřeboval na nákup, jezdili jste stále za ním? V každém případě. Pan Václav Havel přišel, slušně požádal, pánové, potřebuji na poštu a na nákup. Nebyl s tím problém. On jel ve svém autě Golf, státní poznávací značky ADC 7713. Vyrazil a my jeli za ním. Zastavil u pošty a my zastavili taky. Na poštu jsme za ním nešli. Proč jste za ním jeli, když jste pak s ním na poštu nebo do prodejny nešli? To nemá logiku. Jednou jsem řekl šéfovi, že na silnici za ním pojedu, ale do obchodu na Zelené louce, kam Havel jezdil nakupovat do samoobsluhy Jiskra za ním nepůjdu a počkám před obchodem, až se vrátí. Šéf mně kupodivu na to nic neřekl, což jsem se divil a bylo to pro mě překvapení. inzerce

Vy na něj vzpomínáte skoro jako na kamaráda. Dá se to tak říct. Z mé strany to tak určitě bylo. Nebylo vám někdy Havlovo hlídání proti srsti? Trávili jsme na Hrádečku osm až dvanáct hodin. Museli jsme mapovat i jeho kamarády, kteří tam za ním hojně jezdili. Popravdě řečeno jsem si občas říkal, proč to děláme. Měli jsme být jako dopraváci na silnici a dělat úplně něco jiného. Priorita pro nás byla silnice a místo toho jsme dělali šašky u branky Havlovy chalupy. Prý vám občas, když byla zima, přinesl čaj. Bylo to tak? Je to pravda. Přišel a řekl, jestli chceme něco na zahřátí. Dokonce nás zval do domu. V té době to ale bylo naprosto nemyslitelné, měli bychom velké problémy. Tehdy si to nikdo nedovolil a nikdy jsem jeho nabídku nepřijal. O čem jste spolu mluvili? Slušně jsme se pozdravili, ale nějakou větší debatu kromě zdvořilostí jsme spolu nevedli, protože jsme byli sledovaní. Později tam totiž nainstalovali tu buňku, které Havel říkal domek na kuří nožce nebo tak nějak, kde jeho pohyb i dům sledovala StB, která samozřejmě viděla i na nás. V té době nebylo žádoucí s ním mluvit. Neměl jste obavy, že když s ním prohodíte i pár slov, že byste se mohl dostat do potíží? Strávili jsme tam ve službě s kolegy mnoho hodin, tak jsem o potížích neuvažoval. Myslím, že jsme si s kolegy důvěřovali. Nikdo nikde zbytečně nic nevykládal.

Kolik let jste ho hlídal, kdy a za jakých okolností hlídání skončilo? Hlídal jsem ho pět let, až skoro do revoluce. Pamatuji si, že moje služba na Hrádečku skončila přesně 16. listopadu 1989 ve 14.50 hodin. Měl jsem tehdy odpolední. To jsem tam byl naposledy, pak už jsme tam nikdy nejeli. Jak byste Václava Havla nyní po letech charakterizoval jako člověka? Od začátku na mě působil jako velice lidský a úplně normální člověk nejen před revolucí, ale i po ní. Chybí vám Václav Havel? Vzpomínám na něj. Mám přítelkyni a ona má dceru a syna. Chtěli se podívat na Hrádeček. Hodinu po loňském Silvestru jsme se tam vypravili, pobyli jsme tam, zavzpomínali a zapálili svíčku. Ano, můžu říct, že mi Václav Havel chybí. Hynek Šnajdar, foto: Miloš Šálek Více na www.trutnovinky.cz

Trutnovinky Víkend 21. 12. 2012  
Trutnovinky Víkend 21. 12. 2012  

Trutnovinky Víkend 21. 12. 2012

Advertisement