JIŘÍ SOVA
roku 1992. Ještě předtím se konala různá shromáždění a manažer OF nikdy nezapomene na jedno z nich, které se uskutečnilo 1. května 1990 na Velkém náměstí. Podle něj to byl zřejmě jeden z nejneuvěřitelnějších zážitků, na který vzpomíná dodnes. Tehdy se OF sešlo na schodech domu U Špuláků. Krátce předtím jeho vedení kontaktovala Veřejná bezpečnost a sdělila, že komunisti budou mít sraz jako každoročně v letním kině. Zároveň příslušníci vyjádřili obavy, aby nedošlo k nějakému násilnému střetu. „Náměstí bylo plné a bezpečnost nás prosila, abychom to udrželi pod kontrolou, aby tam lidi nešli. Já jsem jako první vyšel na schody, nebyl jsem sice žádný rétor, ale moderování jsem se rychle naučil. Cítil jsem, jak ten dav je napjatý a čeká na nějaký povel. Kdybych tehdy řekl: jdeme do letňáku a naházíme komunisty do Orlice, tak by tam ten dav snad šel a udělal to. Proto jsem místo toho oznámil, že zatímco komunisté křičí hesla v letním kině, my si tady raději zazpíváme národní písničky a kašleme na ně. V tu chvíli náměstí vydechlo a všem, včetně mě, se ulevilo.“
Jiří Sova po třiceti letech od listopadových událostí děkuje Bohu, že se tenkrát odehrály. Jeho hlavním očekáváním bylo, že se otevřou hranice, podívá se ven, bude moci říkat svoje názory, podnikat, vidět dostupnost zboží, a to všechno se splnilo. „Jsem spokojený, ale čekal jsem zvýšení odpovědnosti každého jedince za sebe sama. To se úplně neděje. Navíc mě zneklidňuje stále rostoucí státní aparát, je netransparentní a přiživuje se na něm spousta lidí. To by se mělo změnit,“ myslí si farmaceut a manažer v lékárnickém velkoobchodu distribuce léčiv, kterého porevoluční události nasměrovaly do politiky. Dnes je hradeckým zastupitelem a jako nestraník součástí Hradeckého demokratického klubu. Přestože si už mnohokrát říkal, ať se politiky chopí mladší generace, má stále motivaci pokračovat. „Rád bych byl v politickém důchodu a užíval si svobody. Když ale vidím, jak se různé skupiny lidí snaží do politiky proniknout, a to dění ovlivňovat, tak z pocitu odpovědnosti jim chci vidět pod prsty, i když starat se o věci veřejné je strašný žrout času,“ dodává Jiří Sova, nyní nově též člen krajského zdravotního výboru.