a product message image
{' '} {' '}
Limited time offer
SAVE % on your upgrade

Page 1

kulturně-společenský magazín | Listopad 2019 | zdarma

30 let svobody


DÁMSKÁ JÍZDA

n neje my dá pro

ČESKÉHO ROZHLASU HRADEC KRÁLOVÉ

pátek 6.prosince 2019 od 18.00 hodin PETROF Gallery Hradec Králové BLUE STAR VÁCLAVA MARKA / DAVID DEYL / ILONA CSÁKOVÁ / MARKÉTA HRUBEŠOVÁ / KLÁRA VAVRUŠKOVÁ / MUŽ ROKU VOJTĚCH URBAN / MÓDNÍ PŘEHLÍDKY JITKY ŠEDOVÉ A DOMINIKA NAVRÁTILA / DALŠÍ HOSTÉ / MNOHO OCHUTNÁVEK ČS MISS

vstupné: 200,- / 350,- / předprodej: www.petrofgallery.cz info: hradec.rozhlas.cz


Editorial Na cestě k demokracii HYNEK ŠNAJDAR / šéfredaktor Třicet let, tedy jeden a půl generace. Tak dlouhá doba uplynula od pátečního večera 17. listopadu 1989, kdy policie brutálně zasáhla proti studentům na Národní třídě v Praze. Nejen tento zákrok přispěl k tomu, že se v Československu po čtyřicetiletém „ráji na zemi“ zhroutil komunistický režim. A zhroutil se i v „rudém“ Hradci Králové včetně sochy Klementa Gottwalda. Město, stejně jako celá republika, se zvolna vydalo na cestu svobody a demokracie. Nešlo to snadno a v průběhu tří dekád docházelo k rozmanitým výkyvům, které mnohé příznivce tehdejších pořádků vedly k přesvědčení, že předtím bylo lépe. Nebylo. Na dobu před třiceti lety v Hradci v listopadovém vydání magazínu Salonky, jehož druhé číslo právě vyšlo, zavzpomínají pamětníci. Ti tehdejší revoluční kvas zažili na vlastní kůži, zároveň byli jeho aktivními protagonisty a nepochybně posunuli Hradec na cestu dnešního rozkvětu.

OLDŘICH KUŽÍLEK / str. a6 a9

JINDŘICH VEDLICH

ENTERIA

str. a10 a11

str. a12 a13

JIŘÍ SOVA

PORSCHE

str. a16 a18

str. a22 a23

Vydavatel: TN Média s.r.o., Branická 213/53, 147 00 Praha 4, IČO: 28847229, MK ČR E 23744, Sídlo redakce: areál letiště, Piletická 542, 503 41 Hradec Králové, www.salonkyhk.cz, Redakce: Hynek Šnajdar, tel.: 734 457 697, hynek@salonkyhk.cz, David Záruba, tel.: 777 466 138, david@salonkyhk.cz, Obchod, inzerce: Monika Klikarová, tel.: 733 353 695, monika@tn-media.cz, Grafika: Michal Kriegler, Distribuce: vybraná distribuční místa, Tisk: Euro-Agency s.r.o., Jílovská 1167/71a, 142 00 Praha 4 - Braník, Sazba: TN Média s.r.o., Číslo ISSN: ISSN 26947757, Četnost: měsíčník, Počet výtisků: 10 000, Regionální mutace: Královéhradecko, Titulní strana A: Archiv Muzea východních Čech.

n | Říjen 2019

čenský magazí

kulturně-spole

NOVÝ MAGAZÍN

VE KTERÉM MŮŽETE INZEROVAT PR ČLÁNKY I INZERCE

Monika Klikarová

e-mail.: monika@tn-media.cz tel.: 733 353 695

Velký šéf


POJĎTE S NÁMI

NA HOKEJ

ROZPIS ZÁPASŮ

LISTOPAD 2019

DATUM

ČAS

DOMÁCÍ

HOSTÉ

3. 11. 2019

18:00

Mountfield HK

HC Dynamo Pardubice

13. 11. 2019

18:00

Mountfield HK

Adler Mannheim (CHL)

17. 11. 2019

14:20

Mountfield HK

HC Oceláři Třinec

24. 11. 2019

16:00

Mountfield HK

HC Verva Litvínov

1. 12. 2019

16:00

Mountfield HK

HC Olomouc

Termíny zápasů se mohou změnit, aktuální rozpis naleznete na www.mountfieldhk.cz

@MountfieldHK #MountfieldHK


ANKETA

Jak mladí vnímají Listopad 1989? Natálie Saksová, žákyně Gymnázia J. K. Tyla, 17 let „Jako mezník dřívějšího režimu a dnešní neomezené doby, ve které žijeme. Rok plný stávek, a především sametová revoluce, která dodala lidem sebevědomí a nový smysl života. Stali se svobodnými, otevřely se jim dveře do světa a každý může dodnes sám za sebe podnikat.“ David Jůza, kurýr, 22 let „Pokud se jedná o revoluci, tak tu vnímám rozhodně pozitivně - svržení komunistického režimu, získání svobod a práv, možnosti cestování a vzdělání. Naopak negativně vidím následnou privatizaci, která nebyla provedena nejlépe a dovolila několika jedincům získat peníze a moc na úkor ostatních.“

Vít Netolický, barman, 22 let „Rozdílů je hodně - není v podstatě cenzura, platí svoboda slova, jsou otevřené hranice... Lidé, kteří vyrostli za minulého režimu, jsou konzervativní a méně otevření světu, protože byli izolovaní, ale jsou tvrdší. Je větší generační rozdíl mezi mnou a tátou než mezi tátou a dědou. Skutečná změna nastane, až tyhle generace odejdou z politiky.“ Markéta Lukšíková, studentka Univerzity Karlovy, 20 let „Těžko se soudí něco, co jsem nezažila, ale změny vnímám pozitivně. Máme více možností a lepší vzdělávání, cestujeme a můžeme nahlas říci svůj názor. Předtím ale neexistovalo, že člověk nepracoval a žil jen z dávek.“

ŠKODA KAMIQ

Limitovaná edice vé od Gábiny Koukalo

Č 511 900 K a n e c í Akčn

454 900

ZDARMA  Střešní nosič  Nosič lyží  Sada zimních kompletů  Plná nádrž

porsche-hk.cz


OLDŘICH KUŽÍLEK

O pádu socialismu jsem byl bytostně přesvědčen Přestože „náplava“ z Prahy, stal se jednou z klíčových postav revolučních dní v listopadu 1989 i v následujícím období v Hradci Králové. Oldřich Kužílek (63) po studiu Divadelní fakulty AMU v roce 1986 zakotvil jako režisér v Divadle Vítězného února, dnešním Klicperově divadle. V listopadových dnech stál v čelních pozicích hradeckého Občanského fóra. Po převratu byl aktivním politikem a poslancem. „Demokratický právní stát stojí a padá s institucemi. Na tom jsme pracovali až se z nás kouřilo,“ řekl o vývoji v dalších dekádách po sametové revoluci. HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: ARCHIV OLDŘICHA KUŽÍLKA

Kolik vám bylo let v roce 1989? Bylo mi 33 let. Kde a co jste předtím studoval? Probíhalo to hladce nebo studium provázely potíže? Nejdříve jsem studoval stavební fakultu ČVUT v Praze a potíže jsme neměli, přestože jsme v kruhu měli spolustudenta Čendu, takového komunistického svazáka a patrně také udavače. Pokud vím, tak pocházel z estébácké rodiny. Spíše to mělo ale komický rozměr. Jednou jsem mu musel dát facku, protože neúspěšně, ale vytrvale usiloval o spolužačku, kterou začal trápit. Spolužáci to ocenili, protože Čenda byl jinak nedotknutelný. Naštěstí to nemělo žádnou dohru. Když jsem dokončil stavební školu, pokračoval jsem na divadelní fakultě ve studiu režie. Bylo a6

záhadou, že mě přijali, neboť jsem se v té době nijak netajil svými postoji. Kdy jste přišel do Hradce Králové? Bylo to v roce 1986, když jsem nastoupil jako režisér do tehdejšího Divadla Vítězného února, nynějšího Klicperova divadla. Za dobu mého hradeckého angažmá do března 1990 jsem režíroval čtyři inscenace, z nichž poslední byla Hrabalova Příliš hlučná samota, která se udržela dlouho na repertoáru. Mezitím přišla revoluce. O Hradci se říkalo, že je baštou komunistů v zemi. Bylo tomu skutečně tak? Takových měst, které to o sobě tvrdí, je v republice více. Přiznám se, že jsem se při svém pobytu v Hradci velmi intenzivně odmítal zabývat věcmi komunistů. Vůbec mě nezajímali. Když v divadle zasedal závodní výbor KSČ a mně pak někdo o tom říkal, úplně jsem to ignoroval. Nemám teda


žádné reference o tom, zda byl Hradec více nebo méně rudý. Věřil jste před rokem 1989, že by mohl v zemi padnout socialismus? Nejen, že jsem tomu věřil, ale byl jsem o tom zcela přesvědčen. Pamatuji si svůj výrok ještě při studiu na stavební fakultě někdy v roce 1977. Jeden spolužák vstoupil do KSČ a jsem mu řekl, co to dělá za blbost, když socialismus zanedlouho skončí. Chápu dnes, že to bylo tenkrát ode mě relativně extrémní tvrzení a dělal jsem trochu haura. Něco mi ale říkalo, že to jednou skutečně padne. Než došlo k listopadovým událostem, jaká byla nálada ve městě? Už na jaře 1989, kdy jsme chodili kolem divadla do hospod a podepisoval se dokument Několik vět, který se různě distribuoval, panovala atmosféra, jako kdyby něco pomalu končilo a padalo. Ve městě byla taková spiklenecká nálada, že už to dlouho nevydrží a že tomu pádu musíme nějak pomoci. Neměli jsme ale žádné představy, co

bude potom. Nevěděli jsme, zda se to stane za měsíc nebo za rok, jestli to bude mít klidný či naopak dramatický průběh. Ve větší šíři jsem ale město nebyl schopen vnímat. Byl jste v té době režisérem divadla. Zkoušeli jste těsně před listopadem ještě nějakou inscenaci? Tehdy jsme připravovali na podzimní období hru Rosencrantz a Guildenstern jsou mrtvi od britského dramatika a Havlova kamaráda Toma Stopparda. Leitmotivem představení bylo, že kdo se zaprodá tomu režimu, nemá právo nejen na život, ale ani na smrt. Byla to inscenace zjevně kritizující režim, kde byl zachycen zázrak toho převratu v podobě jednorožce. Tehdy jsem si říkal, že právě to je ten zázrak, který nás čeká. Prostě to podporovalo tu moji myšlenku, že se v zemi socialismus zhroutí. Premiéra inscenace měla být 10. listopadu 1989, ale došlo k úrazu tehdejšího ředitele divadla, který v představení hrál. Premiéra se v termínu nestihla a odložila se na první týden v prosinci. Původně měl na ni dorazit i Václav Havel. Estébáci pořád jezdili kolem divadla, protože tušili, že se

7


OLDŘICH KUŽÍLEK

něco chystá. Pak ale přišla revoluce a nějaká premiéra už nikoho nezajímala. Pamatujete si na ten okamžik, když to prasklo? Byl jsem u toho a na těch událostech jsem se bezprostředně podílel. Když se to v Praze 17. listopadu dalo do pohybu, nebyl jsem na Národní třídě, byl jsem v divadle na Žižkově. Jel jsem pak ale metrem kolem ve chvíli, kdy policie brutálně zasáhla proti studentům, což jsem samozřejmě nevěděl. Teprve, když jsem přijel domů, měl jsem telefonát k tomu, co se stalo. Na druhý den jsme se my divadelníci sešli v tehdejším Realistickém, dnes Švandově divadle. Tam se domluvila stávka všech pražských divadel. Na stole ale byla otázka, jak to bude v divadlech oblastních. Tehdy jsem vstal a řekl, že do toho půjdou taky včetně toho hradeckého. Byl to hrozně silný okamžik a vydal jsem se na nejistou cestu. Kdyby to komunisté nepustili, tak už by nebylo návratu. Do Hradce jsem oznámil, aby na druhý den, tedy neděli 19. listopadu odpoledne, byl svolán celý soubor kromě komunistů ke mně do bytu. Tam vznikl stávkový výbor, byla vyhlášena stávka, převzali jsme divadlo a školní představení, které se mělo hrát druhý den, bylo zrušeno. Tentýž večer byla svolána demonstrace před divadlem. Nebáli jste se represí ze strany policie či armády? Toto nebezpečí se nedalo vyloučit. Snahou bylo vytvořit trvalý tlak, ale nepřehnat to, aby nedošlo k případnému zásahu a represím. To se naštěstí nestalo.

cet hodin denně. Se znalostí z polského vývoje jsem počítal s tím, že komunistický režim se s tím bude vyrovnávat tak, že se události pokusí zdiskreditovat. Naštěstí to už nestihl. Pochopitelně k pokusům o infiltraci docházelo. Byla tam jedna žena, nevím, zda byla evidovaná ve svazcích StB, kterou jsme podezírali, že udává. Těžko ale říci, zda tomu tak bylo. Tak trochu záhadnou postavou byla také Drahomíra Dražská, která rozšířila fámu o zabití studenta Martina Šmída na Národní třídě. Tu jsem ale rychle vypoklonkoval. Takže nějaké pokusy o infiltraci do Občanského fóra byly. Kde se odehrávaly velké demonstrace? Hlavně v centru na Žižkově náměstí, tam se odehrávala také generální stávka. Pamatuji se, jak byla odstraněna Gottwaldova socha z dnešního Ulrichova náměstí, to byla velká akce, což je zachyceno na dobových fotografiích. Těch akcí bylo v té době hodně, už si úplně všechno nepamatuji. Bylo pro vás Občanské fórum branou ke vstupu do aktivní politiky? Spíše katapultem. Bylo to tak dané a prostě to z té situace vyplynulo. Někam se dostanete, něco rozjedete a pak už nebylo zbytí než se toho zúčastnit, zvláště když došlo ke kooptaci do federálního shromáždění. Tam jsme se sešli skoro všichni, kteří se v různých koutech republiky na převratu bezprostředně podíleli.

Co bylo dál? První tři dny jsme stáli s mikrofony na schodech divadla a účastníci před ním. Přijížděli studenti z Prahy s informacemi a referovali, jak je policajti zmlátili. Pak už byla večerní setkání přímo uvnitř v divadelním sále. Vznikal tam okruh lidí, kteří stáli v tom týdnu u zrodu Občanského fóra ve městě, jehož jsem byl jakýmsi náčelníkem, i když jsem byl hradecká „náplava“. Jak na to reagovala městská komunistická nomenklatura? Nebyla snaha moci ho narušit a rozložit? V prvních dnech jsme se zaměřovali na shromažďování podpisů pod prohlášení Občanského fóra. Ty listiny jsme považovali za něco velmi významného, originály jsme odnášeli na utajené místo do konspiračního bytu grafika Jiřího Šindlera. Samozřejmě jsme informovali veřejnost, technicky podporovali demonstranty, pracovali jsme čtyřiadvaa8

Oldřich Kužílek v době Sametové revoluce.

Když se na revoluci i Občanské fórum díváte s odstupem třiceti let, co se vám vybaví? Že to bylo skvělé, potřebné, v zásadě velmi dobře zvládnuté a jsem hrdý na to, že se mi poštěstilo, byť


na regionální úrovni, být u tohoto zlomového okamžiku v dějinách této země. Domnívám se totiž, že kdyby se tenkrát nezvedly regiony, tak to mohl režim potlačit. Dnes už nevíme, co se tehdy papalášům honilo hlavou.

Oldřich Kužílek čte v listopadu 89 u morového sloupu v Hradci Králové.

Mohl byste z vašeho pohledu zhodnotit tři dekády, které uplynuly od roku 1989? První dekáda zahrnovala čiré budování demokracie včetně tvoření zákonů, ústavy a institucí, jako jsou parlament, soudy, vláda, prezident a další. Demokratický právní stát stojí a padá s institucemi. Na tom jsme pracovali až se z nás kouřilo. Do toho je třeba započítat i ekonomickou transformaci, která byla propojena s restitucemi, tedy navrácením ukradeného majetku. Zároveň to bylo období, kdy byl některými lidmi vyprazdňován a zpochybňován pojem převratu. Bohužel se začal vytvářet jakýsi zlodějský model a došlo k nárůstu organizovaného zločinu. V té době mě začala zajímat témata informací, svoboda projevu, což se mi zdálo klíčové pro rozvoj demokratického státu. Z hlediska společenského bylo druhé desetiletí stabilizovanější, i když se bohužel začala rozmáhat korupce. Také v tom období doutnala občanská nespokojenost, protože lidé samozřejmě vědí, že se někde dělají věci špatně, liknavě, nekvalitně. V druhé dekádě šla podle mě hodně dolů kvalita veřejné správy, což vede ke korupčním praktikám. Poslední desetiletí je ve znamení technologického rozmachu ve všech sférách v politice, ve firmách i v soukromí. Také došlo k selhání standardních stran, které nebyly schopny odpovědět na výzvy doby, jako nové komunikační prostředí a nespokojenost veřejnosti s různými podvody.

Od revoluce uplynulo třicet let. Přestože komunisté v posledních volbách málem propadli, stejně jsou pořád ve hře. Jak si to vysvětlujete? Podle mě jsou dvě možnosti, jak si to vyložit. Všechno se to ale odvíjí od Babiše. Buď je to zcela pragmatický obchodní záměr člověka, kterému skutečně nejde o nic jiného než o svůj byznys, a kvůli jeho minulosti s ním nikdo nechtěl jít do vlády kromě těch ochotných, mezi něž patřili právě komunisté, protože se jim to hodilo. Druhý výklad je ještě horší, že to celé byla vlivová operace. Doufám ale, že je to labutí píseň komunistické strany. To znamená, že je to náhodná souhra okolností těsně před její smrtí. Domníváte se, že se po revoluci měla komunistická strana postavit mimo zákon? Zpětně si myslím, že se to udělat mělo, a to zákonnou cestou. Musím ale přiznat, že jsem se v době převratu v Hradci bál, aby nedošlo k nějakým lynčům. Asi deset dní po 17. listopadu jsme se sešli s tehdejším předsedou národního výboru, od něhož jsme vše přebírali, a jeho hlavní starostí bylo, co s ním bude. Hned jsem mu řekl, že nejsem příznivcem násilí a tímto směrem nejdu. On si zjevně oddychl a začal velmi pragmaticky řešit předávání moci. V letech 1990 a 1991 jsem si však ještě moc nemyslel, že by měli být komunisté zakázáni, protože jsem věřil jejímu přirozenému zániku. Později mi ale začalo docházet, že to byl omyl a začal být příznivcem toho zákazu. K tomu už však nebyla taková vůle a komunisté jsou tady bohužel stále. Co je náplní vašich současných dnů? Věnuji se zákonu o přístupu k informacím. Jsem poradcem pro otevřenost veřejné správy a ochranu soukromí i odborníkem na radniční periodika. Věnuji se také různým neziskovým projektům, přednáším a školím úředníky. Kromě toho jsem uvolněný zastupitel pro Prahu 6 a předsedou Výboru pro otevřenost, média a participaci. Jaký máte vztah k Hradci Králové? Velmi nostalgický a pozitivní. Hradec pro mě představuje vnitřní film toho předrevolučního a revolučního období. Rád v této souvislosti vzpomínám na lidi, s nimiž jsem tenkrát spolupracoval. Rád také nosím v hlavě mé tamní divadelní angažmá a samozřejmě opět rád vzpomínám na tehdejší skvělé kolegy. Z dnešního pohledu se mi jeví Hradec jako město, které má opět tvář toho pověstného Salonu republiky, ve kterém se dobře žije. a9


JINDŘICH VEDLICH

Komunistická strana měla skončit mimo zákon Vystudoval Gymnázium J. K. Tyla v Hradci Králové, aby po jeho absolvování zakotvil na tamní Pedagogické fakultě, kde se zaměřil na fyziku a základy techniky. Dnešní vysokoškolský pedagog Jindřich Vedlich měl krátce před Listopadem 1989 třiadvacet let. HYNEK ŠNAJDAR

Přestože, jak sám říká, byla fakulta výrazně stalinistického střihu, věřil, že by se mohl socialismus v zemi zhroutit. Leccos tomu totiž nasvědčovalo. „Především se uvolnila situace nejen v Československu, ale i v celém východním bloku. Nástupem Gorbačova a toho, že Sovětský svaz byl už uzbrojen Spojenými státy americkými. Na to sovětská ekonomika nedokázala reagovat. Docházelo k velkým změnám uvolnění, které se promítly i u nás. Pád socialismu byla otázka času,“ vypočítává. Podle něj byl v té době Hradec spíše ušlápnuté město, které řídily stranické struktury. Stalinistický duch fakulty byl dám už tím, že v roce 1968 byla řada pedagogů aktivních proti komunismu. Ti pak v 70. letech, kdy probíhaly čistky, museli fakultu opustit. „Ve městě to bylo podobné, o to bylo složitější dělat zde sametovou revoluci,“ vzpomíná Vedlich. a10

A kde tehdejšího studenta počínající revoluční události zastihly? „Jako bujarý študák jsem tehdy chodil do oblíbené hospůdky Pod věží nebo vinárničky Bouda. Tam jsem shodou okolností vyzvedl kolegu Roberta Nováka a šli jsme přes divadlo do koleje Na Kotli, kde jsme založili studentský stávkový výbor. Tam přátelé, kamarádi studenti, kteří studovali v Praze, přijížděli a naprosto zdrceni nás informovali o tom, co se stalo na Národní třídě, o tom, že zákrok policie byl naprosto brutální. Informace jsme získávali z těchto zdrojů a samozřejmě z vysílání Hlasu Ameriky a Svobodné Evropy jsme věděli, co se stalo.“ Od toho okamžiku se stal součástí revolučního varu, což na vysoké škole samozřejmě přinášelo problémy. „Dostávali jsme se do střetů i s fakultním výborem Socialistického svazu mládeže, který tvořila řada velmi socialisticky uvědomělých studentů. Odpor byl velmi značný a jednání s vedením fakulty bylo ze začátku nepříjemné a tvrdé,“ potvrzuje. Pak už to šlo ráz na ráz. Vedlich se stal součástí studentského koordinačního stávkového výboru všech hradeckých vysokých škol, kam jeho členové docházeli.


„Navíc jsme měli spoustu činností, jako například organizovat demonstraci, jednat s Občanským fórem, navštěvovat jednotlivé továrny, provozovny, kde se zakládala fóra, vylepovali jsme také plakáty, kopírovali záznamy z Národní třídy tak, aby je zhlédlo co nejvíce občanů, jednali jsme s vedením fakulty, později i s vedením města i okresu o předání moci demokratickým zástupcům,“ uvádí Vedlich. Pak se doba změnila a socialismus vystřídala demokratická společnost. Jiří Vedlich byl osm let náměstkem primátora pro rozvoj města, investice a dotace. Nyní je ředitelem firmy Lemak, což je dílna zaměstnávající osoby se zdravotním postižením, a současně už dlouhá léta přednáší na Univerzitě Hradec Králové jako vysokoškolský pedagog. Doba třiceti let po revoluci splnila jeho čekávání, i když ne na sto procent. „Základní věci, na nichž jsme se shodli, se splnily. Pro mě je velkým úspěchem oddělení moci zákonodárné, soudní a výkonné. Tehdy bylo dů-

| PC stanice | Grafický tablet | 4K zobrazovač

ležité vypuštění článku čtyři o vedoucí úloze komunistické strany, postavení tehdejší StB mimo zákon a dále první svobodné volby. Velkou roli hrálo zvolení Václava Havla prezidentem. Pro mě také byl velkým úspěchem a dovršením sametové revoluce vstup České republiky do Evropské unie a NATO,“ říká. Jsou ale věci, které se podle něj nepovedly. Na mysli má například velkou privatizaci, která prý měla být řešena jiným způsobem, třeba přímým prodejem, jako Škoda Mladá Boleslav. „Uznávám ovšem, že po bitvě je každý generál a v té době bylo těžké rozhodovat. Za velkou chybu rovněž považuji to, že sametová revoluce byla až příliš sametová. Lustrační zákon byl velmi měkký, což vede k tomu, že v současné době nám vládne estébák a bývalý komunista jako premiér země. Myslím si, že jsme, a byl jsem toho zastáncem, měli postavit Komunistickou stranu Československa mimo zákon. Byla to hrubá chyba, která se vymstila,“ dodává.

| 3D scanner | 3D tiskárna | Virtuální realita

| Adobe Creative Cloud | Autodesk software | Vývojové nástroje

Potřebujete modelovat, renderovat, animovat, pracovat se zvukem a videem nebo tvořit třeba projekty pro virtuální a rozšířenou realitu? digiLAB nabízí špičkové technologické zázemí, díky kterému můžete svůj nápad dotáhnout do všech detailů. Vaší fantazii se meze nekladou!


ENTERIA

Chceme být užiteční svému okolí Český stavební holding enteria je významným donátorem celé řady východočeských sportovních klubů, akcí, ale i společenských událostí. Předseda představenstva Martin Havelka (50) považuje za přirozené poskytovat finanční podporu sportovnímu a společenskému dění v místech, kde firmy sdružené v holdingu působí. „Reklama je pro nás důležitá, ale v dnešní době i hrdost našich lidí na to, že je vidět jejich značka, logo. Máme firmy o lidech a pro lidi. Lidé jsou to nejdůležitější, co máme,” říká. Jak byste představil holding enteria? Co dělá a čím se zabývá? Enteria - Český stavební holding to už má ve svém názvu. Je to český holding a stavební holding, který v současné době zastřešuje dvanáct společností. Zabýváme se stavařinou a realizujeme zakázky nejen na Pardubicku, ale i po celé České republice. Specializujeme se na dopravní, podzemní či vodohospodářské stavby. Náš holding enteria má tisíc zaměstnanců a náš výrobní potenciál se pohybuje okolo 4,5 miliardy korun ročně. Jaká byla motivace k založení holdingu, který zastřešuje takové množství firem? Vznikli jsme z malých firem, ve kterých stále držíme velmi silnou firemní kulturu. V rámci holdingu se tudíž snažíme využívat synergické efekty v provozu či obchodu. V menších firmách se lépe buduje dobrá firemní kultura, a to je důvod, proč ponecháváme jednotlivé značky. Obchodně se také lépe loví ve smečce, je to přirozené, účinné a bezpečné. Naše politika je akviziční. V roce 1994 jsme založili mateřskou firmu Chládek a Tintěra Pardubice, v následujících letech jsme naše další společnosti buď založili, nebo v rámci akvizic a12 komerční sdělení

nakoupili. Těmito akvizicemi zároveň posilujeme naši pozici na českém stavebním trhu. Zmínil jste, že enteria nyní zastřešuje dvanáct společností. Plánujete v dohledné době rozšíření tohoto počtu? Máme strategicky vytyčený cíl – pozvolně prorůstový, takže se dá předpokládat, že se toto portfolio rozšíří. Hodláte vstoupit do nějakého odvětví, které nyní neděláte? Tedy mimo stavebnictví? V současné době jsme český stavební holding, takže míříme do stavebnictví. Ale vedle toho cílíme i na stavební technologie, které potřebujeme pro upevnění naší pozice na trhu. Jak hodnotíte situaci ve vašem oboru v rámci národního hospodářství? Největší problém je, že práce je hodně, kterou dle mne ani nepotřebujeme. Ale populismus dnešní doby je silnější než rozum. A nejsou na ni lidi? Ano, nejsou lidi, nejsou zdroje. Vlády by spíš


měly lépe plánovat v dlouhodobém horizontu. V České republice je nějaká kapacita stavebního trhu a my ji neumíme udělat z roku na rok dvojnásobnou či trojnásobnou. Dovézt lidi ze zahraničí by nebyl problém, ale nemáme další zdroje, jako je třeba materiál, technologie či techniky, řemeslníky, které z ciziny nepřivezete. Řídit stavební firmy a dlouhodobě plánovat strategie, kdy jeden rok objem financí klesá, druhý pak naopak roste i několikanásobně a vše se děje nekoncepčně, je dost složité. Kde mohou obyvatelé východních Čech vidět v současné době vaše firmy, jak se říká „v akci“? Nejprve bych zmínil některé dokončené stavby. Na Hradecku to je Muzeum východních Čech nebo svinarský most. V Pardubicích jsme v létě dokončili rekonstrukci radnice. V současné době stavíme třeba parkovací dům v Peci pod Sněžkou a vidět nás je možné i na některých pozemních stavbách na Hradecku či Pardubicku. V dopravním stavitelství nás můžete potkávat na krajských silnicích nebo na kolejových tratích v regionu. Na jak dlouho dopředu máte zajištěné zakázky? Máme zajištěn odbyt do poloviny příštího roku. Jak moc velká je na trhu konkurence? Konkurenci samozřejmě vnímáme a víme, že má úplně stejné problémy. My se snažíme, abychom měli dobrý personál, dobré firmy a naše firmy byly úspěšné a měly dobré strategie. Konkurenci vnímáme jako nutnou a umíme s ní komunikovat, případně bojovat. Jméno enteria je spojeno i s extraligovým hokejovým klubem HC Pardubice, kde aréna pro letošní sezonu nese jméno holdingu. Jak jste se k tomu dostali? Naše firemní heslo říká, že chceme být užiteční svému okolí. Považujeme to za logické na všech místech, kde naše firmy působí, a Enteria Aréna v Pardubicích je právě jedna taková věc. Byli jsme

v této věci oslovení, a protože jsme něco takového, kde bychom se mohli prezentovat a více celorepublikově zviditelnit, hledali, tak jsme na tuto nabídku kývli. Jinak významným partnerem pardubického hokeje je společnost Chládek a Tintěra Pardubice mnoho let. Jaké další aktivity takto podporujete? Jsme partneři hradeckého i pardubického fotbalu, tenisové Pardubické juniorky, věnujeme se motoristickému sportu. Jsme hlavním partnerem Pardubického hudebního jara, enteria je generálním partnerem Aviatické pouti v Pardubicích, pomáháme místním školám i školkám. Jaké jsou vize podniku do budoucna? Řečeno klasickou otázkou personalistů u pohovorů „Kde se vidíte za pět let?“. Za pět let se můžeme vidět tam, kde jsme zhruba dnes, a možná budeme o něco silnější. Tedy pokud bude pokračovat stavební boom, o kterém se v současné době spíš více mluví. Je zbytečné spekulovat, jestli budeme mít tržby o jednu či dvě miliardy vyšší. To ani není rozhodující. Naše firmy jsou o lidech a pro lidi, o dobré firemní kultuře, o rozumné a reálné strategii a tyto hodnoty bychom chtěli udržet i do budoucna. Co děláte ve svém volném čase? Kolik ho máte? Mám ho tolik, kolik si ho udělám (smích). Věnuji se sportu a rád cestuji. Snažím se určité koníčky skloubit s prací.

Zelené Předměstí, Jiráskova 169, 530 02 Pardubice Tel.: + 420 466 007 711 | Fax: 466 687 043 E-mail: info@enteria.cz www.enteria.cz


PAVEL DOBEŠ

Byly to krásné chvíle plné emocí Do města na soutoku Labe a Orlice se přestěhoval v roce 1986 z Ostravy. Známý folkový písničkář Pavel Dobeš (70) v novém bydlišti začal pracovat ve skladu Montasu, později jako elektrikář v Technicko opravárenském závodu. „Myslel jsem, že se v těch profesích tak zvaně „zašiju“, že mě tu nikdo nebude znát. Ale co by to bylo za vyšetřovatele, kdyby si mě nenašli i na stavbě, viďte?“ vzpomíná na neutěšenou dobu. HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: ARCHIV PAVLA DOBEŠE

Podle něj byl tenkrát Hradec Králové nejbolševičtější město, které označil za Hvězdov. „Podle pěticípých hvězd, které večer svítily na každém sloupu. A já si říkal, že když se mi podaří zabya14

dlet se v klidu právě tady, tak už pak budu mít klid i v celé republice. Což se mi časem podařilo,“ uvádí Dobeš a upřímně doplňuje, že si není jist, zda chtěl tehdy socialismus přímo bourat. „Vždyť jsem ho celý život budoval, v ostravských hutích, například,“ říká s nadsázkou pís-


ničkář a vysvětluje, že šlo spíše o to, transformovat jej do lidské podoby, jak to říkal Alexandr Dubček v roce 1968 a jak to později krásně formuloval Václav Havel, aby pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí. V revolučním týdnu roku 1989 se pohyboval po západních Čechách – Plzeň, Cheb, Sušice, možná i Aš, kde měl naplánovanou šňůru koncertů. Tu končil v Českých Budějovicích. „Přespával jsem v Plzni, kam jsem se vždy vracel pro nové instrukce od pražských studentů. To už se vědělo, že se koncerty konat nebudou, šlo především o agitaci,“ vrací se do období před třiceti lety. A jak někdejší události prožíval? „Právě v Sušici došlo k takové věci. Když jsem přečetl zprávy a aktuality z Prahy, řekl jsem lidem, že jim už léta zpívám a že nastal čas, kdyby dnes oni, na oplátku, zazpívali mně. Plným sušickým divadlem pak zazněla píseň Kde domov můj. Byly to krásné chvíle plné emocí,“ vzpomíná Dobeš. Po třech dekádách, kdy v zemi zavládla svoboda, hradecký písničkář stále koncertuje, tak pětkrát až šestkrát za měsíc. Také se rád potkává se svými dětmi. „Ve volném čase zajdu s kamarády na pivo. Jsou to bývalí vojáci, letci, komunisté, antikomunisté i montážníci, kteří jezdili po světě stavět cukrovary, pivovary, přehrady, elektrárny… V létě sedáváme na zahrádce, v zimě, s půllitrem piva přimrzlým k ruce, kouříme před vchodem do hospody. Všichni v důchodovém věku, jako já. Svoji povinnost vůči státu jsme už splnili,“ domnívá se Pavel Dobeš. Třicet let svobody a demokracie vnímá s určitými rozpaky. „Kdo mohl tušit, že až si na náměstích svými klíčky vyzvoníme svobodu slova, že si od té chvíle začneme lhát, jako když tiskne. Tím nemyslím váš časopis. Ten si přečtu teprve, až toto číslo vyjde,“ dodal s vtipem sobě vlastním písničkář a čtenářům Salonek popřál krásný zbytek letošního podzimu, šťastný a veselý nový rok 2020 ve zdraví a radostné naději, že i příští jaro znovu rozkvetou stromy, uslyšíme bzukot včel kolem nich a zpěv ptáků v jejich korunách. a15

Místo pro fitness, sport a odpočinek

sport

wellness

fitness


JIŘÍ SOVA

Živelný začátek OF byl postaven na souznění duší Tehdy pracoval jako technolog výroby léčivých přípravků a do práce ve Vysokém Mýtě každý den dojížděl z Hradce Králové. Když to 17. listopadu 1989 prasklo, měl dvacet devět a půl roku. To ještě Hradečák Jiří Sova (59) netušil, že se jednou stane manažerem tamního Občanského fóra (OF). HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: ONDŘEJ LITTERA

Přes listopadovými událostmi, které odstranily v zemi socialismus a nastolily demokratické poměry, byl Hradec Králové komunistickou baštou v zemi. „Šel o tom vtip, že jeden cizinec zůstal stát před Hradcem na silnici a čekal, kdy naskočí zelená a nepochopil, že ta rudá hvězda, co tam svítí, není semafor,“ usmívá se Sova, který prozradil, že tehdy ve městě nepanovala revoluční a16

nálada. „Nikdo netušil, co se bude dít. Byla to čirá improvizace.“ Jiří tehdy jezdil s rockovými kapelami jako zvukař. Připouští, že někdy měli problémy, soudruzi jim mluvili do repertoáru, všechno bylo hodně sledované. „Myslím si ale, že to více pocítila generace našich rodičů a prarodičů, kteří si prošli roky 1948 a 1968 a mnohým nebylo později umožněno uplatnit se v pracovním životě. Lidem z naší generace režim občas ztěžoval vstup na střední či vysoké školy, některým studium neumožnil vůbec,“ vrací se do minulosti muž, který vystudoval farmacii. Nevzpomíná si ani, že by měl před Listopadem nějaké zvláštní problémy. K disentu nepatřil, ani


z této oblasti nikoho neznal. „Jenom se mi nelíbily poměry, vadilo mi, že nemůžu vycestovat ven, kupovat si západní muziku, poslouchat, co chci,“ říká s tím, že se mu dny v listopadu 1989 trochu slévají, protože panovala hektická doba. Některých demonstrací, které se odehrávaly na Velkém náměstí, se zúčastnil. „Komunisti byli tak překvapení, že proti lidem vůbec nezasahovali,“ vzpomíná. Zlom v jeho tehdejším životě nastal při založení hradeckého OF. „Když už bylo jasné, že se něco děje a lidé se v Hradci scházeli ve stále větším počtu, byl jsem se podívat do divadla, které tenkrát neslo název Vítězného února. Právě divadlo bylo centrem všech informací pro lidi, kteří se chtěli do událostí aktivně zapojit,“ uvádí. OF v Hradci vzniklo 19. listopadu. Sovu na panujících událostech fascinovalo, jak ve většině měst, kde se OF a další iniciativy ustanovily, lidé přemýšleli stejně a měli stejné cíle, aniž by je organizačně v tu chvíli někdo zastřešil a dával jim nějaké pokyny. Stanovy a programy se tvořily později. „Živelný začátek OF byl postaven na souznění duší,“ poznamenal. U jeho vstupu na manažerskou dráhu v OF, jak tvrdí, stála náhoda. „Bylo to v prvních dnech existence stávkového výboru, kdy jsem se vyskytl ve správný okamžik na správném místě,“ říká a přidává jednu nevšední historku z té doby. „Jednou jsem přišel do divadla a všiml si, že okolo nejužšího štábu se motá jeden můj spolužák ze základní školy, o kterém jsme věděli, že byl „červený“ už tam. Říkal jsem si tehdy: tady něco nehraje. Tady se dělá revoluce a v tom aktuálním řídícím orgánu výboru se pohybuje člověk, který je komunista,“ přemítá nahlas Sova. Budoucí manažer OF šel tedy za ním a ptal se ho, proč přišel do divadla. „Vysvětlil mi, že ho negativně zasáhlo to, co se stalo na Národní třídě v Praze, kde policajti zmlátili studenty. Řekl mi, že vystoupí ze strany, rozpustí stranickou buňku na pracovišti, kde působil, pomůže to otočit, pak se stáhne do ústraní a do politiky už nikdy nevstoupí. A to dodržel. Mám dojem, že nakonec konvertoval ke křesťanství,“ vysvětluje. „V té době přišla moje chvíle. Nabídl jsem se tedy k pomoci štábu v divadle a rychle jsem se doučil, jak co zorganizovat, koho sehnat, na koho se obrátit a podobně.“ a17

Hlavní Sovovy aktivity v OF přišly po 25. únoru 1990, kdy ho do role moderátora pasoval režisér divadla Oldřich Kužílek, který patřil mezi klíčové osobnosti revoluce v Hradci Králové. OF se zpočátku samozřejmě potýkalo s různými snahami jeho činnost narušit nebo rozložit. „Zažili jsme snahy o infiltraci. Řekl bych ale, že se to naštěstí vždy včas provalilo a ty lidi jsme stihli eliminovat. Prověřovat tehdy, kdo je kdo, bylo těžké. Až při lustracích před komunálními volbami na podzim 1990 na dva naše kandidáty prasklo, že byli v nějaké kategorii spolupracovníky s tehdejším režimem nebo StB. Museli opustit naše řady,“ potvrdil Sova. Jako manažer OF měl na starosti spoustu věcí a záhy, asi čtrnáct dnů po listopadu, se ukázalo, že bez profesionalizace tohoto „dítěte revoluce“ to nepůjde. Po čase musel ukončit pracovní poměr ve Vysokém Mýtě a stal se prvním profesionálem OF v Hradci Králové s razítkem v občanském průkazu. OF našlo své nové sídlo v tak zvaném Domě umělců nedaleko podchodu a setrvalo tam až do


JIŘÍ SOVA

roku 1992. Ještě předtím se konala různá shromáždění a manažer OF nikdy nezapomene na jedno z nich, které se uskutečnilo 1. května 1990 na Velkém náměstí. Podle něj to byl zřejmě jeden z nejneuvěřitelnějších zážitků, na který vzpomíná dodnes. Tehdy se OF sešlo na schodech domu U Špuláků. Krátce předtím jeho vedení kontaktovala Veřejná bezpečnost a sdělila, že komunisti budou mít sraz jako každoročně v letním kině. Zároveň příslušníci vyjádřili obavy, aby nedošlo k nějakému násilnému střetu. „Náměstí bylo plné a bezpečnost nás prosila, abychom to udrželi pod kontrolou, aby tam lidi nešli. Já jsem jako první vyšel na schody, nebyl jsem sice žádný rétor, ale moderování jsem se rychle naučil. Cítil jsem, jak ten dav je napjatý a čeká na nějaký povel. Kdybych tehdy řekl: jdeme do letňáku a naházíme komunisty do Orlice, tak by tam ten dav snad šel a udělal to. Proto jsem místo toho oznámil, že zatímco komunisté křičí hesla v letním kině, my si tady raději zazpíváme národní písničky a kašleme na ně. V tu chvíli náměstí vydechlo a všem, včetně mě, se ulevilo.“

Jiří Sova po třiceti letech od listopadových událostí děkuje Bohu, že se tenkrát odehrály. Jeho hlavním očekáváním bylo, že se otevřou hranice, podívá se ven, bude moci říkat svoje názory, podnikat, vidět dostupnost zboží, a to všechno se splnilo. „Jsem spokojený, ale čekal jsem zvýšení odpovědnosti každého jedince za sebe sama. To se úplně neděje. Navíc mě zneklidňuje stále rostoucí státní aparát, je netransparentní a přiživuje se na něm spousta lidí. To by se mělo změnit,“ myslí si farmaceut a manažer v lékárnickém velkoobchodu distribuce léčiv, kterého porevoluční události nasměrovaly do politiky. Dnes je hradeckým zastupitelem a jako nestraník součástí Hradeckého demokratického klubu. Přestože si už mnohokrát říkal, ať se politiky chopí mladší generace, má stále motivaci pokračovat. „Rád bych byl v politickém důchodu a užíval si svobody. Když ale vidím, jak se různé skupiny lidí snaží do politiky proniknout, a to dění ovlivňovat, tak z pocitu odpovědnosti jim chci vidět pod prsty, i když starat se o věci veřejné je strašný žrout času,“ dodává Jiří Sova, nyní nově též člen krajského zdravotního výboru.


ÚDRŽBA SILNIC KRÁLOVÉHRADECKÉHO KRAJE

Nová auta a plné sklady materiálu, silničáři jsou na zimu připraveni Zima se brzy naplno přihlásí o slovo a řidičům nastanou na silnicích horší časy. Sníh a ledovka dokážou potrápit i ty nejzkušenější šoféry. O to, aby byly komunikace maximálně sjízdné, se stará společnost ÚDRŽBA SILNIC Královéhradeckého kraje a.s. I letos nasadí do boje s přírodou více než tři stovky řidičů, dispečerů a dalších pracovníků vybavených moderní technikou. „Na zimu jsme připraveni,” ubezpečuje ředitel silničářů Jiří Brandejs. Přípravy na náročné zimní měsíce začínají dávno před tím, než se z nebe snese první sníh. Jako každý rok přivítali silničáři operující v Královéhradeckém kraji nové přírůstky do vozového parku. „Zakoupilo se šest nových sypačů Scania, jeden sypač Tatra, traktor Zetor a dva nakladače,” vyjmenoval investice za 36 milionů korun Martin Červíček, první náměstek hejtmana Královéhradeckého kraje. Celkem mají silničáři k dispozici 121 sypačů s radlicemi, 51 nakladačů, 18 sněhových fréz a 113 traktorových radliček. Ne všechny stroje jsou majetkem společnosti ÚDRŽBA SILNIC Královéhradeckého kraje a.s. Na čištění silnic první třídy se podílejí také firmy EUROVIA CS, a.s., a SOVIS CZ, a.s., se svojí technikou. Ty v případě a20 komerční sdělení

potřeby obsluhují šest okruhů. Dispečerská činnost zůstává kompletně v režii krajských silničářů, u kterých je uskladněný i veškerý posypový materiál. Technické vybavení je jen jednou částí skládanky. Ještě důležitější jsou v systému zimní údržby zaměstnanci, převážně řidiči a dispečeři, kteří se starají o to, aby vše fungovalo hladce. „Na našich autech se po směnách točí 230 řidičů, dalších zhruba 30 lidí pracuje ve skladech a v dílnách. Veškerá činnost se při zimní údržbě silnic se řídí předem vypracovaným a schváleným Plánem zimní údržby. Kdy řidiči sypačů vyjedou, určují dispečeři, kterých se na 15 stanovištích vystřídá 85,” vypočítal ředitel silničářů Jiří Brandejs.


Jízda na zasněžených a zledovatělých silnicích je často pořádným oříškem. V Královéhradeckém kraji dbají na to, aby šoféři sypačů byli na těžké podmínky co nejlépe připraveni. „Naši řidiči musejí zvládat vozidlo často i v extrémních povětrnostních podmínkách a jejich situaci ještě zhoršují nedisciplinovaní motoristé. Právě proto, aby úspěšně zvládali svěřené úkoly, ale především, aby se v pořádku vrátili ze směny, jsme pro ně uspořádali školení s praktickým tréninkem krizových situací na polygonu v Hradci Králové,” sdělil náměstek Martin Červíček. Celkem silničáři na území Královéhradeckého kraje udržují 3 541 kilometrů silnic první, druhé a třetí třídy. Délka neudržovaných krajských silnic se snížila z 301 km v roce 2016 na současných 215 km. Pokrytí tak rozsáhlého území je poměrně finančně nákladné. „Vloni stála údržba silnic II. a III. třídy 173 milionů korun,” upřesnil náměstek Martin Červíček s tím, že letos očekává podobnou částku. Záleží na tom, jak silná zima bude. Pokud bude pořádně tuhá a prosněžená, budou silničáři potřebovat hodně posypového materiálu. „Sklady máme doplněné na maximální kapacitu, před zimou v nich je 23 tisíc tun soli a 12 tisíc tun inertních materiálů. Podle toho, jaký bude mít zima průběh, jsme připraveni sklady okamžitě doplnit,” řekl ředitel Jiří Brandejs.

procentně odstranit. Především řidiči musejí být i na prohrnutých a posypaných silnicích maximálně obezřetní, není možné jezdit stejným stylem jako v letním období,” upozornil Jiří Brandejs. Silničáři mají všechny udržované komunikace v Královéhradeckém kraji rozdělené do třech skupin, které obvykle kopírují třídu silnice, ale není to vždy pravidlem, některé důležité komunikace nižší kategorie jsou zařazeny do vyšší. Každá skupina má svůj časový limit, během kterého silničáři musejí od výjezdu posypového mechanismu stihnout zmírnit závady vzniklé nepříznivým počasím. U první skupiny to jsou 3 hodiny, u druhé 6 a u třetí 12 hodin.

Stejně jako v minulých letech si mohou řidiči při plánování cesty pomoci webovou aplikací na adrese uskhk.eu/suhhkap. Na podrobné mapě Královéhradeckého kraje si mohou zkontrolovat, v jakém časovém úseku byla provedena zimní údržba na jednotlivých úsecích silnic, a podle toho zvolit optimální trasu.

K bezpečnému cestování mohou výrazně přispět i sami řidiči, a to nejen obutím správného typu pneumatik, ale především opatrnou jízdou. „Naším posláním je, abychom zmírnili závady, které vzniknou na silnicích po nepříznivých povětrnostních podmínkách. Není v našich silách je vždy sto-

Kutnohorská 59, 500 04 Hradec Králové - Plačice Tel.: 495 540 211 | Fax: 495 533 973 E-mail: uskhk@uskhk.eu www.uskhk.eu

a21


PORSCHE HRADEC KRÁLOVÉ

Duši závodnice má Gábina pořád v sobě. Je to profík! Kamarádská, pracovitá a inteligentní. Takový dojem za sebou zanechala někdejší biatlonová hvězda Gabriela Koukalová, která se stala tváří společnosti Porsche Hradec Králové. Světová šampionka a olympijská medailistka má u autorizovaného prodejce vozů Škoda a užitkových vozů Volkswagen dokonce svoji vlastní limitovanou edici. Její součástí jsou výbavou nadupané vozy ŠKODA KAMIQ a SCALA, ke kterým zákazníci dostanou i podepsanou knihu „Jiná“. „Není celebrita, která si hraje na něco, co není,” oceňuje Filip Klvaňa, ředitel společnosti Porsche Hradec Králové. Proč jste si jako hlavní tvář kampaně vybrali zrovna Gabrielu Koukalovou? V České republice je takřka 200 certifikovaných prodejců značky Škoda a je těžké se odlišit. I v našem regionu je silná konkurence a my chceme být v tomto směru originální. Hledali jsme proto silnou osobnost, která se stane naším ambasadorem a pomůže nám získat nové zákazníky. A já jsem přesvědčený, že v případě Gábiny Koukalové se nám to povedlo. Máte tu i společnou fotografii Gabriely Koukalové se zaměstnanci. Pro ně to musel být velký zážitek… Chtěli jsme udělat i něco pro zaměstnance, aby byli ještě více hrdí na to, že pracují pro Porsche Hradec Králové. Uspořádali jsme proto akci, kde a22 komerční sdělení

se s Gábinou i jejím manželem Petrem Koukalem seznámili, strávili společně nějaký čas, potykali si, vyfotili se… A nešlo jen o jednorázovou událost, už teď chystáme společný vánoční večírek. Plánujete tedy hlubší a dlouhodobou spolupráci? Je to naše ambasadorka, takže počítáme s dlouhodobou spoluprácí. Podporujeme i aktivity spojené s nadačními fondy Gábiny a Petra. Spolupráce je mnohem hlubší a opravdu jde o oboustranné partnerství. Nebáli jste se toho, že pro někoho je Gabriela Koukalová přece jen trochu kontroverzní osobou? Pořád je to jednoznačně člověk, který vyvolává emoce. Primárně jsou pozitivní, ale u někoho, ze-


jména v souvislosti s její knihou „Jiná“, mohou být i negativní. Tak či tak je o Gábině slyšet, teď ji mohou lidé vidět ve StarDance. Pro nás je to osoba, která umí zaujmout a se kterou chceme mít spojenou značku Porsche Hradec Králové. Četl jste její knihu Jiná? Ano a musím říct, že já jsem na Gábinu svůj pozitivní názor nezměnil, hodně věcí tam vysvětluje, spíše jsem ocenil její odvahu. Vyjádřila se k hodně tématům, někdy možná mohla být diplomatičtější, na druhou stranu byla upřímná a řekla to prostě tak, jak chtěla. Jak na vás během společných akcí působila? Chovala se naprosto přirozeně, je kamarádská a příjemná. Navíc je inteligentní a pracovitá, podílí se na spoustě projektů. Byla si před kamerou stejně jistá jako na střelnici? Když jsme točili nějaká videa, tak to nikdy neodbyla, chtěla, aby byl výsledek na 100%. Uspořádali jsme třeba závod mezi Gábinou a Petrem, který ona hrozně prožívala a brala vážně. Sami se můžete přesvědčit ve videu na našem facebooku Porsche Hradec Králové. Duši závodnice má Gábina pořád v sobě. Jak byla ohromný profík v rámci svého sportu, tak je i nadále ve svém životě a v rámci naší spolupráce.

Ve speciální limitované edici jsou modely ŠKODA SCALA a ŠKODA KAMIQ. Pro jakou cílovou skupinu jsou tato auta stavěná? V reálu je to mix více skupin. Obecně se dá říct, že SCALA i KAMIQ jsou modely pro mladé lidi bez dětí, případně s malými dětmi, a naopak pro starší generaci, která už jezdí v autě jen ve dvou. Obě vozidla jsou i přes své rozměry poměrně prostorná, nejsou výrazně menší než Octavia. Jak na akci reagují zákazníci? Nebylo to sice hned, ale postupem času se nám podařilo v lidech vzbudit zájem. Ptají se, co máme společného s Gábinou. Každý druhý až třetí zákazník na to narazil a přišel se alespoň zeptat, jaké jsou podrobnosti a podmínky akce. Edice Gábiny Koukalové nabízí opravdu bohatě vybavené vozy za skvělou cenu, k nimž navíc dáváme plnou nádrž zdarma. Příjemným bonusem je samozřejmě i kniha „Jiná“ s podpisem od Gábiny.

Na Okrouhlíku 1708/25b, 500 02 Hradec Králové 2 Tel.: 495 070 111 | E-mail: info.hk@porsche.cz www.porsche-hk.cz

23


MŮJ PŘÍBĚH

Policajti mlátili studenty a nás na hranici dusili celníci Zatímco v Německu a Polsku se už dávno před listopadem 1989 děly věci, o kterých se tamním komunistům ani nezdálo, v Československu zase vítězila příslovečná opatrnost. Polská Solidarita prorostla společenským životem na všech frontách a Němci v Berlíně si už chystali kladívka a pokukovali po nenáviděné zdi s chutí ji okamžitě zbourat. HYNEK ŠNAJDAR

I když nebylo jasné, jak se bude vyvíjet situace v naší zemi, přece se našla řada odvážlivců, která se zúčastnila v lednu prvních protirežimních demonstrací v tak zvaném Palachově týdnu, které brutálně potlačila policie i lidové milice. Další a24

protesty přišly v srpnu a v říjnu a vše vyvrcholilo masakrem studentů na Národní třídě v pátek 17. listopadu. Palachova týdne jsem se v Praze zúčastnil a potkal tam svého kamaráda Džila. Počasí bylo vskutku nevlídné a chladné. „Pusťte na nás vodní děla s teplou vodou,“ volal s vtipem sobě vlastním Džilo na policisty, což vyústilo v naše zatčení. Památný 17. listopad mě však zastihl u našich sousedů v NDR. Tehdy se na hradě ve městě Halle konala velká retrospektivní výstava surrealistického malíře Maxe Ernsta. Protože jsme s několika přáteli surrealismu zcela propadli, rozhodli jsme se navzdory dějinným okamži-


kům, které trhaly oponou, vidět trochu toho nedostatkového umění. Vše probíhalo hladce, Škoda 1000 MB si spokojeně předla, až do okamžiku, kdy jsme dorazili na hraniční přechod v Hřensku. „Tak kampak máte namířeno, pánové?“ ptali se zvědaví celníci. „Do Halle na výstavu,“ nelhali jsme. Celníci nás vyzvali, abychom vystoupili z vozu, vzali si naše doklady a pořádně „profilcovali“ nebohou tisícovku. Nic nenašli, ale přes čáru nás moc pustit nechtěli. „Že vy se chystáte do Berlína?“ zdržovali, zatímco my jsme předstírali, že nevíme, kam orgánové v nepadnoucích uniformách míří. Pak nám sdělili, že Berlín máme ze své cesty určitě vypustit, nebo „budete mít problémy.“ A vyrazili jsme. Den jsme strávili v Halle a byli na skvělé výstavě. Když jsme se večer kolem devatenácté hodiny přes Hřensko vraceli do vlasti, celníci si tentokrát na pomoc přivezli trojpatrový vozík a začala důsledná osobní prohlídka, která nabývala absurdních rozměrů. Muži zákona mlčeli, nervozita s nimi cloumala, všechno, co našli, naložili na vozík a odvezli do útrob celnice. Ještě předtím mi rozřezali igelitový obal katalogu z výstavy, každou stránku zvlášť otočili, ale umění je nezajímalo. Kromě toho je zaujala moje zbrusu nová, východoněmecká čajová konvice. Po sejmutí píšťalky namířili do vzniklého otvoru baterku a uvnitř nádoby hledali, čert ví co. Po hodině nás pustili do „zemského ráje na pohled“. Namířili jsme si to do České Lípy, kde jsme měli domluvené ubytování ve škole. Dorazili jsme tam krátce před tři čtvrtě na devět a narazili jsme na poněkud rozrušeného školníka. „V Praze na Národní třídě policajti zmlátili studenty,“ vyhrkl ze sebe. Začali jsme tušit, že se to bolševikovi nějak vymyká z rukou, ale netušili jsme ještě, jak rychlý to vezme konec. Když jsem se vrátil domů do Valašského Meziříčí, tak jsme se s partou kamarádů dohodli, že v neděli večer uděláme malý pokus o demonstraci na náměstí u morového sloupu. Jak jsme si řekli, tak jsme udělali. Bylo nás asi dvacet, kolem kovového plůtku jsme omotali státní vlajky a na zábradlí zapálili svíčky s tím, že si tipneme, kdy pro nás přijedou. Byli svižní a za deset minut na náměstí dorazila dvě auta VB, vyskákali policajti vedení civilistou, strhali vlajky a nepříčetný muž v civilu hasil prsty knoty svíček, což dopro-

vázel smrad spálené kůže. Sebrali nám občanské průkazy a odjeli. „Jak dlouho tady chcete stát?“ ptali se po příjezdu. „Až nás to přestane bavit,“ odpověděli jsme. Na druhý den si vyzvedli z práce mého kamaráda, signatáře Charty 77 Vítka Zukala, podle nich zřejmě iniciátora akce, a odvezli ho na služebnu. Tentýž den večer už bylo na náměstí dva tisíce lidí, kteří se na výzvu Vítkovy manželky Kateřiny přemístili před policejní stanici. Dav vyhlížel odhodlaně a policisté přes záclonky vystrašeně pozorovali, co se to děje před jejich královstvím. Byli z toho úplně paf. Moc dlouho neotáleli a Vítka za pár minut, ještě oděného do montérek, za obrovského aplausu davu propustili. Pak to šlo už ráz na ráz. Jako v ostatních městech v zemi se po celý týden plnilo i náměstí ve Valašském Meziříčí, řečníci řečnili, přijímali rezoluce, lidé v euforii cinkali klíči… Přes drsnou zimu se po čase vše přelilo do už známé porevoluční historie, kdy v republice diktaturu vystřídala demokracie. b24


SKIAREÁL HERLÍKOVICE

Lyžování, kde si každý najde to své Lyžařské středisko Herlíkovice - Bubákov se rozkládá na svazích vrcholu Žalý a leží v těsné blízkosti města Vrchlabí. Na své si zde přijdou nejen pokročilí sportovní lyžaři, ale i rodiny s dětmi nebo úplní začátečníci. „Skiareál nabízí 12 kilometrů upravovaných sjezdovek pro denní provoz a 2 kilometry tratí pro večerní lyžování. Pro dopravu lyžařů jsou k dispozici sedačkové lanovky i lyžařské vleky. Technické zasněžování je samozřejmostí,“ říká Michal Hošek, člen představenstva Snowhill a. s., která herlíkovické středisko provozuje. Zima se kvapem blíží. Co všechno se takhle „na poslední chvíli“ v listopadu ještě ve skiareálu ladí před zahájením provozu? Proces ladění probíhá po posezónním úklidu již od května. Využíváme pěkného jarního a letního počasí k terénním úpravám a stavebním činnostem, opravám a pravidelné údržbě strojů a zařízení. V září tvoříme ceníky a ladíme marketingovou strategii. V říjnu už musí vyrazit sněžné kanony na kopec a probíhají ostré zkoušky strojní technologie na zasněžování. V listopadu řešíme strojní revize i revize elektro na dopravních zařízeních a navíc se „modlíme“ za příchod prvních mrazů, abychom mohli zasněžovat. A na poslední chvíli děláme věci, na které jsme přes léto zapomněli…

Jaké novinky u vás poznají lyžaři v letošní sezóně? Pokračujeme v rozvoji online prodeje skipasů další fází. V loňské zimě jsme místo očekávaného podílu okolo 3 - 5 % na celkových tržbách ve skiareálu dosáhli podílu celých 15 %. Proto jsme pro letošní zimu připravili nové čipové karty s názvem Snowpass, které jsou výhradně určeny pro prodej na našem e-shopu snowpass.snowhill.cz. Snowpass je nevratná čipová karta, která usnadní online nákup skipasů z pohodlí domova za výhodnější cenu. Navíc v průběhu zimní sezóny plánujeme realizovat krátkodobé slevové akce za velmi výhodné ceny pro různé druhy skipasů v různých obdobích, které bude možné využívat pouze s čipovou kartou Snowpass.

Jak jste tedy připraveni na nadcházející sezónu? Po delší době mám před letošní zimou příjemný pocit, protože se povedlo alespoň částečně realizovat věci, které jsme dlouhodobě zanedbávali. Jednalo se hlavně o terénní úpravy v exponovaných místech nástupišť na dopravní zařízení a odstranění zlomů na sjezdovce. Také pokračujeme v rozvoji online prodeje zvýhodněných skipasů s postupnou přípravou na bonusový systém.

Akce s předprodejem sezónních skipasů probíhá do konce listopadu. Proč byste doporučil pořídit si Snowpass? Předprodej sezónních skipasů probíhá standardní formou objednávek prostřednictvím elektronické pošty do 30. 11. Od 1. 12. zavádíme nově prodej našich sezónek přes e-shop. Proč si pořídit Snowpass? To je jednoduché. Je to budoucnost online prodeje skipasů ve skiareálech Snowhill. V letošním zimě

b23 komerční sdělení


bude možné pouze na Snowpass čerpat ještě větší výhody v rámci jednorázových akcí. Od zimní sezóny 2020/2021 bude možné realizovat online prodej skipasů pouze s kartou Snowpass, následně využívat bonusový program s bodovým systémem za nákupy skipasů a uplatnit slevu na doplňkové lyžařské služby u našich partnerů. Abychom zvýšili povědomí o výhodnosti karty Snowpass, plánujeme od listopadu silnou prezentační kampaň mezi registrované uživatele online prodeje skipasů i lyžařské fandy našich skiareálů. Kolik lidí navštívilo Herlíkovice za minulou zimu a jste s tímto číslem spokojeni? Byla loňská sezóna z pohledu provozovatele skiareálu úspěšná? V loňské zimní sezóně navštívilo skiareál Herlíkovice na 300 000 lyžařů a návštěvnost má opět po letech propadu v období 2013 - 2016 postupně vzestupnou tendenci. Z tohoto pohledu byla zima úspěšná. Nicméně tento pozitivní trend se neprojevuje na tržbách za jízdné, které stagnují. Je to dáno zkracující se dobou lyžování, a tedy nákupem skipasů s nižší cenou. To nás trápí a je to záležitost, na kterou se budeme muset v budoucnu více zaměřit. Díky zastoupení modrých, červených i černých sjezdovek si u vás to své najde úplně každý. To je však v dnešní době asi nutností, abyste přilákali na svahy co nejvíce lyžařů, souhlasíte? Ano, souhlasím. Ale je to jen jedna z výhod, která sama o sobě nezajistí nával lyžařů do skiareálu. Důležitý je i komfort přepravy lyžařů, včasné vysněžení lyžařských ploch, nabídka dětských lyžařských parků a snowparků, kvalita poskytovaných služeb v oblasti lyžařské výuky, půjčovny a servisu lyžařských potřeb i rozmanitost gastronomických a ubytovacích služeb. Z mého pohledu se musíme v následujících letech zaměřit právě na zvýšení komfortu přepravy lanovou dráhou a zajistit kvalitní a rychlé technické zasněžení sjezdovek. Kdo chce u vás zažít ještě větší zážitek z ježdění, může vyzkoušet i snowpark. S čím vším se tam lyžaři a snowboardisté setkají? Kromě klasických railů, beden a sněhových skoků je pro nadšence k dispozici nafukovací bag o rozměru 18 x 10 metrů. K tomu jsme zajistili spolehlivého provozovatele občerstvení RONDO, a tak zážitek bude kompletní. V areálu se často konají zábavní a zajímavé akce. Na jaké byste chtěl upozornit?

Co naše lyžaře velmi baví, je testování nových modelů lyží různých značek. Návštěvníci mají možnost vyzkoušet si celou škálu modelů v různých délkách, a mají tak snazší rozhodování při nákupu nových lyží pro sebe i své blízké. Také se u nás pořádá řada předváděcích akcí sportovních obchodů s jejich produkty. V letošním roce se uskuteční čtyři víkendové akce firmy Decathlon na prezentaci výrobků, které mají v prodeji pro zimní sezónu. Loni se u nás uskutečnil pumptrackový závod rodačky z Vrchlabí, olympijské vítězky, mistryně světa a vítězky světového poháru Evy Samkové, jako rozloučení s její úspěšnou sezónou. Věříme, že Eva bude úspěšná i nadále a ráda se pobaví se svými přáteli v Herlíkovicích i letos. Co zázemí mimo sjezdovky? Jaké prostředí nabízíte? Kdo nemá vlastní lyžařské či snowboardové vybavení, může využít služeb našeho partnera - firmy Yellow Point a vybrat si odpovídající výbavu dle svých požadavků a úrovně. O začátečníky či méně zdatné lyžaře se postarají jejich profesionální instruktoři při výuce v lyžařské škole. A pro děti předškolního či školního věku slouží dětský lyžařský park, kde si zábavnou formou osvojí základy lyžování. Aby návštěvníci nestrádali hlady či žízní, provozujeme několik stravovacích zařízení po celém areálu. Hlavní z nich, samoobslužná restaurace a skibar s terasou, se nachází u nástupní stanice lanové dráhy na Žalý. A kdo chce využít pobyt s vícedenním lyžováním, má možnost se ubytovat přímo pod sjezdovkami v ubytovacím resortu EDEN. Jakou letos očekáváte zimu? Všichni vnímáme, že zimy nejsou jako za našich dětských let a sněhu padá čím dál tím méně. Co si nevyrobíme, to nemáme… Po nenaplněných optimistických očekáváních v předchozích letech se stávám spíše pesimistou, ale říkám si, že naděje umírá poslední. A tak i letos věřím, že začne již v listopadu mrznout, v prosinci zahájíme provoz a v lednu napadne krásný prašan, který dotvoří kulisu pravé ladovské zimy. Přejme si to a těšme se!

Za Řekou 370, 543 02 Vrchlabí Tel.: +420 737 222 456 | E-mail: info@herlikovice.cz www.herlikovice.cz

b22


ŘEDITEL MUZEA

Snažíme se ukazovat krásné věci Nepřehlédnutelnou dominantou Eliščina nábřeží v Hradci Králové je nepochybně budova Muzea východních Čech, secesní perla postavená v letech 1909 až 1913 podle návrhu architekta Jana Kotěry. Tato národní kulturní památka nyní prošla jedenáctiměsíční rekonstrukcí a pro veřejnost byla otevřena 1. listopadu. „S rekonstrukcí jsem v podstatě spokojen,“ řekl Petr Grulich, ředitel této instituce, který ji vede dva roky. HYNEK ŠNAJDAR, FOTO: ONDŘEJ LITTERA

Došlo někdy v historii k tak rozsáhlé rekonstrukci muzea jako nyní? Nemám v hlavě všechny rekonstrukce od vzniku muzea, nicméně je to jedna z těch větších. Velká rekonstrukce proběhla před sedmnácti lety, která budovu muzea stavebně výrazně posunula. Tato aktuální, která trvala jedenáct měsíců, byla částečná. Co současná přestavba zahrnovala? Byla náročná? Zahrnovala potřebnou sanaci venkovního cihlového zdiva, které se na některých místech drolilo. Zároveň došlo k úpravě barevnosti vnějšího pláště. Při jedné z předchozích rekonstrukcí bylo zdivo natřeno karmínovou barvou, kterou nyní nahradib21

la původní cihlová tak, jak to bylo na začátku 20. století, tedy v době, kdy byla budova postavena podle návrhu architekta Jana Kotěry. V průčelí vedle vchodu do muzea byly také opraveny obě keramické sochy. Významným krokem rovněž byla oprava kašny před muzeem včetně výměny technologie pod ní. Zbývající práce se odehrávaly v interiéru. Revitalizovány byly vitráže, mozaiky, okna, obnovena funkce špalet, zapomenout nesmíme na sanaci vnitřních omítek s novou výmalbou a opravu světlíku, který výrazně ovlivňuje světelnost galerijního sálu. Kromě toho byla realizována opatření k odstranění vlhkosti zdiva v podzemí, kde vznikla nová výstavní místnost. Technologický proces zde ale stále dobíhá, takže při otevření muzea nebyla tato místnost ještě využita.


Jak byla rekonstrukce nákladná? Stála zhruba 90 milionů korun. Hlavním donátorem byla Evropská unie a peníze šly z Integrovaného regionálního operačního programu s tím, že je v tom zahrnuta spoluúčast majitele, kterým je majitel objektu – město Hradec Králové. Jste s výsledkem spokojen? Co vás osobně potěšilo nejvíce? Moc mě potěšilo, že budova je opět reprezentativní, čistá a pěkná. Objektu rekonstrukce rozhodně prospěla. Na co se mohou návštěvníci těšit? Co bude pro ně zásadní novinkou? Původně jsme otevření muzea plánovali na jaře příštího roku společně se stálou expozicí a velkou výstavou o východočeské gotice. Pak jsem si ale řekl, že nebudu čekat do jara a první návštěvníky jsme přivítali už začátkem listopadu. Připravili jsme k této příležitosti pět výstav. Tou hlavní je výstava Hradečáci na kole o cyklistice v první polovině 20. století. Další zahrnuje poněkud pozapomenutou paradesantní skupinu Barium, která v roce 1944 působila na území města. Třetí výstava je k 30. výročí Sametové revoluce, na níž bude týden před výročím navazovat replika papírové zdi na Ulrichově náměstí. Mimo to máme 80. výročí vzniku přírodovědeckého oddělení našeho muzea, což bude obsahem čtvrté výstavy. Poslední expozice je sice malá, ale je o jednom velmi zajímavém a atraktivním artefaktu, kterým je slovanská sekerka, a umožní přepsat dějiny o příchodu Slovanů k nám do regionu. Mimo to představíme publikaci o architektonických detailech budovy muzea. Další novinkou bude samostatný vyhlídkový okruh na střeše, který poskytne jinou perspektivu pohledu na Hradec Králové. Jak vnímáte ohlasy návštěvníků? Máte nějakou zpětnou vazbu? Vnímáme, že se Hradečáci po rekonstrukci do muzea těší a napjatě čekají, co přineseme nového. Tou zásadní novinkou bude v průběhu příštího roku velká stálá expozice o dějinách města Hradec Králové. V únoru pak přineseme velkou a unikátní výstavu o již zmíněné východočeské gotice s bohatým doprovodným programem. Těším se ale také na to, až přijdeme s něčím humorným. Mohu slíbit, že se návštěvníci v tomto směru dočkají a jsem zvědavý na jejich ohlasy.

Čím je hradecké muzeum podle vás unikátní? Z hlediska města jde o krásnou stavbu, jedinou národní kulturní památku v Hradci Králové, která nás zavazuje a zároveň trochu limituje. Unikátní je muzeum rozhodně tím, že má velmi rozsáhlou archeologickou sbírku, která zahrnuje i Pardubický kraj. Máme také etnografické oddělení, které mapuje prostor lidového života. Podílíme se například na udílení cen Mistr tradiční rukodělné výroby Královéhradeckého kraje. Na to navazují adventní trhy uvnitř i vně muzea, které pro nás nejsou komerční akcí, ale projevem etnografické práce. U nás se v této souvislosti výhradně prezentují tradiční regionální lidoví výrobci a řemeslníci. Mohl byste popsat své pocity, když den, co den vcházíte do krásného objektu architekta Jana Kotěry? Těším se do práce, mám dobrý pocit. Která část interiéru je vám blízká především a proč? Mám hrozně rád galerijní sál, který je mezi výstavními sály muzea perlou. Kotěra ho navrhl jako místo pro obrazovou galerii a tomu odpovídá světelnost, která tam vstupuje nejen okny, ale v prvé řadě světlíkem. Co mě ale fascinuje je to, že tam máme pozůstatky starých obloukových lamp Františka Křižíka. Vždycky, když do toho sálu jdu, tak vrhnu pohled na ty čtyři krásné lampy, a to nemá chybu. Muzeum má k dispozici také další objekt, a tím jsou Gayerova kasárna. Také tato budova prochází rekonstrukcí. V momentě, kdy skončila tato rekonstrukce, začala přestavba Gayerových kasáren. Pro mě to znamená obrovské stěhování nejen sbírek, ale také přesuny personálu do budov na Malém náměstí a ve Stěžerech. Tato kasárna jsou pro nás hlavní budovou a také místem depozitáře s většinou našich sbírek převážně historických a přírodovědeckých. Totální rekonstrukce potrvá do poloviny roku 2021. Její součástí bude přístavba nového objektu, kde budou sídlit badatelny a knihovna pro veřejnost. V nájmu máte také Vrbenského kasárna. Musím říci, že jsou nyní pro mě z hlediska strategie muzea téma číslo jedna. Aktuálně jde o budovu města, kterou Královéhradecký kraj pronajímá. My ji máme svěřenou do užívání s tím, že je mezi městem a krajem platná dohoda o tom, že Vrbenského kasárna budou převedená do majetku kraje. Budova bude sídlem budoucího ředitelství muzea a zároveň krajský výstavní objekt s přírodověb20


ŘEDITEL MUZEA

deckou a archeologickou expozicí. Součástí bude rovněž lapidárium se sochami, které máme ve sbírkách, a depozitář. Plánujeme také vytvoření stálé expozice královéhradecké pevnosti pod parkovacím domem Jana Gayera. Je to spojitá nádoba s Vrbenského kasárnami. Víme, že na tento záměr budeme potřebovat asi 450 milionů korun ze státního rozpočtu a evropských fondů. Tato kasárna tedy také projdou rekonstrukcí? Projdou, ale v tuto chvíli na ni nemáme finanční prostředky. Bohužel jsou nyní ve zuboženém stavu. Snažíme se intenzivně získat prostředky, aby mohla být rekonstrukce zahájena.

politických dějin města. Je to pro mě doklad o dění ve společnosti počátku 21. století. Naší povinností je zanechat paměťovou stopu pro příští generace. S tímto úhlem pohledu na tu sochu nahlížím a s touto motivací ji chci do našich sbírek. V tomto směru jsem o tom jednal s minulým i současným vedením města. Věřím, že socha v našich sbírkách skončí. Nedomnívám se však, že by měla být vystavována ve veřejném prostoru, je to čistě objekt určený pro nějakou výstavu. Zpět ale k muzeu. Mohl byste čtenářům představit vizi této instituce? Rád bych, aby muzeum zahrnovalo nejen Hradec Králové či kraj, ale celé severovýchodní Čechy, což mi dnes trochu chybí. Tam vidím tematiku, kterou chci rozvíjet. To znamená zapracovat na skladbě sbírky, na vědeckých tématech, publikační činnosti pracovníků i výstavních aktivitách v tomto směru. Chci také upevňovat pozici Muzea východních Čech ve vědeckém světě a nasměrovat ho k mezinárodní spolupráci, což považuji za výzvu. Zároveň rozhodně nechci přestat hrát městskou roli, ve které se cítíme dobře. Proč by měli lidé k vám do muzea chodit? Za poznáním, také, i když ne nutně, za vzděláním, zábavou, protože člověk nemůže být živ jenom povinnostmi, a za krásou. Naše budova je krásná a my se snažíme ukazovat krásné věci.

Mluví se o tom, že socha starosty Františka Ulricha vytvořená sochařem Stanislavem Hanzíkem, která vydržela na Náměstí svobody něco přes osm měsíců a před osmi lety byla odstraněna a převezena do depozitu technických služeb na letišti, by měla být součástí lapidária Vrbenského kasáren. Je to pravda? Je mi líto, že město nijak pořádně neuctilo starostu Františka Ulricha, který má letos tři kulatá výročí – narození, konec starostenství a úmrtí. Na druhou stranu si cením toho, že vedení města s námi chce jednat o budoucnosti té sochy. Je to totiž zatím jedinou poctou této osobnosti. Rádi bychom Hanzíkovu sochu získali do našich sbírek, přestože v tom díle úplně nevnímám uměleckou hodnotu, lidsky se mi ta socha nelíbí a myslím, že se nepovedla. Pro mě jako pro muzejníka, je ale povinností mapovat soudobý svět okolo sebe. Jestliže Hradec Králové se před lety rozhodl uctít Ulricha sochou, která byla umístěna na Náměstí svobody a pak po několika měsících v tichosti odstraněna, tak je to pro mě součást ani ne tak kulturních, ale b19

Jak se stane, že se původně absolvent strojnické průmyslovky přeladí na historika a muzejníka. Proč a kdy se to stalo? Nemohu nevzpomenout na svého dědečka z maminčiny strany, který byl jedním z konstruktérů pardubické Prokopky, což byla továrna na mlýnské stroje. Místo pohádek jsem od něj v útlém dětském věku slýchával, jak se mele mouka, staví automobil, co to je turbína a podobně. Díky tomu jeho sklonu ke strojírenství jsem paradoxně získal i lásku k historii. Když jsem přemýšlel, kam půjdu na střední školu, rozmýšlel jsem se mezi gymnáziem a strojní průmyslovkou. Nakonec zvítězila záliba ve strojírenství. V průběhu studia jsem zjistil, že mě dějiny baví stejně jako strojařina, proto jsem se rozhodl přepnout. Když už jsem se jako student historie specializoval, byly pro mě jasnou volbou hospodářské dějiny. Baví mě prostě dějiny techniky. V tom jsem se našel a přidal k tomu dějiny státní správy a samosprávy. Moje cesta vede na pomezí techniky a historie.


www.vzpravy.cz VychodoceskaTelevize @vychodoceska.televize


JANSKÉ LÁZNĚ

Lidé začínají stále více investovat do svého zdraví Státní léčebné lázně Janské Lázně jako jedny z mála v Česku nabízejí svým klientům jak lázeňskou péči, tak i odbornou rehabilitaci. Podle ředitele Martina Voženílka narůstá také počet samoplátců, kteří si do zdejšího zařízení přijedou užít wellness, lyžování i zdravé krkonošské povětří. V čem se léčebné lázně Janské Lázně odlišují od ostatních zařízení? Janské Lázně jsou specifické spektrem poskytované péče. Poskytujeme jak lázeňskou péči, tak i odbornou rehabilitační péči pacientům s poměrně závažným pohybovým omezením. Máme tu široké spektrum pacientů, a to jak s neurologickým, tak ortopedickým onemocněním, o které pečujeme v dětské i dospělé léčebně. Janské Lázně jsou také specifické svojí polohou. Ležíme jako jedny z mála lázní v České republice v nadmořské výšce přes 650 metrů, a tudíž jsme i klimatickými lázněmi. Nabízí se tu i široké vyžití pro volnočasové aktivity či lyžaře. Náš podnik úzce spolupracuje se SkiResortem Černá hora – Pec nebo s populární Stezkou v korunách stromů. Vedle toho každoročně připravujeme celou řadu společenských, kulturních a gastronomických akcí. b17 komerční sdělení

Kdo jsou vaši pacienti či klienti? Zmínil jsem, že poskytujeme péči dětem i dospělým. Na dětské léčebně je spektrum pacientů velice široké, ale ze zhruba 60 procent jde o pacienty s neurologickým onemocněním. Vedle dětských pacientů po dětských mozkových obrnách to jsou i děti se zánětlivými onemocněními, po úrazech či operacích pohybového aparátu. U dospělých je spektrum pacientů a jejich diagnóz podobné. U neurologických onemocnění to pak jsou především pacienti po cévních mozkových příhodách. Kolik je dalších podobných zařízení v České republice? Jsme jedni z mála zařízení, která jsou takto komplexní a kombinují oba typy péče. To znamená komplexní lázeňskou péči s tou odbornou rehabilitační. Díky tomu může být spektrum našich pa-


cientů široké. Určitě nejsme jediní v republice, ale snažíme se, abychom stále patřili ke špičce.

mít rozvod tepla, který bude dlouhodobě stabilní a umožní další bezproblémový provoz lázní.

Jste otevřeni i komerční klientele? Ano, v naší nabídce se nacházejí i takzvané samoplátecké pobyty. Je to dáno i horským prostředím, které nabízí atraktivní vyžití. Zájem o tyto pobyty neustále narůstá.

Podle statistik léčebně Janské Lázně přibývají klienti a hosté. Loni jich bylo již přes 13 tisíc. Co za tímto nárůstem stojí? Ano, zaznamenali jsme nárůst tuzemské klientely. Vysvětluji si to tím, že o české lázeňství je poslední dobou veliký zájem. Lidé začínají mnohem více investovat do sebe, do svého zdraví, a čím dál více sobě nebo svým známým pořizují pobyty právě v lázních. V našem případě jde především o pobyty léčebného nebo rehabilitačního charakteru, které kopírují charakter pobytů, které hradí pojišťovna.

Omezení a handicapy pacientů, které jste zmínil, jsou velice závažné. Péče o ně tedy vyžaduje i vysoce kvalifikovaný a erudovaný personál. Jak obtížné je ho získat a udržet? Současná personální situace ve zdravotnictví není příliš jednoduchá. Nedostatek lékařů trápí všechna zdravotnická zařízení v republice. Bohužel ani rehabilitace není výjimkou, takže u nás není úplně jednoduché sehnat a udržet nové lékaře i rehabilitační pracovníky. Nicméně můžeme být rádi za to, že kolektiv tu máme kompletní, a můžeme tak poskytovat komplexní péči, která je potřeba.

Jak se lázním daří ekonomicky? Kolik podnik vaší velikosti za rok utrží? Lázně v loňském roce hospodařily s výnosy 318 milionů korun a skončily s mírným ziskem ve výši 2 miliony korun. Meziročně výnosy podniku stouply zhruba o 8 procent.

Jsou všichni zdejší, nebo musí i dojíždět z dálky? Samozřejmě máme zaměstnance z okolních větších měst, jako je Trutnov či Vrchlabí. Jistě, pak jsou tací, kteří to mají dále, a za poslední dva nebo tři roky jsme náš tým rozšířili o skupinku polských fyzioterapeutů. Je jich zhruba deset, pracují na obou léčebnách a jsme s nimi velice spokojeni.

Jak moc rozšířené jsou u vás firemní pobyty a co můžete zaměstnancům firem nabídnout? Firemní pobyty pro své zaměstnance u nás realizují čtyři poměrně velké podniky a máme snahu tento produkt dále rozvíjet. Eviduji zájem zaměstnavatelů nabídnout firemní wellness svým zaměstnancům jako jeden z bonusů.

Během letošního roku byl v Janských Lázních docela čilý stavební ruch. O co se jednalo? Začali jsme rekonstrukci Dětské léčebny Vesna. V předchozích letech se připravoval projekt na rekonstrukci dvou pater a letos se realizuje první etapa. Jedná se o 6. patro, kde z části vzniknou nové pokoje, a druhá část bude věnována rehabilitaci a zároveň sem přesuneme kompletní administrativu léčebny. Tím si uvolníme prostory ve 2. patře, ve kterém v příštím roce v rámci druhé etapy rekonstrukce vzniknou nové pokoje komfortnějšího stylu pro domácí i zahraniční klientelu. Součástí rekonstrukce je i výměna všech výtahů. Druhou a velice významnou investicí letošního roku je konverze parovodní sítě za horkovodní síť. Celé město Janské Lázně je napojeno na páteřní síť teplárny z Trutnova-Poříčí. A jelikož tato síť je v majetku lázní, čekalo se na tuto akci poměrně dlouho, protože se hledaly finanční prostředky. Díky spolupráci se společností ČEZ, která získala dotaci, se tato rekonstrukce mohla realizovat v letošním roce. Jsem rád, že nejen lázně, ale i Janské Lázně jako město budou

Blíží se závěr roku a řada lidí již přemýšlí, kde stráví Vánoce, Silvestr nebo první letošní lyžovačku. Co jim zde můžete nabídnout? Mohu klientům nabídnout možnost strávit vánoční svátky i silvestrovský pobyt tady v Janských Lázních, kde ještě máme volné kapacity. Kombinace lokality, našeho wellnessu a blízkosti SkiResortu Černá hora – Pec je ideální možností pro lidi, kteří se chtějí vyhnout vánočnímu stresu a chtějí o sebe nechat pečovat. Pokud jsou dobré sněhové podmínky, tak mohu čtenáře pozvat k návštěvě už i v prosinci, kdy si užijí lyžování bez front.

Náměstí Svobody 272, 542 25 Janské Lázně Tel.: +420 499 860 111 | +420 499 860 303 E-mail: sales@janskelazne.com www.janskelazne.com

b16


VITESCO TECHNOLOGIES

Rychlý a flexibilní poskytovatel inovativních a průkopnických technologií Od září letošního roku podniká divize Powertrain společnosti Continental pod novým názvem Vitesco Technologies Czech Republic s.r.o.. Svým novým názvem společnost odkazuje na vedoucí pozici v oblasti technologií pro dopravu bez emisí. V Královéhradeckém kraji novou společnost reprezentuje závod v Trutnově, který dodává výrobky pro značky jako je BMW, Audi, Ford, Hyundai, Renault, PSA, Volkswagen, Daimler, General Motors a mnoho dalších.

Zákazníci přibývají „Tři čtvrtiny světové automobilové produkce mají tu čest být vybaveny výrobky společnosti Continental. Jsme rádi, že se i my můžeme každý den podílet na tomto úspěchu,“ říká ředitel trutnovského závodu Lukáš Rosůlek. „V Trutnově jsme patřičně hrdí na naše vysokotlaká dieselová a benzinová čerpadla, komponenty pro vstřikovací systémy, turbodmychadla, senzory oxidu dusíku, vysokotlaké senzory, aktuátory, recirkulační ventily spalin a v neposlední řadě systémy tepelného managementu pohonného ústrojí, které je využito

ve spalovacích motorech a do budoucna i ve vozidlech poháněných alternativními způsoby, tedy elektricky nebo hybridně,“ uvádí Lukáš Rosůlek. V trutnovských moderních halách se vyrábí produkty pro většinu velkých hráčů automobilového světa. Aktuálně divize zásobuje více než 20 zákazníků. Podle Lukáše Rosůlka se toto zákaznické portfolio v následujícím období více jak zdvojnásobí.

Bez manuální práce se firma neobejde V provozu východočeské divize Vitesco Technologies nechybí nejmodernější výrobní, měřicí a laboratorní technologie. Chlubit se může i R&D centry pro vysokotlaká čerpadla a turbodmychadla. „Jen těžko si můžeme naši výrobu představit bez procesů, jakými jsou například osazování tištěných spojů, obrábění, gelování či drátkování. Bez manuální montáže našich zaměstnanců se neobejdeme, stejně tak bez šroubování, broušení, lisování a sváření, včetně finálního testování a kalibrace. Více než 100 precizních procesů a technologií se každý den zapojuje do výroby našich výrobků a komponentů,“ poukazuje Lukáš Rosůlek.

Rosůlek Lukáš, ředitel závodu Trutnov

b15 komerční sdělení

Všechny výrobní stroje a zařízení jsou vzájemně propojeny datovým systémem, který umožňuje okamžitou reakci na jakoukoliv výrobní nepřesnost, čímž se zamezí výrobě nekvalitního výrobku. „V Trutnově ročně vyrobíme více než


„Obdobně jako ostatní zaměstnavatelé, i my se potýkáme s nedostatkem převážně kvalifikovaných, technicky zaměřených kandidátů. Situaci jdeme naproti především náborem z vlastních zdrojů, výchovou vlastních talentů a interním povyšováním těch nejlepších. Aktivně spolupracujeme s trutnovskými středními školami a předními českými univerzitami. Pro naši společnost chceme pouze ty nejlepší kandidáty. Výběrové řízení tedy klade vysoký důraz nejen na technické kvality kandidáta, ale především na vzájemný soulad s našimi firemními hodnotami,“ uvádí vedoucí personálního oddělení trutnovského závodu Milan Kubíček.

Kubíček Milan, vedoucí personálního oddělení závodu Trutnov

20 milionů klíčových komponentů zajišťujících bezpečnou a efektivní mobilitu každého z nás,“ dodává Lukáš Rosůlek.

Doprava bez emisí, nehod a stresu

Firma si svých zaměstnanců váží a nabízí jim příjemné pracovní prostředí i pestrou nabídku benefitů. Například je to vlastní autobusová doprava či společenské akce, které pro zaměstnance pravidelně pořádá. „Jedním z klíčových faktorů při získávání nových zaměstnanců i udržení těch stávajících je pro nás firemní kultura. Jsem rád, že své potřeby a sny si v Trutnově díky Vitesco Technologies plní přes více než 2 000 zaměstnanců,“ uzavírá Milan Kubíček.

Závod v Trutnově je dobře připraven na budoucí výzvy proměnlivého světa automotive, který jednoznačně směřuje ke třem megatrendům, jimiž jsou doprava bez emisí, doprava bez nehod a doprava beze stresu. „Od ryze individuální přepravy směřujeme ke sdíleným řešením. Software bude v roce 2030 tvořit 30 % hodnoty automobilu,“ říká ředitel trutnovské divize. Continental již dnes nabízí řešení k naplňování těchto megatrendů. Cílem společnosti je ekologicky čistá a udržitelná doprava. Proto je důraz kladen na to, aby základní komponent každého vozu – tedy jeho motor – využíval mimo jiné i elektrický pohon a inteligentní technologie.

Technicky zaměření pracovníci jsou žádaní Trutnovský závod stále nabízí atraktivní pozice, které jsou vhodné nejen pro absolventy středních odborných škol a učilišť. Aktuálně poptává technology, kvalitáře, seřizovače i výrobní dělníky.

Volanovská 518, 541 01 Trutnov Tel.: 800 800 552 E-mail: personalni.trutnov@continental-corporation.com www.continental.jobs.cz | www.continental.com/cs-cz

b14


ADVOKÁTNÍ KANCELÁŘ

Věci neřešíme, ale vyřešíme Fotografie byla pořízena v PETROF CAFÉ.

Advokacie není znalost, ale je to systém práce. To je osobní krédo, kterým se řídí advokát Tomáš Bobek (40), řídící partner renomované advokátní kanceláře Máchal, Bobek a partneři sídlící v Pardubicích a Praze. V rozhovoru pro Salonky nechává nahlédnout pod pokličku práce advokáta a vysvětluje, proč je důležitá důvěra a absolutní otevřenost mezi advokáty a jejich klienty. Kdy vaše advokátní kancelář vznikla? Naše advokátní kancelář vznikla před deseti lety a od té doby se stále rozšiřuje. Proč jste se rozhodl založit vlastní kancelář, a ne působit třeba jako advokát v jiné advokátní kanceláři? Řekl bych, že v tom byl souběh několika okolností. Jednak to jsou určité osobnostní předpoklady. Vnímám, že někteří lidé jsou k takové práci nějakým způsobem předurčeni a směřují k ní. A pak je to otázka momentálních podmínek, které nastanou. Působil jsem tehdy jako vedoucí pobočky jedné velké východočeské advokátní kanceláře. Poté, co jsem úspěšně složil advokátní zkoušky a nedomluvili jsme se na další spolupráci, jsme s mým současným společníkem konečně zrealizovali to, nad čím jsme vždy uvažovali. Vznikla tak advokátní kancelář Máchal & Bobek, která se později přetransformovala na Máchal, Bobek a partneři. Kde ve vás uzrálo rozhodnutí vydat se na cestu právníka, a nikoliv lékaře, ekonoma či technika? Vždycky jsem si dovedl představit, že bych se mohl zabývat profesí architekta, neboť jsem k tomu měl jisté předpoklady. Jako syn lékařky jsem současně uvažoval o tom, že bych mohl být lékařem, ale b13 komerční sdělení

odrazovalo mě příliš náročné studium. Finální rozhodnutí spočívalo v tom, že jsem měl od mala pocit, že mám jistý smysl pro spravedlnost. Samozřejmě když to dnes hodnotím zpětně, tak musím říci, že moje představa o právu byla v tomto částečně naivní. Právo a spravedlnost totiž nejsou zcela totožné kategorie. Na vašich webových stránkách uvádíte dvě adresy vaší advokátní kanceláře, v Pardubicích a v Praze. Působíte v obou městech, nebo ještě někde jinde? Přesně tak, jsme rozkročeni do obou měst, nicméně naši klienti jsou z celé republiky. My jsme původně začínali v Praze, kde jsme vybudovali centrálu. Já jsem ale původem Východočech a chtěl jsem se vrátit tam, odkud pocházím. Takže ruku v ruce s tím šla i úvaha, že až jednou otevřeme pobočku mimo Prahu, bude to nejdříve v Pardubicích. Jaká je konkurence ve vaší branži v Pardubicích v porovnání s Prahou? Řádově je v Česku zhruba 10 tisíc advokátů plus několik tisíc koncipientů a zhruba polovina těchto advokátních sil je situována v Praze. V Pardubicích je přibližně nějakých 120 advokátů, takže jednoduchým přepočtem zjistíte, že v Pardubicích na jed-


noho advokáta připadá asi 800 obyvatel, zatímco v Praze to je asi 150 obyvatel. Praha je tedy advokáty nepoměrně více zaplněná, ale je tam současně i více byznysových příležitostí. Ale na otázku, jestli se advokacie na menším městě dělá lépe, je potřeba odpovědět, že rozhoduje to, co děláte. Jestli to je drobná běžná advokacie a soustředíte se na lidi, kteří přijdou takzvaně z ulice, tak je to v menším městě jednodušší. Pokud ale chcete dělat nějaké sofistikovanější klienty a případy, tak už ta otázka nestojí, jestli to děláte v Praze, Pardubicích či někde jinde, ale jestli chcete dělat komplikovanější kauzy, jestli máte určité pracovní vize a jestli jste připraveni absolvovat tu cestu do „větší advokacie“. Na jaký druh případů či kauz se specializujete? Největší výhodou naší kanceláře je poměrně široká rozkročenost v tématech. Snažíme se pojímat celou relevantní oblast práva. Řešíme právo v rozsahu od pohledávek přes developerské projekty, komplikovaná insolvenční řízení až třeba po přeshraniční fúze, a to včetně návrhů optimálních daňových řešení. Zabýváme se i trestním a správním právem. Nejsme úzce zaměření, ač každý člen našeho týmu má svoji oblast, na kterou se specializuje. Jednotlivé kauzy zpracováváme týmově. Každá věc u nás prochází určitým procesem, kdy se jí zabývají minimálně dva až tři právníci z našeho týmu. Je důležité získat na věc pohled více lidí, neboť více právních názorů znamená optimálnější návrh řešení. Jsme velmi silní v analytické činnosti, což považuji za jednu z nejdůležitějších částí našich postupů. Kolik vaše kancelář v Pardubicích a v Praze dohromady zaměstnává lidí? Jsme tým čítající okolo 10 právníků. Podle čeho jste si vaše kolegy vybíral? Co všechno musejí umět? Jsem toho názoru, že advokát by měl mít několik základních atributů. Ty nejsou dány pouze vzděláním, ale současně jinými vlastnostmi. Při pracovních pohovorech hledáme lidi, kteří jsou primárně inteligentní, jsou schopni analytického a kritického myšlení a vykazují dostatečnou míru sebevědomí, aby se v rámci řešení jednotlivých případů byli schopni efektivně rozhodovat. Naše motto je, že případy neřešíme, ale vyřešíme. Existuje klient nebo druh práce, který byste odmítl, protože by se příčil vašim zásadám či přesvědčení? Já bych otázku asi takto nestavěl. Samozřejmě ten

komfort, že si dnes práci můžeme vybírat, máme. Potenciální klienty dělíme spíš na takové, kteří jsou schopni akceptovat náš styl práce, který má nějakou časovou náročnost a cenu, anebo to akceptovat schopni nejsou. Ze zkušenosti vím, že věc je potřeba dělat buď pořádně, anebo ji raději nedělat. Polovičatá řešení nefungují. Ale zpět k vaší otázce. Že bych měl zastupovat masového vraha, to bych si asi představit nedokázal. Na druhou stranu je potřeba říct, že advokát není soudce, a že i odsouzeníhodný zločinec má svá základní práva a ta by mu měla být zajištěna, včetně odpovídající právní pomoci. Vaši otázku bych spíše viděl v rovině důvěry nebo možné dosažitelné důvěry mezi advokátem a jeho klientem. Vedle toho bych rád řekl, že při práci jednoduše akcentujeme nějakou základní lidskou slušnost. Pokud by po nás klient požadoval, abychom dělali nějaké prvoplánové levárny, spolupráci bychom ukončili nebo nerealizovali. Ale ve vztahu advokát–klient bych zmínil ještě něco jiného. Někteří klienti mají občas tendenci před advokáty některé okolnosti případu zamlčet nebo neříct vše, co k věci vědí. Tím jsou ale de facto sami proti sobě. Pokud totiž pro svou práci nemá advokát všechny relevantní informace, výrazně se snižuje efektivita jeho práce. Jak vypadá váš běžný den? Kolik hodin pracujete? V naší kanceláři mám na starosti primárně „spornou agendu“, což jsou procesní věci v celé své šíři. V této agendě je potřeba hledat individuální řešení a ono to úplně nejde vyndat z hlavy. Myslím, že jsem denně v kanceláři 10 až 12 hodin, ale pokud nastane situace, kterou popisuji, a řeším složitý případ, tak to klidně je týden či 14 dní nekončícího brainstormingu a hledání odpovědí na otázky, které si kladu a které musí být pro vyřešení kauzy zodpovězeny. Co děláte ve svém volném čase? Pravidelně cvičím, rád vařím, hodně pracuji na zahradě, zajímám se o psychologii člověka a co nejvíce času trávím se svou dcerkou a manželkou.

Třída Míru 92, 530 02 Pardubice Tel.: +420 778 008 968 | E-mail: bobek@ak-mb.cz www.ak-mb.cz

b12


ŘIDIČ AUTOBUSU

K práci řidiče musíte mít vztah, u včel se nabíjím DAVID ZÁRUBA, FOTO: ONDŘEJ LITTERA

Řidiči autobusů a trolejbusů v Hradci Králové každý den přebírají zodpovědnost za tisíce cestujících. Hustým provozem se musí šetrně prodírat s mnohatunovým vozem. Za jednu směnu s ním najezdí kolem 150 kilometrů. Nejen o úskalích, jež samotná profese i doprava ve východočeské metropoli přináší, hovořil v rozhovoru pro Salonky řidič Miroslav Hrášek. Pozoruhodný je i jeho koníček - novou energii po náročné šichtě načerpává u včel. Jak dlouho pracujete jako profesionální řidič autobusu a jakým způsobem jste se k tomuto povolání dostal? Řidičem jsem dva a půl roku a dostal jsem se k tomu tak, že jsem hledal nové zaměstnání. V tom původním jsem nebyl spokojený. Chtěl jsem něco stabilního a abych si i slušně vydělal, a tak jsem si řekl, že zkusím řidiče. A chytlo mě to. Předtím jsem jezdil jen soukromě, ale připadalo mi to jako zajímavá práce. Můžete se podělit o svůj pocit, když jste poprvé do provozu vyjel s autobusem plným cestujících? Byl jsem trošku nervózní, přece jen v autoškole je to o něčem jiném. Poprvé jedete se zkušeným kob11

legou, který vám případně poradí, kdyby se něco dělo, ale stejně cítíte tu zodpovědnost. Jak probíhá váš pracovní den? Musíte autobus, než vyrazíte do ulic, nějak připravit? Pokud máte ranní, tak musíte na autobusu nebo trolejbusu zkontrolovat, jestli všechno funguje tak, jak má. Zahřejete ho, nafoukáte vzduch a jste připravení k vyjetí. Když máte odpolední, tak přebíráte vůz od kolegy, a ten vám případně řekne, jestli je nějaký problém. Na kterých linkách jezdíte? Ze začátku jezdíte na všech linkách, abyste si to vyzkoušel. Dneska už jezdím převážně na kloubových trolejbusech, a to jsou linky 1, 2 a 4. Je náročně jezdit v hradeckém silničním provozu? Někdy ano, ve špičce určitě. Je to hodně o přístupu ostatních řidičů. Musím uznat, že jsou většinou ohleduplní, ale přesto je potřeba dávat pozor, protože každý takový není. Existují ve městě místa, ze kterých máte obavy? Štve mě Gočárova třída odpoledne, protože je


hrozně zasekaná a vždycky naberete zpoždění, které pak doháníte. Stejně náročný je úsek od Střelnice k fakultní nemocnici, když máte jedničku. Musel jste někdy řešit problémy s cestujícími? Asi dvakrát jsem řešil opilce, kteří nechtěli vystoupit. Bylo to zrovna při poslední jízdě, kdy už jsem chtěl jít domů. Občas někdo zanadává, že je trolejbus zpožděný, ale i to cestující převážně chápou. A ze začátku se mi párkrát stalo, že jsem třeba nezajel těsně k chodníku, tak paní nadávala, že musí udělat delší krok. Jednou jsem volal sanitku pro paní, která nastupovala a sklouzla nohou zpátky na chodník. Tím nárazem si roztrhla kůži a silně krvácela. Jak v konfliktních případech řidič postupuje? Pokud se mně nepodaří třeba opilce přesvědčit, aby vystoupil, tak s ním přijedu do podniku a tam se zavolá městská policie. Ta ho většinou vezme na záchytku. Kolik kilometrů ročně najezdíte a kolik času trávíte za volantem? Nevím to přesně, ale průměrně jeden řidič najezdí ročně kolem 50 tisíc kilometrů. Celá směna i s přestávkami má 8 až 10 hodin, takže denně to vychází na 120 až 150 kilometrů. Chtěl byste něco vzkázat ostatním účastníkům silničního provozu včetně chodců? Někdy by mohli být více ohleduplní, když vyjíždíme ze zastávky nebo přejíždíme z pruhu do pruhu. V tu chvíli by měli ten trolejbus pustit. Více než polovina lidí to udělá, ale jsou tací, kteří jsou schopní přidat plyn, abychom to nestihli, a to mi docela vadí. Je potřeba si uvědomit, a to platí hlavně pro chodce, že autobus nebo trolejbus je těžký a rozměrný a jen tak nezastaví, proto by neměli přebíhat někde, kde je řidič nevidí. Pojďme teď od profese řidiče k vašemu koníčku, kterým je včelařství. Vzpomínáte si, kdy a proč jste s ním začal? K přírodě jsem měl vztah vždycky, i proto jsem si koupil domek na vesnici. Co se týče včelařství, tak k tomu jsem se dostal přes kolegu z bývalé práce. Často jsme se o tom bavili, takže ve mně vzbudil zájem a pak mi dal i první včelstvo. Postupně jsem tomu propadl a je to svým způsobem droga. Když jednou začnete, tak už se to těžko opouští.

Jste členem nějakého spolku? Jsem členem Českého svazu včelařů a je to v mnoha ohledech výhodné, protože včely se například musí léčit, podobně jako se očkují psi proti vzteklině, a jako soukromník bych si to léčivo těžko opatřoval. Podobně je to třeba s dotacemi, i když bez těch bych se obešel, ale tohle všechno svaz zajišťuje. Zároveň čerpám zkušenosti od ostatních včelařů. Kolik máte včelstev a kde jste je umístil? Teď mám na zahradě dvě včelstva a postupně to budu rozšiřovat na šest, to mi stačí. Před pár lety mi některé včely uhynuly, doteď nevím pořádně proč, asi je napadly vosy. To se stalo na podzim, a přestože přežily, tak byly natolik oslabené, že na jaře byly pryč. Se včelami je spojený med. Kolik ho vyprodukujete? Je to různé rok od roku, ale z jednoho včelstva vyprodukuji minimálně 20 kilogramů, to je takový slabší průměr. Těch 30 až 40 kilogramů už je pěkných a jsou borci, kteří se chlubí, že mají z jednoho včelstva metrák. To bych ale bral trošku s rezervou. Kdybyste neměl včely, čím byste se řídil při nákupu medu? Jako zákazník nemáte moc šanci poznat, jestli je ten med pravý nebo pančovaný. Vodítkem by mohlo být, že pokud cukernatí, tak je to v pořádku, je to jeho přirozená vlastnost. Zákazníci to ale bohužel nechtějí, proto se prodejci přizpůsobují a přidávají různé sirupy a byliny nebo ty medy zahřívají. Když jste se včelami stále ve styku, tak o nějaké to žihadlo asi nebude nouze. Jste už imunní? Pochopitelně už jsem několik bodnutí schytal, tomu se nedá vyhnout, ale alergii na to nemám, takže mně to nevadí. Jsou včelaři, kteří se na to bodnutí i těší. Co včely nejvíce ohrožuje? Kromě varroázy a včelího moru jsou nebezpečné snad jen postřiky zemědělců. Když se to postříká špatným přípravkem ve špatnou dobu, tak jsou ty včely prostě pryč. Odreagujete se u včel od pobytu za volantem autobusu? Je to pro vás relaxace? Je to stejné, jako když někdo relaxuje pozorováním rybiček v akváriu. Se včelami je to také tak, protože z nich vyzařuje energie, která vás nabíjí. Mě to hrozně uklidňuje a odpočinu si u toho. b10


AUPARK

Aupark již třetí rok s vámi Od otevření obchodního centra Aupark uplynou letos 11. listopadu tři roky. Realizován byl slovenskou developerskou skupinou HB Reavis, která už na Slovensku postavila a prodala finálním investorům čtyři Auparky. V Hradci Králové jde o první obchodní centrum tohoto developera v České republice. Jeho další cíle a plány prozradil ředitel Leoš Kocman. Jaké má Aupark parametry a čím disponuje? Aupark má zhruba 20 tisíc metrů čtverečních pronajímatelné plochy, což je ekvivalent 110 obchodů. V areálu je celkem 1100 parkovacích míst v parkovacím domě a v podzemních prostorách. Součástí Auparku je administrativní část, kde je plně pronajato 2000 metrů kancelářských prostor. Od otevření uplynuly tři roky. Jak si po té době vede? Za tu dobu se podařilo postupně Aupark začlenit do městského prostoru a stal se nedílnou součástí Hradce Králové nejen svojí pozicí, ale i moderní, svým způsobem výjimečnou a nadčasovou architekturou. Po třech letech jsme zaznamenali i výrazný nárůst návštěvnosti obchodního centra a s tím souvisejících obratů. Vnímám to tak, že Aupark si v Hradci svoji pozici upevnil a klientelu našel. Mohl byste vypíchnout, v čem je výjimečný? U té více než stovky obchodů je v Auparku přibližně třicet značek, které nikde jinde v širším regionu b9

komerční sdělení

nenajdete. Mám na mysli například autorizovaného prodejce Apple Store společnosti iStores, jsou tady dále značky Celio, Retro Jeans, Super Dry, Office Shoes, Muziker, Pandora, Wojas, 4F, XIAOMI, Gas Jeans, Alove, s.Oliver, Costa Coffee a řada dalších, které Aupark staví do pozice výjimečnosti. Kolik prostor máte pronajato? K dnešnímu dni máme pronajato více než 90 procent z celkové prodejní plochy. Přivítáte v Auparku další nové a výjimečné nájemce? Jsme velmi rádi a s hrdostí mohu říci, že se v lednu příštího roku stane součástí Auparku jeden z nových nájemců – Pizzeria Coloseum. Jde o velmi kvalitní řetězec se zaměřením na italskou kuchyni. Pevně věříme, že nám tento řetězec přiláká zákazníky, kteří mají rádi kvalitní, chutné a zdravé stravování. Mohu potvrdit, že jsme se dohodli a máme podepsanou smlouvu s nájemcem Pepco, který otevře na jaře. Intenzivně také jednáme a věřím,


že jsme těsně před dohodou se zahraničním partnerem, který by měl v Auparku na ploše více než 1000 metrů čtverečních zahájit provoz moderního fitnescentra. To jsou naše žhavé novinky. Kromě nabídky obchodů poskytujete i různé služby. Ano, je to skutečně tak. V celém centru nabízíme našim zákazníkům zdarma připojení na Wi-Fi. K dispozici máme infostánek, který návštěvníkům slouží po celou otvírací dobu Auparku, kde zákazníkům poskytují informace naše hostesky. Navíc půjčujeme dětské kočárky, máme zde i úložné boxy s ohledem na blízkost vlakového nádraží, kde si naši zákazníci mohou bezplatně ponechat svá zavazadla. Provozujeme miniopravnu jízdních kol, dobíjecí stanice jak pro elektromobily, tak mobilní telefony. Ve foodcourtu je maminkám k dispozici k ohřevu dětských jídel moderní mikrovlnná trouba, pochopitelně v našem centru nechybí dětský koutek, který je jeho nezbytnou součástí. Nesmím ani opomenout hradeckou veřejností pozitivně vnímaný dětský klub Aupartáček, který každou sobotu připravuje netradiční formou sportovně vzdělávací aktivity pro rodiče s dětmi. Pro zaměstnance Auparku v nejbližších dnech připravujeme zprovoznění kolárny. Součástí moderního parkovacího domu jsou parkovací místa pro vozidla SUV a plochy určené pro parkování rodin s dětmi. Aupark na první pohled zaujme svou architektonickou podobou. Domnívám se, že svým exteriérovým i interiérovým designem hrajeme prim v moderním pojetí obchodního centra v oblasti současné architektury. I v tomto ohledu je Aupark určitě výjimečný. Co je vašim primárním a aktuálním cílem? Kromě rozšíření spektra zákazníků je našim cílem mířit především na to, v čem je Aupark výjimečný. Jsou to mimo jiné skladba obchodů a spektrum rozmanitých služeb, které obchodní centrum nabízí. Rádi bychom také ještě více navázali kontakt s místní komunitou. Chtěli bychom propojit naše aktivity například se sportovní a kulturní oblastí ve městě. Samozřejmě chceme komunikovat hlavně tím, co naše centrum nabízí, tedy již zmíněnými značkami, které jinde nejsou, a to považujeme za výrazný benefit. Zaměříme se rovněž na modernizaci v oblasti komunikace s veřejností.

obchodní centrum. Zpětnou vazbou je, že naši zákazníci se cítí v Auparku nejen bezpečně, ale také je to pro ně velmi příjemné prostředí. Díky velkokapacitnímu parkovacímu domu nemají problém s parkováním, díky širokým pasážím a jednotnému designu celý náš projekt působí velmi uceleně. I na základě našich průzkumů toto vnímáme jako pozitivum, a tak to vnímají i naši zákazníci. Kromě toho Aupark stojí na strategickém místě nedaleko vlakového i autobusového nádraží, což je další nesporný benefit. U vchodu do Auparku nedávno „usedly“ dvě figury ze svařovaných konstrukcí. Kdo je jejich autorem? Vsadil Aupark na umění? Před Aupark jsme umístili dvě rozměrná a zajímavá díla sochaře Jakuba Flejšara, autorem nazvaná Optimista & Pesimista. Právě v propojení moderního umění s komerčním prostředím vidíme velký potenciál. Snažíme se tím nejen zatraktivnit veřejný prostor, ale celkově také umocnit zážitek z nakupování. Jsem přesvědčen, že nakupování v obchodním centru by mělo být hlavně zážitkem, a na to se chceme zaměřit. To je náš cíl. Rozumím tomu tak, že v propojení umění s komerčním prostředím chcete pokračovat i v budoucnu? Do hradeckého veřejného prostoru moderní umění nepochybně patří. Sochy Jakuba Flejšara jsou takovou naší první vlaštovkou. Tento umělec je součástí mezinárodního sochařského festivalu Sculpture Line. Tento program má vést k zatraktivnění veřejných prostranství a odehrává se třeba v Praze, Brně, Plzni, Liberci, Pardubicích, Českých Budějovicích či v Broumově. Byli bychom rádi, kdyby se nám podařilo získat pro tuto aktivitu v příštím roce i město Hradec Králové. Mohu potvrdit, že na instalované sochy umístěné před Auparkem máme od veřejnosti veskrze pozitivní ohlasy. Těšíme se na vaši návštěvu a rád bych ukončil naše příjemné povídání mottem Auparku: Uvidíme se!

Máte zpětnou vazbu od lidí, kteří zde nakupují? Aupark předběhl dobu a jde o skutečně moderní b8


MODERÁTORKY

V televizi jsme jedna malá rodina O tom, co se v Hradci Králové děje, diváky ve svém zpravodajství i pořadech informuje Východočeská televize V1. Na poli regionálních televizí je největší v Česku. V rozhovoru pro magazín Salonky jsme vyzpovídali dvě její tváře – redaktorku Lenku Hyndrákovou a editorku Helenu Pondělíčkovou. Kromě toho, co musí člověk při práci v televizi umět a zvládnout, se od nich také dozvíte, kde je můžete v Hradci Králové potkat, nebo kolik času tráví na sociálních sítích. DAVID ZÁRUBA, FOTO: ONDŘEJ LITTERA

Jak jste se dostaly k televizní práci? Helena: Začala jsem studovat jazykovou a literární kulturu, což je poměrně příbuzné s mediální komunikací. První zkušenosti jsem sbírala jako externista v Deníku. Poté jsem zkusila televizi, nastoupila na stáž a začala pracovat jako redaktorka. Postupem času se ze mě stala i editorka. Lenka: Můj manžel pracuje v médiích, co ho znám. A to je už 11 let. Takže mě to vždycky lákalo a nakonec jsem měla to štěstí zkusit práci tady u nás na V1. Zpětně jsem za to moc ráda. b7

Lidé si často chtějí splnit dětské sny. Měly jste někdy takový, že budete stát před kamerou? Helena: Já ne, chtěla jsem být architektkou, proto jsem šla na stavební průmyslovku. Ale byl to krok vedle a tam jsem si uvědomila, že bych chtěla pracovat v médiích. Lenka: Já jsem jako malá chtěla být kosmonautka, což je od médií docela daleko. Když jsem zjistila, že to není reálné, tak jsem si řekla, že budu moderovat zprávy po Lucce Borhyové. Když už jste zmínila Lucii Borhyovou… Máte nějaký vzor, který vás inspiruje? Helena: Mým vzorem je moje máma, protože je to člověk, který se i po životních strastech dokázal zvednout a s noblesou kráčet dál. Jednou bych chtěla být tak dobrou mámou, jako je ona pro mě. Lenka: Vidíš, já přemýšlela nad někým slavným, ale došlo mi, že mým největším vzorem jsou rodiče. Asi to není pravidlo, ale my dvě to štěstí máme. Co vás na práci v médiích nejvíce baví? Helena: Líbí se mi, že každý den je jiný. Je to kre-


ativní činnost, kterou jsem vždycky chtěla dělat, navíc v ní mám volné ruce. Často se také setkám se zajímavými lidmi. A co musím zmínit, je skvělý kolektiv na V1. Lenka: Nejraději mám práci s lidmi, každý den potkáme nové. Pozitivní je také to, že si můžu do jisté míry organizovat svůj čas. A tady v televizi jsme jedna malá rodina, to se mi moc líbí. Práce v televizi je zajímavá, ale určitě také náročná. Co musí takový redaktor především zvládat? Lenka: Určitě musí zvládnout stres a také musí umět komunikovat s lidmi. Základním předpokladem je i všeobecný přehled. Helena: Rozhodně všeobecný přehled a orientaci v aktuálním dění. Musí být samostatný, umět se ptát. Hodně důležitá je i dravost. Jak vypadá takový běžný den redaktorky, případně editorky ve V1? Lenka: Den každopádně začíná kávou. A pak je to podle toho, kam mě editorka pošle natáčet. Mám na starosti zpravodajství z Hradce Králové a Krá-

19

ROJE

KU

RO KT

20

lovéhradeckého kraje. Takže celý den natáčíme, poté to kompletuji a dabuji. Na každé natáčení je potřeba se připravit, najít si informace a nachystat si otázky do rozhovoru. A když to poskládáme tak, aby to lidem dávalo smysl, můžeme to pustit dál. Helena: Já pak jako editorka tu její reportáž musím zkontrolovat… Jinak můj den začíná už v posteli, kde na telefonu hledám, co se přes noc ve východních Čechách šustlo. Ve studiu si pak projdu e-maily, doplním zpravodajskou lištu a dávám dohromady krátké aktuální zprávy, takzvané flashe. Po obědě skládám reportáže, které natočili redaktoři, do zpráv, aktualizuji naše sociální sítě, případně píšu svoje reportáže a plánuji natáčení na další den. Před kamerou už jste stály nesčetněkrát. Jste ještě nervózní? Helena: Bývala jsem ze začátku, ale teď už ani nevnímám, že přede mnou kamera je. Lenka: Nervózní nejsem a asi jsem ani nikdy nebyla. Ten moment, kdy stojím před kamerou, mám ráda, je to takový příjemný adrenalin.

P


MODERÁTORKY

A pamatujete si na své první natáčení? Lenka: Poprvé jsem natáčela v zoo rodinu šimpanzů, která se měla rozrůstat. Přivezli kvůli tomu samici. Říkala jsem tam něco jako, že se bude čekat na to, kdo se projeví jako alfasamec. Pak mi kvůli tomu všichni v televizi říkali samice. Jo, a ještě jsem tam krmila pelikány. Helena: Já jsem také poprvé točila v zoo. Moje reportáž byla o tom, že se rozrostla opičí rodinka, byla to mláďátka guerézy. Měla jsem tak divně poskládané ruce, že to vypadalo, jako když si držím palce. A nesmím opomenout vytřeštěný výraz. Podobných menších trapasů se asi stává hodně, je to tak? Helena: Ano, ale já jsem člověk, který trapné momenty raději vytěsní. Lenka: Běžná jsou přeřeknutí, těch je hodně. Helena: Diváci je mohou vždycky vidět v silvestrovských zprávách. Pojďme teď z televize pryč. Co děláte ve volném čase, když už máte odvysíláno? Helena: Tolik volného času nemám, ale když už nějaký je, tak si ráda zasportuji, chodím třeba běhat do Městských lesů nebo podél Orlice. V poslední době jsem si také oblíbila jógu. Lenka: Také mám ráda sport, ale možná ještě radši si zajdu na skleničku vína nebo na pivo. A mám ráda dobré jídlo, filmy a chodím na keramiku. Těch věcí, které dělám ráda, je opravdu hodně, to bychom tu byli dlouho. Vraťme se ale do Hradce, i tady je spousta hezkých míst. Jaká se vám líbí? Kde vás mohou lidé potkat? Helena: Ráda navštěvuji Městské lesy, protože jsem milovník přírody. Ráda zajdu i do Galerie moderního umění. Lenka: Já nejsem původně z Hradce Králové, ale musím uznat, že jsou tady hrozně hezké parky. A moc se mi líbí zoopark ve Stěžerách.

Helena: Co se týče kaváren, tak jsem si oblíbila Café Na kole a PETROF Gallery. Ráda si zajdu do Pasta Cook & Look na těstoviny. Nedávno jsme s přítelem a kamarády zašli do Pivovaru Beránek, kde mají nejen dobré jídlo, ale i krásné prostředí. Lenka: Mně se hrozně líbí Pivovarské domy, tam ráda zajdu. Ale jinak pocházím z Chrudimi a teď žiji v Pardubicích. Hradec stále ještě poznávám. Nedílnou součásti dnešní doby jsou sociální sítě. Jak vy to s nimi máte? Lenka: S tím ráda začnu. Sociální sítě a já jsou nula. Nemám žádné a ani neplánuji je mít. Helena: Já beru sociální sítě jako součást života, jako životní styl. Navíc jsou součástí zpravodajství. Pro osobní účely používám Facebook, Instagram, Pinterest, Twitter a Linkedin. Lenka: Nechci ale znít jako někdo, kdo je zatracuje, jen jsem v tomhle hrozně staromódní. Mně vadí, že jsou na nich lidé v kavárnách, kdy se mají bavit s ostatními, ale jako zdroj informací jsou skvělé. Helena: Z profesního hlediska je to způsob, jak nejrychleji dostat informace ke čtenářům. I proto v nich vidím budoucnost a proto s nimi pracujeme. Strávím na nich opravdu hodně času. Tématem listopadového čísla Salonek je 30. výročí sametové revoluce. Jak tuto dobu a změny, které nastaly, vnímáte? Helena: Mám s tím spojenou znovu nabytou svobodu lidí, kterých se to týkalo. Zároveň ale musím podotknout, že bestie té doby se stále vracejí. V současnosti víc, než kdy dřív pociťuji jejich sílu. Těžko se to ale hodnotí, protože jsem tu dobu nezažila. Lenka: Mám pocit, že díky těm událostem teď máme všechno a spousta lidí si toho neváží, neumí to uchopit. Helena: Pořád bychom měli být obezřetní a dávat si pozor například na to, koho volíme. Lenka: …aby se nám ta doba nevrátila. b5


ORIGINÁLNÍ PRODUKT VYVINUTÝ SPECIÁLNĚ PRO POTŘEBY SPORTOVCŮ

ěk pln

vy stra

Do

S věnováním pro vítězství vašich nejbližších. Vitamin C přispívá k udržení normální funkce imunitního systému a ke snížení míry únavy a vyčerpání. Jód přispívá k normálnímu energetickému metabolismu. Vitamin D přispívá k normální činnosti svalů. Zinek přispívá k ochraně buněk před oxidativním stresem, k normální syntéze bílkovin, k normální funkci imunitního systému a k normálnímu metabolismu sacharidů, mastných kyselin a makroživin.


Editorial Unikát prošel rekonstrukcí HYNEK ŠNAJDAR / šéfredaktor Díky někdejšímu starostovi Františku Ulrichovi a jeho známostem mezi architektonickými elitami se stalo město Hradec Králové perlou stavitelství a urbanistického rozvoje. Jedním ze skvostů je v tomto ohledu bezesporu secesní budova Muzea východních Čech na nábřeží Labe. Postavená byla v letech 1909 až 1913 podle návrhu architekta Jana Kotěry. Nyní tato národní kulturní památka prošla jedenáctiměsíční rekonstrukcí, která přišla na 90 milionů korun. Pro veřejnost byla otevřena začátkem listopadu. O přestavbě i plánech této instituce Salonky hovořily s ředitelem muzea Petrem Grulichem. První část magazínu ještě patří rozhovoru s půvabnými tvářemi Východočeské televize V1, redaktorkou Lenkou Hyndrákovou a editorkou Helenou Pondělíčkovou. Čtenářskou zajímavostí zcela jistě bude i povídání s řidičem autobusu Miroslavem Hráškem. Ten nesedí jen za volantem, ale zároveň „propadl“ včelařství. Tak hezké čtení.

LENKA HYNDRÁKOVÁ, HELENA PONDĚLÍČKOVÁ / str. b7 b5

AUPARK

MIROSLAV HRÁŠEK

str. b9 b8

str. b11 b10

TOMÁŠ BOBEK

PETR GRULICH

str. b13 b12

str. b21 b19

Vydavatel: TN Média s.r.o., Branická 213/53, 147 00 Praha 4, IČO: 28847229, MK ČR E 23744, Sídlo redakce: areál letiště, Piletická 542, 503 41 Hradec Králové, www.salonkyhk.cz, Redakce: Hynek Šnajdar, tel.: 734 457 697, hynek@salonkyhk.cz, David Záruba, tel.: 777 466 138, david@salonkyhk.cz, Obchod, inzerce: Monika Klikarová, tel.: 733 353 695, monika@tn-media.cz, Grafika: Michal Kriegler, Distribuce: vybraná distribuční místa, Tisk: Euro-Agency s.r.o., Jílovská 1167/71a, 142 00 Praha 4 - Braník, Sazba: TN Média s.r.o., Číslo ISSN: ISSN 2694-7757, Četnost: měsíčník, Počet výtisků: 10 000, Regionální mutace: Královéhradecko, Titulní strana B: Ondřej Littera.


kulturně-společenský magazín | Listopad 2019 | zdarma

Televizní holky

Profile for Zbynek Kacer

Salonky - magazín listopad 2019  

Salonky - magazín listopad 2019  

Advertisement