Page 1

kulturně-společenský magazín | červenec 2013 | vydává

JIŘÍ JAHODA FOTOGRAFEM UŽ 43 LET

| zdarma


2

PLACENÝ ČLÁNEK

Sluneční brýle mohou chránit ale i škodit Začalo jaro a blíží se léto a řada lidí přemýšlí o tom jak vhodně chránit svůj zrak a přitom dobře vidět. Zeptali jsme se očního optika pana Jiřího Malinského na jeho názor. Jsou sluneční brýle pouze módním doplňkem nebo mohou i chránit? Kvalitní sluneční brýle by měly splňovat obě tato kritéria. Fashion sluneční brýle jsou pouze skupinou brýlí, které si u nás zákazník může vybrat. Kromě toho nabízíme brýle sportovní nebo ochranné. Zrak je nejdůležitějším smyslem a je tedy třeba ho dobře chránit. V naší oční optice nabízíme sluneční brýle, které splňují všechny parametry kvalitní ochrany zraku. Jsou to skutečné sluneční brýle a ne jen náhražky, s jakými se také lidé setkají. Přitom kvalitní sluneční brýle lze v naší oční optice sehnat už kolem tisíce Kč. V čem je tedy rozdíl? Zákazníci většinou hodnotí brýle podle UV faktoru. To je ale jen jedno z hledisek. Brýle, které prodáváme v naší optice, mají kvalitní materiály jak obrub tak skel. Dají se v nich vyměnit plasty a je k nim samozřejmostí servis, a to i pozáruční. Nekvalitní brýle se vyznačují tím, že výše uvedené skutečnosti nesplňují, tzn. nedají se upravit, nedají se v nich měnit plasty, ba co víc, většinou se v nich nedají vyměnit ani šroubky, což je jejich velkým neduhem. Zvlnění v rozích plastových skel deformuje vidění a škodí zraku a často mají ostré hrany. Může se stát, že při používání takto nekvalitních brýlí bolí nositele hlava, je unavený a nebo vidí nesprávně barvy. Oproti tomu značkové brýle nabízejí především kvalitu, která vychází z vývoje a z výzkumů, do kterých výrobci investují s cílem mít spokojeného zákazníka. Proto se rádi na tyto své výrobky podepíší. U značkových brýlí máte zkrátka záruku, že kupujete kvalitní výrobek, který nejenže skutečně

chrání zrak, ale vydrží několik let. Z kvalitních značek, které nabízíme, bych rád jmenoval ty nejzajímavější, tj. Vogue, Ray-ban, Roxy, Quiksilver a z těch sportovních především Adidas a Oakley. Je možné zhotovení dioptrických slunečních brýlí? Samozřejmě. Ne do všech, ale do vhodně vybraných slunečních rámečků lze zhotovit dioptrická skla. Máme dvě možnosti; buď fashion brýle a do nich zhotovit dioptrie, anebo sportovní brýle, kde lídrem na trhu je značka Adidas. Ta umožňuje do drtivé většiny svých brýlí zhotovit dioptrie pomocí dioptrického klipu. Zákazník si může vybrat z velkého množství modelů, na našich stránkách je k vidění katalog, kde je krásně ukázána výjimečnost skel Adidas a hlavně skvělá funkčnost celých brýlí. Ideální je zastavit se k prohlídce v naší oční optice. Existují i další typy slunečních brýlí? Nabízíme například brýle s polarizací. Nejedná se o typ brýlí, ale o typ skel v brýlích. Ty jsou vhodné zejména pro sportovce, řidiče či rybáře. Brýle propouštějí pouze vertikálně polarizované (odražené) světlo, takže zlepšují vidění v takových případech, jako je odraz slunce na vodní hladině, mokré vozovce nebo sněhu. Mají vysoký UV filtr, lepší ostrost a vynikající vnímání barev. Z osobních zkušeností si bez speciálních skel (extrémní odraz na sněhu) neumím představit třeba kvalitní lyžování. Oční Optika Malinský sídlí v Trutnově v Bulharské ulici a v Náchodě v Pasáži Magnum. Více informací získáte na www.optika-malinsky.cz


OBSAH

STRANY 4 - 7 JIŘÍ JAHODA

STRANY 8 - 10 ALOIS TIPPELT

STRANA 11 IVA FALTOVÁ

STRANY 14 - 15 EXOrCIZPHOBIA

STRANY 16 -19 „ČUrBy“

STRANY 24 - 27 BĚHÁME

3

EDITOrIAL Dnes píšeme v magazínu o extrémní muzice. První kontakt „s ní“ jsem měl před více než sedmi lety. Coby novinář jsem jednoho krásného dne zjistil, že musím zaskočit za fotografa na dovolené a udělat aspoň jeden snímek na Obscene Extreme festivalu. „Půjdeš tam hned první den, vyfotíš první kapelu a můžeš jít zase pryč,“ radil drsnou muzikou protřelý kolega. Ta představa mě téměř děsila. Co tam budu dělat? Kolegové v redakci se hihňali s tím, že oni by tam prostě nešli. Já šel. Dostal jsem akreditační pásku na ruku, stoupnul si pod pódium a čekal. Přišla první kapela a spustila ten „nářez“. A já na festivalu zůstal až hluboko do noci. Nikdy předtím jsem totiž na Bojišti nezažil tak šílenou, ale přitom skvělou atmosféru, plnou muziky, zábavy a tolerance. Pavel Cajthaml Vydavatel: XANTIPA AGENCY s.r.o, IČ: 25947940, MK ČR E 19626. Adresa: Trutnovinky, Žižkova 277, Trutnov, www.trutnovinky.cz, e-mail: redakce@trutnovinky.cz Obchod, inzerce: Rudolf Korbelář, tel: 499 941 941, 608 146 620, e-mail: ruda@xantipa.in, obchod@xantipa.eu, Redakce: Pavel Cajthaml, tel: 733 510 071, Hynek Šnajdar, tel: 734 457 697, Michal Bogáň, tel: 734 545 423. Grafika: Vojtěch Petr, Korektury: Barbora Peterová, Distribuce: Česká pošta a.s. a vybraná distribuční místa, Tisk: Tiskárna Voborník, K. Čapka 868, Hostinné, Sazba: XANTIPA AGENCY s.r.o., Číslo ISSN: 1805-8914, Fotografie na titulce: Jiří Jahoda

Vaši společnou anténu připravíme na změnu v digitálním televizním vysílání, která proběhla 24. června 2013! Bez této úpravy nepůjdou programy: Nova, Nova Cinema, Prima Family, Prima Cool, Barrandov. Rozšiřujeme společné programy o ČT 1 HD, ČT 2 HD, ČT 4 HD, Retro Music a dětský kanál ČT D Poslechněte si brilantní zvuk domácích kin Pioneer, Bose v našem showroomu na plátně s úhlopříčkou 3 m.


4

JUBILANT

Fotograf Jiří Jahoda slaví narozeniny v lese

Tomu se říká změna! Trutnovský fotograf a výtvarník Jiří Jahoda se při oslavě 65. narozenin nebude prezentovat kanály, botami či prdelkami, ani atmosférou slavného hudebního festivalu na Bojišti. Při mimořádné výstavě v Uffu ukáže pro něj nezvyklé krajinky. Jinými slovy přírodu, kterou nafotil v krkonošském lese v posledních dvou letech.


5 Nikdy předtím se přitom krajinářskou fotografií nezabýval. „Fotím zhruba třiačtyřicet let. Po celou tu dobu jsem přírodu prakticky nefotil, nebyl důvod. V trutnovském fotoklubu to dělali všichni, tak mi to přišlo zbytečné,“ říká oslavenec. Jenže před dvěma lety si řekl, že se do lesa musí aspoň podívat. Vyrazil do Krkonoš a taky do trutnovského městského parku. Zažil přitom nečekaná dobrodružství a pořídil zajímavé záběry. „Dosud jsem byl zvyklý vyrazit s fotovýbavou a víc neřešit. To se najednou změnilo, některé věci mě zaskočily. Když jsem třeba jel na Rýchory, tak tady v Trutnově bylo slušné počasí. Jenže nahoře bylo o deset stupňů méně a vlhko. Brzy mi byla zima, ale musel jsem vydržet, nechtělo se mi hned vracet zpátky,“ vzpomíná na první výpravy do Rýchorského lesa. Příště už se sice vybavil, ale nemile ho překvapila další okolnost - strach. „Fotil jsme jednou po ránu, všude jen stromy a mlha, a najednou se z té mlhy vynořil člověk. Nejsem zrovna moc odvážný člověk, spíš strašpytel, takže se mnou strach zacloumal. Měl jsem na krku drahé foťáky, a kdyby mi ten člověk pohrozil, že mě přepadne, dal bych mu foťáky a utekl,“ tvrdí. A další nepříjemnost. V hustém lese se člověk může snadno ztratit. „Stalo se mi dvakrát, že jsem uprostřed lesa zabloudil. Fotil jsem, tady


JUBILANT

6

záběr, tady záběr, cvak, cvak a už to bylo. Prostě jsem udělal čtyři pět kroků z pěšinky, po které jsem přišel a už ji nenašel. V hustém lese nebyla vidět. Najednou mi byla fotografie úplně ukradená. Já normálně bojoval o život! Nakonec jsem z lesa vyšel někde úplně jinde, asi čtyři kilometry od místa, kde jsem měl auto,“ vypráví Jahoda. Při dalších výpravách do lesa už si dával pozor. „Hlídal jsem si nějaké výjimečné či zajímavé stromy, které pro mě byli jakýmisi záchytnými body.“ Nakonec ale vše špatné bylo pro něco dobré. Výsledkem jeho výprav jsou neobyčejné snímky, nad kterými i osvědčení krajináři nevěřícně kroutí hlavou. „Nejdřív se divili, že zrovna já chodím do lesa fotit. Pak zase nechápali, kde a jak jsem tak úžasné záběry pořídil,“ říká. Dokonce i vyhlášený krajinář Jiří Havel ocenil Jahodovy snímky a inzerce

přislíbil, že při vernisáži výstavy Jahoda v lese pronese zahajovací řeč. „Řekl mi, že některá místa ani nepoznal a že je neskutečné, jak jsou mé záběry dokonale ostré a zajímavě vyfocené, přitom jen malým přístrojem, ne žádným velkým těžkým foťákem. Možná je to ale hlavně tím, že jsem do lesa dlouho nechodil, při focení jsem hledal a našel nové momenty a záběry,“ uvádí Jiří Jahoda. Mezi stromy pořídil asi tři sta fotografií. Z nich vybral padesát, které ve čtvrtek 11. července vystaví v Uffu po konzultaci právě s oceňovaným Havlem. „Udělal bych klidně expozici jiných fotek, ale tyhle jsou aktuální, nové a neokoukané. Jsem zvědavý na reakce návštěvníků.“ Nevšední příběhy zažívá Jahoda běžně. Třeba když fotil pražské kanály. „Snímky jsem pořizoval v noci. Chodili okolo mě lidé, všimli si mě a když jsem


7 pak odešel pár metrů vedle, přišli ke kanálu a zkoumali, co a proč jsem vlastně fotil. Nemohli to pochopit, protože tam nic neviděli, měli mě za blázna,“ směje se. Za podivína ho považovali někteří také před lety, když fotil boty pro firemní kalendář. Úsměvné byly ženské prdelky, protože Jahoda nahé ženské tělo běžně nefotí. „Akty nemám rád. Já se stydím, modelka se stydí … Ale tady to bylo trochu jiné. Z vedlejší hospody jsem sehnal několik ženských, které přišly zahalené v ručníku, otočily se ke mně zády, sundaly ručník, já udělal cvak a zase šly. Celý kalendář jsem měl nafocený za 45 minut,“ říká Jahoda. Jiří Jahoda patří mezi trutnovské fotografické legendy. Fotí už 45 let, je oceňovaným českým umělcem a od roku 2004 držitelem Kulturní ceny města Trutnova. Dodnes si pamatuje na první snímek, který pořídil v místech bývalých jatek (dnes hotelu Patria). „Viděl jsem jako dvacetiletý fotky Miloše Vojíře a při práci od něj odkoukával základní techniku. Pak mi tchán věnoval flexaretu, jestli prý nechci zkusit fotit. Bydlel jsem tehdy na Polské, bylo tam zrovna cirkusové šapitó. Téměř ze země jsem vyfotil detail stanového kolíku v inzerce

zemi v pozadí s obřím stanem,“ popisuje umělecké začátky. V zimě pak vlezl do koryta zamrzlé Úpy a nevědomky v protisvětle vyfotil, jak děti sekají do ledu. „Vznikl naprosto zajímavý záběr, za který jsem pak coby tehdy začínající fotograf dostal cenu ve známé fotosoutěži,“ vzpomíná. Profesionálním fotografem se stal v roce 1982. Nikdy ale neuvažoval o tom, že by kvůli tomu přesídlil do Prahy. „Samozřejmě by to bylo snazší, platí se tam za fotky dvacetkrát tolik. Já ale kvůli rodině a kamarádům zůstal tady. Je to pro mě náročnější, nemůžu se jako pražští fotografové soustředit jen na jednu věc. Musím být připravený na všechny zakázky a mít všechnu výbavu,“ doplňuje. Celý život se přitom drží svého motta. „Aby mě focení bavilo, musím objevovat něco nového. Nebaví mě fotografovat něco, co už udělal někdo přede mnou. I když je to třeba krásné,“ dodává. Možná i proto je známý tím, že jeho snímky nejsou jen syrově zachycenou realitou, ale lehce barevně upravené, tak trochu připomínají obrazy. Pavel Cajthaml, foto: 3x Jiří Jahoda více na www.trutnovinky.cz


8

ALOIS TIPPELT

Vystěhování starousedlíků považuji za tragédii Až do roku 1945 žili v krkonošských chalupách hlavně Němci. Ti zde hospodařili, ale pak byli na základě Benešových dekretů odsunuti. Také rodina Aloise Tippelta (82) byla německé národnosti, ale odsun se jí vyhnul. V době komunistického režimu neměla na růžích ustláno, ale všechny útrapy přežila. Hospodář Tippelt se dodnes považuje za krkonošského patriota. Odkud, kdy a proč přišli do Krkonoš vaši předci a kde se usadili? Rod maminky, která se narodila roku 1898 na Vlašských Boudách a za svobodna se jmenovala Marie Gleisnerová, pocházel z Rakouska. Táta Franz Tippelt - se narodil v roce 1898 na Malých Tippeltových Boudách nad Javořím dolem a byl Němec. Údajně jeho předkové přišli do Krkonoš přes Slezsko, ale není to úplně jasné. Těch Tippeltů tady bylo strašně moc. Ve Velké Úpě a v Peci jich před válkou žilo více než čtyřicet. Ne všichni ale byli příbuzní. První osídlenci hledali v Krkonoších nerosty. Moji předci tady hospodařili a těžili dřevo. Čím se zabývali rodiče, jak na ně vzpomínáte? Rodiče koupili v roce 1928 hospodářství. Byla to chalupa pod Světlou horou o třech místnostech. Do baráku se vešly čtyři krávy. Byl u toho pozemek jeden hektar sedmadvacet arů. Sekaly se louky, obracelo seno, které se pak usušené nosilo z louky na zádech. Zpracovávalo se mléko od krav, dojilo se a tlouklo máslo. Táta dělal v lese od doby, kdy se vrátil z první světové války. Máma byla doma, občas sázela stromky. Na rodiče vzpomínám rád, i když táta byl dost ostrý. Ale bylo nás doma hodně a rodiče se museli ohánět. Kdy a kde jste se narodil? Bylo to na Silvestra v roce 1930 a narodil jsem se doma v chalupě pod Světlou horou za asistence

porodní báby. Patřilo to pod Horní Temný Důl, kde táta ten barák koupil za 65 tisíc korun, když se oženil. Kolik máte sourozenců? Bylo nás pět kluků. Byl jsem druhý nejstarší. Můj o rok starší bratr Alfred musel za války na vojnu, rukoval v březnu 1945. Druhý bratr Franta se narodil v roce 1936, Horst v roce 1939 a rok na to Evžen. Žilo nás v chalupě i s rodiči sedm. Všichni žijí kromě toho nejmladšího. Tři sourozence mám v Německu. Jaké bylo vaše dětství, kam jste chodil do školy? Tvrdé. Máma běhala po hospodářství, táta se věnoval dřevařině. Bylo stále hodně práce a navíc jsme chodili do školy v Horním Maršově. Bylo to čtyři kilometry. V zimních měsících, když bylo hodně sněhu, to bylo náročné. Do školy jsme jezdili na lyžích, nebo na saních. Učili jsme se v němčině, ale celou válku za Hitlera jsme měli v měšťance čtyři hodiny týdně češtinu. V posledním roce války jsme ale školu neměli, protože byla vojensky zabraná. Měli jste velké hospodářství, musel jste rodičům pomáhat? Každý den. Museli jsme jako děti obracet a sušit seno. Když už byl trošku sníh, nakládali jsme


9 seno na rohačky a vezli ho z kopců domů. Ve chlévě jsme dojili krávy, tloukli jsme máslo a dělali jsme další věci, co bylo potřeba. To už si dnešní děti těžko dokážou představit. Když mně bylo osmnáct, přišel přípis od okresu a musel jsem jít pracovat do lesů, kde jsem byl až do doby, než jsem po Gottwaldově smrti dostal české občanství. V Krkonoších bylo hodně lidí německé národnosti. Co se tady dělo těsně před válkou? Byl tady běžný život. Nic zvláštního se nedělo. Na začátku války se samozřejmě dávaly dohromady hitlerovské mládežnické organizace a nastala taková ta jejich výchova. Měl jsem v této době ani ne deset let a byl jsem členem Jungvolk, což byla organizace něco jako v době komunistického režimu pionýr. V té době to nešlo jinak, ale mám dojem, že se to dnes příliš dramatizuje. Táta nás od těch věcí ale držel zpátky a stále nás zaměstnával prací v hospodářství. Po válce přišel na základě Benešových dekretů odsun Němců. Vám se vyhnul. Jak to? V roce 1946 v zimě začal odsun bohatších chalupářů. Byli naloženi do otevřených železničních vagónů a odvezeni. Nám se to vyhnulo, protože maršovské ředitelství potřebovalo lidi, které chtěli počeštit, na práci do lesa. Zůstalo tady jen několik rodin. Například v Janských Lázních jen dvě rodiny, jinak všichni Němci byli odsunuti. Co si o tom odsunu dnes myslíte? Bylo sice po válce, kterou Němci prohráli, ale myslím si, že ten odsun nebyl moc domyšlený. Němci tady postavili domy, žili tady dlouhá léta, hospodařili, textilky i papírny prosperovaly. Když pak museli odejít, začalo to jít se vším z kopce. Odchod starousedlíků určitě Krkonoším ublížil. inzerce

Vy jste prý byl na vojně u „pétépáků“. Dostali jsme české občanství a s tím jsem obdržel obsílku, abych se dostavil na vojenskou správu. Potom jsem musel k odvodu. Narukoval jsem na podzim roku 1954 k „pétépákům“. Později tomu začali říkat technické prapory. Měsíc jsem byl v přijímači v Mimoni společně s dalšími Němci i Maďary. Dokonce nás vyzbrojili starými rezavými flintami, z nichž jsme nikdy za šestadvacet měsíců do konce vojny nevystřelili. Po přijímači nás převezli do Prahy – Ruzyně, kde jsme stavěli vlečku. Tam jsme nakládali vagony vojenskou technikou. Pak nás odveleli jako četu do Holišova za Plzní, kde jsme tři měsíce stavěli byty pro vojsko. Po návratu do Prahy jsme v jejím okolí stavěli palposty. To jsou taková palebná postavení, mělo jich být celkem padesát. Jeden palpost se rozkládal na třech hektarech zabrané zemědělské půdy a byl pro tři děla, nákladní auto s přívěsem a další technikou. Před Vánocemi v roce 1956 jsem se z vojny vrátil domů.


ALOIS TIPPELT

10

Po vojně jste se oženil. Jak velkou máte rodinu? Se svou budoucí ženou Eliškou jsem se znal už dřív. Vzali jsme se v roce 1957. Dostali jsme byt v Janských Lázních. Patřila k němu hospodářská budova, kde jsme měli koně i ovce. Pracoval jsem

tehdy v papírnách ve Svobodě a moje žena byla zdravotní sestrou v lázních. Žijeme spolu dodnes je to už šestapadesát let - a máme dva syny. Kdy jste převzal po rodičích hospodářství? Táta umřel v roce 1963. S bráchou jsme to hospodářství převzali. Nahoře na chalupě jsem sekal louku a také jsem chalupu nějakou dobu pronajímal Němcům. Později v roce 1978 jsem začal stavět barák. Do dneška v něm žiju. V roce 1982 zemřela máma. V současném hospodářství mám dva býky, dříve jsem měl čtyři, a tři hektary luk, které se musejí obhospodařovat. Jste krkonošský patriot? Totální patriot. V životě bych se odsud neodstěhoval, ani mě to nenapadlo v nejhorších časech. Žijeme tady po generace, tak už tady i umřu. Mám Krkonoše rád. Necítíte trochu trpkost po všech těch nepříjemných událostech, co vás v životě potkaly? Necítím. Můj otec tušil, že Hitler válku nevyhraje, a měl pravdu. Kruté to bylo pro nás po válce. Vystěhování starousedlíků považuji za tragédii, ale musí se dál žít a ne se trápit nějakými křivdami. To v sobě nemám. Hynek Šnajdar, foto: Miloš Šálek ALOIS TIPPELT - narozen 31. prosince 1930 v Temném Dole - má německou krev - rodina nebyla po válce odsunuta - celý život hospodařil - je ženatý, má dva syny - žije v Janských Lázních

inzerce

yně h c u k á česk Velký výběr hotových jídel každý den Každý pátek od 20 h živá hudba Možnost uspořádání oslav, svateb, které si včas rezervujte na tel.: 608 252 034, nebo na www. penzionporici.cz

Speciality na grillu


OSOBNOST

11

Iva Faltová Vést školu, organizovat rozmanité akce dotažené do zdárného konce, strhnout k nim lidi kolem sebe, o prázdninách vyrazit na několik týdnů na druhý konec světa, to vyžaduje nejen vůli jít za svým, mít organizační schopnosti, ale také velkou dávku přesvědčení, že jde o dobrou věc. Těmito vlastnostmi je obdařena Iva Faltová, donedávna ředitelka Základní školy Sluneční v Hostinném. Ta v letošním školním roce udělala zásadní rozhodnutí. Po jednadvaceti letech se rozhodla, že své školské angažmá pověsí na hřebík. Kromě školních povinností vždy v létě vyráží na dva měsíce na jihoamerický kontinent, kde jí učarovalo zejména Peru, ale i další země. Kromě toho, že dělá průvodkyni cestovní kanceláře, udělá si čas, aby navštívené státy, jejich obyvatele a kulturu prozkoumala podrobněji. V současné době ji čeká průvodcování na plný úvazek. Právě v těchto dnech je Iva Faltová opět v Peru a chystá se také do Kolumbie. „Budu pracovat pro cestovní kancelář jako průvodce,“ potvrdila, „nejen na jihoamerickém kontinentě, ale kde bude potřeba.“ K roli průvodce je třeba jazyková výbava. Faltová to vzala z gruntu a kromě španělštiny si na svá bedra naložila ještě angličtinu a němčinu. I když teď bude mít jiné povinnosti, připouští, že dlouholeté účinkování ve školství nejde jen tak ze dne na den vymazat. Přece jen tam prožila kus svého života. „Rozloučit se s dětmi a kolegy není lehké. Mám ale pocit, že se potřebuji nadechnout a vykročit jinou cestou,“ uvedla před nedávnem. Škola ale může být ráda, že měla ve svém čele aktivní ředitelku. V paměti veřejnosti je projekt Jsme jiní! aneb Děti malují pod vedením profesionálních umělců. Myšlenka na vytvoření neobvyklého projektu vznikla v únoru roku 2010. Zorganizovat takovou akci bylo velmi náročné, ale vyplatilo se. Odměnou pak bylo velké finále při galavečeru v trutnovském Uffu. „Bez aktivní účasti mých kolegů, kteří byli u všech projektů, by se tento projekt neuskutečnil,“ říká Faltová skromně. Ještě předtím než opustila ředitelské místo, stačila zorganizovat další velkou výstavu Mandaly ve znamení čtyř živlů v klášteře v Hostinném, do níž zapojila děti ze Sluneční. Na vernisáž přišla velká spousta lidí. Kdo má tak početné publikum, když se loučí? Iva Faltová ho zaslouženě měla. Hynek Šnajdar, foto: Miloš Šálek


12

PŘÍBĚH

Litinový stolek zdobil Schweydarovu vinárnu, které se říkalo „Jedová chýše“ Stejně jako lidé i věci mají své příběhy a osudy. Mnohdy se na světě pouze ohřejí, jindy se ztratí, aby se potom nečekaně objevily. To je i příběh dekorativně vyhlížejícího zdobného stolku z hořovické litiny, který má už řadu let doma sběratel Antonín Tichý ze Svobody nad Úpou. Ten býval ještě na konci 40. let ozdobou legendární Schweydarovy vinárny, která se nacházela v domě číslo popisné 146 v ulici Uffo Horna, dnešní Jihoslovanské ulici. Ta byla v provozu až do roku 1950. „V polovině šedesátých let jsem pracoval u závodu Potraviny, který kdysi zásoboval i Schweydarovu vinárnu. Tehdy se měl dům bourat, tak jsme se tam s technikem šli podívat. Objekt byl už téměř vystěhovaný, ale ještě tam zůstaly nějaké věci, jako fotografie, německé knihy a podobně, kterým nikdo nepřikládal význam. Já jsem tam našel jednu zdobnou nohu a dvě kulaté litinové desky. Dlouho jsem nevěděl, co to je, ale líbilo se mi to,“ vrací se do dávné minulosti Tichý. Několik let nález zdobil zeď jeho bytu. Příběh má

ale pokračování. Ještě před tímto nálezem, zavítal do domu vedoucí Tichého, který našel zbývající dvě litinové nohy. „Chtěl si na chalupě postavit krb a nohy umístit po jeho stranách. K tomu ale nedošlo. Ukázalo se, že ty jeho díly jsou součástí stolku, od něhož jsem měl větší část dílů já,“ vzpomíná Tichý. Oba nálezci se ale nemohli


13 dohodnout, kdo bude vlastnit kompletní stolek. Teprve po letech měl vedoucí Tichého „slabou chvilku“ a chybějící díly mu věnoval. „V roce 1973 jsem stolek zkompletoval a dodnes ho mám doma,“ uvádí Tichý. Podle něj by mohlo jít o stolek kuřácký či odkládací, například na vázu nebo na nějakou sošku. Každopádně byl součástí Schweydarovy vinárny, jejímž majitelem byl podle záznamů trutnovského archivu Hermann Schweydar. Ten ji provozoval od roku 1870 až do své smrti v roce 1915. Pak vinárnu převzala jeho žena Anna. Když zemřela, vinárnu provozoval Hugo Rösel, který v ní v roce 1933 zavedl prodej minerálních vod a studených pokrmů. V roce 1937 převzal vinárnu, které se také říkalo „Jedová chýše“, Vincenc Kirsch. Chodila do ní společnost umělců, o čemž píše ve své povídce Múzická stolní společnost Josef Mühlberger, když uvažuje o tom, co zůstane v paměti nových obyvatel jeho rodného Trutnova o době, ve které žil. „Jsem z naší stolní společnosti, jejímž přátelům jsou tyto strany věnovány, poslední. Nevím pořádně, proč jsem je napsal, vzpomínky inzerce

na básníky, malíře a sochaře mého rodného města, kteří jsou již teď neznámí a brzy budou zcela zapomenuti.“ Hynek Šnajdar, foto: Miloš Šálek


HUDBA

14

Exorcizphobia, trutnovský thrash metal Agresivní hra na kytaru, rychlé bubnování a osobitý zpěv. Tak se dá popsat styl, kterým kapela Exorcizphobia už téměř osm let „pouští“ do svých příznivců extrémní muziku označovanou jako thrash metal. V Trutnově je asi vůbec nejtvrdší kapelou. „Nevím, jestli jsme tady nejtvrdší. Spíš nejrychlejší,“ tvrdí zpěvák Tomáš Skořepa. Fráze o jablku, které nepadá způsobu vyjádření. Do thrash metalu je těžké daleko od stromu, v tomto napasovat češtinu, prostě mi to nejde přes pyskypřípadě platí dvojnásob. Právě Tomáš s Honzou ,“vysvětluje. V textech písní se objevují hlavně Erbenem, Kubou Václavem a Pepou Valkounem sociální témata, nechybí v nich varování či reflexe. měli coby malí vzory doma. Jejich tátové poslouchali metalové legendy, jakými jsou Led Zeppelin, „Zpívám o tom, co se mi děje v životě, co nám zasahuje do života, o obavách, kterým směrem Iron Maiden, AC/DC, Black Sabath či Metallica. náš svět spěje,“ upřesňuje Tomáš Skořepa. Když pak kluci založili coby teenageři kapelu (nejdříve nazvanou Deathmarch, pak přejmenoHudba Exorcizphobie oslovila řadu fanoušků. vanou na Exorcizphobia), jako první začali hrát V roce 2009 kapela vydala menší desku (tzv. právě předělávky naposlouchané z desek rodičů. épéčko) pod názvem Disease Inside. O dva roky „Dost nás to ovlivnilo. O stylu naší muziky jsme později natočila dlouhohrající desku (LP) Sodíky tomu měli jasno,“ říká kytarista Valkoun. mething Is Wrong. Postupně se vypracovala na Právě styl je u metalistů často předmětem diskusí. osvědčeného předskokana známých kapel, jako jsou třeba Wehrmacht, Bonded By Blood, Lazarus V tomto případě se ale na definici shodli kapela A.D. či Voivod. „Od počátku jsme měli velkou i recenzenti. „Dá se říct, že hrajeme thrash metal, fanouškovskou základnu. Lidé nás podporovali, osvědčenou starou školu, něco mezi punkem, hodně kamarádů si nás chodilo poslechnout. hard corem a metalem. Máme rádi rychlou, Hrajeme taky na vlastním festiválku v Pilníkově. tvrdou muzikou, ale je to spíše takový rokenrol,“ Výborné prostředí je v Trutnově u Kousala, a směje se zpěvák Skořepa.Právě on se postupně také v novém klubu Kabinet u Jiráskova náměstí,“ stal autorem většiny skladeb, které zpívá výuvádí Pepa Valkoun. hradně v angličtině. „Víc mi vyhovuje, co se týká inzerce


15 Jedním z vrcholů bylo pro kapelu loňské účinkování na mezinárodně vyhlášeném festivalu extrémní muziky Obscene Extreme na trutnovském Bojišti. „S pořadatelem Čurbym se dobře známe, vážíme si ho a věříme, že budeme mít šanci si na jeho festivalu zahrát ještě jednou. I když tam jsme s naším stylem spíš slabý odvárek,“ naznačuje Tomáš Skořepa. Pro něj byl zážitek o to cennější, že na festivalu hrál ještě jednou, když zastoupil nemocného kytaristu v legendární kapele D.R.I. Exorcizphobia odehrála za poslední rok 45 koncertů. Letos navíc trutnovští thrasheři doplnili čtveřici kapel Gama Bomb (Irsko), Artillery (Dánsko), Torture Squad (Brazílie) a Tantara (Norsko) na pražské zastávce metalové Speed Of Sound Tour. „V začátcích jsme nevěřili, že se dostaneme tak vysoko. Hrajeme a předskakujeme skupinám, ke kterým jsme vzhlíželi, to je pro nás zadostiučinění a satisfakce,“ přiznává Jan Erben. Kapela rozhodně neusíná na vavřínech. Naopak, kromě koncertů pracuje na Split s kapelou Lahar, a chystá i další řadovou desku. „Do studia chceme jít na konci roku,“ naznačuje zpěvák Tomáš Skořepa. A neskrývá ještě jeden životní cíl - živit se muzikou profesionálně. „V patnácti jsem se rozhodl, že chci dělat muziku na co nejvyšší úrovni. Vím, že je to jediné, co mě bude naplňovat. Rozhodně bych ale kvůli tomu nešel do nějaké superstar nebo jiné podobné soutěže,“ říká.

ve středu 24. července při Trutnovském hudebním létu (vedle Uffa). Zeptali jsme se za vás Co znamená název Exorcizphobia? Je to složenina slov exorcismus (vymítání zlého já z těla) a phobia (panická hrůza). „Naší součástí je dobrá i zlá stránka. Pokud se někdo pokusí odstranit z nás to špatné, už to vlastně nebudeme my. Je to prostě strach ze ztráty vlastní identity,“ tvrdí Honza Erben. Jak vypadá správný metalák? Má dlouhé vlasy a džíny? „Nejsou podle mě daná žádná pravidla, jak by měl člověk vypadat, když poslouchá nějakou muziku. Ve chvíli, kdy se snaží oblékat, aby vypadal jako někdo z nějaké skupiny lidí, tak to už je jen póza, to už není opravdové. Pravej metalák si prostě dělá, co chce, a vypadá, jak chce,“ říká Tomáš Skořepa. Posloucháte i něco jiného než metal? „Nejsme vyhranění jen k metalu, posloucháme rádi třeba i jazz. V minulosti jsme jeden čas poslouchali i hip hop,“ přiznává Pepa Valkoun.

Proč jsou naše CD volně ke stažení na internetu? „Takhle nám to přijde správný. Jsem znechucený Současná podoba hudebního byznysu se mu totiž tím, kam to směřuje. OSA a lidi, kteří něco někomoc nezamlouvá. „Je zkažený, interpreti jsou mu diktují. Síla něco v hudebním světě změnit je dojné krávy. My ale neděláme muziku jako kalkul, v rukou umělců. Změna by spočívala v tom, že ale protože nás baví a naplňuje nás to. Samosvoje písně nechají volně na internetu. Úspěch by zřejmě, že chceme jít nahoru, ale vlastní cestou a se posuzoval podle toho, kolik lidí si to stáhlo. Je nepodléhat přitom komerčnímu vlivu,“ dodává. to způsob, jak současný směšný systém zbourat,“ Vidět kapelu v akci můžete už v sobotu 13. čerříká Tomáš Skořepa. vence na Pilníkofestu (fotbalové hřiště v Pilníkově) a Pavel Cajthaml, foto: Miloš Šálek inzerce

velkoobchod maloobchod

Odborník řesti na Vaše ne Horská 30, Trutnov • obchod@mecir.net • 499 811 752 • 723 291 202


16

miLoslav „čurby“ urbanec

K extrémní muzice si musíš najít cestu sám Pro jednu skupinu lidí je to organizátor „toho rámusu“, který vždy počátkem července zní na trutnovském Bojišti. Pro příznivce tvrdší muziky je to naopak nadšenec, který dokázal coby promotér založit v Česku úspěšný hudební festival a letos ho navíc úspěšně vyvezl do světa. Pořadatel hudebního festivalu Obscene Extreme Miloslav Urbanec, přezdívaný Čurby. Co je vlastně festival extrémní muziky. Co všechno je extrémní muzika? Jak se pozná? Extrémní muzika je prostě takový rychlejší, nadupanější rock’n’roll, haha! V extrémní muzice je spousta stylů a my se je snažíme zastřešovat festivalem. Tedy ty, co se nám líbí, jako je třeba grindcore, death metal, thrash metal, d-beat, crustcore, power violence, fastcore, hardcore a vše, co je mezitím. Extrémní muzika má tendenci ti utrhnout uši a dostat tě do varu, takže poznáš ji skutečně lehce. Ovšem někteří jedinci jsou vůči ní imunní a raději následují mainstream a vše, co jim předhodí média. Ta naštěstí extrémní muzika nezajímá, protože k téhle muzice si musí každý najít cestu sám.

Kdo vůbec poslouchá takovou muziku? Haha, to je výborná otázka! Všichni. Jak vysoký management, tak i dělníci, jde to sociálními vrstavami stejně jako třeba alkoholismus. Mám třeba kámoše, který byl doteď velký hlavoun ve velké bance, v práci roztáčel desítky miliónů do úvěrů největších českých firem, a přesto se mu tohle moc líbí, na festival jezdí dlouhá léta a dokonce nám na OEF dělá uvaděče. Aby těch extrémů nebylo málo, přidáváš k tomu Hell show, Freak show a podobné věci. Řekl bych nic pro slabší povahy … Myslím, že to naše jasné vymezování se většinové společnosti je prostě patrné na všem, co děláme.


17 My jednoduše nejsme ovce a žijem si svůj život naplno tak, jak chceme my a ne tak, jak nám někteří říkají, že by to mělo být. Hell show je naprosto úchvatné divadlo, kde jsou v hlavní roli háky, lidské tělo a jeho limity, nebo spíš žádné limity. Mně se na Hellu líbí, že každý rok přijde s něčím novým a jejich freak show je opravdu světová třída se vším všudy. Freak fest je taková blbina. Každý rok nám přijíždělo víc a víc lidí už ve středu, a tak jsme na sebe koukali a já si říkal: „Bylo by dobrý si trošku zablbnout”, a to se teď i děje… Mnohé naopak překvapuje tolerance, veganství, ekologie a charita, kterou OEF propaguje. Jak to jde dokupy s extrémní muzikou? Jsme úplně stejní lidi jako kdokoliv jiný. Máme pevné zásady a na těch stavíme. Je samozřejmé, že chceme pomoci zajímavým projektům, jako jsou například Lékaři bez Hranic. Tahle parta si skutečně zaslouží náš potlesk a podporu!!! Stejně tak veganství může udělat tento svět lepším místem pro život, tomu prostě věřím. Otevře ti to úplně nový svět, respektovat jakýkoliv život by mělo být samozřejmé. Stejně tak ekologie, bez ní se prostě nikam nehneme. Mám čtyři děti a chtěl bych jim tady něco nechat, né jen vyždímanou matičku zemi…Tolerance je věc, která tohle všechno spojuje, bez tolerance není nic…

Extrémní muziku na Bojišti poslouchají i děti. To už někomu přijde hodně přes čáru … Haha, proč? Jen si vychováváme novou generaci a dětem předáváme to, co jsme se v životě naučili… prostě jako každý jiný. Pořádáme Kinder Grinder dětský koutek, kde jim běží program celý den. Starají se o ně studenti a mají tady spoustu her, najdou si nové malé kámoše, společně se vyblbnou (pokud je počasí, tak úplně zbožnují vodní bitvy, do kterých se vždy zapojí i fanoušci), a tak je to správně. Proč by děti měly stát stranou? Já si všechno užiju nejvíc právě s dětma. Proč bych je někde odkládal? Můj nejstarší syn byl poprvé na Obscene Extreme festu, když mu byly tři týdny, dcera ve dvou měsících a jezdí každý rok. Vyrazí do hor, pod stan či teepee a je jim fajn. Ostatně každé léto nejezdíme jen na OEF, ale i na další festivaly. Je to tisíckrát lepší, než sedět doma u televize nebo před obrazovkou počítače, ne?


18

MILOSLAV „ČUrBy“ UrBANEC Takže tvoje děti a manželka taky poslouchají extrémní muziku? Moje žena poslouchala punk a postupně se dostává do stadia, že údajně může všechno… Ale i já sám poslouchám třeba Abbu. Muzika je můj život a poslouchám ji denně, třeba dvanáct hodin, takže já dělím hudbu jen na dobrou nebo špatnou. Malý děti poslouchají právě to, co jim přinesou kamarádi do školy a o čem jim řeknou, že je to cool. Takže každou chvíli něco jiného. Nejstarší dcera sjíždí všechno možné. Teď se mnou byla na světovém OEF turné v Indonésii a Austrálii a řekl bych, že si to dost užila.

Vzpomeneš si ještě kdy a proč ses rozhodl pořádat v Česku festival extrémní muziky? Jasně, jako kdyby to bylo včera! Chtěl jsem oslavit 25. narozeniny a napadlo mě udělat festival. Na několika festivalech jsem byl v Belgii a Německu a strašně se mi líbilo, že jsem tam konečně potkal lidi, se kterýma jsem si dlouhé roky jen psal. Ten přímej kontakt byl super a to mám na festivalech hodně rád. Já chtěl udělat jen jeden, ale ohlasy na první ročník byly tak super, jak od kapel, tak i od lidí, že jsem prostě musel pokračovat. Letos máme 15. ročník a každý, kdo se pohybuje v téhle muzice, a je jedno z jaké země je, zná Obscene Extreme. Proč si přivedl festival právě do Trutnova? Já jsem o tom, že chci pořádat festival, mluvil s kamarádama z punkové kapely N.V.Ú. a ti říkali: „Jeď do Trutnova, tam je Krakonoš a parádní areál Na Bojišti!“ Já poslechl a úplně jsem kouzlu tohohle místa podlehnul. Jezdím na festivaly po celém světě, ale takový areál prostě nikde není! Jediné, co nám tady chybí, je snad trošku moře nebo menší jezero. To by mohlo být někde dole u vstupu a pak by to bylo ideální! Plus Trutnov je prostě nádherný městečko!

Na Bojišti většinou převažují zahraniční návštěvníci. To v Česku nemá extrémní muzika takovou podporu? Asi, Češi přece jezdí na mainstreamové akce typu Rock For People nebo České Hrady. Co by dělali na OEF? Naše muzika tady nemá v oficiálních médiích vůbec žádnou podporu, nemáme žádnou TV show, na rádiích minimálně. Ale abych jen nesejčkoval, i v Čechách jsou lidé, kteří nás podporují od samého začátku a těch si moc vážíme! Vem si, že se třeba z Austrálie vydáš na OEF! To je úžasný, lidi letí letadlem 24 hodin, aby mohli na náš fest, no není to pecka? Kapely na festivalu hrají zhruba půl hodinky. Přijedou přes půl světa a pak odehrají jen třicet minut. Není to málo? Prostě se to střídá v rychlém sledu, žádná nuda. Také nezapomeň, že hrajeme jen na jednom pódiu. Nemám rád takové to dlouhé zvučení. My máme pauzy mezi kapelama jen 10 minut, prostě si ani nestihneš vydechnout. Věř mi, že všechny kapely jsou rády i za 20 minut. OEF si vybudoval opravdu výjimečnou pozici mezi kapelama na celém světě, tak nemáme problém se s každým domluvit. Plus dáváme šanci i neznámým či zcela novým kapelám, takže ty někdy ani delší program nemají.

Loni jsi hovořil o záměru vyvézt festival i do zahraničí. Jak to dopadlo? V které zemi měl OEF největší úspěch? To bylo jedním slovem šílené! Ani nevím, kde začít, protože to bylo prostě NĚCO! Abso-


19

lutní životní zkušenost!!! V Mexiku a Indonésii to bylo skoro peklo - zaplacené výpalné místní indiánské komunitě, žádné faktury, falešné lístky a falešné vrácenky v Mexiku, podhrábávání plotů tamtéž, naprosto šílená domluva skoro

se všemi, kdo pro nás pracovali. Všude všechno platíš předem, pak nikdo nedělá. V Indonésii mraky korupce, státní úředníci nás vůbec nešetřili, prostě každý z tebe chce jen vycucnout peníze a zahodit… Na druhou stranu jsme všechno až neuvěřitelně zvládli. Všude běžel program, jak bylo přislíbeno. A to je v zemi jako je Mexiko né malej, ale velkej zázrak!!! A kapely všude byly naprosto skvělý. Podařilo se nám spojit Severní Ameriku s Jižní v Mexiku (kapely z Argentiny, USA, Kostariky, Brazílie, Chile atd.) a třeba do Jakarty přivézt kapely z Vietnamu, Filipín, Singapuru, Malajsie, Japonska, takže tam se sešla celá asijská scéna. Absolutně nejlepší to bylo v Austrálii, bez jakýchkoliv problémů. Vše rovina a parádní ohlasy od lidí. Ti přišli a chtěli se bavit. A to je hodně znát, prostě jako tady u nás Na Bojišti. Tam bych se chtěl příští rok s OEF vrátit a možná festival přesunout do Los Angeles a Tokya. Ale vše záleží na tom, jak nám dopadne domovská akce. Takže vás všechny zvu na trošku jiný festival a uvidíme se už brzo Na Bojišti! Pavel Cajthaml, foto Miloš Šálek

inzerce

ÉM

V

V NO

pondělí až pátek: 8.00 – 17.00

• náplasti • bandáže • rehablitační pomůcky • teploměry • ortézy • doplňky stravy • čaje • kosmetika • glukometry • stomické přípravky • epitézy • inkontinenční pomůcky • laboratorní sklo • tonometry • zdravotní punčochy • kompenzační pomůcky • obuv pro diabetiky • dětská zdravotní obuv

tel.: 499 816 408 739 439 543

Bulharská 135, 541 01 Trutnov

Těšíme se na Vás

www.zptrutnov.cz


VÝSTAVY V TRUTNOVĚ

20

Muzeum Podkrkonoší TRUTNOVSKO VE FOTOGRAFII JIŘÍHO HAVLA

TAJEMSTVÍ A POKLADY HRADU VÍZMBURKU Vízmburk - nejvýznamnější dochovaný středověký hrad regionu, někdy také označovaný jako Východočeské Pompeje - je námětem nové expozice v prvním patře muzea. Návštěvník výstavy se seznámí nejen s historií hradu Vízmburk, ale bude moci zhlédnout velké množství keramických nádob, kovových předmětů i stavebních prvků, objevených archeology při výzkumu hradu. Výstava potrvá do 31. srpna.

Galerie města ANTONÍN SLAVÍČEK

Věhlasný fotograf a trutnovský občan Jiří Havel, známý hlavně jako fotograf Krkonoš, představuje na výstavě černobílé a barevné fotografie města Trutnova a přilehlého okolí, které pořizuje od 60. let do současnosti. Jeho snímky s nezaměnitelnou poetikou dobře vystihují krásy města i okolní krajiny v proměnách ročních období. Výstava potrvá do 27. října. CHARLES MAYER (1897 - 1973). ZAPOMENUTÝ MALÍŘ TRUTNOVSKA Trutnovský rodák Charles Mayer byl velice uznávaným malířem s mezinárodní zkušeností i pohnutým a zajímavým životním osudem. Bydlel v Trutnově s přestávkami od narození až do šedesátých let 20. století, takže jeho obrazy a obrázky zdobí nejednu domácnost. O to smutnější je fakt, že za svého života v Trutnově prakticky nevystavoval. Tento dluh vůči Mayerovi splácí právě tato výstava. V umělcově tvorbě převažují motivy z oblíbené Francie i Trutnovska. Výstava potrvá do 22. září. inzerce

Exkluzivní výstava prací asi nejvěhlasnějšího českého krajináře. Na Slavíčkově trutnovské expozici se výrazně podílel přední český historik umění Jaromír Zemina, právě on o jeho díle promluvil na vernisáži. Šest desítek exponátů zapůjčíl. Národní galerie v Praze, Galerie moderního umění v Roudnici, Galerie hlavního města Prahy a Sbírka Pražského hradu. Výstava trvá do 31. srpna. SEN SAFARI JOSEFA VÁGNERA Výstava fotografií africké přírody a exotických zvířat v prostorách městského úřadu. Stejný název nese i kniha - deník manželů Vágnerových z roku 1971, který si vedli při výpravách


21 do Ugandy a Keni, kde odchytávali zvířata pro Zoo ve Dvoře Králové. Josef Vágner působil v letech 1965 - 1983 jako ředitel zmíněné zoologické zahrady, kterou rozšířil nejen o část safari. K vidění je exotická krása z Ugandy, Keni a Tanzanie: Vernisáž bude ve středu 26. června od 17 hodin, expozice potrvá do 6. září.

na horské štíty a skalní stěny celého světa. Jako první na světě dvakrát zdolal nejobávanější osmitisícovku K2. Od roku 1967 se snaží vše při dobrodružných cestách zachytit fotoaparátem. Výstava potrvá do 30. srpna.

Galerie Uffo

DAGMAR DUŠÁNKOVÁ - INDIE 2013, ŽIVOT NA ULICI Výstava fotografií z cesty po Indii, při které bylo cílem vyfotit sociálně slabší komunity, kde střechu nad hlavou nahrazuje plachta, kde jsou velmi přátelští lidé s otevřeným srdcem a kde vás pohostí a pozvou do svých skromných příbytků z tyčí a plachet. K vidění vždy ve všední dny, při otevírací době prodejny v Bulharské ulici. Výstava potrvá do konce srpna.

MAREK SLAVÍK: IMAGINACE

Galerie Hippo

Galerie draka Do 9. července trvá výstava mladého autora Marka Slavíka. „Témata výjevů mají za cíl částečně divákovi rozkrýt bizarnost a neuchopitelnost podvědomí, kde se řada vjemů snoubí v jednom uceleném obrazovém celku. Hmota pojímající figuru ztělesňuje celé podvědomí jako amorfní celek. obsahující veškeré pocity, obavy, stres a neschopnost čelit situacím v normálním životě. Zároveň přináší vnitřní uspokojení, jež je patrné na figuře, která je hmotou obtáčena a pojímána.“

Dům Tisku JOSEF RAKONCAJ: HIMALÁJSKÁ ODYSSEA Fotografie Josefa Rakoncaje, který je ikonou českého a světového horolezectví. Vylezl na osm osmitisícovek a uskutečnil bezpočet výstupů inzerce

STÁLÁ DRAČÍ EXPOZICE Výstava v podzemí Základní umělecké školy ve Školní ulici oživila legendu o založení města Trutnova. Návštěvník tam najde např. zeď z červeného permského pískovce, která je upomínkou na kamenné hradby - chloubu středověkého Trutnova. Dále kmen stromu s dračím vejcem, studánku s projekcí či točnu s vyobrazením postav z dračí legendy. Galerie je otevřena denně kromě pondělí.


22

cHARLES MAYER

Zapomenutý malíř Charles Mayer Charles Mayer se narodil 23. srpna 1897 v Trutnově. V rodném listu bychom našli, že se původně jmenoval Karl Mayer. Jeho láska k Francii ale způsobila, že v dospělém věku signoval své obrazy jako Charles Mayer. Zprvu studoval na německém reálném gymnáziu v Trutnově později na německé odborné tkalcovské škole v Rokytnici nad Jizerou. V letech 1913–1915 pobýval ve městě Sibiu v Sedmihradsku u hudby kapelníka Dvořáka. Za první světové války narukoval do rakousko-uherské armády. Válku ve zdraví přežil a v roce 1919 odjel do italských Benátek, kde se živil jako pianista a umělecký malíř. Později pobýval ve Florencii a věnoval se zde akademickému studiu.V roce 1923 se přestěhoval do Monte Carla. Ještě v témže roce také cestoval po severní Africe. Po návratu do Evropy žil ve Francii, a to zprvu ve městě Biarritz a později v letovisku Cannes. Živil se tu malováním a tvorbou propagačních tiskovin. V Cannes se seznámil s Antonií Martorellovou (1909–1996), která pocházela z ostrova Malorka. V roce 1932 spolu uzavřeli sňatek. V roce 1937 se Charles Mayer vrátil s manželkou do Československa. Usadil se v České Lípě a pracoval u zdejší pobočky trutnovské potravinářské firmy Roggkaffol. Antonie Mayerová se však v České Lípě zamilovala do ženatého německého důstojníka Wehrmachtu Manfreda, za kterým se posléze odstěhovala do Berlína. Zamilovanému páru se narodily dcery Aida (1940 až 2013) a Carmen (1944). V roce 1938 či 1939 se odstěhoval z České Lípy do Berlína také Charles Mayer. V Berlíně se živil malováním obrazů, aniž by byl členem některé z německých výtvarných společností. V srpnu 1942 se vrátil do Trutnova.Zde se také v roce 1944 se svou manželkou rozvedl. Po druhé světové válce skončil z neznámých důvodů ve vazbě v Jaroměři, odkud byl ovšem záhy propuštěn. Manfred, přítel Antonie, prožil konec války v zajetí, odkud jí psal ještě v roce 1946. Poté se již neozval a je velmi pravděpodobné, že v zajetí zemřel. Charles se tedy ujal Antonie a jejích

dětí a společně vyšli vstříc nejisté budoucnosti v Československu. V letech 1943–1963 žil v domě čp. 153 na nynějším Úpském nábřeží. Ateliér měl ve 40. a 50. letech v domě čp. 149 v ulici Pod Sadem. Po druhé světové válce bylo celé jeho příbuzenstvo odsunuto do Německa. Zůstal jen Charles Mayer se svou rodinou, kterému se podařilo získat čs. občanství. Existenční problémy ho tehdy donutily, aby své obrázky denně nabízel po trutnovských ulicích, podnicích i hostincích. Jeho častým námětem byly krajinomalby s motivem Sněžky od Obřího dolu, Francouzské riviéry či květinová zátiší. V roce 1963 emigroval z Československa. Závěr svého života prožil v Římě, kde řádně vystudoval malířskou školu. Žil zde ve velmi skromných podmínkách. Charles Mayer zemřel 7. ledna 1973 ve věku nedožitých 76 let v Římě. Muzeum Podkrkonoší připravilo historicky první samostatnou výstavu Charlese Mayera, která představuje průřez jeho tvorbou. Dozvíte se tu i další nová fakta z umělcova života. Otevřena je do 22. září. Ondřej Vašata, Muzeum Podkrkonoší


z muzejních sbírek

Truhla cechu mlynářů v Trutnově čelní straně znak v podobě mlýnského kola. Nad ním je kružítko a pravítko, tedy náčiní, které mlynáři používali na vycentrování mlýnského kola. Letopočet 1734 značí rok zhotovení truhly, zatímco za iniciálami F. J. P. a J. F. N., umístěnými pod víkem truhly, se zřejmě skrývají jména cechovních mistrů. Po stranách znaku se v olištovaných polích nachází intarzované hvězdice. Jedna z nich je i na víku truhly, kde je umístěn také malý zámek. Vnitřek truhly je polepen modrým papírem. Po stranách má truhla dvě železná držadla.

Důležitou součástí hospodářského a kulturního života našich měst byly cechy, které od středověku až do poloviny 19. století sdružovaly řemeslníky. Památek na kdysi bohatý cechovní život v Trutnově je vlivem častých požárů města zoufale málo. Ve sbírkách Muzea Podkrkonoší je uloženo několik trojrozměrných předmětů cechu mlynářů v Trutnově. Jedná se o dva cínové poháry z let 1737 a 1739. Tyto nádoby sloužily k vítacímu přípitku. Vzácným exponátem na trutnovský cech mlynářů ve sbírkách muzea je také intarzovaná truhla z roku 1734. Truhla měla pro cech velkých význam. Sloužila jako pokladna, kam se ukládaly peníze i důležité písemnosti. Často proto obsahovala tajnou schránku. Ta trutnovská ovšem žádnou nemá. Truhla měla i důležitou rituální funkci. Jejím otevřením se schůze cechu zahajovala, zavřením naopak ukončovala. Příslušnost k cechu mlynářů u muzejní truhly dokládá na její inzerce

Asi se již nikdy nedozvíme, v jakém mlýně truhla původně stála. Jisté je to, že v Trutnově existovalo hned několik vodních mlýnů, které poháněla voda z tzv. Mlýnského náhonu. Horní mlýn pracoval v místech dnešní Pivovarské restaurace, Střední mlýn pod nynější poštou a Dolní mlýn později nahradila budova, kde do 90. let 20. století existovala poliklinika. Mlýn existoval v 18. století také v místech dnešního parkoviště mezi zimním stadiónem a plaveckým bazénem. Součástí trutnovského cechu byli také mlynáři z poddanských vesnic Babí a Zlatá Olešnice. Závěrem zbývá dodat, že truhla o délce 65 cm a výšce 45 cm se stala součástí muzejních sbírek v polovině 20. let 20. století. Ondřej Vašata, Muzeum Podkrkonoší

23


24

běháme

Droga, která mění život Běh je, byl a vždycky bude nejméně náročný sport na čas i peníze. Nejsou k němu potřeba kilogramy různého oblečení ani sportovního náčiní. Tím nejdůležitějším běžeckým vybavením jsou jen kvalitní boty. Pak už v sobě musíte najít jen odhodlání a překročit práh svých dveří, za kterými se nachází vaše tréninková „tělocvična“. Běhat se dá téměř kdekoli a kdykoli. Staňte se Forrestem, který celý svůj život běžel a byl šťastný. „Běh, jak by někdo mohl říct, je absurdní zábava, kterou se vysilujeme. Je ale šance, že při tom najdete smysl jiné absurdní zábavy života,“ prohlásil Bill Bowerman, legendární atletický trenér a spoluzakladatel společnosti Nike. Určitě dokážete vyjmenovat spoustu důvodů, proč zůstat doma u televize nebo počítače. Anebo si řeknete, že nemáte čas. Vymyslíte si jistě i nějaké negativní dopady běhání. Ale vězte, že ty téměř neexistují, a pokud jsou, tak jsou zanedbatelné oproti přínosu pro váš organismus a celkovou pohodu.

Proč běhat? Běh je jednoduchý sport. Běh je zdravý a zlepšuje tělesnou kondici. Běh je jeden z nejúčinnějších způsobů, jak spalovat tuk. Běh pomáhá překonávat stresové situace a utečete jím od všedních

starostí. Běh je sport, u kterého může přizpůsobit intenzitu svému věku a schopnostem. Běh je zábava. Běh je sport na celý život a nikdy není pozdě, abyste s ním začali. Běh činí člověka šťastným. Běh rozvíjí kreativitu. Běh vám najde nové přátelé. „Pro mě osobně znamená radost z pohybu a zbožňuji ten pocit, když kolem sebe „slyším“ vzduch,“ říká trutnovská reprezentantka v běhu na lyžích Eva Vrabcová-Nývltová. „Je to skvělé i na vyčištění hlavy a utřídění myšlenek,“ dodává. A těch důvodů, proč začít běhat, je více…

Jak začít běhat? Samozřejmě záleží na vašich dispozicích - věku, kondici, váze. Jestli máte nějaká kila navíc,


25 tak byste to ze začátku neměli s během přehánět. Začít se musí pěkně pozvolna, což je vlastně ta jediná správná rada. Připravte se na skutečnost, že první běh nemusí být ideální. Může se dostavit i pocit frustrace, ale důležitá je trpělivost a pravidelnost tréninku. Jak ale potvrdí většina pravidelných běžců, běhání se docela rychle stává návykovým. Úplně nejdřív ze všeho si však kupte kvalitní běžecké boty. Pak se také nezapomeňte před vyběhnutím pořádně rozehřát. Rozcvičení před tréninkem je důležitá část. Protažení nevynechávejte, i když se to může zdát zbytečná ztráta času. Snížíte tím riziko zranění na minimum. Každý den tréninku, byť v pomalém tempu a vysokém čase, je lepší než žádný. Není marné domluvit se s někým na společné běhání. Má spoustu výhod. A nebavíme se jen o hecování. Později si před sebe můžete dávat různé cíle, třeba nějaký závod. Bude to pro vás velmi dobrá motivace a povede to ke zlepšení vašich výkonů.

ANKETA

Proč běháte?

Rudolf Kasper podnikatel Dělal jsem i jiné sporty a věnoval se různým relaxačním aktivitám, ale běh je pro mě nejlepší forma relaxace, kterou jsem poznal. Nejlépe se při něm uvolním a přijdu na pozitivní a tvůrčí myšlenky. Při běhu jsem vymyslel nejlepší věci v životě. Jiří Šembera učitel Běhám pro radost a udržení fyzičky. Jako učitel tělocviku chci být stále připraven dětem ukázat, že udržet si fyzičku je potřeba v každém věku. A hlavně je motivovat ke sportu a pohybu.

inzerce

Malé náměstí 38, Trutnov tel.: 499 397 765

Po - Pá 7.30 - 17.00


BĚHÁME

26

Petra Čermáková podnikatelka Běhám hlavně proto, abych zhubla ten špekový pupek, který mi přes zimu narostl. Snažím se k tomu dokopat alespoň dvakrát týdně. Běhat chodím většinou večer na ovál, ale jen když tam nikdo není, aby mě nikdo neviděl před kolapsem. Pavel Čtvrtečka správce počítačové sítě Od malička jsem sportoval, a tak jsem u toho vydržel. Sport mi kompenzuje práci, při které zapojuji hlavu. Při běhání se na jednu stranu oprostím od problémů a na druhou si vyřeším nějaké další věci. Nejsem vrcholový sportovec, takže běhat chodím, když nemusím dělat důležitější věci a co mi zdraví, čas a rodina dovolí. inzerce

Kdy běhat? Jsou uváděna čísla, která jsou nejvhodnější pro vykonávání fyzické aktivity, mezi 7. - 11. hodinou, kdy je tělo odpočaté a připravené odvést nejtěžší zátěž. Takže, takový ranní třičtvrtěhodinový běh se může stát vaším rituálem a nabije vás pozitivně do začátku každého dne. Ranní běh dobře okysličí mozek a vy pak můžete podávat kýžené výkony. Ze zkušenosti běžců však vyplývá, že doba, kdy se vydáte do parku či ulic, je individuální. Nejčastější jsou odpolední tréninky, což je logické, protože každý není ranní ptáče. Postupně ale sami poznáte, která doba vám nejvíce vyhovuje. A klidně vklouzněte do botasek večer. Tak to dělají ti, kterým se ráno nechce vstávat a odpoledne nestíhají. Organismus už je trochu unavený, ale v zásadě to nevadí. Nejhorší varianta by nastala, kdybyste si řekli, že nestíháte a poběžíte jindy. Samozřejmě ideální příležitostí pro delší, méně uspěchané tréninky jsou víkendy. Běhat se dá v drobném mrholení, nebo i když trochu mrzne. A ta vlna endorfinů,


27 která se člověku rozleje po těle bezprostředně poté, co se svalí do gauče a snaží se uklidnit tepovou frekvenci, se dostaví vždycky.

V čem běhat? Při běhání vaše nohy musí vykonat hodně těžké práce, a tak obuv je tou nejdůležitější součástí vybavení. Pro výběr bot je důležitá tělesná hmotnost a typ nohy. K zamyšlení stojí jistě i to, kde budete běhat nejčastěji a jak často. Pokud máte možnost navštívit speciální obchod, neváhejte. Doporučuje se koupit obuv o jedno číslo větší, než máte skutečnou velikost chodidla. Co se týká oblečení, základem je vzdušené a dobře sající pot. Běh se může někomu zdát jako nudný sport, ale existují různé vychytávky, jak si ho zpříjemnit. Kdo v dnešní době například vlastní chytrý telefon, je jen krůček od kompletní běžecké výbavy. Michal Bogáň, foto: Jan Bartoš inzerce

Marie Bošelová obchodní manažerka Běh mě uspokojuje po všech stránkách. Mám vyplavené endorfiny, dělá mi to radost. Člověk má dobrou náladu. Je mi čtyřicet, takže mám zároveň radost, že dělám něco pro svoje tělo, které potom vypadá i mladší. Mám pocit, že nestárnu. Chodím jednou týdně trénovat na stadion a pak co mi čas dovolí. Jsem ochotná klidně chodit běhat obden. Ráno. Jana Homolová podnikatelka Jednoznačně zdraví, vyčištění hlavy, někdy i relax a následný úžasný pocit po doběhu. Ten je nenahraditelný. V současné době se chystám na We Run Prague 2013, což je také dobrý důvod proč. Na jaře pak přijde nějaký půlmaraton. Trasy na běhání mám tři, podle ročního období .


Z HISTOrIE ODDÍLU

28

Třicet pět let softbalu v Trutnově Je právě 11. srpna 1977, kdy se potkávají v závodní jídelně ZPA Jaromír Seidl, bývalý hráč a rozhodčí, a Jiří Hochman, nadšený sportem, který poznal softbal na pionýrském táboře. Slovo dalo slovo a ještě do konce prázdnin se začíná scházet parta nadšenců na trutnovském „parašuťáku“. Jsou bez vybavení a jen s mizivými znalostmi pravidel, ale snaží se hrát softbal.

V současné době oddíl existuje již 35 let. Nebyly to vždy lehké roky, ale daří se udržovat hlavně mládež. V současné době má oddíl tři družstva, hrající nejvyšší republikové soutěže. Družstvo žen, družstvo kadetek (do 16 let) a družstvo žákyň (do 13 let). Duší klubu je stále Jaromír Seidl. S mládeží pomáhají Jana Klempířová, Šárka Horná a Tomáš Pek. Ženám se věnuje Petr Borovec.

Pouze nadšení je drží při životě a na den skoro přesně o rok později se v „Horňáku“ odehrává první propagační zápas proti TJ Dvůr Králové nad Labem. Dne 6. listopadu 1978 je pak založen oddíl softbalu, pod křídly SK Horní Staré Město Trutnov. V zimě 1979 je založen kroužek při Střední ekonomické škole v Trutnově. V únoru má oddíl konečně svůj vlastní hrací materiál, rukavice, míče, pálky, a to z dodávky z Kuby. V tomto roce také získává oddíl jméno v oblasti mládežnického sportu, protože jako v první v tehdejší ČSR pořádá celostátní žákovský turnaj Trutnovský drak. V letošním roce byl pořádán již 32. ročník v halové podobě.

Stručný přehled úspěchů: 1992 – 1993 družstvo žen se účastní 1. české národní ligy v softballu 1993 družstvo kadetek se účastní světového finále Little League v Michiganu (USA) - (2x po sobě zvítězilo v evropské soutěži) 2007 – 2012 družstvo žen se účastní 2. české národní ligy (2007 – 7. místo, 2008 – 3., 2009 – 2., 2010 – 3., 2011 – 3., 2012 – 6.) 2010 – 2012 družstvo žákyň se účastní extraligy žákyň (2010 – 9. místo, 2011 – 9., 2012 – 2.) 2008 – 2012 družstvo kadetek se účastní extraligy 2011 – 2012 účastníci extraligy T-ballu hráčů do 8 resp. 10 let 2012 žákyně Tereza Klempířová, Anežka Bartoňová, Kateřina Jindrová, Eliška Stejskalová, Dominika Janáková se účastní s českým výběrem Czech Stars evropského turnaje žákyň v Itálii (4. místo)

Rok 1980 přináší oddílu řadu premiér - vlastní dresy, získání kvalifikace pro rozhodčí a trenéry, první letní soustředění. O rok později se trutnovský softbal dostává do popředí nejen v kraji, ale i v celé mimopražské oblasti. V roce 1984 se konečně daří konsolidovat družstvo žen, vedené Petrem Borovcem. Muži dosahují vítěze krajské oblasti pod vedením trenérů Kadrmase a Karlíčka. Přichází rok 1985 a páté místo na přeboru ČSR v kategorii mužů. V tomto roce vzniká také první žákovské družstvo, ujímají se ho J. Seidl, J. Švejdar a R. Viková. Ochotně pomáhají i další. inzerce

• rekonstrukce koupelen • panelová jádra • kompletní realizace Na Sluneční stráni 246, Janské Lázně tel. 777 233 663 « info@koupelnynaklic.com

www.koupelnynaklic.com

Reprezentantky od roku 1999: Hana Kodenková, Gabriela Javůrková, Markéta Tučková, Jitka Hanáková (Vachková), Veronika Kopecká, Veronika Levá, Lenka Horáková, Lenka Vízková, Martina Hermanová, Šárka Jarkubcová, Jana Švandová, Markéta Švandová (Romanová),Veronika Teichmanová, Petra Bartelová, Veronika Maková, Lucie Jaklová. (bog, jkl)


PrOGrAM KIN

29

Trutnov 19.00 Jen Bůh odpouští 19.00 Podfukáři 18.00 Univerzita pro příšerky (3D) 18.00 Univerzita pro příšerky 19.00 Muž z oceli (3D) 19.00 Muž z oceli 19.00 Páni mají radši blondýnky 18.00 Já, padouch 2 (3D) 10.00 Já, padouch 2 (3D) 20.00 Jára Cimrman: Proso 18.00 Já, padouch 2 19.00 Světová válka Z (3D) 19.00 Světová Válka Z 19.00 revival 19.00 Osamělý jezdec dovolená, kino Vesmír nepromítá

1. a 2. 7. 3. a 4. 7. 5. a 6. 7. 7. 7. 8. a 9. 7. 10. 7. 11. 7. 12. 7. 13. 7. 13. 7. 14. 7. 15. 7. 16. 7. 17. a 18. 7. 19., 20. a 21. 7. 22. 7. - 4. 8.

Dvůr Králové 2. 7. 3. a 4. 7. 9. 7. 10. a 11. 7. 13. 7. 14. 7. 16. 7. 17. 7. 18. 7. 17. a 18. 7. 20. a 21. 7. 23. 7. 24. 7. 25. 7. 27. 7. 28. 7.

20.00 20.00 20.00 20.00 16.30 17.30 20.00 17.30 17.30 20.00 20.00 20.00 20.00 20.00 20.00 20.00

Martin a Venuše Velká svatba Hurá na Francii Podfukáři Já, padouch 2 (3D) Já, padouch 2 Hluboko Univerzita pro příšerky (3D) Univerzita pro příšerky revival Stážisti Jeníček a Mařenka: Lovci čarodějnice (3D) Urna: Útvar rozhodně Něživých Agentů (3D) Urna: Útvar rozhodně Něživých Agentů

Wolverine (3D) Wolverine

Úpice 2. 7. 3. 7. 9. 7. 10. 7. 11. 7. 14. 7. 17. 7. 18. 7. 21. 7. 23. 7. 26., 27. a 28. 7. 30. 7.

20.00 20.00 20.00 20.00 20.00 18.00 20.00 20.00 18.00 18.00 po celý den 20.00

Čtyři dny v máji Hledá se prezident Mary a Max Já a ty ID:A Impyho zázračný ostrov Šmejdi Život té druhé Pán zlodějů Království lesních strážců Velká divadelní pouť Poslední zima


HOSTINNÉ, DVŮr KrÁLOVÉ, VrCHLABÍ, ŽACLÉŘ

30

HOSTINNÉ KLÁŠTErNÍ STrUNy 6. – 20. 7. – klášter

V souvislosti se 480. výročím založení města Vrchlabí se v pátek od 16 hodin uskuteční koncert kapely Cémur Šámur, která se orientuje výhradně na autorskou tvorbu hudební i textovou.

návštěvníci uvidí práci košíkářů, dráteníků, malířů, keramiků, šperkařů, sklářů, loutkářů, stříbrotepců, řezbářů či krajkářky.

POUŤ A VÝSTUP NA SNĚŽKU 5. a 6. 7. – sokolovna

Prostory rajského dvora Františkánského kláštera budou v červenci po tři soboty patřit zpěvu a hudbě. Zazní hudba širokého žánrového rozpětí od folku po blues, jazz i klasiku. V sobotu 6. července vystoupí ve 20 hodin folkový a bluesový hudebník Jindřich Lokvenc a hodinu na to britský zpěvák, kytarista a skladatel žijící v Česku James Harries. O týden později ve 20 hodin klášter přivítá trio Musica in Corde. V sobotu 20. července také ve 20 hodin se uskuteční koncert zpěváka, kytaristy a skladatele Zdeňka Vřešťála a ve 21 hodin vystoupení pilníkovské formace Tlupa Tlap.

Za doprovodu dechové kapely bude v pátek mezi 17. a 20. hodinou v Dolní Kalné odstartován padesátikilometrový noční výstup na Sněžku za východem Slunce, kterým bude zahájena tradiční Kalenská pouť. V sobotu se návštěvníci pouti mohou těšit na vystoupení skupiny historického šermu Novica či na břišní tanečnici Kairu. Večer se uskuteční pouťová taneční zábava. ŽACLÉŘ

VrCHLABÍ

DEN LIDOVÝCH ŘEMESEL 5. 7. – Rýchorské náměstí

VrCHLABSKÉ HUDEBNÍ LÉTO 12. 7. – Náměstí TGM

Při tradičním Dni lidových řemesel v pátek od 9 hodin

inzerce

Stánky budou nabízet batikované textilie, hračky, vitráže, drahé kameny… V kulturní části programu večer vystoupí Lenka Filipová, Bára Basiková nebo jilemničtí Koneckonců. Chybět nebude ohňostroj. ČErNÝ DŮL KrAKONOŠŮV PIVNÍ DEN 20. 7. – parkoviště

Akce spojená nejen s pivem, ale i se soutěžemi a zábavou. To je sobotní Krakonošův pivní den. Při této příležitosti se mohou zájemci utkat v pití piva na čas, v hodu sudem a pípou, v jízdě zručnosti a dalších disciplínách.


ČESKÁ SKALICE, ÚPICE, DVŮr KrÁLOVÉ ČESKÁ SKALICE VÝSTAVA do 28. 7. – Galerie Luxfer

kovského prostředí. V současné době začala experimentovat s fotogramy. ÚPICE

DVŮr KrÁLOVÉ NAD LABEM EXPOZICE do 1. 9. – Stará radnice

V. POKOrNÝ IN MEMOrIAM do 30. 8. – Městské muzeum

Jak se staví ostrovy - to je název výstavy slovenské malířky Ladislavy Gažiové, která v roce 2008 získala Cenu kritiky za mladou malbu. V jejím díle se objevují prvky street artu v podobě stříkaných šablon, konceptuální způsob myšlení, estetika hudební americké nezávislé scény, znaky a témata ze slovenského i romského ven-

Posmrtná výstava malíře Viléma Pokorného z Libňatova. Byl samouk a pro svobodné povolání výtvarníka se rozhodl až v roce 1993. Byl realistou, maloval podhorskou přírodu a krajinu.

Jak se žilo v podkrkonošských chalupách - to je výstava ukázek lidového nábytku, keramiky nebo dobového oblečení. Nechybí ani ukázky řemesel, jako tkaní, výroba došek a podobně, která k životu v Podkrkonoší neodmyslitelně patřila. Výstavu doplňují fotografie Karla Hníka.

inzerce

program

Kompletní roční péče zdarma

3+1

zdarma získáte: + pravidelné kontroly zraku + poradenství v oblasti péče o zrak + 4. balení kontaktních čoček zdarma + v průběhu nošení možnost změny dioptrií Využijte výhody programu Kompletní roční péče s kontaktními čočkami AIR OPTIX®.

TruTnov, Bulharská 139

tel. 499 812 561 | 777 212 561 www.optika-malinsky.cz

31


MĚŘENÍ

ZRAKU

APLIKACE A PRODEJ

KONTAKTNÍCH

ČOČEK

É V O N KCE KOL0E13 2

JIŽ 16 LET KOMPLEXNÍ

PÉČE

O VÁŠ ZRAK

TRUTNOV, Bulharská 139

tel. 499 812 561 | 777 212 561

www.optika-malinsky.cz

Trutnovinky magazín - červenec 2013  
Trutnovinky magazín - červenec 2013  
Advertisement