Krát K á zpráva
o cestě Šimona a loise t udecia de Monte Galea
Jiří Hrabal, Eva Janečková, Vladan Marenčík, Natálie Trojková (eds.)
Krát K á zpráva
o podniknuté cestě do Francie se švédskou královnou Kristinou a apoštolským vyslancem do Španělska, dále do Levanty a Asie; o krvavém střetu benátské armády s arcinepřítelem křesťanů, Turky, ode mě, Šimona Aloise Tudecia de Monte Galea jako někdejšího hofmistra pana Heinricha Casimira, svobodného pána z Kielmanseggu
Tato publikace vznikla v rámci aktivit Centra pro výzkum cestopisu a dějin písemných reprezentací mezikulturních kontaktů (cvc.upol.cz).
Tato kniha vychází pod licencí Creative Commons BY-NC-SA. Licenční podmínky zde: https://creativecommons.org/licenses/by-nc-sa/4.0/legalcode.cs
Recenzovali:
doc. Mgr. Radmila Prchal Pavlíčková, Ph.D.
Mgr. Pavel Kocman, Ph.D.
Zpracování a vydání publikace bylo umožněno díky účelové podpoře na specifický vysokoškolský výzkum udělené Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy ČR Univerzitě Palackého v Olomouci (IGA_FF_2023_040).
Neoprávněné užití tohoto díla je porušením autorských práv a může zakládat občanskoprávní, správněprávní, popř. trestněprávní odpovědnost.
1. vydání
editors © Jiří Hrabal, Eva Janečková, Vladan Marenčík, Natálie Trojková, 2025
translation © Eva Janečková, 2025
commentary © Vladan Marenčík
© Univerzita Palackého v Olomouci, 2025
ISBN 978-80-244-6588-3
Obsah
Šimon Alois Tudecius de Monte Galea a jeho putování
(Vladan Marenčík) –– 7
Krátká zpráva o podniknuté cestě do Francie se švédskou královnou Kristinou a apoštolským vyslancem do Španělska, dále do Levanty a Asie; o krvavém střetu benátské armády s arcinepřítelem křesťanů, Turky, ode mě, Šimona Aloise Tudecia de Monte Galea jako někdejšího hofmistra pana Heinricha Casimira, svobodného pána z Kielmanseggu –– 43
Poznámka překladatelky –– 99
Jmenný rejstřík –– 101
Šimon alois tudecius de Monte Galea a jeho putování
Vladan Marenčík
Šimon Alois Tudecius de Monte Galea (asi 1633 – asi 1700) studoval v Praze na Karlo-Ferdinandově univerzitě, kde roku 1662 získal magisterský diplom z filozofie, poté vystudoval medicínu, stal se děkanem lékařské fakulty v letech 1687 a 1690, v tomto roce také získal úřad zemského medika.
Publikoval řadu odborných lékařských prací,1 v době svého druhého děkanátu však rovněž vepsal do stanov Lékařské fakulty své cestopisné vzpomínky na léta 1656–1659 strávená putováním po Středomoří a Apeninském poloostrově.2 Rukopisný text dosud nebyl nikdy v úplnosti zveřejněn ani v jazyce rukopisu, ani v překladu do jiného jazyka.
Dosavadní stav poznání o tudeciovi a jeho cestopisném textu
Tudeciův německy psaný text ležel po dlouhou dobu v archivu téměř bez povšimnutí badatelů. Na první ediční zpracování čekal takřka přesně 300 let. Roku 1989 pořídila český překlad části Tudeciova cestopisu Simona Binková. Převod dvaceti jedna stran rukopisu, tedy zhruba třetiny cestopisu, vyšel v rámci knihy Česká touha cestovatelská: Cestopisy,
1 HLAVÁČKOVÁ, Ludmila – SVOBODNÝ, Petr (eds.): Biografický slovník pražské lékařské fakulty 1348–1939. Díl 2. L–Ž. Praha: Karolinum, 1993, s. 60.
2 Královská kanonie premonstrátů na Strahově, Strahovská knihovna, fond Statuta fac. medic. Pragensis, rukopis DH III, Eine Kurtze Relation der gethanen Reiss, fol. 81–137.
deníky a listy ze 17. století. 3 Dlužno podotknout, že ačkoli nešlo o edici celého dokumentu, jednalo se po dlouhou dobu o edici nejrozsáhlejší. Celá kapitola, včetně strany věnované pouze Tudeciově osobě, již sepsal Josef Polišenský, nese název „Z dobrodružství Šimona Tudecia, pražského studenta 1656–1659“. 4 Poznatky zveřejněné o Tudeciovi i o jeho cestopisném textu v této antologii tvořily doposud informační rámec pro všechny následující texty publikované o tomto autorovi a jeho díle v českém prostředí. Polišenského komentář doslova konstatuje, že autor byl dosud málo znám i historikům lékařství zaměřujícím se na české prostředí.5 S tímto tvrzením nelze příliš polemizovat. Tudecius skutečně nedošel většího zájmu ze strany dnešních badatelů. Důkazem budiž právě jeho známější dílo přírodovědecké. Tyto práce vyšly, na rozdíl od cestopisu, tiskem ještě za autorova života. Tudecius publikoval během své akademické kariéry několik odborných textů značného rozsahu.6 Tyto práce posloužily coby pramen různým odborným studiím vesměs přírodovědecké povahy.7 V Biografickém slovníku Pražské lékařské fakulty 1348–1939 L–Ž 8 má Tudecius samostatné heslo, pod nímž jsou uvedeny všechny zásadní historické prameny dokumentující jeho život a cesty.
3 BINKOVÁ, Simona – POLIŠENSKÝ, Josef (eds.): Česká touha cestovatelská: Cestopisy, deníky a listy ze 17. století. Praha: Odeon, 1989, s. 226–244.
4 POLIŠENSKÝ, Josef: Z dobrodružství Šimona Tudecia, pražského studenta, 1956–1659. In: tamtéž, s. 226.
5 Tamtéž.
6 Viz poznámka 88.
7 Viz poznámka 89.
8 HLAVÁČKOVÁ, Ludmila – SVOBODNÝ, Petr (eds.): c. d., s. 60.
Výrazně stručnější edici cestopisného pramene publikoval roku 2005 časopis Dějiny a současnost: Kulturně historická revue, a to v rámci hlavního tématu čísla, věnovaného putování po Středozemním moři.9 Pro Dějiny a současnost text nově přeložila Johanna Galupová, avšak až na dosud nezveřejněnou první polovinu 28. strany textu se jedná o části textu, které již byly dříve publikovány v předchozí zmíněné edici. V připojeném medailonu seznámil čtenáře se stručným příběhem Šimona Aloise Tudecia a pozadím vzniku jeho textu Zdeněk Hojda.10 Informace uvedené již Binkovou a Polišenským doplňuje Hojda o svou hypotézu, že autor při psaní zřejmě vycházel ze staršího záznamu, a to s ohledem na fakt, že Tudecius toto dílo sepsal pravděpodobně více než dvě desetiletí po návratu z cest. Medailon je také opatřen stručným seznamem destinací, které Tudecius navštívil, a osob, s nimiž přišel do styku. Nechybí ani seznámení s dobovými reáliemi. Zde Zdeněk Hojda doplňuje některé poznatky, které se vznikem textu souvisejí. Jde zejména o detaily týkající se zásadních lokalit a činností papežské flotily.
Tudeciovy cesty zmiňuje také Silvie Šlejmarová ve své diplomové práci Zábava, slavnosti a chování Italů v raném novověku očima českých kavalírů: Příspěvek k proměnám stereotypů v nakládání s volným časem. 11 Ačkoli je Tudeciův text využit pouze coby jeden z řady pramenů, lze soubor
9 TUDECIUS DE MONTE GALEA, Šimon Alois: Krvavé utkání s Turkem: Zpráva o jednom barokním dobrodružství. Dějiny a současnost 27, 2005, č. 8, s. 37–40.
10 HOJDA, Zdeněk: Šimon Alois Tudecius na papežské galéře 1656–1657. Dějiny a současnost 27, 2005, č. 8, s. 38.
11 ŠLEJMAROVÁ, Silvie: Zábava, slavnosti a chování Italů v raném novověku očima českých kavalírů: Příspěvek k proměnám stereotypů v nakládání s volným časem. Praha: Univerzita Karlova, 2006, s. 5–6 (nepublikovaná magisterská diplomová práce).
poznatků uvedených v této práci označit za dosud nejkomplexnější pojednání o životě a díle tohoto autora.12
Roku 2010 otiskl fakultní zpravodaj Lékařské fakulty
Univerzity Karlovy v Plzni článek Jaroslava Nováka o Tudeciových cestách. Článek nesl název „Studentská praxe mediků v období raného novověku na příkladu Šimona Aloise Tudecia (1630–po 1699)“.13 Text je opatřen krátkou předmluvou, kde redaktor zmiňuje užitečnost Tudeciových válečných zážitků pro jeho další praxi lékaře. Stručnou, avšak výstižnou pasáž sepsal o Tudeciovi a jeho putování historik, cestovatel a publicista Michael Borovička v jednom z tematických dílů Velkých dějin Zemí Koruny české, věnovaném cestovatelství.14 Borovička Tudecia řadí do skupiny zapomenutých cestovatelů, jejichž život není téměř znám a jejichž dílo se jistému zájmu začíná těšit teprve v poslední době. Autor již v úvodu vyčleňuje cestovatele jako samostatnou skupinu a odlišuje je od lidí, kteří pouze absolvovali cestu. Tudecius je Borovičkou mezi cestovatele zařazen díky tomu, že svou cestu zapsal do deníku. Jeho dílo však i přes jeho nepopiratelnou odlišnost od většiny české produkce nijak nevyzdvihl. Autor pak cituje první strany cestopisného textu popisujícího Tudeciův nástup do papežské flotily a dva další momenty, vybrané pravděpodobně pro dynamiku a atraktivitu. Jedná se o popis mořské bouře a líčení situace po bitvě. Motiv této bitvy se tak objevuje v literatuře již potřetí a jedná se o dosud nejčastěji zmiňovanou
12 ŠLEJMAROVÁ, Silvie: c. d., s. 5–6, 84–86, 154.
13 NOVÁK, Jaroslav: Studentská praxe mediků v raném novověku na příkladu Šimona Tudecia (1630–po 1699). Zpravodaj lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Plzni: Facultas Nostra, 2010, č. 94, s. 10–11.
14 BOROVIČKA, Michael: Velké dějiny Zemí Koruny české: Tematická řada Cestovatelství. Praha: Paseka, 2010, s. 92–93.