Fakír, 1914
Život silným tahem Ten příběh není vlastně příliš odlišný od jiných, které žili lidé na přelomu 19. a 20. století v Čechách i jinde. Začal se v neúplné vesnické rodině, vedl převážně přes neúspěchy i nepochopení a skončil v mladém věku. Život Bohumila Kubišty, přezdívaného „otec moderního českého malířství“, byl však mnohem barvitější, přestože se naneštěstí nezačal ani neskončil šťastně. Je dodnes silným svědectvím o vůli, síle ducha i obyčejných věcech lidství, které provázejí prosté lidi, ale i takové velikány, jakým bezesporu východočeský rodák Kubišta byl.
Bohumil Kubišta se narodil 21. srpna 1884 ve Vlčkovicích u Hradce Králové. Jeho matkou byla Marie Kubištová, dcera zdejšího statkáře Václava Kubišty, otec byl uveden jako neznámý. Traduje se, že jím byl německý příslušník královéhradecké vojenské posádky. Kubištova cesta ke vzdělání nebyla zrovna snadná – ostatně jako nic v jeho životě. Už na hradecké reálce v něm profesoři poznali nesporný výtvarný talent a přesvědčili nepříliš majetnou rodinu, aby mladého Bohumila nechala studovat na gymnáziu. Odtud už cesta vedla na pražskou Uměleckoprůmyslovou školu, kterou však po sporech s pedagogy Kubišta opustil a zamířil na Akademii výtvarných umění, kde se však opakoval v podstatě stejný scénář. Na vině byla Kubištova tvrdohlavost – svůj selský 72
původ nezapřel. Odmítal přehlížet chyby profesorů, netajil se svými názory, nebál se otevřených konfliktů. Svá umělecká studia tak vlastně nikdy nedokončil. Z Akademie výtvarných umění si však odnesl známost se svými generačními a uměleckými souputníky Emilem Fillou, Václavem Špálou a dalšími, s nimiž později z okouzlení pražskou výstavu obrazů Edvarda Muncha založil modernistickou skupinu Osma.
KUBISTA V říjnu roku 1905 však Kubišta nastupuje jednoroční vojenskou službu u přístavního dělostřelectva na hlavní námořní základně Rakousko-Uherska v chorvatské pevnosti Pula na jihu Istrijského poloostrova. Po voj-
ně odjíždí do Itálie, je unesen krásami Toskánska i děl jeho starých malířských mistrů. V letech 1907-8 se účastní obou výstav Osmy a od postimpresionismu se ve svých dílech posouvá k expresionismu. Protože Praha si s mladými a neklidnými tvůrci příliš nerozumí, odjíždí Kubišta v roce 1909 do Paříže, která je v té době tepajícím srdcem rozkvětu nových uměleckých směrů. Pomáhá tu organizovat první výstavu Nezávislých a seznamuje se s díly Georgese Braqua a Pabla Picassa, která ohlašují nástup kubismu. Kubišta začíná pod jejich vlivem ještě v Paříži tvořit a domů nadšeně píše: „Nesmíme se zajímat jen o barvu, nýbrž sledovat vše dál.“ Jeho analytická mysl počítá, plánuje, důsledně o všem uvažuje. Slovní hříčkou „kubista Kubišta“ se tehdy v Paříži
