Člověče, hraj! Šachy, dáma, Člověče, nezlob se!, Monopoly. „Deskovky“ se v našich obývácích zabydlely už dávno a za poslední rok, kdy se veškerá zábava odehrává za zdmi našich domovů, nabyly ještě větší obliby. Věděli jste však, že my Češi patříme ve stolních hrách už dávno mezi celosvětové velikány? Deskové nebo, chcete-li, stolní hry jsou staré jako lidstvo samo. Ty nejstarší jej provázejí víc než pět tisíc let, o jejich tehdejší existenci a všeobecné popularitě ostatně svědčí dochované výjevy na zdech i ilustrace a první popisy pravidel v prastarých knihách a kronikách. A nejinak je tomu i dnes. Přestože za koléb26
ku „deskovek“ jsou považovány starobylé civilizace v čele s Egyptem, Mezopotámií, Sumerem, Čínou a starověkým Řeckem a Římem (kde se deskové hry hrály údajně už za Homéra), nezadáme si se současnou deskovkovou špičkou ani my. Ale vezměme to pěkně od začátku, přece nebudeme psát příběh deskovek od konce.
TA NEJSTARŠÍ ZE VŠECH Za nejstarší dosud hranou stolní hru je obecně považována hra „go“ původem z Číny, kde se jí říká Wej-čchi. Vznikla přibližně ve 2. tisíciletí před naším letopočtem a spolu s poezií, malířstvím a hudbou patřila mezi tehdejší „svatou čtveřici“ – tedy čtyři základní lidské dovednosti.
