afekt uvádí ještě spřízněný (a s afektem často nesprávně zaměňovaný) termín afekce (affectio), jenž označuje „stav těla, jemuž odpovídá určitý afekt“.12 Přitažlivost Spinozova pojetí spočívá hlavně v důrazu na proměnlivou a relační povahu afektů – individuum není ani reflektujícím subjektem, ani pasivním přijímatelem podnětů, nýbrž je vždy vrženo do konkrétní situace, která jej nějakým způsobem proměňuje a vztahuje k okolí. Spinozismus tak odmítá předpoklad ustálených struktur a soběstačných identit a otevírá cestu ke zkoumání dynamických procesů, jež realitu utvářejí. A co je rovněž důležité, vyhýbá se odvěkému rozporu mezi myšlením a cítěním, neboť afekty samy jsou považovány za ideje – sice zmatené, jelikož je vnímáme jen skrze zvýšení či snížení schopnosti těla něco konat, ale přesto svébytné.13 Ke Spinozově koncepci afektů se ve svém díle vrací Gilles Deleuze, z nějž pak filosofové spjatí s afektivním obratem vycházeli patrně nejvíce. Afektům se souvisleji věnoval především ve svých dvou knihách o Spinozovi, Spinoza et le problème de l’expression (1968) a Spinoza: Praktická fi‑ losofie (1970), a ve studii Spinoza et les trois Éthiques (1980), ve dvou publikacích napsaných společně s Félixem Guattarim, Tisíc plošin (1980) a Co je filosofie? (1991), a implicitně také ve dvou dílech zaměřených na umění, Francis Bacon – Logique de la sensation (1981) a Film 1: Obraz‑pohyb (1983), v nichž však tematizuje hlavně s afekty související, ovšem nikoli identické jevy – senzaci (sensation), respektive afekci (viz podkapitolu 1.3).14 Oproti Spinozovi u něj najdeme několik dílčích posunů či aktualizací: upozaďuje úlohu zastřešujícího rozumu, jenž rozpoznává příčiny neadekvát12
Tamtéž, s. 348.
13 Vztahu mezi adekvátními idejemi, tedy myšlenkami, u nichž známe příčiny, a neadekvátními idejemi, konkrétněji afekty, se Spinoza věnuje zejména ve třetím oddílu Etiky, viz tamtéž, s. 175–257.
14 Gilles Deleuze, Expressionism in Philosophy: Spinoza. New York: Zone Books 1990; Gilles Deleuze, Spinoza: Praktická filosofie. Praha: Oikoymenh 2016; Gilles Deleuze, Spinoza and the Three „Ethics“. In: týž, Essays Critical and Clinical. London and New York: Verso 1998, s. 138–151; Gilles Deleuze – Félix Guattari, Tisíc plošin. Praha: Herrmann & synové 2011; Gilles Deleuze – Félix Guattari, Co je filosofie? Praha: Oikoymenh 2001; Gilles Deleuze, Francis Bacon: The Logic of Sensation. London and New York: Continuum 2003; Gilles Deleuze, Film 1: Obraz‑pohyb. Praha: Národní filmový archiv 2000. Pro afektovou teorii je rovněž směrodatná koncepce „otřesu myšlení“ (un choc sur la pensée) rozvedená v díle Film 2: Obraz‑čas (s. 196–207), která s afektivní zkušeností souvisí, nicméně pro účely této knihy nebude tolik významná (viz dále).
22
Afekt, výraz, performance