MENTALITA 1/2022

FERRIT s.r.o., Na Zbytkách 41, 739 01 Staré Město, IČO:48400751, email: klementova@ferrit.cz, www.ferrit.cz

Jednatel FERRIT s.r.o. Petr Mohelník

Redakci řídí: Petra Klementová

Texty edituje: Lucie Mahrová

Texty edituje: David Grendysa

Korektury textů: Markéta Velká

Grafika a sazba: Linda Nguyenová · sramek.design

ÚVODNÍK

FERRIT NA VÝSTAVÁCH A VELETRZÍCH

KAZACHSTÁN

KDYŽ JSTE VE FERRITU VÍCE, NEŽ 20 LET… Karel Goch, Karla Horáková

FERRIT A JEHO ČÍSLA

STRATEGIE OČIMA PETRA MOHELNÍKA

FERRIT POHLEDEM NOVÁČKŮ

Lucie Valicová, Jaromír Hlista

SVĚTOVÉ TRENDY NA TRHU UHLÍ

VÝVOJ V POHONECH STROJŮ

VODÍK

OSOBNOST ZE SVĚTA TECHNIKY

Henry Cavendish

KDO PRACUJE NA STŘEDISKU 5280

SKARPETKI CZY ONUCA?

VZDĚLÁVÁNÍ VE FERRITU

KDYŽ ŠACHTA ZAVELÍ… DEN LASKAVOSTI

ZÁBAVA

Milí čtenáři, v letos jediném čísle Mentality jsme se zaměřili na naši budoucnost, ať už v rámci strategie Ferritu očima Petra Mohelníka, tak i z pohledu trendů technického vývoje. Společným jmenovatelem je vodík, o kterém se dočtete hned v několika rubrikách.

Odtajnili jsme Vám také 15 zajímavostí o Kazachstánu, zmínili jsme úspěchy obchodníků na výstavách a veletrzích. Nezapomněli jsme ani na novinky v pohonech strojů z našeho technického úseku. Jak se na Ferrit dívají lidé, kteří tady pracují více než 20 let a jak vidí naši firmu nováčci? Pan Foltýn nám přiblížil středisko 5280. Petysovo servisní okénko vtipně doplnil o svou zkušenost s fáráním kolega Jiří Maňas. Na závěr jsme si pro Vás připravili křížovku s odměnou.

Přeji Vám krásné svátky, pevné zdraví a aby se Vám dařilo vyluštit každou tajenku v pracovním i osobním životě.

Petra Klementová

Vážené a milé kolegyně a kolegové, chtěl bych Vám poděkovat za Vaše nasazení, které jste v letošním těžkém roce prokázali. Velmi si toho vážím. Jen díky naší společné tvrdé práci jsme překonali všechny překážky, které nám letošní rok připravil, a můžeme si nyní v klidu užít nadcházející vánoční svátky.

Do roku 2023, kdy naše firma oslaví krásných kulatých 30 let, Vám přeji zejména pevné zdraví, hodně štěstí a samé dobré lidi kolem sebe.

Jak by řekl jeden náš kolega Ferriťák: „Mějte dobrý rok a dobrý život“.

S pozdravem

Ferrit na výstavách a veletrzích

v roce 2022

Rok 2022 se stal po delší odmlce znovu rokem, kdy jsme se mohli začít zúčastňovat výstav a veletrhů, z nichž některé byly již opakovaně rušeny či posouvány kvůli covidovým opatřením.

Naší zřejmě nejvýznamnější prezentací byla výstava KATOWICE EXPO2022, která se konala, jak již název napovídá, v polských Katowicích, a to na počátku září (6.-9.9.2022).

Expozice Ferritu byla velmi výrazná a pro návštěvníky měla na rozdíl od konkurenčních firem připravenu i kompletní sestavu závěsné lokomotivy s novým bateriovým pohonem, který představoval novou, plně certifikovanou lithiovou baterii do výbušného (atexového) důlního prostředí.

Další tahák naší expozice zajistilo představení Interaktivního dolu, který ukazuje veškeré možnosti služeb a kompletní portfolio strojů Ferrit v důlním prostředí, a to jak v uhelných, tak v rudných dolech. Interaktivní důl, který jste mnozí z Vás mohli vidět v rámci prohlídky firmy i na letošním Ferriťáckém dni, byl představen na velkoplošné dotykové obrazovce v zázemí stánku.

Jelikož nechceme zůstat pozadu za konkurencí, ani za světovými trendy, bylo úplnou novinkou využití virtuální reality. Konkrétně se jednalo o aplikaci do virtuálních brýlí, kde jsme zákazníkům mohli ukázat naši nejprodávanější závěsnou lokomotivu DLZ130F, všechny její důležité součásti a přednosti. Třešničkou na dortu se pak stala pro návštěvníky možnost virtuálně se projet jako strojvedoucí naší lokomotivy v takřka reálném důlním prostředí, což řada hostů velmi ocenila. Dalšími výstavami v tomto roce byly výstavy IMME 2022 v Kalkatě v Indii, Mining week 2022 V Karagandě v Kazachstánu, Mining Vietnam 2022 v Hanoji, Mining Turkey v Istanbulu v Turecku, EXPO 2022 v Ulánbátáru v Mongolsku, MiningMetals v Taškentu v Uzbekistánu.

Připravil: David Grendysa

Stánek Ferritu těsně před otevřením veletrhu

Předání 1. ceny pro firmu nejdéle nepřetržitě vystavující na veletrhu v Katowicích

KAZACHSTÁN

Kazachstán je krásná záhadná země a ten, kdo ji navštíví jed nou, se bude vždycky chtít vrátit znovu. Většina moderních mýtů a stereotypů o způsobu života Kazachstánců je spojena s neznalostí jejich historie a tradic. Kazachstán svou rozlohou patří mezi deset největších zemí světa. Je to země nejstar ší civilizace euroasijského kontinentu, velké části Hedvábné stezky, části nechvalně známého Aralského jezera a domo vina kočovných kmenů. Úředním jazykem je kazaština, avšak ruština je také oficiálním jazykem, má stejný status a lze ji po užívat na všech úřadech. V roce 2017 Kazachstán zahájil pře chod z cyrilice na latinku, který má být dovršen v roce 2025.

Zeměpis

Kazachstán se nachází ve Střední Asii. Celková rozloha země je 2,72 milionu kilometrů čtverečních. Na severu a západě sousedí Kazachstán s Ruskem, na jihovýchodě s Čínou, na jihu s Kyrgyzstánem, Uzbekistánem a Turkmenistánem. Území republiky se rozkládá od dolního toku Volhy na západě k úpatí pohoří Altaj na východě a od západosibiřské nížiny na severu k poušti Kyzylkum na jihu. Pouštní pláně se zde zdají být nekonečné.

Více než tři čtvrtiny území Kazachstánu zaujímají roviny s nadmořskou výškou od 100 do 300 metrů. Na nejjižnějším jihovýchodě a východě se rozprostírají pohoří Ťan-Šan, Džungarský Alatau a Altaj s nadmořskými výškami od 3 000 do 6 995 metrů (vrchol Chán-Tengri). Na nejzazším

západě se nachází Kaspická nížina, částečně ležící pod hladinou Svě tového oceánu (hladina Kaspického moře je 27 metrů).

Národní kuchyně Po dlouhou dobu nejcharakteristič tějším rysem kazašského lidu zůstá vá pohostinnost. Kazaši se scházejí u bohatě prostřeného nízkého stolu, který se nazývá dastarchan. Každá hostina v kazašské rodině obvykle začíná mléčnými nápoji – kumysem nebo ayranem, pak se podává čaj s mlékem, dezert pod názvem baursak, rozinky a tvarohové kuličky kurt. Následuje studené občerstvení z koňského masa – kazy a čužuk. Nejoblíbenějším hlavním jídlem Kazachů je bešbarmak. Název se překládá jako „pět prstů“ a pochází ze způsobu konzumace tohoto pokrmu.

Hlavní město: Astana

Státní zřízení: Prezidentská republika

Náboženství: Sunitský islám (70,4 %), křesťanství (24,8 %)

Vznik: 16. prosince 1991 (nezávislost na Sovětském svazu)

Rozloha: 2 725 000 km2

Populace: 18,75 milionů (2020) Světová banka

Měna: Tenge

nasekané cibule. Kazašská kuchyně zahrnuje nejen tradiční kazašská jídla, ale také uzbecká, ujgurská, ruská, ukrajinská, tatarská, korejská a mnoho dalších z celého světa.

Existuje mnoho dalších faktů, které dokazují jedinečnost a zvláštnost Republiky Kazachstán.

Pojďme se tedy podívat na 15 zajímavých faktů o Kazachstánu

Kazachstán je devátým největším státem na světě s rozlohou 2724,9 tisíc km2, který se nachází v centru kontinentu Eurasie, tj. ve dvou světadílech, na hranici Evropy a Asie. Většina země leží v západní části Asie a v její centrální části a menší část se nachází ve východní Evropě. V Kazachstánu žije 131 etnických skupin, mezi nimiž převažují Kazaši (63 % obyvatelstva), po nich následují Rusové, Uzbeci, Ukrajinci, Němci, Tataři a Ujgurové. Dokonce nějakou dobu v Kazachstánu žila i celá vesnice Čechů, kteří tam byli vysláni za Rakouska-Uherska.

2

Kazachstán je největší zemí, která nemá přístup k oceánům, pouze k vnitrozemským mořím – Kaspickému a Aralskému moři.

3

Název města „Astana“, hlavního města Kazachstánu, se překládá jako „hlavní město“.

4

Na území této země žije asi 130 různých národů.

5

V Kazachstánu se nachází Kurgaldžinská rezervace, tzv. „Perla“ střední Asie s rozlohou 5 431 km², která je součástí světového dědictví UNESCO. Zde ze všech koutů světa přicházejí vědci a milovníci volné přírody, aby mohli prozkoumat vzácné druhy vodních ptáků a užít si krajinu nekonečných stepí a divokých jezer. V této přírodní rezervaci lze vidět v přirozeném prostředí plameňáky, jeřáby, volavky, pelikány, labutě, kachny, orly a obrovské množství dalších ptáků. Vědci napočítali více než 350 druhů. Během sezony jich sem létají tisíce. Mezi turisty jsou samozřejmě nejoblíbenější růžoví plameňáci. V období od dubna do září je můžete pozorovat z pobřeží dalekohledem.

Bylo vědecky prokázáno, že Kazachstán je „historickou domovinou“ jablek a tulipánů. Odtud se tyto skromné, ale pro celý svět významné rostliny postupně rozšířily do všech zemí. Kazachstán je nyní strážcem předchůdkyně všech jabloní na Zemi, která nese název „Jabloň Sieversova“.

Tulipány Regela se objevily v pásmu pouští a předměstí Tianjin. Z kazašské země se tyto květiny postupně rozšířily po celém světě a svou krásou podmanily srdce mnoha národů. Dnes existuje na světě více než tři tisíce odrůd kulturních tulipánů a většina z nich jsou „potomky“ kazašských místních květin. V Kazachstánu existuje 35 druhů tulipánů.

V Kazachstánu existuje mnoho starých tradic, některé z nich jsou stěží pochopitelné. Například v jižních oblastech je stále živý zvyk únosu budoucí nevěsty. Nejedná se ovšem jen o nějaký žertík, jak jsme někdy zvyklí z našich českých svateb. Útěku unesené dívky z domu ženicha se brání dvojím způsobem, buď si ženichova babička lehne u prahu, anebo rodina únosce položí dívce přes cestu posvátný Korán. Jelikož Kazaši mají zakázáno překročit staršího člověka nebo Korán, dívka většinou nuceně zůstane a provdá se za únosce. Stává se však i to, že se únos uskuteční na základě vzájemné dohody mezi ženichem a nevěstou.

V Kazachstánu se nacházejí nejvyšší televizní věž na světě „Kok Tobe“ a nejvyšší komín na spaliny. Televizní a rozhlasovou věž Kok Tobe naleznete ve městě Almaty. Byla postavena v letech 1975 – 1983 a je jednou z nejvíce seismicky odolných a nejvyšších staveb na světě (1452 metrů nad mořem). Samotná věž měří 371,5 m a její anténa 114 metrů. Komín na spaliny patřící Ekibastuz GRES-2 – uhelné elektrárně na severovýchodě Kazachstánu, má výšku 419,7 m, a tak je o čtvrtinu vyšší než Eiffelova věž.

Pro Kazachstán jsou typické velké teplotní rozdíly: teplotní výkyvy během roku mohou dosáhnout až 100 stupňů! Například teplotní maximum v Astaně činí + 42,6 ° C, přičemž minimum jen - 51,6 ° C.

11 13

Vědci-antropologové se domnívají, že právě předkové Kazachů poprvé v dějinách lidstva osedlali koně. Nicméně i v současné době není neobvyklé potkat v neobydlených částech kazašských stepí divoké velbloudy či koně.

Na území Republiky Kazachstán se nachází kaňon Čaryn, který je pro svou jedinečnost a krásu často srovnáván s americkým Grand Canyon v Coloradu. Hloubka kaňonu je 200 metrů a výška jeho svahových hor dosahuje 150-300 metrů. Samotný kaňon je přírodní památkou složenou ze sedimentárních hornin, jejichž věk dosahuje 12 milionů let. Jednou z atrakcí kaňonu je takzvané Údolí hradů tvořené skalními usazeninami připomínajícími věže. Údolí hradů je dlouhé více než 2 kilometry a jeho šířka v různých místech se pohybuje od 20 do 80 metrů.

V kazachstánském Čujském údolí se nachází největší plocha, na které hojně roste divoké konopí s výraznými psychotropními vlastnostmi. Údolí se rozkládá asi na 150 000 hektarech, což umožňuje každoročně sbírat až 5 tisíc tun marihuany.

Příbuzenské vztahy v Kazachstánu jsou obzvláště respektovány. Kazach je schopen snadno pojmenovat rodinné příslušníky (např. svá prapravnoučata) až do pátého či sedmého kolene.

Kosmodrom Bajkonur na jihu Kazachstánu je první a největší kosmodrom na světě. V roce 1957 odtud Sovětský svaz vyslal na orbitu první kosmickou sondu Sputnik. V roce 1961 zde startoval jako první člověk do vesmíru Jurij Gagarin. O dva roky později ze stejného kosmodromu vzlétla do vesmíru první kosmonautka Valentina Těreškovová. Kosmodrom Bajkonur i v současnosti zůstává aktivním kosmickým přístavem, který Kazachstánu vydělává nemálo peněz. Kosmický areál i stejnojmenné město má dosud od Kazachstánu v pronájmu Rusko za 115 milionů dolarů ročně.

Když jste ve Ferritu více, než 20 let...

Karel Goch

Pracujete ve Ferritu od roku 2000, jak vypadala firma v době, kdy jste nastupoval?

V době mého nástupu byla jen jedna hala, kde se dělalo vše. Byli jsme parta nadšenců, kteří táhli za jeden provaz. Neměli jsme k dispozici moc nářadí ani nástrojů, dělalo se hodně na koleně. Výkresy nebyly, a tak jsme se řídili různými malůvkami na papíře.

Co je podle Vás důvodem, že jste ve Ferritu už přes 20 let?

Měl jsem to blízko do práce. Výplata chodí pravidelně, což u mnoha firem nebylo samozřejmostí. Člověk se ve Ferritu vůbec nenudí.

Co se z Vašeho pohledu změnilo?

Změnilo se hodně. Přibylo velké množství strojního vybavení a rozšířil se sortiment výroby. Celkově se výroba zvětšila – Ferrit ušel velký kus cesty.

Jakými pozicemi jste si prošel?

Ze začátku jsem dělal všechno: svářeče, zámečníka, montážního dělníka, lakýrníka, na vrtačce, expedienta

i servisáka. Střídání pozic bylo naprosto běžné, dělalo se to, co bylo potřeba.

Co se Vám na/ve Ferritu líbí?

Různorodost pracovních činností – když dnes se dělá to a zítra zase něco jiného.

Je něco, co byste změnil?

Prostoru pro změny je mnoho. Na velké změny tady jsou jiné hlavy . Bylo by dobré vychovávat nové zaměstnance z řad učňů zámečnických oborů.

Měl jste někdy krizi, kdy jste zvažoval odchod a proč? Odchod jsem zvažoval několikrát – z různých důvodů.

Čeho si vážíte?

Vážím si hlavně lidí, kteří pomůžou, když je potřeba.

Co byste doporučil nebo vzkázal novým Ferriťákům?

Nebojte se přijít mezi nás, my staří Ferriťáci jsme tady vždy pro Vás!

Člověk se ve Ferritu vůbec nenudí.

zámečník - svařovna

Karla Horáková

Když jsem začínala, Ferrit byl malá firma.

vedoucí skladu

Pracujete ve Ferritu od roku 2000, jak vypadal v době, kdy jste nastupovala?

Asi jako každý, kdo začínal před těmi dlouhými lety ve Ferritu, pamatuju pouze jednu halu – dnešní elektro dílna a pár unimo buněk, kde byly šatny. Kanceláře byly ve Starém Městě, v tzv. zeleném domečku. Byl to kolektiv zhruba dvaceti lidí.

Co je podle Vás důvodem, že jste ve Ferritu už přes 20 let?

Důvodů je mnoho, ale hlavní je ten, že práce ve skladě je různorodá. Každý den se řeší nějaký jiný problém, učí se nové věci a člověk se může vzdělávat. Vymýšlíte, co by se dalo vylepšit, pracujete s lidmi, i když to je někdy těžké. My ale máme ve skladě skvělý kolektiv a stýkáme se i mimo práci.

Co se z Vašeho pohledu změnilo?

Lidský přístup. Když jsem začínala, Ferrit byl malá firma, lidé se k sobě chovali mnohem slušněji, více si pomáhali. Dnes, když člověk potká nového zaměstnance, je rád, že ho vůbec pozdraví. Ale samozřejmě i přibylo mnoho dobrého, firma se rozrostla, máme benefity, sociální zázemí, spoustu jiných výhod.

Jakými pozicemi jste si prošla?

Když jsem byla na mateřské dovolené, začínala jsem ve Ferritu na vedlejší pracovní poměr a chodila jsem si do zeleného domečku přivydělávat úklidem. Po MD jsem nastoupila na HPP. Tehdy nás bylo jen pár, takže jsem zakládala sklad, kopírovala výkresy, obsluhovala telefonní ústřednu, jezdila pro obědy na průmyslovku. Měli jsme jednu velkou kancelář, kde seděli skoro všichni: vedoucí, konstruktéři, nákupčí, účetní. Na tuto dobu moc ráda vzpomínám, každé ráno jsme se potkávali v kuchyňce na ranní kávičce. Po rozšíření firmy jsem se již věnovala pouze skladu a časem se vypracovala na pozici vedoucí.

Co se Vám na/ve Ferritu líbí?

Na Ferritu se mi líbí, že firma jde stále kupředu, pořád se něco vyvíjí, máme nové výrobky. Získali jsme nová teritoria, člověk se může realizovat. Pořádají se firemní akce.

Je něco, co byste změnila?

Na svém osobním životě asi nic, jen v práci bych chtěla trošku zvolnit tempo. Jsem člověk, který by toho chtěl stihnout co nejvíce a mít všechno hotové hned. Čas letí a vy vnímáte pondělí a najednou je pátek, ten život plyne nějak rychle.

Měla jste někdy krizi, kdy jste zvažovala odchod a proč?

Určitě každý, kdo pracuje v jedné firmě tak dlouho, občas přemýšlí o odchodu. Krizí bylo několik… když se na vás valí hromada práce, že nevíte, kam dřív, a do toho přijde někdo, kdo se špatně vyspal, vylije si na vás zlost, tak si říkáte dost, tohle nemám zapotřebí. Ale pak potkáte jiného, který se na vás usměje, zeptá se, jak se máte, a rázem je všechno špatné zapomenuto.

Čeho si vážíte?

Vážím si zdraví, zdraví své rodiny a každého nového dne. Zároveň lidí, kteří se mi snaží pomáhat. A také lidí, kteří vybudovali tuto firmu, k těm mám velký respekt. Já jsem s firmou doslova vyrostla, takže vím, o čem mluvím.

Co byste doporučila nebo vzkázala novým Ferriťákům?

Ferrit je stabilní firma, která nabízí dobrou práci, finanční jistotu, možnost se vzdělávat, což dnes není vždy samozřejmostí.

Připravila: Lucie Michníková

FERRIT A JEHO ČÍSLA

Rubrika Vás seznamuje s výsledky naší společnosti. Pro srovnání jsme tentokrát vybrali období posledních čtyř let.

SROVNÁNÍ VYROBENÝCH STROJŮ

leden - září 2019/2020/2021/2022

POČET ZAMĚSTNANCŮ V ROZDĚLENÍ D/THP a meziroční srovnání

4.

SCHVÁLENÉ ROČNÍ BONUSY 2022

Plánovaný hrubý HV

- září 2019/2020/2021/2022 130 mil. Kč

Strategie očima Petra Mohelníka

Snad každého člověka ve Ferritu zajímá: „Jsou zakázky?“, „Budou zakázky i příští rok?“, „Bude dost práce?“. Takové otázky padají mezi kolegy na obědě, na interních poradách i na společných setkáních na hale TESCO.

Ale některé z Vás zajímá, jestli budou zakázky a práce také za 5, 10 nebo 20 let. Bude tu Ferrit? Co bude vyrábět a kde? Jaké bude jeho portfolio výrobků? Jací lidé, jakých profesí v něm budou pracovat? Odpovědi na tyto otázky už nejsou tak snadné. Nikdo z nás nemá křišťálovou kouli, a chceme-li opustit alibistickou, i když dnes velmi populární, teorii „za všechno může Putin“, musíme mít svoji budoucnost pevně v rukou.

A právě těmto tématům se věnujeme v rámci strategické práce. Snažíme se odhlédnout od každodenních problémů a s otevřenou myslí připravovat firmu na léta budoucí. Kdo je MY? Rozšířené vedení společnosti neboli tzv. HOSHIN tým. Tým aktivních Ferriťáků, kterým není budoucnost firmy lhostejná a umí si najít čas a prostor nad rámec svých běžných pracovních povinností pro řešení dílčích strategických úkolů. Každý Ferriťák má možnost se touto cestou podílet na strategii firmy.

Protože základem každé práce je mít v ní systém, i strategickou práci máme ve Ferritu dobře zorganizovanou. Kvartálně si budoucí směřování Ferritu revidujeme, upřesňujeme priority, měsíčně si pak sdělujeme, jak se nám daří táhnout jednotlivé strategické cíle kupředu.

Pro zájemce je k dispozici v adresáři řízené dokumentace

na „Káčku“ barevná tabulka BSC (anglicky Balanced Score Card, ferriťácky Barevné Strategické Cíle). Co řádek, to strategický cíl pro daný rok, včetně měřítka, cílové hodnoty i garanta cíle.

A jak se nám dařilo pracovat na budoucnosti firmy v roce 2022? Upřímně… zažili jsme už lepší roky . Válka na Ukrajině a protiruské sankce, energetická krize a inflace…, měli jsme letos dost požárů k hašení. Ale úplně jsme se nezastavili…

V Číně dokončujeme výrobní halu pro zahájení montáže závěsných lokomotiv pro tamní trh. Vytrvale pokračujeme v krocích v oblasti GREEN FERRIT. Chceme výrazně zvýšit podíl energie z obnovitelných zdrojů (zejména ze slunce) v rámci energetického mixu firmy. V příštím roce nás čeká výrazné rozšíření naší stávající FVE (fotovoltaické elektrárny). Budeme se zabývat využitím velkých přebytků elektrické energie vyrobené v odpoledních hodinách a o víkendech. Připravujeme projekt výroby a využití zeleného vodíku.

Náš datový tým vybírá nový centrální informační systém, který nahradí stávající SAP a zejména již dávno dosloužilý SYSKLASS.

Pokračujeme v úspěšné spolupráci se školami, rozšiřujeme možnosti interního vzdělávání a otevřeli jsme téma Nástupnictví u klíčových profesí na celofiremní úrovni.

Jsme už velká firma, velká firma = velké problémy k řešení. Ale Ferriťáci se nevzdávají.

Děkuji Vám všem, milé kolegyně a milí kolegové, kteří pouze nestojíte s nataženou rukou, ale sami s vlastním zájmem a aktivitou se snažíte posunout Ferrit o kousek dál. Máte můj velký obdiv a úctu.

Petr Mohelník

FERRIT POHLEDEM NOVÁČKŮ

Lucie Valicová

Táhneme za jeden provaz.

Prozraď nám, jaké jsou tvé předchozí pracovní zkušenosti?

Celou svou dosavadní kariéru jsem věnovala převážně personalistice. V roce 2017 jsem vyletěla z rodného karvinského hnízda, a to rovnou do Velké Británie. Byla to pro mne skvělá zkušenost a Anglie bude vždy jako můj druhý domov. Po návratu do Česka jsem se usadila na čtyři roky v Praze, kde jsem pracovala zpátky v HR oblasti, nicméně mě vždy lákal letecký průmysl, který byl pro mne velmi atraktivní. Stala jsem se tedy zaměstnancem Letiště Václava Havla a zpočátku jsem pracovala jako check in agent (pracovník odbavení cestujících). Jelikož mé ambice byly vyšší, přihlásila jsem se do výběrového řízení na pozici palubní průvodčí. Sice jsem uspěla, nicméně covid vše zhatil a letecký průmysl už není sektor s jistou perspektivou. Proto jsem zakotvila zpátky do HR oblasti. Věřím, že všechno je tak, jak má být.

Naplnila práce tvoje očekávání? Co tě na tvé pozici nejvíce baví?

Práce rozhodně naplnila moje očekávání a nejvíce mě baví její rozmanitost. Mám na starosti různé projekty, na kterých pracuji, a je za nimi vidět výsledek. Díky práci ve Ferritu se mi rozšířily personální obzory v oblasti spolupráce se školami, kterou jsem předtím nedělala. V této činnosti vidím velký přínos pro obě strany. Baví mě potkávat různé typy lidí a jednat s nimi, a to nejen u pohovorů.

A co tvůj šéf? Jak ti pomohl ve tvých začátcích ve Ferritu?

Ve své šéfové jsem měla velkou oporu. I když byl na mě kladen obrovský tlak a očekávání, že vše poběží jako u mé předchůdkyně, a byla jsem v podstatě „hozena do vody“, cítila jsem ze strany Peťky pochopení, empatii, podporu a rozumné, lidské zacházení. To mi pomáhalo v tom, abych se z toho všeho nezbláznila. Navíc mě při příchodu do kanceláře čekal dopis na uvítanou spolu s drobnými dárečky, což bylo pro mne velmi nezvyklé a milé překvapení. Od začátku jsem cítila, že jsem mezi správnými lidmi.

Jak hodnotíš spolupráci s kolegy v týmu?

Moje kolegyně v týmu jsou přesně takové, jaké by si každý přál. Měla jsem zpočátku obavy z ryze ženského kolektivu, ale my jsme tak trošku chlapi, takže v pořádku.

Na holky se můžu spolehnout, táhneme za jeden provaz, sdílíme spolu všechny radosti i strasti. Přestože není každý den na HR zalitý sluncem, snažíme se s humorem si vždycky trošku toho slunce vytvořit. I ve zmiňovaných začátcích byly ochotné, nápomocné a poskytovaly mi oporu.

A protože to holky budou číst, tak jim chci takto veřejně poděkovat za to, jaké jsou. Můžu s čistým svědomím říct, že jsou přínosem pro tuto firmu tak stejně, jako se staly přínosem do života pro mne. Děkuju holky!

Co tě během prvních měsíců nejvíce potěšilo a překvapilo?

Překvapením pro mě byla především rozsáhlost platforem a systémů, ve kterých interně komunikujeme. Zároveň mě nepříjemně u některých kolegů překvapila neochota komunikovat a měnit věci k lepšímu, s čímž jsem se nikdy předtím nesetkala. Nejvíce mě potěšila skutečnost, že se již nepohybuji v korporátu a nemusím absolvovat nesmyslné schvalovací procesy a víceméně se na všem dá rozumně domluvit. Překvapením také byla naše výroba, naše stroje, které jsou zkrátka výsledkem úžasné práce zlatých českých ručiček. Co bylo v začátcích nejjednodušší a co nejtěžší?

Nejtěžší pro mne byla orientace v areálu, která doposud není taková, jakou bych si představovala. Musím začít více chodit do výroby. A nejjednodušší byla adaptace v rámci mého týmu, tam si to zkrátka sedlo, jako bychom se už znaly x let. Jak jsi vnímala FERRIT před nástupem a jak ho vnímáš teď? Změnilo se něco?

Ve Frýdku – Místku žiji teprve přes rok a musím se přiznat, že jsem o Ferritu předtím nikdy neslyšela. Nyní, po roce, můžu říct, že obdivuji provázanost, která zde funguje. Od myšlenky k návrhu přes vývoj až po realizaci, kdy vznikají naše jedinečné stroje.

Připravila: Lucie Michníková

Prozraď nám, jaké jsou tvé předchozí pracovní zkušenosti?

Jako student si pamatuji na první brigádu v lesní školce, pak následovala brigáda na pile. Později jsem začal pravidelně pracovat v pekárně. Tam mě práce nadchla, a dokonce jsem i uvažoval, že po gymnáziu nepůjdu na VŠ, a budu se věnovat tomuto řemeslu. Tohle mi samozřejmě tehdy u rodičů neprošlo a na univerzitu jsem nakonec nastoupil. Po vystudování oboru Výroba železa a oceli jsem nastoupil na provoz Vysokých pecí ve společnosti Vysoké pece Ostrava (VPO, a.s.), kde jsem začínal jako struskař, abych dokonale poznal provoz. V mém prvním zaměstnání jsem byl procesem a zajímavostí kolem výroby železa ohromený, hlavně u odpichu, když železo a struska jsou v tekoucím stavu. Prošel jsem si zde různými pozicemi jako obsluha velínu, mistr VP, směnový vedoucí. Tam jsem koordinoval výrobu VP s ocelárnou a zajišťoval zásobování VP materiálem. Po pěti letech jsem však byl účastníkem explozivní nehody, kvůli které jeden z nás nehodu nepřežil. Stalo se tak ani ne týden po jeho svatbě. Tato nehoda mě ovlivnila natolik, že jsem od oboru, který mě bavil, zběhl do nově postavené továrny společnosti Hyundai Motor Manufacturing Czech (HMMC) v Nošovicích. Zde jsem začínal jako Specialista výroby na montáži převodovek, kde jsem měl na starost část linky. Později jsem devět let

působil jako manažer výroby pro montáž převodovek a obrábění převodových skříní. Po třinácti letech u korejské firmy jsem pocítil potřebu udělat radikální změnu, a to je důvod proč jsem ve Ferritu.

Naplnila práce tvoje očekávání? Co tě na tvé pozici nejvíce baví? Ano, se vším všudy. Na mé současné pozici mě baví, že je to úplně jiný styl práce, jiný druh výroby s obrovskou rozmanitostí dílů. Pořád se učím a vypadá to, že ještě dlouho budu. Práce tady není jednotvárná a fascinuje mě výsledek, kdy z „nějakých“ kusů železa vzniknou díky práci a schopnosti zdejších lidí tak krásné stroje.

A co tvůj šéf? Jak ti pomohl ve tvých začátcích ve Ferritu?

Můj současný šéf p. Kaderka mi pomohl samozřejmě hodně. Dal mi dostatek prostoru poznat provoz, poradil mi různé věci, které mi proces zaškolení urychlí, jako například orientace ve značení dílů, vysvětlil mi logiku. Líbila se mi i týdenní adaptace na montáži závěsných lokomotiv. Montáž bych si klidně opakoval v pravidelných intervalech pro zlepšení znalosti dílů i strojů celkově.

Jak hodnotíš spolupráci s kolegy v týmu?

Kolegové mají se mnou asi pevné nervy a nemůžu si na jejich přístup vůbec stěžovat. Tím, jak jsou tady proces a díly rozmanité, tak se hod-

ně ptám i na věci, které tady dlouholetí zaměstnanci berou jako samozřejmost. Nesetkal jsem se u nich s negativní reakcí.

Co tě během prvních měsíců nejvíce potěšilo a překvapilo?

Překvapila mě adaptace, která opravdu pro nového člověka smysl má, a mně osobně pomohla hodně s orientací ve firmě. Byl jsem hodně překvapený z areálu Ferritu, nečekal jsem takovou rozlohu. Když jsem kolem Ferritu dříve jen projížděl, působil na mě úplně jinak.

Co bylo v začátcích nejjednodušší a co nejtěžší?

Když tady člověk nastoupí z automotivu, připadá si jako Alenka v říši divů. Ničemu nerozumí, všude kolem je hodně materiálu a dílů, které nikdy neviděl. Fascinovalo mě, jak se dlouholetý zaměstnanec projde po halách a ví, co kde je a v jakém stavu rozpracovanosti se nachází. Říkal jsem si, že toto nikdy nezvládnu.

Jak jsi vnímal FERRIT před nástupem a jak ho vnímáš teď? Změnilo se něco?

U mě se nezměnilo nic. Vnímám Ferrit pořád stejně. Ještě dlouho před mým nástupem jsem o sortimentu i o firmě lehké povědomí měl jak z vyprávění druhých, tak i z internetu, a můj úsudek se s realitou setkal.

Připravila: Lucie Valicová

Světové trendy na trhu uhlí

Těžba uhlí v příštím období poroste, protože producenti těží z rekordních cen.

Ceny energetického uhlí v roce 2022 jsou v průměru více než pětinásobně vyšší než v roce 2020 a ceny koksovatelného uhlí téměř čtyřikrát vyšší. V důsledku toho nejnovější oznámení výše zisků producentů uhlí ukazují v posledních šesti měsících obrovské nárůsty.

Celkově se očekává, že v roce 2022 vzroste celosvětová těžba v uhelných dolech na 8 126 mil. tun, přičemž rozhodující vliv na tento nárůst bude mít produkce z Indie, Číny a Jihoafrické republiky. Očekává se, že kolektivní produkce z těchto zemí vzroste z 5,1 mil. tun v roce 2021 na 5,5 mil. tun v roce 2022, což představuje nárůst o 7,8 %. Naopak se očekává, že probíhající rusko-ukrajinská válka oslabí v roce 2022 produkci uhlí v Rusku o 18 % a na Ukrajině o 50,5 %. Obzvláště silný růst je očekáván v Indii. V roce 2022 se předpokládá vzestup o 6,6 % a poté o 7,5 % ročně až do roku 2026, protože země se snaží snížit svou závislost na dovozu zvýšením domácí produkce.

Podle statistického přehledu společnosti BP o světové energetice činily v roce 2020 světové zásoby uhlí 1 074,1 miliardy tun, zatímco v předchozím roce to bylo 1 069,6 mld. tun. Největší zásoby uhlí mají Spojené státy, Rusko, Austrálie, Čína a Indie, které dohromady představují 75,9 % celkových světových zásob. Zbývajících 24,2 % zajišťují země jako Indonésie, Německo a Ukrajina. Z celkových světových zásob uhlí tvořil v roce 2020 70,2 %, tj. 753,6 miliard tun, antracit (včetně černého uhlí) a zbývajících 29,8 %, tj. 320,5 miliard tun, subbituminózní uhlí (včetně hnědého uhlí). Celkově se předpokládá, že dlouhodobý přechod na obnovitelné zdroje energie bude mít na celosvětovou produkci uhlí významný dopad. Je pravděpodobné, že v průběhu prognózovaného období (2022-2026) celosvětová produkce uhlí zůstane na stejné úrovni a do roku 2026 dosáhne průměrného ročního růstu ve výši 1,3 % s objemem 8,6 miliardy tun. Klíčový podíl na tomto růstu bude mít samotná Indie, jejíž produkce uhlí by měla vzrůst z 810,9 mil. tun v roce 2021 na 1,2 mld. tun v roce 2026, neboť se země snaží zbavit dováženého uhlí.

Mezi hlavní hráče v celosvětovém uhelném průmyslu patří společnosti Coal India Ltd, China Shenhua Energy, Peabody Energy, China National Coal Group, Yankuang Energy Group, Glencore, SUEK, BHP a Anglo American.

David

VÝVOJ V POHONECH STROJŮ

Technický pokrok posouvá vývoj všeho kolem nás, výrobky FERRITu nevyjímaje. Doby, kdy v dolech s těžkou prací pomáhaly koně, jsou dávno minulé a nahradily je stroje. Stroje s různými typy pohonů.

První důlní stroje, které FERRIT vyráběl, byly výlučně poháněny naftovými motory ZETOR, upravenými pro práci v nebezpečných důlních podmínkách, a to důlní lokomotivy závěsné LZH50.D3e a LSP70.D0 . Později se portfolio výrobků rozšířilo i o stroje s elektromotory, tzn. stroje, které jsou prostřednictvím elektrického kabelu připojeny k elektrické síti v dole, jako např. přibírkový stroj univerzální PSU9000 nebo drtiče uhlí typových řad DUF1 a DUF2.

Stroje s naftovými pohony ovšem díky svým emisím vytvářejí problémy s pracovním prostředím, odvětráním důlních děl. Proto provozovatelé dolů, naši zákazníci, čím dál více řeší nejen bezpečnost, technickou náročnost a ekonomičnost provozu dolů, ale i otázky pracovního prostředí a ekologie. Kromě strojů poháněných elektromotory jsme se tedy v části našeho výrobního programu soustředili na další možnosti pohonu našich strojů, a to na stroje akumulátorové s různými druhy baterií.

Prvními takovými stroji v našem portfoliu byly důlní lokomotiva pozemní akumulátorová DLPA90F a důlní lokomotiva závěsná akumulátorová DLZA90F. Tyto lokomotivy jsou osazeny elektromotory, které jsou napájeny z akumulátoru obsahujícího bateriové články, v nichž je akumulována elektrická energie. Takový stroj nemusí být trvale připojen k elektrické síti v dole, může se volně pohybovat až do vybití akumulátoru. Poté je pro další provoz nutno akumulátor dobít nebo vyměnit za již nabitý.

Akumulátory do prvních akumulátorových strojů, kte-

ré byly postaveny na olověných bateriových článcích, FERRIT nakupoval od jiného výrobce. Jelikož jejich cena byla velmi vysoká, bylo rozhodnuto, že se budeme ubírat směrem vývoje akumulátorů vlastní výroby. Tento krok „do neznáma“ byl provázen spoustou dílčích problémů: vytipování vhodných a kvalitních bateriových článků a zároveň výrobce schopného a ochotného dodat takové dokumenty ke svým výrobkům, které jsou požadovány při certifikaci celého akumulátoru, ale především fakt, že legislativa a normalizace reflektuje vývoj v oblasti bateriových článků s určitým zpožděním. To znamená, že když je vyvinut nový typ bateriového článku, uběhne dlouhá doba, než je zapracován do technických norem, které umožňují jeho použití v důlním prostředí a určí technické požadavky na takové použití. V tom mezičase panuje jisté „normalizační vakuum“, kdy i samotné certifikační společnosti, se kterými jednáme o certifikaci, samy teprve hledají cestu, jak při nezakotvení nového technického řešení v technických normách takové zařízení certifikovat. Cesta se našla a první certifikát na bateriové akumulátory naší výroby typu DBT**F spatřil světlo světa 30.9.2020 po roce a půl vývoje a certifikačního procesu. V rámci této certifikace máme certifikovány akumulátory různých kapacit (viz parametry v tabulce níže) s olověnými bateriovými články s tekutým elektrolytem (typy DBT01F, DBT02F, DBT03F a DBT04F) a také akumulátory s články s pevně vázaným elektrolytem, tzv. s gelovými články (typy DBT05F, DBT06F, DBT07F, DBT08F a DBT09F).

Technické parametry akumulátorů s olověnými bateriovými články s tekutým elektrolytem:

Vývojáři bateriových článků ovšem neusínají na vavřínech a vývoj baterií je v dnešní době doslova překotný. Co bylo včera v tomto oboru bombou, je dnes už dávno doslova pasé. Nové typy baterií mají lepší pracovní charakteristiky, rychlejší nabíjení, menší hmotnost i levnější výrobu. A my chceme držet krok! Proto jsme už nyní po ročním vývoji těsně před cílem certifikace akumulátorů typu LiTBF** s lithiovými bateriovými články. Opět budeme mít certifikovány akumulátory různých kapacit (viz tabulka níže), aby vyhověly potřebám všech našich akumulátorových strojů, jejichž portfolio mezitím narostlo o další důlní závěsné akumulátorové lokomotivy

DLZA30F, DLZA60F, DLZA90F-R a důlní pozemní akumulátorové lokomotivy DLPA44F a DLPA2x44F-K (viz tabulka níže). Jak je vidět z parametrů lithiových akumulátorů, jejich velkou výhodou je nižší hmotnost a rychlejší doba nabíjení proti těm olověným.

Technické parametry akumulátorů s olověnými bateriovými články s vázaným elektrolytem (gelovými):

nabíjení v prostředí bez nebezpečí výbuchu

Parametry nabíjení v prostředí s nebezpečím výbuchu

Technické

parametry akumulátorů s lithiovými bateriemi:

24 V DC

nabíjecí proud: 120 A

doba nabíjení:

Budoucnost? Už se to rýsuje… A protože čert a konkurence nikdy nespí a my jsme a chceme i nadále být lídry ve vývoji důlní techniky, víme, že budoucnost bude patřit vodíkovým palivovým článkům! V naší konstrukční kuchyni už se to vaří a studium receptury běží na plné obrátky ☺

Speciálně pro pohony do důlního prostředí to bude opět boj s neexistujícím legislativním rámcem pro tento nový druh pohonů. Bude potřeba řešit dostatek základní suroviny – vodíku, jeho bezpečné skladování, speciální způsob filtrace vzduchu, potřebného pro řízenou chemickou reakci vodíku s kyslíkem. Tato reakce je vlastně obdobou spalování paliva, kdy je energie hoření přeměňována na energii elektrickou pohánějící elektromotor stroje. Je to jedna z nejčistších dostupných technologií, odpadní látkou je pouze vodní pára, ovšem technologií náročnou na čistotu vstupních surovin, vodíku a kyslíku. Uvidíme, zda se nám podaří se s touto výzvou poprat, držte nám palce!

Připravila: Iva Kupková

Vodík?!

Odstěhoval se do Humpolce…

. Vodík, ten je všudypřítomný, ať už ve formě vody, zemního plynu, nebo metanolu. Pojďme se na něj podívat trošku více…

CO JE TO VODÍK?

Vodík je nejlehčí plynný chemický prvek, který tvoří až dvě třetiny celé vesmírné hmoty. Jedná se o třetí nejrozšířenější prvek na Zemi, přesto se nevyskytuje téměř vůbec jako samostatná molekula, protože je vysoce reaktivní a okamžitě tvoří sloučeniny. Vodík při úniku neznečišťuje životní prostředí žádným způsobem. Jedná se o bezemisní látku, která není toxická a nemá žádný zápach. Vodík je hořlavý, ale hoření nepodporuje, přičemž hoří bezbarvým plamenem.

Jaká je historie využívání vodíku?

Vodík je světu dlouho známý plyn, objevil ho v roce 1776 britský vědec Henry Cavendish (víc v naší rubrice Představení osobnosti). Bohužel se však pro vodík v době svého objevu nenašlo v průmyslu širší uplatnění, a to zejména kvůli nástupu levnějších fosilních paliv v 19. a 20. století. Při vyslovení slova ‚‚vodík‘‘ si zákonitě každý vzpomene na katastrofu vzducholodě Hindenburg. Přestože je dodnes za viníka považován právě ‚‚bouchající‘‘ vodík, katastrofu způsobil elektrostatický výboj, který zažehl vysoce hořlavý materiál, z něhož byl vyroben trup lodi. Hrůzostrašné video hořící vzducholodi dodnes vzbuzuje obavy a vytváří stigma v otázce různých aplikací vodíku. O rozmach využití vodíku se zasloužily v 60. letech 20. století vesmírné výzkumné mise, jakými byly například mise programu Apollo. Vodík byl v té době používán primárně jako palivo pro vesmírné rakety. Během kosmických letů mise Apollo bylo navíc využíváno na palubě technologie vodíkových palivových článků pro výrobu elektřiny, tepla a vody. V České republice byl vodík využíván jako jedna z hlavních složek známého svítiplynu, který byl později nahrazen zemním plynem.

Jaké využití má vodík?

Vodík je nosič (úschovna) energie. Má široké uplatnění v dopravě, energetice i průmyslu.

V dopravě je vodík hlavním konkurentem bateriových elektromobilů (BEV). Vodíkové automobily (FCEV) mají delší dojezd (600 km a víc), krátkou dobu plnění (cca 5 minut), fungují lépe za chladných podmínek, kdy dochází k výrazně menším ztrátám dojezdu a zároveň mají nižší spotřebu při vyšších rychlostech. Ztráta dojezdu při vyšších rychlostech se řádově rovná spalovacím autům. Oproti bateriím je upřednostnění vodíku předpokládáno zejména u těžké nákladní dopravy, autobusové dopravy a dalších typů přepravy na delší vzdálenosti. Vodíková mobilita dnes funguje na principu palivových článků, které vyrábí elektřinu přímou elektrochemickou reakcí vodíku a kyslíku na vodu. Jako odpadní látka tak vzniká pouze demineralizovaná voda a vzduch, který je pročištěn filtry. S trochou nadsázky tak lze říct, že vodíkové automobily čistí planetu. Masovému rozvoji FCEV brání pouze vysoká pořizovací cena a malá infrastruktura plnicích stanic.

V energetice je možné vodík využít jako uložiště energie. Vzhledem k tomu, že v sobě vodík uchovává velké množství energie (cca 33 kWh/kg) a lze ho jednoduše velkokapacitně skladovat, je vodík ideálním médiem pro sezónní akumulaci energie (v řádech TWh). Tam, kde selhávají bateriové technologie, tedy ve vykrývání dlouhodobých nedostatků elektrické energie v přenosové soustavě, funguje vodík jako ideální alternativa. Takto uskladněný vodík, ať už v zásobnících, nebo plynové soustavě, může být následně pomocí technologie palivových článků opět přeměněn v kombinaci s kyslíkem na elektřinu.

V průmyslu může vodík nahradit fosilní paliva. Ve Švédsku jako první na světě rozjeli projekt výroby ocele, při které použijí pouze vodík bez fosilních zdrojů - uhlí a koksu. Vodík se dnes primárně využívá k výrobě amoniaku, který je následně využíván zejména při výrobě a zpracování hnojiv. Mezi další průmyslové využití vodíku patří výroba polymerů nebo výbušnin, ale uplatnění nachází i v potravinářství pro ztužování tuků při výrobě margarínů.

Jak se vodík vyrábí?

Vodík k energetickému využití lze dnes vyrobit třemi způsoby, které se liší základním principem, složitostí, cenou a především dopadem na životní prostředí.

Nejobvyklejší je výroba vodíku chemickým štěpením ze zemního plynu, při kterém ale zároveň vzniká a je vypouštěno do ovzduší velké množství CO2 - na jeden kilogram vyrobeného vodíku jej vzniká přes 5 kg. Pro takto vzniklé palivo se používá název šedý vodík. Ze zemního plynu se vyrábí i modrý vodík. V tomto případě je ale proces štěpení doplněn ještě o technologii (tzv. CCS) zachytávání a ukládání oxidu uhličitého. Některé zdroje rozlišují dále hnědý vodík vyráběný z uhlí a růžový, při jehož elektrolýze se používá elektřina výhradně z jaderného štěpení.

Ekologicky nejpřijatelnější je zelený vodík, který vzni ká elektrolýzou vody, přičemž k jejímu rozkladu na vo dík a kyslík se používá elektřina vyrobená obnovitel nou technologií; typicky přebytky výroby ve větrných a solárních elektrárnách.

Drahoslav Ďurica, technický ředitel FERRITU, doplňuje:

Ve FERRITu nás zajímá zelený vodík. Uvažujeme o něm, jako o jednom z možných způsobů využití přebytků vyráběné elektřiny z naší FVE. Protože jde o vodík nejvyšší kvality, který se vyrábí elektrolýzou, může být dále použitý do aut s palivovými články a elektropohony, popřípadě může být přeměněný zpět na elektrickou energii, opět pomocí palivových článků. Při každé přeměně vzniká teplo, jehož využitím se musíme zabývat, abychom zvýšili celkovou účinnost celého cyklu. Každý akumulátorový stroj, který jsme dosud ve Ferritu vyvinuli, má v budoucnosti potenciál stát se strojem na vodíkový pohon.

Jak je možné skladovat vodík?

V současnosti se jako nejslibnější a také jako komerčně nejvyspělejší technologie pro skladování vodíku uvádí stlačování vodíku v plynném skupenství. Takto uchovaný vodík má tendenci unikat vzhledem k velmi malé velikosti molekuly. Moderní zásobníky jsou již vyrobeny z mimořádně pevných a neprodyšných materiálů, které umožňují bezpečné uskladnění s minimálními ztrátami uloženého vodíku. Oproti konkurenčním možnostem skladování vodíku má stlačování plynného vodíku jednoznačně nejméně nevýhod.

Jak se odlišuje bateriový elektromobil od toho s palivovým článkem?

Automobil s palivovým článkem (FCEV) je také elektromobil. Součástí auta je baterie, elektromotor a palivový článek společně s nádrží na vodík.

Jak se vodíkový elektromobil tankuje?

Tankování probíhá na plnicích stanicích. Celý proces je velmi podobný tankování tradičních fosilních paliv. Po připojení plnicí pistole na ventil nádrže zamáčknete páčku a celý systém se postará o zbytek práce. Plnění nádrže trvá pět minut a poskytne autu plnou kapacitu.

Celý systém funguje vysoce automaticky a po zacvaknutí plnicí pistole se systém uzavře a zamkne. Není tedy možné, aby vodík z plnící stanice unikal do okolí. Po natankování následně plnicí pistoli jednoduše „vycvaknete“, zaplatíte a jedete dál.

Kolik máme plnicích stanic v ČR?

V České republice jsou pro veřejnost otevřeny dvě vodíkové čerpací stanice. Jediná veřejně přístupná vodíková

plnicí stanice v České republice stojí v Ostravě-Vítkovicích. Jedno natankování přijde prozatím paušálně na 2500 korun. Ještě letos se mají otevřít stanice i v Praze a v Litvínově.

Jak funguje vodíkový elektromobil v chladném počasí?

Výhodou je spolehlivost celého systému v chladném počasí. Ve srovnání s bateriovými akumulátory palivové články nepodléhají degradaci během chladného počasí. Nemohl by být vodík zkapalněn a následně natankován jako standardní benzín?

Toto řešení je mimořádně energeticky neefektivní. Kapalný vodík je potřeba udržovat při teplotě -253 °C a při nedodržení těchto podmínek se vodík vypařuje. Je vodík bezpečný?

Všechna paliva obsahují vysokou koncentraci energie a mohou tak být za určitých podmínek nebezpečná. Vodík lze však považovat za podobně bezpečný nebo dokonce bezpečnější než každé jiné palivo. Vodíkové nádrže jsou testovány kromě standardních crashtestů také tak, aby odolaly střelbě z odstřelovací pušky. Nádrže dokážou odolat dvojnásobnému tlaku, než jakého bude za standardních podmínek dosaženo. Podobně bezpečné jsou i plnicí stanice, které mají celou řadu systémů zaměřujících se na bezpečnost při práci s vysokým tlakem. Výhodou v bezpečnosti použití vodíku je i jeho velmi nízká hustota. Při proražení nádrže dojde k jeho rychlému stoupání, proto se neakumuluje v blízkosti nehody. V případě požáru se tedy vytvoří plamen, který bude stoupat kolmo vzhůru, a nedojde tak k požáru vozidla, jako je tomu u kapalných fosilních paliv.

EKONOMIKA VODÍKU

Kolik stojí vyrobit 1 kg vodíku?

Cena se odvíjí zejména v závislosti na způsobu výroby. Pro výrobu zeleného vodíku je navíc nezbytné ještě počítat s rozdílnou cenou v jednotlivých částech světa podle toho, kolik stojí výroba elektřiny z obnovitelných zdrojů energie. Podle Mezinárodní agentury pro energii se cena výroby vodíku pohybuje v těchto číslech: Parní reforming zemního plynu 1-3,5 $/kg

Kolik stojí 1 kg vodíku na plnicích stanicích?

HENRY CAVENDISH anglický chemik a fyzik (1731-1810) HENRY CAVENDISH

Henryho Cavendishe považovali jeho současníci za „nejbohatšího učence a nejučenějšího boháče“. Mimo jiné měl na dosah dva základní fyzikální zákony: o 45 let dříve Ohmův zákon a o 10 let dříve Coulombův zákon.

Henry Cavendish pocházel z Devonshiru z jedné z nejstarších a nejzámožnějších rodin v Anglii. Zdědil velké jmění, které investoval do přestavby stájí v Londýně. Proměnil je na velkou knihovnu a laboratoře, které později nesly jeho jméno.

OBJEV VODÍKU

O přírodní vědy se začal zajímat velmi brzy. Své první pokusy dokonce prováděl v jednom anglickém kostele. V roce 1766 objevil vodík, který získal působením kyseliny sírové na zinek, železo nebo cín. Všiml si, že je plyn hořlavý, a proto ho nazval hořlavý vzduch. Zjistil, že má menší hustotu než vzduch a že jím naplněné balony stoupají vzhůru.

Od roku 1773 se zabýval elektrickými pokusy, kterými dokázal, že elektrická síla je nepřímo úměrná čtverci vzdálenosti nabitých těles. Tento svůj poznatek však neuveřejnil. Za 10 let na jeho výzkumy navázal Charles Coulomb a za 60 let Michael Faraday.

V roce 1781 objevil, že vodík a kyslík se spolu slučují a vytváří se voda. Ukázal, že hmotnost vody je rovna hmotnosti dodaného vodíku i kyslíku. Nejprve zprávu o objevu sdělil Josephu Priestleymu a později už nic nebránilo v jejím rozšíření. V roce 1784 ukázal, že kyslík a dusík zmizí, když jimi prochází elektrický proud, a že vznikne kyselina dusičná.

MĚŘENÍ HUSTOTY ZEMĚ

Cavendish také velmi přesně určil hustotu Země. Využil k tomu rameno s dvěma koulemi zavěšené na torzním vlákně, pomocí něhož určil intenzitu gravitačního přitahování k další kouli umístěné v laboratoři. Z experimentu je možné určit gravitační konstantu, hmotnost Země a samozřejmě hustotu Země, kterou primárně zjišťoval. Jeho experiment se někdy nazývá „vážení Země“.

Výraznými Cavendishovými povahovými vlastnostmi byly velká uzavřenost a plachost. Jakýkoli kontakt s lidmi mu byl nepříjemný. Kromě své rodiny se s nikým nesetkával. Dokonce se ani nestýkal se svým služebnictvem. Jídlo si objednával písemně. Své zápisky a objevy téměř nikdy nepublikoval. Vše vydal až roku 1879 James Maxwell pod názvem Electrical Researchers.

Kdo pracuje na středisku 5280?

Středisko 5280 je střediskem montáže závěsných lokomotiv DLZ 210F CR, ale momentálně stavíme DLZ 130F a DLZ 130F CR. Na středisku jsem před rokem vystřídal Adama Felera a zároveň s tím mi přibylo na hale 9 nové pracoviště, kde se všechny závěsné lokomotivy, jak z haly 8, tak z haly 11 sejdou a před předáním na expedici projdou výstupní kontrolou. Tu zajišťuje Jirka Kurek a následně pracovník OTK. Na samotné montáži mám v partě deset sehraných chlapů v čele s Danem Těšínským. Jsou mezi nimi odborníci na hydrauliku, montáž, zkušební jezdci a diagnostici a v neposlední řadě dva elektrikáři. Na administrativní záležitosti mám k ruce skvělou Žanetu Kvapilovou.

Kam výrobky směřují a s kým středisko spolupracuje?

Závěsné lokomotivy typu 210F CR a 130F CR jsou vyráběny pro čínský trh, 130F zetor je určen pro Kazachstán. Spolupracujeme se všemi středisky napříč firmou (konstrukce, plánování, sklad, lakovna, obrobna a taky s kolegy z ostatních montáží).

Jak probíhá výroba?

Výroba probíhá následovně. Na začátku všeho je zadání zakázky určeného stroje dle požadavku zákazníka, potom plánovači přes tzv. Rodost naplánují materiál, který je potřeba na výrobu daného stroje. Následně pošlu na sklad výdejky – pro představu se jedná o cca až 800 položek, ze kterých postupně složíme celou lokomotivu. Při montáži se občas vyskytnou nesrovnalosti ve výkresové dokumentaci nebo v plánování a tyto neshody řešíme na dílenském řízení za přítomnosti konstruktéra, technologa, plánovače a pracovníka OTK. Pokud je dostupný materiál, tak celá stavba jednoho stroje trvá cca tři týdny. Současně se pracuje až na třech strojích, přičemž každý je v jiné fázi rozpra -

covanosti. Jinými slovy to znamená, že zhruba každý týden z naší haly vykoukne na svět jedna lokomotiva. Co plánujete do budoucna?

Do budoucna počítáme hlavně se závěskami 130F CR a 130F zetor, protože lokomotiv DLZ 210F CR je na příští rok naplánováno méně.

Největší výrobní oříšek?

Na počátku letošního roku jsme museli přejít z lokomotiv 210 na 130, které se stavěly do té doby na hale 11. Pro nás to znamenalo seznámit se s novými výkresy a dokumentací a za pochodu se učit sestavit nový stroj (pro nás jiný typ). S tímto úkolem se můj tým popral na jedničku a teď pro nás není problém stavět tři typy lokomotiv podle potřeb zákazníků.

Specifika střediska?

Velká flexibilita a ochota učit se novým věcem, sehraný a zkušený kolektiv, který byl vloni vhodně doplněn novou krví.

Jiří Foltýn, mistr střediska 5280

Připravila: Lucie Mahrová

Skarpetki czy onuca?

aneb cesta do středu země a zase zpět

Mí rodiče docela brzy poznali, že nepřivedli na svět mimořádné dítě, proto mě vybavili pro fungování na základní škole základním pravidlem: „Hlavně se hodně hlas“. Netušili, jak doslova to vezmu, a proto čas, kdy si ostatní rodiče užívali své ratolesti doma, jsem já trávil na kroužku keramiky, angličtině nebo zpěvu. Zkrátka nepřišli ani rodiče. Svým zápalem pro hlášení jsem je přihlásil k pomoci s malováním školy, k navážení hnoje na školní zahradu nebo k doprovodu na cyklistickém výletě. I přesto, že s přibývajícím věkem se hlásím méně a méně, neodolal jsem a přihlásil se na již druhé fárání v posledních třech měsících, tentokrát v polském dole Budryk. Jeli jsme tři. Kolega, který na šachtě sloužil, kolega, který na šachtě nikdy nebyl, a moje maličkost. Jak jsem už podotkl, chystal jsem se fárat podruhé, což v naší tříčlenné skupině znamenalo druhé největší zkušenosti s fáráním, a tudíž jsem si myslel, že mě nic nemůže překvapit a bude to rutinní fárání, „jako vždy“. Na tomto místě stojí za to podotknout, že polsky se domluvím na tržnici v Těšíně, pokud nákupní seznam neobsahuje jinou zradu než balíček krowek.

Díky jazykově vybavenějším spolucestovatelům jsme se dostali na dispečink, kde jsme měli dostat přiděleného průvodce. Jeden z dispečerů očividně nevstal z postele pravou nohou a nerudně se po telefonu domáhal jakéhosi „štajgra Kowalskiho“. Své pátrání notně prokládal

slovy k… To je vlastně jedno jakými. Stejně nás už hnali na BOZP školení, jak používat nouzový dýchací přístroj. Vlastně nevím, jak tuhle zkušenost popsat. Snažil jsem se s přednášejícím nenavazovat oční kontakt, jen sem tam v nepravidelných intervalech pokývat hlavou, jakože vím, o čem je řeč. Nechápu proč, ale přednášející, který chrlil proudy polských zvuků s hbitostí letušky ukazující nouzové východy v letadle, se mnou oční kontakt neustále udržoval a co víc, dožadoval se potvrzení, že rozumím. Ani nevím jak, už jsem držel propisku a podepisoval, že je mi všechno jasné. Tak snad žádný seismický otřes není dnes v plánu, říkám si. Celou dobu nás náš průvodce popohání, jelikož klec, ani navazující vláček nepočkají. Vlaju za svými kolegy do skladu, kde fasujeme fáračky. Žena mezi regály mě měří zkušeným okem a dává mi kalhoty vysoko nad kotníky, košili, blůzu, pásek… vlastně všechno. Snažím se namítat, že mi to bude velké, to zas malé. Odpovědí je mi však jen otázka: „Skarpetki, czy onuca?“ V ten okamžik netuším, že tohle rozhodnutí může změnit následující hodiny v křížovou cestu. Volím skarpetki, ačkoliv netuším, co to je. Ještě se mě ptají na velikost gumáků. Netuším, jak se polsky řekne čtyřicet pět, tak to zkusím česky s trochou polského přízvuku.

To už ale dobíhám své kolegy a snažím se vměstnat do nafasovaných svršků anebo se v nich neztratit. To, že

skarpetki pro polské horníky nemají patu, považuji za zcela nepodstatné. Daleko důležitější jsou první kroky v gumácích. První schody ukazují, že jsme si s dámou ve výdejně zcela jistě nerozuměli, co je velikost čtyřicet pět. Zatímco já jdu po schodech dolů, můj gumák prodlévá na prvním schodu a nechce se mu za mnou. Bleskově gumák pacifikuji a po očku koukám, jestli si někdo nevšimnul mého sporu s obuví. Nevšiml, uff. Dobíhám tak zbytek skupiny a snažím se průvodci vysvětlit, že pokud jsou na cestě další schody, potřebuju jiné gumáky. Odpovědí mi je úsměv a pokývání hlavou. Postupujeme však dále ke kleci, což mě zmate, a tak v hlavě konstruuji, že tady mají nejspíše ještě jednu dámu ve skladě, a to až v podzemí. Ha, ha, ha… Kilometr pod zemí se bez špetky naděje rozhlédnu, zda uvidím sklad s obuví. Nevidím. Vidím však akumulátorovou lokomotivu, do níž nasedáme, a jedeme dále do nitra země. Jakmile průvodce zavelí vysedat, zkouším náš pošramocený vztah s gumáky rehabilitovat. Marně. S přibývajícími kroky skarpetki postupně postupují po lýtku směrem k patě. Nevalný komfort chůze tím neutrpí, naopak. Nadměrný prostor v gumácích začínají vyplňovat shrnuté skarpetki. Ha, říkám si, osvícená žena ve výdejně s tím počítala, a proto mě vybavila lehkým nadměrkem. Bůh jí žehnej! Jenže, jak kroky přibývají, z vítané výplně bot se stává mučicí nástroj. Naštěstí trefím hlavou drážku, která se povážlivě začíná snižovat, nebo počva zvyšovat? Je to jedno, hlavní je, že mám přilbu. Tohle už znám, neustálá práce s kahanem, svítit, kam šlapu, svítit, kam dávám hlavu. Příjemná změna ve srovnání se skarpetkami.

Po cestě potkáváme naše stroje, které očividně nedostávají tu péči, jakou by zasloužily. Jsem ale hrdý, že

i přesto vrčí a frčí. Když míjíme sekce s kombajny, dojde i mně, fárajícímu benjamínkovi, že jsme dovršili půlku naší cesty. Po cestě zpět, tedy alespoň v to doufám, že jdeme zpět, potkáváme i konkurenční stroje. Poláky mám rád, ba co víc, jsou mi sympatičtí, protože konkurenčním strojům věnují na první pohled stejnou (ne)pozornost, jako těm našim. Když míjíme mechanickou dílnu, kde lokomotivy dostávají něco, co se dá nazvat servisem, náš průvodce zavelí, že tady si chvilku odpočineme. Přerušení rutinních pohybů vpřed připomene, že jsou tady se mnou pořád skarpetki. S úlevou dopadnu na židli a zrak mi spočine na stole, kde leží sáček s krowkami. Bože, jak já bych si je dal, ne jednu, ale nejlíp celou hrst. Jedl bych je až do fajrontu, kdy by mě odtud odvezli přímo ke kleci, klidně i konkurenční lokomotivou. Snažíme se s horníky zapříst hovor. Vyrozumím, že Ferrit je nejlepší, a možná to myslí vážně, protože ze stěn na nás koukají spoře oděné dívky z feriťáckých kalendářů. Jsem rád, že jsme už tady, a těším se do akumulátorové mašinky. Jen na půl ucha slyším vysmátého průvodce, který by si v tempu pochodu nezadal s vítězem Beskydské sedmičky, že čekat na vlak nebudeme, protože jede až za hodinu, a my budeme pěšky u klece zhruba ve stejný čas. Morálka těžce zkoušená tvrdým pochodem a ještě tvrdšími skarpetkami dostala zdrcující ránu. Náladu mi lehce zvedne kolega, který při vyhýbání se obrovské laguně, uklouzne z trubky a zaboří se až po pás do uhelné vody. Nadšení však netrvá déle, než pár kroků, protože se o slovo hlásí zase moje skarpetki.

Jiří Maňas

Když šachta zavelí…, je to v prd…i

Tento příběh se odehrál už hoodně dávno, ve století dvacátém, upe upřesně „v létě 1999“

(Někdy si tady připadám jako Karel Čáslavský a

jeho „Hledání ztraceného času“ ☺)

Rok 1999-tropické léto-modré nebe-odpoledne-sportovní den FERRITU-Nová ves „Satina“.

Účast na tomto sportovním dni Ferritu byla stoprocentní, a to vím jistě. Bylo nás tam přesně „všichni“.

Sportovní aktivity: fotbal, tenis, ochutnávka pivního moku a opékání špekáčků. Ve všech disciplínách jsme společně excelovali a průběh akce nabíral ten správný směr…

„Vzpomínám si“, že sluníčko už zapadalo a všichni měli dobrou náladu, někteří i lepší náladu…Když v tom, kde se vzala, tu se vzala informace: Na Doubravě klekla nová mašina LSP50 D.0 (znají jen pamětníci ☺ - třeba já), vypadá to na vadný alternátor. Šachta vyžaduje příjezd servisu a rychlé odstranění poruchy, pže je stroj nasazený pro vybavování porubu (přepravu důlní výztuže).

Prostě hlavní mechanik zavolal přímo Pavlovi (Mohelníkovi) a dohodli se, že tam někdo dorazí a problém odstraní. No jo, ty voe, ale kdo tam dorazí? Všichni měli dobrou náladu a nekteří i lepšííí. Rozumějte ☺ v r. 1999 ještě servisní úsek se servisáky neexistoval a všichni dělali všechno. Tak jsme se začali společně radit a neuvěříte, koho jsme nakonec vybrali! Prý: „Petys to dáš, ne?“ Měl jsem dobrou náladu, tak jsem řekl dnes už legendární hlášku: „Tak jo, podrž mi pivo. Ale sám nejedu.“ „Tak jeďte s Tomášem (Schneiderem).“

„A kdo bude řídit?????????“

Mirek (Heczko) se ozval: „Já, mám tu auto a měl jsem jenom dvě piva.“ Potvrzeno, schváleno-servisní skupina vytvořena.

Jeli jsme přímo na firmu pro díly na opravu

alternátoru, protože alternátor jako celek jsme k naší smůle vyrobený neměli. Pro vaši představu, já na sobě zelené propocené tílko, kraťasy, tenisky, šátek na hlavě a na rameně sportovní tašku, ze které trčela raketa. Tomáš vypadal téměř identicky. No prostě servisáci jako ze škatulky ☺.

Jedeme Octávií na šachtu (už se stmívalo) a říkám: „Mirku, půjč mi mobil (NOKIA 2110), zavolám Gabči (má žena), že nebudu dnes v noci doma…“.

S mojí ženou to byl velice zajímavý, ale na můj vkus až moc krátký rozhovor, když jsem jí oznámil, že „musím do díry“. No asi si myslela své… (ach ty ženy). Dorazíme na šachtu a míříme přímo do kanclu závěsné dopravy, na rameni kabelu s nářadím, náhradními díly a stále v nezměněném úboru…

Mechanik úseku se otočil na stolku, nedůvěřivě si nás změřil pohledem (nevím, co se mu nelíbilo) a po krátké odmlce nás lahodným hlasem zherdečil: „A vy tu kur.. robíte co??“ No a my pohotově, téměř jednohlasně odpovídáme: „Jsme z Ferritu a přišli jsme opravit tu „50-ku“.“ „Dobře, valte se převlecť a za 15 minut v lampovni.“ Tak jsme šli. Převlečeni vstupujeme do klece, a tak nějak se z nás začíná vypařovat ta dobrá nálada a trošku bledneme. Ještěže to netrvá tak dlouho a jsme v cíli na našem patře.

Vylezeme z klece a vyrážíme do revíru k mašině vzdálené asi 1,5 km, hyc jak cyp, neuvěříte, tipuju dobrých 35-40°C. Pivo z nás vytékalo všemi póry, ještěže my Ferriťáci máme dobrou fyzičku (tenkrát jsme měli). U mašiny vše probíhalo bez větších potíží ☺ demontáž altíku, výměna ložisek, montáž a odzkoušení stroje s výsledkem OK. To bylo radosti na obou stranách! ☺ Už to pomalu končí.

Vyfárali jsme s noční směnou cca 5.20h ráno. S Mirkem jsme byli domluveni, že mu po vyfárání zavoláme, a buď dorazí, nebo někoho pro nás pošle. „Po sedmé hodině tam budu,“ tvrdil Mirek. „Dobře, Mirku, budeme na Tě čekat u Frlocha (tenkrát místní pivní nalejvárna OPEN-NON STOP) naproti šachty." Potřebovali jsme doplnit tekutiny, tak jsme doplňovali a doplňovali a čekali a čekali…. Mirek dorazil až někdy po osmé, a když nás uviděl tak říká: „Hej hošííí, vy vypadáte úpe stejně, jako když jsem Vás tu včera večer (v pátek) vezl.“ ☺ ☺ ☺ Ve zdraví jsme dorazili domů a nevím jak Tomáš, ale já šel zaslouženě a s dobrým pocitem dobře vykonané práce spát. A víte, co nechápu? Proč na mne bylo doma vyhlášeno komunikační embargo, když jsme tu mašinu opravili…

Ponaučení:

Nepijte, když nevíte, že budete fárat ☺ ☺.

„Petys, vytáhni anténu, jinak se nedovoláš :).“

VZDELÁVÁNÍ ve Ferritu

Vzdělávání je v každé firmě velmi důležitým krokem k tomu, aby firma nezaostávala za konkurencí. Pokud na sobě totiž přestaneme pracovat, je jen otázkou času, kdy nás ostatní předběhnou.

Ve Ferritu zajišťujeme a nabízíme různé druhy vzdělávání: od zákonných školení, přes odborná, jazykovou výuku, až po online vzdělávání. Trh práce, ale také celý svět personalistiky, se poslední dobou mění velmi rychle. Stejně tak je to i v oblasti vzdělávání zaměstnanců. Co jindy bylo problém, dnes je samozřejmostí a někdy i nutností.

Covid nám v mnoha věcech zamíchal kartami, ale poradili jsme si. V některých oblastech jsme přešli na online formu, jinde jsme se naučili pomoci si vlastními silami.

V roce 2022 se školení zúčastnilo přes 980 Ferriťáků (mnozí tedy prošli několika školeními). Rozvoj samozřejmě něco stojí, každý podzim proto plánujeme rozpočet pro vzdělávání na následující rok. Při plánování vycházíme z požadavků jednotlivých útvarů, které jsou stanoveny na základě výstupů z rozvojových rozhovorů. Tento rok pro nás znamenal novinku v onli-

ne vzdělávání. Jedná se o možnost studovat různě zaměřené kurzy, které nabízí SEDUO, respektive LMC. Online forma školení nevyžaduje osobní přítomnost lektorů, proto zaměstnanec může projít více kurzy s kvalitními řečníky za poměrně krátké období. Školení si může student dávkovat dle svého vlastního tempa, podle času i chuti.

Do SEDUO je od června zapojeno 30 kolegů z Ferritu – studentů, kteří mají možnost studovat libovolné kurzy (na výběr je cca 370 kurzů z oblasti osobního rozvoje, prezentace, jazyků, práva, obchodu, projektů, leadershipu, komunikace, marketingu, produktivity, digitální dovednosti, HR a práva). Všichni tito SEDUO studenti si pro ostatní Ferriťáky vybrali jedno téma, které je zaujalo, a představí ho formou krátkého workshopu. Chceme takto podpořit interní vzdělávání, rozšiřování poznatků mezi kolegy a sdílení. Pokud byste měli zájem, můžete se na workshop zapsat. Naši lidé tak předávají know-how opět našim lidem.

Mezi důležitá školení patří ta o První pomoci. Tato jsme letos organizovali hned dvakrát, protože považujeme za důležité, abychom uměli

poskytnout první pomoc. Jedna aktivita zaměřená na tuto oblast proběhla v rámci Dnů zdraví s RBP pojišťovnou a další v rámci školení První pomoci s MUDr. Věrou Žídkovou. Je důležité mít možnost si první pomoc vyzkoušet na vlastní kůži, protože jak se říká: těžko na cvičišti, lehko na bojišti.

Rozvojovým projektem letošního roku je projekt Mistr 2022, o kterém jsme Vás informovali už v minulém vydání Mentality. Naši mistři z výroby si prošli půlročním vzdělávacím projek-

tem, tedy tréninky realizovanými ve spolupráci s New Dimension. Na závěr své nabyté znalosti obhajovali před managementem Ferritu. Další návazná rozvojová setkání jsou plánovaná na začátek příštího roku.

Vzdělávání je v době plné inovací a změn nutností. Když se rozvíjejí zaměstnanci (včetně šéfů), posunuje se kupředu celá firma.

Připravila: Lucie Mahrová

Den laskavosti s Ferritem

aneb Dobrovolníkem může být každý, stačí jen chtít ☺

„Tady to dnes vypadá opravdu jako v kavárně,“ pochvaluje si paní Anička, obyvatelka Domu pokojného stáří, a přemýšlí, jakou kávu si u usměvavé dobrovolnice Petry objedná. A výběr je opravdu bohatý! Nápojový lístek nabízí hned šest druhů kávového moku, tak to je pak dilema, co si dát Noa ke kávě patříi něco dobrého.I tady je výběr pestrý Tři dobrovolnice upekly své oblíbené dobroty. Když chutnají doma, budou chutnat jistě i seniorům v domově.

Jedna objednávka stíhá druhou, presovač jede na plný výkon, krájejí se zákusky, bábovka, všude to ševelí hlasy, smíchem, radostí, dobrou náladou. A tak to má být, lidé si vzájemně mají dělat radost, být tu pro druhé, a to nejen ve Světový den laskavosti.

„Děkujeme Evě, Iloně, Lesji, Lucce, Lucii, Magdaleně, Marcele a Petře, zaměstnankyním firmy Ferrit, že se připojily k šíření dobra. Líbí se mi, že ve Ferritu myslí nejen na byznys, ale i na lidskost, a podporují společenskou odpovědnost. Rádi s vámi spolupracujeme."

Iren, koordinátorka dobrovolníků ADRA

Veselý koutek

Největší kouzlo Vánoc pro mě spočívá v tom, že křesťané věří, že k nim domů přijde Žid a dá jim něco zadarmo.

ODVAHA 1. stupeň: Ve tři hodiny ráno přijdeš domů ožralý. Tvoje žena stojí u dveří s koštětem a ty se jí zeptáš: "Zametáš, nebo ještě někam letíš?"

ODVAHA 2 stupeň: Ve tři hodiny ráno přijdeš domů ožralý. Manželka leží v posteli a nespí. Vezmeš si židli a sedneš si k ní. Na její otázku: "Co to má znamenat?" odpovíš: "Chci sedět v první řadě, až ten cirkus začne."

ODVAHA 3 stupeň: Ve tři hodiny ráno přijdeš domů ožralý. Smrdíš dámským parfémem a na košili máš rtěnku. Plácneš manželku po zadku a řekneš: "Tak a teď jsi na řadě ty!"

ODVAHA 4 stupeň: Ve tři hodiny ráno přijdeš domů ožralý. V dobré náladě a objetí dvou slečen. Manželce ve dveřích řekneš: "Stará, nebuď svině, řekni že jsi ségra..."

Do kanceláře přišla nová pracovnice a hned utrhla list z kalendáře. "To jste tomu dala," napomenula ji kolegyně," teď jste vzala vedoucímu práci na celý den."

Zazvoní chlápek u sousedů: Dobrý den, došel mi doma rum. Tak se chci zeptat, zda je ta porucha v celém baráku.

Po dobrém obědě si host objednal zmrzlinový pohár jako desert. Po chvíli ale volá číšníka a rozčiluje se: "Můžete mi vysvětlit, co dělají ty dvě mouchy na mé zmrzlině?" Číšník přijde blíž, podívá se a odpovídá: "No, buď souloží, anebo lyžují..."

Manželka se vrátí ulítaná domů a povídá manželovi: "Jsi mě teď pěkně naštval! Já tě hledám po všech hospodách a ty si tu v klidu myješ nádobí!"

Hádají se 3 generálové, kdo má statečnější vojíny. První zavolá vojína a říká: "Vojíne, vylezte na ten sloup a skočte dolů na ten betonovej blok." Vojín: "Ano pane!" skočí, rozseká se. Druhý zavolá vojína a říká: "Vojíne, vylezte na ten sloup, skočte dolů a cestou udělejte salto." Vojín: "Ano pane!" skočí, rozseká se. Třetí zavolá vojína a říká: "Vojíne, vemte batoh cihel, vylezte na ten sloup, skočte dolu a cestou udělejte salto." Vojín: "Tak na to vám pane seru!" Generál: "Vidíte? Tak tomu říkám odvaha."

Dcerka se dívá na maminku, jak si nanáší pleťovou masku. „Proč to děláš?” ptá se jí. „Abych byla krásná!” odpoví maminka. Za chvíli si masku sundává a dcerka se ptá: „Vzdáváš to?”

Chlubí se jeden podnikatel druhému, že se jim podařilo snížit spotřebu materiálu při výrobě. „A jak jste to udělali?" ptá se druhý. „Jednoduše. Nechali jsme klíče od skladu pouze skladníkovi!"

„A tohle je, pánové, náš nejvyvinutější stroj, který nahradí pět pracovních sil.”

„O jeho údržbu se stará šest specialistů.”

Baví se dva chlapi: „Jak to, že tě stará pustila do hospody človeče?"

„Noo, dal jsem jí do vany pěnu, aby mě nezdržovala." „A to byla nějaká regenerační, relaxační pěna?" „Ne, montážní.."

Víte proč se ženy vdávají v bílé. Ne? Je to standardní barva domácích spotřebičů.

Víte co udělají Češi když vyhrají MS ve fotbale?

Vypnou Playstation.

Přijde Ježíš v Karviné do hospody a posadí se. Číšník ho upozorní: „Tady si nesedejte, bo tady sedí štamgasti, vyhodí vás!”

Ježíš nereaguje...

Ke stolu příjdou slepý, hluchý a horník. Kupodivu ho nechají sedět mezi sebou.

Ježíš: „Za to, že jste mě nevyhodili se vám odvděčím!”

Dotkne se slepého, slepý vyskočí „já vidím!”

Dotkne se hluchého, hluchý vyskočí „já slyším!”

Otočí se k horníkovi a ten na něho: „na mě nesahej, já mám invalidní důchod!”

Nový vedoucí úřadu nastoupí před úředníky a říká: "Ode dneška zavádím nový týdenní pracovní pořádek: pondělí: oddych po víkendu, úterý: příprava na pracovní den, středa: pracovní den, čtvrtek: oddych po pracovním dni, pátek: příprava na víkend, sobota, neděle: víkendové volno." Když domluví, přihlásí se jeden úředník a ptá se: "A v tu středu tady budeme jako do kolika?"

Otec vejde do hračkářství a zeptá se, kolik stojí Bárbíny. „Pane, máme Sportovní Barbie za 350, Plážovou Barbie za 350, Disco Barbie za 350, Baletku Barbie za 350, Astronautku Barbie za 350 a Rozvedenou Barbie za čtyři a půl tisíce." „Cože, proč je Rozvedená Barbie tak drahá a ostatní po 350?" Prodavač vysvětluje: „Rozvedená Barbie je v balíčku s: Kenovým autem, Kenovým domem, Kenovou lodí, Kenovým nábytkem, Kenovým počítačem a jedním z Kenových přátel."

NA PERSONÁLNÍM ODDĚLENÍ...

„Řekněte mi prosím, jak dlouho u vás pracoval pan Majzlík?”

„Asi tři měsíce,”

„Ale on uvádí, že u nás byl zaměstnán dva roky.”

„To byl, ale vy jste se ptal, jak dlouho pracoval!”

Jeden státní úředník si postěžuje druhému: „Já nevím, co proti nám ti lidé pořád mají. Vždyť jsme nic neudělali!”

Víte, jaký je rozdíl mezi budíkem a babkou? Budík se nejdřív natáhne a pak běží. Babka běží a až potom se natáhne.

Co má společného americké pivo a prostitutka na nábřeží? Má to blízko k vodě.

Přepadl mě chlap. Řval peníze nebo život! Odvětil jsem, že jsem ženatý, tak jaké peníze? Jaký život? Pak jsme v objetí dlouho plakali.

V práci mě upozornili, že jsem jeden z posledních, který neodevzdal anonymní dotazník.

Novák jede s prázdným kolečkem. Zastaví ho mistr a ptá se, proč. „Mám takový fofr, že ani nestačím nakládat!“

Teorie je, když všechno víme, ale nic nefunguje. Praxe je, když všechno funguje, ale nikdo neví proč. My jsme spojili teorii s praxí, nic nefunguje a nikdo neví proč.

H2

BENZINOVÁ ČERPADLA

KŘÍŽOVKA

Co oslaví Ferrit v příštím roce?

NOST NÁŠ SOCHAŘ

PRACOVI -ŠTĚ PANA GOCHA

DIALEKTIK HŘIB POBÍDKA NEJLEPŠÍ FIRMA

STARORAK. VÁHOVÁ JEDNOTKA ODSTRAŇOVATI VOUSY

BYTOST ASIJSKÁ ZEMĚ TOHOTO VYDÁNÍ

NAŠE DOLY

OTVOR ZKRZ KOPEC

BUDHISTICKÝ SMĚR MISTR STŘEDISKA 5280 ÚDIV ŠANCE TAKHLE

VLNĚNÁ TKANINA Z PŘÍZE NOCLEH NA KOLECH OBCHODNÍ TISKÁRNY KOLÍN SPORTOVNÍ DISCIPLÍNA ZASÍLAT EINSTEINOVY INICIÁLY

ÁZERBÁJDŽÁNSKÝ SPISOVATEL PŘEDLOŽKA STAV BEZ HLUKU SKLADBY RŮZNÉ OSLÍ HÝKÁNÍ PLANETKA TINKTURA INTERNÁT

ŠPANĚLSKY CELÁ

AKUSTICKÝ JEV

HMYZOŽRAVÝ SAVEC NEKONZUMOVAL TEKUTINU

STAROŘECKÁ POHŘEBNÍ OBĚŤ VELIKÁNI ZÁMEK U TRUTNOVA ÚPLNE KRUH KOLEM SLUNCE VÝČNĚLEK NA ZOBÁKU ŘÍMSKY 2 ANGLICKY JEDNA

DŘÍVĚJŠÍ OZNAČENÍ SPARTY

ŠPAN. HORSKÉ PÁSMO TIHLE ZN. LUTECIA KRYTBA

DLUH (ANGL.) ÚZEMÍ FRANCIE SOPEL POSKAKOVAT KOLEKTIV KUS LEDU

ANGL. JEHO TAJENKA PŘÍRODNÍ KAUČUK

HLAS ZKR. ALBÁNSKÁ TISK. AGENTŮRA CITOSLOVCE BZUČENÍ

OTESATI

KTERÁ ZŮSTÁVÁ NEVYUŽITA

STAROŘECKÁ KRAJINA SOČIT MIHOT SLOVENSKÁ OBEC

BRATRSTVO ŽENSKÉ JMÉNO (11.4.)

AUSTRALŠTÍ VAČNATCI AUSTR. PRYSKYŘICE

DÁVKA DĚD ČASOVÁ SPOJKA RUDNÉ DOLY (ZKR.) PŘEDLOŽKA NĚMECKY OSEL BUŠENÍ PLAVIDLO JEDNODUCHÉ PATŘÍCÍ IVETĚ SŮL KYS. BROMOVODÍKOVÉ NEBESKÉ TĚLESO ATOL V SOUOSTROVÍ NÍZKÉ OSTROVY

CITOSLOVCE BLIKÁNÍ PONOŽKY V POLSKÉM DOLE ZN. ASTATU KOČÁR ČESKÝ ARCHITEKT STARÝ PTÁK PAPOUŠEK

HRA ZE 78 KARTAMI HRANIČNÍ POPLATKY EPILOG PODANIE PRAOTEC IT. VINAŘSKÉ MĚSTO

ŘEKA IND. ATOL BRITSKÉ PLATIDLO MYS USA (HAVAJ) SOUVISLÝ POROST STROMŮ PODNOS FRANCOUZSKÝ LÉKAŘ

NAHOSEMENNÁ DŘEVINA

ROZMANITOST STÉNAT INICIÁLY NERUDY ZN. TELLURU

EVROPAN CIZÍ VÝROK OSTROV JIŽNÍHO VIETNAMU

OBJEVITEL VODÍKU VYDÁNÍ VZOREC NITRIDU TANTALU NÁPOVĚDA: TAUC, TAL, ANAA, POPP, ALETTA, OBI

Vyluštěnou tajenku zasílejte do 31. ledna 2023 na e-mail: klementova@ferrit.cz. Ze správných odpovědí vylosujeme vítěze, který získá poukaz na nákup do Lidlu v hodnotě 1000 Kč.

Co přejí Ferriťáci Ferritu k "třicátinám"?

K třicátinám Ferritu přeji nejdříve prosperitu.

Té dosáhne jistě snáze, když pojede po rovné dráze.

Ať pokračuje v řízení dle dat a může lépe predikovat.

Poučit se z minulosti, aplikovat v budoucnosti.

Zdravý růst a žádné dluhy, bere jen ceněné stuhy.

Ať je plný lidí, kteří táhnou spolu a nesoupeří.

Kéž nastane ta změna, že pravidla jsou ctěna.

Kde všichni v jedno věří a všem stejně se měří.

Co mu přáti ještě více? Snadné dobytí Měsíce?

At žije do sta let, myslím, že netřeba dalších vět.

Iveta Sikorová

Hlavně hodně zakázek, ať je pořádný frmol.

Luboš Kopelec

Vzájemné pochopení, soudržnost, toleranci, aby se řešily věci v klidu a lidé se spolu dokázali vždy domluvit.

„Máš narozky, tak to pořádně rozjeď.“

Jana a Lenka ze mzdové účtárny

Přeji firmě úspěšné výrobky jako je DLZ 110, která jezdí i ve státech, kde se ještě konkurence neprosadila - Indie, Kolumbie.

František Siska

Ať se vydaří všechny velké záměry, které Ferrit má. Pro nás všechny, aby se zklidnilo světové dění (hlavně válka na Ukrajině) a otevřely se tak nové zóny působnosti.

Irena Orságová

Ještě nejméně dalších úspěšných 30 let Ferritu ve stávajících i nových oborech.

David Grendysa

Rychlejší poclainy a mladší zásoby, starší problémy a víc tržeb ☺

Jiří Maňas

Pragmatické uvažování, zdravý rozum a návrat ke kořenům. Aby se zamysleli, kdo vytváří firmě hodnoty, ti by měli být za to oceněni. Ať přežijeme energetickou krizi.

Vladimír Jemelík

Přeji Ferritu spousty nových spokojených a věrných zákazníků, stejně jako hrdých a zapálených zaměstnanců.

Petr Bartulík

Mnoho bohatých zákazníků do dalších 30 let.

Petr Mohelník