F1Mag 40/11

Page 1

40/11

Téma týdne:

Hamiltonova obhajoba Svět jej tvrdě kritizuje, ale přitom nedělá nic špatně

Stalo se: Škatulata, hejbejte se Před závodem: Před Velkou cenou Japonska Speciál: Jak Button porazil Hamiltona MS silničních motocyklů: Velká cena Japonska Příběhy zapomenutých: Gastón Mazzacane Rozhovor: Kamuj Kobajaši


Téma týdne:

Hamiltonova obhajoba Autor: Tomáš Richtr

Je to pro něj nová situace. Milován prakticky od svých útlých let, čelí během letošní sezony palbě tvrdé kritiky. Týmový kolega Jenson Button je v průběžném pořadí relativně bezpečně před ním, což je pro něj nezvykle nová role (píšeme na jiném místě tohoto vydání F1magu). Co se děje se zázračným dítětem McLarenu? Ztratil motivaci? Zapomněl závodit bez chyby? Nemá pevné zázemí, jak o něm někteří tvrdí? Kdepak. Lewis Hamilton dře více než jindy, a jelikož chce z auta dostat to, co tam dnes není, a navíc s velkým nasazením a odhodláním, je jasné, že na řadu přijdou chyby. 1

40/11


Jistěže. Jaký má smysl dělat chyby při snaze vymáčknout z ne zcela kvalitního auta nemožné, když jde ubrat a bezpečně dojíždět do cíle a sbírat cenné body? Button jich má 185, Hamilton 168. Jenomže ani jeden z nich letos nevyhraje individuální titul mistra světa a oni sami se nechali slyšet, že pro ně nejsou druhá (a další) místa vůbec důležitá. Tak proč se o ně snažit, když sami vyznávají přístup buď - anebo. Zlobil se někdo na Kimiho Räikkönena, když rozmlátil své ferrari o betonovou zídku v předposledním kole Velké ceny Belgie 2008 a komentoval to slovy: „Šlo mi jen o vítězství, druhá místa pro mě nemají smysl“? Naopak mnohým přišlo takové bojové nasazení, byť bez výsledku, sympatické. Hamilton dokončil první závod sezony 2011 v australském Melbourne jako druhý více než dvacet sekund za vítězem závodu Vettelem. S autem, které bylo ve statistice nejrychlejších kol až sedmé se ztrátou 1,4 sekundy za Massovým ferrari. Právě s ním kolidoval kolega Button, za což si vykoledoval penalizaci průjezd boxy. V Malajsii to byl Hamilton, kdo byl trestán. Po startu z první řady musel v boji v první zatáčce ustoupit, jinak by riskoval kolizi s týmovým kolegou – těžko takový přístup označit za agresivní. Byl to naopak Fernando Alonso, který byl potrestán za náraz do Hamiltonovy formule. Ten získal stejný pozávodní trest za to, že svou pozici před Alonsem bránil změnou směru pohybu „více než jednou“. Nyní jistě máte pochopení pro Hamiltonovu frustraci z Velké ceny Itálie, která se obešla bez potrestání stejných manévrů ze strany Michaela Schumachera, jen asi v desetkrát větším měřítku. A byl to Hamilton, který sklopil hlavu a mlčel. V Sepangu mu nebyla platná ani argumentace, že jeho manévry nebyly obranou, nýbrž snahou ‚ukrást‘ Alonsovi výhodu aerodynamického pytle, stejně jako rok před tím Petrovovi. Velkou cenu Číny Hamilton vyhrál, což zopakoval ještě v červenci na německém Nürburgringu. „Nemám slov,“ řekl Hamilton k šanghajskému triumfu. „Existuji a žiji pro to, abych vítězil.“ Při závodě v Istanbulu se ve třetí zatáčce pokusil po vnějšku objet Marka Webbera, čímž se dostal na špinavou část tratě a propadl se v pořadí dolů. Předvedl chladnokrevný souboj s kolegou Buttonem, což se nedá říci o dvojici Red Bullu rok před tím, a do cíle dojel o tři pozice před tím, navzdory nezaviněnému zdržení v boxech. V Barceloně opět ‚dojil‘ svůj mclaren nad jeho schopnosti a v cíli byl Vettel poražen s náskokem menším než jedna sekunda, zatímco Button na něj ztrácel více než půl minuty. A pak přišlo Monako a začátek těžké epizody vztahu Hamilton – Massa. Brit dostal penalizaci za relativně nevinnou

2

40/11

šťouchanici ve vlásence u Grand Hotelu (načež frustrovaný Massa udělal chybu v tunelu a boural) a po závodě další trest za kolizi s Maldonadem ve St. Devote. Jde o sporný moment, ale nelze nesouhlasit s těmi, kteří budou tvrdit (a tvrdí to i Hamilton), že Maldonado v obranné snaze zatočil o „celé auto“ dříve, a vyprovodil ho z dráhy. Na řadu skvělých předjížděcích manévrů a skutečnost, že to byl v jednom momentu Hamilton, kdo měl pocuchaný zadní spojler, se rychle a ochotně zapomnělo. Přišel Montreal a kolize s Buttonem spíše v důsledku nedorozumění a nešťastné náhody, než agresivní jízdou jednoho nebo druhého. Co by to teprve bylo za randál, kdyby to byl Hamilton, a ne Massa, který se dopustil zbrklé chyby při předjíždění Kartykejanovy Hispanie o kolo zpět. Massa by naopak zasloužil trest za hloupé výmluvy v pozávodním tiskovém prohlášení. Při Velké ceně Evropy dojel s pomalým mclarenem čtvrtý, o dvě pozice před Buttonem. K dalšímu střetu mezi Massou a Hamiltonem došlo v samotném závěru Velké ceny Anglie na Silverstonu, ale tam ani samotný Massa na tvrdém souboji nenašel nic špatného. Snad kromě toho, že jej prohrál. Po vítězství v Německu přišla další penalizace v Maďarsku – pravděpodobně jediný Hamiltonův letošní prohřešek, na který se špatně hledá obhajoba. Na mokré trati udělal Hamilton za šikanou hodiny a při zbrklé snaze vrátit se do původního směru vyhnal mimo dráhu Paula di Restu. Žádné výmluvy: Hamilton přišel a omluvil se. V Belgii přišlo nedorozumění: Hamilton byl přesvědčen, že je již před Kobajašim, když jej předjel,

a tak si zatočil do Les Combes. Jenomže Kobajaši byl ještě tam a štěstí, že následná havárie neměla větší následky. Jak se často říká, je to závodění. A opět se Hamilton poté, co zhlédl záznam incidentu, omluvil a přiznal chybu na své straně. Kéž by se více závodníků vyznačovalo takovou schopností sebereflexe. Jackie Stewart Hamiltonovi vzkázal, že by měl přehodnotit svůj styl k závodění. Jeho šéf Martin Whitmarsh stejného pilota vyzývá k opaku. Co Hamilton přehodnotil, byla jeho otevřenost k médiím. K naší škodě! Po závodě v Itálii, kde byl blokován způsobem, za který by byl – podle vlastních slov – sám již dávno penalizován, radějii sklapnul a v tichosti odjel. Velká cena Singapuru a další incident s Massou. Vlastně dva! V kvalifikaci, kdy se Hamilton dral před Massu, jehož zdržoval Alonso. A v závodě, kdy si Hamilton o Massovo ferrari ťuknul svým předním křídlem. Ta jsou nejširší částí auta a pilot na ně nevidí. Šlo o důsledek závodního souboje a otázkou zůstává, do jaké míry se na něm v inkriminované zatáčce podílel sám pomalejší Massa, který od svého závodního inženýra dostal pokyn: „Znič Hamiltonovi závod, jak jen to půjde.“ Schumacher se ve stejném závodě dopustil podstatně horšího prohřešku s daleko vážnějšími následky. Ale nepoměr kritiky Hamiltona a Schumachera v Britův neprospěch je zarážející a zavání určitou zaujatostí. Dnes je už vlastně jedno, co Hamilton udělá – bude pranýřován, ať udělá cokoli. Přitom dělá to, co se po něm chce: závodí. A tím, že má k dispozici horší auto, má situaci o poznání těžší, než například Sebastian Vettel.


Stalo se

Škatulata, hejbejte se Autorka: Zuzana Kulichová

Letošní sezona F1 pomalu, ale jistě míří do finále. Titul mistra světa bude pravděpodobně udělen už tento víkend v Japonsku, a tak si stáje začínají dávat dohromady týmy zaměstnanců, které by jim mohly pomoci zazářit v příštím roce.

PERSONÁLNÍ ZMĚNY

Během minulého týdne došlo mezi týmy formule 1 hned k několika přechodům zaměstnanců. Někde z dobrého týmu odcházejí horší zaměstnanci, jinde zase do výkonnějšího týmu přichází posily, které ve špatných týmech nemohly ukázat, co v nich je. Tým Mercedes tak pro příští sezonu získá hned dvě významné osobnosti, které by mu mohly pomoci přiblížit se současným TOP týmům. Jednou z nich bude bývalý technický ředitel Ferrari Aldo Costa, tou druhou pak bývalý technický ředitel HRT Geoff Willis. Ital Aldo Costa pracoval v italské stáji do května letošního roku na pozici technického ředitele, do Mercedesu nastoupí od 1. prosince na post šéfinženýra. Geoff Willis nastupuje do týmu z Brackley na pozici šéfa technologií už od 17. října a vedení stáje si slibuje, že se svou dvacetiletou praxí dokáže týmu rychle pomoci k rozvoji. Oběma nováčkům bude šéfovat další přestoupivší, Bob Bell, bývalý technický ředitel stáje Renault. Šéf týmu Ross Brawn si do svého týmu rozhodně nebere žádné neznámé tváře. Geoff Willis

3

40/11

už v Brackley pracoval v letech 2001 až 2006, s Aldem Costou se zase Brawn zná z Ferrari, kde společně pracovali v dobách dominance Michaela Schumachera. Personální změny však neprobíhají jen u Mercedesu. I stáj Lotus Renault GP si už na začátku letošní sezony začala dělat pořádek ve svých zaměstnancích. Šéfové Renaultu si dokonce nechali vypracovat audit efektivnosti, což pohoršilo některé zaměstnance v čele se Stevem Nielsenem. Ten na to okamžitě zareagoval a při Velké ceně Španělska podal rezignaci. Nakonec se ale rozhodl vyhovět žádosti vedení, aby v týmu setrval až do Grand Prix Singapuru. Minulý týden Renault oznámil, že na Nielsenovo místo počínaje Velkou cenou Japonska nastoupí dosavadní šéfinženýr Adam Permane, kterému bude po ruce ještě John Wickham.

RICCIARDO, NEBO LIUZZI?

Svou premiéru bude mít indický okruh v Novém Dillí už na konci tohoto měsíce, stále ho ale obestírá několik nedořešených problémů. Prvním z nich se jeví fakt, že týmy

formule 1 nemají spolu s indickou vládou zcela vyjasněnou situaci ohledně placení daní. Celý problém ještě veřejně nikdo neosvětlil, takže se můžeme jen domnívat, o co se přesně jedná. Pravděpodobně jde však indické vládě o zaplacení cla za materiály, jež si týmy přivezou do Indie. Pořadatel závodu Jaypee Sports International nabídl, že za týmy zaplatí veškeré daňové pohledávky, které po nich indická vláda vyžaduje, situace však dosud není zcela uzavřená. Navíc také hrozí, že by Indové mohli po jezdcích i týmech požadovat zaplacení daně z příjmu, což by činilo poměrně tučnou sumu peněz. Tým HRT však před Velkou cenou Indie řeší i jiné problémy. Přislíbil účast domácího jezdce Narajna Kartykejana a teď si není jistý tím, koho Ind nahradí. Vzhledem k tomu, že Ital Vitantonio Liuzzi má podepsanou smlouvu, která obsahuje všechny závody, je nasnadě, že si černého Petra vytáhne Australan Daniel Ricciardo.

RED BULL JEZDIL V INDII

V jedné z historických částí Nového Dillí si během minulého týdne na voze Red Bull zajezdil australský pilot HRT Daniel Ricciardo, o němž se již delší dobu ví, že je jen otázkou času, kdy bude mít možnost za rakouskou stáj jezdit i v závodech. Akce se uskutečnila v rámci závodní show Speed Street pořádané Red Bullem. Na speciálně upravené trati o délce zhruba tří kilometrů se mu podařilo jet rychlostí až 270 kilometrů za hodinu. Jak už na takových akcích bývá zvykem, Australan několikrát do kola protočil svůj monopost a vytvořil tak oblak dýmu okolo pneumatik, exhibici pak zakončil jízdou s trojbarevnou indickou vlajkou v ruce, čímž vybudil tamní fanoušky ke strhujícímu potlesku. Na improvizované tiskové konferenci řekl, že je rád, že oba indičtí jezdci budou v kokpitu při premiéře tohoto okruhu, což podle něj pozvedne povědomost o motoristickém sportu v celé zemi.


Před závodem

Před Velkou cenou Japonska Nařiďme si budíky, o víkendu si budeme muset přivstat. Čeká nás závod v Japonsku, pořádaný na oblíbeném okruhu Suzuka. 4

40/11


Před závodem

Před Velkou cenou Japonska Autor: Michal Mikoláš

O víkendu se vydáme daleko na východ. U Red Bullu již jistě mají vychlazené bedny šampaňského. Vettelovi stačí vzhledem k dosavadnímu průběhu sezony maličkost, aby se stal nejmladším dvojnásobným mistrem světa v historii – musí dojet alespoň desátý. K jistotě mu bude stačit i situace, že by Jenson Button nezvítězil. Suzuka je tratí, kde se dobře promítne aerodynamická výkonnost jednotlivých vozů. Sebastian Vettel navíc poslední dva závody v Japonsku s přehledem vyhrál, a tak je hlavním favoritem na nejvyšší stupínek i v tomto roce.

5

40/11


Historie Velké ceny Japonska se začala psát roku 1963. Tehdy však Japonsko nebylo v kalendáři mistrovství světa. Poprvé se tak stalo o třináct roků později, kdy na okruhu Fuji ve voze týmu Lotus triumfoval Mario Andretti. Následující rok se jelo na stejné trati, avšak závod postihla tragédie. Po kolizi Gillese Villeneuva a Ronnieho Petersona přišli o život dva diváci. Formule 1 se pak na celou dekádu z Japonska vytratila. Země vycházejícího Slunce další závod pořádala v sezoně 1987. To Fuji vystřídala Suzuka, která se pak stala synonymem pro formuli 1 v Japonsku. Trať pod posvátnou japonskou horou se od té doby do kalendáře dostala pouze dvakrát, a to v letech 2007 a 2008. Pak automobilka Toyota, která je majitelem Fuji, údajně kvůli finančním problémům od projektu ustoupila. Japonsko je jednou z mála zemí, které kdy hostily dvě velké ceny v jedné sezoně. 3,7 kilometru dlouhý okruh Aida v letech 1994 a 1995 hostil Velkou cenu Pacifiku. Jednoznačně nejúspěšnějším pilotem Velké ceny Japonska je Michael Schumacher. Zvítězil zde celkem šestkrát (1995, 1997, 2000, 2001, 2002, 2004). Následuje několik pilotů, kteří vyhráli dvakrát. Ze současného jezdeckého pole mimo Schumachera v Japonsku dokázali zvítězit ještě Fernando Alonso, Sebastian Vettel a Rubens Barrichello. Mezi týmy není nejúspěšnější Ferrari, jak by se možná nabízelo, nýbrž McLaren. Ten má osm vítězství, Ferrari sedm, Williams s Benettonem po třech. Suzuka byla postavena roku 1962 jako testovací trať Hondy. Je unikátní tím, že opisuje osmičku. Za dobu, kdy se na ní proháněly vozy formule 1, příliš proměnami neprošla. Modifikována byla zatáčka 130R (zřejmě nejproslulejší část Suzuky, extrémně rychlá zatáčka na levou ruku), poslední šikana a samozřejmě bezpečnostní prvky okruhu. Grand Prix konfigurace Suzuky měří 5807 metrů a čítá sedmnáct zatáček (hned pět z nich

připadá na tzv. Esíčka, která následují kousek za první zatáčkou, jedná se o velice technicky i rytmicky náročný úsek). Rekord okruhu drží Kimi Räikkönen. V roce 2005 tu zajel nejrychlejší kolo, které mělo hodnotu 1:31.540. Japonsko je díky svému místu v pozdní části kalendáře místem, kde se často rozhoduje o titulu mistra světa. Šampion zde byl vyhlášen již dvanáctkrát. Loňský závodní víkend na Suzuce značně poznamenal déšť. Třetí trénink se jel na kompletně promočené trati, což bylo způsobeno přívalovými dešti, které se na okruh přihnaly v předcházející noci. Pro kvalifikaci předpovědi slibovaly další vydatný příděl deště a bouřky. A ty přišly. Podmínky na trati byly tak příšerné, že bylo naprosto nemyslitelné, aby se kdokoliv pokoušel zajet měřený čas. Týmy si tak alespoň krátily čas v závodech papírových lodiček, které

VELKÁ CENA JAPONSKA - PROGRAM

6

Pátek 7. října 2011 2. trénink

06:55 - 08:35

NOVA Sport

Sobota 8. října 2011 2. trénink, záznam kvalifikace kvalifikace, záznam

01:00 - 02:00 06:55 - 08:05 17:45 - 19:00

NOVA Sport NOVA Sport NOVA Sport

Neděle 9. října 2011 závod

7:30

TV NOVA

40/11

pouštěly v boxové uličce. Nakonec se ukázalo, že vozy se v sobotu na trať zkrátka nedostanou, a tak bylo rozhodnuto o přesunutí kvalifikace na nedělní ráno (naposledy k něčemu podobnému došlo v roce 2004, shodou okolností také v Japonsku – na vině byl tajfun Ma-On). První startovní řadu nepřekvapivě obsadila dvojice Red Bullu v pořadí Vettel, Webber. Vozům rakouské stáje Suzuka neobyčejně sedí. Do druhé řady se postavili Lewis Hamilton s Robertem Kubicou, do třetí pak Fernando Alonso s Jensonem Buttonem. Nejdramatičtější momenty závodu přišly na jeho samém začátku. Di Grassi svůj vůz rozbil ještě před startem, po zhasnutí světel po vzájemné kolizi skončily naděje Petrova, Liuzziho, Hülkenberga a Massy. Hned v prvním kole tak na trať vyjel safety car. Kubica, který měl závod skvěle rozjetý, za zpomalovacím vozem pro technickou poruchu odstoupil. Rosberg neustál souboj se Schumacherem a rozbil svůj monopost o bariéru. Pro vítězství si dojel Vettel před Webberem a Alonsem. Ve vedení šampionátu byl tehdy Webber s 220 body. O 14 bodů méně měli shodně Vettel s Alonsem. Letos je situace poněkud jiná, Vettel má bodů již 309 a pokud svou sbírku rozšíří o jeden jediný, bude mistrem světa. Pro nedělní závod je ostatně hlavním favoritem. Zda v Japonsku skóruje hattrick, se dozvíme v neděli od osmé hodiny ranní.


Speciál

Jak Button coby první týmový kolega porazil Hamiltona Autor: Tomáš Bohuslav

V Tématu týdne jsme vám nabídli několik důvodů, proč je potřeba se Hamiltona zastat. Ve Speciálu dnešního F1 magu nabízíme také alternativní pohled.

Předčasné? Možná

Nepovedlo se to Fernandu Alonsovi v roce 2007, Heikkimu Kovalainenovi v letech 2008 a 2009 ani Jensonu Buttonovi v sezoně minulé. Zatím ale vše nasvědčuje tomu, že rok 2011 by mohl být první, ve kterém Lewis Hamilton svému týmovému kolegovi přeci jen podlehne. Do konce sezony nám sice zbývá ještě pět závodů a jeden by možná řekl, že na takovéto závěry je příliš brzy. Nicméně, pokud se bude situace v šampionátu i nadále vyvíjet jako doposud, je velmi pravděpodobné, že z jezdců McLarenu to bude právě Button, který bude mít na svém kontě po posledním závodě více bodů. Pro Hamiltona věc nevídaná.

Když nováček porazí mistra

Ten totiž už ve své první sezoně v F1, kdy jezdil v týmu společně s Alonsem, dokázal svého kolegu porazit. Na konci roku měli oba dva shodně po 109 bodech, avšak díky většímu počtu druhých míst se stal Hamilton vicemistrem, kdežto na Španěla zbylo až třetí místo. Rozepře v týmu nakonec vyústily v Alonsův odchod do Renaultu, ze kterého naopak zamířil k britskému týmu Heikki Kovalainen. A svoji dominanci Hamilton potvrdil i v další sezoně. V té zaznamenal o pětačtyřicet bodů více než finský pilot a na druhý pokus se stal nejmladším mistrem světa F1. O to větším zklamáním byl rok 2009. McLarenům se nedostávalo rychlosti, boj o titul se jich netýkal. V polovině sezony se ale forma vozů MP4/24 zlepšila a Hamiltonovi se povedlo dvakrát zvítězit, přičemž předčil Kovalainena o sedmadvacet bodů.

Dva Britové v jednom týmu

Pro nový ročník shánělo vedení stáje druhého pilota, jenž by byl schopný podávat stejné výkony jako jejich odchovanec. Jednoho takového našli v podobě úřadujícího šampióna. Buttonův přestup k McLarenu vyvolal ve světě formule 1 rozruch. Mnoho bývalých pilotů a expertů bylo Buttnovým krokem šokováno.

7

40/11

Domnívali se, že Lewis Jensona doslova zničí. Naštěstí pro něj se ale spletli. V loňské sezoně se stal třicetiletý závodník Hamiltonovi důstojným týmovým kolegou a ještě tři závody před koncem sezony měl šanci na obhajobu titulu. Nakonec ho sice mistr světa z roku 2008 porazil, avšak nijak velkým rozdílem. Bodový rozdíl činil šestadvacet bodů. Button ukázal, že do McLarenu rozhodně nepřišel dělat dvojku a v budoucnu se s ním musí počítat.

Všechno je jednou poprvé

Úvod letošní sezony vyšel lépe mladšímu z obou jezdců. Po druhém místě v GP Austrálie opanoval Lewis Velkou cenu Číny a po čtyřech závodech se těšil náskoku třinácti bodů na kolegu Jensona. Jenže v kanadské Grand prix nastal pro Hamiltona zlom. Při pokusu o předjetí Buttona na cílové rovince se poněkud ukvapil a po kontaktu mezi oběma jezdci ze závodu odstoupil, kdežto Button si nakonec dojel pro první letošní vítězství. Poté se sice povedlo Hamiltonovi zvítězit ještě v Německu, ale v poslední době to vypadá, jakoby se za ty roky v F1 nic nenaučil. Dopouští se chyb, kterými škodí nejen sobě, ale také soupeřům. V GP Belgie zbytečně atakoval Kamuje Kobajašiho v úseku Les Combes,

výsledkem byl náraz do svodidel a další odstoupení. Svoji chybu později sám přiznal. Naposledy se postaral o rozruch v Singapuru. Obětí se mu stal, letos již poněkolikáté, Felipe Massa. Brit se za Massou vyvezl ve větrném pytli a následně zaútočil. Neodhadl však správné načasování, svým předním křídlem propíchl Brazilci zadní pneumatiku a vysloužil si penalizaci. Mnoho bývalých jezdců se už před nějakou dobou nechalo slyšet, že pokud bude pilot McLarenu nadále takto pokračovat, dost možná přijde dříve či později někdo k úrazu. Lewis je prvotřídní závodník, který své kvality nejednou dokázal. Musí si však uvědomit, že takovýmito neuváženými kroky si pouze škodí. Kromě svého závodnického srdce by měl také občas poslechnout zdravý rozum. Alespoň tak, jako to dělá Button. Jezdí rozvážně, zbytečně se neukvapuje. A to se mu také vyplácí. Vyhrál v Maďarsku a za poslední čtyři závody získal šestasedmdesát bodů oproti Hamiltonovým čtyřiatřiceti. Pokud se i zbývající Velké ceny odjedou ve stejném duchu jako ty předcházejí, je dost možné, že z interního souboje pilotů McLarenu odejde Button jako vítěz. Zatím tomu vše nasvědčuje.


MS silničních motocyklů

Velká cena Japonska Loni odjel Dani Pedrosa z Motegi s bolestivou zlomenou klíční kosti, letos odjíždí jako vítěz závodu MotoGP. 8

40/11


MS silničních motocyklů

Velká cena Japonska Autor: Petr Czyž

Víkend v Motegi hrozil změnou počasí, ale nakonec došlo jen na změny v pořadí šampionátu. V nejnižší kubatuře do 125ccm zůstává ve vedení Španěl Nicolas Terol. Tentokrát prohrál souboj s Johannem Zarcem, který v Motegi vyhrál svůj první závod seriálu Grand Prix. Ve střední kubatuře Moto2 vyhrál Ital Andrea Iannone, ale zároveň došlo ke změně ve vedení, kde je nyní mladý Španěl Marc Márquez. V MotoGP slavil první vítězství na japonském okruhu Dani Pedrosa a v Motegi tím pro Hondu získal jejich první domácí zlato v éře osmistovek. Z českých závodníků obsadil Jakub Kornfeil v třídě do 125ccm jedenácté místo a Karel Abraham do závodu MotoGP ze zdravotních důvodů nenastoupil.

9

40/11


Do japonské Motegi přijeli všichni a jen pár jezdců se omluvilo ze zdravotních důvodů, ale v některých týmech chyběli mechanici a to se také dotklo Jakuba Kornfeila, který pracoval na nastavení své tovární Aprilie jen s minimálním počtem lidí. V trénincích motorka odmítala poslušnost a to, že se kvalifikoval jako třináctý, byl vzhledem k okolnostem malý zázrak. V samotném závodu to mohlo být ještě lepší, ale Kornfeilovi nevyšel úvod a po pár strkanicích v prvních zatáčkách vyjel mimo trať. Český jezdec tím ztratil spoustu času a propadl se až na třicáté místo! Naštěstí to nevzdal a v dalších devatenácti kolech předvedl úžasnou stíhací jízdu. Do cíle stačil předjet devatenáct soupeřů, což v řeči čísel dává na každé kolo jedno předjetí. V samotném závěru mu chyběl pomyslný kousek, aby získal dvacátý skalp, ale Tonnucciho už v posledním kole předjet nestihl. Chybělo mu pět desetin a více méně jedno kolo k dobru, aby náročný víkend v Japonsku ukončil v první desítce. Z Motegi odjíždí s pěti body za jedenácté místo a v průběžném hodnocení je dvanáctý, patnáct bodů za desátým Danny Kentem. Johann Zarco čekal třicet čtyři závodů na své první umístění na stupních vítězů, které přišlo letos v Jerezu a celkem čtyřicet šest závodů na první vítězství, které konečně získal v japonské Motegi. V tomto roce už slavil dvakrát, ale předčasně, protože v prvním případě byl penalizován a v druhém rozhodlo o vítězi nejrychlejší kolo závodu. Francouz jel tentokrát bez chyby, nenechal se vyvést z koncentrace a situaci mu v závěru ulehčil samotný Nicolas Terol, který udělal drobnou chybu a náskok, který tím Zarcovi daroval, již nebyl schopný vymazat. Terol projel cílem druhý a boj o titul tak stále pokračuje. Španěl má výhodu jednatřiceti bodů a ve zbývajících třech Grand Prix roku jasný úkol neudělat nic, co by ohrozilo jeho cestu za titulem mistra světa. Třetí místo v závodu 125ccm obsadil Héctor Faubel a čtvrtý dojel Maverick Viñales. Ten po problémech s hnacím řetězem v zaváděcím kole startoval až z posledního místa a předvedl téměř nadlidský výkon, když v závěru málem atakoval třetího Faubela. Třetí vítězství sezony 2011 si na své konto připsal Ital Andrea Iannone. Jezdec 600ccm prototypu Suter závod kubatury Moto2 vyhrál poměrně s přehledem. Přes chyby, kterých se dopustil, byl jeho motorový výkon obdivuhodný a i když se Marc Márquez snažil, nebylo v jeho

10

40/11

silách Italovo tempo akceptovat. To ale Márquezovi tolik vadit nemusí, protože se druhým místem v cíli zároveň posunul do čela průběžného hodnocení. Stefan Bradl chtěl Márqueze porazit, ale také on se nevyhnul chybám a nakonec byl rád za čtvrté místo. To ovšem stačilo, aby přišel o status lídra a na svého španělského soupeře teď ztrácí jeden bod. Bitva o titul tak vlastně začíná pěkně od začátku a tři kola před koncem se máme na co těšit. Třetí projel cílem Švýcar Thomas Lüthi, jemuž se v Japonsku náramně dařilo a od výsledku závodu možná čekal daleko víc. Naposledy získal pozici na stupních vítězů začátkem roku v Jerezu a to je hodně dlouhá doba. V královské kubatuře nastoupilo do víkendu v Motegi celkem devatenáct jezdců. Chyběl Loris Capirossi, který zůstal doma se zraněním ramene, ale jeho GP11 do Japonska odjela společně s náhradním jezdcem Damianem Cudlinem. Honda rozšířila startovní pole o dva další prototypy RC212V a japonskému publiku se v jejích sedlech představili dva zkušení borci Kousuke Akijoši a Šiniči Ito. Oba závod dokončili a co víc, oba Japonci v něm také bodovali. Bohužel na startu japonské Grand Prix chyběla Ducati Karla Abrahama. Český závodník v předchozím závodu havaroval a výsledkem byl lehký otřes mozku. Přesto do Motegi odjel, aby bojoval o titul pro nováčka roku. Nicméně v průběhu příprav řešil problémy s koncentrací a nakonec uznal, že by jeho start představoval jisté riziko, které nechtěl podstoupit. Je to samozřejmě velká škoda, protože nyní je v průběžném hodnocení čtrnáctý a na Crutchlowa ztrácí v hodnocení nováčků sedm bodů.

Samotný závod MotoGP byl poměrně dramatickou záležitostí, protože v něm chybovali jezdci, u kterých to nebývá zvykem. Valentino Rossi dokázal se svým týmem zapracovat na nastavení GP11.1 takovým způsobem, že byl v zahřívacím tréninku čtvrtý nejrychlejší. S tím asi počítal jen málokdo a před startem MotoGP tak byli všichni zvědaví, jak tuto příležitost Rossi využije. Ital ale okamžitě po startu havaroval, když v druhé zatáčce narazil na dvojici tovární Yamahy. Klasický závodní incident, ale nula bodů pro Rossiho, který měl tentokrát velkou šanci na přední umístění. Casey Stoner jako vždy převzal vedení a nikdo nepochyboval, že to bude on, kdo pro Hondu získá v Motegi první vítězství. Australanovi ale Honda v jeden moment odmítla poslušnost a Stoner musel chtě nechtě mimo dráhu. Vedení převzal Andrea Dovizioso, což pro Itala znamenalo nádhernou cestu za vítězstvím, ale ve stejný moment zjistil, že byl penalizován průjezdem boxy za ulitý start. Nebyl jediný a do boxů s ním zamířil také Marco Simoncelli a Cal Crutchlow. První jel Dani Pedrosa, druhý Jorge Lorenzo a třetí Álvaro Bautista. Pro Suzuki neuvěřitelně krásný moment před zraky vedení japonského výrobce. Bohužel Bautista to nezvládl, neudržel GSV-R na dráze a havaroval. Havaroval také Héctor Barbera, ale ten bohužel skončil v nemocnici se zlomeninou klíční kostí. V posledním kole stačil Simoncelli po vyrovnaném souboji porazit krajana Doviziosa a cílem projel čtvrtý, nebýt ale chyby na startu, mohli klidně oba bojovat o vítězství. Ve vedení šampionátu zůstává Casey Stoner, druhý je Jorge Lorenzo a třetí Andrea Dovizioso má jediný bod náskoku před čtvrtým Danim Pedrosou.


Příběhy zapomenutých

Gastón Mazzacane Autor: Filip Fikejz

Argentinec byl typickým příkladem jezdce, kterého dostalo do formule 1 silné sponzorské zázemí.

HŮL NA PSA

Gastón Mazzacane se narodil 8. května 1975 v argentinské La Platě. Křestní jméno dostal podle jezdce cestovních vozů Gastóna Perkinse, příjmení je spíše italské, v překladu znamená „hůl na psa“. V závodní kariéře ho podporoval bohatý otec. Začínal na motokárách, hned roku 1989 byl druhý v regionálním šampionátu, za rok už si stejnou příčku připsal v mistrovství Argentiny ve třídě do 125 ccm, v sezoně 1991 byl třetí. Přesunul se do cestovních vozů, s Datsunem 280ZX byl celkově čtvrtý. Roku 1993 se vrátil k monopostům a stal se vicemistrem jihoamerické formule 3. Díky penězům od otce a sponzorů se přesunul do Evropy. Začal v italské formuli 2000, kde se stal mistrem do 23 let. Koncem roku se pak po boku Giancarla Fisichelly svezl i v italské formuli 3. Gastón si při testech vyzkoušel monopost formule 3000, ale uposlechl rady manažera Gianpaola Mateucciho a zůstal roku 1995 v F3.

ZA PENÍZE POSTUP I BEZ VÝSLEDKŮ

Výsledky sice neměl, celkově byl až sedmnáctý, přesto se přesunul do formule 3000, kde hájil barvy týmu Autosport, ve kterém mimochodem později debutoval Tomáš Enge. Nejlépe byl Gastón desátý

11

40/11

v Estorilu, ale většinou nedojel vůbec. O rok později už sice dokončil víc závodů, desátý byl hned čtyřikrát, ale o bodech si mohl nechat jen zdát. Pro sezonu 1998 změnil působiště, závodil za tým Astromega a první polovina šampionátu mu celkem vyšla i výsledkově. Bodoval hned v prvním závodě na Oscherslebenu, další šesté místo přidal v Silverstone. Ve druhé polovině už ale navázal na výsledky z předchozích ročníků. Celkově byl se dvěma body jedenadvacátý. Pak vzaly události rychlý spád. U Minardi se na začátku roku 1999 uvolnilo místo, Mazzacane byl dokonce jmenován druhým jezdcem vedle Marka Geného, ale přednost nakonec dostal zkušený testovací jezdec Ferrari Luca Badoer. Manažer Mateucci chtěl Argentince, který zůstal alespoň testovacím jezdcem, dostat do Indycar, ale s tím nesouhlasila rodina a zařídila mu angažmá v ISRS, kde jezdil s Ferrari 333SP po boku Giovanniho Lavaggiho. Připsali si například výhru v Magny-Cours a druhé místo v Donningtonu. Nebýt některých

odstoupení, mohli obsadit lepší než celkové desáté místo.

PŘÍLEŽITOST VE FORMULI 1

Pro sezonu 2000 se za přispění PanAmerican Sports Network (PSN) prosadil do závodního kokpitu Minardi. Kvalitní šasi od Gustava Brunnera bohužel poháněl upravený dva roky starý motor Ford. Mazzacane stál na startu většinou v poslední řadě, nejlépe se kvalifikoval v Imole jako dvacátý. Přestože výsledky nijak neoslňoval, dokázal dojíždět spolehlivě do cíle. Více závodních kilometrů než on ujeli jen Mika Häkkinen a David Coulthard. Dokončil dvanáct závodů ze sedmnácti. Na Nürburgringu byl dokonce na mokru klasifikován na osmém místě před veteránem Jeanem Alesim. Pár minut slávy prožil v Indianapolis, kde na osychající trati zůstal na mokrých pneumatikách a díky ušetřené zastávce jel tři kola na třetím místě před Häkkinenem. Milovník Rolling Stones, který působil v padoku uzavřeně, si podle řady kritiků své místo v F1 nezasloužil. Naopak Brunner si celkem pochvaloval jeho zpětnou vazbu. Měl pokračovat u Minardi, ale to nakonec koupil Paul Stoddart. PSN zajistilo Mazzacanemu test u Arrowsu a nakonec i angažmá u Prosta, který po špatné sezoně potřeboval sponzory. Mazaný Francouz ale dal do smlouvy klauzuli o výkonnosti. Z úvodních čtyř závodů Gastón tři nedokončil, v Malajsii dojel dvanáctý. Jakmile byl z Jaguaru uvolněn Luciano Burti, okamžitě Mazzacaneho nahradil. Když stáj čtyřnásobného šampióna po sezoně zkrachovala, spekulovalo se, že tým bude v roce 2002 startovat pod názvem Phoenix či DART. V souvislosti s jezdeckým složením se hovořilo o Mazzacanem a Engem, ale z projektu nakonec sešlo. Gastón pak ještě roku 2004 závodil v Champ Cars u Dalea Coyneho, s výjimkou šestého místa v Torontu se ale neprosadil a skončil celkově sedmnáctý. Poté se sporadicky objevoval ve sportovních vozech v Evropě i za oceánem, ale výrazných výsledků nedosáhl.


Rozhovor

Kamuj Kobajaši Připravil: Filip Fikejz

Talentovaný japonský pilot Sauberu před svou domácí velkou cenou na oficiálních stránkách šampionátu prozradil své sny spojené s formulí 1. Kde byste vybudoval městský okruh a proč? Kamuj Kobajaši: „V Tokiu. Prostředí a logistika jsou fantastické, stejně jako asfalt. Opravdu bych řekl, že to je perfektní místo pro městský okruh. A noční život je tam úžasný. Podle mě by formule jedna Tokio milovala, stejně jako by Tokio milovalo formuli jedna. Ale samozřejmě je to jen sen.“ Kterého bývalého mistra světa byste si vybral za týmového kolegu a proč? KK: „Ayrtona Sennu. Ne proto, že si myslím, že bych se od něj mohl učit, ale protože je to nejpozoruhodnější mistr světa formule jedna vůbec. A samozřejmě by bylo zajímavé vidět, co bych dokázal ve srovnání s ním…“ Kdybyste mohl vrátit některou ze zajímavých inovací minulosti – přísavný efekt, aktivní zavěšení, turbomotory, šest kol – která by to byla a proč? KK: „Výkonný motor. Dvanáctiválce a proč ne rovnou dvacetiválce? (směje se) Motor s pořádným rachotem.“

se ve Spa s počasím, dal bych přednost Suzuce.“ Maserati, Alfa Romeo, Tyrrell, March jsou jen některé stáje, které už sport opustily. Pro který tým z minulosti byste rád závodil a proč? KK: „Brabham. Rád bych viděl Bernieho Ecclestona jako šéfa týmu. (směje se)“ Kdybyste měl navrhnout nový okruh F1 skládající se ze všech vašich oblíbených zatáček z dalších tratí, které tři zatáčky byste preferoval a proč? KK: „Rychlé esíčko v Suzuce, osmou zatáčku z Istanbulu a Becketts ze Silverstone. Udělal bych celkem vzrušující trať, kde by se téměř nebrzdilo.“

Jaké inovace byste rád viděl v budoucnu? KK: „Myslím, že bychom měli poslouchat, co mají rádi fanoušci. Je to také jejich sport a myslím, že se změnami, které se udělaly, je jednodušší předjíždět. Fanoušci si toho velmi cení a závody jsou víc vzrušující. A samozřejmě musíte udržet pořádný zvuk. Dobrý rachot dělá polovinu vzrušení.“

Kterou dekádu z období od padesátých let až po devadesátá byste si vybral a proč? KK: „Vybral bych si éru Ayrtona Senny a Alaina Prosta. Myslím, že závodění bylo v té době nejvíc vzrušující – dva vyrovnaní rychlí jezdci se zcela odlišnou filozofií. A spolehlivost byla velmi špatná, kolikrát jste do posledního kola nemohli vědět, kdo vyhraje. (směje se)“

Kdybyste měl jezdit do konce života jen na jedné trati, kterou z minulosti či současnosti byste si vybral? KK: „Určitě bych si vybral Spa nebo Suzuku, ale vzhledem k tomu, že je těžké vypořádat

Kdybyste mohl vzít dvě legendy různých ér a nechat je závodit proti sobě, které by to byly? KK: „Rád bych viděl Fernanda Alonsa proti Sennovi. Myslím, že by také vytvořili velmi

zajímavou týmovou dvojici.“ Kdybyste byl šéfem týmu, kterého současného jezdce byste angažoval do své stáje nejraději (kromě sebe a svého týmového kolegy)? KK: „Lewise Hamiltona.“ Šampionát formule 1 nyní čítá devatenáct velkých cen. Kdybyste mohl do současného kalendáře přidat jeden okruh, který by to byl a proč? KK: „Chci zpátky Magny-Cours. Trať je fantastická, ale bohužel je uprostřed ničeho.“ Kdybyste pořádal večírek a mohl pozvat čtyři lidi ze světa motorsportu, ze současnosti i minulosti, kteří by to byli? KK: „Nikdo. Nechal bych to jako soukromou záležitost – šel bych na večeři se svou přítelkyní…“ Kdybyste dostal šanci řídit jakýkoliv legendární vůz formule 1 z minulosti (kromě těch, které postavil váš tým), který byste si vybral? KK: „Nemám zvláštní zájem o stará auta. Mám rád auta, která jsem osobně řídil.“ Plavecký bazén na střeše, bowlingová dráha, otáčející se sushi bar – to jsou vymoženosti, které nemá každý motorhome v F1. Kdybyste mohl přidat jednu věc do motorhomu vašeho týmu, která by to byla? KK: „Bar s kulečníkem a disko. Během dne by se hrál kulečník a večer by byla diskotéka.“ Kdybyste vyhrál titul, kam byste to šel oslavit a co byste si dal k jídlu? KK: „Roppongi v Tokiu. Slavil bych se všemi svými přáteli, objednali bychom si z jídelního lístku celou týdenní nabídku. (směje se)“ Kamuj Kobajaši se narodil 13. září 1986, v F1 debutoval roku 2009 s Toyotou, po jejím odchodu přestoupil k Sauberu, loni obsadil celkově dvanácté místo, na kterém se zatím drží i letos.

12

40/11



Issuu converts static files into: digital portfolios, online yearbooks, online catalogs, digital photo albums and more. Sign up and create your flipbook.