Page 1

33/11

Téma týdne:

Obsazeno Frustrovaní mladíci nemají šanci probojovat se do F1.

Stalo se: Ještě nekončíme! Speciál: Letní Wrooom Ferrari Vzpomínka: Robert Hugh Fearson Anderson MS silničních motocyklů: Velká cena České republiky Příběhy zapomenutých: Antônio Pizzonia Rozhovor: Nick Heidfeld


Téma týdne

Obsazeno Autor: Tomáš Richtr

Charles Pic, Giedo van der Garde, Jules Bianchi, Sam Bird – dnes pro široké publikum málo známá jména, avšak nezpochybnitelné talenty dnešní doby, kteří už jen čekají na pozvánku některého z týmů F1. Ta ale nepřichází. Ne že by o ně nebyl zájem. Důvod, proč někteří minou svou příležitost, a do formule 1 se tak možná nikdy nedostanou, je daleko prozaičtější: je obsazeno.

1

33/11


Výběr jmen zmíněných výše není náhodný. Jedná se o jezdce z první pětky průběžného pořadí letošního ročníku formule GP2. Tím, kdo ve výčtu chybí, je Francouz Romain Grosjean, který už ve formuli 1 startoval v sedmi závodech roku 2009. Ten jediný má jako současný lídr šampionátu reálnou šanci se do formule 1 dostat, a to možná už letos, až si v Itálii při posledním dějství formule GP2 zajistí titul šampiona. Podobně jako před ním Timo Glock, kterému titul GP2 v  sezoně 2007 přinesl angažmá u Toyoty. Pohled do statistik prozradí, že od roku 2005, kdy byla formule GP2 založena, se do F1 dostalo 19 jejích závodníků. Z toho jen dva dokázali ve formuli 1 vyhrát (Lewis Hamilton a Heikki Kovalainen). Na straně druhé se do F1 nedostal jeden šampion formule GP2: Ital Giorgio Pantano, který se podobně jako Glock pokoušel o návrat do královny motorsportu, ale doplatil na svůj pokročilý věk. Startovní listina F1 je nezvykle stabilní: McLaren, Ferrari, Mercedes mají jezdce pod smlouvami, u Red Bullu se očekává podpis smlouvy s  Markem Webberem, své závodníky nedávno potvrdil tým Sauber (Japonec Kobajaši a Mexičan Pérez). Sauber kupuje motory od Ferrari, ostatně si u něj Ferrari vychovalo Felipeho Massu. Současný náhradní a testovací pilot Maranella, Francouz Jules Bianchi, tvrdí, že startovní listina F1 je pro rok 2012 zablokovaná: „Nevím, co se příští rok bude dít, je to těžké.“ U formule GP2 je navíc absolutně nezbytné bojovat o  titul, zůstane-li vyzrálý závodník v  soutěži o nějaký ten pátek déle, jinak ztrácí kredit. Pro Bianchiho by to byla třetí sezona v  GP2. „To je už riskantní, nemáte-li titul ve třetí sezoně, je s vámi konec,“ říká.

Takový Pastor Maldonado, který letos závodí za Williams, to dokázal. V roce 2007 byl v GP2 celkově jedenáctý, o rok později pátý. Pravdou je, že s  jeho třetí sezonou byl málem amen: skončil celkově šestý, než jej pro sezonu 2010 angažoval tým Rapax a Maldonado si s  přehledem dojel pro titul. V  jeho případě to ale nebyly výsledky, nýbrž peníze, které mu pomohly přehoupnout se přes důležitý životní milník. Pokud se nepodaří získat angažmá ve formuli 1, zůstat další sezonu v  GP2 je navíc docela drahý špás: pilot sám musí přinést přibližně 2 miliony eur (částka se příliš neliší od té, kterou musel přinést Čech Josef Král). „Těžko říci, co dál. Dva miliony eur na další sezonu už nemám,“ řekl Brit Sam Bird, který je členem juniorského programu Mercedesu. Situaci dále komplikuje zákaz sezonního testování. Týmy tak nemají šanci dát mladíkům prostor pro získání prvních zkušeností. Existuje možnost nasadit

nováčka do pátečního tréninku, ale pouze výměnou za regulérního závodníka, takže týmy této možnosti málo využívají. V poslední době to byli zejména Paul di Resta (dnes Force India) a Daniel Ricciardo (odchovanec Red Bullu dnes uklizený do Hispanie). Ani jeden z nich ale v  GP2 nestartoval. Šampion GP2 z  roku 2009 Nico Hülkenberg se do F1 dostal s  Williamsem, ale musel uvolnit místo právě Maldonadovi. Hülkenberg tak zvolil roli náhradního pilota u Hispanie. Ta mu v  každé velké ceně dá šanci v  pátečním tréninku. „Ale o čem to je?“ ptá se Holanďan Giedo van der Garde. „Člověk prochází stejnými procedurami, jako regulérní závodníci F1, a pak si v  pátek odjede pouhých 20 kol? Je to náročné, ale zůstat ještě jeden rok v  GP2 také nevypadá na ideální volbu.“ Týmy tak preferují zkušenost, protože se zákazem testování je nasazení nováčka rovnou do velké ceny jasnou ztrátou. Není pochyb o tom, že jakkoli talentovaný je, někdo zkušenější by dokázal podávat ještě o něco lepší výsledky, než Sergio Pérez u Saubera, který potřebuje každý bod jako sůl – vyšel by ale samozřejmě dráž. Týmy jsou přeci jen ochotnější prodlužovat smlouvy se závodníky, kteří už něco pamatují: Rubens Barrichello či Mark Webber. Navzdory poklesu formy bude Felipe Massa i po roce 2012 nepochybně žádaným jezdcem. Není ale všem dnům konec: hlavní jednání ze strany managementu jezdců začnou až s  koncem sezony v  Itálii o druhém zářijovém víkendu. Existují nepotvrzená místa a klíčem k nastavení trendu pohybů na trhu s jezdci je Robert Kubica. Ten bude mít vliv na to, kde skončí současný lídr formule GP2 Romain Grosjean. A ten zase na ty ostatní.

2

33/11


Stalo se

Ještě nekončíme! Autor: Michal Mikoláš

Máme za sebou další týden dlouhé letní přestávky. Není proto divu, že svět formule 1 byl na velké novinky poměrně skoupý. Na řadu tak opět přišla tradiční PR prohlášení a věčná témata jako to, zda Michael Schumacher bude v barvách Mercedesu pokračovat také v příští sezoně a jaké plány mají jednotlivé týmy pro zbývající závody.

ZŮSTÁVÁM – AŤ SE VÁM TO LÍBÍ, NEBO NE!

Je mu dvaačtyřicet a léta své největší slávy má za sebou. Vždy se proto najde někdo, kdo se Michaela Schumachera přeptává na to, zda ho ještě závodění baví a jestli už přeci jen nehodlá volant definitivně pověsit na hřebík. Sedminásobnému mistru světa se dokola omílaná témata začínají pomalu přejídat. U Mercedesu má ostatně platnou smlouvu i pro příští rok. „I přes několik směšných spekulací a hloupých nepravdivých příběhů musím pořád dokola opakovat, že mě uvidíte i v roce 2012, a to ať se vám to líbí, nebo ne. Budu tu. Dobré je, že okolo sebe cítím velkou podporu, zejména ze strany automobilky a týmu. Přejí si, abych zůstal. Já si přeji totéž a těším se na to. Jsem stále dostatečně fit a psychicky připraven. A ta výzva se mi líbí,“ uvedl Schumi na webových stránkách Mercedesu. Slavný německý závodník ovšem připouští, že o titul v následujícím ročníku bojovat nebude. Stačit mu budou

3

33/11

alespoň umístění na stupních vítězů, což se mu po comebacku dosud nepodařilo. Zda bude chtít o osmý titul zápolit po roce 2012 a prodlouží tak s Mercedesem smlouvu, se teprve rozhodne. V průběžném pořadí sezony 2011 Schumacher zaujímá desáté místo, přičemž nejlepším umístěním je čtvrtá pozice z červnové Velké ceny Kanady. Jako vhodný budoucí nástupce Schumachera ve stříbrném voze je často tipován nováček Paul di Resta, který s Mercedesem dlouhodobě spolupracuje, a jeho výkony jsou všeobecně kladně hodnoceny.

ODCHOD? ZŘEJMĚ PŘED ROKEM 2014

Entusiasmus Rubense Barrichella je nezlomný a nedávno se nechal slyšet, že by rád v královně motorsportu setrval i v následujících dvou letech, ačkoliv situace v týmu Williams, který je Brazilcovým současným zaměstnavatelem, není ideální. „Viděl jsem několik zpráv, které tvrdily, že chci skončit. Tomu je ale třeba se pousmát, pravda je totiž přesně opačná, rád bych pokračoval. Vyvíjíme velké úsilí, abychom pro příští rok postavili kvalitní vůz. Ano, problémy existují a je na nás, abychom je vyřešili. Vzájemně se

potřebujeme. Abych k vám byl upřímný, Williamsu jsem řekl, že kdyby mi nabídl dvouletou smlouvu, nerozmýšlel bych se a okamžitě podepsal. Formule 1 je však plná překvapení. Nikdy není nic stoprocentní. Rozhodnuto je prakticky jen o těch nejatraktivnějších sedačkách. Týmy ze středu pole se musí spoléhat na více faktorů a podle nich rozhodovat,“ řekl devětatřicetiletý veterán. Barrichello, který kroutí svou devatenáctou sezonu ve formuli 1, se vyjádřil také k plánované změně pohonných jednotek, která by měla proběhnout v roce 2014. „Je to velká zákulisní bitva, nejdřív se omílaly čtyřválce, nyní je rozhodnuto o šestiválcích. Přijde to ale až za tři roky. Tou dobou nebudu ve formuli 1, ale někde v Disneylandu, kde se budu cpát hamburgery a prohánět se na horské dráze,“ řekl. V poslední době se spekuluje o tom, že Barrichellovo místo je v ohrožení současnými piloty stáje Force India.

PIRELLI UVAŽUJE O KVALIFIKAČNÍCH PNEUMATIKÁCH

Italská pneumatikářská společnost Pirelli by ráda do formule 1 vrátila používání takzvaných kvalifikačních pneumatik. Ty se v královně motorsportu neobjevují počínaje sezonou 1991. Tehdy pneumatiky dodávalo právě Pirelli společně s Goodyearem. Jednalo se o speciální směsi, které poskytovaly extrémní přilnavost. Hlavní nevýhodou ovšem bylo, že po jednom měřeném kole byly tyto pneumatiky takřka na vyhození. „Informovali jsme týmy o nápadu na opětovné zavedení kvalifikačních pneumatik a čekáme na jejich odezvu. Pokud si je nebudou přát, nebudou nasazeny. Pro příští rok by to byl možná příliš extrémní krok a týmy by se musely vypořádat s velkou změnou, ale přesto jsme jim to navrhli,“ řekl Paul Hembery, který je ředitelem oddělení Pirelli Motorsport a hlavním představitelem italské společnosti ve formuli 1.


Speciál:

Letní Wrooom Ferrari I během letní pauzy se v Maranellu nezapomíná na pohyb.

4

33/11


speciál

letní Wrooom Ferrari Autorka: Zuzana Kulichová

Tým Ferrari každoročně pořádá během zimní pauzy na začátku ledna tzv. Wrooom. Letos se však vedení společnosti rozhodlo udělat výjimku a tuto akci zopakovat i v létě. Maranellští proto vyměnili počítače a šroubováky za kola a vydali se sportovat do malebných hor u Madonny di Campiglio. První den se nesl ve znamení horské túry a mnoha kontroverzních rozhovorů, druhý den se pak všichni zaměřili na hvězdu stáje Ferrari, Fernanda Alonsa. Do okolního světa během těchto dvou dní přiletěly informace o osobních názorech šéfa týmu na jedinečnost Fernada Alonsa, na jeho šance na zisk titulu, dokonce i na přestup Lewise Hamiltona do Ferrari.

5

33/11


Je čas odpočinku Wrooom je tradiční sportovní akce stáje Ferrari, které se účastní zaměstnanci týmu, její šéf i jezdci. V letošním roce se poprvé celá událost koná v  létě, proto všichni vyměnili lyže za kola a hurá sportovat do Madonny di Campiglio. Setkání se připravovalo ve spolupráci s  tabákovou společností Philip Morris International a účast na něm byla letos opravdu hojná. Kromě maranellských zaměstnanců se ke skupině připojilo i  velké množství, především italských, novinářů. Pěkné počasí výpravě přálo, a tak se všichni rozdělili podle svých fyzických schopností do menších skupinek, které se věnovaly odlišným činnostem. Ti slabší se jen procházeli po Dolomitech spolu s turistickým průvodcem a povídali si, zdatnější z  nich se pak pod vedením milovníka hor Stefana Domenicali vydali zdolávat italskou část Alp na kolech. Šéf týmu Scuderia Ferrari si nicméně našel čas i na několik rozhovorů s  televizními a novinovými reportéry. V  těchto interview se nechal Domenicali slyšet, že dosavadní průběh sezony by hodnotil jako šest plus, což je podle něj jistý kompromis mezi otřesným začátkem sezony a skvělým návratem do boje, který jsme viděli v druhé polovině dosavadního průběhu šampionátu.

Nezapomenout na kontroverzní rozhovory Jedním z cílů této akce bylo ještě více prohloubit vztahy mezi jednotlivými zaměstnanci a zároveň jim dodat sílu a  víru v  to, že o titulu ještě není rozhodnuto. V  jednom ze svých  mnoha vyjádření celou situaci kolem šampionátu komentoval Domenicali takto: „Já se vždycky snažím a myslím pozitivně. Věříme ve své šance a budeme v  tom pokračovat, dokud to nezačne být matematicky nemožné. Samozřejmě potřebujeme vyhrávat závody, pak se možná něco změní. Mohli jsme to dokázat vloni v  úplném závěru sezony, ale víme, proč se to nestalo. Nicméně nějaké kdyby a ale nic nezmění. Proto je lepší soustředit se na budoucnost.“ Večer před příjezdem španělského pilota formule 1 Fernanda Alonsa, největší hvězdy celé akce, Domenicali prohlásil, že podle jeho názoru je Alonso jedničkou dnešní F1. Šéf Ferrari jde ve svých tvrzeních dokonce ještě dál a říká, že Španěl je v  jistých ohledech dokonce lepší než legenda celé soutěže, sedminásobný mistr světa Michael Schumacher. Německému jezdci prý trvalo mnohem déle, než si vybudoval u maranellského týmu pozici lídra a  než získal respekt všech zaměstnanců.

6

33/11

Stefano Domenicali se zároveň domnívá, že Lewis Hamilton do Ferrari nikdy nepřejde. Těší ho však, že sám Brit tuto možnost nezavrhl.

Dostavil se i Alonso Fernando Alonso se na akci dostavil v její druhý a zároveň poslední den. Do  Madonny di Campiglio přijel pozdě v  noci ve voze Ferrari FF. Většinu dne pak strávil procházkami po skvostných Dolomitech, odpoledne se navíc odvážně pustil do jízdy ze svahu na horském kole, při čemž na něj dohlížel sám Domenicali. Jezdec Ferrari byl z celé události nadšen a  Letní Wrooom komentoval slovy: „Události, jakou je tato, jsou speciální, protože pro jednou vám dovolí strávit čas společně, daleko od zběsilého tempa na závodní trati a pracovního prostředí v  továrně. Jezdíme sem, do Madonny di Campiglio, také na začátku ledna, kdy je tu mnohem víc soukromých příležitostí, při kterých se mohu spřátelit s  inženýry a mechaniky. Je to příjemný způsob,

jak lépe poznat ostatní a najít si určitý druh porozumění, jaké máte se svou druhou rodinou. Myslím si, že tyto akce jsou jednou z částí toho, co dělá Ferrari speciálním týmem lišícím se od ostatních.“

Španěl myslí na trpící Fernando Alonso je již několik let znám díky své angažovanosti v humanitárních organizacích. Na své „poslání“ nezapomněl ani při této akci, kdy měl na jezdeckém dresu logo humanitární organizace Spojených národů. „Dnes jsme tady v  horách, na fantastickém místě, ale nesmíme nikdy zapomenout na to, že po celém světě je mnoho lidí, kteří nemají tolik štěstí jako my. Jak víte, jsem velvyslancem organizace UNICEF, protože věřím, že slavní lidé mohou toto poselství rozšířit k tolika lidem, ke kolika to bude možné. To je důvodem, proč mám na svém jezdeckém dresu logo humanitární organizace Spojených národů. Každý může svým kouskem přidat ruku k dílu…“


Vzpomínka

Robert Hugh Fearson Anderson Autor: Tomáš Bohuslav

Nebyl tak výrazný jako Jim Clark, Graham Hill nebo Jackie Stewart, přesto si za své počínání zaslouží tento Angličan minimálně stejné uznání jako jeho kolegové.

OD MOTOCYKLŮ K FORMULÍM

Robert Hugh Fearson Anderson se narodil 19. května 1931 v severní části Londýna. Už od útlého věku bylo závodění jeho velkou vášní, avšak přišla druhá světová válka a veškerý motosport na nějakou dobu zcela zanikl. Znovu závodit ve válkou zpustošené Evropě se začalo až na začátku padesátých let. Prvním krokem mladého „Boba“ Andersona byla účast v několika tamních motocyklových podnicích. A protože byl Angličan nesmírně talentovaný, velmi rychle si ve světě jedné stopy vydobyl zvučné jméno. Na konci dekády už závodil v seriálu Mistrovství světa silničních motocyklů, konkrétně v kategorii do 350kubických centimetrů. Ovšem nikdy se mu nepodařilo zvítězit. Nejblíže měl k vítězství v roce 1958 ve Velké ceně Švédska. Zde dojel na druhém místě jen těsně za Geoffem Dukem. Nicméně v roce 1961 se ve věku třiceti let rozhodl vyměnit dvě kola za čtyři a přešel k formulovému závodění. S monopostem Lola se skrze formuli Junior vydal vstříc svému velkému snu - stát se pilotem F1.

PĚT LET MEZI VELIKÁNY

To se mu podařilo o dva roky později. Sehnal vůz a se svým soukromým týmem, který tvořil on a jeho žena, vstoupil za poněkud skromných podmínek do formule 1. Jeho prvním závodem, který byl součástí Mistrovství světa, byla domácí Velká cena Velké Británie na okruhu SIlverstone. Díky vysokému počtu jezdců, kteří závod nedokončili, dojel Angličan při své premiéře v F1 na dvanáctém místě, byť se sedmikolovou ztrátou na vítězného Jima Clarka. V témže roce se zúčastnil ještě Grand Prix Itálie. I zde obsadil v cíli závodu dvanácté místo, a tak na konci sezony 1963 zůstal bez bodů. Pro nový ročník vyměnil šasi Lola za Brabham a nastoupil celkem do sedmi podniků. Ve své druhé sezoně se mu dařilo už o něco lépe. První bod zaznamenal ve Velké ceně Nizozemska, když po startu

7

33/11

z jedenáctého místa proťal cílovou pásku jako šestý. Největší moment jeho závodnické kariéry coby pilota formule 1 měl však teprve přijít. O tři měsíce později se v Grand Prix Rakouska dočkal svých prvních a zároveň také posledních stupňů vítězů. Závod byl ovlivněn velkým počtem odstoupivších jezdců, jejichž vozům činil značné problémy hrbolatý povrch tratě. Anderson dokončil rakouskou Velkou cenu na třetím místě, avšak s masivní ztrátou tří kol za vítězným Lorenzem Badinim a druhým Richiem Gintherem. Sezonu 1964 završil se ziskem pěti bodů na celkovém jedenáctém místě. Následující rok nastoupil do čtyř podniků, ve kterých se mu ale vůbec nedařilo. Dva z nich nedokončil vůbec a ve zbylých dvou dojel na devátém místě. O mnoho lepší nebyla ani sezona 1966. Ze šesti závodů třikrát odstoupil. Bodoval pouze ve Velké ceně Itálie, kde si dojel pro jeden bod za šesté místo.

ZRÁDNÝ SILVERSTONE

Aniž by to sám tušil, v roce 1967 nastoupil do své poslední sezony. Hned v úvodním závodě zajel Anderson slušný výsledek

a za pátou příčku v cíli Grand Prix Jižní Afriky bral dva body. Avšak žádné další už poté nezískal. Do Velké ceny Monaka se nekvalifikoval, v Nizozemsku skončil osmý, v Belgii devátý. Závod ve Francii nedokončil, stejně tak jako ten na domácí půdě o čtrnáct dní později. Před cestou do Kanady, která hostila další podnik ročníku 1967, se rozhodl anglický jezdec zůstat ještě pár dní doma ve Velké Británii, aby mohl v rámci testovacích jízd odkroužit několik kol na okruhu Silverstone. Počasí bylo v těchto dnech typicky britské, tedy deštivé. To se mu bohužel stalo osudným. V zatáčce Woodcote vyjel mimo trať a nekontrolovatelný vůz narazil přímo do betonové zdi. Při nárazu utrpěl mnohačetná zranění v oblasti krku a hrudníku, kterým posléze v nemocnici podlehl. Díru do světa tento sympatický závodník neudělal a řada dnešních příznivců ho ani nezná, ovšem v paměti těch opravdových fanoušků formule 1 zůstane navždy. V neděli 14. srpna tomu bylo přesně čtyřiačtyřicet let, kdy se vydal na onen svět. Do historie motosportu se zapsal jako jeden z mnoha, který za svou vášeň a nadšení zaplatili daní nejvyšší, svým životem.


MS silničních motocyklů:

Velká cena České republiky Česká Grand Prix v Brně připravila pro motocyklové fanoušky neuvěřitelně napínavou podívanou a skvělé závodění. 8

33/11


MS silničních motocyklů

Velká cena České republiky Autor: Petr Czyž

Závodní víkend na Masarykově okruhu jednoznačně patří mezi jeden z nejlepších v letošní sezoně. Jezdci předváděli neuvěřitelné výkony a to se divákům a fanouškům závodění na dvou kolech muselo líbit. Závod třídy do 125ccm vyhrál Němec Sandro Cortese, v Moto2 slavil vítězství Ital Andrea Iannone a kubatuře MotoGP dominoval Australan Casey Stoner. Z českých jezdců se nejlépe umístil Jakub Kornfeil, který v třídě do 125ccm obsadil sedmé místo. Jezdci na divokou kartu Miroslav Popov a Ladislav Chmelík zajeli na v pořadí sedmnáctou a pětadvacátou příčku. Karel Abraham, jako jediný český zástupce v MotoGP, závod české Grand Prix nedokončil.

9

33/11


Závodní víkend v jihomoravské metropoli bude patřit mezi ty nejlepší v celém kalendáři motocyklového šampionátu. Zaplněné tribuny podél závodní dráhy se tak často nevidí a při pohledu na ty brněnské, muselo být každému jasné, že Česká republika je místem, kde mají závody motocyklů početnou skupinu obdivovatelů. Počasí ovlivnit nejde a průtrž mračen v sobotu dopoledne jen potvrdila fakt, že v letošním šampionátu alespoň jeden den musí pršet. Máme zatím jen dvě výjimky a to v Kataru a americké Laguně Seca, ale tam prší opravdu jen málokdy. Během tří dnů navštívilo Masarykův okruh na 238 tisíc diváků a to je určitě solidní účast. V neděli také probíhala jednání o další budoucnosti Grand Prix České republiky a můžeme vidět určitý posun k lepšímu, protože ze strany krajských i státních samospráv byla přislíbena finanční podpora. Nicméně v Brně se o víkendu hlavně závodilo a zejména klání nižších kubatur byla skutečným klenotem letošní Velké ceny České republiky. V kubatuře do 125ccm závodila trojice českých jezdců – Jakub Kornfeil, Miroslav Popov a Ladislav Chmelík. Posledně dva jmenovaní motocykloví závodníci jeli v  Brně na divokou kartu, Jakub Kornfeil je pravidelným jezdcem šampionátu a  členem italské skupiny Ongetta Centro Seta. Kornfeil má od italského Mugella k  dispozici tovární specifikaci Aprilie RSA a to mu dává jisté šance na celkové umístění v první desítce. Loni dokončil českou Grand Prix na pátém místě a takto nastavenou laťku bylo za stávající konkurence velmi těžké překonat. Jakub Kornfeil to klidně mohl dokázat, i když do závodu startoval až z  dvacáté pozice. Kvalifikace nedopadla vůbec dobře. V její finální části totiž došlo k uvolnění brzdového kotouče u zadního kola Kornfeilovy Aprilie a s tím se nedal zajet kvalitní čas. Kornfeilovi tak nezbylo nic jiného než se maximálně soustředit na start a ten se mu také opravdu podařil. V prvním kole byl dvanáctý a snažil se zachytit nástup skupiny jezdců, která nakonec bojovala o třetí místo v závodu. Bohužel nějakou dobu strávil soubojem s jedním ze svých soupeřů a to stačilo, aby i ta malá šance zajet na stupně vítězů zmizela v nenávratnu. Jakub Kornfeil jel více méně celý závod sám a v cíli byl sedmý. Jistě velmi dobré umístění vzhledem k okolnostem, ale Jakub chtěl ten den mnohem víc. Na druhou stranu v něm můžeme vidět obrovský potenciál, talent a vůli se zlepšovat. Nyní je v průběžném hodnocení dvanáctý a na desátého Kenta ztrácí tři body.

10

33/11

Závod v Brně dokončila také dvojice Čechů na divokou kartu. Miroslav Popov s každým tréninkem sílil, ale v kvalifikaci mu to stačilo na devátou řadu. Brno je náročný okruh a nebylo lehké se ho v pár tréninkových jízdách dokonale naučit. Nicméně také Popov předvedl bojovného ducha a i když hned v úvodu vyjel mimo trať, stačil získat ztracené pozice zpátky plus přidat něco navrch. Cílem projel sedmnáctý, těsně od bodovaného umístění. Poprvé, když jel na divokou kartu v Mugellu, byl Popov devatenáctý a vzhledem k tomu, že má další divokou kartu pro San Marino, může určitě překvapit. Dvaatřicátý startoval do závodu 125ccm Ladislav Chmelík z týmu RJR Racing. Mezi zkušenějšími jezdci světového šampionátu obstál se ctí a závod dokončil na pětadvacátém místě. V Brně jsme viděli jeden z nejnapínavějších závodů stopětadvacítek. Neuvěřitelnou smůlu měl lídr šampionátu Nicolas Terol, který startoval z pole position, ale po pár kolech došlo k poruše převodovky jeho Aprilie a musel odstoupit. Šanci vyhrát poprvé v kariéře dostal Francouz Johann Zarco, ale i když byl velmi blízko, musel se spokojit s druhým místem. Svůj den měl totiž Sandro Cortese, kterého povzbuzovala početná skupina německých fanoušků. Dvě kola před cílem Francouze předjel a na své konto si první vítězství kariéry připsal on. Na cílové rovince vybojoval třetí místo Alberto Moncayo, což bylo naprosté překvapení, protože na stupních vítězů do této chvíle nikdy nestál. Závod kubatury Moto2 byl ve znamení mnoha pádů a startovní pole rozdělil na  dvě hlavní skupinky, kde prvních pět jezdců bojovalo o vítězství a další čtyři

o šesté místo. Samozřejmě Moto2 je nejvíc obsazená kubatury, takže o souboje na dráze nebyla nouze. Nicméně byl to Andrea Iannone, který v Čechách podal perfektní výkon a porazil nejen Marca Márqueze, ale také lídra šampionátu Stefana Bradla. Alex De Angelis skončil těsně za umístěním na stupních vítězů, ale nejvíc zklamaný byl pátý Thomas Lüthi, který v závěru chyboval a přišel o  možnost promluvit do konečného pořadí. Šesté místo si nakonec vybojoval Španěl Aleix Espargaró po těsném souboji s krajanem Esteve Rabatem. Královská kubatury MotoGP měla na startu místo osmnácti, sedmnáct jezdců. John Hopkins si v přípravě vedl víc než dobře, ale osudnou se mu stala mokrá dráha v sobotu dopoledne. Jezdec Suzuki spadl a přitom si zlomil prsty na pravé ruce. Své letos první pole position vyhrál Dani Pedrosa, poslední do závodu startoval Karel Abraham. Český jezdec týmu Cardion AB Motoracing předchozí dvě Grand Prix na brněnském okruhu nedokončil, takže ve vzduchu byla cítit určitá nervozita. Po startu převzal kátce vedení Jorge Lorenzo, pak následoval pád Daniho Pedrosy a atak Casey Stonera, který převzal vedení. Bohužel Karel Abraham Ducati neudržel a spadl. S pomocí traťových komisařů dostal bílou Desmosedici GP11 zpátky na dráhu a  v  závodu dál pokračoval, ale prasklý chladič znamenal předčasný konec a  obavy z možného poškození motoru. V Brně vyhrál Casey Stoner, který si jel osamocen svoji ligu. Druhé místo obsadil Andrea Dovizioso a třetí Marco Simoncelli. Ital z Gresiniho týmu San Carlo doslova skákal radostí a měl k tomu důvod, byly to jeho první stupně vítězů v MotoGP.


Příběhy zapomenutých

Antônio Pizzonia Autor: Filip Fikejz

Bývalý brazilský talent byl ve formuli 1 tři roky, ale neabsolvoval žádnou kompletní sezonu. Neprosadil se ani v Indycar. Letos už se objevil ve třech sériích, na předchozí úspěchy z nižších kategorií však zatím nenavázal.

HVĚZDNÉ ZAČÁTKY

Antônio Reginaldo Pizzonia Júnior se narodil 11. září 1980 v brazilském Manaus. Díky svému amazonskému původu se mu přezdívá „Jungle Boy“. Se závoděním začal v deseti letech, tedy v době, kdy byl jeho slavný krajan Ayrton Senna na vrcholu. Po úspěších v regionálních motokárových šampionátech se vydal do Sao Paula. V patnácti se stal mistrem celé Brazílie. Odešel do USA, kde startoval v Barber Dodge sérii. Roku 1997 se vydal do Velké Británie. Hned na sebe upozornil druhým místem ve formuli Vauxhall Junior. Následně vyhrál její zimní sérii a roku 1998 i titul v hlavním seriálu. V zimě pak uspěl ve formuli Renault a přešel do britského šampionátu této kategorie. Také tam hned zvítězil, navíc byl druhý v evropském seriálu. Rok 1999 byl pro Antônia zlomový, protože si poprvé vyzkoušel monopost formule 1, testoval monopost Williams. V další sezoně ovládl formuli 3 a vyzkoušel si vůz Benetton. Dlouhodobou smlouvu s ním ale nakonec uzavřel Williams a sehnal mu místo ve formuli 3000 v Petrobras Junior Teamu. „Jungle Boy“ se tak stal soupeřem našeho Tomáše Engeho. Roku 2001 skončil celkově šestý, když si připsal výhru na Hockenheimringu. O rok později si v konečné klasifikaci dokonce o dvě příčky pohoršil. Zanechal ale dojem svým jezdeckým stylem a neztratil se ani při testech s williamsem. Neunikl také pozornosti Jaguaru.

TRÁPENÍ VE FORMULI 1

Právě tým závodící v zelených barvách Pizzoniu od Williamsu získal a angažoval ho na rok 2003 po bok Marka Webbera do závodního kokpitu. Brazilec, který úspěšně procházel juniorskými formulemi, se ale příliš neprosazoval, jeho maximem byla tehdy ještě nebodovaná umístění na konci první desítky. Navíc se s týmem pořádně nesžil. Po Velké ceně Velké Británie byl proto propuštěn. Podařilo se mu ale vrátit

11

33/11

k testování Williamsu. Téměř přesně rok po svém vyhazovu z Jaguaru se dokonce vrátil i do závodní sedačky. Když se zranil Ralf Schumacher a musel vynechat šest závodů, ve čtyřech z nich ho nahradil právě Brazilec. V kokpitu silného monopostu se dočkal i bodů, třikrát dojel na sedmém místě. Celkově byl patnáctý se šesti body, což je jeho nejlepší výsledek. V Monze jel dokonce rekordní rychlostí 369,9 km/h. Na další šanci opět čekal rok, tentokrát nahradil v závěrečných pěti závodech Nicka Heidfelda. V týmu se opět setkal s Webberem. V Monze zopakoval sedmé místo. Sice dostal příležitost dokončit sezonu, ale už se mu nepodařilo bodovat. Tento 173 centimetrů vysoký Brazilec během tří let absolvoval dvacet velkých cen na devatenácti tratích, dvakrát čekal prakticky rok na návrat a svých osm bodů získal až, když už jezdil jen jako náhradník.

STŘÍDÁNÍ MONOPOSTŮ

Po odchodu z formule 1 se Pizzonia vrátil za oceán. Roku 2006 odjel několik závodů v Champ Car za stáj Paula Gentilozziho Rocketsports Racing a obsadil celkové

osmnácté místo. V následující sezoně se zkusil vrátit do juniorky F1, která se v té době už jmenovala GP2. S týmem svého bývalého soupeře Fisichella Motorsport International absolvoval prvních pět závodů, ale ani tady se neprosadil. Zkoušel pak štěstí v barvách SC Corinthians v nově vzniklé sérii Superleague. Roku 2008 skončil celkově devátý, o rok později si o jednu příčku polepšil. Na stupních vítězů stanul během těchto dvou let třikrát. Své závodní aktivity v této sérii unifikovaných monopostů kombinoval také s brazilskými osmiválcovými stock cars, kde se objevoval v letech 2008 až 2010. Nejlépe byl roku 2009 celkově patnáctý. Vrátil se dokonce i k motokárám. Roku 2010 pak začal jezdit brazilský šampionát ve třídě GT3. Napoprvé obsadil patnácté místo. Také letos jezdí na více frontách, ale své úrovni z doby, kdy přišel do Evropy, se zatím stále nevyrovnal. V Superleague dokáže občas dojet na pódiu, ale zatím nevyhrál, v brazilském šampionátu GT3 je nyní jedenadvacátý. Ve stock cars letos odjel dva závody a připsal si jedno nejrychlejší kolo.


Rozhovor

Nick Heidfeld Připravil: Filip Fikejz

Německý pilot Renaultu toho už ve formuli 1 zažil hodně, na oficiálních stránkách formule 1 poodkryl své sny týkající se královny motorsportu. Kde byste vybudoval městský okruh a proč? Nick Heidfeld: „V New Yorku! Diskutovalo se o tom, že by se tam měla jezdit formule 1. Myslím, že by to byl fantastický závod.“ Kterého bývalého mistra světa byste si vybral za týmového kolegu a proč? NH: „Ayrtona Sennu, vyzařoval kolem sebe skvělou auru.“ Kdybyste mohl vrátit některou ze zajímavých inovací minulosti – přísavný efekt, aktivní zavěšení, turbomotory, šest kol – která by to byla a proč? NH: „Jen jednu inovaci? Pak by to jistě byly turbomotory, protože každý, kdo s nimi jezdil, je měl moc rád. Říká se, že bylo velmi obtížné s nimi závodit, myslím, že by bylo úžasné to zkusit.“ Jaké inovace byste rád viděl v budoucnu? NH: „Myslím, že je těžké mluvit o budoucích inovacích, protože nevíte, jaké by skutečně měly být. Je to vždy zajímavé. Za tu dobu, co jsem ve formuli jedna, se objevila řada novinek. Bohužel byly některé z nich zakázány. Byly to zajímavé věci.“

všechno z Macaa, což je můj druhý nejoblíbenější okruh, a velkou část ze Suzuky.“ Kterou dekádu z období od padesátých let až po devadesátá byste si vybral a proč? NH: „Rád bych šel výrazně zpátky, dokonce až do padesátých let, abych je porovnal s tím, co máme teď. V devadesátých letech byla auta také pořád rychlá, ale v padesátých byla velmi odlišná. Byla to úplně jiná éra.“ Jaké současné pravidlo z formule 1 byste nejraději změnil a proč? NH: „To je těžké. Nelíbí se mi skutečnost, že nesmíme na autě mezi kvalifikací a závodem nic měnit. A měl jsem rád dobu, kdy jsme měli soutěž mezi výrobci pneumatik.“ Kdybyste mohl vzít dvě legendy různých ér a nechat je závodit proti sobě, které by to byly? NH: „Rád bych víc zažil Michaela Schumachera a Alaina Prosta.“

Kdybyste měl jezdit do konce života jen na jedné trati, kterou z minulosti či současnosti byste si vybral? NH: „Byla by to Severní smyčka na Nürburgringu, protože je to velmi dlouhý a rozhodně ne nudný okruh. Navíc je to nejlepší trať na světě.“

Kdybyste mohl do současného kalendáře přidat jeden okruh, který by to byl a proč? NH: „Nevím, jaký okruh bych přidal. Mám jich rád většinu a rád jezdím na nových. Například se těším do Indie a na další nové tratě v kalendáři.“

Maserati, Alfa Romeo, Tyrrell, March jsou jen některé stáje, které už sport opustily. Pro který tým z minulosti byste rád závodil a proč? NH: „Nemám vybraný žádný tým, pro který bych chtěl v minulosti závodit.“

Kdybyste pořádal večírek a mohl pozvat čtyři lidi ze světa motorsportu,

Kdybyste měl navrhnout nový okruh F1 skládající se ze všech vašich oblíbených zatáček z jiných tratí, které tři zatáčky byste preferoval a proč? NH: „Moje tři nejoblíbenější zatáčky? Nejdřív Esses v Suzuce. Na druhém a třetím místě nevím. Musel bych o tom přemýšlet. Pro mě se nic neblíží Esses. Kdybych měl navrhnout oblíbený okruh, chtěl bych všechno z Nordschleife,

12

33/11

ze současnosti i minulosti, kteří by to byli? NH: „Ayrton Senna, Bernie Ecclestone, Enzo Ferrari a Colin Chapman. Byl by to velmi zajímavý večer!“ Kdybyste dostal šanci řídit jakýkoliv legendární vůz formule 1 z minulosti (kromě těch, které udělal váš tým), který byste si vybral? NH: „Ferrari z roku, kdy Michael Schumacher vyhrál prakticky všechno! (F2004)“ Plavecký bazén na střeše, bowlingová dráha, otáčející se sushi bar – to jsou vymoženosti, které nemá každý motorhome v F1. Kdybyste mohl přidat jednu věc do motorhomu vašeho týmu, která by to byla? NH: „Stačilo by přidat tisíc metrů čtverečních. Hned by to bylo lepší.“ Představte si, že jste vyhrál titul. Kam byste to šel oslavit a co byste si dal k jídlu? NH: „Myslím, že bych byl tak šťastný, že bych na jídlo ani nepomyslel. Cítil bych se jako na jiné planetě.“ Nick Heidfeld jezdí F1 od roku 2000, ale dosud nikdy nezvítězil. S vozy Prost, Sauber, Jordan, Williams, BMW a Renault odjel 183 závodů, byl osmkrát druhý, jednou startoval z pole position, dvakrát zajel nejrychlejší kolo závodu. Na svém kontě má 259 bodů.


F1Mag 33/11  

Magazín www.f1sport.cz

Read more
Read more
Similar to
Popular now
Just for you