Issuu on Google+

CZ

www.visitjihlava.eu

GM obálka (4 a 1 strana) čeština


Issued by the Statutory Town of Jihlava in 2010 Author: PhDr. Jana Bečková, Bc. Jana Petrůjová, Mgr. Jana Zbranková Professional cooperation: PhDr. Jiří Štilec (texts: Introduction, World Response) Photographs: Photographic archive of the Museum of the Highlands in Jihlava and the Moravian Land Archive in Brno – Government District Archive Jihlava Graphic layout by Eva Bystrianská Translation: Ivan Anděra, Robert Strider Printed by Antonín Prchal – Protisk Velké Meziříčí Printing: 1000 copies Cover title page – Gustav Mahler, 1911. Cover rear page – Enrolment sheet of Gustav Mahler for Vienna Conservatory, 1875.

GM obálka (2 a 3 strana) anglicky


7. 7. 1860–18. 5. 1911

Životní osudy a dílo

Statutární město Jihlava Jihlava 2010


obsah [*]

Úvod

[2] [1]

7

[3]

11

Mahler – cesta životem

Školní a studentská léta

Rodina Gustava Mahlera

5

13


17 Ohlas ve světě

[4] [5]

Dirigent a ředitel opery

[8]

22

[7]

20

27

30

[*] Přehled literatury

Po stopách Gustava Mahlera v Jihlavě

Světový skladatel

Rozený muzikant

[6]

32


Domy na východní straně náměstí, kolem roku 1870

4


Gustav Mahler, 1911

[*] Úvod Hudební tvorba Gustava Mahlera (1860–1911) se stala sto let po jeho smrti jednou z nejčastěji provozovaných, nahrávaných a zároveň posluchačsky vyhledávaných součástí světového koncertního repertoáru. Neuvěřitelně se tak naplnila jeho vlastní vize „Meine Zeit wird kommen“ (Moje doba teprve přijde), která na počátku dvacátého století zněla jako přehnaně sebevědomý výrok autora, který svými dirigentskými nároky a perfekcionismem narážel na zavedené interpretační zvyklosti a jistou míru pohodlnosti a svými kompozicemi přinášel hudbu, která provokovala a dráždila, ale zároveň vyvolávala neuvěřitelné nadšení. Je také zajímavé, že na Mahlerův hudební odkaz se odvolávaly ve dvacátém století i zcela protichůdné směry kategorizované do proudu tzv. avantgardy a zároveň tzv. klasikové dvacátého století. Jak Druhá vídeňská škola (ostatně sám Arnold Schönberg nazval Mahlera svatým mužem), tak Dmitrij Šostakovič, Benjamin Britten a naposledy i Krzsystof Penderecki se hlásí k tvůrčímu odkazu tohoto tvůrce, který se narodil a prvních patnáct let svého života strávil na území České republiky. Gustav Mahler je velkým reprezentantem umělecké tvorby jako sdělení a filozofického poselství sui generis, umění, které se snaží na rozhraní dvou velkých historických epoch přinášet velké humanistické ideály a hodnoty nahrazující v sekularizujícím se světě dosavadní náboženské jistoty. Modernost, aktuálnost a přitažlivost jeho hudby je v originálním spojení velmi různorodých prvků. Pokud bychom chtěli parafrázovat Paula Stefana, autora jedné z prvních monografií o Gustavu Mahlerovi, pak skutečně „Mahlerova hudba začíná na ulici a končí v neko-

5


nečnu…“. Jakýmsi základním buněčným, intonačním jádrem Mahlerovy hudební tkáně je žánr písně, melodický útržek, popěvek. To, co Mahler v dětství slyšel kolem sebe a co bylo příznačné pro jeho domov – Rakousko-Uhersko. Pestrou mnohonárodnostní, multikonfesní a multikulturní, pozvolna se rozpadající říši. S tímto faktem spojená nostalgie, strach o osud vysokého umění a strach o osud intelektuála v moderním industrializovaném a odcizeném světě (stejné pocity vyjadřuje mladší Mahlerův vrstevník a rovněž rodák z Čech Franz Kafka), i to jsou pocity, které posluchači rozpoznají v dílech Gustava Mahlera. A proto je tvorba tohoto skladatele tak aktuální – nejen svými hudebně výrazovými prostředky, ale zejména svým obsahem, který odráží řadu velkých otazníků naší současnosti. PhDr. Jiří Štilec

6


Rodný dům Gustava Mahlera v Kalištích – původní stav

Bernard Mahler a jeho žena Marie, roz. Herrmannová

[1] Rodina Gustava Mahlera Rodina Gustava Mahlera pocházela z Podblanicka. Příjmení „Mahler“ se poprvé objevuje v soupise Židů z roku 1793 v obci Chmelná u Vlašimi. Podle tohoto soupisu byl Abraham Mahler synagogální zpěvák a živil se košerováním. Gustavův dědeček, Šimon Mahler se narodil v Chmelné v roce 1793, po sňatku s Marií roz. Bondyovou odešel do Lipnice poblíž Německého Brodu (po roce 1945 přejmenován na Havlíčkův Brod). Zde se 2. srpna 1827 narodil Bernard Mahler, otec Gustava Mahlera. V témže roce se rodina přestěhovala do obce Kališťě poblíž Humpolce a usadila se v domku č. 52, ke kterému patřila i vinopalna. Šimon Mahler se stal nejprve nájemcem a v roce 1838 majitelem této vinopalny. Prosperitě jeho obchodu velmi výrazně napomohlo i zrušení nejtvrdších zákonů, které v revolučních letech 1848–1849 omezovaly Židy v pohybu i v podnikání. Gustavův otec Bernard Mahler obchodoval s nejrůznějšími druhy lihovin. Nejčastějším cílem jeho cest byla Jihlava, ale zajížděl např. i do Znojma. V roce 1857 se Bernard oženil s Marií roz. Herrmannovou (2. března 1837 Ledeč nad Sázavou), dcerou bohatého obchodníka a mydláře Abrahama Herrmanna. Její značné věno mu umožnilo koupit v Kalištích dům č. 9 s hostincem a obchodem a osamostatnit se. V roce 1858 se manželům narodil syn Isidor, který ale zemřel již v následujícím roce. O rok později, 7. července 1860, se zde narodil jejich druhý syn Gustav. V témže roce se rodiny Šimona i Bernarda Mahlerů z Kališť odstěhovaly. Šimon Mahler se usadil v Německém Brodě, kde se stal zakladatelem velké textilní a pletař-

7


Brtnická ulice, vpravo domy č. p. 264 a 265

Pohled z náměstí do Brtnické ulice, kde bydlela od roku 1860 rodina Bernarda Mahlera

ské továrny (dnešní PLEAS). Bernardova rodina se přestěhovala do Jihlavy. Brzy po něm sem přišel i bratr David a další příbuzní, kteří se všichni věnovali obchodu. Jihlava byla v té době druhým největším městem na Moravě, žilo zde 17 000 obyvatel převážně německého původu. O nebývalý hospodářský rozvoj Jihlavy v průběhu 60. let 19. století se však zasloužili právě židovští podnikatelé, kterých z okolních obcí přišlo do města několik set. Navíc 18. února 1860 císař František Josef I. povolil Židům nabývat ve městě majetek. Následně zde tedy vznikají všechny důležité instituce: židovská škola, židovský náboženský spolek a židovská náboženská obec. V roce 1863 byla postavena v Nové ulici (Neugasse, dnešní Benešova ulice) honosná synagoga v maurském stylu, v roce 1869 vznikl na západním okraji města židovský hřbitov. Rodina Bernarda Mahlera přijíždí do Jihlavy 22. října 1860. Mahlerovi se usadili v prvním poschodí domu č. p. 265 v tehdejší Brtnické ulici (Pirnitzergasse, dnešní Znojemská 4), kde se Bernard hned druhý den přihlašuje k trvalému pobytu. Stejně jako v Kalištích, i v Jihlavě se Bernard Mahler chtěl zabývat výrobou a prodejem kořalky. Proto podal žádost o povolení k výrobě, výčepu a prodeji oslazených alkoholických nápojů (likérů). Protože v té době však bylo těchto koncesí vydáno velké množství, koncese mu vydána nebyla, ale mohl si pro začátek zřídit alespoň hokynářství. Když v roce 1861 konečně získal koncesi k výrobě pálenky, různých druhů sladkých likérů a rosolky, a to zároveň s koncesí k výčepu lihovin, otevřel si nálevnu v přízemí domu, kde bydlel. Postupně si začal pronajímat i výčepy dalších majitelů a prodával v nich především pálenku a různé druhy sladkých likérů a rosolky. Neustále také rozšiřoval své dosavadní koncese na prodej dalších druhů zboží. Bernard díky své

8


Severovýchodní část náměstí s kostelem sv. Ignáce, v pozadí kasárna; v barokních domech v severní frontě sídlil krajský úřad a další správní a justiční instituce

houževnatosti a podnikatelským úspěchům pronikl mezi městskou honoraci a díky tzv. „prosincové ústavě“ z 21. prosince 1867 (zaručovala rovnoprávnost Židů) se finanční situace rodiny zlepšila natolik, že si Bernard mohl dovolit zakoupit sousední dům č. p. 264 (dnes Znojemská 6). Následujícího roku byl tento dům radikálně přestavěn – v přízemí byl zřízen výčep a zázemí, ve dvorním traktu pak byla palírna, kde se ve velkém vyráběla kořalka a různé likéry. V prvním patře bydlela Mahlerova rodina. Byt tvořila velká kuchyně, předsíň, ložnice a panský pokoj zvaný „salon“. Ve dvou pokojích dvorního traktu, spojených s přední částí domu pavlačí, bydlely služebné, kojná a personál výčepu. Každý obyvatel Rakousko-Uherské monarchie mohl po deseti letech nepřetržitého pobytu v jednom městě nebo vesnici požádat o udělení domovského práva v místě bydliště. Bernard Mahler, jehož domovskou obcí byly stále Kaliště, požádal o změnu v listopadu 1873 – třináct let od svého příchodu do Jihlavy. Podmínku pro udělení měšťanského práva splnil dostatečně dlouhým pobytem a koupí domu tj. držením majetku v určité výši. Obecní výbor se vyjádřil k jeho žádosti kladně a po zaplacení příslušných poplatků se tak Bernard Mahler stal měšťanem královského horního města Jihlavy.

9


Gustav Mahler jako pětiletý

Východní strana náměstí s radnicí a Kreclem, v pozadí kostel sv. Jakuba

Bernard Mahler byl člověk neobyčejně podnikavý, cílevědomý, ctižádostivý, ale také prudký, hrubý, s touhou vyniknout za každou cenu. Svědectvím jsou četné záznamy o pokutách u soudu v Jihlavě (hádky, rvačky, nedovolený prodej atd. ). Gustavova matka Marie byla pravým opakem svého muže. Jemná a citlivá, díky vrozené srdeční vadě však také tělesně slabá. Mezi rodiči velmi často docházelo k divokým hádkám a domácím scénám. Rodina Bernarda a Marie Mahlerových byla početná. V letech 1858–1879 se jim narodilo 14 dětí, z nichž však osm zemřelo v dětském věku. I když na konci 19. století byla smrt malých dětí velmi běžná a v prvních letech života umírala zhruba polovina novorozenců, příliš častá úmrtí život rodiny neblaze poznamenávala, zvláště pak psychiku matky, k níž citlivý Gustav tíhl. Na malého Gustava velmi silně zapůsobila především smrt jeho o rok mladšího bratra Arnošta (1861–1875) – a později se zřejmě stala i inspirací při tvorbě opery Arnošt, vévoda švábský (1879). Ze vzpomínek Almy Mahlerové se pouze zprostředkovaně dozvídáme, že Gustavova sestra Justina si dokonce na smrt hrála: „Jako dítě přilepila kolem své postele svíčky. Pak si lehla, svíčky zapálila a skoro tomu uvěřila, že je mrtvá“. (In: MAHLEROVÁ, A.: Gustav Mahler, Vzpomínky. Praha 2001, str. 13).

Tragické zážitky z dětství zůstaly hluboko v nitru budoucího skladatele a především ovlivnily jeho hluboký citový vztah k mladším sourozencům.

10


Gustav Mahler jako student III. ročníku gymnázia.

Budova gymnázia v dnešní Hluboké ulici.

[2] Školní a studentská léta Základní vzdělání získal Gustav s největší pravděpodobností na hlavní škole v dnešní Fibichově ulici. O této části Mahlerova života nevíme téměř nic, protože se žádné doklady, včetně třídních knih, nedochovaly. Na podzim roku 1869 vstoupil na německé gymnázium v Hluboké ulici č. 1 (tehdy Im Jesuitengarten, od roku 1878 Tiefegasse), jehož budova z roku 1727 s pozdější přístavbou z poloviny 19. století dosud stojí (sídlo Městské knihovny). Hned v prvním semestru na sebe mladý Mahler upozornil vedení školy i jihlavskou veřejnost poctivým odevzdáním nalezené peněženky s větším finančním obnosem; případ byl po celém městě veřejně vybubnován. Gustavovy studijní výsledky nebyly v prvních letech špatné. Na konci prvního ročníku skončil na 22. místě ze 49 žáků, o rok později dokonce šestnáctý ze čtyřiceti. V té době už má za sebou první veřejné vystoupení (13. října 1870 v Městském divadle) a otec Bernard, oslněn synovými hudebními úspěchy, chce synovi dopřát ještě lepší vzdělání, než by mu mohla poskytnout Jihlava, a zařizuje mu přestup na gymnázium v Praze na Novém Městě. Gustav bydlí na Starém Městě v rodině profesora Grünfelda, u něhož zároveň studuje hudbu. Ovšem mladý Mahler, vytržený ze svého prostředí, propadá na mnohem náročnější škole ze šesti předmětů z celkových sedmi a ve třídě je beznadějně poslední. Otec proto odváží syna zpět do Jihlavy, kde pokračuje ve studiu na tamějším gymnáziu, tentokrát znovu s lepšími výsledky. Řádné studium ukončil Mahler v 6. ročníku. Gustav Schwarz, správce statku Moravany na Čáslavsku, kterého seznámil s Mahlerem spolužák Josef Steiner, pocházející

11


z nedalekých Habrů, rozpoznal hudební nadání mladého Mahlera a přesvědčil jeho otce, aby dal syna na konzervatoř ve Vídni. Gustavův otec souhlasil pod podmínkou, že dokončí studium na gymnáziu a složí zde maturitu. Další dva roky studoval tedy Gustav jihlavské gymnázium jako privatista. Do Jihlavy se vracel skládat zkoušky za uplynulý semestr, dále také o svátcích a prázdninách. V letních měsících vystupoval na úspěšných koncertech. S vyhlídkou na blížící se maturitu uspořádal 12. září 1876 ve velkém sále hotelu Czap koncert ve prospěch gymnázia na nákup učebních pomůcek. Jeho studijní výsledky měly totiž stále sestupnou tendenci a poslední semestr ukončil se čtyřmi nedostatečnými. Od maturity v řádném termínu 6. července 1877 odstoupil a před maturitní komisi se znovu dostavil 12. září. Komise se k němu zachovala milosrdně a „nechala ho projít“. Období strávené na gymnáziu bylo v Mahlerově životě důležité i proto, že zde s několika spolužáky navázal přátelství, které přetrvalo celý život. Kromě zmiňovaného Josefa Steinera se spřátelil s Quido Adlerem, rodákem z Ivančic na Moravě, později profesorem na katedře hudební vědy Filozofické fakulty ve Vídni a hudebním kritikem nebo s Emilem Freundem, který vyřizoval Mahlerovy právní záležitosti. Celoživotním přítelem mu byl také syn jeho učitele hudby Jindřicha Fischera Theodor, rovněž spolužák z jihlavského gymnázia. V říjnu 1877 vstoupil Gustav Mahler na Filozofickou fakultu univerzity ve Vídni, kde dva roky studoval filozofii, historii a dějiny hudby. V červnu 1878 ukončil s velkým úspěchem konzervatoř a v květnu 1880 nastoupil své první angažmá jako dirigent orchestru letního divadla v lázeňském městě Bad Hall v Horních Rakousích.

12


Sestry Emma a Justina

Se sestrou Justinou v roce 1899

Místo posledního odpočinku Mahlerových rodičů na židovském hřbitově v Jihlavě

[3] Mahler – cesta životem V 80. letech 19. století se Mahler pravidelně objevoval v letních měsících v Jihlavě a občas vystupoval v Městském divadle jako hudebník nebo dirigent. V letech 1878–1883 trávil část prázdnin a dovolených u svého přítele a spolužáka JUDr. Emila Freunda v Želivě poblíž Humpolce. Z těchto let pochází několik dokladů v seznamech odvedenců, týkajících se jeho osoby, které vypovídají o Mahlerově zdravotním stavu. Při prvním odvodu ve Vídni v roce 1880 nebyl uznán schopným vojenské služby pro celkovou tělesnou slabost, o rok později pak byl ze seznamu branců kvůli silné krátkozrakosti vyškrtnut úplně. Tím pro něj ovšem vyvstala povinnost platit vojenskou taxu. Důležitý mezník v životě Gustava Mahlera představuje rok 1889, během něhož zemřeli oba rodiče a nejstarší sestra Leopoldina. Nejdříve zemřel 18. února ve věku 62 let otec, 27. září pak ve Vídni ve věku 26 let sestra Leopoldina, provdaná Quittnerová. O několik dní později, 11. října, ho postihla ztráta největší, a to když zemřela jeho matka. Oba rodiče byli pohřbeni na jihlavském židovském hřbitově a místo jejich posledního odpočinku označuje vysoký náhrobek z tmavého kamene. Po vyřízení pozůstalosti Gustav se svými sourozenci Jihlavu natrvalo opustil. S sebou si údajně odvezl jen staré otcovo křeslo. Rozhodnutím soudu se stal jako nejstarší ze sourozenců poručníkem svých nezletilých bratrů Aloise a Otty a sester Justiny a Emmy. Všem se snažil zajistit dobrou budoucnost; jako ředitel Královské opery v Budapešti s platem 10 000 zlatých ročně k tomu měl naštěstí finanční pro-

13


Alma Mahlerová s dcerami

Jindřich Fischer – nejoblíbenější Mahlerův učitel

středky. Jeho nejmilejší sestra Justina, do jejíž osoby si promítal vzpomínky na matku, mu vedla nějaký čas v Budapešti a později v Hamburku domácnost. Obě sestry se provdaly za bratry Rosé, z nichž Arnold, manžel Justiny, působil jako koncertní mistr Vídeňských filharmoniků. Před sňatkem obě přestoupily na evangelickou víru. Víra židovská nehrála v jejich životě ani v životech ostatních sourozenců podstatnou roli, jak lze dokumentovat i na Gustavově přestupu do katolické církve v únoru 1897 v Hamburku nebo na příkladu bratra Aloise, který změnil víru dvakrát. Osudy obou bratrů byly pohnuté: hudebně nadaný Otto, absolvent vídeňské konzervatoře, se ve Vídni v roce 1895 zastřelil a starší Alois, neúspěšný obchodník, odjel počátkem 20. století do Ameriky, a tím veškeré styky s rodinou přerušil. Po odchodu z Jihlavy se sourozenci Mahlerovi do svého rodného města již nevraceli. Gustav však své kontakty s Jihlavou, sice sporadicky, ale přece jenom udržoval. Jednak zde takřka deset let vyřizoval pozůstalost po zemřelých rodičích a jednak zde měl až do své smrti domovské právo. A nezapomínal ani na své přátele, k nimž patřil bezesporu jeho učitel hudby Jindřich Fischer a jeho syn Theodor, pozdější prezident jihlavského krajského soudu, jimž zasílal dopisy a pohlednice z míst svého působení. Čas od času na svého stále slavnějšího krajana upozorňovaly také místní německé noviny Mährischer Grenzbote. V roce 1902 se Gustav oženil s Almou Marií Schindlerovou (1879–1964), dcerou vynikajícího vídeňského malíře krajin Jakoba Emila Schindlera (1842–1892). Alma byla hudebně vzdělaná, studovala kompozici u Alexandra von Zemlinského, skládala písně a Mahler jí podle jejích vlastních slov svěřoval i práce při korigování rukopisů a materiálů.

14


Dopis Gustava Mahlera Jindřichu Fischerovi

Setkání dvaadvacetileté Almy, pokládané za nejkrásnější dívku Vídně, s o devatenáct let starším Gustavem Mahlerem, tehdy již vysoce ceněným, i když ne vždy zcela chápaným skladatelem v zajištěném postavení ředitele a dirigenta vídeňské Dvorní opery, bylo bezesporu záležitostí osudovou. Narodily se jim dvě dcery, Marie Anna (1902–1907) a Anna Justina (1904–1988). Anna Justina se stala sochařkou a měla dvě dcery – Almu (*1930) a Marinu (*1943). „Cítila jsem se v prvních letech vedle Mahlera velmi nejistá… A je zvláštní, že od okamžiku svého duchovního vítězství mě Mahler přehlížel a začal mě opět milovat teprve tehdy, když jsem se osvobodila od jeho tyranské sugesce. Prozatím hrál roli učitele, neúprosně přísného a nespravedlivého. Znechutil a zprotivil mi svět. Tedy, zkoušel to: Peníze – marnost! Šaty – marnost! Krása – marnost! Cestování – marnost! Jen duch sám! Dnes vím, že měl strach z mého mládí a krásy a chtěl mě zneškodnit tím, že mi jednoduše vzal všechno živoucí, s čím si nevěděl rady. Byla jsem děvčátko,

15


po kterém toužil a které nyní vychovával.“ (MAHLEROVÁ, A.: Gustav Mahler. Vzpomínky. Praha 2001, str. 45. )

Po Mahlerově smrti se jejím chotěm stal vynikající americký architekt německého původu Walter Gropius (1883–1969), potřetí se provdala za básníka Franze Werfela (1890–1945). Až do konce života se však označovala za „vdovu po Gustavu Mahlerovi“. Houževnatý a neúnavný hudebník Gustav Mahler, působící jako dirigent nebo ředitel operních domů v různých evropských městech (viz kapitola Dirigent a ředitel opery), se neustále přepracovával a vyčerpával. 21. února 1911 dirigoval v New Yorku, kde měl angažmá, svůj poslední koncert. V té době byl již nemocný. Lékaři v Americe, Paříži a následně ve Vídni už mu nedokázali pomoci. Gustav Mahler zemřel 18. května 1911 ve Vídni. Jihlavské noviny Mährischer Grenzbote z 21. května 1911 přinesly informaci o Mahlerově těžké nemoci; ještě v témže čísle se objevila zpráva o jeho smrti s krátkým nekrologem. Program jihlavského gymnázia, vydaný na konci školního roku 1910/11, uveřejnil o jeho odchodu jedinou větu: „18. května 1911 zemřel bývalý žák ústavu, pan Gustav Mahler, který se proslavil jako hudební skladatel a ředitel c. k. dvorní opery daleko za hranicemi své vlasti.“ Nekrolog s fotografií se objevil také v Deutscher Volkskalender für die Iglauer Sprachinsel na rok 1912. Gustav Mahler je pochován na hřbitově Grinzing ve Vídni. Jeho hrob zdobí jednoduchý náhrobek, který navrhl jeden z nejvýznamnějších evropských architektů Josef Hoffmann (1870–1956), rodák z Brtnice a stejně jako Mahler absolvent jihlavského gymnázia. Jak si přál, není na náhrobním kameni nic než jeho jméno. „Kdo mne bude hledat ví, kdo jsem byl, a ostatní to nepotřebují vědět.“ (In: BLAUKOPF, K.: Gustav Mahler současník budoucnosti, Jinočany 1998, str. 203)

16


Městské divadlo z roku 1850 v dnešní Komenského ulici

Hotel Czap v dnešní Žižkově ulici

[4] Rozený muzikant „To je rozený muzikant!“ Julius Epstein při přijímací zkoušce Gustava Mahlera na konzervatoř, při které se pochlubil i vlastní tvorbou.

V Jihlavě existuje staletá hudební tradice. První zmínka o zdejší pěvecké škole pochází z roku 1571. Nevšední hudební prostředí ve městě vytvářelo především působení jihlavských „mistrů pěvců“ spolu s rozvojem instrumentálního a vokálního projevu na kůrech kostelů sv. Jakuba a Nanebevzetí Panny Marie. V 60. a 70. letech 19. století došlo k rozvoji spolkové činnosti, významné místo měly právě spolky hudební. Typickým nositelem měšťanské hudebnosti se stal Hudební spolek (Musikverein) založený v roce 1819. Členy spolku byli převážně příslušníci městské honorace a inteligence. Nástup novodobých hudebních forem lze zaznamenat v 60. letech 19. století. Především vokální hudba představovala v konzervativní společnosti jihlavského měšťanstva nejrozšířenější formu hudebního společenského života. V roce 1852 vznikl Mužský zpěvácký spolek (Männergesang-Verein). Život po revolučním roce 1848 byl plný četných často benefičních hudebních a divadelních produkcí v nové budově Městského divadla, vystavěné továrníkem Janem Okonskim z bývalého kapucínského kláštera v roce 1850. V době Mahlerova mládí zde na repertoáru byly opery, operety a činohry, uváděné v té době po celé monarchii. Dalším

17


Účastníci lidové veselice na Jihlavsku, konec 19. století

Gustav Mahler s Josefem Steinerem (?) v roce 1872

místem, kde se mohla scházet jihlavská společnost milující hudbu, byl od roku 1870 sál hotelu továrníka Franze G. Czapa (dnešní Dělnický dům). Nebyla to tedy pouze dostatečná materiální podpora, ale i pozvolna se vzmáhající kulturní život ve městě, které se staly podmiňujícími faktory rozvoje hudebního nadání Gustava Mahlera. Hudební nadání Gustava Mahlera se začalo vyvíjet velice záhy. Traduje se mnoho příhod, které mají dokumentovat Mahlerovy rané hudební počátky a jeho neobyčejný talent, nelze bohužel ověřit, do jaké míry se zakládají na pravdě. Už ve čtyřech letech se pokoušel hrát na klavír, v pěti údajně „koncertoval“ na malý akordeon trhovkyním. Otec se rozhodl od počátku hudební talent svého syna podporovat. Prvními učiteli malého Gustava se stali čeští muzikanti z městské kapely, které znal převážně z výčepu, např. Jakub Sladký, později Jan Brož a Jan Žižka z divadelního orchestru, jeho dirigent František Viktorin, učitelé hudby Václav Pressburg (žák Antonína Brucknera) a František Sturm. Největší podíl na hudebním růstu Gustava Mahlera měl učitel hudby, absolvent pražské konzervatoře, regenschori u sv. Jakuba, sbormistr „Mužského zpěváckého spolku“ a organizátor hudebního života v Jihlavě, Jindřich Fischer (1827–1917). Mahler mu projevoval vděčnost po celý svůj život a psal mu při nejrůznějších příležitostech. První veřejné vystoupení Gustava Mahlera se uskutečnilo 13. října 1870 v Městském divadle. O prvním velkém úspěchu teprve desetiletého chlapce židovského obchodníka Mahlera informovaly jihlavskou veřejnost noviny Vermittler z 16. října 1870. Lisztovy klavírní variace na Mendelssohnův Sen noci svatojánské přednesl mladý Mahler na akademii gymnázia k Schillerovu výročí 11. listopadu 1872. Noviny tehdy psaly

18


Vysočina. Foto Fr. Kubica

Svatební průvod sedláků z jihlavského jazykového ostrova s hudbou. 90. léta 19. století

o mladém virtuosovi s vynikající technikou a osobitým přednesem. Dne 20. dubna 1873 sklidil velký aplaus za provedení klavírní fantazie na téma z Belliniho opery Norma od Sigismunda Thalberga. Koncert se konal v Městském divadle. Stejný koncert opakoval Gustav Mahler 17. května 1873 v sálu hotelu Czap při příležitosti jubilea „Mužského zpěváckého spolku“. Prázdniny a volné dny trávil Mahler pravidelně v Jihlavě, u svých rodičů. Jihlavské instituce využívaly přítomnosti vynikajícího a známého hudebníka k uskutečňování řady koncertů. Hned o prvních prázdninách se zde uskutečnil 31. července 1876 koncert v sále hotelu Czap, kde vystoupil spolu se svým jihlavským kolegou Richardem Schramlem. Za spoluúčasti dalších konzervatoristů a členů Dvorní opery ve Vídni koncertoval Mahler v Jihlavě také dne 12. září 1876. Výtěžek koncertu byl určen na zakoupení gymnaziálních učebních pomůcek. Následovalo několik dalších úspěšných koncertů: 24. dubna 1879 v Městském divadle slavnostní koncert uspořádaný na počest 25. výročí sňatku císařského páru, 19. září 1882 zde řídil operetu Boccaccio od Franze von Suppé, 11. srpna 1883 koncertoval ve prospěch Červeného kříže, doprovázel houslistku Mílu Ottovou a dirigoval Kunzeho operetu Kaffeekränzchen v Městském divadle.

19


Německé Královské zemské divadlo v Praze, kde Mahler působil v letech 1885–1886

Královská opera v Budapešti, kde Mahler působil v letech 1888–1891

[5] Dirigent a ředitel opery Na konzervatoř ve Vídni byl Gustav Mahler zapsán v září roku 1875. Studoval hru na klavír u profesora Julia Epsteina, kompozici a kontrapunkt u Franze Krenna. Konzervatoř dávala vzdělání budoucím klavíristům a skladatelům. V té době se nedá ještě mluvit o speciální dirigentské výuce. Teprve v roce 1909, kdy došlo ke změně soukromé konzervatoře ve státní Vídeňskou akademii, byla vytvořena „kapelnická škola“. V době, kdy studoval Gustav Mahler, se za předpoklad pro dirigentskou kariéru považovalo všeobecné hudební vzdělání. K němu patřily především pohotová hra na klavír, hra z partitury, schopnost komponovat a improvizovat. Základem bylo také výborné zvládnutí řemesla, k němuž patřila harmonie a kontrapunkt. Nelze tedy tvrdit, že Mahler se stal vynikajícím dirigentem bez příslušné výuky. Neměl pouze konkrétního učitele. Výuka na konzervatoři mu ale poskytla vše, co v té době bylo pro dirigenta důležité. Konzervatorní vzdělání bylo obsáhlé a praktické. Po skončení konzervatoře přijal Mahler v roce 1880 první angažmá v lázeňském městě Bad Hall v Horních Rakousích jako dirigent sezónního lázeňského orchestru. Zde působil v květnu a červnu 1880. Poté odchází do Lublaně, kde působil v letech 1881–1882, od ledna do března 1883 byl kapelníkem Královského městského divadla v Olomouci. Odtud odešel do Kasselu (1883–1885) a poté přijal místo v Praze v německém Královském zemském divadle (1885–1886) u intendanta Angelo Neumanna. S velkým úspěchem uvedl operu Don Giovanni od W. A. Mozarta a Beethovenovu Devátou symfonii. Poté působil v letech 1886–1888 jako druhý dirigent

20


v Městském divadle v Lipsku. V letech 1888–1891 působil jako umělecký ředitel Královské uherské opery v Budapešti, odkud odešel do Hamburku na pozici prvního dirigenta Městského divadla (1891–1897). V té době již byl v Evropě uznávaných dirigentem, hostoval v mnoha velkých městech (velký úspěch mělo jeho hostování od červOsmadvacetiletý Mahler na do července 1892 v Londýně). jako ředitel Královské uherské V roce 1897 získal nejprestižnější místo, které bylo opery v Budapešti v té době možné: stal se šéfdirigentem a ředitelem Dvorní opery ve Vídni. Zde spolupracoval při realizaci operních děl s výtvarníky Heinrichem Leflerem a Alfredem Rollerem. Angažoval nejlepší pěvce a pěvkyně, měl vysoké nároky na orchestr a provedení. Jeho působení na postu ředitele lze označit jako dobu rozkvětu opery a začátek nového inscenování oper. Na postu ředitele působil až do roku 1907. Poté přijal angažmá v Metropolitní opeře v New Yorku, kde zůstal až do své smrti. Od roku 1909 vedl současně i Newyorskou filharmonii. Během pobytu v Americe koncertoval nejen v New Yorku, ale i Bostonu, Philadelphii, Pittsburghu nebo Bufallu. V rámci téměř tří set koncertů uvedl Mahler téměř čtyři stovky hudebních děl od přibližně devadesáti skladatelů. Nejčastěji uváděl dílo Richarda Wagnera, Ludwiga van Beethovena, Franze Schuberta, Johanna Strausse, Petra Iljiče Čajkovského, Wolfganga Amadea Mozarta nebo Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Z českých autorů uváděl několikrát operní díla Bedřicha Smetany a rovněž Píseň bohatýrskou Antonína Dvořáka. „Jako geniální dirigent neměl Mahler vážných soků. Všichni znalci hudby a novináři uznávali jeho zásluhy o hudbu a obrození opery, jichž si získal jako dirigent, dramaturg, režisér a rádce zpěváků.“ (FISCHER, T.: Gustav Mahler; z přednášky autora 21. 3. 1931. In: JAROŠ, Z. Mladý Gustav Mahler a Jihlava, MVJ 1994, str. 26. )

21


Skica rukopisu Mahlerovy Symfonie č. 1

Titulní stana Symfonie č. 3

[6] Světový skladatel Gustav Mahler je v hudební literatuře označován za představitele pozdního romantismu a za velkého symfonika přelomu devatenáctého a dvacátého století, který otevřel pomyslnou bránu do dvacátého století. Těžištěm jeho díla je devět dokončených symfonií, vokálně symfonická skladba Píseň o zemi a řada písňových cyklů. Je paradoxem, že ač se věnoval celý svůj život dirigování opery, nikdy (ironicky by bylo možno konstatovat, že právě proto) operní dílo (s výjimkou nedochovaných mladistvých pokusů) nenapsal. S tvorbou začal Gustav Mahler již v útlém věku. Zřejmě v roce 1866 vytvořil Polku pro klavír jako „zakázku“ pro svou matku a píseň Turkové mají krásné dcery (Die Türken haben schöne Töchter) jako „zakázku“ pro svého otce. V létě roku 1875 v Jihlavě vznikl nápad napsat operu Arnošt, vévoda Švábský (Herzog Ernst von Schwaben) na text spolužáka Josefa Steinera. Krátce před vznikem díla zemřel bratr Gustava Mahlera, Arnošt, je tedy možné, že výběr látky odkazuje na smrt bratra. Druhým projektem opery, která se také nedochovala, byla opera Argonauti (Die Argonauten 1877–78) na text Gustava Mahlera a Josefa Steinera podle Franze Grillparzera. Nedokončená a nedochovaná zůstala i opera Krakonoš (Rübezahl 1879–1883). V roce 1876 vyhrál Gustav Mahler 1. cenu v oboru komponování na Vídeňské konzervatoři za první větu Klavírního kvartetu. Mohlo by se jednat o Klavírní kvartet a moll, který vznikl ve Vídni roku 1876. Toto dílo pak zřejmě uvedl i na koncertě

22


Gustav Mahler, 1884

Gustav a Alma Mahlerovi v Toblachu v roce 1909

v Jihlavě 12. září 1876. Na úspěšném koncertě v Jihlavě 31. července 1876 uvedl další své dílo, Sonátu pro violu a klavír.

Symfonie Symfonie č. 1 D dur (Symphonie Nr. 1 D-Dur „Titan“, 1888) pro velký orchestr Mahler sám dal symfonii přízvisko „Titán“, později od něj ustoupil. Název „Titán“ by se mohl vztahovat k románu Jeana Paula, nebylo to ale s určitostí prokázáno. | První uvedení: Budapešť, 20. listopadu 1889 pod vedením autora. Symfonie č. 2 c moll (Symphonie Nr. 2 c-Moll „Die Auferstehung“ 1894) pro sopránové a altové sólo a smíšený sbor Text: Ludwig Achim von Arnim a Clemens Brentano „Urlicht“; ze sbírky Chlapcův kouzelný roh; Friedrich Klopstock „Die Auferstehung“, v přepracování Gustava Mahlera. | První uvedení: Berlín, 13. prosince 1895, pod vedením autora. Symfonie č. 3 d moll (Symphonie Nr. 3 d-Moll „Ein Sommermittagsttraum“ 1896) s altovým sólem, ženským a dětským sborem Text: Friedrich Nietzsche, mezi jinými kniha Tak pravil Zarathustra – Kniha pro všechny a pro nikoho; Ludwig Achim von Armin a Clemens Brentano ze sbírky Chlapcův kouzelný roh. | První uvedení: Krefeld, 9. června 1902, pod vedením autora. Symfonie č. 4 G dur (Symphonie Nr. 4 G-Dur, 1900) se sopránovým sólem Text: Ludwig Achim von Armin a Clemens Brentano ze sbírky Chlapcův kouzelný roh. | První uvedení: Mnichov, 25. listopadu 1901 pod vedením autora.

23


Gustav Mahler, 1907

Poslední strana z nedokončené Symfonie č. 10 (1910)

Symfonie č. 5 cis moll (Symphonie Nr. 5 cis-Moll, 1902) pro velký orchestr První uvedení: Kolín nad Rýnem, 18. října 1904 pod vedením autora. Symfonie č. 6 a moll (Symphonie Nr. 6 a-Moll „Die Tragische“, 1904) pro velký orchestr První uvedení: Essen, 27. května 1906 pod vedením autora. Symfonie č. 7 e moll (Symphonie Nr. 7 e-Moll, 1905) pro velký orchestr První uvedení: Praha, 19. září 1908 pod vedením autora V roce 1908 se v Praze od května do září konala Jubilejní výstava pražské obchodní a průmyslové komory, která oslavovala 60 let vlády Františka Josefa I. V souvislosti s Jubilejní výstavou navštívil Mahler Prahu již v květnu 1908, kdy dirigoval 23. května První filharmonický koncert Výstavního orchestru. Podle všech dosavadních údajů z literatury i podle dochované korespondence zřejmě právě zde po tomto koncertu 23. května vznikla i myšlenka uvést na posledním filharmonickém koncertu Jubilejní výstavy světovou premiéru Sedmé symfonie. Jistě zde sehrály roli dvě skutečnosti. Na prvním místě to musela být spokojenost autora a zároveň dirigenta se zdejším orchestrem a zároveň prestiž celé Jubilejní výstavy v Praze. Symfonie zazněla v premiéře v sobotu 19. září v 19 hodin. Praha, Jubilejní výstava a Česká filharmonie jako součást Výstavního orchestru se tak zapsaly do hudební historie. (In: Jiří Štilec, Rudolfinum Revue VIII/1 2008/2009).

24


Symfonie č. 8 Es dur (Symphonie Nr. 8 Es-Dur, 1906) pro tři sopránová a dvě altová sóla, tenorové, barytonové a basové sólo, chlapecký sbor, dva smíšené sbory a velký orchestr. Text: Část I: Rabanus Mauru Magnetintius, Hymnus Veni creatro spiritus. Část II: Johann Wolfgang Goethe, Faust, druhý díl tragédie. | První uvedení: Mnichov, 12. září 1910 pod vedením autora. Symfonie má přízvisko „Symfonie tisíců“, které ale nepochází od Mahlera. Toto označení dostala symfonie od pořadatele koncertu Emila Gutmana, protože k provedení je třeba velkého počtu hudebníků. Symfonii věnoval Mahler své ženě Almě Mahlerové. První uvedení symfonie, stejně jako uvedení v dalších dnech, byla velmi úspěšná. Symfonie č. 8 je také poslední symfonií, kterou Mahler uvedl za svého života. Dvě díla, která Mahler ještě dokončil, byla představena veřejnosti až po jeho smrti. Píseň o zemi (Das Lied von der Erde, 1908). Symfonie pro tenor a alt (nebo baryton) a velký orchestr. Text: Hans Bethge, Čínská flétna, přebásněné čínské básně. | První uvedení: Mnichov, 20. listopadu 1911 pod vedením Bruno Waltera. Symfonie č. 9 D dur (Symphonie Nr. 9 D-dur, 1909) pro velký orchestr První uvedení: Vídeň, 26. června 1912 pod vedením Bruno Waltera. Symfonie č. 10 Fis dur (Symphonie Nr. 10 Fis-dur, 1910) zůstala nedokončená. Uvedena byla první věta Adagio a třetí věta Purgatorio: Vídeň, 12. října 1912 pod vedením Franze Schalka

Kantáta Píseň žalobná („Das klagende Lied“, 1880, přepracována 1893 a 1898) pro sopránové, altové a tenorové sólo, smíšený sbor a orchestr. Text Gustava Mahlera vychází z pohádky „Píseň žalobná“ od Ludwiga Bechsteina. První uvedení: Vídeň, 17. února 1901 (v přepracované verzi bez první části) pod vedením autora.

25


Písně s doprovodem klavíru nebo orchestru Tři písně pro tenor a klavír (Drei Lieder für Tenorstimme und Klavier, 1880) Text: Gustav Mahler Pět písní a zpěvů pro zpěv a klavír (Fünf Lieder und Gesänge für eine Singstimme und Klavier, 1880–1887) Text: Richard Leander, Gustav Mahler, Tirso de Molina. Písně potulného tovaryše pro zpěv a klavír resp. zpěv a orchestr (Lieder eines fahrenden Gesellen für Singstimme und Klavier, 1883–1885, beziehungsweise Singstimme und Orchester,1893–1896) Text: Gustav Mahler Devět písní a zpěvů na texty ze sbírky Chlapcův kouzelný roh od Clemense Brentana a Achima von Armina pro zpěv a klavír (Neun Lieder und Gesänge aus Des Knaben Wunderhorn nach Texten aus der gleichnamigen Gedichtsammlung von Clemens Brentano und Achim von Arnim für Singstimme und Klavier 1887–1890) Patnáct písní, humoresek a balad na texty ze sbírky Chlapcův kouzelný roh od Clemense Brentana a Achima von Armina pro zpěv a orchestr resp. klavír (Fünfzehn Lieder, Humoresken und Balladen aus Des Knaben Wunderhorn nach Texten aus der gleichnamigen Gedichtsammlung von Clemens Brentano und Achim von Arnim mit Orchester- bzw. Klavierbegleitung, 1892–1898). Písně na texty Friedricha Rückerta (Rückert-Lieder, 1901/02) Pět písní, z toho čtyři vedle verze pro klavír i ve verzi pro orchestr od autora. Písně o mrtvých dětech (Kindertotenlieder, 1901–1904) Pět písní pro mezzosoprán/baryton a orchestr. Existuje i verze pro zpěv a klavír. Text: Friedrich Rückert

26


Gustav Mahler v Praze v roce 1908

[7] Ohlas ve světě Již v době života Gustava Mahlera nacházela jeho hudba na území dnešní České republiky mimořádně silnou odezvu. Zejména pražské prostředí vytvořilo jistý typ kultu, který určitě souvisel s faktem, že Mahler byl považován za rodáka z Čech, že již první kritiky si všímají „českého“ intonačního zázemí Mahlerových skladeb a že v Praze jednu sezónu působil. Dokladem tohoto pražského mahlerovství byl jistě i fakt, že se zde v roce 1908 odehrála světová premiéra Mahlerovy Symfonie č. 7 a že zde až do dnešních dnů existuje bohatě rozvíjená mahlerovská tradice přerušená jen dobou nacistické okupace. Z českého prostředí je nutno jmenovat i výrazné osobnosti, které k šíření Mahlerova díla na počátku dvacátého století a těsně po jeho smrti výrazně přispěly. Byli to Josef Bohuslav Foerster, Zdeněk Nejedlý, autor první české monografie z roku 1912, a Otakar Ostrčil. I když byla řada velkých dirigentských osobností, které dílo Gustava Mahlera prováděly, asi nejsilnějším způsobem se do historie mahlerovské interpretace zapsal šéfdirigent České filharmonie Václav Neumann, který natočil i dodnes cenný komplet všech Mahlerových symfonických děl a spolupracoval na velkých oslavách narození Gustava Mahlera v roce 1960. Téměř paralelně s Neumannem a Českou filharmonií natáčel v Mnichově v letech 1967–1971 mezinárodní hudební kritikou velmi oceňovaný komplet Mahlerových symfonií s Bavorskými rozhlasovými symfoniky Rafael Kubelík. Jen neuvěřitelně rozsáhlá studie by mohla zachytit všechna provedení hudby Gustava Mahlera a nahrávky jeho tvorby v celosvětovém měřítku. Na počátku jedenadvacátého století není s výjimkou Antarktidy (a i zde zní určitě jeho

27


hudba z nahrávek v některých polárních stanicích) kontinentu, na němž by se v repertoáru symfonických orchestrů pravidelně neobjevovaly skladby Gustava Mahlera. Rovněž lze jen obtížně najít dirigenta, který by ve své kariéře alespoň jednou, ale spíše vícekrát nedirigoval některé dílo Gustava Mahlera. A tak jen s nutným zjednodušením uveďme alespoň některé osobnosti, které se o šíření Mahlerova díla zasloužily. Určitě to byl Mahlerův blízký přítel, věrný vykladač a dirigent jeho díla Bruno Walter (1876– –1962). Další velkou dirigentskou postavou a zakladatelem tradice v Concertgebouw Orchestra v Holandsku byl Willem Mengelberg (1871–1951). Na jeho mahlerovství navázal i Bernard Haitink (1929). Mimochodem v roce 1920 se v Amsterdamu konal i jeden z prvních Festivalů Gustava Mahlera. Nezapomenutelným způsobem se zapsal do historie mahlerovské interpretace Leonard Bernstein (1918–1990), který začal v roce 1960 s Filharmonií New York nahrávat první komplet všech Mahlerových symfonií ve zvukovém formátu stereo. Právě on podnítil svými nahrávkami i prováděním Mahlerovy tvorby na zájezdech novou vlnu zájmu o tvorbu Gustava Mahlera v Evropě. Na Bernsteina navazuje v současnosti šéfdirigent San Francisco Symphony Orchestra Michael Tilson Thomas (1944), jehož nahrávky tvorby Gustava Mahlera patří k nejvýznamnějším počinům současnosti a dostávají nejprestižnější ocenění. Michael Tilson Thomas se věnuje, tak jako Leonard Bernstein, i popularizaci díla Gustava Mahlera ve své řadě programů Keeping score. Velmi významným způsobem se do historie šíření

28


Jiří Stárek diriguje Symfonii č. 7 v Jihlavě 19. září 2008 (100 let od jejího prvního uvedení v Praze), hudební festival „Hudba tisíců“ Mahler Jihlava 2008

Mahlerovy hudby zapojil i dirigent Claudio Abbado (1933) založením Gustav Mahler Jugendorchestra v roce 1986. K legendám patří i mahlerovské nahrávky Sira Georga Soltiho( 1912–1997). Provozování a nahrávání díla Gustava Mahlera se věnuje i šéf Berlínských filharmoniků Sir Simon Denis Rattle (1955) a množství dalších světových dirigentů. PhDr. Jiří Štilec

29


Tolsté

ho

Ty

a

m

va

Hu ah

ršo

Pr

po

le

P

c Kostel sv. Ducha

Vrchlického

Dvo

Židovský hřbitov

řák ova

U Cvičišt

ě

Mahlerov

a

16

Pelhřimov

Žižkova Žižkova

15 P

[8] Po stopách Gustava Mahlera v Jihlavě

1 Dům Gustava Mahlera, kde bydlela rodina Gustava Mahlera v letech 1860–1872 (dnes stálé expozice Rodina Gustava Mahlera, Gustav Mahler a Jihlava, Soužití tří kultur, výstavní galerie, Znojemská 4 2 Dům, kde bydlela rodina Gustava Mahlera v letech 1872–1889, Znojemská 6. 3 Dům, ve kterém bydlel bratr Bernarda Mahlera – David, Masarykovo náměstí 26. 4 Dům, ve kterém provozoval Bernard Mahler výčep, Brněnská 25. 5 Dům, v němž provozoval Bernard Mahler výčep, bydlel zde také bratr B. Mahlera – David, (dnes Mahlerův pension Na Hradbách), Brněnská 31. 6 Lesopark Heulos a údolí říčky Jihlávky, oblíbené místo Mahlerových vycházek (v údolí se dnes nachází zoologická zahrada). 7 Bývalé německé gymnázium, kde Mahler studoval v letech 1869–1875 jako řádný student, v letech 1875–1877 jako privatista, (dnes Městská knihovna Jihlava), Hluboká 1. 8 Hotel Gustav Mahler, pojmenovaný na počest Gustava Mahlera, Křížová 112/4. 9 Městské divadlo, kde se konalo první veřejné vystoupení Gustava Mahlera 12. října 1870; další vystoupení 20. dubna 1873 a v letech 1879–1883, (dnes Horácké divadlo), Komenského 22. 10 Dům, ve kterém měl Bernard Mahler filiálku na výrobu oslazených alkoholických nápojů, Komenského 3. 11 Dům, v němž provozoval Bernard Mahler výčep, pronajatý od Wenzela Frische, Benešova 17.

30

Kostel sv. Pavla

P


P

9

Palacké

va

10

Oblastní galerie Vysočiny

Muzeum Vysočiny

Park G. Mahlera

y Bo

Radnice

ží

UM

inco

o

Farní

P

ckéh

P

de

Kosmákova

bn í hr ad eb ní pa

Smetanova

Hra

vstup na parkán

Dům Gustava Mahlera

rk án

Havířská

3 1 2

P

6

vny

P

Kostel sv. Jakuba

Masarykovo náměstí

Mrštík

á vsk

vstup do ZOO

P

WC kašna

Kostel Nanebevzetí P. Marie

Žido

4

Brněnská

Oblastní galerie Vysočiny

lesopark Heulos

5 vstup na parkán

Čajkovského

Vel

í iříč Mez nov era B lký

Ve

Brn

o

hradební parkán

Brněnská

hova

17

City Park Jihlava

P

Znojm

á Znojemsk

Fibic

ZOO Jihlava vstup do ZOO

lesopark Heulos

Matk Brána Matky Boží

Hluboká

mariánský sloup

kašna

Věžní

13 14

11

vstup do podzemí

7

Pala

Be

ova

12

P

P P

va nešo

Jihlava centrum

Joštova

Huso

8

Kostel Povýšení sv. Kříže

Lazebnická

s

o

Ma

Křížová

na

P

ho

Ja

a

Znojemská

a

P

k ary

Komenské

ho

P

12 Park Gustava Mahlera se sochou Gustava Mahlera, na místě židovské synagogy vypálené roku 1939, Benešova ulice. 13 Dům, původně sladovna, který Bernard Mahler přebudoval ve výrobnu octa, Věžní 10. 14 Dům, v němž provozovala výčep Katharina Rottová, od které si pronajal Bernard Mahler koncesi (výčep provozoval v domě čp. 265), Matky Boží 30. 15 Hotel Czap, kde se konala veřejná vystoupení G. Mahlera 17. května 1873, 31. července 1876 a 12. září 1876, (dnes Dělnický dům), Žižkova 15. 16 Židovský hřbitov, kde jsou pochováni rodiče Gustava Mahlera a jeho sourozenci, U Cvičiště. 17 Hlavní škola na tehdejším Brtnickém předměstí, kterou Gustav Mahler pravděpodobně navštěvoval, Fibichova 89.

31


[*] Přehled pramenů a literatury BLAUKOPF, K.: Gustav Mahler – současník budoucnosti. Nakladatelství H&H, Jinočany 1998. BLAUKOPF, K.: Gustav Mahler oder der Zeitgenose der Zukunft. Verlag Fritz Molden, Wien – München – Zürich 1969. DE LA GRANGE, H. L.: Mahler. Doubbleday&company, INc. , Garden City, New York 1973. DVOŘÁK – JAROŠ – JIRÁK – RYCHETSKÝ: Mladý Gustav Mahler a Jihlava. Muzeum Vysočiny Jihlava, Jihlava 1994. DVOŘÁK–NEDBALOVÁ–PISKOVÁ–SVĚRÁK: Počátek cesty. Gustav Mahler a Jihlava v archivních pramenech. Okresní úřad Jihlava – Státní okresní archiv Jihlava, Jihlava 2000. JAROŠ, Z.: Mladý Gustav Mahler a Jihlava. Jihlava 1994. KLUKANOVÁ, L.: Gustav Mahler a Jihlava. Jihlava 2003. MAHLER, G.: Briefe an Alma Mahler (herausgegeben von Donald Mitchel). In: MAHLER-WERFEL, A.: Erinnerungen an Gustav Mahler. Ullstein Buch Nr. 3526 im Verlag Ullstein, 1978. MAHLER, G.: Briefe (herausgegeben von Alma Maria Mahler). Paul Zsolnay Verlag, Berlin – Wien – Leipzig 1924. MAHLER, G.: „Liebste Justi“ Briefe an die Familie (herausgegeben von Stephen McClatchie). Weidle Verlag, Bonn 2006. MAHLER-WERFEL, A.: Erinnerungen an Gustav Mahler. Ullstein Buch Nr. 3526 im Verlag Ullstein, 1978. MAHLEROVÁ, A.: Dopisy Gustava Mahlera. In: WALTER, B.: Gustav Mahler. Praha 1958. MAHLEROVÁ, A.: Gustav Mahler. Vzpomínky. Praha 2001. MITCHEL, D.: Gustav Mahler. The Early Years. The Boydell Press, Woodbridge 2003. PISKOVÁ, R.: Pozůstalostní spis po Bernardu Mahlerovi. In: jihlavská archivní ročenka IV/2002. Jihlava 2004. ŠTILEC, J.: Světová premiéra Sedmé symfonie Gustava Mahlera. Rudolfinum Revue VIII/1 2008/2009. WALTER, B.: Gustav Mahler. Svobodné slovo – Melantrich, Praha 1958. WALTER, B.: Gustav Mahler. Florian Noetzel Verlag, Wilhelmshaven 1989.

Vlastní jména jsou ponechána v původní podobě, u jmen, kde jsou obě varianty, byla zvolena česká varianta jména: Bernard, též Bernhard Mahler Šimon, též Simon Mahler Justina, též Justine Rosé, rozená Mahlerová Arnošt, též Ernst Mahler Alois, též Louis Mahler Jindřich Fischer, též Heinrich Fischer Lepoldina, též Leopoldine Quittnerová, rozená Mahlerová Alma Marie, též Alma Maria Mahlerová, rozená Schindlerová Marie Anna, též Maria Anna Mahlerová Anna Justina, též Anna Justine Mahlerová

32


Gustav Mahler CZ