Kariérní poradenství na GYMNÁZIU JANA PALACHA PRAHA 1

Kariérní poradenství

na Gymnáziu Jana Palacha Praha 1

Školní poradenské pracoviště GYMNÁZIA JANA PALACHA PRAHA 1, s. r. o. (GJP) bylo několikrát za svou existenci (2009, 2010, 2012, 2016, 2020) oceněno Národní cenou kariérového poradenství. Na GJP působí tým odborníků, který studentům, rodičům i pedagogům pomáhá řešit problémové situace, podporuje dobré stránky a spoluvytváří atmosféru na GJP tak, aby se zde příjemně studovalo a pracovalo. My jsme se rozhodli vyzpovídat jeho vedoucí, Noru Jakobovou a zeptat se jí na několik otázek, které mohou pomoci s kariérním rozhodováním i vám.

Čemu všemu se v rámci kariérního poradenství u vás na gymnáziu věnujete?

Na úvod bych ráda uvedla, že kariérní poradenství vnímáme jako komplexní proces, kterým si student u nás prochází už od prvního ročníku, postupně celým studiem a někdy přesahuje i za hranice maturity, zejména u studentů se specifickými vzdělávacími potřebami. V první rovině pracujeme se studenty již v rámci výuky v jednotlivých předmětech na konceptu „Člověk a svět práce“ na tématech jako např. psaní CV, finanční gramotnosti apod. Ve druhé rovině to jsou konkrétně programy, které se studenty dělám já. V prvním ročníku je to sonda do jejich schopností formou testu studijních předpokladů, na jehož základě mapujeme jejich kariérní situaci. Na tu navazuje ucelený skupinový program ve druhém ročníku, kdy se snaží hravou, kreativní formou nahlédnout na své budoucí směřování, co o něm ví, co si potřebují ještě zjistit, o čem přemýšlí, co jsou pro ně důležité hodnoty a pohledy. Na toto skupinové cvičení pak navazuje setkání se staršími spolužáky, kteří s nimi sdílí své zkušenosti, pocity a ti mladší u nich hledají inspiraci, jak si volili, co si volili a jaké to bylo.

Co je obsahem skupinového kariérního poradenství, případně kurzů, přednášek, školení, které pro studenty děláte?

Ve druhém ročníku právě v rámci skupinového setkávání sdílí spolu svoje postoje a pohledy. Cílem je zamyslet se nad svými současnými preferencemi, co by budoucí uplatnění mělo pro ně splňovat, co je na té profesi láká? Práce ve skupince podle profese a debata o vzájemném vnímání této profese je potom vede k tomu, aby se lépe zamysleli právě nad tím, co pro ně má budoucí profese splňovat. Je pro ně velmi přínosné právě to, že slyší od ostatních, jak o tom přemýšlí. Další část je práce s informačními zdroji, jako je třeba Národní soustava povolání, aby si uchopili a ukotvili své představy a očekávání v realitě, aby např. věděli, co je potřeba vystudovat, jaké budou finanční podmínky po dostudování apod. Ve třetím ročníku potom se jedná o aktivitu „Public Café“, kde využíváme toho, že se

PHDR. NORA JAKOBOVÁ

Školní psycholožka, metodička prevence, kariérová poradkyně a vedoucí poradenského pracoviště

Vystudovala psychologii na Filosofické fakultě UK, dále pedagogickou a školní psychologii na Pedagogické fakultě UK, kde si dodělala i malý doktorát. Absolvovala semestr psychologie na Middlesex University v Londýně. Má za sebou komplexní systemický psychoterapeutický výcvik, je videotrenérkou interakcí. Je držitelkou certifikátu ve švýcarské metodě mapovaní kompetencí CHQ. Absolvovala další výcviky (arteterapeutický, taneční terapie, kariérového poradenství, koučinku atd.). Je maminkou dvou kluků. Má ráda hudbu, cestování, knihy, filmy, smích, dobré jídlo a pití.

k nám do školy absolventi rádi vrací, a tak si zveme absolventy z různých směrů, kteří studují na univerzitách. Je to vlastně takový náš malý „Gaudeamus“ – smích. Každý absolvent má svůj stoleček se jménem, s univerzitou kde studuje a představuje v rámci debaty a interakce, jak si vybíral, jestli to splnilo jeho požadavky a další jeho zkušenosti, rady a tipy ke studiu na VŠ. Naši třeťáci pak tyto stolečky obchází a mají již předem připraveno, na co s budou ptát, mají takovou návodnou strukturu, co by je mohlo zajímat.

Co je obsahem individuálního kariérního poradenství pro vaše studenty?

Velmi záleží na tom, v jaké fázi rozhodování, nebo toho přemýšlení studenti jsou. Někdy je to jen o finálním výběru, kdy má student tři různé směry a pojďme si to tedy rozebrat, vyřešit, jak si vybrat, podle čeho poznat pro něj to pravé. A někdy naopak přichází student na úplném začátku v pozici, že potřebuje pomoci s tím, jak o tom přemýšlet, protože neví odkud začít. V tomto případě je to hodně o sebepoznávací části: „Kdo vlastně jsem a co vlastně chci já?“ Nejčastější témata jsou samotná volba směru/ profese, jak dospět k tomu rozhodování se. Někdy je to téma konfliktu mezi přáním samotného studenta proti představě jeho nejbližšího okolí. V rodině ho již vidí v nějakém konkrétním povolání, ale on sám se tam vůbec nevidí. Tak jak tuto situaci ustát, jak to s rodinou komunikovat. Často u studentek, které přemýšlí o studiu medicíny, je to o skloubení studia a kariéry s rodinným životem. Také se objevuje i téma představy toho, co by student chtěl dělat a jestli ho to vůbec dokáže uživit a jak je to s praktickými otázkami. A v neposlední řadě to jsou otázky, které přichází pro studenty se specifickými vzdělávacími potřebami. Ti by většinou měli představu, co by chtěli vykonávat, tak je třeba s nimi prodiskutovat, jestli se přes svoje omezení i do těchto profesí pouštět a jak se s tím vypořádat, jestli a jak se to dá zvládnout. Někdy z těchto konzultací vyplynou i více psychologická témata jako sebedůvěra, sebevědomí, kde se uplatňuje více moje psychologická role.

Jaké používáte nástroje a techniky?

Pro mě hlavní je umění rozhovoru, umět se na člověka naladit a napojit tak, aby ten rozhovor byl užitečný. Umět nejen naslouchat, ale i klást správné otázky, aby to člověka někam zavedlo. A potom to samozřejmě jde doplňovat dalšími nástroji. V současném kariérním poradenství se berou různé testy a techniky jako pomocná vodítka, která se dají použít jako podklad právě pro rozhovor. Dále je to z mé strany spíše o doplňování interakce v rozhovoru dalšími pomůckami, jako třeba terapeutické koučovací karty, koláže, psaní, využívání stavebnice LEGO, aby byla zapojena i levá mozková hemisféra a vizualizace. Někdo si rád jen povídá, někdo rád využívá i tyto další věci a jiné pohledy pro svoje uvědomění.

Jak pracujete s kariérním profilem vašich studentů a jejich rozvojem?

Pro každého studenta je zajímavé vidět jeho vývoj, takže se snažím mít s nimi společnou sdílenou složku, kde si společně zapisujeme, co jsme řešili, o čem se bavili, jak se to v čase mění a jak ho to ovlivnilo. Díky tomu se dá jeho vývoj i celkem pěkně zmapovat. Studenti mají právě poměrně rádi i různé testy, protože

je to pro ně hmatatelná věc, se kterou mohou pracovat a mají k dispozici jejich výsledky. A samotné profilování se často i odvíjí od volené větve studia ve třetím ročníku, a to buď na humanitní, nebo přírodovědeckou, kde už oni sami musí mít jasno v tom, kam by chtěli směřovat. Na závěr to přirozeně směřuje k nějaké konkrétní rozhodovací volbě, kam podají přihlášku, kam budou pokračovat. Nicméně celé poradenství není jen o finální volbě je to pestřejší poznání, vývoj toho člověka, jeho sebepoznání a osobní rozvoj.

Máte nějaké tipy nebo doporučení na závěr pro naše čtenáře?

Pokud se zabývají svou kariérní cestou, tak aby na to nebyli sami. Ať se určitě neváhají spojit s výchovným nebo kariérovým poradcem na své škole. Dnes již existuje spousta různých pohledů na budoucí kariéru, nemusí to být hned po maturitě o studiu na VŠ. Je to o tom zkusit si najít svou cestu, která je pro mě vyhovující. V samotném výběru je dobré podívat se, jaké všechny směry existují, co nového se objevuje? Určitě doporučuji spojit se s někým, kdo ten obor studuje, kdo v něm pracuje, mít od něj přenesenou zkušenost z praxe a mít možnost třeba navštívit i reálnou výuku, přednášku VŠ.