Page 1

TADY A TEĎ

ČASOPIS MĚSTSKÉHO DIVADLA ZLÍN

slavíme

www.divadlozlin.cz


Jak také mohlo vypadat naše divadlo… V roce 1940 řešil případnou podobu zlínského divadelního sálu architekt baťovské éry František Lydie Gahura.

V roce 1957 byla vyhlášena celostátní anonymní architektonická soutěž na krajské Divadlo pracujících v Gottwaldově. Komise vybírala z 57 přihlášených návrhů. Tady jsou některé z nich.

Zdroj: KGVU ve Zlíně


Dámy a pánové, milí přátelé! Platí jedno pravidlo: “Dramaturgii každého divadla dělá barák!” Chce se tím říct, že to, co se v divadle hraje, do veliké míry ovlivňuje velikost hlediště, jeviště, jeho atmosféra, technické možnosti. Potvrzuje to i Městské divadlo Zlín. Už padesát let.  Velké příběhy, na velkém plátně, s velkými (myšleno mimořádnými) herci, kteří jsou schopni uhrát velké gesto uvěřitelně, třeba i intimně. To vše pro širokou diváckou obec, jelikož kapacita Velkého sálu je vzhledem ke srovnatelným městům obrovská. Ruku v ruce s tím jde pak potřeba potkat se naopak tváří v tvář, na dotek, třeba i v neoficiální, nepravidelné dramaturgii - právě tak vzniklo Studio Z (z bývalé zkušebny) a Divadélko v klubu (dnešní Dílna), třebaže tyto divadelní prostory v původním projektu nebyly.  Tato rozmanitost, členitost, ve které je tak snadné zabloudit, a díky tomu se najít, ta betonová uzavřenost snoubící se s otevřenou skleněnou plochou, ten vibrující kontrast pod jednou střechou, energie těch, co tu byli před námi - to je pro mne osobně DNA Městského divadla Zlín, které a priori určuje budova sama o sobě.  Proto věnujeme mimořádné číslo občasníku Tady a teď kulatému výročí budovy Městského divadla Zlín. Přemýšlení o budově, připomínání okolností jejího vzniku, je připomínkou samé podstaty naší činnosti, o tom jsem přesvědčen.  Nedávno se mě kdosi ptal, jakou barvu má naše divadlo. Bez přemýšlení jsem odpověděl, že průhlednou. Když uvnitř pracuji, mám pocit, že vidím skrz zdi na celé město, na všechny naše diváky. Když se dívám z ulice, zřetelně vidím, jak to tam tepe, jiskří a hoří.  Ba co víc.  Snad už po těch padesáti letech platí, že divadlo svou činností, inspirací a energií překračuje hranice svého katastrálního území, že je rozlezlé do všech koutů našeho krásného města a kraje, že je v každém z nás.  Každý den na tom společně s Vámi pracujeme. 

Váš MgA. Petr Michálek  ředitel  


Aplaus pro Marka Příkazkého /absolutního vítěze ankety divácké popularity/ U kterých představení sis potlesk publika za celou dobu působení v MDZ užíval nejvíc? Každý potlesk publika je nejvíc. Osobně si ho víc užívám, když jsem ten večer spokojený se svým výkonem a mám pocit, že je potlesk zasloužený. Když nemám den, a ruku na srdce, stává se to, jsem na děkovačce divákům spíš neskonale vděčný za jejich milosrdnost. Naše divadlo má jedny z nejmilosrdnějších diváků v republice! Ocenění je za 71. sezonu, která Tvá role u diváků nejvíc zabodovala? Nevím, no... Mám takové tušení, že do ankety Aplaus nějak zasáhl Jiří Ovčáček... Marku, jaká je Petra herecká partnerka? Spolehlivá. Když už je něco nazkoušené, bývá v tom Peťka přesná a dá se na ni spolehnout, že nebude vymýšlet zbytečné hovadiny. To je totiž velice lákavá, ale dvojsečná zbraň a Peťa má dost úcty k inscenaci a ovládá se. A když už něco vyvede, má to většinou předem promyšlené a práskne se už v zákulisí, takže když se pak na jevišti neodbourá sama, dá se takový fór uhrát, aniž by se chlámali všichni herci. Diváci sice milují, když se herec „odprdne“, ale vždycky se tím zboří iluze divadla a mnohdy to není zcela žádoucí. Tak a teď mě omluvte, jdu si zamést před vlastním prahem... Marku, v které inscenaci by největší potlesk sklidila Petra od Tebe? Malované na skle a Peťka jako Smrt. To chceš! Moc. Na konci z ní mám vždycky husí kůži. V autě si pouštím cédéčko z představení, písničky zbojníků přeskakuji a její duety s Tomášem Davidem vždycky osolím na 35 VOLUME. Jak se Ti líbí Múza před budovou MDZ? Před divadlem je Múza? Na jevišti by se hodila víc,ne? A poslední otázka: Které místo v budově divadla máte nejraději? Nejraději chodím do sklepa. Je tam spousta strašidelných zákoutí a tajemných dveří a za nimi prapodivných komnat a bubákoidních zvuků z kotelny a strojovny a kdo ví z čeho ještě. Můj kolega Vojtěch Fritzl Johaník mě od toho často zrazuje, ale o to raději tam chodím a bojím se tam.


Aplaus pro Petru Královou /vítězku ankety divácké popularity/ U kterých představení sis potlesk publika za celou dobu působení v MDZ užívala nejvíc? U všech. Potlesk dojemný, spontánní, bouřlivý povzbudí a ten  vlažný něco napoví… Velmi upřímně tleskají  děti. V  srdci mi zůstala atmosféra inscenací  Višňový sad, Tři sestry,  Šumař na střeše, Charlie ve světlech moderní doby, Sluha dvou pánů, Madam Piaf, Malované na skle, Bioráj, Prodaná nevěsta  a mnoha mnoha dalších... Ocenění je za 71. sezonu, která Tvá role u diváků myslíš, že nejvíc zabodovala? To já bohužel nevím.  Momentálně mám  radost z hezkých příležitostí v inscenacích Past na myši nebo Noc na Karlštejně. Moc mě taky těší, že hrajeme již čtvrtou sezonu muzikál Malované na skle. Velmi si tohoto ocenění vážím a beru je jako povzbuzení do dalších sezon. Petro, jaký je Marek herecký partner? S Markem partneřím moc ráda, jeho humor a uvolněnost mě baví a inspiruje. Je mým hereckým  manželem v představení Past na myši  a nebojí se překvapovat mne i mou postavu. To mi vyhovuje :-). Marka  si vážím jako herce, ale i jako člověka. Ve které inscenaci bys Marka ocenila velkým aplausem Ty? Tleskám jeho Myškinovi (představení Idiot), ráda vzpomínám na jeho sluhu Brasseta v Charleyově tetě - není malých rolí... Jaký je Tvůj názor na Múzu před budovou MDZ? V mých představách má Múza jinou podobu... Ale tato Múza k budově zlínského divadla prostě patří a já  věřím  tomu, že ji i chrání  a že nenechá divadlo bez inspirace… Jsou věci  mezi nebem a zemí. A poslední otázka: Které místo v budově divadla máte nejraději? Jeviště, když mám co říct. Hlediště, když mě něco osloví.  Orchestřiště, když se rozezní jako zvony v kostele.  To  se celá ta veliká budova divadla zachvěje.


Budova MDZ slaví 50. narozeniny! Moje vzácné divadlo, a milovaný Zlíne! Prožil jsem s Vámi krásných 10 let života při projekci a realisaci divadla a nyní společně slavíme padesátku. Jsem šťasten, že budova divadla je ve velmi dobrém stavebním stavu. Dík za to všem, kteří se o stánek Thálie vzorně starají. Vzpomínám v  této chvíli na svého kolegu a spoluautora Fr. Rozhona. Byl to vzácný člověk, který mě plně nahradil v době, kdy jsem dokončoval čs. Pavilon na EXPO 67 v Montrealu. A nelze nevzpomenout na všechny umělce, kteří v době socialistického realismu zůstali věrni svému uměleckému přesvědčení. Jejich díla jsou nedílnou součástí budovy, kterou obohatili o kvalitní umění. Bohužel všichni už nejsou mezi námi. Děkuji ti „mé divadlo“ za vše co jsi mě dalo do mých učňovských let. Až dnes si plně uvědomuji, jaká to byla škola, která odstartovala můj další profesní život v oblasti divadel a kulturních staveb. Závěrem díky p. řediteli za to jak reprezentuje českou divadelní scénu a za to s jakým kolektivem umělců a techniků s radostí můžete vstoupit do další padesátky v mém milovaném divadle.

11. XI. 2017 Miroslav Řepa

Budova MDZ je v dobré společnosti: arch. Miroslav Řepa je autorem pavilonu ČR na Světové výstavě EXPO 67 v Montrealu, autorem návrhu divadla Laterna Magika na Světovou výstavu EXPO 70 v Ósace a podílel se na významných rekonstrukcích Národního divadla, Smetanova divadla (nynější Státní opera) a Tylova divadla (nyní Stavovského).


Zajímavosti o budově MDZ - stavba probíhala v letech 1960 – 1967 - budova představuje obestavěný prostor 102 000 m2 - výstavba stála 46 027 000,- Kč - v roce 1962 byla výstavba pražskými úředníky zastavena, ale díky nadšení Zlíňanů, kteří na stavbě ještě několik měsíců pokračovali „načerno“, byla opět povolena - hlediště Velkého sálu je eliptický amfiteátr původně určený pro 800 diváků, po úpravách v roce 1989 disponuje sál 687 místy (a stále patří mezi největší činoherní divadla v ČR) - jeviště je velké 19 x 17,5 m, se zabudovanou točnou, která má průměr 13 m a přímo nad hracím prostorem je 25 m vysoké provaziště - zároveň je pod podlahou jeviště ukryto orchestřiště – když se jeho podlaha zvedne na úroveň jeviště, je hloubka hracího prostoru 32 m - monumentální mozaika ve spodním foyer má rozměry 3 x 30 m, je koncipována „ve jménu života, radosti a krásy“ a tvoří ji řada druhů přírodních kamenů, které autoři Milan Obrátil a Zbyněk Slavíček nasbírali v desítkách lomů a nalezišť - Divadélko v klubu – dnes Dílna – funguje jako divadelní scéna od roku 1967, Studio Z vzniklo na místě bývalé zkušebny v roce 1989, původně jako Studio G (Gottwaldov) - rozhodnutím Ministerstva kultury České republiky ze dne 6. 12. 2000 bylo divadlo ve Zlíně včetně uměleckých děl a parku s kašnou prohlášeno za kulturní památku

Je velmi pravděpodobné, že některý z dílčích stavebních výkresů budovy Divadla pracujících osobně narýsovala herečka Jana Tomečková! Do roku 1960 totiž pracovala jako kreslička Státního projektového ústavu – Stavoprojektu. S  architektem Řepou seděla v  jedné velké místnosti a v  rámci kancelářských vtípků se jí sem tam prý povedlo osolit mu kafe. Thálie ji do, tehdy gottwaldovského, divadla zlákala v  roce 1970 (to už za sebou měla desetiletou divadelní praxi). A od té doby je budově i nám divákům věrná!


Nekorektní tingl tangl Ovčáček miláček

míří opět do kin

derniéra 8. 1. 2018 v 19.00

V pondělí 20. 11. v 19.00 bude v přímém přenosu vysílána do kin po celé České republice poslední letošní repríza nekorektního tingl tanglu Ovčáček miláček autora a režiséra Petra Michálka. Přenos se uskuteční tentokrát přímo z Městského divadla ve Zlíně. Satira se odehrává v blízké budoucnosti v období vrcholící prezidentské kampaně v ČR. Na jevišti to znovu hýří těmi nejabsurdnějšími a zároveň zcela autentickými výroky představitelů naší politické scény. Marek Příkazký opět září v roli hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka, skvěle ho doplňují Zdeněk Julina jako Andrej Babiš a Pavel Vacek v roli Bohuslava Sobotky. Participaci na přenosu potvrdilo podobně jako u Ovčáčka čtveráčka několik desítek kin (aktuální seznam je k dispozici na webových stránkách distributora www.prenosydokin.cz). Derniéru prvního nekorektního kabaretu Ovčáček čtveráček sledovalo ve více než sto kinech po celé České republice 17 652 lidí a tím Městské divadlo Zlín překonalo stávající divácký rekord přenosu Divadla Járy Cimrmana. „Druhý díl vznikl znovu z přetlaku nás všech. K těm zásadním věcem se prostě musíme vyjadřovat. My všichni.“ Petr Michálek, autor a režisér

Ohlasy diváků „Tak pan Julina je zřejmě ve své životní roli.“ Šárka Toro Pequeño „Doporučuju, bylo to super.“ Lukáš Otáhal „Byla to zase pecka! Děkujeme a jsme pyšní, že máme tak skvělé divadlo a herce!“ Aneta Kuslová „Skvělé, úžasné, perfektní profesionální provedení, velké díky hercům i tvůrcům.“ Michal Kužel


Loučíme se s Bohyněmi Derniéra čeká 21. listopadu diváky i kritiky oceňovanou inscenaci Žítkovské bohyně. Herci ji nastudovali pod vedením režiséra Doda Gombára, který je také autorem scénáře – napsal ho podle stejnojmenného knižního bestselleru Kateřiny Tučkové. V hlavní roli Dory Idesové se naposledy představí Hana Tomáš Briešťanská, která se díky ní ocitla i v úzké nominaci na prestižní Cenu Thálie 2014. Dále hrají Jan Leflík, Marta Bačíková, Helena Čermáková, Kateřina Liďáková, Milena Marcilisová, Gustav Řezníček, Eva Daňková a další. „S inscenací se rozloučíme v nejlepším a se vší poctou. Tak, jak si zaslouží,“ řekl ředitel divadla Petr Michálek a prozradil, že na jaře 2018 plánuje divadlo ve spolupráci s přenosydokin.cz uvést záznam derniéry v kinech ve střední a východní Evropě.

„Zlínské představení mi přirostlo k srdci s režisérem Dodem Gombárem jsme se výjimečně dobře pochopili a jeho pojetí mě nadchlo a dojalo. Také herci podávali neuvěřitelné výkony, takže jako autorce se mi naplnila představa o jednotlivých postavách i příběhu doslova vrchovatě. Děkuji všem, kteří se na realizaci tohoto představení podíleli - bylo to výjimečně báječné!“ Kateřina Tučková, autorka knižní předlohy

„Na Žítkovské bohyně budu vzpomínat. Na to, jak se Julináč před každou reprízou směje, když se za jevištěm rozcvičuju. Jak mě Luděk pevně stiskne a Honzík přinese batoh. Na poslední výdech, než vejdeme na „zastávku“. Na vyčerpání po každém špílu. Na tichou cigaretu s Martou... Na to, že tohle představení pro mě vždycky bylo, je a bude velmi osobní. A že jsem na něj pyšná. I na nás na všechny. Jsem nesmírně šťastná, že jsem mohla být jeho součástí. Fakt moc! Smutno mi bude...“ Hana Tomáš Briešťanská, herečka premiéra: 1. 3. 2014, počet repríz: 53, zájezdy: 18, počet diváků: 32 000, derniéra: 21. 11. 2017 V mnoha směrech unikátní: - Rekvizitárna chystá na každé představení 128 svíček. - Strom, který dominuje jevišti, jsme pořídili díky bouři. Vyvrátil ho vítr a věnovalo nám ho město. - Strom po převozu vážil 880 kg, po částečném vydlabání a seschnutí váží 250 kg. - Kvůli vysoké reprízovosti a zájezdům se natolik opotřebovala podlaha scény, že se musela vyrábět nová. - Urny do kolumbária nám osobně přivezl ředitel Pohřebnictví Zlín Milan Macura, velký příznivec divadla.


Slavíme: Helena Čermáková je MDZ věrná pětatřicet let! Helenko, do Divadla pracujících jsi nastoupila po studiích na JAMU. Stalo se tak díky konkurzu, jak je tomu dneska zvykem? Kdepak, vůbec nešlo o konkurz. Přišel se na mě podívat pan Miloš Slavík, tehdejší ředitel zlínského divadla a pedagog na JAMU, kterého jsem oslovila. Musím říct, že šlo o velice charismatického muže a měla jsem před ním velký ostych. Ale po dlouhém vnitřním boji jsem si dodala odvahu a vydala se za ním. Věděla jsem, že je ve Zlíně velmi silná éra pana Aloise Hajdy a dalších významných režisérů i lidí kolem, například dramaturga Miroslava Plešáka, proto byl Zlín přitažlivý. Dopadlo to dobře, pan Slavík řekl, že mě bere. Zároveň jsme ale jeli krátce na to hrát absolventské představení do Prahy, kde mi poté nabídli v Realistickém divadle hostování, případně angažmá. Nastalo tak další obrovské dilema, dokonce jsem měla strach to panu řediteli Slavíkovi oznámit. Dík bohu byl tak velkorysý, že mi hostování v Praze umožnil. Přijde mi obdivuhodné, když je herec věrný svému divadlu tak dlouhou dobu. Měla jsi vždycky jasno v tom, že zůstaneš ve Zlíně, nebo to zapříčinily až životní události? V mém případě to jednoznačně zapříčinily životní události… Nejprve jsem si samozřejmě naivně myslela, že projdu vícero divadly a až poté zakotvím na jednom místě. Zlínské divadlo jsem ze začátku brala jako velkou zkušenost. Jenže najednou přišly zmiňované zásadní změny, já jsem se zamilovala a vdala (pozn.: za Jaroslava Čermáka, scénografa a výtvarníka), a to byl pro mě tak významný mezník, že jsem tady ráda zůstala. Určitě jsi za ta léta dostala řadu nabídek z jiných divadel. Která byla ta opravdu nejzajímavější a třeba jsi nad ní přece jen i uvažovala? Nabídek přišlo víc, ale jelikož jsme tady měli dvě dcery, které jsem vyvdala a vůči kterým jsme měli silné citové pouto, nemožné nad nimi jakkoliv uvažovat. V té době jsme neměli ani auto, čili dojíždět do Prahy nebo do Brna nepřipadalo v úvahu. Ale přiznávám, že jsem mnohdy z těch nabídek měla skutečně radost a těšily mě. Nicméně také upřímně dodávám, že jsem nikdy svého rozhodnutí nezalitovala.

V 90. letech tě potkaly hned dvě zásadní role. Kostelnička v Její pastorkyni a Júdit ve stejnojmenné hře, za kterou jsi dostala v roce 1999 Cenu Thálie. Můžeme v tomto případě mluvit o tvém hereckém vrcholu, nebo ho vidíš někde jinde? Nebo myslíš, že ještě přijde? Nechci být nevděčná a jakkoliv povrchní v hodnocení, ale daleko víc než Júdit jsem si cenila Kostelničky. Lidé mi v té době říkali, že jsem se s touto rolí dotkla vrcholu a mně v hlavě běželo: „Panebože, snad mě ještě někdy něco velkého potká, ve čtyřiceti se přece ještě neuzavírá a nebilancuje.“ Kostelničku jsem milovala. Poprvé jsem se pracovně setkala s panem režisérem Pitínským a neuvěřitelně jsme si rozuměli, aspoň za sebe mám ten pocit. Chodila jsem ze zkoušek šťastná, ale taky vyčerpaná. I přesto jsem později doufala, že tohle není mé „poslední slovo“. Vždyť rozmanitost hereckého vyjádření má tolik odstínů a já ráda čekám na výzvy. Mnohdy samozřejmě s obavou, jestli se s danou postavou nemineme. Ale vzrušující dobrodružství, které k této profesi patří, mě pořád stejně dráždí a těší. Platí – čím komplikovanější role, tím lepší. (úsměv) Která z dalších rolí pro tebe byla opravdu významná? Všechny ty zásadní a mimořádné role, kdy každá byla úplně odlišná, ani vyjmenovat nejdou a díkybohu za to. Ale s radostí vzpomínám třeba na práci s Věrou Herajtovou, tady bych ráda zmínila inscenaci Dvojhlavý orel, kdy jsem figuře totálně propadla. Totéž se mi pak stalo při práci na dvou inscenacích s Vladimírem Kelblem, a to u Sestupu Orfeova (pozn.: za roli Lady Torrancové se Helena Čermáková ocitla v širší nominaci na Cenu Thálie 2004) a Marie Stuartovny. Ráda pak vzpomínám na Gombárova Šumaře na střeše, kde jsem hrála obětavou mámu plnou lásky, Pitínského úžasnou Oresteiu či Smrt Hippodamie, kterou celkově považuji za vrchol jiného typu divadla, kdy se činoherec potká s melodramem (pozn.: za titulní roli Hippodamie byla Helena Čermákovaná nominována do nejužšího výběru tří na Cenu Thálie 2006). Není možné nevzpomenout na Karla Semeráda, Ivana Balaďu a Zdeňka Duška, Martina Františka… A nechci opomenout ani další z řady lidových figur, velmi pokornou k životu, kterou mám nyní coby Surmena možnost hrát v Žítkovských bohyních. /celý rozhovor Jakuba Malovaného si můžete přečíst na www.divadlozlin.cz/


Manon Lescaut (1986), na snímku s Milošem Mejzlíkem a Luďkem Randárem

Júdit ( 1999)

Smrt Hippodamie (2006)


sladký dárek s výraznou slevou a dalšími výhodami noc na karlštejně idiot smrt v hotelu alexandria zvlčení drahá legrace trójanky

právě v prodeji za 950 kč


roční předplatné 2018 VÝHODY - výhodná cena - stále místo v hledišti - začátky představení v 17.00 - 6 titulů včetně muzikálu - program na 2 měsíce do schránky zdarma - přednostní rezervace vstupenek - beseda s herci po představení - hlídání dětí v divadle zdarma - divadelní programy MDZ za sníženou cenu

HRACÍ DNY R1 – pátek | 17.00 R2 – úterý | 17.00

JAK HO ZÍSKAT - vyplněním formuláře na www.divadlozlin.cz/predplatne - osobní návštěvou pokladny MDZ (pracovní dny od 11.00 do 18.00)

SLEVY - 150 Kč pro seniory narozené před rokem 1957 a pro studenty - 50% pro držitele průkazu ZTP (ta je poskytována i osobě doprovázející osobu ZTP)

V prodeji od 1. listopadu 2017 | Cena 950 Kč

Více informací na www.divadlozlin.cz Kontakt: e-mail: prodej@divadlozlin | 577 636 207 | 577 636 220 | 737 227 856


Prošli budovou zlínského divadla. Zdrželi se na chvíli i na dlouhá léta… Miroslav Plešák, umělecký šéf V málokteré zlínské budově se odehrálo tolik dramat jak v té divadelní. Nejenom na jevišti. Strávil jsem v ní přes dvacet let života (jako dramaturg a krátce i umělecký šéf) a stále mám před očima chvíle radosti po úspěšných premiérách, i těžkých krizí, které někdy provázely jejich vznik. Museli jsme s naddimenzovaným hledištěm i jevištěm bojovat. Ruský divadelník Stanislavskij považoval překážku za něco, co si musí herec vytvářet, aby jeho výpověď byla pravdivá. A tak je to i s budovou, která nás nutila a nutí nacházet k jejím danostem adekvátní scénický výraz – a formovat tím svoji stylovou jedinečnost. Mám zkušenost, že funkcionalistická architektura přispívá i k přehlednosti a čistotě mezilidských vztahů. Věřím, že do zdí se ukládá i pro další generace duše těch, kteří v nich žijí. Ve zlínském divadle je to šťastná symbióza. I proto mám ten dům a jeho obyvatele moc rád.

Petra Hřebíčková, herečka Zlín a Žítkovské bohyně, jedno z nejpůsobivějších představení, jaké jsem kdy viděla. Dechberoucí. Zlínské divadlo je prostě úchvatné. Cítím nepopsatelný vděk ke všem zúčastněným za to, že mi poskytli možnost zde hrát. A zahrát si Doru Idesovou.

Dušan Sitek, herec V roce 1985 jsem nastoupil do tohoto nejkrásnějšího bludiště mezi českými divadly. A bloudil jsem a bloudil... až jsem potkal na chodbě ve II. patře svou budoucí ženu a už 32 let se neztrácím. Miluju zlínské divadlo. Ať budova vzkvétá a mládne. A umělecký soubor a všichni zaměstnanci ať se inspirují všemi skvělými kolegy, kteří ke zlínskému divadlu patřili a navždy patřit budou. I když mnozí již jen ve vzpomínkách.


Antonín Bajaja: Těším se, jak mí románoví vlci ožijí... Tři otázky pro zlínského spisovatele, jehož román Zvlčení, oceněný cenou Magnesia Litera 2004 a nominovaný na Knihu desetiletí, se dočkal divadelní adaptace. Premiéra je naplánovaná na 16. 12. v 19.00 ve Velkém sále. Jak probíhala spolupráce s režisérem Dodem Gombárem na scénáři ? Doda zaujalo Zvlčení už před čtrnácti lety, kdy kniha vyšla. Řekl mi, že je stvořená pro divadlo a že přemýšlí o její dramatizaci. Potěšil mě, jenže pak se ozvala Jana Janěková. Konstatovala, že Zvlčení je stvořené pro film, prý se o ně zajímá Věra Chytilová a ať na divadlo zapomenu. Zaskočila mě. Sdělil jsem to Dodovi. Čas běžel, přišly jiné starosti, paní režisérka mezitím zemřela. Zvlčení naštěstí zůstalo ukryté (nebo zahryzlé?) kdesi v Dodově mysli a číhalo. Tím se konečně dostávám k jádru odpovědi. Moje spolupráce na scénáři začala i skončila v době, kdy čtenář Dodo ono Zvlčení přečetl. Už léta totiž tvrdím, že každá knížka je definitivně napsaná, až je přečtená. Čím víc má čtenářů, tím víckrát je napsaná, protože každý ji prožije a pochopí posvém. Někdy se stane, že čtenář dokonce předčí autora, a to tím, že v textu mezi řádky najde něco navíc. Proto jsem do Dodova scénáře – do jeho pojetí mého textu – nezasahoval, teprve po první čtené zkoušce, jsem mu sdělil drobné připomínky. Je to váš první román, který se dočkal divadelní adaptace? Ano, je první, i když jeho dramatizovanou podobu vytvořil a odvysílal už Český rozhlas, kde vznikla řada rozhlasových adaptací i jiných mých literárních textů, například román Duely. Odpovídá herecké obsazení Vašim představám? Odpovídá je slabé slovo. Už při té první, pouze čtené zkoušce (a šel jsem na ni s obavami) mě zaplavil pocit tajemného déjà vu. Jako bych se vrátil o mnoho let zpátky, kdy ty mé románové postavy na stránkách Zvlčení začaly ožívat. Už se těším, jak stejně ožijí i na prknech Městského divadla Zlín. Vlci i lidé. Antonín Bajaja (nar. 1942 ve Zlíně) se věnuje literatuře od roku 1991. Mezi jeho nejznámější knihy patří Mluviti stříbro (1982), Duely (1988, 2005, 2015), román Zvlčení (2003, 2013), který obdržel cenu Magnesia Litera za prózu a byl nominován na Knihu desetiletí, a vzpomínková kniha Na krásné modré Dřevnici (2009), za niž získal Státní cenu za literaturu.


Ve znamení čísel, rekordů, zajímavostí Ve výroční den 11. 11. 2017 vešel do budovy MDZ divák s pořadovým číslem 9 099 999 !!! Za rok 2016 Divadlo navštívilo 136 814 diváků, 11 743 diváků nás vyhledalo mimo Zlín na zájezdech. Konalo se 427 divadelních akcí, z toho 40 v rámci festivalu Setkání Stretnutie 2016. MDZ vyrazilo na 37 zájezdů. A už teď je jasné, že rok 2017 je v mnohém překoná. Stotisícího diváka roku 2017 jsme totiž přivítali už 20. října! „Je to rekordně brzy, protože v minulých letech jsme se dočkali vždy nejdřív v listopadu - loni například 11. 11.,“ uvedl ředitel divadla Petr Michálek s tím, že do výsledků se nezapočítávají návštěvníci, kteří přišli do kin na přenos derniéry nekorektního kabaretu Ovčáček čtveráček, ani tisíce diváků zájezdových představení MDZ po celé republice. Za další z rekordů roku 2017 vděčíme nekorektnímu kabaretu Ovčáček čtveráček. Enormní zájem diváků po celé republice se nám podařilo z velké části uspokojit přenosem derniéry z pražských Bohnic do více než stovky kin v České republice. Hra do kin přilákala 17 652 návštěvníků, čímž jsme překonali dosavadní prvenství Divadla Járy Cimrmana. Mimořádným úspěchem bylo také druhé vítězství zlínského divadla na mezinárodním divadelním festivalu V4 v maďarském Vácu. Inscenace Mezi nebem a ženou v režii Doda Gombára zabodovala u poroty nejvíc a získala hlavní cenu festivalu, podobně jako rok předtím Labyrint světa a ráj srdce režisérky Hany Mikoláškové.

Jana Tomečková se za roli Vivien v inscenaci Srpen v zemi indiánů dostala do úzké nominace na Cenu Thálie. Vojtěch Johaník ztvárnil hlavní roli v seriálu Pěstírna (Stream.cz). Zdeněk Julina se naučil hrát na housle kvůli jedné ze čtyř hlavních postav nového filmu Miroslava Krobota: Kvarteto (v kinech od 30. 11. 2017).

11. listopadu 1967 bylo první premiérou v nové budově drama o šesti obrazech a epilogu Jánošík s Miroslavem Moravcem v hlavní roli. 11. listopadu 2017 se do role Jánošíka ve zbojnickém muzikálu Malované na skle převtělí Tomáš David.


TAJEMSTVÍ SOCHY PŘED DIVADLEM ODHALENO!

Mnozí návštěvníci divadla si jistě kladou otázku, co má znamenat podivný objekt před divadlem. V aktuálních dokumentech o MDZ se můžeme dočíst jen toto: „Neodmyslitelnou součástí budovy se stala výrazně stylizovaná kovová socha Letící múza od Luboše Moravce.“ Proto jsme pátrali dále v historii a našli jsme deník, který si psal jeden z dělníků, který byl před padesáti lety přítomen stavby divadla. Dočetli jsme se: „Při hloubení základů jsem narazil na podivný kovový patvar. Vyzařovala z něj čirá energie. Nedokázal jsem odolat a pohladil jsem ten podivný předmět. Svět se mi ztratil a já viděl Boha. Boha, jak před vánočním stromečkem odlévá olovo a kolem poletují andělé. Podíval se na mě a já viděl, že pláče.“ Toto je nejstarší dohledatelná zmínka o soše před divadlem. Je jen na vás, zda jde o múzu nebo boží výtvor.

MĚSTSKÉ DIVADLO ZLÍN MĚNÍ SVÉ LOGO! Po mnoha letech se vedení předního zlínského divadla rozhodlo změnit své logo. „Vždy jsme se snažili vycházet našim divákům vstříc. V novém logu tak reflektujeme obecný názor o divadle a divadelnících,“ okomentoval nadcházející změnu ředitel divadla Petr Michálek.

ZLÍNSKÉ DIVADLO VZPLÁLO, NÁSLEDKY JSOU NEVYČÍSLITELNÉ! Před několika dny došlo ve zlínském kulturním stánku k naprosto nepředstavitelné události, která straší širokou divadelní obec už od roku 1881. Ano, to je ten osudný rok. Rok, kdy Národní divadlo skončilo v plamenech. Něco podobného se nyní událo i ve městě obuvi. Po parádním zahajovacím galavečeru, premiéře Ovčáčka miláčka, Idiota a detektivní Smrti v hotelu Alexandria můžeme definitivně prohlásit, že každý zaměstnanec

Městského divadla Zlín vzplanul pro svou jedinou životní vášeň. Každý zaměstnanec vzplanul jen a jen pro DIVADLO! Dohromady vznikl pořádný žár, který nebylo snadné ukočírovat. Proto technický šéf Milan Houžva nakoupil dostatečnou zásobu hasicích přístrojů a v případě dalších náznaků extrémní vášně k práci je odhodlán jednat.


silvestr v divadle ------ muzikál noc na karlštejně 31. 12. 2017 v 18.00 ve velkém sále

bude i raut a tekutá réva… jednotné vstupné 600 Kč


Předprodej vstupenek na www.srdcovybal.cz

10. 2. 2018

Kongresové centrum Zlín

Marek Ztracený s kapelou F-DUR JAZZ BAND, SHOWBAND Pavla Březiny, PREMIER


generální partner

na sůl

na pepř

na chilli papričky

na koření a bylinky

na muškatový oříšek

Mlýnky Mlýnky pro dochucování čerstvě mletým kořením při vaření i stolování! Můžete je odkládat libovolnou stranou dolů, jsou opatřeny víčkem pro zachytávání zbytků koření, mlýnek na muškátový oříšek zásobníkem na oříšky. Vyrobeno z nerezavějící oceli a odolné keramiky.

www.tescoma.cz


Od roku 2005 se zabýváme: • Skladováním, dopravou a manipulaci zboží • Zajišťujeme připojené celní služby a deklarace • Mezi naše zákazníky patří společnosti Alpine Pro, Sportisimo, Aldo, Northfinder, Střída Sport, Bushman, Numero Uno a další.

ALPINE LOGISTIK, a.s. Zlín, nám. Míru 463, PSČ 760 01 www.alpinelogistik.cz


Fagus, a.s. Březová 206 763 15 Slušovice Tel. : +420 577 113 311 E-mail: info@fagus.cz www.fagus.cz

administrativní budovy

školy a školky

obytné sestavy

budovy pro nemocnice


TADY A TEĎ! Vydává Městské divadlo Zlín, příspěvková organizace Registrováno MKČR pod číslem E 19719 Redakce: Blanka Kovandová, Veronika Jurčová, Pavla Evjáková Grafická úprava: Jiří Adámek Fotografie: Archív MDZ, Archív KGVU Zlín, Marek Malůšek Náklad: 1 1000 ks Kontakty: třída Tomáše Bati 4091, 760 01 Zlín pokladna: 577 636 207, inzerce: divadlo@divadlozlin.cz Změna programu vyhrazena. NEPRODEJNÉ. www.divadlozlin.cz Městské divadlo Zlín finančně podporuje také Zlínský kraj a Ministerstvo kultury České republiky.

Chcete vědět o všem, co se v divadle šustne? Sledujte nás na facebooku: www.facebook.com/divadlo.zlin Divadelní videa najdete na na YouTube, kanál Městské divadlo Zlín

Magazín Tady a teď! najdeš ZDARMA na více než 60 místech ve Zlíně a okolí.


TZ D+1 P. P. 982607–00470/2011 760 01 Zlín 1

www.divadlozlin.cz

Tady a teď! SLAVÍME!  
Tady a teď! SLAVÍME!  

Čtení o zlínském divadle a lidech v něm

Advertisement