28/29
Rozhovor s Terezou a Jurajem Mitro nám podařilo přilákat většinu místních. Těžko říct, zda je přitáhla touha po umění nebo jen chtěli ověřit, kolik jsme toho o historii jejich rodiště dokázali zjistit. Lze tedy říci, že jsme spíše celoslovenské divadlo. Zjednodušit dopravu našim divákům jsme zkoušeli i přes vlastní autobusovou dopravu. Ta k našemu překvapení zprostředkovala dobrou reklamu, ale lidé raději využili dopravu po vlastní ose. Kolika členný tým se o divadlo v současnosti stará? V divadle jsme čtyři a z toho je jedna kolegyně na mateřské. Personálně nám to zdaleka nestačí, jelikož nám dobýhá část programu z minulého roku a zároveň už začíná práce na nových mezinárodních projektech. V současné době by se nám hodila produkční posila. Říkal jste, že prostor už vám nestačí. Co plánujete do budoucna? Původně jsme měli nadstavovat další poschodí, ale to je pro nás finančně neúnosné, stavět do šířky a krátit tak prostory zahrady bychom neradi. Spíše tedy budeme hledat další nevyužitý kulturák kde bychom se mohli zabydlet a obohatit kulturou zase další vesnici. Připravila Alexandra Niedomanská
Absolventy ateliéru fyzického divadla na JAMU a studenty KALDu, kteří zde pracovali na své magisterské absolventské inscenaci. V Praze je inscenace zasazena do krajiny Dívčích hradů a nese název:
SOLE: A MĚSÍC TANČÍ. Režie: Tereza Mitro Dramaturgie: Juraj Mitro Hrají: Juraj Mitro a Matouš Adam Scéna a kostýmy: Mariana Bouřilová a Darija Gosteva Produkce: Alexandra Niedomanská Hudba a zvuk: Ian Mikyska Proč právě Bátovce a Divadlo Pôtoň? Tereza: Sledujeme divadlo už dlouho, byli jsme zde právě na exteriérovém představení Mirákly, kde se představila spousta krásných a zajímavých míst v Bátovcích. Přes sociální sítě jsme se dozvěděli o open callu s možností rezidence. Myslím si, že možnost být na rezidenci je vždy velký benefit pro tvorbu. Na rezidenci je úplně jiná míra koncentrace. Zavřít se (v případě Bátovcí spíš otevřít) a soustředit se jen naši práci. Rezidence je pro mě něco, co je historicky dané. Pojem umělecké rezidence: divadelníci, malíři, nebo hudebníci utíkají do přírody z ruchu měst načerpat inspiraci. I v našem případě se ukázalo, že jde o opravdu funkční princip. U nás se to navíc pojí i s tématem naší inscenace – inspirace přírodou, krajinou a venkovním prostorem. Další velkou výhodou rezidencí je čas na diskuzi a reflexi, kterého při normálním tempu zkoušení tolik není. Hodně nám pomohlo, že jsme mohli o našem tématu mluvit a postupně se všichni naladit na stejnou představu, což nám usnadnilo další práci. A s čím jste na rezidenci jeli? Co jste čekali, že vznikne a jak se naplnila vaše očekávání?