JARO – LÉTO 2021
9. vydání časopisu divadla DISK
ČERVEN ZDARMA
V aktuálním čísle Divadelního Infa nalistujete…
EDITORIAL / 3
– slovo šéfredaktorky
NOVINKY Z DISKU / 4–5
– krátké filmy studentů DAMU, podcast a další aktuality
O ZLOČINU / 6–7
– připravuje se inscenace Tupým koncem
WELLNESS NA DUŠI / 8–13
– možnost psychologické podpory na DAMU
FESTIVAL ZLOMVAZ ČEKÁ V ZÁŘÍ RESTART / 14–17
– jak probíhají přípravy prozradí druháci produkce
PLECHOVÁ MÍNA JEŠTĚ DOUTNÁ… / 18–19
– katedra výchovné dramatiky představuje svůj inscenační projekt
HRDINOU NA KONCI SVĚTA. CESTA NA DIVOKÝ IRSKÝ ZÁPAD / 20–23
– Hrdina západu zamíří do DISKu
AUTORSKÁ TVORBA NA DÁLKU / 24–25
– studenti katedry autorské tvorby a pedagogiky tvořili i v době covidové
DIVADLO INSPIROVANÉ KRAJINOU / 26–30
– zápisky z tvůrčí rezidence na Slovensku
DIVADELNÍ KŘÍŽOVKA / 32 PROGRAM ČERVEN 2021 / 33
– konečně hrajeme a těšíme se na vás!
Nenechte si ujít aktuální dění v našem divadle. Více informací najdete na sociálních sítích DISKu a na stránkách
3
foto: M. Šedivá
Milí čtenáři, mám obrovskou radost, že poslední číslo Divadelního infa v této sezoně vychází ve chvíli, kdy se po dlouhých měsících bez živé kultury opět otevírají divadla! V polovině května se do DISKu mohly v rámci praktické výuky vrátit poslední ročníky, sál ožil stavěním a bouráním dekorací a hlavně intenzivními oprašovacími zkouškami. Stihli jsme také natočit některé hry ve spolupráci se studenty FAMU, s nimiž dlouhodobě spolupracujeme díky jejich předmětu Živý střih. A od pondělí 24. května můžeme tedy konečně hrát pro vás, naše diváky. Samozřejmě s respektem k aktuálním opatřením, proto prosíme i vás, abyste do DISKu přišli s platným antigenním či PCR testem, certifikátem o kompletním očkování či čestným prohlášením o prodělání COVIDu. Ale dost formalit. Čekají nás hned čtyři premiéry. Na jevišti ožijí pod režijní taktovkou Viktorie Čermákové hrdinové Shakespearovy Bouře. Těšit se můžete na novinku Cthulhucén z dílny studentů Katedry alternativního a loutkového divadla – půjde o originální show gigantických rozměrů, jež pod záhyby zábavy skrývá tajemství. Vzhledem ke křížové alternaci v jedné z hlavních rolí se uskuteční dvě premiéry titulu Digitální podzemí. Napsal ho přímo na míru studentům herectví Katedry činoherního divadla Kryštof Pavelka. A poslední premiéra této sezony je už dílem nastupujícího ročníku činoherců a bude jí Hrdina západu, který nás zavede na divoký irský západ. Zatím smíme hrát jen pro poloviční kapacitu a místa tedy rychle mizí. Proto nás mrzí, že nemůžeme vyhovět zájmu všech z vás, kteří byste naše divadlo rádi navštívili. Dobrou zprávou ale je, že řadu inscenací, které se letos na našem repertoáru vzhledem k situaci příliš neohřály, budete moci navštívit i v nové sezoně. Ta ale do DISKu přivede už také nový ročník herců a tvůrců z kateder činoherního a alternativního a loutkového divadla. Doufejme tedy, že nás čeká energická nová sezona a bohatý konec této současné, která byla bohužel tak neradostně poznamenaná pandemií. V novém Divadelním infu se můžete blíže seznámit s některými z nových titulů, přečíst si o zářijovém festivalu Zlomvaz a třeba se i dozvědět o iniciativě prváků z produkce, kteří se snaží na DAMU rozšířit možnost psychologické podpory studentů. Přeji vám krásné dny a nezapomenutelné divadelní zážitky,
Vladana Brouková šéfredaktorka
PULSE
NOVINKY z DISKu
Město je náš les
Zkouší se, hraje se, přestavuje se a bourá. Konečně! Tolik jsme se těšili, až se budeme moci potkávat naživo v našem divadle a až opět v hledišti usednete vy, naši diváci. Jelikož už je ale nyní mnoho představení vyprodaných vzhledem k limitované kapacitě, přinášíme informace o tom, jak se do DISKu a k zajímavým počinům studentů DAMU dostanete z pohodlí domova.
Krátký film Město je náš les volně vychází ze stejnojmenné sbírky básníka Petra Krále (1941–2020). Vzdává hold mimořádnému dílu, stejně jako všem, kteří se během uplynulého roku potýkají se samotou, žalem, nemožností vyjádření. Ulice jsou prázdné. Zavřená divadla, kina, kluby, hospody, koncertní haly, sportovní stadiony. Konec se zdá být v nedohlednu. Obezřetné kroky dlážděným náměstím dávají tušit touhu nalézt alespoň špetku naděje. Víra ve zmrtvýchvstání. Umění nezahyne. Nesmí zahynout. Zatím město zůstává tichou klecí, a naším jediným lesem.
KRÁTKÉ FILMY STUDENTŮ Jarní úKLID a Město je náš les
„Na samém počátku byl pocit osamění, izolace...
Studenti režie Kateřina Volánková a Vít Malota spolu se svými týmy vytvořili v době zavřených divadel krátké filmy, které najdete na YouTube kanálu DISKu. A o čem jejich snímky jsou?
Jarní úKLID Všechny ženy něco spojuje. Jedna věc v roce rozhodně. Jarní úklid. Ale to není můj problém. Nejsem ženuška v domácnosti – mé pracovní záležitosti mi to naštěstí neumožňují. Zatímco ony hystericky uklízejí, tak já? …. Čekám.
„Text JARNÍ úKLID existoval v kratším formátu coby povídka a až poté jsem ji připravila k filmovému zpracování. Ona literárnost textu se v průběhu natáčení ukázala jako trochu problematická, neboť až za pochodu jsme začali vnímat specifika filmové řeči, což bylo způsobené i tím, že celý tým byl tvořen studenty divadelní fakulty. Odpoutat se od divadelního jazyka byla tedy příjemná zkušenost,“ říká autorka scénáře Kateřina Volánková, která se společně se Sašou Chernomashyntsevou podílela i na režii.
všeobjímající smutek a únava leželi na zemi jako těžká deka. Chtěli jsme alespoň někomu dodat energii a naději – a to poezií Petra Krále, k níž jsem se snažil přistupovat co možná nejupřímněji. Snad to snažení nebylo liché,” vysvětluje režisér Vít Malota.
PODCASTY aneb prosakujeme do éteru Zaposlouchejte se do prvního dílu podcastu, za nímž stojí studenti DAMU, Rozhovory, reportáže, přetlaky. O tom, co prosakuje zdmi školy a divadelním světem. První epizoda přináší rozhovor s novým děkanem DAMU Karlem Františkem Tománkem o všem možném, pravděpodobném a nutném. Ptal se Lukáš Černý a Kateřina Volánková. DAMU_cast najdete např. na Spotify, Anchor.fm a YouTube divadla DISK. A brzy se můžete těšit na nové epizody!
DAMU_CAST: EPIZODA 1
S KARLEM FRANTIŠKEM TOMÁNKEM Mistr zvuku a střih: Martin Polák Dramaturgie: Lukáš Černý, Zuzana Šklíbová Moderují: Lukáš Černý a Kateřina Volánková Produkce: Hana Kacafírková, Lucie Mlejnková Iniciátor projektu: Vladana Brouková Znělka: Safari Jazz Orchestra Nahráno ve Zvukovém studiu DAMU 30. 3. 2021, podcast byl natočen za podpory divadla DISK.
RACEK
LEGENDÁRNÍ DISKOVKA Racek jako Film Naživo „Máte to tady pěkné! A co je tohle?“ “Racek. Pan Treplev ho zabil.“ Tomáš Klus se spolu se svými spolužáky vrátil do doby svých studií na DAMU. Do časů přátelství a bezpečí skrytého v pospolitosti. Tomášovy písně, které zazněly v rámci živého vysílání 24. dubna pod hlavičkou projektu Film Naživo diváky provedly jeho vzpomínkami, přípravami na představení Racek a otevřely dveře do srdcí Čechovových postav. Netradiční hudební fillm naživo tak připomněl legendární diskovku, která se v našem divadle hrála v sezoně 2009/2010.
PULSE: netradiční inscenace mezinárodního týmu studentů PULSE je senzitivní filmová online produkce zahraničních studentů DAMU. V premiéře bude odvysílána 30. května 2021 od 18 hodin na Youtube v rámci klauzurního festivalu Proces 020. Performativní film je živě streamovaný. PULSE se dotýká osobních traumatických zážitků, ale soustřeďuje se na péči, důvěru a sounáležitost. Na tvorbě PULSE se podíleli studenti ze zemí celého světa, ve skupině divadelníků spolupracujících s českým produkčním týmem jsou umělci z Litvy, Lotyšska, Finska, Tchaj-wanu, Libanonu, Španělska, Mexika, Německa a Japonska. Všichni byli propojeni během svých studií na Akademii múzických umění v Praze.
Připravila Vladana Brouková
4/5
6/7
JAK JE MOŽNÉ, ŽE NAPROSTÁ VĚTŠINA VŠECH KONKRÉTNÍCH ZLOČINŮ, KTERÉ PÁCHÁ ČLOVĚK NA ČLOVĚKU, BÝVÁ AŽ NA VÝJIMKY ODHALENA? Hypotéza, podle které by žádný zločinec nebyl vybaven dostatečnými schopnostmi pro dohlédnutí konsekvencí svých činů se zdá naivní. Je tedy třeba usuzovat, že psychologický stav zločince v průběhu páchání zločinu je doprovázen anomálními, až chorobnými vlivy, jejichž působením člověk podvědomě nejedná v souladu s původním záměrem a zanechává svědectví o svém činu. Muž důkladně naplánuje vraždu příbuzné, po níž má dědit – ve chvíli, kdy prudce zabodne nůž do zad oběti však ztrácí chladnou hlavu a prchá z místa činu bez svého kabátu. Zadlužená žena otráví svou věřitelku, ta padá v křeči na zem a zmatená vražedkyně prchá z místa činu svírajíc vlastní zástavu v ruce. Tyto a podobné stopy pak zákonitě vedou až k viníkovi, který ovšem jako by o vlastní odhalení svým chováním přímo usiloval. Překoná-li zločinec určitý časový úsek, v němž je jeho vědomí ochromeno situací zločinu, navrátí se zpravidla zpět do psychického stavu před spácháním činu. Rázem jako by procitne a uzří všechny chyby, které během zločinu učinil a jejichž důsledky za ním zanechaly prokazatelné stopy. Své odhalení se sice snaží všemi dostupnými způsoby zvrátit, nicméně obvykle bezvýsledně. Kde ale hledat příčiny abnormálního psychologického stavu doprovázejícího akt zločinu? A je tento stav nezbytnou konstantou doprovázející za daných okolností všechny zástupce rodu homo sapiens? Při hledání odpovědí na tyto otázky je třeba si ujasnit, že sama příroda zákonitě dělí lidi obecně vzato na dvě třídy: na nižší (obyčejné lidi), tj. na materiál sloužící jen k plození sobě podobných, a na vlastní lidi, tj. takové, kteří mají dar nebo talent říct ve svém prostředí nové slovo. Pododdělení je tu ovšem nekonečné množství, avšak charakteristické znaky obou tříd jsou dostatečně výrazné: první třída, tedy materiál, jsou obecně vzato lidé konzervativního založení, zkostnatělí, žijící v poslušnosti, otrocké duše, jejichž posláním je poslouchat, a není v tom tedy pro ně naprosto nic ponižujícího. Druhá třída, to jsou ti, kdo stále přestupují zákony, bořitelé nebo lidé, kteří k tomu mají sklon, jak vysvítá z jejich schopností. Zločiny těchto lidí jsou samozřejmě relativní a pestré; ponejvíce vyžadují tito lidé velmi různými formami zničení dosavadního ve jménu lepšího. Ale potřebuje-li takový pro svou myšlenku překročit třeba i mrtvolu, krev, může ve svém nitru s dobrým svědomím rozhodnout, že se před tím nezastaví – ovšem úměrně k velikosti své myšlenky – a v tomto smyslu má dotyčný právo na to zločin uskutečnit. Uvažujeme v konkrétních příkladech. Kdyby Newtonovy objevy pro nějaké komplikace mohly proniknout k lidstvu jen za cenu obětování života jednoho, deseti, sta lidí, bránících tomu objevu nebo stojících mu v cestě jako překážka, pak by měl Newton právo, a možná dokonce
povinnost odstranit těch deset nebo sto lidí, aby mohl své objevy dát celému lidstvu. Z toho všeho však vůbec nevyplývá, že by Newton měl právo zabíjet, koho si zamane, každého, koho potká a kdo mu přijde do cesty. Lze tedy předpokládat, že výjimečný člověk je dost silný na to, aby u něj dotyčný chorobný psychologický stav (dejme tomu) během páchání vraždy nemusel vzniknout, případně, aby jej snadno překonal. Mezi příslušníky první třídy, totiž obyčejnými lidmi, může snadno docházet ke zmatení ve smyslu pocitu příslušnosti k druhé třídě. Právě za tímto účelem vyvinula příroda obranný mechanismus – abnormální psychologický stav, který v průběhu vraždy postihne člověka, který se bez dostatečných schopností pokouší porušit pravidla sociálního řádu a spáchá zločin. Z toho všeho tedy jednoznačně vyplývá, že zločiny jsou v naprosté většině případů páchány obyčejnými lidmi, pouhými částmi lidské masy, jejíž skutečným posláním je udržovat svět a rozmnožovat ho co do počtu. Tito pomatení lidé se k opravdovému činu v naprosté většině případů ani neodhodlají, a pokud ano, sama příroda je v průběhu páchání zločinu psychologicky ochromí a způsobí, aby vlastním jednáním sami sebe udali. Zároveň je třeba přiznat, že druhá třída, tj. skuteční hybatelé světa, kteří jej vedou k velikým cílům, má plné právo páchat všechny zločiny, které jsou nutné k uskutečnění jejich cílů a mohou beztrestně překračovat zákony lidské i zákony svědomí. Není ale třeba čehokoliv se obávat: masy jim nikdy toto právo nepřiznávají, odsuzují je na smrt a věší a tím naprosto oprávněně splňují své konzervativní poslání, ale přitom ovšem v příštích pokoleních tytéž masy stavějí popraveným pomníky a uctívají je. První třída je odevždy pánem současného, druhá pánem příštího. Chorobný psychologický stav doprovázející akt vraždy je tak uhelným kamenem, na němž se obě třídy dělí. Zatímco první třída není a nemůže být schopna vlastní přirozenosti odporovat a její přestupek bývá snadno odhalitelný, příslušníci druhé třídy dokáží tento stav překročit a zdvihnout vražednou zbraň s chladnýma očima pevně namířenýma k cíli svých velikých myšlenek. Rodion Romanovič Raskolnikov napsáno pro Periodické slovo
Tento článek chápejte jako pozvánku na absolventskou inscenaci 3. ročníku KALD Tupým koncem, jejíž premiéra proběhne 22. října v Divadle DISK.
8/9
VÍTE O MOŽNOSTI PSYCHOLOGICKÉ PODPORY NA DAMU? OCENILI BYSTE MOŽNOST VÍCE NEŽ JEDNÉ KONZULTACE? Otázky, jimiž se skupina studentů z prvního ročníku na katedře produkce snaží zjistit, jaké je povědomí o psychologické pomoci a zda by nemělo dojít k širší změně. Divadelní fakulta svým studentům v současné době poskytuje možnost neplaceného odborného poradenství. Dle výsledků průzkumu se o této podpoře mezi studenty příliš neví a studenti by navíc v případě změn uvítali širší možnost podpory.
VZKAZY STUDENTŮ Z DOTAZNÍKU 10/11
V rámci bakalářského programu na katedře produkce jsou do studijního plánu začleněny předměty Management týmu a Management projektu, které pomáhají vytvářet bezpečné prostředí pro sebereflexi, pro kolektivní sdílení osobních myšlenek, cílů a očekávání od studia. Těmito předměty provází psycholožky s terapeutickým a koučovacím výcvikem. „Pro studentky a studenty letošního prvního ročníku, kteří strávili ve škole necelé tři týdny, se z mého pohledu stal předmět Management týmu nejen podstatným pilířem pro formování kolektivu celého ročníku a pro budování vzájemné důvěry, ale pravidelná měsíční sezení jsou také platformou pro sdílení, jak jednotliví studenti prožívají nečekanou situaci a s jakými psychickými a sociálními překážkami se vyrovnávají,“ popisuje svoji letošní zkušenost jedna z psycholožek Ester Fišerová. Vzhledem k tomu, že obě vyučující samy nabízí svým studentům také osobní konzultace, anebo předávají kontakty na své kolegy pro případ dlouhodobé pomoci, vnesla se v letošním prvním ročníku otázka, zdali má fakulta vlastní psychologickou poradnu pro všechny studenty. „Přišlo mi zvláštní, že na Karlově univerzitě, která má násobně více žáků, taková podpora funguje a na DAMU, kde jsou obecně citliví lidé ta možnost není. Navíc v případě i dalších škol je taková podpora hodně využívaná a myslím si, že na DAMU by o ni byl také zájem,“ popisuje motivace k tvorbě iniciativy Wellness na duši studentka Anna Zítová. Její spolužačka a spolutvůrkyně nápadu Elisa Speváková již během prvního semestru zjišťovala, jaké možnosti fakulta poskytuje. „Za prvé mi o externí psycholožce nepřijde úplně šťastná informovanost mezi studenty, za druhé jsou nabízeny pouze čtyři konzultace měsíčně pro Divadelní fakultu. Nezdá se mi to jako dostatečná péče o duševního zdraví studentů.“
UMĚLEC NETRPÍ
Téma duševního zdraví se poprvé oficiálně na půdě fakulty zvedlo v květnu roku 2018, a to na zasedání akademického senátu. Tehdejší myšlenka vzešla ze studentské komory senátu, nicméně po krátké rozpravě bylo téma odloženo (viz zápis ze zasedání AS DAMU z 23. 5. 2018). Podle výpovědí členů senátu nedošlo ke shromáždění požadovaných dat a následně byl tento bod na podzimním zasedání odsunut. Přibližně ve stejné době se této neřešené problematice začala věnovat současná ředitelka divadla DISK Tereza Sochová a někdejší PR manažerka DISKu Kristýna Šestáková, které svoji představu prezentovaly přímo vedení fakulty. Následně se rozhodly vytvořit pražskou odnož iniciativy Umělec netrpí, jež vznikla na brněnské Janáčkově akademii múzických umění jako projekt tamějšího pedagoga Jana Motala (viz 1. číslo DI; jaro 2018). „Chtěli jsme, aby studenti měli možnost rychle a co nejvýhodněji získat kvalitní pomoc se svými trápeními“ popisuje Kristýna. Na webové stránce www.umelecnetrpi.cz tak vznikl seznam pražských psychoterapeutů, kteří jsou ochotni pomáhat studentům zcela zdarma, nebo za výhodných finančních podmínek. S odchodem Kristýny z DISKu se však iniciativa přestala rozvíjet. I po svém odchodu vnímá Kristýna stále potřeby fakulty: „Cítím, že na DAMU je možnost takové pomoci nesmírně důležitá. Odborníci zmínění na stránce Umělec netrpí jsou stále k dispozici. Je však zapotřebí, aby někdo, ideálně z DAMU, tuto činnost koordinoval a věnoval jí svůj volný čas.“
„Vzhledem k tomu, že DAMU je velmi náročná škola, bylo by více než žádoucí, aby studenti měli možnost nejen si občas jít popovídat (navíc v tak omezeném čase), ale že součástí školní poradny by měla být i edukace ohledně možností psychologické péče, jaké tento stát nabízí (chodit na terapie nemusí být jen výsada zaopatřených, jde to i přes pojišťovnu, to taky spousta lidí neví), případně rovnou přesměrování na další odborníky.“ „Podporu psychického zdraví považuji za klíčový prvek pro výchovu absolventů úspěšných v profesním i osobním životě.“
Víte o možnosti psychologické podpory na DAMU?
Pokud ano, jak jste se o ní dozvěděli? 40
Ano 36,2%
30
68 20
120
Ne 63,8%
10
0
Od pedagoga
graf č. 1; 188 odpovědí
Na facebooku
graf č. 2; 73 odpovědí
Ocenili byste možnost více než jedné konzultace? Nevím 4,3% Ne 9,8%
8 18
158
graf č. 3; 184 odpovědí
Ano 85,9%
Na webových stránkách DAMU
Od kamaráda
OZVĚTE SE NÁM e-mail I. ročníku KP
kp2020@damu.cz
12/13
V PŘÍPADĚ ZÁJMU O PSYCHOLOGICKÉ KONZULTACE
PhDr. Hedvika Boukalová PhD. hedvika.boukalova@ff.cuni.cz
O STÁVAJÍCÍ PODPOŘE VÍ JEN TŘETINA STUDENTŮ
Tým studentek a studentů z produkce začal vytvářet dotazník, z něhož by jasně vyplýval současný stav psychologické pomoci na DAMU a celkové poptávky po ní, a zároveň by se získala tvrdá data k obhajobě nutnosti změny. Za týden od jeho zveřejnění na sociálních sítích odeslalo svoji odpověď necelých 190 respondentů v poměrném zastoupení všech kateder. Z vyhodnocení vyplývá, že o aktuální podobě psychologické podpory na fakultě neví 63,8 % studentů (graf č. 1). Více než čtyři pětiny respondentů uvedly, že by využili možnosti řešit své potíže s odborníkem, tj. psychologem, a to vícekrát než jednou (grafy č. 3 a 4). Taktéž nadpoloviční většina studentů se vyjádřila, že ve svém okolí znají osobu, pro níž by tato pomoc byla potřebná. (graf č. 5)
„FAKULTA MŮŽE VYTVOŘIT PODMÍNKY PRO PREVENCI“
Po vyhodnocení dat z dotazníku byla domluvena schůzka s novým děkanem Divadelní fakulty Karlem Františkem Tománkem, na níž zástupci produkčního týmu představili výsledky průzkumu a promluvili o svých návrzích, jakým směrem by se mohly změny ubírat. „Vážím si každé podobné iniciativy, protože svědčí o tom, že vám není lhostejné prostředí, ve kterém se společně nacházíme. Z toho důvodu ji beru naprosto vážně. Přestože naše fakulta nemůže suplovat odbornou lékařskou péči, může v rámci svých možností vytvořit podmínky pro prevenci. Náš stávající smluvní partner dr. Hedvika Boukalová poskytuje své služby v rozsahu, který s ní byl smluvně dojednán. Zjistím, zdali existuje prostor pro širší spolupráci a budu vás informovat prostřednictvím newsletteru,“ shrnul svůj postoj pro tento článek Karel Tománek.
UCELENÁ POMOC
Svoji konkrétní představu, jak by mohla ve výsledku vypadat podpora na DAMU popisuje Elisa Speváková: „Podle mě by onu pomoc měl zajišťovat jeden člověk, koordinátor, který bude mít pod sebou všechny činnosti jako intervenční skupiny, další psychology. Bude zkrátka psychologickou hlavou DAMU, tak aby byla celá pomoc ve všech formách ucelená.“ Na závěr autoři iniciativy Wellness na duši zdůrazňují, že kdokoliv má zájem zapojit se, či má nápady, s nimž by rád přispěl do diskuse, nechť se ozve na ročníkový e-mail, anebo přes sociální sítě komukoliv z I. ročníku produkce. „Vedle samotné změny je nutné, aby tento nápad nevyhasl a pokračovalo se v něm,“ uzavírá prosbu Anna Zítová. Autor článkuje děkuje za spolupráci všem osloveným respondentům, především pak kolegyni Adině Hanákové.
Johann Foss johannjfoss@gmail.com
ZÁSTUPKYNĚ TÝMU
Elisa Speváková elisa.spevakova@gmail.com
Anna Zítová anzitova@gmail.com
Své problémy byste chtěli spíše řešit s
Víte o někom, kdo by možnost opakovaného sezení využil?
150
Ne 4,3%
133
8
100
63 50
38
7
1
0
kamarádem odborníkem
rodičem
Ano 62,0%
pedagogem
graf č. 4; 179 odpovědí
116
graf č. 5; 187 odpovědí
Jaký způsob kontaktování by byl nejvhodnější? 125
100
75
50
25
0
Telefon
Přes vložený Přes speciální formulář na webovou stránkách DAMU stránku
graf č. 6; 188 odpovědí (v dotazníku byla možnost zaznačit více odpovědí)
Nevím 33,7%
14/15
FESTIVAL ZLOMVAZ ČEKÁ V ZÁŘÍ RESTART
Zlomvaz, studentský divadelní festival pořádaný DAMU, bude mít letos už 28. ročník. Do festivalu jsou tradičně zapojeni studenti divadelních škol i mimo Prahu, zejména JAMU v Brně a VŠMU v Bratislavě. Organizaci mají obvykle na starost studenti druhého ročníku Katedry produkce, a tak s každým ročníkem přichází spolu s novým týmem i nová podoba festivalu. A ještě v něčem bude tento ročník jiný. Nebude se konat v běžném termínu na konci letního semestru, ale na přelomu září a října zahájí nový akademický rok. Důvody jsou snad zřejmé. Dovolte nám, abychom teď festival představili my všichni, druháci z produkce, kteří Zlomvaz už několik měsíců připravujeme. A ještě několik měsíců připravovat budeme. Situace se nelepší, a tak jsme se rozhodli změnit termín. Baruš: „Pamatuju si, jak jsem v říjnu dostala bídu, když jsem řekla, že s tím červnem nejsem moc optimistická.” V březnu už nebyl optimistický nikdo z nás. Bylo nám jasné, že v červnu nebude možné, aby Zlomvaz proběhl tak, jak bychom chtěli. Nebude povoleno hrát, nebude povoleno se scházet, a nebude nejspíš ani povoleno vejít na území školy. Plán A byl tedy nerealizovatelný, tak jsme vymysleli plán B podle aktuálního “psa” a výhledových možností, což by se pracovně dalo nazvat jako “venku a online”. A plán C pro ještě nepříznivější podmínky, který už by musel být v podstatě jenom virtuální. A potom přišel nový “pes” a nové plány, a naše motivace naopak odešla. Fáňa: „Když jsme na jedný hodině byli strašně demotivovaní a vypadalo to, že Zlomvaz bude online a v totální karanténě země, začali jsme jen házet sny, naivní přiblblý nápady, a hodně těch věcí se pak ukázalo jako docela reálných. Nakonec je asi nepoužijeme, ale baví mě, jak umíme být kreativní.” Naštěstí jsme dobrý tým a jestli se nám něco daří, tak jak by řekl Tom: „Nepanikařit a nevzdávat to!” Tak se s námi těšte na září a na Zlomvaz, který si nenecháme zkazit! Takže Zlomvaz bude. A bude to restart. Nebudeme předstírat, že je podtitul nějak jedinečný, ale spojuje se
v něm všechno, co chceme skrze festival přinést. Vzhledem k tomu, že celou dobu příprav komunikujeme téměř výhradně v online prostředí, stal se pro naše směřování určující jeden konkrétní večer, kdy jsme se mohli (asi poprvé a naposledy) všichni legálně potkat. Verča: „Nejvíc super moment byl v prosinci, když bylo to větší rozvolnění, sešli jsme se v Kafe DAMU a seděli jsme na zemi ve foyer DISKu...” Tom: „Snažili jsme se vymyslet nějaké téma festivalu, které by spojovalo hodnoty a přání všech z nás. Z počátku se to sice zdálo nemožné, protože každý máme velmi jiný vkus a jiné priority, ale nakonec někdo vykřikl slovo >Restart!< (řekl to Tomáš, ale je to skromný chlapec – pozn. autorky) a všechno do sebe zapadlo.” Vlastně festivalem nechceme dokázat nic jiného než to, co si přejeme všichni. Setkat se, vidět nějakou tu kulturu naživo, vrátit se do školy. Lucka: „Shodli jsme se, že chceme festival téměř za každou cenu na DAMU a tak, abychom se tam cítili zase jako doma. Snažíme se ho dělat s minimálním ekologickým dopadem a maximální zábavou!” Zatím se to daří, i když původní hlavní cíl, připravovat Zlomvaz co nejudržitelněji, občas ustupuje trochu do pozadí. V tuhle chvíli je hlavním cílem, aby vůbec proběhl a aby byl offline! Ekologie. Ze začátku to bylo trochu na sílu, ale teď už nad tím ani nemusíme přemýšlet a automaticky hledáme udržitelnější řešení. Kde to jde, omezujeme novou výrobu a využíváme všeho, co se dá. Snažíme se vyhnout tisku a nadbytečné spotřebě. Připravte se na hodně recyklace, nejen-car-sharingu, lokálnosti, zálohovatelných, znovupoužitelných a nově zpracovaných materiálů a věcí, které tak na našem festivalu čeká restart. Ale pojďme si říct, že připravovat festival v době pandemie není sranda. Asi není překvapivé, že na otázku, co je nejtěžší, odpovídáme svorně – život v onlinu. Třeba se vůbec nedá plánovat. Nebo se paradoxně plánuje pořád, donekonečna, stále znovu.Tom: „Často se stalo, že jsme si zadali deadline na zásadní rozhodnutí podle slibů vlády,
ze kterých pak ale sešlo. V takto nejisté době je těžké plánovat dopředu, zvláště pak když se chceme vyhnout online formátu.” Verča: „Třeba brainstorming v onlinu se dělá fakt těžce.” Hanina: „Nevznikají debaty, nebavíme se o nápadech, strašně to klesá na kreativitě.” Ale to už bychom zase jen brečeli nad rozlitým mlékem... I přes všechny přítěže a nesmyslnosti téhle doby vidíme v našem ročníku příležitosti. Fáňa: „Vůbec neznáme minulé ročníky festivalu. Loňský neproběhl, předtím byl Zlomvaz spojený s PQ. Přijde mi vlastně dobré, že nejsme ovlivněni minulými ročníky a vymýšlíme hodně věcí podle sebe.” Štěpa: „Máme jedinečnou možnost pořádat unikátní festival ve zcela odlišných podmínkách, než jej pořádali naši předchůdci.” Poprvé bude Zlomvaz v jiném termínu. Bude mít možnost zahájit nový akademický rok. Vera: „A bude to snad taková první zahajovací pořádná DAMU-akce po téhle roční odmlce!” A jak to bude vypadat? Divadelní přehlídka je samozřejmostí. Inscenace, které na festivalu budou k vidění, už má programová rada vybrány. Jsou mezi nimi zástupci DAMU, brněnské JAMU i bratislavské VŠMU, a dokonce přijede i jeden soubor z Polska. Připravuje se i offprogram. Shrnuto slovy členů týmu zodpovědných za tuto sekci – Ani: „Offprogram a merch budou fakt libovka, dobrá párty, dobrá střecha, dobrej fotbal.” Kuba: „Daří se nám vyhledávat aktuální program.” Ani: „A jsme pyšní na merch a to, že jeho koncepci stále upravujeme abychom byli co nejspokojenější.” I na merch je myšleno s co největším ohledem na udržitelnost, výsledkem by měly být jedinečné eko-friendly záležitosti, se kterými budeme spokojení nejen my, ale hlavně jejich budoucí majitelé. A fotbal taky bude. Lucka: „Přijde mi cenný, že se vracíme k fotbalovému zápasu, který se stal součástí festivalu už v jeho raných ročnících, to mi přijde fakt pěkný.” Už několik let tento fotbalový turnaj, tradiční utkání divadelnických týmů napříč školami a obory, neproběhl. I v tomhle to snad bude jeden malý restart.
16/17
Třetí programovou částí bude setup neboli vzdělávací sekce. Lucka: „Cílem je zpestřit programovou nabídku festivalu, rozšířit tak obzory jeho návštěvníkům a nastavit jejich mysl (odtud setup). Řekla bych, že zpestření nabídky programu se nám zatím daří, to další ukáže až festival sám. Co bych konkrétně vypíchla jako zdárné na naší sekci je to, že se do příprav programu snažíme angažovat studenty jiných oborů a dát jim tak prostor pro prezentaci svých dovedností – část připravovaných workshopů by například měli vést vybraní studenti. Nebo připravujeme autorská čtení, kde budou další studenti číst své texty, a moderátora brunchů budeme mít také z řad studentů.” V rámci tohoto programu se připravují workshopy, ranní brunche doprovázené rozhovory se zajímavými osobnostmi, diskuse, a hlavně prostor k setkání a inspiraci. A na co se organizační tým nejvíc těší? Tom: „Nejvíc se těším na práci na místě. Až se prokoušeme ONLINE přípravnými pracemi a začneme zdobit školu, nosit techniku, vítat hosty, chystat bar, …” Vanda: „Až se uvidíme naživo a budeme to chystat naživo a až se to uskuteční naživo.” Lucka: „Až si sednu na střechu DISKu s mimózou a avokádovým toustem a budu poslouchat dopolední debatu s hostem o jeho práci a kolem mě bude proudit dav návštěvníků festivalu.” Fanouš: „Na pivo ze skla a kafe z hrníčku.” Fáňa: „Až to všechno konečně proběhne. Vrátím (samozřejmě nepoškozenou) techniku, vyplatíme umělce, dáme do pořádku vyúčtování. Hrozně se těším na ten moment, až odešlu závěrečnou finanční zprávu a přijde mi odpověď: >Díky, vše je v pořádku. Nashledanou.<” Na Zlomvaz si ještě pár měsíců budeme muset počkat, ale pro všechny nedočkavce připravujeme malou offline zábavu a díky redakci Obratle, našeho festivalového zpravodaje (který tvoří studentky druhého ročníku KTK), si ten čas můžeme zkrátit s jejich podcasty. První díl by měl být venku co nevidět! připravila Anežka Bednářová a druháci z produkce
ZLOMVAZ – RESTART 29. 9. – 2. 10. 2021 DAMU
ig: @zlomvaz_festival fb: @zlomvaz web: zlomvaz.cz
JEŠTĚ DOUTNÁ…
Ač se může někdy zdát, že o Katedře výchovné dramatiky, v tom nejvyšším patře bez výtahu, není tolik slyšet, vzniká u nás každoročně mnoho zajímavých projektů ve všech formách studijních programů. Nezbytnou součástí našeho studia jsou totiž mimo jiné i herecké projekty, protože abychom my sami mohli tvořit s různými skupinami v různých institucích, musíme proces inscenační tvorby zažít také na vlastní kůži. Přičemž některé výsledné inscenace pak bývají prezentovány na našem říjnovém festivalu Děti–Výchova–Divadlo. To jsou ty dny, kdy na fakultě potkáte mnoho dětských a mladých divadelních duší!
překvapilo striktní uzavření všech divadel a Mína tak zůstala odjištěná a stále doutná, v průběhu obou semestrů míň nebo víc, když jsme usínaly ve vojenských botách a s rajčaty ve vlasech ve válečné zóně Řetízku. Pokud dojde k výbuchu, bude to možná na konci června. Tak snad to sejme co nejvíc diváků!
Našemu ročníku však připadala skutečnost, že mnohdy velmi zajímavé projekty, jimž věnujeme mnoho úsilí i času mimo výuku, končívají často jedním nebo několika málo uvedeními pro ostatní studenty, známé a přátele, docela neuspokojivá. Proto se náš dívčí kolektiv rozhodl pracovat na inscenaci, jež by se poprvé mohla stát plnohodnotnou součástí repertoáru Divadla DISK pro sezónu 2020/21, i když v jeho studiovém prostoru Řetízek. A tak na motivy stejnojmenné knihy Pavla Hrnčíře vznikla Plechová Mína, která voní po zeleninovém ratatouille, chutná stylizovaným groteskním provedením, ale snadno zhořkne v ústech díky tématu dítěte ve válce. Téma v nás od počátku rezonovalo, přestože se většina válečných konfliktů dnešní doby odehrává na jiných kontinentech a může se nás zdánlivě netýkat. Motiv přehlížení problémů kolem nás se stal důležitou součástí inscenace a něčím, co je nutné předávat dál. Celý projekt měl mít ještě zajímavý přesah, neboť jsme se propojili s Organizací pro pomoc uprchlíkům. Asi dva dny před premiérou nás ale, stejně jako ostatní,
délka představení: 45 minut soubor: 2. ročník mgr. KVD DAMU režie: Mariana Čížková, Jakub Folvarčný kostýmy: Inés Andučić
„Doufám, že máš ráda výlety. Situace tady v okolí Bakhlažánu se teď hodně hodně přiostřila, víš..." Co se stane, když si šest holek hraje na vojáky? Co se stane, když dítě obrží místo kočky nášlapnou minu? Když to bouchne, bude to asi pěkné ratatouille. RATATATA!!
OSOBY A OBSAZENÍ Petra Houšková Silvie Młynarczyková Tereza Chvátalová Věra Součková Barbora Gréeová Františka Hejduková
Tereza Chvátalová, KVD, 2. ročník Mgr.
18/19
foto: V Jeřábková
Když se John Millington Synge, autor hry Hrdina Západu, rozhodl po studiích v Irsku a Německu vydat v roce 1895 do Paříže, aby zde prorazil jako spisovatel, básník a kritik, nesetkal se právě s úspěchem. Účast na debatních kroužcích ani studium literatury a jazyků, mu nedokázaly poskytnout dostatek inspirace, a jak je patrné z jeho zápisků a krátkých básní, nedařilo se mu ani v osobním životě. Šťastným se ukázalo být až setkání s Williamem Buttlerem Yeatsem, který Syngovi doporučil, aby opustil Paříž a vrátil se do rodného Irska. Konkrétně pak na Aranské ostrovy, které můžeme (minimálně v době Syngovy cesty) směle označit za konec světa. W. B. Yeats tak v podstatě Synga vyzval, aby místo teoretizování nad knihami vyrazil poznat skutečný život. Teprve pak o něm bude schopný pravdivě psát. Poradil mu, aby se napřed naučil žít vedle místních, jako by byl jedním z nich. Pak ať „hledá způsob, jak vyjádřit život, který nikdy vyjádření nenašel“.
20/21
Synge na Aranské ostrovy v roce 1898 skutečně odcestuje a objeví svět, který je výjimečný svou naprostou obyčejností. Nachází místo izolované v prostoru, zastavené v čase, na jedné straně zbavené vymožeností moderní doby, ale zároveň osvobozené od tísně, kterou s sebou nese život v současné civilizaci. Realita Aranských ostrovů je ryzí, syrová, krutá. A právě díky tomu osvobozující. Synga mimo jiné překvapí bohatství příběhů, které si obyvatelé ostrovů po generace předávají. Historie jejich vyprávění se táhne od keltských ohnišť až do skromných příbytků zdejších lidí. Tyto příběhy poskytují alespoň chvilkový únik od každodenního souboje s přírodou a nesmlouvavým koloběhem života. A pro Synga se stávají, spolu s naturelem místních, tak dlouho očekávanou inspirací pro vlastní tvorbu. Jeden z příběhů, které vyslechne, dává základ i Hrdinovi. Nejedná se tedy o vymyšlenou zápletku, ale o setkání s mentalitou zcela osvobozenou od pravidel moderní civilizace. Synge se na ostrovy několikrát vrací, jeho úspěch na poli literatury se záhy dostaví a (nejen) hra Hrdina Západu se hraje po celém světě dodnes. Premiéra proběhne v Dublinu v roce 1907, v Abbey Theatre (irské národní divadlo), které Synge spolu s Yeatsem a dalšími v roce 1904 zakládá. Neobejde se bez protestů, ale co by to koneckonců bylo za premiéru, kdyby tomu bylo jinak. Text pobuřuje jednak tím, co je v době premiéry považováno za prohřešek proti dobrým mravům (krutost činů, a dokonce zmínka o dámské spodničce!), ale zejména způsobem, jakým Iry zobrazuje. Ti touží po zasloužené svobodě a nezávislosti na dlouholetém anglickém utlačovateli, chtějí sami sebe vidět jako národ vyspělý, civilizovaný, sebevědomý. Proto nejsou právě nadšeni z obrazu irského venkova, který Synge přináší (a to rovnou na scénu národního divadla). Přitom se z jeho strany nejedná o výsměch, nebo dokonce pohrdání. Naopak, s lidmi z Aranských ostrovů navázal
přátelské vztahy a několikrát dokonce zvažoval, že sem přesídlí natrvalo. Vážil si ostrovanů pro jejich vřelost, pohostinnost a autenticitu. A místy téměř litoval moderního člověka, který už nikdy nepozná život v bezčasí, obklopen jen přírodou a stále živými mýtickými příběhy. Svět Hrdiny Západu přenáší Synge na pevninu nedaleko ostrovů, do hrabství Mayo, do pevně sevřené komunity shromážděné v útulné hospodě, která alespoň na chvíli poskytuje úkryt před vším, co by mohlo čekat venku. Synge schová obyvatele vesnice na konci světa do bezpečí a komfortu malé pevnosti uprostřed nehostinné přírody, do hustého kouře rašeliny, mezi lahve whiskey, k hořícímu krbu. Venku se potulují vyprahlí muži, schopní jakéhokoliv činu, a co hůře, záludné víly a oživlí kostlivci. Do tohoto světa vyšle Christyho Mahona, chlapce na prahu dospělosti, který právě zabil vlastního otce. Ke svému překvapení je Christy díky svému činu na nejlepší cestě zařadit se po bok mýtických hrdinů. Potkává Pegeen, děvče „divého, pěkného však vzhledu“, které se zdá, že se konečně dočkala svého prince. Ale co když to s tím chrabrým činem bylo celé trochu jinak? A jak Christy obstojí před ostatními obyvateli tohoto kousku země, kteří přechází mezi láskou a nenávistí stejně rychle, jako irské počasí mění slunečný den v prudkou průtrž mračen? Prostředí, do kterého Christy Mahon z relativního bezpečí své rodné vesnice přichází, je drsné a nesmlouvavé, závodí se tu v pití a když odliv dovolí, také v divoké jízdě na mezcích. A závodí se o to náruživěji, oč je běžný život nesnesitelnější. V těchto divokých podmínkách se poezie rodí paradoxně stejně přirozeně a spontánně, jako vyprávění místních přechází po chvíli samo v baladu či píseň. A poezie sama o sobě je také překlad Martina Hilského. Text zachovává specifickou melodii příběhu Christyho Mahona, vycházející z reality irského západu.
I ten má totiž svůj přesný rytmus, který nedá postavám ani na chvíli vydechnout. Synge v originále pracuje s vlastním jazykem ostrovů jako s materiálem. Využívá ho tak, aby dokázal sdělit něco tak nepostihnutelného, jako je sama podstata bytostí v této části světa. Martin Hilský píše:
22/23
„Hra Hrdina Západu není dílem popisného realismu a její jazyk není reprodukcí jazyka irských venkovanů, ale pracně vydestilovanou duší tohoto jazyka.“ V souvislosti s postavami hovoří o „lyrickém přetlaku“, který zprostředkuje tak přirozeně, že ani my nemáme šanci nepodlehnout.
Díky Syngově textu a překladu Martina Hilského se nám otvírá svět naprosté autenticity, místo, kde vedle sebe mohou vrazi, kostlivci a víly existovat naprosto samozřejmě a bez jediného problému. Obrovský ve své malosti, pohodlný ve své všednosti, který na svého hrdinu z bájných příběhů čeká tak dlouho, až by ho pro samou horlivost přehlédl.
Monika Hliněnská
22/23
Autorská tvorba NA DÁLKU katedry autorské tvorby a pedagogiky (KATaP) se děje i v normálním čase a režimu z velké časti mimo katedru. A tak nehledě na distanc, jaký mezi sebou museli studenti proměnlivě udržovat od března 2020 až do května 2021, vzniklo několik zajímavých projektů a hotových tvarů a studenti převáděli živé psychosomatické zkušenosti do prostoru online, na plátna nebo do audio forem. Každopádně když se nevinně zeptáte katapáků, co tvořili, většina nejistě odpoví, že nic moc, že to byl slabý rok. Jedny z mála klauzur zimního semestru, které se povedlo provést online, byly ty z řeči. Studenty i pedagogy příjemně překvapilo, že i přes kamery jsou texty přenositelné a řečové gesto dosáhne do Zoomových okýnek celkem spolehlivě. Hlavní psychosomatická disciplína katedry, dialogické jednání, byla postihnuta nejfatálněji. Situace veřejné samoty, evokace vnitřního partnera a autentický vznik dialogu sám se sebou před skupinou přihlížejících, se v domácích podmínkách simulovat nedá. Avšak odehrálo se několik online hodin a pokusů, jejichž reflexe přijde v následujících měsících. Doktorandka Markéta Machková na univerzitě ve švýcarském Neuchâtel experimentovala ve francouzštině a spolu se studenty humanitních oborů hledala způsob, jak si studenti můžou prověřovat a rozvíjet své teoretické úvahy tělově, nahlas, v prostoru a v situaci veřejné samoty. Největší experiment ovšem nastal v nařízeném režimu online. Markéta spolu s MUDr. Evou Slavíkovou a kolegy v doktorátu Pavlem Zajíčkem a Oskarem Bábkem začali online dialogicky jednat i na KATaP a v letním semestru se k nim přidaly i studenti. Druhou hlavní disciplínu katedry, Autorské čtení, se povedlo bez větší újmy přenést plně do online prostoru.
Chybí sice bezprostřední reakce posluchačů či hmatatelné neporozumění, autor textu se však může lépe soustředit na pozorné čtení a není určitými reakcemi zneklidňován nebo ovlivňován k určité četbě. Studenti zakoušeli práci a možnosti s kamerou a skupinové ladění skrze digitální příjmače v online verzích předmětu Herecká propedeutiky a volitelného předmětu Improvizace, vedeného protřelými improvizátory Filipem Kardou a Václavem Zimmermanem. Nemožnost praktické výuky poskytla možnost konečně pořádně sepsat granty. Díky Studentské grantové soutěži (SGS) tak můžou prváci od června zkoušet téma Impuls člověk – Impuls skupina. Jejich stěžejní otázkou je: Jaký může být přínos jednotlivce do kolektivní tvorby a co kolektivní tvorba může přinést jemu samotnému? Monice Tintěrové vyšla básnická sbírka Starý paní mají v ústech porcelán, volnost času lockdownu jí otevřela pero pro psaní románu a díky SGS může konečně pořádně načechrat téma rozdílu mezi Autorským čtením a Tvůrčím psaním, jednoduše shrnuto rozdíl mezi tím, když píšeme proto, aby to bylo slyšeno a když píšeme, aby z toho bylo něco většího, co bude mít svého čtenáře. Slavný detektiv Leon Clifton zasahuje celou katedru. Na jaře proběhla online premiéra dílu Clifton v blázinci. Na druhém pilotu připravovaného seriálu spolupracovali a na dalších 6 dílech pracují absolvent Katap a nyní učitel improvizace Václav Zimmerman, toho času stále ještě vedoucí katedry Michal Čunderle, absolventka Katap a herečka divadla v Liberci Barbora Purmová a student Martin Třešňák, coby kameraman. Další filmová zmínka sice není autorským počinem katedry, ale odkrývá tři studenty KATaP – Martina Douchu, Lucii Vacovskou a Matouše Adama. Jedná se o film Pa’lante, oceněný jako Best Short Film na festivalu na Mallorce, vypravující příběh kluka, jehož bývalá přítelkyně chodí s transsexuálkou. Už se stalo jistým pravidlem, že především studenti anglického programu významně spolupracují s FAMU.
24/25
foto: K. Hejnová, A. Aleinkovas
Mimo to pracují na představení Hamlet A/B/C, které má divákům zprostředkovat princip dialogického jednání. Tvorba ale nezůstala jen za kamerou nebo v online prostoru, ale v obdobích větších možností se udály projekty na veřejných místech Prahy. Site-Specific peformance RuskoVagón třetí třídy s Nikolou Jankovicem na Nuselských schodech nebo Praha balkónová, kdy na 2 balkónech ze 13ti zářily vycházející hvězdy Barbora Drástová, Lucie Vacovská a Martin Doucha. Díky Kateřině Volánkové, studentce režie na KČD, dochází k soustavnému propojování kateder skrze divadelní projekty. Kateřina začala s Bárou a dalšími herečkami také spolupracovat na dokumentárním divadelním představení pro hmotnou i společenskou podporu matek samoživitelek, které se nakonec bohužel nemohlo odehrát. V loňském roce v rámci svých klauzur uvedla Kafkovu Proměnu, kde obsadila naše studenty Barboru Drástovou a Martina Douchu. Martin v letošním roce převzal roli uměleckého šéfa SUDu, Studentského univerzitního divadla v Českých Budějovicích (v souboru je i prvačka Barbora Wortnerová). K propojení kateder doufáme, že pomůže také Vojtěch Klinger, nově zvolený člen Akademického senátu, který má mimo jiné bohaté zkušenosti právě s online světem, neboť už pár let natáčí videa na Youtube kanále Zvěd pro Akademii věd. Na Youtube funguje také absolventský Spolek R312, vedený Janem Večeřou, který pravidelně uvádí cyklus autorských audioher 312 sekund nebo cyklus Divadelního pojmosloví. KATaPu se rýsuje nové externí pracoviště ve Stružinci u Tábora, kde provozuje kulturně-vzdělávací zázemí absolventka Karolína Fendrychová, kterou můžeme v archivu Českého rozhlasu slyšet mluvit o intimním divadle. Za uplynulý rok a kus se stihly nekonat dva festivaly Autorská tvorba Nablízko. Ten 14. ročník v roce 2020 schytal první i druhou vlnu pandemie, a tak jeho cíl, přiblížit a popsat planetu KATaP, zůstává stále v tužbách a v dokumentech na Google Disku, stejně jako 40 zlatých
drátěných mandal, určených jako dárek účinkujícím, visí v bytě studentky Sáry Friedlanderové, spolu s její autorskou tvorbou transformovanou do hmotných výrobků macrame. Někteří studenti naplnili jisté poslání dle anotace oboru a vrátili se zpět tam, odkud na Katap přišli – ke grafice, k truhlařině, ke skládání písní, ke kácení stromů, k rodině. Závěrem citujme poslední příspěvek na facebooku festivalu Nablízko: „Pokud máte dojem, že jsme malá katedra bez přesahu, uvědomte si, že Vyskočilův princip Nedivadla byl v této sezóně přijat celospolečensky a globálně.“ Připravila: Anežka Prosecká
26/27
Rozhovor s Michalem Ditte, ředitelem a dramaturgem Divadla Pôtoň Divadlo Pôtoň na Slovensku se stalo na 14 dní naším úkrytem a domovem. Díky rezidenčním programům, kterých má divadlo do roka až dvacet, jsme i my dostali šanci uchýlit se do tohoto krásného prostředí a koncentrovat se na naši tvorbu a práci. Vznikly zde základy inscenace SOLE: a Měsíc tančí, divadelní skupiny my:tré. Jde o uskupení studentů DAMU z Katedry alternativního a loutkového divadla a Katedry autorské tvorby a pedagogiky. Autorské představení je inspirované výzkumem fyzikálních jevů a vesmíru. Divadlo Pôtoň patří mezi přední divadla na slovenské alternativní nezávislé scéně, i přesto, že se nachází v malé vesničce Bátovce poblíž města Levice, které leží 60 km od Nitry. V roce 2018 získalo divadlo ocenění DOSKY za nejlepší inscenaci Americký císař, podle knihy Martina Pollacka v režii Ivety Ditte Jurčové. Programově se divadlo zabývá naléhavými společenskými tématy, pořádá workshopy pro profesionály i amatéry a nabízí umělecké rezidenční pobyty. S Michalem Ditte sedíme u ohniště, za zády máme budovu divadla Pôtoň a kolem kvete jarní louka. . Proč jste se s divadlem rozhodli usadit právě tady v Bátovcích? Soubor jako takový vznikl již v roce 2000. Postupně jsme migrovali mezi prostory v okolí Levic, kde jsme se nakonec i na několik let usadili. První tři roky jsme se řadili mezi amatéry, hráli na přehlídkách a bez honoráře, ale později i s nástupem na VŠMU jsme se rozhodli profesionalizovat. Prostě jsme si řekli a napsali to do divadelního ústavu,
ale stále jsme hráli bez honoráře. Všechny prostředky jsme investovali do tvorby. Po sedmi letech v Levicích jsme bohužel nenašli společnou řeč s vedením města a rozhodli se hledat jiné prostory. Uvědomili jsme si, že město jako takové vlastně nepotřebujeme a po vzoru evropských kolegů a organizací, které sídlí v zapadnutých částech a vesničkách, jsme se rozhodli hledat v okolí Levic. K našemu překvapení se našlo spousta prázdných kulturáků a budov, obce nevěděli co s nimi, a byli velice ochotni nám prostor poskytnout, aby zde vzniklo divadlo. Díky dispozicím kulturního domu vyhráli Bátovce. Původně nám pan starosta nechtěl prostor ani ukázat, jelikož se za něj styděl. Byli jsme fascinovaní tak velkým prostorem, který se nachází na okraji obce a je obklopen loukami a chalupami. Dispozičně nám tedy prostor totálně učaroval. Až po deseti letech zjišťujeme, že je to málo. Jak je to s financováním divadla? Jak už zaznělo, ze začátku jsme veškeré získané prostředky investovali jen do tvorby ale postupně během 7-8 let se nám podařilo vybudovat si jméno u slovenské odborné veřejnosti. Určitou výhodou v grantových soutěžích byla naše lokalita. Tou dobou bylo na Slovensku velmi málo nezávislých divadel působících mimo Bratislavu. Kromě nás vlastně pouze Teatro Tatro, Divadlo z Pasáže a Sláva Daubnerová. I tak to nebylo se získáním financí jednoduché, ale určitě nám naše poloha pomohla. Situace s financováním divadla se zlepšila poté, co jsme měli možnosti získávat granty na celoroční činnost. I přesto je divadlo stále podfinancované… A co diváci, jaký je poměr místních a ,,přespolních”? Místních chodí málo... 4 roky jsme se snažili o získání místního publika. Naše snahy byly od vydávání novin každý měsíc a jejich rozvážení do schránek v okolí 4 vesnic po rozhlasové relace. Všechno tohle stálo dost energie a snažení jehož vrcholem byly Mirákly. Projekt oživování místních objektů přes historii a současné umění. Na tento počin se
28/29
Rozhovor s Terezou a Jurajem Mitro nám podařilo přilákat většinu místních. Těžko říct, zda je přitáhla touha po umění nebo jen chtěli ověřit, kolik jsme toho o historii jejich rodiště dokázali zjistit. Lze tedy říci, že jsme spíše celoslovenské divadlo. Zjednodušit dopravu našim divákům jsme zkoušeli i přes vlastní autobusovou dopravu. Ta k našemu překvapení zprostředkovala dobrou reklamu, ale lidé raději využili dopravu po vlastní ose. Kolika členný tým se o divadlo v současnosti stará? V divadle jsme čtyři a z toho je jedna kolegyně na mateřské. Personálně nám to zdaleka nestačí, jelikož nám dobýhá část programu z minulého roku a zároveň už začíná práce na nových mezinárodních projektech. V současné době by se nám hodila produkční posila. Říkal jste, že prostor už vám nestačí. Co plánujete do budoucna? Původně jsme měli nadstavovat další poschodí, ale to je pro nás finančně neúnosné, stavět do šířky a krátit tak prostory zahrady bychom neradi. Spíše tedy budeme hledat další nevyužitý kulturák kde bychom se mohli zabydlet a obohatit kulturou zase další vesnici. Připravila Alexandra Niedomanská
Absolventy ateliéru fyzického divadla na JAMU a studenty KALDu, kteří zde pracovali na své magisterské absolventské inscenaci. V Praze je inscenace zasazena do krajiny Dívčích hradů a nese název:
SOLE: A MĚSÍC TANČÍ. Režie: Tereza Mitro Dramaturgie: Juraj Mitro Hrají: Juraj Mitro a Matouš Adam Scéna a kostýmy: Mariana Bouřilová a Darija Gosteva Produkce: Alexandra Niedomanská Hudba a zvuk: Ian Mikyska Proč právě Bátovce a Divadlo Pôtoň? Tereza: Sledujeme divadlo už dlouho, byli jsme zde právě na exteriérovém představení Mirákly, kde se představila spousta krásných a zajímavých míst v Bátovcích. Přes sociální sítě jsme se dozvěděli o open callu s možností rezidence. Myslím si, že možnost být na rezidenci je vždy velký benefit pro tvorbu. Na rezidenci je úplně jiná míra koncentrace. Zavřít se (v případě Bátovcí spíš otevřít) a soustředit se jen naši práci. Rezidence je pro mě něco, co je historicky dané. Pojem umělecké rezidence: divadelníci, malíři, nebo hudebníci utíkají do přírody z ruchu měst načerpat inspiraci. I v našem případě se ukázalo, že jde o opravdu funkční princip. U nás se to navíc pojí i s tématem naší inscenace – inspirace přírodou, krajinou a venkovním prostorem. Další velkou výhodou rezidencí je čas na diskuzi a reflexi, kterého při normálním tempu zkoušení tolik není. Hodně nám pomohlo, že jsme mohli o našem tématu mluvit a postupně se všichni naladit na stejnou představu, což nám usnadnilo další práci. A s čím jste na rezidenci jeli? Co jste čekali, že vznikne a jak se naplnila vaše očekávání?
Tereza: Na začátku byla fascinace tématem fyziky, porušováním fyzikálních zákonů, kvantové fyziky a vesmíru. S rozrůstáním týmu se rozrůstalo i téma, přišly zkoušky, vznikly samostatná témata, která se nepojila, ale rozcházela a my hledali různorodý materiál. Potom přišla možnosti přinést něco na klauzurní festival naší katedry Proces 019. Jelikož jsme se chtěli vměstnat do pandemických podmínek, vznikla v krátkém čase procházka pro jednoho diváka, odehrávající se na Dívčích hradech a zkoumající paralelní světy. Od samotné rezidence jsem měla velké očekávání, jelikož rezidence je nejlepší prostor na zkoušení. Myslím, že se vesměs naplnilo a stihlo se toho opravdu hodně. Člověk je někdy frustrovaný, když není tak produktivní jak očekával, ale během 14 dní si musí dát někdy pauzu. Určitě odvážíme z Bátovcí velký kus práce. Juraj: Já jsem zažil poprvé na této rezidenci pocit, že děláme všichni spolu jedno představení. Nestalo se to, že v hlavě každého z členů týmu vzniká jiná představa, všichni našli společnou řeč a shodli se na tom, co se vytváří. Co se týče výsledku, cílem bylo vytvořit alespoň kostru, což se podařilo. Co vás překvapilo při práci s horizontem, co fungovalo a co naopak podle vás fungovat nebude? Tereza: Překvapilo mě jak se prodloužil čas mizení za horizont. Na Dívčích hradech zmizel člověk do minuty
a najednou se mizení protáhlo na čtyři až pět minut. Tím pádem bylo zkoušení zdlouhavé a náročné. Jelikož není kopec jako kopec zvolili jsme nakonec uměle vytvořený kopec u přehrady, který nám posloužil jako tréninkový, jelikož připomínal z části strmost Dívčích hradů. Myslím, že nás ale dost věcí teprve překvapí, co nebude v Praze fungovat. Je těžké přenášet inscenaci z jednoho divadla do druhého natož v případě exteriéru, který má úplně jinou energii a je potřeba se na něj více naladit. Vzpomenete si na nějaký silný moment, co vás na rezidenci inspirovalo, potěšilo? Juraj: Hned druhý večer, první ,,bufonský” průvod od divadla na kopec, který trval asi půl hodiny, ale vznikl úplně spontánně. Počasí bylo sychravé, bahno, padla tma a celé to neslo silnou atmosféru. Tereza: Také vzpomínám na ten první průvod. Průvod jako fenomén má obrovskou sílu. Člověk je vlastně součástí a může to všechno na sebe nechat působit. Můžete porovnat rezidenci v Bátovcích s jinými, kterých jste se zúčastnili? Tereza: Pro mě to byla první rezidence jako taková. Vždy jsme si jen zaplatili ubytování a zkoušeli někde sami, což bylo poměrně nákladné a prostory pro zkoušení
byly často nevyhovující. Na rezidenci bylo skvělé, že jsme zde měli dobré zázemí a všichni zde byli moc ochotní, a navíc se divadlo nacházelo v překrásné lokalitě. V průběhu rezidence jsme chtěli přinést work in progress pro místní diváky, to však nebylo z pandemických důvodů možné. Myšlenka rezidencí a to, že stát prostřednictvím kulturních institucí tyto aktivity podporuje je úžasné. A na závěr: moment nebo vzpomínka, situace z Bátovcí, setkání, místo, které vám utkvělo? Tereza: Vyhlídka, na kterou se došlo po Chodníku města královen, vinohradnická krajina. Juraj: Každý den mi doslova vyrazil dech, pohled na rozkvetlou třešeň, která kvetla na louce podél divadla a při pohledu z okna zkušebny zaplnila celé okno. Tereza: Seznámení s místním chatařem, který měl snad nejlépe posazený hlas ze všech českých a slovenských herců. Další vzpomínku mám z návštěvy místní polikliniky, kde jsme byli při sobotním výjezdním antigenním testování. Při vstupu do místnosti to vypadalo, že jsme tam jen my, ale po provedení testu nás poslali na dvoreček, kde čekalo na výsledek asi dalších čtyřicet lidí. Svítilo sluníčko, tráva byla krásně zelená, stromy rozkvetlé, děti si hrály a najednou to vypadalo jako na vesnické letní slavnosti. Připravila Alexandra Niedomanská
30/31
DIVADELNÍ KŘÍŽOVKA Vyluštěte název jedné z inscenací z našeho repertoáru!
Pomůcka: ICEMAN, LACR
ODSTRA ŇOVÁNÍ VĚTVÍ
HRA ZALO ŽENÁ NA VTIPNÝCH DIALOZÍCH
OSOBNÍ ZÁJMENO
CELNÍ KÓD UZBEKIS TÁNU
CHLAPÁK
TAJENKA
SLOVENSKY "TÁTOVÉ"
ČÁST BICYKLŮ
NEVYSOCÍ
PODŘADÍCÍ SPOJKA
POTŘEBA UKLIZEČKY LAHODNÉ NÁPOJE
POBÍT KOVEM
POJÍDÁNÍ
MARŠ ZKRATKA SOUHVĚZDÍ JEŠTĚRKA
TEXTILNÍ ROSTLINY
TÝKAJÍCÍ SE FLOÉMU VELKÝ PŘE ŽVÝKAVEC
ZNAČKA ELEKTRON VOLTU
INICIÁLY LEDLA ROZVRH PRÁCE V DIVADLE
ASIJSKÉ OLEJNATÉ ROSTLINY ANGLICKÉ ŽENSKÉ JMÉNO LIMONÁDO VÝ HRDINA
TĚŽKÉ A SILNÉ NÁKLADNÍ AUTO KOVOVÉ OCHRANNÉ ODĚVY PŘESPOLNÍ BĚH ZÁVAZNÉ PREVIDLO OSLÍ CITOSLOVCE
POHŘEBNÍ HOSTINA
INICIÁLY SCÉNÁRISTY ČECHURY
ANGLICKY "LEDAŘ" ÚSTECKÁ SPZ
ŠUPINY ŽHAVÉHO KOVU
AMERICKÝ OBRAZ BOXER NAHÉHO (Muhammad) TĚLA
UHERÁK
OBRAZ DOLEJI NAHÉHO TĚLA
CTHULHUCÉN
DIGITÁLNÍ PODZEMÍ
PROGRAM DIVADLA DISK út st čt pá so ne po út st čt pá so ne po út st út čt pá
1.6. 2.6. 3.6. 4.6. 5.6. 6.6. 7.6. 8.6. 9.6. 10.6. 11.6. 12.6. 13.6. 14.6. 15.6. 16.6. 22.6. 24.6.
32/33
ČERVEN 2021 Č E R V E N
19.30 19.30 19.30 19.30 19.30 19.30 19.30 19.30 19.30 19.30 19.30 19.30 19.30 19.30 19.30 19.30 20.00 11.00
Cthulhucén (kolektiv) Platonov (A. P. Čechov) Přelet nad kukaččím hnízdem (D. Wasserman) Bouře (William Shakespeare) Digitální podzemí (Kryštof Pavelka) – I. premiéra Digitální podzemí (Kryštof Pavelka) – II. premiéra Bouře (William Shakespeare) MIRAMARE / host, HAMU Hotel Solitaire / host, HAMU Přelet nad kukaččím hnízdem (D. Wasserman) Cthulhucén (kolektiv) Přelet nad kukaččím hnízdem (D. Wasserman) Digitální podzemí (Kryštof Pavelka) Cthulhucén (kolektiv) Platonov (A. P. Čechov) Digitální podzemí (Kryštof Pavelka) Plechová Mína (Kolektiv) Hrdina západu (John Millington Synge) – veřejná generální zkouška 25.6. 19.30 Hrdina západu (John Millington Synge) – premiéra
Předprodej vstupenek probíhá v pokladně divadla DISK ve všední dny od 16.00 do 19.30 hod, o víkendu a ve svátek pouze 1 hodinu před představením. Rezervovat vstupenky můžete také on-line na www.divadlodisk.cz, nebo na tel.: 234 244 254. Vstupenky je třeba vyzvednout nejpozději 1 den před představením. Vstupné do DISKu: 160 / 100 Kč, pokud není uvedeno jinak. Studio Řetízek: jednotné vstupné 50 Kč, učebny: vstupné dobrovolné. Předprodej začíná vždy 10. den předcházejícího měsíce. Zakoupené vstupenky nebo dárkové kupóny nepřijímáme zpět ani nevyměňujeme. Vstupné vracíme pouze v případě zrušeného představení nebo při změně programu. Změna programu vyhrazena. DISK je součástí Divadelní fakulty Akademie múzických umění v Praze (DAMU). Soubory: katedra činoherního divadla (Činohra), katedra alternativního a loutkového divadla (Alterna).
Akademie múzických umění v Praze – Divadlo DISK, Karlova 26, 116 65 Praha 1, www.divadlodisk.cz Prosíme, pro informace o aktuálních opatřeních týkajících se návštěvy našeho divadla sledujte náš web.
LÍBÍME SE VÁM? MÁTE NÁPADY KE ZLEPŠENÍ? SVÁ PŘÁNÍ, STÍŽNOSTI A NÁVRHY SMĚŘUJTE NA REDAKČNÍ MAIL: disk@divadlodisk.cz
DIVADELNÍ INFO
VYDÁVÁ DIVADLO DISK – DIVADELNÍ SCÉNA DAMU KARLOVA 26, 116 65, PRAHA 1 REGISTROVÁNO MK ČR POD ČÍSLEM E 23182. DATUM UZÁVĚRKY: 19. 5. 2021 DATUM VYDÁNÍ: 28. 5. 2021 DIVADELNÍ INFO K VÁM MÍŘÍ ZDARMA 2X – 3X ROČNĚ. REDAKCE: VLADANA BROUKOVÁ, ANEŽKA BEDNÁŘOVÁ, JOHANN FOSS, MONIKA HLINĚNSKÁ, TEREZA CHVÁTALOVÁ, MARTA HERMANNOVÁ, MATYÁŠ MÍKA, ALEXANDRA NIEDOMANSKÁ, ANEŽKA PROSECKÁ GRAFIKA: EVA HOLÁ. TISK ZAJIŠŤUJE NAMU.
DĚKUJEME VŠEM, KDO SVÝM ČLÁNKEM PŘISPĚLI DO AKTUÁLNÍHO ČÍSLA.