American cupcake story

Poprvé jsem ty malé roztomilé dortíčky začala naplno vnímat až ve Státech, odkud pocházejí. Jeli jsme tam s Kubou hned po svatbě na podzim roku 2012. Oficiálně to byla svatební cesta, ale po pár dnech se ukázalo, že jí Kuba tak trochu maskuje svoji služebku.

Já v té době pracovala v mediálce, ale Kuba už to rozjížděl v gastru, a protože u nás byla bistra tou dobou v plenkách, hledal inspiraci tam. Jak mě tak vláčel od jednoho fresh podniku k druhému, narazili jsme na cupcake obchod. Po třech dnech na salátech, sendvičích a wrapech jsem si připadala jako ve snu. Všude jen dortíčky, malé, svůdné a krásné, až oči přecházely. Ani jsem si neuměla vybrat. Jak moc jsem se na ten svůj Red Velvet těšila, tak o to větší bylo moje zklamání po prvním kousnutí. Nic tak sladkého jsem v životě nejedla, brněly mě z toho zuby. Vyprávím to našim kamarádům Danče a Honzovi, v jejichž domě jsme ty tři týdny vegetili, a ti mě okamžitě vyvedli z omylu: „Lelí, cupcake je junk food, to my tu nejíme.“ Přišlo mi to hodně líto, viděla jsem v tom malém dortíku obrovský potenciál.

Proč zrovna cupcakes?

Bavilo mě, že je to dort pro jednoho, malý dárek, možnost vykouzlit někomu úsměv na tváři a potěšit ho. Úplně nejvíc mě samozřejmě zaujalo, že se ty specializované obchůdky většinou jmenovaly po holce, která onen sladký business založila. „Wow, to chci,“ proběhlo mi hlavou, když jsem koukala na název obchodu, to by mohlo být přesně ono. Pořád jsem totiž Kubovi záviděla, že měl odvahu vyprdnout se na práci v korporátu a jít svou vlastní cestou. A protože jsme chtěli rodinu, hledala jsem něco, co bych mohla zkusit dělat i na mateřské.

Ano, i já patřila k holkám, co uvěřily spojení slov mateřská a dovolená, a nechtěly se na té dovče nudit. Navíc jsem si po chuťovém zklamání z USA řekla, že tohle česká holka z vesnice zvládne mnohem líp. Míň cukru, spousta nadšení a touha ukázat všem, že cupcake má místo i na našem stole a může být nejen krásný, ale i dobrý. Cíl byl tedy jasný: přivést cupcakes do Česka a zkusit je tu víc proslavit. Pomalu jsem to tedy začala zkoušet.

Jaké byly začátky?

Nadšení velké, zkušenosti minimální. Původní recept na čokoládové cupcakes jsem si našla ještě v Kalifornii, doma jsem špatně přepočítala Farenheity na stupně Celsia a první připálený plech byl na světě. Připálit se mi jich pak povedlo ještě několik. Postupem času ale vznikl recept na ty nejčokoládovější dortíky, jaké jste kdy jedli. A tady je určitě fér říct, že tenhle recept tu bohužel nenajdete. Je jediný, který jsem se rozhodla nezveřejňovat a na který se u nás podepisuje konkurenční doložka. Je to takový můj poklad a já věřím, že mi to odpustíte. Je to hutné čokoládové těsto s tekutou čokoládovou náplní uvnitř. Kdybyste se mu chtěli přiblížit, zkuste upéct něco jako brownies. A právě tyhle dortíky mohly za to, že se mi podařilo odlišit se, přilákat pozornost a donutit zákazníky, aby se vraceli. Doteď si pamatuju paní, která si na Apetit pikniku koupila jeden dortík do ruky, a chvilku nato, když znovu vystála frontu, se slyším, jak jí říkám: „Vás já už tu dneska jednou viděla, ne?“ Usmála se, já v tu chvíli zahlédla na jejích zubech zbytky čokolády a vyrovnala jí do krabičky s sebou dalších šest kousků. A takhle se to šířilo. Lidé přicházeli na konkrétní doporučení někoho, kdo ochutnal, vraceli se a doporučovali nás dál.

Nejtěžší pro mě, jakožto pro laika, byly krémy. Musím říct, že ani po těch letech pečení a zdobení to není něco, co bych měla stoprocentně v malíčku. Pořád se mám co učit a kde se zdokonalovat. Začínala jsem na tom podle mě nejjednodušším, tedy na šlehačce a mascarpone. To šlo u zakázkového pečení a je to naprostá bomba na doma, ale u prodeje v bistru jsme začali narážet na trvanlivost a stabilitu krémů. A tak přišla dlouhá éra másla, kterému jsem vděčná za hodně, protože mě mnohokrát podrželo v parných letních dnech, kdy jsme instalovali svatební cupcake tower nebo pořádali workshopy zdobení pro děti. Mohlo ale také za první negativní recenze, a tak nutně muselo přijít období odlehčování. Začala jsem se radit s profesionálními cukráři a technology, a to vlastně trvá až doteď.

Celkem brzy jsem také začala experimentovat s dozdobováním, hodně jsem využívala čerstvé ovoce, zkoušela pracovat s potahovou hmotou, vytvářet tak osobité tematické dortíky na zakázku a plnit nejrůznější přání svých zákazníků. Už někdy v těchto začátcích vznikla moje dárková krabička třech celopotažených dortíků na přání. Myslím, že tu úplně první jsem udělala pro našeho kamaráda Honzu, který celou tuhle knihu nafotil. Na jednom dortíku měl vymodelovaný právě foťák. Těch témat jsem dělala hodně a bavila mě na tom právě ta rozmanitost, že každý má rád něco jiného. Tou krabičkou se jednou dokonce žádalo o ruku, oznamovalo se těhotenství, přálo k narozeninám, promoci, Valentýnu i narození miminka. A já byla opravdu šťastná, protože jsem viděla všechny ty nadšené výrazy, když jsem odklopila víčko a čekala na reakci, jestli se budou líbit.