Právo na opravu a EU

MICHALA BENEŠOVSKÁ

V souvislosti s udržitelností a oběhovým hospodářstvím se stále častěji hovoří o tzv. „právu na opravu“. Jak se k tématu staví Evropská komise a proč je vůbec důležité jej řešit?

Cílem „práva na opravu“ je ušetřit náklady spotřebitelů a usnadnit rozvoj oběhového hospodářství. Právo na opravu se může týkat různých otázek a situací: opravy během zákonné záruky, práva na opravu po uplynutí zákonné záruky a práva spotřebitelů na opravu výrobků svépomocí.

Evropský parlament se již více než deset let zasazuje o zlepšení práva spotřebitelů na opravu a v tomto volebním období přijal dvě usnesení, která obsahují řadu konkrétních návrhů na systematické, nákladově efektivní a atraktivní opravy.

V současné době smluvní právo EU dává spotřebitelům právo na opravu vadných výrobků během zákonné záruky, zatímco nová generace pravidel ekodesignu vyžaduje dostupnost náhradních dílů po určitou dobu, alespoň v některých případech. Požadavky týkající se oprav jsou rovněž obsaženy v pravidlech pro ekoznačku EU. Komise nyní plánuje řadu iniciativ na zlepšení opravitelnosti výrobků včetně právních předpisů o právu na opravu, o posílení postavení spotřebitelů, iniciativy pro udržitelné výrobky, požadavků na design elektroniky a opatření, která by zlepšila širší ekonomický kontext pro opravy.

Jak definovat „právo na opravu“?

Právo na opravu je poměrně vágní pojem, který není nějak přesně vymezen. Nejčastěji se vztahuje k následujícím otázkám:

- Právo na opravu během záruční doby: spotřebitelé v EU mají právo na bezplatnou opravu vadných výrobků během zákonné záruční doby. Podle práva EU jsou to dva roky od okamžiku, kdy výrobek zakoupili. Domněnka, že výrobek byl vadný od počátku (jinými slovy, že nedošlo k pochybení na straně spotřebitele), však platí pouze během prvních 12 měsíců. Kromě toho, zatímco prodejci jsou povinni opravit, vyměnit nebo nahradit výrobky, které se rozbijí v důsledku neshody, nejsou povinni opravovat vady vzniklé z jiných důvodů, např. pokud výrobek upadl nebo byl nesprávně používán.

- Právo na opravu po uplynutí zákonné záruky: po uplynutí zákonné záruky nejsou prodejci ani výrobci povinni výrobky opravovat. Spotřebitelé již nemají právo na opravu svých výrobků, a to ani v případě, že chtějí opravu zaplatit sami. Často se tak ocitají v situaci, kdy by oprava byla příliš nákladná (ve srovnání s koupí nového výrobku); náhradní díly nejsou k dispozici; v jejich okolí již nejsou žádné opravny; nebo jsou výrobky zhotoveny tak, že je nelze opravit (např. proto, že jsou díly slepené nebo nepřístupné).

- Právo spotřebitelů opravovat výrobky svépomocí (na rozdíl od povinnosti využívat oficiální opravny): podle právních předpisů EU nejsou výrobci povinni poskytovat spotřebitelům technické informace (např. návody a servisní příručky) ani náhradní díly. Zaručené právo na přístup k technickým informacím a náhradním dílům mají pouze profesionální opraváři, a to pouze u některých výrobků.

Výhody pro spotřebitele

Zavedení účinného „práva na opravu“ pro spotřebitele bylo oznámeno v několika strategických dokumentech Evropské komise: v evropském green dealu, v novém akčním plánu pro oběhové hospodářství a v nové agendě pro spotřebitele.

Spotřebitelé si již dlouho stěžují, že výrobky mají tendenci se nejen porouchat rychleji než dříve, ale že jejich oprava je často příliš nákladná, obtížně zajistitelná pro nedostatek náhradních dílů a někdy nemožná. Z pohledu spotřebitele oprava pomáhá udržet si výrobky déle, místo aby kupovali nové, čímž se snižují náklady. Tato problematika se v poslední době dostává do popředí také kvůli dopadu oprav na životní prostředí. Z hlediska životního prostředí se oprava považuje za důležitý prvek oběhového hospodářství, protože může zpomalit využívání zdrojů a tok materiálů; to zase může znamenat méně emisí skleníkových plynů a odpadu. Opravy jsou také zásadní pro využívání výrobků z druhé ruky a renovovaných výrobků. Kromě toho, protože většina oprav se provádí na místě, může zvýšený počet oprav potenciálně vytvářet místní pracovní místa v malých a středních podnicích.

Podle speciálního průzkumu Euro-barometr 2020 o postojích evropských občanů k životnímu prostředí 31 % účastníků z EU-27 v šesti měsících před průzkumem výrobek raději opravilo, než aby jej vyměnilo. Studie Evropské komise o chování spotřebitelů v oběhovém hospodářství z roku 2018 ukázala vyšší míru oprav (zohledňovala však spotřebitele ve 12 členských státech a ptala se na opravu při poslední poruše výrobku, nikoli pouze v posledních šesti měsících, jako je tomu výše). Podle této studie, která zohlednila několik typů výrobků, 80 % respondentů opravilo myčku nádobí, když se naposledy porouchala, 59 % opravilo vysavač; 63 % televizor a mobilní telefon a 61 % oděvy. Studie se rovněž zabývala důvody, proč se spotřebitelé rozhodli výrobek neopravit. Nejdůležitějším důvodem, proč se vyhnout opravě elektrických a elektronických výrobků, byly náklady na opravu. U všech typů výrobků bylo často uváděno upřednostnění nového výrobku nebo to, že výrobek je zastaralý či vyšel z módy, následované nemožností opravy. Někteří spotřebitelé uváděli, že nevědí, jak nebo kde výrobky opravit, nebo že by oprava vyžadovala příliš mnoho úsilí. Ve speciálním průzkumu Eurobarometr 2020 o postojích k dopadu digitalizace na každodenní život téměř 80 % účastníků uvedlo, že by výrobci měli mít povinnost usnadnit opravy digitálních zařízení nebo výměnu jejich jednotlivých částí. Dvě třetiny z nich však uvedly, že to podporují pouze v případě, že náklady na vyšší opravitelnost nebudou přeneseny na spotřebitele. Studie provedená pro kontrolu vhodnosti spotřebitelského práva EU v roce 2017 ukázala, že spotřebitelé jsou skutečně ochotni platit více za opravitelné výrobky, ale že to závisí na tom, jak jsou informace o opravitelnosti prezentovány. Spotřebitelé byli více ochotni vybírat výrobky s lepší opravitelností, pokud jim byla poskytnuta informace, že náhradní díly budou k dispozici po delší dobu. Když však byla opravitelnost výrobků prezentována poskytnutím informace o průměrných nákladech na náhradní díly, ochota platit za opravitelnost klesla u výrobků s vysokými i nízkými náklady na náhradní díly. Navíc se zdálo, že informace o nákladech na náhradní díly tlačí spotřebitele k levnějším výrobkům, i když byli informováni, že tyto výrobky budou mít kratší životnost.

Naopak behaviorální studie Komise dospěla k závěru, že opravitelnost je pro nákupní rozhodování relativně méně důležitá než životnost. Studie se také snažila kvantifikovat, kolik jsou spotřebitelé ochotni zaplatit za lepší opravitelnost, která byla prezentována jako stupnice A až G na štítku EU. Pokud jim bylo zobrazeno pouze skóre opravitelnosti, byli spotřebitelé ochotni zaplatit více za lepší opravitelnost.

Zastarávání výrobků

Opravy úzce souvisí s trvanlivostí a zastaráváním výrobků, tj. s otázkou, jak a kdy výrobky dosáhnou konce své životnosti a jsou nahrazeny novými. Přestože neexistuje jednoznačná klasifikace typů zastarávání, zpráva Evropské agentury pro životní prostředí (EEA) 2020 o elektronice a zastarávání v oběhovém hospodářství poskytuje přehled: k absolutnímu zastarávání dochází, když výrobek přestane fungovat z objektivních důvodů, a to z důvodu mechanické poruchy (mechanické zastarávání) nebo nekompatibility softwaru (nekompatibilní zastarávání). Relativní zastarávání znamená, že výrobek je stále funkční, ale považuje se za zastaralý z důvodu touhy po nové věci (psychologické, stylové, kosmetické nebo estetické zastarávání); nový výrobek má lepší kvalitu, funkčnost nebo účinnost (technologické zastarávání); nebo je cena opravy či modernizace příliš vysoká ve srovnání s novým výrobkem (ekonomické zastarávání).

U některých výrobků, např. u praček, je hlavním důvodem pro nákup nového zboží absolutní zastaralost. U mobilních telefonů nebo televizorů je důležitější relativní zastarávání.

Podle EEA se výrobek stává předčasně zastaralým, když se porouchá předčasně ve srovnání s tím, co je možné (projektovaná životnost), nebo ve srovnání s tím, co je žádoucí (požadovaná životnost). Pokud je předčasné zastarávání záměrné, nazývá se plánované nebo programované zastarávání.

Spotřebitelská legislativa

Spotřebitelská politika EU stanovuje pravidla pro opravu jako opravný prostředek pro výrobky, které jsou vadné v okamžiku dodání. Podle směrnice o prodeji zboží odpovídá prodávající spotřebiteli za jakýkoli nesoulad existující v době dodání zboží, který se projeví během zákonné záruky, která je podle práva EU nejméně dva roky. Během této doby má spotřebitel právo na opravu nebo výměnu vadného výrobku nebo na částečnou či úplnou náhradu nákladů. V prvním případě si spotřebitelé mohou vybrat mezi opravou a výměnou vadného zboží. Prodávající může zvolenou nápravu odmítnout, pokud je „nemožná nebo nepřiměřená“, tj. pokud mu ve srovnání s jinou nápravou způsobuje nepřiměřené náklady. Jakákoli oprava nebo výměna musí být bezplatná, provedena v přiměřené lhůtě a nesmí spotřebitele výrazně obtěžovat.

Během prvních 12 měsíců platí obrácené důkazní břemeno, tj. domněnka, že výrobek nebyl ve shodě v okamžiku dodání, pokud tato domněnka není neslučitelná s povahou zboží nebo povahou neshody. Po uplynutí obráceného důkazního břemene může prodávající požadovat, aby spotřebitelé prokázali, že výrobek byl vadný v okamžiku dodání. Prodávající však mohou nabízet obchodní záruky, které se někdy vztahují na jiné oblasti než zákonná záruka a mohou také trvat déle. Kromě toho mohou členské státy zavést přísnější ustanovení, aby zajistily vyšší úroveň ochrany spotřebitele.

Právní předpisy o ekodesignu

Opatření usnadňující opravy lze nalézt také v právních předpisech EU týkajících se požadavků na výrobky. Právní předpisy o schvalování typu automobilů od roku 2007 vyžadují, aby výrobci automobilů poskytovali nezávislým opravnám neomezený přístup k diagnostickým zařízením a informacím o údržbě a opravách. U nové generace prováděcích aktů o ekodesignu byla nedávno zavedena opatření, která mají zaručit dostupnost náhradních dílů a příruček pro opravy. Směrnice o ekodesignu stanoví celoevropská pravidla pro zlepšování environmentálních

vlastností výrobků, do roku 2019 se však zaměřovala na energetickou účinnost. Nové prováděcí akty týkající se serverů a výrobků pro ukládání dat, praček, myček nádobí, chladniček, elektronických displejů (televizorů a monitorů) a světelných zdrojů například vyžadují, aby výrobci zajistili dostupnost náhradních dílů po určitý počet let od uvedení posledního kusu na trh (např. deset let u praček a sedm let u chladniček); dodat objednané díly do 15 dnů; a zpřístupnit informace o údržbě, včetně návodů, profesionálním opravářům.

Pravidla pro udělování ekoznačky EU

Opravy jsou rovněž zohledněny v pravidlech pro ekoznačku EU, což je dobrovolný systém označování „vynikající kvality z hlediska životního prostředí“, který byl vytvořen pro omezený soubor výrobků a služeb. Například podle pravidel ekoznačky pro elektronické displeje musejí být výrobky navrženy tak, aby je bylo možné opravovat; náhradní díly musejí být k dispozici po dobu osmi let; a výrobci musejí nabízet tříletou obchodní záruku bez příplatku.

Plány Komise von der Leyenové

Komise oznámila svůj záměr vytvořit právní prostředí pro zvýšení míry oprav v EU a ve svých pracovních programech na roky 2020, 2021 a 2022 oznámila řadu iniciativ včetně těchto:

- Právní předpisy týkající se práva na opravu

Tato iniciativa, ohlášená na třetí čtvrtletí roku 2022, by měla zahrnovat změny směrnice o prodeji zboží, které by spotřebitelům usnadnily opravy. Z oznámení Komise o posouzení dopadů zahájení vyplývá, že tato iniciativa by měla přispět ke snížení neudržitelné spotřeby, povzbudit výrobce, aby navrhovali zboží, které vydrží déle a je snadno opravitelné, a pomoci budovat oběhové hospodářství. Podle nové agendy pro spotřebitele budou při revizi směrnice „posouzeny různé možnosti týkající se opravných prostředků pro spotřebitele, jako je upřednostnění opravy před výměnou, prodloužení minimální doby odpovědnosti za nové nebo použité zboží, obnovení nové doby odpovědnosti po opravě“.

- Posílení postavení spotřebitelů při přechodu na ekologickou ekonomiku

Tato iniciativa se snaží poskytnout spotřebitelům spolehlivé a relevantní informace o životnosti a opravitelnosti výrobků, dostupnosti opravárenských služeb, náhradních dílů a návodů na opravy a aktualizacích a upgradech softwaru. Toho by mohlo být dosaženo prostřednictvím změn směrnice o nekalých obchodních praktikách a směrnice o právech spotřebitelů. Alternativně by se na tyto otázky mohl vztahovat nový samostatný nástroj na ochranu spotřebitele s minimální nebo maximální harmonizací. Tato iniciativa by rovněž mohla zakázat „předčasné zastarávání“ a nepravdivá ekologická tvrzení („greenwashing“) tím, že by tyto praktiky byly zařazeny na černou listinu v příloze směrnice.

- Iniciativa pro udržitelné výrobky

Podle posouzení dopadů zahájení bude směrnice o ekodesignu revidována a její oblast působnosti bude rozšířena nad rámec výrobků spojených se spotřebou energie, aby zahrnovala co nejširší škálu výrobků. Komise bude usilovat o prodloužení životnosti výrobků tím, že bude požadovat, aby byly odolnější a opravitelné.

- Nové požadavky na konstrukci elektroniky

Komise hodlá navrhnout prováděcí opatření týkající se ekodesignu mobilních telefonů, tabletů, počítačů a počítačových serverů. Podle úvodního posouzení dopadů na mobilní telefony a tablety, které provedla Komise, se prováděcí nařízení zaměří na řešení problémů, jako je omezená dostupnost nejčastěji poškozovaných náhradních dílů, omezená dostupnost aktualizovaných verzí operačního systému, firmwaru nebo softwaru, náklady a snadnost oprav a snížená výdrž baterií v průběhu času. Podle posouzení dopadů na počátku u počítačů a počítačových serverů bude cílem prováděcího nařízení aktualizovat požadavky na energetickou účinnost těchto výrobků, zvýšit opravitelnost počítačů, zlepšit životnost počítačů i baterií a omezit nákupy nepotřebných nabíječek. Oba prováděcí akty byly plánovány na červenec 2022 a očekává se, že Komise rovněž zveřejní strategii pro udržitelnou elektroniku.

- Nařízení o bateriích

Návrh nového nařízení o bateriích, který Komise předložila v prosinci 2020, se týká také životnosti a opravitelnosti elektronických zařízení, jako jsou chytré telefony a notebooky. Komise navrhla několik ustanovení, která by se vztahovala na baterie používané ve spotřební elektronice („přenosné baterie“), včetně nového požadavku, aby baterie zabudované do spotřebičů byly „snadno vyjímatelné a vyměnitelné koncovým uživatelem nebo nezávislými provozovateli během životnosti spotřebiče“, a minimálních požadavků na elektrochemické vlastnosti a životnost přenosných baterií pro všeobecné použití.

- Opatření v širším hospodářském kontextu

Nový akční plán oběhového hospodářství uvádí záměr učinit širší hospodářský kontext příznivějším pro opravy. Opatření by mohla zahrnovat environmentální zdanění a umožnění členským státům využívat sazby daně z přidané hodnoty (DPH) na podporu činností oběhového hospodářství, které jsou zaměřeny na konečné spotřebitele, zejména opravárenských služeb. Nařízení EU o taxonomii rovněž zohledňuje opravy při určování, zda se hospodářská činnost kvalifikuje jako environmentálně udržitelná pro účely investic, přičemž do konce roku 2022 se očekává akt v přenesené pravomoci, který stanoví přesná pravidla týkající se aspektů oběhového hospodářství.

Zdroj: europarl.europa.eu