Portfolio

PORTFOLIO 2015 DANIEL DOMÍN

jméno a příjmení místo narození

Daniel Domín Praha 25.1.1990

adresa

Janského 2233/57 Praha 5 15500

kontakt

+420 737 683 113 dandomin@seznam.cz

vzdělání

2009 - 2015

České vysoké učení technické, Praha, Fakulta Architektury

2014/2015 2011/2012

2012/2013

pracovní zkušenosti

workshopy, výstavy

znalosti

zájmy

ateliér Romana Kouckého a Edity Lisecové (diplomová práce) ateliér Romana Kouckého a Edity Lisecové (bakalářksá práce)

Universidade do Porto, Portugalsko,Faculdade de Arquitectura

ateliér Raquel Alexandra Geada e Paulino

2001 - 2009

Gymnázium Jaroslava Heyrovského, Praha

osmileté všeobecné gymnázium

1996 - 2009

Základní umělecká škola Stodůlky, Praha

obor klavír

01/2015 - 03/2015 11/2014 - 01/2015 2011 - 2012

Projektil architekti, s.r.o. studio29 architektura bezPovolení.cz

pracovní stáž koncepční studie, vizualizace

03/2014 workshop - Sídliště, jak dál?, transformace panelových sídlišť, Praha 02/2014 workshop - Zevlítka, mobiliář podél cyklostezky v Berouně 02/2012 - 03/2012 výstava [anastomosis] - propojené město, centrum současného umění DOX http://www.anastomosis.cz jazyky

anglický jazyk - C1 německý jazyk - B1 portugalština - A2

software

Graphisoft ArchiCAD, Autodesk AutoCAD, Artlantis Adobe CS: Photoshop, Illustrator, InDesign MS Office: Word, Excel, Powerpoint

architektura, design, fotografie, rugby, cestování

obsah

Pražská úbočí ateliér Romana Kouckého a Edity Lisecové ls 2014/2015, diplomní projekt Fürstenberský most, Roztoky u Křivoklátu ateliér Hradečný - Hradečná zs 2014/2015 Praha - Západní město ateliér Jana Jehlíka 2013/2014 urbanismus a realizační projekt Centro de Documentação, Trindade, Porto, Portugal ateliér Raquel Alexandra Geada e Paulino 2012/2013 Pražské archeologické muzeum, Těšnov ateliér Romana Kouckého a Edity Lisecové 2011/2012, bakalářská práce Národní knihovna ateliér Petra Hájka a Jaroslava Hulína ls 2010/2011

1 2 3 4 5 6

1_pražská úbočí ateliér Romana Kouckého a Edity Lisecové léto 2014/2015 diplomní projekt

http://issuu.com/dandomin/docs/prazska_uboci_daniel_domin

Pražská úbočí jsou důležitou složkou krajiny a sídla, jejíž poznání nám pomůže pochopit složitý vývoj v minulosti. Toto poznání je i vodítkem k tomu, jak s nimi zacházet v současnosti. Bohužel byla tato složka v nedávné minulosti často opomíjena. Příliš často je nepovažujeme za součást veřejného prostoru města, stávají se pro nás pouze prostorem otevřeným, který neslouží a neláká k pobývání, stávají se bariérou, kterou je nutné překročit.

V první části práce se zabývám analýzou geomorfologického rámce v měřítku celého města, navazuji zde na analytickou část předdiplomního semináře. Hledám jednotlivé skupiny struktur, jejich vztah ke krajinným složkám uvnitř i při okraji sídla a stanovuji jejich význam ve vztahu města a krajiny. Odpovídám na základní otázky stanovené v semináři. „Lokátorské“ přečtení celkového pohledu je stěžejní pro následnou práci s jejich strukturou, využitím a prostupností. Ku příkladu ne všechna úbočí je nutné považovat za nezbytně chráněné krajinné prvky uvnitř či při okraji města, na druhou stranu jiná úbočí mají význam metropolitní, v rámci zastavitelnosti se tak stávají nedotknutelnými.

V druhé části se dostávám detailněji k údolí Rokytky, tedy k místu s velkou morfologickou členitostí a rozličnými charaktery.

Jednotlivá úbočí zde navazují na křehká území, která by měla být transformována a mají velký vliv na výsledný obraz úbočí jak v jejich jednotlivosti, tak i v celistvosti.

Sestavuji tři nástroje pro práci s úbočími. Je to určení specifických charakterů, které vymezuje, zachovává i obnovuje krajinou i městskou diverzitu v prostoru úbočí. Dále prostupnost, která zajišťuje možnost kontinuity pohybu člověka a páteřní cesty vytváří rozhraní mezi sídlem a krajinou. Posledním nástrojem je definice rozhraní mezi městem na plošině, úbočím a městem na dně kotliny a stanovení výškových hladin, velké současné téma. Dále se věnuji detailu čtyř vybraných míst a aplikuji na ně zásady a nástroje stanovené v celkové koncepci.

Diplomní projekt představuje souhrnný pohled na dnes opomíjené téma. Je třeba dodat, že práce je teprve začátkem řešení křehkého tématu a je mým subjektivním pohledem na něj. Předložená koncepce není univerzálním řešením aplikovatelným na všechna úbočí. Musíme k nim přistupovat individuálně. Při podrobnějším pohledu však zjišťujeme, že opomíjíme důležitou složku veřejného prostoru městského i krajinného.

HORNÍ LINIE - MĚSTO A KRAJINA

„Jen málo míst vzbuzuje takové okouzlení jako Praha.“ [Christian Norberg-Schulz: Genius Loci, Dokořán, Praha je rozmanitá, vrstevnatá a magická, je místem setkávání všech úrovní prostředí. Od krajiny a města po zemi a nebe. Bohatá různorodost krajiny i pražské architektury se zde však mísí a vytváří stejný lokální charakter s nezaměnitelnou místní vůní.

Modelace terénu Prahy je jedinečná a zásadní, dala městu tvar. Koryto řeky Vltavy a údolí jejích přítoků jsou základním kompozičním rysem krajiny a města. Řeka vtéká do města pražského sevřeným údolím a město se před ní do široka otevírá. Malá strana na levém břehu je vymezena výraznou masou Hradčan, na pravém břehu ji vyvažuje rozsáhlá zástavba zvolna stoupající k jihovýchodu. Nad město vstupují nápadně izolované kopce. Uvnitř kotliny se nacházel brod, který spojoval nejen obě poloviny této výjimečné krajiny, ale také se zde sbíhaly staré zemské cesty od jižních zemí na sever a od zemí Německých na východ.

2010]

„Reliéf krajiny silně určuje siluetu města, ale i působivost jeho ulic a náměstí a tím i identitu města.“ [VALENA, Tomáš: Město a topografie, Národní technické muzeum, Praha 1991, str. 7]

Souvislost mezi tím, jak se město jeví a topografickými predispozicemi, ve kterých město vzniklo je tedy zřejmá.

Důležitý je vztah člověka vůči krajině (a následně i struktuře města). „Dobrý obraz prostředí dává jeho uživateli pocit emocionální jistoty a bezpečí.“ [Lynch K.: The Image of the City. 1960] Topografie terénu nám vymezuje prostor, který vytváří místo v němž se orientujeme. Jednotlivá úbočí pak ve vztahu k městu získávají svůj jedinečný charakter, atmosféru místa, který nám pomáhá se s nimi identifikovat. Pojmům „prostor“ a „charakter“, tedy i pojmům „orientace“ a „identifikace“, dvěma komplementárním termínům existencionálního prostoru, se věnuje v knize Genius loci Christian Norberg-Schulz. Obě tyto psychické funkce jsou základní stránky bytí člověka ve světě. Jen tak jsme schopni opravdu patřit k nějakému místu, zakořenit. Člověk interpretuje a organizuje tyto stavy a vztahy. Po staletí se však konkrétní významy místa přepisují a utváří do stále nové podoby. Výsledkem toho je proměna vztahu člověka k těmto místům. To se týká i vztahu člověka k úbočím, která jsou neméně důležitou determinantou krajiny a sídla. Nejedná se pouze o změnu jejich povrchového krytí (samovolné či cílené zalesnění v méně příhodných podmínkách), ale například i o změnu pohledových horizontů Prahy. Již jen zřídka je k vidění horní hrana úbočí kontrastující s nebem a dále pohled „až za město“. Praha ve svých svazích ztrácí jejich typickou členitost a snadnou čitelnost. Současné panorama Prahy je zcela jiné a tak se s ním musí i zacházet. Výrazná horizontální zástavba na vyvýšené periferii v něm mnohde získala hlavní roli.

Na tom jak budeme s krajinou zacházet, závisí i naše (udržitelná) budoucnost. Krajina je zásadní pro tvorbu a paměť místa, soudržnost komunity a kvalitu života. Poskytuje zázemí pro hospodářskou činnost včetně rekreace, je nositelem ekonomické hodnoty. Má vliv na zachování kulturního dědictví a diverzity ve všech úrovních. Dnes hledáme, kde jsou hranice města, jak neztratit jeho malebnost a v této souvislosti například i jaké je správné nastavení výškových hladin.

“Současná absence symbolického vztahu možná nabízí odpověď na otázku, proč je dnes filozofie krajiny tak fatálně rozštěpena na exploatační a ochranářské modely.” [Filip Landa: FENOMÉN IDENTITA KRAJINY A MĚSTA]

Praha pojímatelná krajinné prsty krajinné rozhraní, IPR KMP 03-2014 horní linie

PRAŽSKÉ TERASY - POHLEDOVÉ PLÁNY

nivelita 200 m n. m. nivelita 250 m n. m. horní hrana - terénní zlom pohledové plány

KRAJINNÉ PROSTORY A MĚSTO - TOPOGRAFICKÝ KONTEXT

město

krajina

KOMPOZICE ÚBOČÍ - VÝZNAMOVÁ POSLOUPNOST

metropolitní formující

VYSOČANSKÁ KOTLINA

krajinná území krajinná území navazující osa pražské scenérie

metropolitní doplňující

staroboleslavská radiála navýšený horizont výškové dominanty vizuální vazba středem údolnice

SEGMENTACE ÚBOČÍ - JIH 1:20 000 5X

městské

čtvrťové

UKÁZKY NÁVRHU KONKRÉTNÍCH MÍST

OHRADA - POHLED Z ULICE JANA ŽELIVSKÉHO

MÁCHALKA - PŘESTAVBA VINAŘSKÝCH SKLEPŮ

2_mostel Fürstenberský most + minimální hotel ateliér Hradečný - Hradečná zima 2014/2015

Minimální hotel v Roztokách pod Křivoklátem, kde veškerý zbytečný luxus byl odstraněn. Rybáři, vodáci, turisté a hledači štěstí, všichni procházející, potřebují místo k odpočinku na noc, které by odpovídalo jejich ekonomické situaci, jež se mění jako počasí.

Základní představa je teplé přístřeší a výhled ven. Mostel čerpá z jedinečnosti místa a spoluvytváří jeho identitu. Návštěvník neopouští spojení s okolní realitou, s řekou a mostem, stále cítí, že je v Křivoklátsku.

Mostel není jen místem k odpočinku, ale také místem k bohémskému čekání na nápad. Vytápí se pomocí kamen a klíče jsou k dispozici v místní turistické informační kanceláři.

3_západní město urbanismus, parkoviště Lužiny ateliér Jana Jehlíka zima + léto 2013/2014

Jihozápadní město se nachází na okraji města Prahy. Dále na jihozápad se setkává s otevřenou krajinou, která je sevřena městským ohruhem. Stávající JZM je přístupné ze všech stran, na sever se setává s Řepy, na východ s Jinonicemi. Středem je centrální park navazující na Prokopské a Dalejské údolí, vede zde také linka metra, která dále podporuje centralitu celé obalsti.

Samotné JZM je tvořeno z rozdílných částí z rozdílných časových období (původní vesnice --> dostavba vesnic --> stavba JZM --> dostavba JZM). Tyto části se liší nejen strukturou, ale především měřítkem. V důsledku rozvolnění zástavby ztrácí částečně význam veřejně přístupné plochy a je špatná čitelnost území. Vytratila se prostorová blízkost. Jihozápadní město tak již nemá městský charakter a dle mého názoru jej nelze považovt za město, tak jako nazýváme městem jiné pražské čtvrti.

Obnovením některých historických cest se krajina zpřístupňuje, propojuje se se sídlištěm. V krajině se obnovené cesty kříží poblíž kostela sv.

Jana a Pavla v Krteňi, který je silnou krajinnou dominantou. V sídlištích se upevňují vazby v jednotlivých problematických celcích, definují orientaci domů “front” a “back”. Nová zástavba uzavírá stávající město a vytváří přechody přes Jeremiášovu ulici v kolmém směru a ve vyšší frekvenci, čímž jí zklidňují.

Ve stávající zástavbě se nachází tři způsoby navázání města na krajinu. Prvním je přechod do krajiny přes ostrou hranu pod sídlištěm Stodůlky. Obě části se setkávají v úrovni Jeremiášovy ulice, ta je zde ohraničením města a samotným místem prostupu. Druhým a je přechod do krajiny pozvolný, překryvem zástavby krajiné enklávy (Řeporyje) a nové zástavby pod sídlišťěm Luka a Lužiny. Ve třetím způsobu sídliště Nové Butovice nahlíží na krajinu z terréní hrany, Jeremiášova ulice je zde umístěna v “meziprostoru”.

Ve vztahu ke krajině je celé Jihozápadní město na vyvíšené plošině a vytváří svou charakteristickou vedutu. Tu nová zástavba nenarušuje.

V části mezi sídllištěm Luka a Lužiny, kde dochází k překryvu linie panelových domů v rámci “superbloků” , se některé stávající domy začleňují do nově vzniklých bloků s pevnou orientací. Volné nedefinované plochy kolem parkovišť a duplicitní cesty jsou nahrazeny velkoplošným parkováním v parku pod stormy, jenž nabízí kromě zvýšení parkovací kapacity i dalšlí možnosti využití.

4_centro de documentação, dokumentační centrum ateliér Raquel Alexandra Geada e Paulino zima + léto 2012/2013

Původně hustá městská zástavba po částečné přestavbě a vzniku nedalekého hlavního městského bulváru Aliados prořídla. Od stavby metra a hlavní přestupní stanice městské dopravy od Souto de Moury stojí na řešené parcele parkovací dům. Zadání předpokládá jeho demolici.

Dokumentační centrum Dokumentační centrum doplňuje rozbitý blok a formuje ulice kolem sebe. Průčelím se staví proti stanici metra a ukončuje tak prostrantví před výstupem z ní. Zároveň uvnitř bloku vzniká dvůr propojený se všemi obklopujícími ulicemi. Zachovává si však svojí intimitu, která bytovým domům v jižním rohu náleží.

Hlavní vstup do budovy je v průchodu spojujícím prostranství před stanicí s vnitřním dvorem. Vnitřní organizaci domu vytváří jednotlivé hmoty hlavních prostorů - výstavní sály, přednáškový sál, vstupní hala, archivy a kanceláře. Mezi těmito celky jsou prostory vyplněny technickým zázemím a komunikačními jádry a zázemím pro návštěvníky i zaměstnance.

Ve druhém nadzemním podlaží je fasáda průčelí proti stanici metra z lehkého obvodového pláště. Jako velké oko tak sleduje rušný děj pod sebou.

Dům je vyjma průčelí celistvý a uzavřený. Ve střeše se otevírá pouze vnitřní atrium u kanceláří a studoven a terasa před kavárnou, která ve svém cípu umožňuje výhled přes linii domů na druhé straně ulice. Je to pevná skořápka. Nerost.

Praha Těšnov se nachází na hraně území Nového Města a Karlína. Po zboření novoměstských hradeb a Poříčské brány vzniklo na Těšnově železniční nádraží. To v roce 1973 ustoupilo stavbě severojižní magistrály. Plány na dostavbu a přesunutí zbylých částí Těšnovského nádraží nebyly realizovány, a roku 1978 byly zbytky budovy odstřeleny.

Pozemek je v současné době využíván jako park. Je vymezen tělesem magistrály a tramvajovou tratí v ulici Těšnov. Navrhované muzeum má potenciál zařadit se do tzv. “Muzejní míle”, propojení místně blízkých muzejí do společné trasy.

5_pražské archeologické muzeum Praha Těšnov ateliér Romana Kouckého a Edity Lisecové zima + léto 2011/2012 bakalářský projekt

Pražské archeologické muzeum (musaion = chrám můz, řecky mouseion) je veřejnosti otevřená instituce, která získává, uchovává, zkoumá, zprostředkuje a vystavuje hmotné doklady o člověku, jeho životu a jeho prostředí v průběhu různých předchozích etap historie za účelem studia, výchovy a potěšení.

Pražské archeologické muzeum nabízí návštěvníkům zajímavý a poutavý přehled výsledků práce archeologů, působících na území hlavního města. Na některé exponáty se stačí podívat, u některých nám k přesnější představě dopomáhá krátký film, projekce, hologramy a další vizuální prostředky, jiné věci je snazší prozkoumat dotekem, čichem.

Tak jako jsou exponáty různé a pro nás různě zajímavé, mění se i prostor kolem nich. Místy je expozice světlá a nahuštěná, poté naopak řídne, prostor se otevírá, světlo se usměrňuje.

Muzeum jako veřejnosti otevřená instituce nabízí nejen pohled na výsledky práce archeologů, ale také prostor pro zkoumání a rozvoj.

Budova spojuje vědeckou práci a výstavnictví a nabízí návštěvníkovi pohled na instituci jako na celek.

Budova je členěna na vrstvy, které se vzájemně prolínají a střetávají v centrálním atriu. Muzeum tak obohacuje veřejný dialog o vlastní pohled instituce na archeologii. Paralelou k vrstvám archeologickým jsou jednotlivé dispoziční vrstvy muzejní. Jejich drobné změny a pohyby všech částí muzea vybízejí k hlubšímu zkoumání problematiky. Vybrané expoziční prostory využívají denního osvětlení a nabízejí vnímání skutečnosti nejen zrakem, ale i vlastní zkušeností a dotykem. Důraz je tak kladen na experiment jako prostředek pro vnímání okolí.

Pohyb návštěvníka po budově nabízí více možností. Buď může následovat cestu příběhu výstavních prostor a po výjezdu do nejvyššího expozičního patra procházet budovou do nižších částí, nebo může zvolit individuální výběr expozic.

6_národní knihovna Praha, Letná ateliér Petra Hájka a Jaroslava Hulína léto 2010/2011

Dům pod stalinem Praha má řadu míst, která spolu sousedí, a přesto společně nefungují. Centrum města a parky na Letenské pláni jsou odděleny trojnásobnou bariérou: řekou, silnicí, svahem. Úkolem je navrhnout do místa mezi bývalým stalinovým pomníkem a čechovým mostem objekt, který propojí centrum s Letenskou plání.

Knihovna je položená na svah letenského masivu. Klínovitý tvar je určen cestami, které propojují pláň s centrem města. Čítárny a studovny s volným výběrem knih jsou umístěné pod průhlednou laminátovou skořepinou. Proti přehřívání interiéru je vnější laminátová fasáda pokovená a odráží světelné a tepelné záření slunce. [anastomosis] Projekt Anastomosis prezentuje jiný pohled na fungování současného města a řešení jeho problémů. Město je chápáno jako uzavřená struktura se „zamrzlou evolucí“. Jeho další vývoj nelze zajistit komplexní přestavbou, ale adaptací. K nastartování tohoto ozdravného procesu je potřeba aktivovat drobná avšak významná propojení – anastomosis.

Výstava představila 65 konkrétních architektonických návrhů pro čtyři městské lokality, které byly výsledkem výzkumu proběhnuvšího v předchozích dvou letech v ateliéru Petra Hájka a Jaroslava Hulína na Fakultě Architektury pražské ČVUT a v rámci projektu LEA (Laboratoř Experimentální Architektury).